24 C 149/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu škody ve výši 9 444 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky jdoucího od 3. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit (po částečném zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2020, č.j. 24 C 149/2019-20, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2020) částku 9 444 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mu vnikla škoda v důsledku nesprávného procesního postupu [stát. instituce]. Ten zahájil přestupkové řízení proti žalobci, poté vydal rozhodnutí ze dne 17. 1. 2017, které bylo následně zrušeno odvolacím správním orgánem pro porušení procesních předpisů a práva na spravedlivý proces žalobce. Přestupkové řízení bylo poté zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. V přestupkovém řízení se žalobce nechal zastoupit advokátem. V důsledku nesprávného (nezákonného) postupu a nezákonného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně mu vznikla škoda ve výši 9 444 Kč, která odpovídá nákladům na zastoupení advokátem ve správním řízení sestávající se z odměny za 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Takto škodu vypočetl (po částečném zpětvzetí žaloby) na 9 444 Kč 2. 8. 2018 doručil žalované výzvu k náhradě škody včetně příslušenství. Nárok žalobce však nebyl do 6 měsíců uspokojen.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a v ní uplatněný nárok neuznala. Namítala, že ve věci neexistuje rozhodnutí, které by splňovalo podmínky § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Příkaz ani rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 17. 1. 2017 nikdy nenabyly právní moci. Naplnění znaků § 8 zákona č. 82/1998 Sb., nemůže naplňovat ani rozhodnutí Krajského úřadu [kraj] [anonymizováno], kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno, a ani usnesení o zastavení řízení. Současně nelze postup správního orgánu označit jako nesprávný úřední postup ve smyslu shora specifikovaného zákona, neboť postup správního orgánu se má posuzovat z hlediska nezákonného rozhodnutí. Navíc náklady přestupkového řízení si podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nese každý účastník řízení. Navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. <b>3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:</b> 4. Z obsahu správního spisu, který účastníci učinili nesporným, byla učiněna tato skutková zjištění:

5. Postoupením spisového materiálu ze dne 2. 5. 2016 byl Městkou policií [obec] postoupen spisový materiál jako podklad pro zahájení správního řízení.

6. Oznámením o přestupku str. Mgr. [jméno] [příjmení], vedoucí jednotky Městské policie [obec], oznámil Statutárnímu městu [obec] přestupek [celé jméno žalobce], a to konkrétně přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2020 Sb., kterého se měl dopustit 30. 4. 2016 v 9:47 na adrese [adresa], neboť porušil § 54 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Přestupek měl zjistit str. [Y] [příjmení].

7. Z úředního záznamu ze dne 30.4.2016 vyplývá, že ze strany strážníků [Y] a [X] došlo k oznámení přestupku, kdy osobou podezřelou byl žalobce.

8. Sdělením osoby podezřelé ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích o možnosti vyřízení věci v blokovém řízení ze dne 2. 8. 2016 bylo žalobci sděleno, že dne 30. 4. 2016 v 9:47 hodin v [obec] v ulici [ulice] porušil povinnost užít přechod pro chodce a byla mu nabízena možnost vyřešit věc v blokovém řízení.

9. Příkazem ze dne 31. 10. 2016 byl žalobce uznán vinným § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2020 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 4. 2016 v 9:47 hodin v [obec] na ulici nám [ulice] v místě křižovatky s ulicí [ulice], jako chodec přecházel pozemní komunikaci mimo přechod pro chodce ve vzdálenosti kratší než 50 m od přechodu pro chodce, čímž porušil ustanovení § 54 odst. l) zák. č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta 1 500 Kč. Na uvedeném rozhodnutí není vyznačena právní moc.

10. Dne 23. 11. 2016 podal žalobce prostřednictvím advokáta [jméno] [příjmení] odpor, ve kterém namítal, že se jednání, které mu bylo dáno za vinu, nedopustil a příkaz je vydán v rozporu s právními předpisy.

11. Oznámením o zahájení správního řízení o přestupku dne 21. 12.2016 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení a současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání.

12. Podáním ze dne 14. 12. 2016 advokát žalobce navrhl provedení důkazů výslechem [Z] [celé jméno žalobce] a zasahujících strážníků.

13. Z protokolu o ústním jednání ze dne 6. 1. 2017 vyplývá, že na něm mimo úřední osoby byl přítomen žalobce a svědek str. [Y] [příjmení]. Advokátem žalobce bylo správnímu orgánu sděleno, že asistentka, která byla zmocněna jako substituent se z důvodu nepříznivého počasí a špatné dopravy nemůže ústního jednání zúčastnit. Obviněný se ke skutku, který mu byl kladen za vinu, vyjádřil tak, že byl jako aktivní sportovec běhat. Byl mu přítomen jeho bratr a přítelkyně. Ke skutku samotnému si nic nepamatuje. Svědek str. [Y] po poučení podle § 55 správního řádu vypověděl, že k místu přijížděli služebním vozidlem. Ze směru po ulici Odborářská směrem k nám. 28 října. Viděl žalobce přebíhat křižovatku Odborářská, nám.

28. Října, směrem od radnice k ulici Jakuba Obrovského. Od přechodu k přechodu. Na mapě na č.l. 19 vyznačil místa, kde se chodec pohyboval, a kde bylo služební vozidlo. Na to se žalobce tázal, zda svědek ví přesně, jak se dostal do křižovatky. Na to svědek odpověděl, že to místo mu známo není, ale dá se dovodit z trajektorie pohybu a z toho, že pán, který běžel spolu s obviněným, počas obviněného v křižovatce doběhl na přechod označený č. 4 a ten překonal. Na to žalobce odpověděl, že si myslí, že svědek nemohl vidět to jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Na přesnou otázku, kde vstoupil do křižovatky, není jasná odpověď. Na jednání byly přehrány 2 minuty videozáznamu z projednávání věci bezprostředně po kontaktování obviněného hlídkou, k čemuž je v protokolu uvedeno, že se týkají prokazování totožnosti obviněného na místě.

14. Na mapě na č.l. 19 správního spisu vytištěné z webových stránek [webová adresa] se nachází označení popisu události dle výpovědi svědka. Vyplývá z ní, že křižovatka je z 2 stran ohraničena přechody pro chodce.

15. Podáním ze dne 13. 1. 2017 se advokát žalobce vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí, kdy bylo argumentováno zejména tím, že vyslechnutý svědek str. [Y] zjevně nemluvil pravdu a existuje mnoho důvodných pochybností o tom, co skutečně viděl. Dále se opětovně dožadoval výslechu [Z] [celé jméno žalobce] a dále navrhl další před ústním jednáním nenavržené důkazy.

16. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 17. 1. 2017, č.j. ODS-12923/16-33 byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, ve kterém byly jako podklady pro rozhodnutí uvedeny důkazy oznámením o přestupku, úředním záznamem o přestupku, mapou křižovatky, měřením vzdálenosti mezi přechody, kdy bylo naměřeno 30,8 metrů, které byly hodnoceny. Dále je v části týkajících se skutkových okolností uveden přepis videozáznamu, který začíná komunikací:„ strážník: Zastavte. Co to bylo tam? Obviněný (zadýchaný): No jsem – držím tempo, tak jsem bohužel. Strážník: Tak běžíte mezi autama. Obviněný: No já se díval. Strážník: Vy jste se díval. Máte u sebe občanský průkaz? Obviněný, Nemám, nemám.“ 17. Proti shora specifikovanému rozhodnutí [stát. instituce] bylo podáno advokátem žalobce dne 30. 1. 2017 blanketní odvolání. 18. 6. 2. 2017 bylo odvolání advokátem žalobce doplněno.

19. Rozhodnutím Krajského úřadu [] [anonymizováno] ze dne 26. 4. 2017, č.j. JMK 62411/2017 bylo rozhodnutí [stát. instituce] zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. V odůvodnění odvolací správní orgán uvedl, že se správní orgán prvního stupně dopustil procesního pochybení, které ve svém důsledku vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Pochybení bylo spatřováno v tom, že ačkoliv žalobce v podání ze dne 13. 1. 2017 navrhl provedení důkazů svědkem [Z] [celé jméno žalobce] a záznamy z kamer strážníků a služebního vozidla, k takovým návrhům na provedení důkazů se správní orgán prvního stupně jakkoliv nevyjádřil, a proto šlo o opomenuté důkazy. Odvolací správní orgán se v žádné části svého rozhodnutí nevyjadřoval k oprávněnosti či neoprávněnosti zahájení přestupkového řízení ani k vině či nevinně žalobce.

20. Usnesením [stát. instituce] ze dne 30. 6. 2017, č.j. ODS – 12923/16-55, které dle připojené dodejky bylo advokátu žalobce doručeno dne 7. 8. 2017, bylo zastaveno přestupkové řízení vedené vůči žalobci z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla, neboť od spáchání uplynul jeden rok.

21. Skutková zjištění z dalších provedených důkazů jsou následující:

22. Z plné moci ze dne 21. 11. 2016 vyplývá, že [žalobce] [celé jméno žalobce] se v přestupkovém řízení nechal zastoupit advokátem [jméno] [příjmení].

23. Z výzvy k náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne 2. 5. 2018 vyplývá, že žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. [Z] [celé jméno žalobce] uplatnil u Ministerstva dopravy nárok na náhradu škody.

24. Z vyjádření Ministerstva dopravy k žádosti o náhradu škody ze dne 28. 11. 2018 vyplývá, že uplatněný nárok nebyl uspokojen.

25. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2018 vyplývá, že žalovaná byla opětovně vyzývána k náhradě škody a byla upozorněna na možnost podání žaloby.

26. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí. <b>27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 28. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu (§ 14 odst. 1,3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako zodpšk) dne 2. 5. 2018 a nárok nebyl do 6 měsíců uspokojen (§15 odst. 2 zodspšk), když žalovaná nárok dne 28. 11. 2018 neshledala oprávněným, přistoupil soud k meritornímu projednání věci.

29. V první řadě bylo tak nezbytné posoudit otázku zda na základě zjištěného skutkového stavu lze určit odpovědnostní titul, na základě kterého by bylo možné případnou odpovědnost státu dovodit. 30. § 5 zodpšk stanoví, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Dle § 8 zodpšk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2).

32. Dle § 13 zodpšk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

33. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 zodpšk, neboť v posuzovaném správním řízení neexistuje rozhodnutí, které by splňovalo podmínky tohoto ustanovení, když v řízení nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které by bylo následně pro nezákonnost zrušeno, stejně tak nebylo vydáno ani rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, které by bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

34. Soud si je vědom skutečnosti, že i v takovém případě je možné náhradu škody v podobě nákladů na právní zastoupení v přestupkovém řízení přiznat, kdy je třeba vždy přihlížet k podstatě a účelu garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucí z čl. 36 odst. 3 Usnesení č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva [obec] národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky (dále také jako„ Listina“). K tomu srov. níže uvedené nálezy Ústavního soudu. Takovou optikou se ve vztahu k postupu správního orgánu a též žalobce snažil soud hledět na zde posuzovaný případ.

35. V nálezu sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne 5. 5. 2015 (N 87/77 SbNU 273), na něž odkazoval i žalobce, Ústavní soud konstatoval, že:„ pokud se správní orgány v přestupkovém řízení dopustily procesních pochybení v intenzitě, která "mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé" (§ 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a proto bylo odvolací správní rozhodnutí zrušeno krajským soudem, nicméně pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (§ 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona o odpovědnosti státu. To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu.“ Ústavní soud v této věci posuzoval situaci, kdy řízení o správních deliktech bylo zastaveno po té, kdy správní orgán (živnostenský úřad) uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se stěžovatel dopustil deliktního jednání. V nyní posuzovaném případě však taková situace nenastala.

36. V aktuálnějším nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1099/19 ze dne 3. 9. 2019 pak bylo konstatováno, že:„ Ústavní soud však současně zdůrazňuje, že v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů.“ 37. Právě s ohledem na posledně zmiňovaný nález Ústavního soudu soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přiznání žalobou uplatněného nároku. Přestože správní orgán prvního stupně pochybil, pokud se nezabýval při svém rozhodování některými žalobcem navrženými důkazy, resp. alespoň neodůvodnil, proč je neprovedl (když je třeba poznamenat, že některé žalobce navrhl až po ústním jednání), nelze s ohledem na charakter posuzovaného případu dospět k závěru, že tato pochybení byla takové intenzity, aby bylo možné žalobou uplatněný nárok přiznat. Odvolací správní orgán sice vytkl prvostupňovému správnímu orgánu některé procesní vady, nikterak se však nevyjadřoval k opodstatněnosti zahájení přestupkového řízení a vyvaroval se jakýchkoliv úvah o posuzování viny či nevinny obviněného. Nelze ani dospět k závěru, že provedením navržených důkazů by se co do výsledku řízení situace žalobce změnila. Navíc je třeba uvést, že Krajským úřadem [anonymizována dvě slova] vytknuté vady se vztahovaly k postupu správního orgánu ohledně dokazování, který je projevem rozhodovací činnosti. V takovém případě je možné závěr o nesprávném úředním postupu učinit pouze výjimečně v případě zcela excesivního postupu, k čemuž však dle názoru soudu v posuzované věci nedošlo.

38. Navíc za splnění podmínek vážení podstaty a účelu garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny soud nemohl přehlédnout část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ve které je uvedena část přepisu záznamu dle protokolu na ústním jednání přehraného a zmiňovaného v souvislosti s ověřováním totožnosti žalobce bezprostředně po konfrontaci s policisty (viz. odst. 16 odůvodnění rozsudku).

39. Situace tak není shodná s případem, který posuzoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1099/19 ze dne 3. 9. 2019, na něž žalobce na jednání odkazoval. Ústavní soud v něm totiž posuzoval situaci, kdy:„ zahájené přestupkové řízení bylo zastaveno poté, co správní orgán uzavřel, že v jednání stěžovatele nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty přestupku…“ 40. Z výše uvedených důvodů soud neshledal v dané věci odpovědnostní titul, a proto se dalšími předpoklady odpovědnosti státu za škodu nezabýval a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za úkony 1) vyjádření ze dne 22. 10. 2019 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 2) příprava na jednání konané dne 20. 10. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a 3) účast na jednání konané dne 20. 10. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. Za žalovanou vyúčtovaný úkon v podobě převzetí a přípravy soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť (na rozdíl od advokátního tarifu) výše specifikovaná vyhláška takový úkon nezná.