24 C 156/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: podle zákona číslo sb.

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým přestupkovým řízením, které bylo vedeno u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [jméno] - [příjmení]. Tvrdil, že dne [datum] proběhla kontrola. [datum] mu bylo zasláno oznámení o zahájení správního řízení z [datum]. Dne [datum] byla žalobci prvoinstančně uložena pokuta a byla mu uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobce se odvolal a [stát. instituce] prvoinstanční rozhodnutí zrušilo. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum], doručeným [datum] bylo řízení pravomocně skončeno, a to jeho zastavením. Dle žalobce mělo správní řízení trvat od [datum] do [datum]. Žalobce žádal odškodnění délky řízení, resp. průtahů, a to včetně úroku z prodlení, který žádal od [datum] (viz. petit). Nárok u žalované uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobci nemohla nemajetková újma vzniknout, příp. tvrdila nepatrný význam řízení pro žalobce. Žalobci muselo být známo, kterým dopravcem byla kontrolní jízda uskutečněna a v čí prospěch byla inkasována úplata - tj. zda jménem žalobce či zda [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], jejíž byl v rozhodné době žalobce jediným jednatelem a společníkem. Žalobce se o průběh řízení nezajímal. Žalovaná tvrdila, že si žalobce stíhání zavinil sám, a proto by mu ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona 82/1998 Sb., nemělo odškodnění náležet. Ohledně vyvrácení vzniku nemajetkové újmy odkazovala na argumentaci rozsudku Městského soudu v Praze ve věci 23 Co 366/2021 ze dne 23. 3. 2022 dle kterého v případě nepřiměřené délky přestupkového řízení je vznik nemajetkové újmy popřen skutečností, že došlo k zastavení přestupkového řízení uplynutím promlčecí doby. Žalobce mohl vzniku újmy předejít námitkou, že doprava nebyla realizována jeho jménem, to však nikdy neučinil, ač to musel vědět. Žalovaná měla proto za to, že žalobce se obranou ve věci snažil docílit skutečnosti, aby nebylo zahájeno řízení proti dopravci [právnická osoba]

3. Žalobce v řízení tvrdil, a to konkr. v podání ze dne [datum], na č.l. 38 vzadu, že:„ Navíc z průběhu řízení vyplývá, že správní orgán, ačkoliv měl podklady o tom, že dopravcem v jím projednávané věci byla společnost [právnická osoba], pak vedl řízení vůči osobě dopravce, který neposkytoval žádnou přepravu, vůči žalobce. To je zásadní problém celého řízení a důvod zmatečnosti postupu rozhodujícího orgánu, který nebyl schopen v dané věci pochopit rozdíl mezi právnickou osobou [právnická osoba] a žalobcem. Z postupu správního orgánu je tedy patrné, že žalobce neměl být osobou, vůči níž vůbec mělo být zahajováno řízení. Úvahy žalovaného vysolované v jeho podání o tom, že nebyly zákonné podmínky přepravy a došlo k porušení práva a naznačování toho, že by za takové provinění měl odpovídat žalobce, je za hranicí právní deviace.“ 4. Soud ve věci vyšel z níže uvedeného skutkového stavu: 5. [datum] žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody (žádost o náhradu škody z [datum] vč. potvrzení o odeslání, vyrozumění o přijetí z [datum]) Žalovaná nárok dobrovolně odmítla uspokojit (vyjádření k žádosti o odškodnění z [datum]).

6. Z obsahu správního spisu vedeného u Magistrátu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], který nebyl mezi účastníky řízení sporným, vyplývá, že:

7. Dne [datum] proběhla kontrola vozu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka], která byla objednaná přes [příjmení] [příjmení] (záznamy z kontrolní jízdy). 8. [datum] byla do spisu založena plná moc [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

9. Dne [datum] byl PZ žalobce zasílán protokol o kontrole. Ten [datum] podal námitky. V nich je (mimo jiné) uvedeno, že: skutečný průběh přepravy je zaznamenán v aplikaci [anonymizováno], a to včetně času sdílené přepravy, řidiče… 10. [datum] byla vzhledem k navazujícímu správnímu řízení námitka předána do správního řízení.

11. Z registru vozidel (příloha úředního záznamu PČR z [datum]) vyplývá, že vlastníkem a provozovatelem vozidla [příjmení] [příjmení] - RZ [registrační značka] je společnost [právnická osoba], IČ: [číslo].

12. Z videozáznamu zachycujícího průběh kontroly vyplývá, že kontrolor uvedl: Vy jste pan [celé jméno žalobce] a ta koncesní listina je taky na vás jo? Vy máte, vy jste říkal, že máte na přepravu osob do 3 a půl tuny. Žalobce odvětil: ano, ano.

13. Dne [datum] bylo PZ žalobce doručeno oznámení o zahájení správního řízení, kterým bylo zahájeno správní řízení proti žalobci pro podezření z naplnění skutkové podstaty správního deliktu 1) podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě (ZSD), 2) podle § 35 odst. 2 písm. i) ZSD, 3) podle § 35 odst. 1 písm. e) ZSD a 4) § 35 odst. 2 písm. n) ZSD. 14. [datum] učinil PZ žalobce návrh na dokazování, kdy žádal o výslech svědků. 15. [datum] prvostupňový správní orgán informoval PZ žalobce o ukončení dokazování a informoval jej o možnosti seznámení se s podklady.

16. Dne [datum] se PZ žalobce vyjádřil před vydáním rozhodnutí.

17. Rozhodnutím z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ohledně všech deliktů, které mu byly kladeny za vinu. Uznán vinným byl žalobce přes to, že ve výrokové části je konstatováno, že vozidlo nebylo zapsáno na něj, ale na dopravce [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] a na straně 3 shora je uvedeno, že faktura č. [anonymizováno] [číslo] byla vystavena spol. [anonymizována dvě slova] ve jménu firmy [právnická osoba] 18. [datum] PZ žalobce podal blanketní odvolání, které dne [datum] doplnil. [datum] bylo odvolání postoupeno odvolacímu správnímu odránu - [stát. instituce].

19. Dne [datum] vydalo [stát. instituce] rozhodnutí, kterým výrokem I. zrušil prvostupňové rozhodnutí ve vztahu k přestupkům podle § 35 odst. 1 písm. g) ZSD a § 35 odst. 1 písm. e) ZSD a řízení v těchto věcech zastavil, a to proto, že odpovědnost za tyto přestupky dne [datum] zanikla. Výrokem II. ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil dopravnímu úřadu k novému projednání, a to proto, že ve zbytku je rozhodnutí stiženo jinou vadou, pro které je nutno rozhodnutí zrušit, neboť z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo patrné, na základě jakých skutečností byla dovozena odpovědnost dopravce (žalobce). [ulice] úřad se nijak nevyjádřil k tomu, jak dospěl k závěru, že přepravu poskytl dopravce, když vystavená faktura za tuto přepravu byla provedena [právnická osoba] [anonymizováno] ve jménu právnické osoby [právnická osoba] a právě pro tuto osobu bylo vozidlo v době přepravy zapsáno v evidenci vozidel taxislužby.

20. Dne [datum] bylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - ředitelem odboru dopravy podepsáno rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] [jméno] - [příjmení] označené datem [datum], kterým bylo řízení o přestupku podle § 35 odst. 2 písm. n) a i) ZSD zastaveno, a to podle § 66 odst. 2 správního řádu. Správní orgán uvedl, že od kontroly uplynulo více než 3,5 roku, tudíž jakékoliv doplnění dokazování je prakticky nezrealizovatelné. Dále uvedl, že co se týká úvah o odpovědnosti dopravce, tak správní orgán dal přednost vyjádření dopravce před listinnými podklady, ze kterých vyplývalo, že na přepravě se mohl participovat i dopravce [anonymizována tři slova]. Dále uvedl, že další doplnění dokazování už je nerealizovatelné proto, že odpovědnost za zbylé správní delikty zanikne dne [datum]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

21. Další dokazování soud neprováděl proto, že skutkový stav byl zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení (a neprovedené důkazy byly důkazními návrhy žalované, která byla z důvodů uvedených níže v řízení úspěšná). Důkaz výslechem žalobce soud neprovedl, neboť ten se svým výslechem nesouhlasil (č.l.42).

22. Právní posouzení soudu je následující:

23. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

26. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Soud se zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

28. K argumentaci žalované o tom, že žalobce si měl stíhání za přestupek zavinit sám, a proto by mu odškodnění nemělo náležet, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.05.2017 ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 3305/2015, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že:„ bezprostřední aplikace § 12 OdpŠk na situace, kdy je po státu žádána náhrada újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, jež je příkladem nesprávného úředního postupu, tedy není možná.“ Nelze tak uzavřít, že by osobě bylo možné upřít právo na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení s odkazem na odůvodnění, že si přestupkové stíhání mohla způsobit sama.

29. To však nemění nic na tom, že vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy však může být vyvrácena, a soud má za to, že v posuzovaném případě k tomu došlo.

30. Dovolací soud v rozsudku ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, učinil závěr, podle nějž, zastavení trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne [datum] představuje zásadně pro poškozeného způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou trestního stíhání.

31. Z toho plyne, že dostatečným zadostiučiněním a skutečností vyvracející nemajetkovou újmu může být i zastavení přestupkového řízení z jiného důvodu než jen z výslovně uvedeného důvodu prekluze.

32. Ohledně dvou stíhaných přestupků bylo řízení zastaveno pro zánik odpovědnosti za ně, a to k [datum]. V tomto případě se tak plně uplatní závěry žalovanou odkazovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze, který v rozsudku 23 Co 366/2021 - 213 (s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 1608/14, Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 3300/2013, 30 Cdo 791/2014 atd.) uvedl, že vznik nemajetkové újmy je popřen skutečností, že došlo k zastavení přestupkového řízení (uplynutím prekluzivní lhůty).

33. Pokud jde o zbylé dva přestupky, pak z odůvodnění [stát. instituce] [číslo jednací] [jméno] - [příjmení], které bylo označeno datem [datum] a [datum] podepsáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - ředitelem [anonymizována dvě slova] plyne, že důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že od zahájení správního řízení uplynula dlouhá doba a další vedení řízení a dokazování je de facto nemožné. Řízení tedy de facto bylo zastaveno pro jeho nepřiměřenou délku, ač pár dní před uplynutím prekluzivní lhůty. I zastavení řízení z tohoto z důvodu ve spojení s tím, že odpovědnost za 2 ze 4 přestupků zanikla již v roce [rok], soud považuje za dostatečnou satisfakci nepřiměřené délky řízení.

34. Dovolací soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], krom jiného konstatoval, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a OdpŠk je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. rozsudek ESLP ze dne 21. 2. 1997 ve věci Guillemin proti Francii, č. stížnosti 19632/92, § 63).

35. Soud má současně s odkazem na shora citované rozhodnutí za to, že žalobce po dobu řízení ani nemohl pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení (která se právě odškodňuje), neboť žalobce musel vědět, kým byla doprava poskytnuta. Musel tedy vědět, byl - li zastoupen právním zástupcem, a to stejným jako v tomto řízení, že on jako fyzická osoba nemůže být uznán vinným. To mj. potvrzuje i tvrzení žalobce v tomto řízení, kdy tvrdil (viz. odst. 3 shora), že žalobce neměl být osobou, vůči níž mělo být řízení vedeno, kdy správní orgán měl podklady o tom, že dopravcem byla spol. [právnická osoba] Tím de facto sám potvrdil, že nemohl být v nejistotě o výsledku řízení. Za situace, kdy žalobce jako účastník řízení projevil nesouhlas se svým výslechem (na což má právo, srov. 131 odst. 1 o.s.ř.) a soud tak neměl možnost ověřit, jak ten situaci skutečně vnímal, nezbylo soudu než vycházet z toho, co v jeho zastoupení uváděl jeho právní zástupce.

36. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1) vyjádření k žalobě ze dne [datum] dle písm. a), 2) vyjádření ze dne [datum] dle písm. a), 3) příprava účasti na jednání konané dne [datum] dle písm. b), 4) účast na jednání konaném dne [datum] dle písm. c), 5) písemný závěrečný návrh ze dne [datum] dle písm. a), 6) účast na jednání konaném dne [datum] dle písm. c). Vzhledem k tomu, že příprava na jednání konané dne [datum], které bylo odročeno za účelem přípravy a přednesu závěrečných řečí, byla realizována v podobě přípravy písemného závěrečného návrhu, soud žalované nepřiznal paušál za samostatný úrok přípravy na jednání konané dne [datum] dle písm. b). Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.