24 C 179/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro: na náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 155 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, alternativně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 139 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a povinnost žalované poskytnout žalobkyni u libovolného provozovatele autoškoly 18 hodin kondičních jízd po území [obec] v nákladním automobilu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč v písemném vyhotovení rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] (kdy téhož dne byla žaloba odesílána z datové schránky žalobkyně) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 155 800 Kč nebo částku 139 600 Kč a dále povinnost žalované poskytnout žalobkyni u libovolného provozovatele autoškoly 18 hodin kondičních jízd po území města Prahy v nákladním automobilu. Ve vztahu k základu nároku uvedla, že podáním ze dne [datum] uplatnila u žalované nárok na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., kterým se domáhala poskytnutí náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které potvrzovalo rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] [datum] bylo žalobkyni doručeno vyjádření žalované o tom, že uplatněný nárok neuspokojí. [datum] jí byl doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byla rozhodnutí zrušena pro nezákonnost. V důsledku zrušení nezákonných správních rozhodnutí jí vznikla nemajetková újma. Nezákonnými rozhodnutími správních orgánů jí totiž bylo odepřeno udělení řidičského oprávnění skupiny C.

2. Nemajetková újma pak spočívá jednak v tom, že došlo: 1) k zúžení jejího kariérního rozvoje a tím tedy do práva na svobodnou volbu povolání, 2) dále došlo k oslabení jejích řidičských schopností, které si po dobu výcviku osvojila a tím i k znehodnocení výcviku, 3) v odepření řízení nákladního automobilu pro radost. 4) Správní orgány se vůči ní vydáním nezákonných rozhodnutí dopustily nerovného zacházení ve srovnání s dalšími žadateli. V rozporu se zákonem totiž po ní požadovali doklad potvrzující možnost uplatnění výjimky k udělení řidičského průkazu skupiny C před dosažením 21 let. 5) Nemajetková újma spočívá také ve ztrátě jejího času a námahy při vyřizování sporu. Postup správních orgánů byl nezákonný a správní orgány nepostupovaly ani v rámci zákonných lhůty pro vydání rozhodnutí. Pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s právními předpisy, měl jí být předmětný řidičský průkaz vydán nejpozději dne [datum] [datum] též podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu k Městskému soudu v Praze za účelem urychlení projednání žaloby. Opětovné podání žádosti o udělení řidičského průkazu jí bylo umožněno rozhodnutím žalované ze dne [datum], kterým se věc vrátila magistrátu k novému projednání. Nárokuje tedy náhradu újmy vzniklé od konce října/listopadu 2014 do srpna 2019, tedy za dobu 4 let a 9 měsíců. K uplatnění primárního nároku na zaplacení částky 155 800 Kč uvedla, že tato částka představuje náhradu újmy nemajetkové v penězích skládající se z: 1) 50 000 Kč jako újmy na zúžení kariérního rozvoje (s rozdělením na 10 000 Kč do doby než dosáhla 21 let a na 40 000 Kč po dosažení 21 let), 2) 39 800 Kč za oslabení jejích řidičských schopností (která se skládá z částky 16 200 Kč jako náhrady odpovídající ceně kondičních jízd, z částky 3 600 Kč jako náhrady času stráveného na kondičních jízdách a z částky 20 000 jako oslabení schopností obecně), 3) 30 000 Kč jako újmy pro odepření řízení pro radost, 4) 30 000 Kč jako újmu za nerovné zacházení, 5) 6 000 Kč jako újmy za ztrátu času a energie (10 úkonů x 3 hodiny x 200 Kč).

3. K dotazu soudu učiněnému na jednání dne [datum] pak žalobkyně uvedla, že petit tak jak jej uvedla v žalobě je petitem alternativním a oba dva vznesené nároky, resp. oba dva navržené petity se vztahují k nemajetkové újmě, která jí měla vzniknout vydáním nezákonného rozhodnutí, které bylo tedy následně zrušeno s tím, že nepožaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, případně za průtahy v tomto řízení. Druhý z petitů v podobě nároku na zaplacení částky 139 600 Kč a dále uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni u libovolného provozovatele autoškoly 18 hodin kondičních jízd po území města Prahy v nákladním automobilu navrhla proto, kdyby vyhovění prvnímu petitu nebylo možné.

4. Na jednání konaném dne [datum] nejprve uvedla, že má za to, že její nárok není promlčen, neboť dne [datum] jí bylo doručeno vyjádření žalované o tom, že její nárok neuznávají, resp. že jej neuspokojí a promlčecí doba tedy začala běžet [datum] a má za to, že začala běžet nová 6ti měsíční promlčecí lhůta, a proto tedy byla žaloba podána včas. Na druhém jednání konaném dne [datum] pak uvedla, že se řídila 3 letou promlčecí lhůtou dle občanského zákoníku. Má za to, že 6 měsíční promlčecí lhůta tak, jak jí upravuje ve vztahu k nemajetkové újmě § 32 zákona o odpovědnosti státu za škodu, je lhůtou protiústavní. Proto soudu navrhla řízení přerušit za účelem předložení věci ústavnímu k rozhodnutí o tom, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem.

5. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V písemném vyjádření k žalobě nejprve zrekapitulovala průběh předmětného správního řízení: Dne [datum rozhodnutí] vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým žalobkyni neudělil řidičské oprávnění skupiny C z důvodu nesplnění podmínky věku 21 let a nepředložení dokladu, který by prokazoval splnění podmínek pro udělení výjimky ve smyslu § 83 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 361/2000 Sb.“), tj. doložení skutečnosti, že žalobkyně bude řídit vozidla uvedená v tomto ustanovení. Proti rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] žalobkyně podala odvolání. O odvolání rozhodlo Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, rozhodnutím, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, Odboru agend řidičů, ze dne [datum] žalobkyně podala žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten rozsudkem sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], žalobu zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze žalobkyně podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a rozhodnutí Ministerstva dopravy, Odboru agend řidičů, ze dne [datum]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne [datum]. Následně Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, vydalo rozhodnutí [číslo jednací], na jehož základě bylo žalobkyni posléze dne [datum] uděleno řidičské oprávnění skupiny C.

6. Dále uvedla, že žalobkyně žádostí o předběžné projednání nároku ze dne [datum] uplatnila u žalované ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na poskytnutí přeměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 416 200 Kč. Žalovaná žádost posoudila a žalobkyni o svých závěrech vyrozuměla vyjádřením ze dne [datum] č.j. [anonymizováno] [rok] [číslo] [spisová značka], které bylo do datové schránky žalobkyně doručeno dne [datum]. V řízení vedeném u zdejšího soudu žalovaná setrvala na svých závěrech uvedených v tomto vyjádření. Připustila však, že rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum] je možno označit za nezákonné ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., neboť šlo o pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno Nejvyšším správním soudem. Nad rámec uvedla, že má však zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] za to, že nárok žalobkyně je promlčen. V tam posuzovaném případě totiž Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že není rozumného důvodu pro stanovení rozdílného počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu majetkové škody a nároku na náhradu nemajetkové újmy. Promlčecí doba proto v obou případech, je – li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu újmy zrušení rozhodnutí, poběží ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Totožné závěry pak vyplývají z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Dle názoru žalované začala promlčecí doba běžet právní mocí zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy dne [datum rozhodnutí] (kdy byl předmětný rozsudek doručen žalobkyni). Žalobkyně následně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy. Tímto dnem se tedy promlčecí doba zastavila a začala znovu běžet [datum] doručením výsledku předběžného projednání žalobkyni. Současně však uvedla, že má to, že k promlčení by došlo i v případě, kdy by se promlčecí doba počítala až ode dne skončení správního řízení, ke kterému mělo dojít [datum], kdy žalobkyni bylo doručeno udělení oprávnění. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok promlčen není, namítala, že újma v podobě, ve které jí vylíčila žalobkyně je pouze v hypotetické rovině. Žalobkyně netvrdí konkrétní skutkové okolnosti, z nichž není možné dovodit oprávněnost podané žaloby, když zejména není možné dovodit příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. <b>7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k níže uvedeným skutkovým zjištěním:</b> Z rozhodnutí Magistrátu hl. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyplývá, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o neudělení řidičského oprávnění skupiny C žalobkyni, neboť nesplnila podmínku stanovenou § 82 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání (odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne [datum]). O odvolání žalobkyně bylo Ministerstvem dopravy rozhodnuto tak, že bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno (rozhodnutí Ministerstva dopravy – odboru agend řidičů ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). O správní žalobě podané proti shora specifikovanému rozhodnutí Ministerstva dopravy bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto tak, že tato žaloba byla zamítnuta (rozsudek MS v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) Proti shora specifikovanému rozsudku Městského soudu v Praze žalobkyně podala kasační stížnost (kasační stížnost ze dne [datum]). O té bylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto tak, že Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil (výrok I) a současně zrušil i rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a věc vrátil žalované (Ministerstvu dopravy) k dalšímu řízení (výrok II.). Tento rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne [datum] (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]). Rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] pak Ministerstvo dopravy zrušilo rozhodnutí Magistrátu hlavního Města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, [číslo jednací]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dle připojené doručenky obsažené ve správním spisu bylo rozhodnutí doručeno do datové schránky právního zástupce žalobkyně dne [datum]. Účastnice řízení označily za nesporné, že dne [datum] byl žalobkyni vydán řidičský průkaz skupiny C. Uvedená skutečnost současně vyplývá z řidičského průkazu žalobkyně. [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Předmětná žádost byla žalované doručena dne [datum] (uplatnění náhrady škody způsobené nesprávným úředním rozhodnutím ze dne [datum] dopis datovaný ke dni [datum], který je součástí správního spisu, doručenka ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen dne [datum] žalovaná odmítla uplatněný nárok uspokojit (vyjádření k žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu datovaný ke dni [datum], včetně doručenky). Další důkazní návrhy, a to 1) e-mail žalobkyně podatelně ministerstva, 2) dopis od Magistrátu, 3) průvodní dopis, 4) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a 5) výpis ceníku autoškoly soud pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedený právní názor, zamítl. <b>8. Po právní stránce soud věc zhodnotil následovně:</b> 9. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále tako jako„ zodpšk“) stanoví, že:„ Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“ 10. § 31a zodpšk pak stanoví:„ Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).“ 11. S ohledem na žalobkyní uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí dle žalobních tvrzení (kdy tato byla žalobkyní upřesněna na jednání konaném dne [datum], kdy žalobkyně výslovně uvedla, že nežádá náhradu nemajetkové újmy za průtahy, příp. nepřiměřenou délku řízení, ale žádá peněžitou náhradu nemajetkové újmy vzniklou v důsledku vydání nezákonného správního rozhodnutí, které bylo posléze pro nezákonnost zrušeno), posuzoval soud věc z hlediska odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

12. Žalobkyně i žalovaná pak za nezákonné rozhodnutí označily rozhodnutí Ministerstva dopravy – odboru agend řidičů (dále také jako„ odvolací správní orgán“) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu hl. Prahy ze dne [datum] (dále také jako„ prvostupňový správní orgán“), [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o neudělení řidičského oprávnění skupiny C žalobkyni. Toto rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum].

13. Soud má však za to, že s ohledem na výsledek odvolacího řízení (kdy odvolací správní orgán pouze zamítl odvolání podané žalobkyní proti prvostupňovému rozhodnutí a toto potvrdil, tedy obsahově do takového rozhodnutí nikterak nezasáhl a doručením rozhodnutí odvolacího správního orgánu de facto nabylo současně právní moci prvostupňové rozhodnutí potvrzené odvolacím správním orgánem) ,je třeba za pravomocné rozhodnutí, které bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, označit právě rozhodnutí Magistrátu hl. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Uvedený závěr koresponduje i s tím, že případnou újmu je možné dovozovat až ze zrušení tohoto prvostupňového rozhodnutí, když Nejvyšší správní soud zrušil pouze rozhodnutí odvolacího správního orgánu a prvostupňové rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání řidičského oprávnění skupiny C, nadále existovalo. Takové rozhodnutí pak bylo tzv.„ odklizeno“ až rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná uplatnila námitku promlčení žalobou vzneseného nároku, soud se jí zabýval přednostně. 15. § 32 zodpšk stanoví, že: „Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3).“ 16. Komentář k zodpšk ([příjmení], F., [jméno], P., [příjmení], F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář.

2. Vydání. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 329): pak stanoví, že:„ Je-li předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy zrušení, změna či popření následků nezákonného rozhodnutí, počíná v souladu s § 32 odst. 1 větou druhou běžet subjektivní promlčení lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci zrušovací rozhodnutí (NS 30 Cdo 2371/2009, NS 30 Cdo 962/2012).“ 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odvíjí právo na peněžitou náhradu nemajetkové újmy od skutečnosti, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost zrušeno a takového práva by se nemohla domáhat právě bez„ zrušovacího rozhodnutí“, je, dle názoru soudu rozhodným okamžikem pro počátek běhu subjektivní promlčení lhůty okamžik, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. Za zrušující rozhodnutí pak soud označil rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]. Od té doby teda počala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta. 18. § 35 odst. 1 zodpšk pak stanoví, že:„ Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.“ 19. Komentář ([příjmení], F., [jméno], P., [příjmení], F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář.

2. Vydání. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 359) k zodpšk pak uvádí, že:„ Předběžné projednání je zahájeno dnem, kdy je doručena úřadu podle § 6 žádost o dobrovolné uspokojení daného nároku u úřadu. Jde totiž o lhůtu hmotně právní, pro jejíž uplatnění je rozhodné uplatnění nároku u úřadu, nikoli předání žádosti tomu, kdo ji má doručit, typicky předání žádosti k poštovní přepravě..“ 20. Nárok byl uplatněn (resp. žádost byla žalované doručena) dne [datum]. Od té doby se běh promlčecí doby zastavil.

21. Od právní moci zrušujícího rozhodnutí do dne doručení žádosti o předběžné projednání nároku příslušnému úřadu pak uplynulo 77 dnů.

22. Komentář k zodpšk ([příjmení], F., [jméno], P., [příjmení], F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář.

2. Vydání. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 359) dále uvádí, že:„ Běh promlčecí lhůty pokračuje ode dne následujícího poté, co předběžné projednání skončilo, popř. ode dne, kdy uplynula šestiměsíční lhůta od doručení žádosti o předběžné uplatnění nároku.“ 23. Ke skončení předběžného projednání nároku došlo dne [datum], kdy pro počátek běhu stavěné promlčecí doby je rozhodný okamžik doručení výsledku předběžného uplatnění nároku žadateli. K tomu došlo dne [datum]. Den následující, tedy [datum] začala tedy promlčecí doba znovu běžet.

24. Ke zdejšímu soudu pak byla prostřednictvím datové schránky žaloba doručena dne [datum] (jak je zjevné z obsahu spisu). Ode dne doručení informace o výsledku předběžného projednání žalobkyni do data podání žaloby pak uplynulo dalších 180 dní.

25. Celkem tedy, i se zohledněním stavění promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání nároku u příslušného úřadu, na subjektivní promlčecí lhůtě uplynulo 257 dní, což je více než 8 měsíců. Nárok je tak promlčen, neboť došlo k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a k promlčení nároku ve vztahu k posouzení objektivní a subjektivní promlčecí lhůty dochází uplynutím byť jen jedné z promlčecích lhůt.

26. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i pokud by se ve vztahu k počátku plynutí subjektivní promlčecí lhůty vycházelo z okamžiku skončení řízení, ke kterému došlo dne [datum], kdy byl prvostupňovým správním orgánem vydán předmětný řidičský průkaz skupiny C, a správní řízení tím tedy bylo skončeno, nárok by byl též promlčen, neboť by se zohledněním doby stavění promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání nároku na subjektivní promlčecí době ke dni podání žaloby uplynulo přes 7 měsíců (237 dní).

27. Žalobkyně současně na druhém z jednání označila 6 měsíční subjektivní promlčecí lhůtu stanovenou § 32 zodpšk ve vztahu k nemajetkové újmě za protiústavní a za tím účelem navrhla řízení přerušit a předložit věc Ústavnímu soudu k rozhodnutí o případném rozporu tohoto ustanovení s ústavním pořádkem. Soud však takový návrh zamítl, neboť takový názor nesdílí. K tomu odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II.ÚS 804/14, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že:„ V usnesení sp. zn. I. ÚS 2796/12 ze dne [datum] Ústavní soud konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že zákonné promlčecí doby a lhůty představují jistá omezení práva na přístup k soudu, což je základní podmínkou spravedlivého soudního řízení, a že tato omezení mohou být v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, pokud ztěžují přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že ohrožují samotnou podstatu tohoto práva; takový kategorický závěr ovšem dle přesvědčení Ústavního soudu nelze vyslovit o inkriminované 6 měsíční promlčecí době pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 903/13 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2380/11 ze dne [datum]). Lhůtu šesti měsíců samu o sobě nelze považovat za jakkoliv nepřiměřenou...“ 28. Současně soud podotýká, že pokud zodpšk sám upravuje délku promlčecí doby, je takové ustanovení ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku, ustanovením speciálním (§ 26 zodpšk).

29. S ohledem na výše uvedené, aniž by se soud blíže zabýval hmotněprávním posouzení nároku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to co do celého žalobou uplatněného nároku, který žalobkyně označila jako alternativní. Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu nemajetkové újmy poskytnutím peněžitého zadostiučinění je promlčen, a soud tedy nepřistoupil k posuzování skutku, resp. na základě něho uplatněných nároků z hlediska hmotného práva, neposuzoval soud ani blíže konkrétní návrh povinností, které žalobkyně žádala žalované uložit, když uvedla, že nárok na zaplacení 139 000 Kč současně s nárokem na zaplacení jízd autoškoly je nárokem alternativním ve vztahu k prvně uplatněnému nároku na zaplacení 155 800 Kč, který žalobkyně uplatnila proto, kdyby nebylo možné prvně uplatněnému nároku vyhovět. Není proto rozhodné, že z hlediska hmotného práva v režimu zodpšk není možné uložit státu povinnost k poskytnutí jízd u autoškoly.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované byla na nákladech řízení nezastoupeného účastníka přiznaná částka 1 200 Kč, která se skládá z 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dále„ vyhláška“) za tyto úkony: 1) písemné vyjádření k žalobě dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 2) účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, 3) účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky a 4) příprava účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b). Soud, i s ohledem na výsledek řízení a současně skutečnost, že na druhém z jednání došlo pouze k „ doprovedení“ dvou důkazů a následnému vyhlášení rozhodnutí, považoval za dostatečné přiznání pouze jednoho úkonu v podobě přípravy na jednání. Pokud jde o úkon přípravy a převzetí právního zastoupení, tak takový úkon, na rozdíl od advokátního tarifu, výše specifikovaná vyhláška nezná.