24 C 19/2008

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 2 proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 7 719 287,62 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, vždy takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, vždy takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro adresa, náklady řízení státem placené v rozsahu 75 %, přičemž výše této náhrady bude určena v samostatném rozhodnutí a tuto povinnost je třeba splnit ve lhůtě do tří dnů ode dne, kdy rozhodnutí výši náhrady nákladů řízení určující nabude právní moci.

1. Žalobkyně se původně domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení, z titulu odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. V průběhu řízení žalobkyně ponížila požadavek na odškodnění na částku v celkové výši částka s příslušenstvím, s tvrzením, že se jedná o majetkovou škodu, jež žalobkyni vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí Celního úřadu a Celního ředitelství v adresa v rámci řízení o vrácení spotřební daně z topného oleje. V požadavku na zaplacení částky částka se odrážel požadavek na odškodnění v částce částka (za smluvní sankce), v částce částka (představující příplatek za prodlouženou splatnost), v částce částka (náklady na právní zastoupení) a v částce částka (představující snížení ceny podniku žalobkyně).

2. Žalobkyně tvrdila, že vyráběla teplo z lehkých topných olejů (LTO), podle zákona jí svědčil nárok na vrácení spotřební daně a za zdaňovací období leden až srpen roku 2004 správce daně v rozporu se zákonem žalobkyni spotřební daň nevrátil vůbec nebo jen zčásti. Rozhodnutí celního úřadu o nároku žalobkyně na vrácení spotřební daně v dotčených zdaňovacích obdobích byla v některých případech zcela nezákonná, v ostatních částečně nezákonná, a následně byla změněna rozhodnutími celního ředitelství, přičemž žalobkyni byla vrácena daň až s neúměrným zpožděním.

3. V důsledku nevrácení daně se žalobkyně v dubnu roku 2004 dostala do potíží tím, že neměla žádné peněžní prostředky a nemohla hradit své závazky vůči společnosti Anonymizováno s.r.o. a Anonymizováno právnická osoba., dostala se do prodlení s jejich úhradou a uhradila penále v celkové výši částka. Se společností Anonymizováno, s.r.o. se žalobkyně dohodla na prodloužení splatnosti faktur, za což jí byl navíc účtován smluvní úrok ve výši částka za každý litr Anonymizováno. Žalobkyně také požadovala nahradit náklady vynaložené na své zastoupení daňovým poradcem v řízeních o vrácení daně. V důsledku nedostatku peněžních prostředků žalobkyně nebyla schopna provozovat prosperující část podniku, kterou prodala za cenu určenou znalcem na částka, přitom v případě, že by žalobkyně problémy způsobené nevrácením spotřební daně neměla, pak by prodejní cena činila částka (a je tak třeba žalobkyni nahradit i škodu danou rozdílem hodnot podniku).

4. Soud rozhodoval poté, co rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl, k odvolání obou účastníků Městský soudu v Praze usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba opětovně posoudit veškeré předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

5. Poté nalézací soud rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, ve znění opravných usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka a ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení (výrok I. ve znění opravného usnesení ze dne datum) a zamítl žalobu co do částky částka s příslušenstvím (výrok II.).

6. Jelikož rozhodnutí ve výroku pod bodem I. naposledy citovaného rozsudku soudu prvního stupně nabylo právní moci (nebylo předmětem posledního přezkumu odvolacím soudem), je zřejmé, že soud se měl vypořádat s tou částí původního předmětu řízení, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, vždy takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, vždy takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované.

7. Uvedené na tomto místě soud rekapituluje i z toho důvodu, že ve (odvolacím soudem zrušeném) výroku pod bodem II. rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka (ve znění opravných usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka a ze dne datum, č. j. spisová značka) soud žalobu zamítl i co do úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum (a přitom současně úrok přisoudil už za dobu od datum). Soud tak vycházel z toho, že dosud nevypořádaným je (mj.) požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum (toliko) do datum.

8. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že posoudil nesprávně otázku odpovědnostního titulu, když dospěl k závěru, že na rozhodnutí Celního úřadu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, a ze dne datum, č. j. Anonymizováno, je nutno pohlížet jako na nezákonná ve smyslu § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., neboť sice nenabyla právní moci, ale odvolání proti nim nemělo odkladný účinek. Uvedená rozhodnutí správce daně postrádají materiální vykonatelnost, správce daně v nich žalobkyni žádnou povinnost ke splnění neuložil. Celní úřad v adresa rozhodoval buď tak, že žalobkyni přiznal nárok na vrácení daně ve výši částka, nebo v části žalobkyní požadované částky. Skutečnost, že odvolání proti těmto rozhodnutím nemělo odkladný účinek, neměla žádný vliv na možnost jejich výkonu. Podmínka pro možnost domoci se náhrady škody způsobené těmito nepravomocnými rozhodnutími spočívající v předběžné vykonatelnosti vyžadovaná v § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. tedy podle odvolacího soudu splněna nebyla.

9. Jako nezákonné bylo možno označit pouze rozhodnutí Celního ředitelství v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Celního úřadu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno Toto rozhodnutí nabylo právní moci, žalobkyně proti němu podala žalobu ve správním soudnictví, následně došlo ke změně tohoto rozhodnutí, a to rozhodnutím Celního ředitelství v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým bylo v plném rozsahu vyhověno nároku žalobkyně na vrácení spotřební daně za leden 2004. Rozhodnutí Celního ředitelství v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno sice splňuje jednu z podmínek pro odpovědnost státu za škodu, avšak vrácená daň za leden roku 2004 byla žalobkyni započtena na daňový nedoplatek za rok 2003, nebyla tudíž žalobkyni vrácena a nelze tedy dovodit, že by pozdní vrácení daně bylo v příčinné souvislosti s jakoukoli škodou, jež by mohla žalobkyni vzniknout.

10. Podle odvolacího soudu bylo třeba věc posoudit z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., žalobkyně nepřiměřenou délku řízení o nároku na vrácení spotřební daně namítala.

11. Na soudu vázaném právním názorem soudu odvolacího bylo, aby se již nezabýval tím, zda žalobkyni byla způsobena škoda nepřiměřeně dlouhým řízením o vrácení spotřební daně za leden roku 2004 (vratka této daně ve výši částka, o níž bylo rozhodnuto s konečnou platností až rozhodnutím Celního ředitelství v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla započtena na daňové nedoplatky žalobkyně za rok 2003, nelze proto podle odvolacího soudu dovodit, že by její včasné nevrácení mohlo být v příčinné souvislosti s nároky žalobkyně).

12. Bylo však třeba zaměřit pozornost k dalším řízením o vrácení spotřebních daní za únor až srpen roku 2004, vypořádat se s žalobními námitkami o tom, že po datum již neměla být zahajována žádná vytýkací řízení, neboť k tomuto datu žalobkyně vyjasnila všechny pochybnosti celních orgánů, a dále že celní úřad při zahájení jednotlivých vytýkacích řízení nedostatečně specifikoval, jaké pochybnosti mají být žalobkyní odstraněny.

13. Soud měl také posoudit, jaká byla přiměřená doba, v níž měly celní orgány o nárocích žalobkyně rozhodnout. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že interní lhůty pro rozhodnutí stanovené pokynem Ministerstva financí č. Anonymizováno jsou irelevantní, neboť nejde o závazný právní předpis. Interní pokyn, kterým jsou orgánům správce dně stanoveny lhůty pro rozhodnutí, vytváří legitimní očekávání účastníků daňového řízení, že o jejich právech bude v takto stanovených lhůtách rozhodnuto, pokud tomu tak není, musí pro to být na straně správce daně důležité důvody. Celní orgány se jako nově určení správci spotřební daně musely seznámit s novou situací a zaujmout stanovisko k chybějící úpravě nároku na vrácení spotřební daně u těch subjektů, které vyráběly topný olej barvením minerálního oleje (motorové nafty) tak jako žalobkyně, avšak důkazní břemeno ohledně důvodnosti překročení interních lhůt pro rozhodování nese žalovaná, která měla popsat, z jakých důvodů nemohl celní úřad rozhodnout dříve.

14. V závislosti na závěru ohledně přiměřené doby rozhodnutí o vrácení spotřební daně za jednotlivé měsíce únor až srpen roku 2004 měl soud prvního stupně posoudit, zda případné nepřiměřeně dlouhé řízení mělo vliv na možnosti žalobkyně dostát jejím závazkům při nákupu minerálního oleje vůči Anonymizováno., a zda bylo nutné, aby žalobkyně hradil příplatek za prodlouženou splatnost.

15. Pokud jde o škodu ze ztráty hodnoty části podniku žalobkyně (prodanou žalobkyní společnosti Anonymizováno právnická osoba.), podstatnou podle soudu odvolacího nebyla motivace, s jakou byla část podniku prodána (a tedy nebylo nutné zkoumat, zda nepřiměřená délka řízení o vrácení spotřební daně byla bezprostřední příčinnou prodeje), bylo třeba zaměřit se na otázku, zda v důsledku nepřiměřené délky řízení o vrácení spotřební daně došlo ke snížení hodnoty prodávané části podniku. Pokud došlo v důsledku nepřiměřené délky řízení o vrácení spotřební daně ke snížení hodnoty podniku, což se následně projevilo v tom, že cena, za kterou byla část podniku prodána, byla nižší než cena, kterou by část podniku měla nebýt tohoto nesprávného úředního postupu, byl by takto zjištěný rozdíl spočívající ve snížení rozsahu majetku žalobkyně škodou, za níž by stát odpovídal.

16. Žalobkyně po posledním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu vyjadřovala přesvědčení o tom, že je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonných rozhodnutí. Setrvala i na argumentaci o tom, že po datum neměla být vedena žádná vytýkací řízení, neboť žalobkyně veškeré pochybnosti odstranila. Vytýkací řízení navíc nebyla vedena řádně, v rámci vytýkacích řízení se nekonaly kontroly topných míst apod., pokyny Anonymizováno jsou závazné. Žalobkyně se přihlásila k tomu, že vratka spotřební daně za leden roku 2004 Anonymizováno v rozsahu částky částka použita na úhradu nedoplatku daní u Finančního úřadu v adresa, obdobně vratka spotřební daně za únor roku 2004 byla v rozsahu částky částka použita na úhradu nedoplatku u Finančního úřadu v adresa, jednalo se o úhradu daňových povinností žalobkyně vztahujících se k roku 2003 (zejm. spotřební daně, daň z příjmů právnických osob, DPH a daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti). Celkové daňové povinnosti žalobkyně činily k datu datum částku částka, kdyby byla žalobkyni vrácena spotřební daň za leden roku 2004 v plné výši částka řádně a včas, pak by i jen vratka spotřební daně za leden roku 2004 umožnila žalobkyni úhradu veškerých daňových povinností vztahujících se k roku 2003. Jelikož se tak nestalo, musela žalobkyně financovat své daňové povinnosti v průběhu roku 2004 alespoň zčásti z jiných zdrojů. Vratka spotřební daně za květen roku 2004 ve výši částka, vratka spotřební daně za červen roku 2004 ve výši částka, vratka spotřební daně za červenec roku 2004 ve výši částka a částka a dále část vratky spotřební daně za srpen roku 2004 ve výši částka byly použity na úhradu daňových nedoplatků u Finančního úřadu v adresa. Součet částek však činí částka a odpovídá penále, které bylo žalobkyni nezákonně v nesprávné výši předepsáno (jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka). Na základě uvedeného žalobkyně uzavřela, že pokud došlo k použití vratky spotřební daně za květen, červen, červenec a srpen roku 2004 na úhradu nedoplatků na jiných daní u Finančního úřadu v adresa, stalo se tak nesprávně a neoprávněně.

17. Žalobkyně se vyjadřovala i k odůvodnění žalovanou odkazovaného rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, kde soud poukázal na to, že ze správního spisu (ve věci vedené u Krajského soudu v adresa, pod sp. zn. spisová značka) vyplynulo, že za měsíce leden až srpen roku 2004 bylo nutné v návaznosti na předchozí měsíce ověřit nákupy a přijetí minerálních olejů k jednotlivým místům spotřeby v evidenci o nákupu a spotřebě, mělo se jednat o přibližně 400 – 1000 topných míst, přičemž z kontroly těchto topných míst mělo být odvozeno množství nárokované a skutečně přiznané spotřeby topných olejů za měsíce duben až srpen roku 2004; správce daně měl pochybnosti ve smyslu ust. § 43 daňového řádu, a proto bylo jeho právem zahájit vytýkací řízení za jednotlivá zdaňovací období. U žalobkyně však v rámci jednotlivých daňových řízení ohledně spotřební daně za leden až srpen roku 2004 neprobíhala žádná místní šetření, která by se týkala kontroly jednotlivých topných míst, žalobkyně by měla o takových místních šetřeních informace, a to přinejmenším prostřednictvím daňového poradce zastupujícího žalobkyni v daňových řízeních. Celní ředitelství v adresa v rozhodnutí o odvolání týkajícího se vratky spotřební daně za leden roku 2004 nějaká místní šetření zmiňovalo, avšak zároveň k tomu uvedlo, že „prováděná šetření ve svém rozsahu přesahujícím konkrétní zdaňovací období nutno podřadit pod samostatnou kontrolní činnost správce daně“ a dále že celní úřad výsledek provedených šetření „jako důkaz neosvědčil resp. jej ani nepoužil ani jej jako důkazní prostředek nehodnotil“. Obdobné závěry vyplývají z dalších rozhodnutí celních orgánů týkajících se dalších zdaňovacích období. Žádná místní šetření v rámci jednotlivých daňových řízení se u žalobkyně nekonala, a pokud byla prováděna v rámci jiných úkonů či postupů celních orgánů, musela se buď týkat jiných osob, anebo šlo o úkony či postupy nezákonné (neboť byly uskutečněné bez vědomí a účasti žalobkyně). Podle žalobkyně není ani zřejmé, s jakými dokumenty pracoval Krajský soud v adresa před vydáním rozsudku č.j. spisová značka, pravděpodobně vycházel z domněnky, že bylo nutné u každého místa spotřeby zjistit a rozlišit, jaká část spotřebovaných minerálních olejů byla žalobkyní nakoupena a obarvena v měsících leden až březen roku 2004 a jaká část minerálních olejů byla žalobkyní nakupována již jako obarvený topný olej v pozdějších obdobích, tj. v měsících duben až srpen roku 2004, na základě toho pak zřejmě logikou Krajského soudu v adresa bylo možné rozlišovat nárokovanou a přiznávanou spotřebu topných olejů za měsíce duben – srpen 2004. Takové rozlišování spotřebovávaných minerálních olejů mohlo být zapříčiněno mylným výkladem zákona o spotřebních daních (při správném výkladu zákona totiž nebylo nutné vůbec rozlišovat, jaké topné oleje žalobkyně obarvila sama a jaké nakoupila již obarvené, protože ve výsledku měla žalobkyně právo na vrácení spotřební daně ze všech těchto minerálních olejů, které byly použity pro výrobu tepla. Žádné relevantní a důvodné pochybnosti celní orgány u údajů za jednotlivá zdaňovací období za leden až srpen roku 2004 neměly.

18. Žalovaná ani po posledním kasačním rozhodnutí soudu odvolacího nezměnila odmítavé stanovisko k požadavku žalobkyně na odškodnění. Poukazovala na to, že stejně, jako nemůže dle názoru odvolacího soudu existovat příčinná souvislost u nároku na vratku daně za leden roku 2004, nemůže existovat podmínka příčinné souvislosti ani u vratky daně za únor roku 2004, neboť i v tomto případě byla částka přiznaná žalobkyni použita na úhradu jejího nedoplatku (o čemž svědčí již v řízení dne datum k důkazu provedené rozhodnutí právnická osoba v adresa). Žalovaná prosazovala, že vytýkací řízení byla zahájena řádně, což potvrdil i Krajský soud v adresa v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, když se zabýval stanovením počátku doby, od kdy má být přiznán úrok.

19. Pokyn Anonymizováno se týká finanční správy, nikoliv celní správy, judikatura Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka) proti na posuzovanou věc nedopadá. Ani tak však podle žalované nebyly lhůty stanovené těmito pokyny v podstatě překročeny. Pro zdaňovací období únor roku 2004 byla výzva vydána dne datum, žalobkyně na ni reagovala dne datum, rozhodnutí bylo vydáno dne datum, tříměsíční lhůta stanovená pokynem D Anonymizováno tak byla dodržena. Žalobkyně podala odvolání dne datum, odvolání neobsahovalo stanovené náležitosti a žalobkyně byla dne datum vyzvána k doplnění, žalobkyně odvolání doplnila odvolání dne datum a celní úřad o odvolání rozhodl dne datum, lhůta z pokynu D-125 tak byla v řízení dodržena. Řízení probíhala řádně do okamžiku, kdy žalobkyně podala odvolání proti autoremedurním rozhodnutím ze dne datum a ze dne datum (tedy ve vztahu ke zdaňovacímu období za únor roku 2004 do datum a ke zdaňovacímu období březen roku 2004 do datum).

20. Pokud jde o zdaňovací období duben až srpen roku 2004, výzvy v rámci vytýkacího řízení byly vydány ve dnech datum, datum, datum, datum a datum. Ve dnech datum, datum, datum proběhla v rámci vytýkacích řízení ústní jednání. Žalobkyně podáními dokládala příslušné evidence nákupu a spotřeby a doklady o prodeji (podání datovaná datum, datum, datum, datum a datum). Celní úřad vydal jednotlivá rozhodnutí ve dnech datum, datum, datum a datum. Pokud by se na situaci vztahoval pokyn D-144, došlo by k drobnému překročení lhůty. Řízení probíhala řádně do okamžiku, kdy žalobkyně podala odvolání proti prvoinstančním rozhodnutím celního úřadu (tedy ve vztahu ke zdaňovacímu období za duben roku 2004 do datum a ke zdaňovacímu období květen roku 2004 do datum, ve vztahu ke zdaňovacímu období červen roku 2004 do datum, červenec roku 2004 do datum a srpen roku 2004 do datum). Žalovaná připustila, že následně došlo k nečinnosti na straně celních orgánů, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu, v odvolacích řízeních orgány již nečinily žádné úkony a o podaných odvoláních bylo rozhodnuto až v říjnu roku 2007. Nečinnost však žalovaná přičítá nejednoznačnosti právní úpravy a neexistující judikatuře, v souvislosti s tím žalovaná v tomto řízení opětovně poukázala na vyjasnění situace až v roce 2007 v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. spisová značka. Žalovaná také připomněla, že celní správa začala nově řešit spotřební daň, vytýkací řízení byla vedena řádně, jednalo se o konkrétní pochybnosti, které má daňový subjekt rozptýlit, břemeno důkazní a tvrzení leží na něm, žalobkyně byla (pro celní orgány) novým daňovým subjektem. K jednotlivým nárokům na náhradu škody žalovaná namítla, že nejsou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, který započal až po podání odvolání dne datum ve vztahu k únoru roku 2004. Žalovaná také namítala, že škoda za nečinnost v podobě nerozhodování o odvoláních za částečné nevrácení částek ve výši částka byla žalobkyni nahrazena úrokem z přeplatku v částce částka.

21. Soud ve věci učinil tato skutková zjištění, která v souhrnu tvoří závěr o skutkovém stavu:

22. Předmětem podnikání žalobkyně v rozhodném období (rok 2004) byly podle výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně také tyto činnosti: výroba a zpracování paliv a maziv, poskytování technických služeb - výroba a rozvod tepla v jiném než veřejném zájmu, výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie, nepodléhající licenci realizovaná ze zdrojů tepelné energie s instalovaným výkonem jednoho zdroje nad 50 kW. V období od datum do datum byli v obchodním rejstříku jako společníci zapsáni jméno FO a jméno FO, dne datum došlo k výmazu společníka jméno FO Richtermoce, společníkem se 100% podílem se stal jméno FO.

23. Za zdaňovací období únor roku 2004 žalobkyně daňovým přiznáním uplatnila nárok na vrácení spotřební daně v částce částka. Rozhodnutím Celního úřadu adresa ze dne datum, č.j. 2192/05-2063-024 správní orgán žalobkyni přiznal nárok na vrácení daně z minerálních olejů za období únor roku 2004 ve výši částka. K odvolání, které žalobkyně podala prostřednictvím daňového poradce, Celní ředitelství dne datum rozhodlo o vrácení celé částky spotřební daně rozhodnutím č.j. Anonymizováno. V odůvodnění svého rozhodnutí ze dne datum správní orgán vyložil zjištění z obsahu správního spisu, z nichž lze dovodit průběh řízení: K řádně a včasně podanému daňovému přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období únor roku 2004 žalobkyně předložila kopie daňových dokladů o prodeji. Dne datum proběhlo na celním úřadu ústní jednání (v souvislosti se zdaňovacím obdobím leden roku 2004), v ústním jednání bylo pokračováno dne datum a správce daně konstatoval, že žalobkyně neodstranila vytýkané pochybnosti a nepředložila požadované podklady. Dne datum vydal celní úřad výzvu k odstranění pochybnosti o údajích v daňovém přiznání za zdaňovací období únor roku 2004. Dne datum byla zástupci žalobkyně doručena písemnost správce daně ze dne datum, coby reakce správce daně na výzvu žalobkyně k jednání. Další ústní jednání se konalo dne datum, předmětem jednání bylo nahlížení do daňového spisu. Dne datum bylo správci daně doručeno podání žalobkyně ze dne datum, následovalo vydání rozhodnutí ze dne datum. Dne datum celní úřad vydal rozhodnutí, dne datum byla správci daně doručena žádost o sdělení důvodů rozdílu mezi uplatněným nárokem na vrácení spotřební daně v daňovém přiznání a nárokem, který byl žalobkyni přiznán. Dne datum obdržel správce daně žádost o ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí, na což správce daně zareagoval vydáním sdělení ze dne datum. Dne datum předložila žalobkyně správci daně evidenci o spotřebě topných olejů za zdaňovací období únor až červenec roku 2004. Dne datum vydal správce daně sdělení k žádosti. Dne datum žalobkyně doplnila odvolání a podala další podání, v němž uvedla, že doplňuje již podaná přiznání ke spotřebním daním za zdaňovací období leden, únor a březen roku 2004. Správce daně na to zareagoval výzvou ze dne datum, vyzýval žalobkyni k vysvětlení, čeho se podáním ze dne datum domáhá a co navrhuje. Dne datum žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne datum. Dne datum proběhlo ústní jednání, jehož předmětem bylo nahlížení do vyměřovacího spisu února až srpen 2004 za účasti jednatele žalobkyně. Dne datum správce daně vyzval žalobkyni k doplnění odvolání. Dne datum proběhlo další nahlížení do spisu. Žalobkyně podáním ze dne datum, které správce daně obdržel dne datum, doplnila odvolání. Po vydání rozhodnutí ze dne datum správce daně vydal rozhodnutí o přeplatku č.j. 2443/05-2063-024. Přeplatek ve výši částka byl žalobkyni poukázán dne datum. Žalobkyně proti rozhodnutí ze dne datum brojila odvoláním ze dne datum, které správce daně zamítl rozhodnutím ze dne datum, č.j. 3414/05-2063-024, žalobkyně podala další odvolání (ze dne datum). V rámci odvolacího řízení správce daně rozhodnutím č.j. 6400/06-2001-21 změnil rozhodnutí ze dne datum, a sice tak, že přiznal žalobkyni i zbývající nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka.

24. Pokud jde o uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období březen roku 2004, v odůvodnění autoremedurního rozhodnutí správce daně ze dne datum, č.j. 2927/05-2063-024, jímž bylo žalobkyni přiznáno vrácení spotřební daně ve výši částka, správní orgán vyložil zjištění z obsahu správního spisu, z nichž lze dovodit průběh řízení: K řádně a včasně podanému daňovému přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období březen roku 2004 (v částce částka) žalobkyně předložila kopie daňových dokladů o prodeji. Dne datum vydal celní úřad výzvu k odstranění pochybností o údajích v daňovém přiznání za zdaňovací období březen roku 2004. Dne datum bylo celnímu úřadu doručeno podání žalobkyně ze dne datum. Dne datum vydal správce daně rozhodnutí o přiznání nároku na vrácení spotřební daně za zdaňovací období březen roku 2004 ve výši částka. Dne datum žalobkyně nahlížela do spisu. Dne datum byla správci daně doručena žádost žalobkyně o sdělení důvodů rozdílu mezi uplatněným nárokem na vrácení spotřební daně v daňovém přiznání a nárokem, který byl žalobkyni přiznán. Dne datum obdržel správce daně žádost o ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí, na což správce daně zareagoval vydáním sdělení ze dne datum. Dne datum předložila žalobkyně správci daně evidenci o spotřebě topných olejů za zdaňovací období únor až červenec roku 2004. Dne datum vydal správce daně sdělení k žádosti. Dne datum žalobkyně doplnila odvolání a podala další podání, v němž uvedla, že doplňuje již podaná přiznání ke spotřebním daním za zdaňovací období leden, únor a březen roku 2004. Dne datum předložila žalobkyně správci daně další podání. Výzvou ze dne datum správce daně vyzýval žalobkyni k vysvětlení, čeho se podáním ze dne datum domáhá a co navrhuje. Dne datum žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne datum. Dne datum správce daně obdržel další podání žalobkyně. Dne datum proběhlo ústní jednání, jehož předmětem bylo nahlížení do vyměřovacího spisu února až srpen 2004 za účasti jednatele žalobkyně. Dne datum vyzval správce daně žalobkyni k doplnění odvolání. Dne datum proběhlo další nahlížení do spisu. Žalobkyně podáním ze dne datum, které správce daně obdržel dne datum, doplnila odvolání. I proti rozhodnutí ze dne datum žalobkyně brojila odvoláním ze dne datum které správce daně zamítl rozhodnutím ze dne datum, č.j. 4588/05-2063-024/1, žalobkyně následně brojila dalším odvoláním ze dne datum. Správce daně rozhodnutím ze dne datum, č.j. Anonymizováno změnil rozhodnutí ze dne datum, žalobkyni byl přiznán i zbývající nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka.

25. V případě zdaňovacího období duben roku 2004 žalobkyně daňovým přiznáním ze dne datum uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka, podklady k vytýkacímu řízení žalobkyně doložila správci daně podáním ze dne datum. Správce daně dne datum vydal rozhodnutí č.j. Anonymizováno, jímž přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka. Dne datum správce daně obdržel žádost žalobkyně o sdělení důvodu rozdílu mezi uplatněným nárokem na vrácení spotřební daně v daňovém přiznání a nárokem, který byl žalobkyni přiznán, dne datum správce daně zareagoval sdělením č.j. 4655/05-2063-024. Proti rozhodnutí ze dne datum žalobkyně brojila odvoláním ze dne datum. Rozhodnutím správce daně ze dne datum, č.j. 7175/06-2001-21 bylo rozhodnuto o vrácení celé částky spotřební daně (tedy i co do částky částka), z odůvodnění naposledy uvedeného rozhodnutí se podává, že žalobkyně podáními ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum až ze dne datum odvolání doplňovala.

26. Za zdaňovací období květen roku 2004 žalobkyně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka, daňovým přiznáním ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, podklady žalobkyně doložila s podáními ze dne datum a ze dne datum. Rozhodnutím ze dne datum, č.j. Anonymizováno správce daně přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně v částce částka. Dne datum došlo správci daně odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne datum, odvolání žalobkyně doplnila podáním ze dne datum. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto správcem daně rozhodnutím ze dne datum, č.j. 988/06-2001-21, jímž správce daně rozhodl o vrácení spotřební daně i ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky částka.

27. Žalobkyně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně i za zdaňovací období červen roku 2004, v částce částka, a to daňovým přiznáním ze dne datum, podklady doložila s podáním ze dne datum. Rozhodnutím ze dne datum, č.j. 4416/04-2063-022/R správce daně žalobkyni přiznal nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka. K odvolání žalobkyně ze dne datum, doplněnému podáním ze dne datum, správce daně rozhodnutím ze dne datum rozhodl o vrácení spotřební daně i co do zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky částka.

28. Za zdaňovací období červenec roku 2004 žalobkyně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka, a to daňovým přiznáním ze dne datum, doplněném podáním ze dne datum. Rozhodnutím ze dne datum, č.j. Anonymizováno R správce daně žalobkyni přiznal nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka. I proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním došlým správci daně dne datum, které doplnila podáním ze dne datum. Rozhodnutím správce daně ze dne datum, č.j. Anonymizováno bylo rozhodnuto o vrácení spotřební daně i co do částky částka.

29. V případě zdaňovacího období srpen roku 2004 žalobkyně daňovým přiznáním ze dne datum žádala o vrácení spotřební daně ve výši částka, podklady žalobkyně doložila s podáním ze dne datum. Správce daně rozhodnutím ze dne datum, č.j. Anonymizováno žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně ve výši částka. Odvoláním došlým správci daně dne datum žalobkyně proti rozhodnutí ze dne datum brojila, správce daně rozhodnutím ze dne datum, č.j. Anonymizováno přiznal žalobkyni nárok Anonymizováno vrácení spotřební daně i co do částky částka.

30. Jednotlivými výzvami k odstranění pochybností (tj. výzvami datovanými datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum) správce daně vyzýval žalobkyni k odstranění (tam podrobněji a konkrétně popsaných) pochybností a vyzýval žalobkyni k prokázání (pro správce daně pochybných) skutečností předložením potřebných dokladů (které správce daně také specifikoval), současně byl žalobkyni poskytnut prostor pro vyjádření k pochybnostech správce daně.

31. Žalobkyně smlouvou o prodeji části podniku ze dne datum prodala část svého podniku - samostatnou organizační složku s označením divize minerálních olejů a výroby tepla, sestávající se ze středisek č. hodnota - právnická osoba, č. hodnota - Doprava minerálních olejů, č. hodnota - Prodej minerálních olejů, č. hodnota - Provozování tepelných zdrojů, umístěné na adrese adresa. Převedena byla výrobní část podniku včetně movitých a nemovitých věcí, práv a povinností plynoucích z obchodních smluv, pracovněprávních dohod, pohledávek za dlužníky, včetně závazků vůči věřitelům, peněžních prostředků v pokladně a běžných účtů. Kupujícím byla společnost Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa. Anonymizováno právnická osoba. byla později zapsána v obchodním rejstříku pod obchodní firmou právnická osoba. (ode dne datum), společníky v období, k němuž žalobkyně vztahuje vznik škody, byli (až do datum) jméno FO a jméno FO, následně byl jako jediný společník zapsán jméno FO (výpis z obchodního rejstříku právnická osoba., smlouva o prodeji části podniku ze dne datum, smlouva o převodu obchodního podílu, notářský zápis Anonymizováno, zápis z jednání mimořádné valné hromady).

32. Podle posudku č. 208/2008 ze dne datum (ve znění dodatku ze dne datum) znalec tituly před jménem adresa zjistil, že hodnota závazků zbytkové části společnosti žalobkyně po prodeji části podniku ke dni datum byla záporná vzhledem k pohledávkám vůči státu, část podniku byla podle posudku tituly před jménem jméno FO prodána za částka. Znalec byl jmenován usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum. Kupní cena byla dle čl. 4 smlouvy o podmínkách prodeje části podniku do 12 měsíců od předání znaleckého posudku, přičemž kupní cenu by bylo možno uhradit zápočtem vzájemných pohledávek závazků. (posudek vč. doplnění, smlouva o podmínkách prodeje části podniku ze dne datum, notářský zápis Anonymizováno) Dohodou ze dne datum žalobkyně a právnická osoba. ujednaly započtení pohledávek ke dni datum v celkové částce částka.

33. Z evidence vydaných faktur vyplývá, že Anonymizováno.o. dílčími fakturami vyúčtovala žalobkyni k zaplacení ceny za odběr lehkých topných olejů v období od datum do Datum narození advokáta,20 Kč.

34. Dne datum žalobkyně a PORTOIL právnická osoba. písemně ujednaly, že Anonymizováno právnická osoba. zaplatí za žalobkyni dluhy jejímu dodavateli Anonymizováno., která žalobkyni dodala topný olej v ceně částka. Na základě dohody se společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. byla prodloužena splatnost kupní ceny za minerální oleje na 90 dnů (dohoda o úhradě závazků, dodatek č. hodnota - 4, rámcová kupní smlouva včetně dodatku č. hodnota).

35. Žalobkyně zaplatila dodavateli Anonymizováno, s.r.o. dohodnutou vyšší cenu dle ceníků a dodatku č. hodnota k rámcové kupní smlouvě jako příplatek za prodlouženou splatnost v částce částka. (vyčíslení navýšení kupní ceny, faktury za dodávky). Anonymizováno. sdělila dopisem dne datum, že na základě dohody a obvyklých zvyklostí v oboru byly ceny minerálních olejů navyšovány o příplatek za nadstandardní dobu splatnosti ve výši částka za 1 l a den prodloužené splatnosti.

36. Společnosti právnická osoba. žalobkyně zaplatila na úrocích částka, společnosti Anonymizováno. žalobkyně zaplatila na úrocích částka. na úrocích z prodlení žalobkyně zaplatila částku částka společnosti právnická osoba. (faktura č. hodnota, výpis z účtu právnická osoba., V Anonymizováno č. hodnota, Anonymizováno, výpis z účtu právnická osoba.). Podle oznámení o splatnosti ze dne datum, právnická osoba. oznámila žalobkyni dopisem ze dne datum splatnost kontokorentního úvěru v částce částka, čerpaného na základě úvěrové smlouvy ze dne datum.

37. Žalobkyně a právnická osoba. podle dohody o započtení pohledávek ze dne datum uvedeného dne ujednaly započtení pohledávek úhrady soudního poplatku za právnická osoba. v částce částka. právnická osoba. vyúčtovala žalobkyni dne datum daňovými doklady k zaplacení smluvní penále za období od datum do datum v částce částka, dne datum smluvní penále za období od datum až datum v částce částka, dne datum smluvní penále v částce částka, dne datum smluvní penále za období od datum do datum v částce částka, podle přehledu z výpisu účtu ze dne datum byly dluhy na penále uhrazeny dne datum.

38. Z důkazu znaleckým posudkem vypracovaným tituly před jménem jméno FO, znalcem v oboru ekonomika, oceňování podniků, vyplývá, že žalobkyně vykazovala zisk, který narůstal až do datum, měsíční ztráty v navazujících měsících činily částka až částka, a to až do datum, žalobkyně v té době netvořila odnímatelný zisk, který by bylo možno skutečně odebrat. Ke dni datum nebyla žalobkyně již tři měsíce schopna plnit své splatné závazky. Po datum nemohla žalobkyně podnikat dosavadním způsobem a situace prodejem funkční části podniku byla řešena správně, restrukturalizace byla nevyhnutelná. Po tomto datu mohla zdravá část podniku žalobkyně vytvářet zisk (nikoliv však na dosavadním modelu podnikání, ale na modelu podnikání zisk generující konkurence - nebarvit naftu, ale kupovat přímo topný olej). Podle znalce, resp. podle podkladů z účetnictví žalobkyně, nevracení spotřební daně bylo jediným důvodem pro finanční problémy žalobkyně. Pokud jde o ocenění prodávané funkční části podniku, znalec tuto stanovil na částka při nevracení spotřební daně. Žalobkyně pro své podnikání obvykle využívala v předchozím období úvěrů v rozsahu cca částka, v roce 2004 výše úvěrů ke konci měsíce v období duben až září činila v průměru částka. Znalec potvrdil, že delší splatnost závazku znamená obvykle vyšší cenu zboží. Úrok požadovaný společností Anonymizováno právnická osoba. ve výši 0,05 % dlužné částky, tj. 18,25 % ročně znalec označil u půjček za obvyklý.

39. Shora (v bodech 23. až 29.) zmiňovaná rozhodnutí o odvolání vydal správce daně poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka zamítl kasační stížnost Celního ředitelství a v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že zákon č. 353/2003 Sb., ve znění účinném v rozhodném období (tj. únor 2004) neobsahoval definici výroby, ta byla do zákona doplněna novelou provedenou zákonem č. 217/2005 Sb., s účinností od datum; přitom výrobou se rozumí proces, při kterém vybraný výrobek vznikne, nebo z vybraného výrobku, který je předmětem daně, vznikne vybraný výrobek, který je jiným předmětem daně, nebo z minerálního oleje, který je uvedený pod jedním kódem nomenklatury vznikne minerální olej, který je uveden pod jiným kódem nomenklatury /§ 3 písm. s) zákona/. Co se rozumí výrobou, definoval zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních účinný do datum v § 2 písm. e), a to tak, že výrobou vybraných výrobků se rozumí proces, při kterém vybraný výrobek vznikne nebo dozná změn ve své podstatě či ve vnější úpravě. Za situace, kdy zákon o spotřebních daních v rozhodném období nevymezoval, co se rozumí výrobou, ačkoli takovou definici obsahoval před i po rozhodném období, nelze definici výroby bez dalších souvislostí přejímat z jiného právního předpisu, který pro účely v tomto předpise stanovené takovou definici obsahuje, nelze proto užít odlišné definice výroby obsažené v zákoně č. 136/1994 Sb.

40. Krajský soud v adresa rozsudkem ze dne datum, č.j. spisová značka zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala přezkumu zákonnosti rozhodnutí správce daně ve věci rozhodování o úroku z přeplatku za zdaňovací období duben roku 2004 až srpen roku 2004.V odůvodnění uvedl také to, že neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že správce daně již po ukončení vytýkacího řízení za leden roku 2004 neměl žádný důvod zpochybňovat nárok na vrácení přeplatku na spotřební dani za další měsíce, a neměl tedy vůbec zahajovat další vytýkací řízení. Soud zdůraznil, že v rámci každého ze zdaňovacích období za měsíce leden až srpen roku 2004 bylo nutné v návaznosti na předchozí měsíce ověřit nákupy a přijetí minerálních olejů k jednotlivým místům spotřeby v evidenci o nákupu a spotřebě, po kontrole údajů bylo třeba odvodit nárokované a přiznané spotřeby topných olejů za měsíce duben až srpen roku 2004; vytýkací řízení za každé zdaňovací období je řízením samostatným a ve smyslu ust. § 43 daňového řádu má správce daně oprávnění takové řízení zahájit, pokud má pochybnosti o správnosti průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dalších písemností předložených daňovým subjektem, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených. Soud současně vyhodnotil, že takové pochybnosti správce daně měl u údajů za jednotlivá zdaňovací období, a proto bylo jeho právem zahájit vytýkací řízení za jednotlivá zdaňovací období. Soud přitakal žalobkyni v tom, že řízení trvalo poměrně dlouhou dobu, avšak podle náhledu správního soudu toto nelze přičítat k tíži správce daně, jelikož na úkony daňového subjektu navazují následně úkony správce daně v průběhu vyměřovacího řízení. Vedle vytýkacího řízení, které správce daně vedl (v souladu s ustanovením § 43 daňového řádu), v rámci kterého správce daně ověřoval a doplňoval žalobkyní tvrzené skutečnosti (tuto dobu do doby rozhodné pro výpočet úroku nelze započítávat), se dle náhledu správního soudu na délce trvání řízení podílela významnou měrou žalobkyně, který využívala všech zákonných možností a prodlužovala řízení tím, že v rámci jednotlivých vytýkacích řízení doplňovala svá podání k výzvám celního úřadu o další doklady a vyjádření i po stanovené lhůtě určené v jednotlivých výzvách. Správní soud uzavřel, že žalobkyni byl nárok na vrácení daně vyměřen s časovým odstupem v důsledku pochybení celních orgánů obou stupňů, které bylo zapříčiněno nesprávným výkladem zákona o spotřebních daních, v té souvislosti správní soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka s tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem a v souladu s právním názorem již dříve vysloveným v naposledy citovaném rozsudku, když za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období duben roku 2004 správce daně považoval den datum, kdy správce daně vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno, za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období květen roku 2004 správce daně považoval den datum, kdy správce daně vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období červen roku 2004 správce daně považoval den datum, kdy správce daně vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j Anonymizováno, za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období červenec roku 2004 správce daně považoval den datum, kdy správce daně vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období srpen roku 2004 správce daně považoval den datum, kdy správce daně vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno. Současně správní soud nesouzněl s názorem žalobkyně v tom, že úrok z přeplatku za zdaňovací období duben až srpen roku 2004 měl být přiznán nejpozději ode dne, kdy uplynuly tři měsíce od zahájení vytýkacího řízení pro jednotlivé měsíce, tj. za měsíc duben 2004 do datum, za měsíc květen 2004 do datum, za měsíc červen 2004 do datum, za měsíc červenec 2004 do datum a za měsíc srpen do datum.

41. Rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka správní soud rozhodl o žalobě žalobkyně, ve věci úroku z přeplatku, proti k Celnímu ředitelství v adresa tak, že rozhodnutí Celního úřadu zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Správní soud vyložil, že nárok na vrácení daně z minerálních olejů osobám užívajících tyto oleje pro výrobu tepla sice vzniká již dnem spotřeby topných olejů pro výrobu tepla, nicméně nárok lze uplatnit v daňovém přiznání poprvé do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé; vznikne-li pak vyměřením nároku na vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí se bez žádosti do 30 kalendářních dnů ode dne následujícího po jeho vzniku (§ 56 odst. 3, odst. 8 věty první a poslední daňového zákona, ve znění účinném k rozhodnému zdaňovacímu období). Z toho správní soud dovodil, že u osob užívajících minerální oleje pro výrobu tepla vzniká přeplatek na spotřební dani vyměřením nároku na vrácení daně, k čemuž dochází na základě pravomocného rozhodnutí správce daně, neboť teprve až od tohoto okamžiku je zřejmé, zda a případně v jaké výši plátci daně tento nárok přísluší. Nárok na vrácení daně může být vyměřen nejenom konkludentně na základě daňového přiznání či prvoinstančním rozhodnutí, nýbrž také rozhodnutím o odvolání, daňový zákon ani daňový řád pak výslovně nestanoví, že by měnícím rozhodnutím odvolacího orgánu vydaným ve prospěch daňového subjektu docházelo k vyměření nároku na vrácení spotřební daně nebo k úhradě daňového nedoplatím se zpětnou účinností ke dni vydání prvoinstančního rozhodnutí či k poslednímu dni lhůty pro podání daňového přiznání. Z toho by mohlo být dovozováno, že pravomocné vyměření nároku na vrácení spotřební daně je ve všech případech také určujícím dnem pro vznik daňového přeplatku a pro úhradu nedoplatku u jiné daně. V posuzované věci ke změně prvoinstančního rozhodnutí došlo zaviněním správních orgánů obou stupňů. Správní soud v té souvislosti odkazoval na projednání žaloby proti rozhodnutí správce daně ze dne datum č.j. Anonymizováno, s tím, že žalobkyně dne datum podala daňové přiznání, ve kterém uplatnila nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši částka, správce daně jí však rozhodnutím ze dne datum č. Anonymizováno R přiznal nárok v nulové výši, v odvolacím řízení žalobkyně interními doklady prokázala, že ve smyslu zákona o barvení a značkování některých paliv a maziv byla v postavení výrobce minerálních olejů spotřebovaných pro výrobu tepla v množství, které odpovídá nároku na vrácení daně ve výši částka, a proto tento nárok nakonec správce daně žalobkyni přiznal. Správní soud také vyložil, že za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období leden 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období únor 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období březen 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno, za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období duben 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí čj. Anonymizováno, za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období květen 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. 3732/Anonymizováno za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období červen 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j Anonymizováno, za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období červenec 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno a za den vzniku daňového přeplatku za zdaňovací období srpen 2004 měl správce daně považovat den datum, kdy adresa vydal prvoinstanční rozhodnutí č.j. Anonymizováno. Pokud by správce daně správně aplikoval příslušný právní předpis, přiznal by žalobkyni nárok na vrácení daně za jednotlivá zdaňovací období již ke dnům vydání jednotlivých rozhodnutí.

42. Podle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka bylo pro nezákonnost a vady řízení zrušeno rozhodnutí správce daně ze dne datum, č.j. 14839/06-1500, věc byla vrácena Finančnímu ředitelství v adresa k dalšímu řízení, věc se týkala předpisu penále na spotřební daň za zdaňovací období od datum do datum. V odůvodnění správní soud mj. uvedl, že celní orgány pochybily, když po žalobkyni požadovaly prokázání výroby paliv maziv ve smyslu zákona o barvení a značkování některých paliv maziv při určení osoby, která takové barvení a značkování zajišťovala, neboť takové náležitosti jsou v dané věci irelevantní, žalobkyně přitom daňové doklady o nákupu motorové nafty předložila, rovněž doložila smlouvy o dodávce tepla a o provozování zařízení pro výrobu tepla.

43. Svědek tituly před jménem jméno FO vypověděl, že žalobkyni poskytoval daňové poradenství, a to již v roce 2003, také zastupoval žalobkyni i v posuzovaných řízeních ohledně vratky spotřební daně. Svědek vypověděl, že předpokládal, stejně tak jako klient (žalobkyně), že k vrácení spotřební daně nedojde, jelikož došlo ke změně právní úpravy a ke změně správce daně a Celní úřad postupoval metodikou, podle které se spotřební daň v případech obdobných žalobkyni nevracela. Odměnu žalobkyni vyúčtoval v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty, neboť služba měla být poskytnuta jako celek, není na místě rozlišovat její jednotlivé úkony.

44. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci, nepodávaly se z nich skutková zjištění kolidující se zjištěními shora uvedenými, soud na nich své rozhodnutí nezaložil, a proto se jimi podrobněji ani nezabývá. Další dokazování nebylo třeba provádět, s respektem k zásadě hospodárnosti řízení, neboť obstarání případných dalších skutkových zjištění by nemohlo zvrátit závěr soudu o nedůvodnosti žaloby, jak k němu soud dospěl níže popsanou úvahou.

45. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, soud (zde pro stručnost) odkazuje na shora vyložená skutková zjištění, která ve svém souhrnu tvoří zjištěný skutkový stav.

46. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

47. Podle ust. § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

48. Podle ust. § 13 odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb., (1) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

49. Podle ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

50. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

51. S ohledem na závazný právní názor posledního zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze je nutno opustit žalobkyní prosazovaný závěr o existenci nezákonných rozhodnutí (byť žalobkyně na takové kvalifikaci nadále trvala). Rovněž již nebylo třeba se zabývat řízením o vrácení daně za leden roku 2004 (daň nebyla žalobkyni vrácena, byla započtena na daňový nedoplatek za rok 2003, a tedy není a nemůže být dána příčinná souvislost se vznikem škody).

52. Bylo třeba zabývat se námitkou žalobkyně, že ve správním řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, a tím k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Judikatura v tomto ohledu dovodila, že odpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy ve sporu by mohla být dána jen tehdy, pokud by nečinnost správních orgánů byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení nároku vůči povinné osobě. Stát v takovém případě odpovídá osobě oprávněné za to, že nepostupoval tak, aby jí poskytl ochranu práva, tedy za dobu nečinnosti, případně průtahů. V takové době řízení odpovídá za škodu vzniklou oprávněnému stát (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka). Jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, ve věci sp. zn. spisová značka, v případě nároku na náhradu majetkové škody spočívá nesprávný úřední postup nikoliv v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení.

53. Na daňové řízení, v němž se žalobkyně domáhala vratky spotřební daně, se nevztahuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a nelze použít ani čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jenž zakotvuje právo jednotlivce na vyřešení jeho záležitosti v přiměřené lhůtě toliko vůči orgánům, institucím a jiným subjektům Evropské unie (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, ve věci týkající se daňového řízení o žádosti o převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty).

54. Nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu pro vydání meritorního rozhodnutí ve správním řízení nepodléhajícím čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž aplikaci obecné úpravy lhůt pro vydání rozhodnutí podle zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, vylučuje, je třeba ve vztahu ke každému jednotlivému meritornímu rozhodnutí, tj. každému rozhodnutí o návrhu (žádosti) či o řádném opravném prostředku proti takovému rozhodnutí, posuzovat, zda bylo vydáno v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. O nesprávný úřední postup se jedná, byť by i jen jedno z vydaných rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

55. Lhůty pro daňové řízení za účinnosti zákona o správě daní a poplatků byly upraveny pokyny Ministerstva financí, které tak mohou představovat určité vodítko pro posouzení otázky přiměřené délky řízení o vrácení daně.

56. Pokyn Anonymizováno se týká lhůt vytýkacího řízení v rámci finanční správy, podle závěrů posledního kasačního rozhodnutí odvolacího soudu dopadá ve smyslu legitimního očekávání i na projednávanou věc. Podle pokynu mělo být vytýkací řízení před finančním úřadem skončeno do 3 měsíců od doby, kdy daňový subjekt předloží podklady, resp. před finančním ředitelstvím do 4 měsíců.

57. Pokyn Anonymizováno se týká lhůt pro vyřízení odvolání proti vyměření nebo doměření daně v rámci autoremedury finanční správy, a i tento podle závěrů posledního kasačního rozhodnutí odvolacího soudu dopadá ve smyslu legitimního očekávání také na projednávanou věc. Podle pokynu se má vytýkací řízení před finančním úřadem skončit do 3 měsíců od podání odvolání, resp. před finančním ředitelstvím do 6 měsíců.

58. Ze zjištění, která soud učinil v tomto řízení, se nepodává, že by v případě vytýkacích řízení pro zdaňovací období únor 2004 a březen 2004 byl postup správce daně jakkoliv průtažný. Podle zjištění, jak byla zachycena v odůvodnění rozhodnutí správce daně ze dne datum a ze dne datum, je zřejmé, že jednotlivé úkony činil správce daně v přiměřených lhůtách – úkony směřující ke skončení věci byly činěny v podstatě v každém měsíci, a to až do vydání jednotlivých rozhodnutí.

59. Co se týká zdaňovacích období duben až srpen 2004, v nich došlo k překročení lhůt dle pokynu Anonymizováno a nečinnost správce daně lze vysledovat v období po podání odvolání žalobkyně proti prvoinstančním rozhodnutím správce daně, tj. ve vztahu ke zdaňovacímu období duben 2004 ode dne datum, ve vztahu ke zdaňovacímu období květen 2004 ode dne datum, ve vztahu ke zdaňovacímu období červen 2004 ode dne datum, ve vztahu ke zdaňovacímu období červenec 2004 ode dne datum a ve vztahu ke zdaňovacímu období srpen 2004 ode dne datum.

60. Současně však nelze pominout, že vytýkací řízení správce daně byl oprávněn vést a byla vedena důvodně. K tomu lze odkázat na závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, kde se správní soud vypořádal i s námitkou žalobkyně záležející v tom, že po datum už nemělo být žádné vytýkací řízení vedeno. V tomto řízení nebyla konkrétními skutkovými zjištěními založena jakákoliv pochybnost stran toho, že by nebylo možné z naposledy citovaného rozhodnutí správního soudu vycházet. K námitce žalobkyně, že správce daně dostatečně nespecifikoval pochybnosti, které měly být odstraněny, soud provedl dokazování výzvami vydanými v řízení o jednotlivých nárocích, které jsou koncipovány dostatečně konkrétně.

61. Podle ust. § 43 odst. 1 až 3 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do datum, (1) vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, nebo dodatečného daňového přiznání nebo hlášení a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal. (2) Ve výzvě daňovému subjektu určí správce daně přiměřenou lhůtu k odpovědi, která nesmí být kratší patnácti dnů a poučí ho o následcích spojených s tím, jestliže pochybnosti neodstraní nebo nedodrží stanovenou lhůtu. (3) Pokud je den podání daňového přiznání nebo hlášení dnem počátku běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle předchozích odstavců přerušuje a nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy jsou odstraněny pochybnosti vytýkané správcem daně ve výzvě.

62. Podle ust. § 48 odst. 1, 2, 4, 5, právnická osoba zák. č. zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do datum (1) adresa rozhodnutí se může odvolat proti stanovení daňového základu a daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím, pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje, pokud se písemně nebo ústně do protokolu svého práva odvolání nevzdal. (2) Proti rozhodnutím, zejména proti výzvám podle § 43, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně, se nelze samostatně odvolat. To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu na to, zda v řízení pak k dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde. (4) Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti a) přesné označení správce daně, b) přesné označení odvolatele, c) číslo jednací, případně číslo platebního výměru nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, d) uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí, e) návrh důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy, f) navrhované změny či zrušení rozhodnutí. (5) Odvolání lze podat ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí proti němuž odvolání směřuje, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Neobsahuje-li podané odvolání zákonem předepsané náležitosti, vyzve správce daně odvolatele s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu ne kratší patnácti dnů. V případech, že odvolání lze zamítnout podle § 49 odst. 2, výzva se omezí jen na doplnění těch chybějících zákonných náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí, případně se od výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné odvolání. (7) Do doby, než je o odvolání rozhodnuto, může odvolatel údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat. (12) Odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

63. Soud dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu pro zjištěnou nečinnost správce daně, a to z těchto důvodů:

64. Kdyby správce daně o nároku za duben 2004 rozhodl v souladu s pokynem Ministerstva financí, rozhodl by do datum (tříměsíční lhůta dle pokynu D-144), nikoliv až dne datum, neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne datum. Stejně tak o nároku za květen 2004 mělo být správcem daně rozhodnuto do datum, nikoliv až dne datum, neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne datum. O nároku za červen 2004 měl správce daně rozhodnout do datum, nikoliv až dne datum, neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne datum. V případě nároku za červenec 2004 mělo být rozhodnuto do datum, nikoliv až dne datum, neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne datum. Nárok za srpen 2004 měl být rozhodnutím vypořádán do datum, nikoliv až dne datum, neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne datum.

65. Odvolací řízení by pak s ohledem na pokyn D-125 byla skončena v průběhu roku 2005. Soud uvažoval tak, že v případě nároků za únor a březen 2004 by bylo třeba přičíst navíc 30 dnů k odvolání a pak nejvýše 6 měsíců trvající odvolací řízení od doručení odvolání odvolacímu orgánu, tedy navýšení o cca 8 měsíců. Uvedené znamená, že v případě, že by postup správce daně nebyl zatížen nečinností, mohlo odvolací řízení skončit v březnu roku 2005; v případě např. nároku za květen 2004 by odvolací řízení mohlo být skončeno v říjnu roku 2005. Za ideálního běhu okolností, ve kterém by správní orgány rozhodovaly ve lhůtách a odvolací orgán by změnil chybné rozhodnutí prvostupňové, by žalobkyni byla vrácena spotřební daň v plné míře v průběhu roku 2005, nikoliv o dva roky později. V té souvislosti soud podotýká, že žalobkyni nelze přičítat k tíži a žalované ku prospěchu, že se interpretace nového zákona vyjasnila až v roce 2007, jak upozorňovala žalovaná.

66. Zákon o správě daní a poplatků lhůty nestanovoval, ty vyplývaly z pokynů Ministerstva financí, měly-li by být tyto vodítkem pro posouzení (ne)činnosti správce daně (kde soud dospívá ke kladnému závěru v této otázce), i v takovém případě, a to se zřetelem ke složitosti věci a nové právní úpravě, by soud musel dospět k závěru o tom, že správce daně byl nečinný přinejmenším v odvolacích řízeních, která měla být skončena do 6 měsíců, avšak trvala kolem dvou let.

67. Ani kladný závěr o existenci nesprávného úředního postupu (v podobě nečinnosti a zjištěných a neodůvodněných průtahů v postupu správce daně) sám o sobě nepostačí pro kladný závěr o naplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za ztráty, v nichž žalobkyně spatřuje majetkovou škodu.

68. Soud dospěl k závěru o tom, že nemůže být dána příčinná souvislost mezi průtahy řízení a žalobkyní tvrzenou škodou (jejími dílčími složkami), průtahy, resp. nečinnost správce daně nemohly způsobit škodu tvrzenou žalobkyní. Podstatné je, že daňové řízení je dvouinstanční, postup, při kterém odvolací orgán změní rozhodnutí prvostupňového orgánu, je přirozenou součástí správního řízení, k odčinění této skutečnosti (že nesprávné rozhodnutí prvostupňového daňového orgánu může být napraveno v odvolacím řízení a vratka daně se tak k daňovému subjektu dostane později) slouží úroky z prodlení. Pokud by odvolací a prvostupňový orgán rozhodovaly v rámci shora nastíněných lhůt, odvolací rozhodnutí by byla vydána v průběhu roku 2005, případné vrácení daně by tedy proběhlo v této době, a tedy nikoliv v průběhu roku 2004, k němuž žalobkyně vztahuje své hospodářské ztráty.

69. I s ohledem na shora citované závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka lze vycházet z toho, že pokud by správce daně správně aplikoval příslušný právní předpis, přiznal by žalobkyni nárok na vrácení daně za jednotlivá zdaňovací období již ke dnům vydání jednotlivých rozhodnutí (za únor a za březen 2004 dne datum, za duben 2004 dne datum, za květen 2004 dne datum, za červen 2004 dne datum, za červenec 2004 dne datum, za srpen 2004 dne datum. I pokud by řízení nebyla průtažná, měla by žalobkyně nárok na vrácení daně v průběhu roku 2005, resp. až v průběhu roku 2006 u varianty, že by za průtažné bylo považováno vždy toliko řízení odvolací. S takovým časovým horizontem pro vratky spotřební daně tedy žalobkyně mohla kalkulovat v rámci svého podnikání, a tedy jiné očekávání, měla-li jej žalobkyně, nemá žádný racionální podklad. Vrácení daně není automatické, je podmíněno rozhodnutím správce daně, které je přezkoumatelné v odvolacím řízení (je třeba počítat s dvoustupňovým řízením). Nelze si nepovšimnout, že na srozumění žalobkyně s tím, že v rámci svého podnikání nemůže s vratkou spotřební daně jako s jistým zdrojem finančních prostředků bez dalšího počítat, lze usuzovat i z výpovědi daňového poradce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, který vypověděl, že on sám (tedy odborník v dané oblasti), a stejně tak jeho klient (žalobkyně), předpokládali, že k vrácení spotřební daně nedojde, a to s ohledem na změnu právní úpravy a změnu správce daně.

70. Žalobkyně tak nemohla v období od ledna do září roku 2004, kdy nakupovala topné oleje, očekávat vrácení spotřební daně, smluvní příplatky ani penále tak nemohou být důsledkem nesprávného úředního postupu. Smluvní sankce (žalováno na náhradě škody částka) a příplatky za prodlouženou splatnost (částka) měly, a to už dle žalobních tvrzení, původ v tom, že se žalobkyně (již) v dubnu roku 2004 dostala do potíží tím, že neměla žádné peněžní prostředky a nemohla hradit dluhy vůči svým věřitelům. Finanční potíže žalobkyně, k nimž došlo v roce 2004, však nemohou mít souvislost s průtahy, k nimž došlo až v pozdějším období.

71. Stejně tak se nesprávný úřední postup nemohl propsat do nízkého odhadu hodnoty prodávaného podniku. Žalobkyně nemohla důvodně počítat s tím, že v roce 2004 bude moci své podnikatelské aktivity financovat z prostředků pocházejících z vratek spotřební daně. Žalobkyni zisk podle závěru znaleckého posouzení tituly před jménem jméno FO rostl do datum, pak již žalobkyně vykazovala ztráty a už v roce 2004 byla v platební neschopnosti, a je tedy zřejmé, že zde nemůže být souvislost mezi ztrátami žalobkyně v roce 2004 (její tehdejší platební neschopností) a tím, že tehdy žalobkyně nedosáhla na prostředky z vratek spotřební daně, když na ně ani dosáhnout, a to ani při ideálním běhu věcí, nemohla.

72. Soud shrnuje, že tak, jak žalobkyně konstruovala jednotlivé škodní nároky (jednotlivé majetkové škody), je zřejmé, že tyto nemohou mít původ v nečinnosti správce daně, a to s ohledem na to, že doba, v níž bylo lze očekávat (pro žalobkyni příznivě vyznívající) rozhodnutí správce daně o vrácení spotřební daně za jednotlivá zdaňovací období, se nekryje s okamžikem vzniku nároku na vrácení spotřební daně za jednotlivá zdaňovací období. Nepřiměřeně dlouhé řízení nemohlo mít vliv na možnosti žalobkyně dostát jejím závazkům, nemohlo se negativně propsat do nepříznivé majetkové situace žalobkyně, jak ji žalobkyně vylíčila, a tedy nemůže mít ani souvislost s tím, že žalobkyně hradila příplatek za prodlouženou splatnost. Ke snížení hodnoty prodávané části podniku žalobkyně rovněž nemohlo dojít v důsledku nepřiměřené délky řízení.

73. Pokud jde o náklady vynaložené žalobkyní na zastoupení daňovým poradcem, část z původně nárokovaných částka již bylo žalobkyni přisouzeno (částka s příslušenstvím). Soud cestou poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) vedl žalobkyni k tomu, aby tvrdila a prokázala, že i jiné náklady vynaložené v daňových řízeních na zastoupení žalobkyně než ty, za které již žalobkyni byla přisouzena náhrada škody v částce částka, jsou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Soud žalobkyni vyzval, aby tvrdila a prokázala, kdy a jaké konkrétní úkony byly realizovány na odstranění průtahů v řízeních a jaká je souvislost mezi takovými úkony a jakým konkrétním průtahem kterého konkrétního orgánu, v jakém konkrétním období. Jelikož žalobkyně na poučení relevantním způsobem nezareagovala a v řízení nebyla zjištěna existence skutečností, které by vedly k závěru o tom, že v příčinné souvislosti s nečinností správce daně vznikly konkrétní náklady na zastoupení žalobkyně (nad rámec již žalobkyni přisouzených částka), nezbylo, než žalobu zamítnout i v té části, kde žalobkyně nárokovala náhradu nákladů zastoupení daňových poradcem, u nichž však není zřejmá souvislost s činností směřující k odstranění nečinnosti správce daně.

74. Závěr o nedostatku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a žalobkyní konstruovanými dílčími škodami (včetně nákladů vynaložených na zastoupení žalobkyně ve správním řízení) vedl k závěru o nedůvodnosti žaloby v rozsahu nedotčeném rozhodnutím o částečném zastavení řízení a rozhodnutím, jímž bylo žalobkyni přisouzeno dílčí plnění. Závěr o nedůvodnosti žaloby má za následek rozhodnutí soudu o jejím zamítnutí.

75. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. 2 (věta druhá) o. s. ř. a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Řízení bylo částečně zastaveno vlivem dispozice žalobkyně s žalobou, žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná (byla jí přisouzena jistina v částce částka s příslušenstvím – úrokem z prodlení za dobu od datum do datum a od datum do zaplacení). Soud poměřoval jednotlivé části (původního) předmětu řízení, a tedy tu část předmětu řízení, kde žalobkyně vzala žalobu zpět, aniž by bylo na místě vyvozovat zavinění ohledně zastavení řízení na straně žalobkyně (jedná se žalobou uplatněné nároky na zaplacení částky částka a částky částka, kdy zpětvzetí žaloby bylo motivováno postupem správce daně spočívajícím ve snížení daňového penále a uspokojení nároku na zaplacení úroku z přeplatku spotřební daně), dále tu část předmětu řízení, kde byla žalobkyně úspěšnou (co do částky částka s příslušenstvím), dále tu část předmětu řízení, kde žalobkyně nese zavinění na zastavení řízení (co do částky částka s příslušenstvím, představující část příplatku za prodlouženou splatnost jako nárok, dle vyjádření žalobkyně, nesprávně vyčíslený v žalobě), a konečně i tu část, kde byla žaloba zamítnuta (co do částky částka s příslušenstvím). Převažoval procesní úspěch žalované (co do částky částka s příslušenstvím) nad procesním úspěchem žalobkyně (co do částky částka s příslušenstvím). Žalované s ohledem na to, že rozdíl jejího úspěchu a neúspěchu odpovídá po zaokrouhlení přibližně 75 %, náleží náhrada nákladů řízení v částce částka (75 % z částky částka, odpovídající třicetinásobku částky částka, coby náhrady hotových výdajů za každý jeden úkon ve smyslu ust. § 1 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., kdy těmito úkony bylo písemné vyjádření žalované k žalobě, účast na celkem hodnota jednáních soudu nalézacího, sepis odvolání ze dne datum, sepis vyjádření k odvolání ze dne datum, účast na dvou jednáních soudu odvolacího a sepis vyjádření žalované ze dne datum a ze dne datum).

76. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly náklady, které platil stát (znalečné), žalobkyně byla v převažujícím rozsahu procesně neúspěšnou, stát má proto proti ní právo na náhradu nákladů podle míry jejího neúspěchu ve věci, tj. v rozsahu 88 % (neúspěch žalobkyně co do částky v celkové výši částka, úspěch žalobkyně toliko co do částky částka). Soud ve výroku pod bodem III. nesprávně uvedl, že rozsah povinnosti žalobkyně odpovídá 75 %, uvedená nesprávnost je řešena samostatným (opravným) usnesením. Soud současně opomněl ve výroku rozhodnout o povinnosti žalované k náhradě nákladů, které platil stát, v rozsahu odpovídajícím míře neúspěchu žalované (tj. v rozsahu 12 %). Napravení tohoto pochybení je rovněž řešeno samostatným rozhodnutím. O povinnosti podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo třeba rozhodnout alespoň do základu, konkretizace bude provedena samostatným rozhodnutím.

77. Uložené povinnosti je žalobkyně povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti dle výroku pod bodem III. počne žalobkyni plynout až v návaznosti na nabytí právní moci samostatného rozhodnutí, které bude ve věci vydáno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.