24 C 228/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 21 206 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 990 Kč od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 216 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní náhradu nákladů řízení v částce 1 661 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá na žalované částky 21 206 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení z titulu pohledávky ze smlouvy o zájezdu.

2. V žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovanou [datum] smlouvu o zájezdu [číslo] prostřednictvím obchodního zástupce žalované - [právnická osoba], [anonymizováno], přes internet, zájezd byl pro dvě osoby do hotelu v Řecku v termínu od [datum] do [datum]. Dne [datum] uhradila částku 21 206 Kč, sestávající ze zálohy za zájezd dle smlouvy ve výši 20 990 Kč a 216 Kč za pojištění storna zájezdu podle pokynů k platbě dovolené, [datum] oslovila žalovaná žalobkyni v souvislosti se situací panující kolem šíření onemocnění COVID-19 a nejistotě v cestovním ruchu a zároveň jí nabídla voucher na již zaplacenou zálohu platný do [datum] s využitelností na celou nabídku v sezóně [rok] a [rok], anebo zrušení zájezdu ze zaúčtováním storno poplatku 5 813 Kč na osobu, a vyzvala žalobkyni k vyjádření do [datum]. Na to žalobkyně e-mailem ze dne [datum] dle § 2535 občanského zákoníku odstoupila od smlouvy o zájezdu z důvodu, že dle aktuální situace spojené se šířením COVID-19 nelze předpokládat realizaci předmětného zájezdu a poukázala na přísná ochranná opatření proti šíření uvedeného onemocnění, která v té době panovala na celém území Helénské republiky. Žalovaná odpověděla, že odstoupit od smlouvy bezplatně je možné jen v případě, že dojde ke zrušení zájezdu z její strany, k čemuž ale zatím nedošlo. Dne [datum] obdržela žalobkyně e-mail s výzvou k doplatku zbývající části zakoupeného zájezdu s tím, že nedoplacení by mělo za následek ukončení smlouvy se stornopoplatky v souladu s obchodními podmínkami anebo je možné obdržet poukaz na zájezd ve výši zaplacené zálohy, odpovědět měla žalobkyně do pěti dnů od doručení této zprávy. Na to žalobkyně reagovala tak, že smlouva z důvodu výpovědi z její strany již zanikla. Dne [datum] odstoupila žalovaná od smlouvy z důvodu nezaplacení doplatku zájezdu. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] výzvu k plnění, která byla doručena dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu o zájezdu, obsah smlouvy je též nesporný. Na svou obranu uvedla, že jí náleží celá záloha uhrazená žalobkyní, když žalovaná musela z důvodu nedoplacení ceny zájezdu žalobkyní od smlouvy odstoupit. Doplnila, že žalobkyni nenáleželo právo odstoupit, neboť nebyly naplněny zákonné důvody odstoupení a dále k dotazu soudu doplnila, že žalobkyni nenabídla voucher dle zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu a to z důvodu odstoupení od smlouvy. Žalovaná i přes uvedené měla vůli vrátit zbytek ceny zájezdu nad rámec stornopoplatku za dvě osoby, ale zprostředkovatelská [právnická osoba] sdělila, že s ní žalobkyně nekomunikovala, žalovaná proto nemůže být v prodlení ani s úhradou této částky.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav věci: Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zájezdu, předmětem byl zájezd v termínu od [datum] do [datum], objednatelem byla žalobkyně a spolucestující [jméno] [příjmení] narozena [datum], šlo o pobytový zájezd do Řecka na ostrov Heraklion, záloha činila 20 990 Kč a byla splatná do [datum] a doplatek 20 990 Kč byl splatný do [datum], žalobkyně uhradila [datum] zálohu. (nesporná tvrzení, smlouva o zájezdu, potvrzení o došlé platbě zálohy [webová adresa]) V ceně zálohy byla i částka 216 Kč za pojištění storna, dle pokynů k platbě dovolené byla žalobkyně povinna zaplatit zálohu 21 206 Kč do [datum] a doplatek 20 990 Kč do [datum] (pokyny k platbě dovolené, výpis z účtu žalobkyně z [datum]) Součástí smlouvy o zájezdu jsou i Všeobecné smluvní podmínky pořadatele zájezdu. Podle čl. 3 písm. d) právo zákazníka kdykoliv před zahájením zájezdu odstoupit od smlouvy, a to v souladu s aktuálními Všeobecnými smluvními podmínkami. Podle čl. 5 písm. i) pokud vnější události donutí cestovní kancelář změnit podmínky zájezdu, navrhne zákazníkovi změnu smlouvy o zájezdu, přičemž nesouhlasí-li zákazník se změnou smlouvy, má zákazník nárok na odstoupení od smlouvy o zájezdu ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratší než 5 dnů a která musí skončit před zahájením zájezdu; neodstoupil-li zákazník určené lhůtě má se za to, že změnu smlouvy souhlasí. (všeobecné smluvní podmínky cestovní kancelář platné od [datum]) Dne [datum] oslovila žalovaná žalobkyni e-mailem s nabídkou voucherů nebo zrušení zájezdu se storno poplatky, [datum] žalobkyně od odpověděla, ani jedna z nabízených možností jí nevyhovuje, a v příloze pošlou posílá odstoupení ve formátu.pdf s vlastnoručním podpisem, odstoupení je datováno dnem [datum]. Jako důvod odstoupení uvedla § 2535 občanského zákoníku s tím, že nelze předpokládat realizaci předmětného zájezdu na řecký ostrov Kréta s poukazem na skutečnost, že na celém území Helenské republiky panují přísná a ochranná opatření proti šíření onemocní covid-19, příkladmo lze uvést uzavření hotelů, povinnou čtrnáctidenní karanténu po příletu do země nebo zákaz vstupu na ostrovy s výjimkou jejich stálých obyvatel a zásobování z informací dostupných na oficiálních internetových stránkách ministerstva zahraničních věcí ČR. Na to žalovaná reagovala e-mailem ze dne [datum] tak, že odstoupit od smlouvy bezplatně může pouze cestovní kancelář, k čemuž zatím nedošlo, [datum] vyzvala žalobkyni e-mailem k úhradě doplatku zájezdu, a to pod sankcí možnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalované. E-mailem ze dne [datum] pak žalovaná odstoupila od smlouvy o zájezdu z důvodu nezaplacení doplatku 20 990 Kč (e-mailová korespondence, odstoupení od smlouvy) Dopisem ze dne [datum], který byl žalované doručen [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení částky 21 206 Kč s upozorněním, že jde o předžalobní výzvu (výzvám, dodejka)

5. Provedeným dokazováním a zhodnocením důkazů k podle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zájezdu do Řecka, [datum] byla uhrazena záloha 20 990 Kč a 216 Kč na pojištění storna, zbytek ceny zájezdu 20 990 Kč měl být uhrazen do [datum]. Dne [datum] informovala žalovaná žalobkyni o možných potížích v souvislosti s nemocí COVID-19 a nabídla voucher, žalobkyně [datum] odstoupila od smlouvy s poukazem na § 2535 OZ s tím, že nejspíše nebude možno zájezd realizovat s ohledem na opatření v souvislosti s uváděnou nemocí. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobkyni v úhradě doplatku ceny zájezdu s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy ze strany žalované v případě jeho neuhrazení a povinnost úhrady storno poplatku, e-mailem ze dne [datum] pak žalovaná odstoupila od smlouvy právě z důvodu nezaplacení ceny zájezdu.

7. Vztah mezi účastníky soud posoudil podle paragrafu § 2521 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) a zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Podle § 2521 odst. 1 OZ smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Podle § 2533 odst. 1 OZ může zákazník před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Podle odst. 2 je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní. Podle § 2534 OZ odstoupil-li zákazník od smlouvy podle § [číslo] odst. 2, vrátí pořadatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch. Ustanovení § [číslo] až 2544a, § [číslo] odst. 2 a § [číslo] o náhradě škody se použijí přiměřeně.

8. Dne [datum] vstoupil v účinnost zákon č. 185/2020 Sb., přičemž podle § 2 se tento zákon použije na zájezdy s termínem od [datum] do [datum]. V § 3 tohoto zákona poskytuje cestovní kanceláři ochrannou, když podle odst. 1 ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § [číslo] nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Podle odst. 2 ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem [datum], neskončí-li podle tohoto zákona dříve. Podle odst. 3 je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd dále v případě zaměstnance, který ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby nemohl po dobu nejméně 30 dnů konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 a 209 zákoníku práce. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd také v případě škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. Obsah odkazu na zájezd a musí splňovat náležitosti stanovené v § 4 téhož zákona.

9. Žalovaná před soudem prohlásila, že žalobkyni žádný voucher dle zákona č. 185/2020 Sb. nenabídla, čímž tedy nevyužila institutu ochranné doby ve smyslu § 3 odst. 1 tohoto zákona a nezabránila plynutí lhůty na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu. Žalovaná informovala žalobkyni o změnách týkajících se jejího zájezdu dne [datum], tedy den před tím, než zákon č. 185/2020 Sb., vstoupil v účinnost. Využila-li proto žalobkyně možnosti [datum] od smlouvy odstoupit z důvodů domnělé nemožnosti plnění ze strany žalované, je třeba mít za to, že takové odstoupení bylo plně v souladu se smlouvou o zájezdu, konkrétně s ust. čl. 5 písm. i) Všeobecných smluvních podmínek pořadatele zájezdu, a to na základě předchozí informace žalované z [datum], ale i s ohledem na následné neuskutečnění zájezdu v souladu s ust. § 2535 OZ. Konečně je také zřejmé, že zájezd žalobkyni nakonec poskytnut nebyl, žalobkyně má proto nárok na vrácení plnění ze smlouvy. Soud podotýká, že jednání žalované, kdy tato požadovala doplacení ceny zájezdu v době, kdy sama nemohla s ohledem na vývoj pandemie v Evropě očekávat, že zájezd uskuteční a kdy již byl účinným zákon č. č. 185/2020 Sb., který byl vydán právě v důsledku vývoje pandemie SARS CoV-2 a na ochranu cestovních kanceláří před nepříznivými důsledky rušení zájezdů (dopadů pandemie koronaviru). Tento zákon v § 4 odst. 3 písm. a) výslovně uváděl, že pořadatel má (s ohledem na znění v § 4 odst. 1 – rozhodne-li se pořadatel využít…) právo vystavit poukaz na peněžní částku odpovídající hodnotě veškerých plateb uhrazených zákazníkem za zájezd, tedy na částku dosud uhrazenou, přičemž požadavek doplatku zájezdu v době rozvíjející se pandemie nadto za existence speciálního zákona č. 185/2020 Sb., lze hodnotit jako jednání nepožívající právní ochrany. Odstoupení žalované od smlouvy v důsledku neuhrazení doplatku nelze proto hodnotit jako právní jednání, které by mělo za následek zánik smluvního vztahu. Odstoupila-li však žalobkyně od smlouvy, přičemž žalovaná žalobkyně následně zájezd ani neměla v úmyslu žalobkyni poskytnout, má soud za to, že takové jednání žalobkyně bylo nejen v souladu s citovaným ustanovením § 2535 OZ, když se následně zájezd ani neuskutečnil, ale též v souladu s ust. čl. 3 písm. d) s poukazem čl. 5 písm. i) Všeobecných smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o zájezdu. A s ohledem na to, že žalovaná nevyužila ochranné doby, došlo k platnému odstoupení žalobkyně od smlouvy na základě dopisu ze dne [datum], který byl žalované prokazatelně doručen [datum], neboť uvedeného dne na něj reagovala. V důsledku odstoupení od smlouvy vznikl žalobkyni nárok na vrácení již uhrazené ceny zájezdu 20 990 Kč nejpozději ve lhůtě dle § 2535 odst. 2 OZ, tj. 14 dní od doručení odstoupení, tedy nejpozději ke dni [datum]. Pojištění storno poplatku v částce 216 Kč není součástí smlouvy o zájezdu, proto odstoupení od smlouvy o zájezdu nemá vliv na zánik tohoto pojištění bez dalšího a tedy ani na povinnosti vrátit toto plnění ze strany žalované.

10. Soud podotýká, že ust. § 2535 OZ výslovně uvádí, že zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody. Zcela mylná je tedy domněnka žalované, že právo odstoupení podle tohoto ustanovení náleží pouze při odstoupení ze strany cestovní kanceláře a nikoliv zákazníku.

11. Soud proto žalobě, pokud se týká nároku na vrácení zálohy v částce 20 990 Kč vyhověl, přičemž důvodným shledal i nárok na úhradu úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení dle § 1970 OZ, přičemž výši úroků stanovuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Co do částky 216 Kč z důvodů uvedených výše s příslušenstvím k této částce soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla nepatrný neúspěch řízení, má proto nárok na plnou úhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení v celkové částce 1 661 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 061 Kč, a dále náleží žalobkyně paušální za 2 úkony po 300 Kč za 1 úkon dle § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za podání žaloby a účast na jednání soudu. Další vyjádření založená ve spise učiněná zmocněncem žalobkyně soud nehodnotí jako účelně vynaložené náklady, když ve vyjádřeních jsou obsažena táž tvrzení co v žalobě a soud další vyjádření po žalobkyni ani nepožadoval.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.