24 C 249/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 13 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13 258 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně jdoucího od 4.6.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se se co do částky 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně, jdoucího od 4.6.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 366 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 11. 2019 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 13 658 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky jdoucím od 4. 6. 2019 do zaplacení s následujícím odůvodněním. Uvedený nárok je nárokem vzniklým z titulu náhrady majetkové újmy podle zák. 82/1998 Sb., která mu vznikla nezákonným rozhodnutím o zahájení přestupkového řízení a následným nezákonným vedením přestupkového řízení proti jeho osobě, v důsledku kterého musel vynaložit prostředky na právní zastoupení v nezákonně vedeném přestupkovém řízení. Takto vynaložené prostředky na zastupování v přestupkovém řízení jsou škodou. Konečné rozhodnutí v přestupkovém řízení mu bylo dle jeho tvrzení doručeno 5. 6. 2018. Nárok na náhradu škody vůči odpovědnému orgánu, pak uplatnil 3. 12. 2018. Žaloba je podána v tříleté promlčecí lhůtě. <b>2. Důvody nezákonně vedeného přestupkového řízení, vzniku škody a příčinné souvislosti spatřuje v následujících skutečnostech:</b> 3. Dne 12. 6. 2016 bylo poškozenému sděleno podezření ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 12. 6. 2016 kolem 8:00 hod v průběhu konání hudebního festivalu [anonymizováno] [rok], k.ú. [obec], řídil osobní motorové vozidlo Nissan Patrol, [registrační značka], ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje a vozidlo řídil s dalšími členy posádky, což bylo zjištěno při kontrole hlídkou PČR, OOP [obec konání festivalu], kdy mu byla dechovou zkouškou naměřena hladina alkoholu v krvi v čase 0 8:09 ve výši 1,76 prom., v čase 0 9:22 ve výši 1,72 prom. a v čase 9:28 ve výši 1,20 prom. Žalobce byl zadržen a kontrolován policejní hlídkou až s časovým odstupem po té, co s vozidlem popojel. Do stavu vylučujícího způsobilost řídit vozidlo se dostal však až poté, co s vozidlem popojel. Věc byla následně projednávána u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 43/2016, kde bylo na základě závěrů soudních znalců konstatováno, že nelze prokázat, že by se poškozený skutečně dopustil uvedeného trestného činu, tedy že řídil ve stavu vylučujícím způsobilost řídit vozidlo. Okresní soud v Nymburce ukončil trestní řízení vydáním usnesení ze dne 16. 8. 2017 o tom, že trestní věc se postupuje [městkému úřadu z místa konání festivalu], neboť dle jeho názoru se mohlo jednat o přestupek podle zák. č. 250/2016 Sb. Žalobce se již v rámci trestního řízení hájil tím, že před jízdou alkoholické nápoje nepožil, policejní hlídkou byl zadržen až s časovým odstupem od okamžiku, kdy naposledy popojel s vozidlem za účelem přeparkování na letištní ploše, na které se festival konal, po tomto přeparkování převzala řízení vozidla jiná osoba a poškozený teprve poté začal popíjet tvrdý alkohol. Přesný časový údaj o tom, kdy měl řídit vozidlo, a doba, která uplynula od jízdy a jeho zadržení hlídkou, neexistuje. Policejní hlídka jej zadržela v okamžiku, kdy se nacházel na střeše předmětného vozidla, již pod vlivem alkoholu, a teprve následně u něj byla provedena na místě jediná dechová zkouška. Další dvě dechové zkoušky u něj byly provedeny až s dalším časovým odstupem, na stanici OOP [obec konání festivalu]. Časové údaje na dechových přístrojích dle policejního orgánu neodpovídaly skutečnému času. Záznamy o množství alkoholu v krvi poškozeného z dechových zkoušek byly zmatečné, a to jednak kvůli rozdílným časům, které jsou zaznamenány na protokolech z dechových zkoušek a které tvrdil policejní orgán, a jednak kvůli nekorespondujícímu naměřenému množství alkoholu v krvi poškozeného. V tomto bylo poškozenému dáno soudními znalci i příslušným soudem za pravdu. Údaje z dechových zkoušek byly oběma znalci označeny za nevěrohodné a nezpůsobilé pro učinění jakéhokoliv rozhodnutí. Současně poškozený upozorňoval, že se nemohlo jednat ani o přestupek, neboť předmětná letištní plocha, na níž měl poškozený údajně vozidlo pod vlivem alkoholu řídit, není pozemní komunikací, na kterou by se vztahoval zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Dne 3. 1. 2018 byl poškozenému doručen příkaz Městského úřadu v Lysé nad Labem ze dne 20. 12. 2017, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1, písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou byl ještě pod jejich vlivem. Konkrétně se tohoto jednání měl dopustit tím, že dne 12. 6. 2016 v době mezi 0 7:00 hod a 0 8:00 hod v [obci konání festivalu] na letištní ploše [obec], která sloužila jako parkoviště festivalu [anonymizováno] [rok] řídil vozidlo Nissan Patrol [registrační značka] v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, neboť při dechové zkoušce provedené přístrojem Dräger mu bylo zjištěno 1,76 promile alkoholu, při opakované dechové zkoušce přístrojem Dräger 1,72 promile alkoholu a při třetí dechové zkoušce přístrojem Dräger 1,20 promile alkoholu. Dále metodou plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou 1,48 g alkoholu v krvi a 1,43 g alkoholu v krvi. Za uvedený přestupek byl obviněnému uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců a pokuta ve výši 10.000 Kč. Proti uvedenému příkazu podal poškozený prostřednictvím svého právního zástupce odůvodněný odpor, ve kterém podrobně rozepisoval, proč se nemohl dopustit předmětného přestupku, kdy (mimo jiné) setrval na obraně uplatněné v trestním řízení ve vztahu k neprokázání skutečnosti, že by měl v době řízení vozidla být pod vlivem alkoholu, ale také tím, že neřídil vozidlo na pozemních komunikacích. Nato poškozený obdržel vyrozumění o pokračování v řízení o přestupku a nařízení ústního jednání, kde, po seznámení se s poklady ve správním spise, opětovně prostřednictvím svého právního zástupce vysvětloval, že se řešeného přestupku dopustit nemohl. Správnímu úřadu následně poskytl další podrobné vysvětlení písemnou formou. I přesto dne 19. 2. 2018 obdržel rozhodnutí o přestupku, kterým byl uznán vinným ze spáchání nedbalostního přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona. Za přestupek mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců a pokuta ve výši 10.000 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce řádně a včas odvolání, přičemž rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 1. 6. 2018, č.j. [číslo] [spisová značka], doručeného dne 5. 6. 2018, mu bylo dáno zcela za pravdu. Rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem ze dne 19. 2. 2018 bylo zrušeno a přestupkové řízení bylo zastaveno. V odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán jednak poukázal na nepřesnost a neurčitost již samotného odsuzujícího výroku napadeného rozhodnutí, když vycházelo z hodnot neuznaných ani v trestním řízení, a především pak shodně s poškozeným konstatoval, že na komunikaci, na které mělo k události dojít, se skutečně nevztahují příslušná ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. a že poškozený se tedy nemohl dopustit přestupku dle ust. § 125c daného zákona. Poškozený se nemohl dopustit ani krajským úřadem zmiňovaného přestupku dle zák. č. 65/2017 Sb., neboť tento vstoupil v účinnost až později. <b>4. Výši škody žalobce vypočetl a odůvodnil následovně:</b> 5. Žalobce za obhajobu, promeškaný čas a cestovní náhrady zaplatil své právní zástupkyni 20 427 Kč, když tato částka byla žalobci vyfakturována, avšak žalobce touto žalobou uplatňuje pouze škodu ve výši 13 658 Kč, která se skládá z níže uvedených položek. Odměna advokáta dle advokátního tarifu v přestupkovém řízení činí 1 000 Kč/úkon, náhrada hotových výdajů za úkon činí 300 Kč. 16.08.17 (datum vyhlášení usnesení Okresního soudu v Nymburce o tom, že se věc postupuje k projednání přestupku) - převzetí a příprava právního zastoupení 1 300 Kč 04.01.18 - porada s klientem 1 300 Kč 04.01.18 - odpor proti příkazu 1 300 Kč 05.02.18 - ústní jednání o přestupku 1 300 Kč 05.02.18 - cesta [obec] - [obec] a zpět 2 hod - 400 Kč (promeškaný čas), 488 Kč (hotové výdaje v podobě cestovného automobilem Chevrolet Cruze – za 80 km) 07.02.18 - porada s klientem 1 300 Kč 08.02.18 - písemné vyjádření k podkladům ve spise 1 300 Kč 26.02.18 - porada s klientem 1 300 Kč 01.03.18 - odvolání proti rozhodnutí o přestupku 1 300 Kč celkem: 11 288 Kč bez daně z přidané hodnoty, 13 658 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 2 370 Kč.

6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu způsobenou v přestupkovém řízení nelze analogicky použít pravidla vztahující se k trestnímu řízení. § 9 – 12 zákona č. 82/1998 Sb., se aplikují na taxativně vymezená rozhodnutí v trestním řízení. V případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona 82/1998 Sb., tak jak tomu bývá v případě škody vzniklé zahájením trestního řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem.V případě přestupkového řízení je třeba tedy vycházet z obecné úpravy dle § 5 – 8 zákona č. 82/1998 Sb. To, že správní orgán, přestupkové řízení zahájil, a následně je také zastavil, když skutek osoby, vůči níž se přestupkové řízení vede, nebyl přestupkem, nemůže být dostatečným důvodem pro založení odpovědnosti státu podle zákona 82/1998 Sb. Judikatura konstantně dovozuje, že samotné vedení přestupkového řízení, které vyústilo v zastavení správního řízení bez uznání viny obviněného z přestupku, samo o sobě nezakládá odpovědnostní titul dle citovaného zákona. Není přípustné, aby každé zahájení přestupkového řízení, které bylo následně zastaveno pro skutečnost, že došlo k prekluzi přestupku, bylo považováno za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání meritorního rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Odpovědnostním titulem nemůže být příkaz ze dne 21. 12. 2017, neboť nesplňuje znaky § 8 zákona 82/1998. V usnesení Okresního soudu v Nymburce bylo konstatováno, že lze dovodit, že žalobce byl v době jízdy nepochybně ovlivněn alkoholem. Není pravdou, že by přestupkové řízení bylo zahájeno a vedeno nezákonně. Krajský úřad v rozhodnutí z 19. 2. 2018 uvedl, že žalobce mohl naplnit skutkovou podstatu přestupku dle § 35 odst. 1 písm. o) bod 2 zákona 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Obdobnou skutkovou podstatu obsahoval též v době spáchání účinný zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, konkrétně jeho ustanovení § 30 odst. 1 písm. g). Řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nebylo ani dne 12. 6. 2016 v souladu se zákonem. Charakter komunikace může mít význam jen pro právní kvalifikaci skutku.

7. Pokud by soud shledal oprávněný odpovědnostní titul, namítala neoprávněnost některých z položek uplatněné škody. Nelze prokazatelně dovodit, zda porady ve dnech 4. 1. 2018, 7. 2. 2018 a 26. 2. 2018 skutečně proběhly. U úkonu odvolání nelze dovodit příčinnou souvislost ani účelnost ve vztahu k samotnému zahájení přestupkového řízení, neboť směřovalo proti rozhodnutí, které nemůže být odpovědnostním titulem. Náklady za promeškaný čas nejsou škodou, a to podle § 31 odst. 3 zákona 82/1998. Sporovala též právní zástupkyní vystavenou fakturu za právní služby, neboť byla uznačena jako faktura č. 14/ 2017, ačkoliv plnění by muselo být pozdějšího data s ohledem na období vedeného přestupkového řízení.

8. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

9. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 4. 2017, č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 12. 6. 2016 kolem 8:00 hodin na letištní ploše [anonymizována dvě slova], která sloužila jako parkoviště festivalu [anonymizováno] [rok], řídil ve výroku specifikované motorové vozidlo, ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje, přičemž byl kontrolován hlídkou OOP [obec] a následnými zkouškami na přístroji Drager 7510 mu bylo v čase 8:09 hodin naměřeno 1,76 g alkoholu v krvi, v čase 9:22 hodin mu bylo naměřeno 1,72 g alkoholu v krvi, a v čase 9:28 mu bylo naměřeno 1,20 g alkoholu v krvi, načež byl hlídkou OOP [obec] převezen k lékařskému vyšetření spojeným s odběrem krve do [nemocnice] a ve vzorku odebraném v 10:30 byla vyšetřením pomocí metody plynové chromatografie a Windmarkovy metody zjištěna hodnota ve výši 1,48 g ethalonu v krvi, a ve vzoru odebraném v 10:50 pak byla pomocí stejných metod zjištěna hodnota ve výši 1,43 g alkoholu v krvi.

10. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, č.j. [číslo jednací] byl shora specifikovaný rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že pokud dospěl k závěru, že obžalovaný kolem 8:00 hodin řídil předmětné vozidlo po požití alkoholu, přičemž se nacházel ve stavu, který takovou činnost vylučoval, uvedená skutková zjištění jsou částečně v rozporu se závěry provedeného dokazování. V té době obžalovaný nepopíral, že vozidlo řídil, avšak dle jeho výpovědi kolem 7:00 hodin. Zasahující policisté se na místo dostavili po 8:00 hodině, kdy již jel na střeše vozu. Okresní soud se měl v prvé řadě vypořádat s časovým určením jednání v té době obžalovaného. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyla uvedena hladina alkoholu v době, kdy vozidlo řídil. Takový údaj je přitom o to podstatnější, že obžalovaný se hájí tím, že alkohol pil až poté, co řízení předal svým kamarádům. Pro posouzení této obhajoby mohou mít zásadní význam výsledky toxikologického znaleckého zkoumání.

11. Ze záznamu o dechových zkouškách ze dne 12. 6. 2016, v hlavičce označeným POLICIÍ ČESKÉ REPUBLIKY, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec] vyplývá, že na přístrojích Drager, kterými byly žalobci provedeny dechové zkoušky, nebyl nedopatřením nastaven aktuální čas, proto jsou časové údaje o provedené dechových zkoušek na výtiscích z přístroje uvedeny rozdílně, než byly fakticky provedeny.

12. Z protokolu o hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Nymburce dne 16. 8. 2017, č.j. [spisová značka] vyplývá, že v té době obžalovaný vypověděl, že v inkriminovaný den poté, co předal kámošům řízení, začal pít vodku. Láhev kolovala mezi 3-4 lidmi a byla plná, nepamatoval si, jak byla velká. Znalkyně [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení], CSc. vypověděla, že 2 krevní zkoušky jsou objektivní. K dotazu státního zástupce vypověděla, že pokud obžalovaný řekl, že vypil půl litru vodky a je tázána na to, zda to odpovídá výsledkům těch krevních testů, takto je právě to, kolik vypil. Nemůže říci ani vyloučit, zda obžalovaný pil tvrdý alkohol ještě po 8 hodině. Podle krevních testů to říci nemůže. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. Pak vypověděl, že měření těmi Dragery je úplně nesmyslné. Dále uvedl, že:„ Důležité je, že nevíme, kolik toho vypil a kdy to vypil, takže to tam lítá od hodnot. Nevím, jak velkou lahev vypili, v kolika lidech ji vypili, nelze to určit. Nevíme čas a množství.“ 13. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], byla věc postoupena [městkému úřadu v obci konání festivalu] s tím, že by se mohlo jednat o přestupek podle zákona č. 250/2016 Sb.

14. Usnesením [městkého úřadu v obci konání festivalu], oddělení správních agend, ze dne 24. 10. 2017 byla přestupková věc předána místně a věcně příslušnému Městskému úřadu Lysá nad Labem, odboru dopravy.

15. Z příkazu vydaného dne 20. 12. 2017, Městským úřadem Lysá nad Labem, odborem dopravy, č.j. [spisová značka], vyplývá, že žalobce jím byl uznán vinným z nedbalostního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že dne 12. 6. 2016 v době mezi 7:00 hodinou a 8:00 hodinou v [obec] na letištní ploše Boží dar, která sloužila jako parkoviště festivalu Votvírák 2016, řídil ve výroku specifikované motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, neboť při dechové zkoušce provedenou přístrojem Drager mu bylo zjištěno 1,76 promile alkoholu, při opakované dechové zkoušce přístrojem Drager 1, 72 promile alkoholu a při třetí dechové zkoušce přístrojem Drager 1,20 promile alkoholu. Dále metodou plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou 1,48 g alkoholu v krvi a 1,43 g alkoholu v krvi. V odůvodnění správní orgán uvedl, že:„ Správní orgán při rozhodování o přestupku a o uložení sankce za přestupek vycházel ze shromážděného spisového materiálu Okresního soudu [obec], vedeného pod spisovou značkou [spisová značka] o výše popsaném skutku. Správní orgán vycházel zejména ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, ze kterých lze dovodit, že obviněný byl v době jízdy s motorovým vozidlem požitým alkoholem nepochybně ovlivněn.“ 16. Z odporu proti příkazu ze dne 20. 12. 2017 bylo zjištěno, že ten byl podán advokátkou žalobce, obsahoval 3 strany odůvodnění, kdy obranou byla skutečnost, že se jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu, nestalo na pozemní komunikaci a dále skutečnost, že není prokazatelné, že obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Nebylo ani zjištěno, v jakém přesném čase měl řídit. Žádná ze zkoušek na přítomnost alkoholu v krvi obviněného (ať již dechové nebo krevní) neproběhla bezprostředně po jízdě obviněného, ostatně nebylo ani bezpečně zjištěno, v jakém přesném čase měl obviněný vozidlo řídit. Všechny zkoušky byly provedeny s nezanedbatelným časovým odstupem a prokazatelně ovlivněné požitím alkoholu obviněným po jízdě. K dechovým zkouškám, které mají toliko orientační charakter, navíc nelze vzhledem k jejich nekonzistentním výsledkům a zmatečným časovým údajům přihlížet vůbec, soudní znalci je označili za nevěrohodné a nepoužitelné. Ke krevním zkouškám bylo přistoupeno až s minimálně dvou a půl hodinovým odstupem a z jejich výsledků rovněž nelze usuzovat, zda obviněný byl v okamžiku jízdy pod vlivem alkoholu. Obviněný uvedl, že měl před půlnocí pivo a asi jednoho panáka a že další alkohol požil až po jízdě. V mezidobí spal a jedl. V okamžiku jízdy se necítil pod vlivem ani objektivně nevykazoval známky ovlivnění alkoholem. Neexistuje ani žádný jiný důkaz, že by v okamžiku jízdy jakkoliv pod vlivem alkoholu byl. Jakékoliv závěry v tomto směru jsou pouze domněnky bez jediného průkazného podkladu.

17. Z protokolu o ústním jednání ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že toho dne se na Městském úřadu [obec], odboru dopravy, konalo ústní jednání o přestupku, jehož se v zastoupení žalobce účastnila Mgr. [jméno] [příjmení]. V průběhu dokazování byly předloženy a čteny tyto podklady a důkazní materiály:„ Spisový materiál Okresního soudu Nymburk č. j. [spisová značka]“ a„ Vyjádření Oddělení správy majetku [města místa konání festivalu]“. Po seznámení s oznámením o přestupku a se spisovou dokumentací právní zástupkyně žalobce uvedla, že odkazuje na písemné vyjádření a shrnuje, že nebylo dostatečně objasněno, kdy a kde konkrétně měl p. [celé jméno žalobce] řídit vozidlo, zda se jednalo o pozemní komunikaci a zda a v jakém množství byl ovlivněn alkoholem. Navrhla proto zastavení řízení.

18. Z doplnění vyjádření obviněného ze dne 8. 2. 2018 vyplývá, že toto bylo podáno právní zástupkyní žalobce, obsahuje jednu A4 stranu odůvodnění a je jím opakovaně upozorňováno na skutečnost, že ze spisového materiálu prokazatelně nevyplývá, že obviněný skutečně řídil pod vlivem alkoholu. Relevantní alkohol užil až po jízdě a zda byl pod vlivem i před jízdou z žádného důkazu nevyplývá. Z žádného exaktního měření taková skutečnost nevyplývá a soudní znalci se zejména u hlavního líčení dne 16. 8. 2017 vyjádřili v tom smyslu, že jakékoliv závěry jsou problematické, protože není známo kdy, jaké množství a jaký alkohol obviněný požil. Namítala též nemožnost spáchání přestupku vzhledem k místu, kde mělo k uvedenému skutku dojít.

19. Z rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, odboru dopravy, ze dne 19. 2. 2018, vyplývá, že byl žalobce uznán vinným z přestupku shodně jako shora uvedeným příkazem. Správní orgán z odůvodnění rozhodnutí uvedl, že z podkladů pro rozhodnutí, kterým byl: spisový materiál Okresního soudu Nymburk, č.j. [spisová značka], vyjádření Oddělení správy majetku [města obce konání festivalu], protokolu o ústním jednání ze dne 5.2.2018 a doplnění vyjádření obviněného, je dostatečně spolehlivě prokázáno, že [celé jméno žalobce] 12. 6. 2016 v době mezi 7:00 – 8:00 hodinou v [obec] na letištní ploše [obec], která sloužila jako parkoviště festivalu, v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod vlivem, řídil předmětné vozidlo. Dle správního orgánu lze ze závěrů znalců v trestním řízení dovodit, že žalobce byl v době jízdy s motorovým vozidlem nepochybně ovlivněn alkoholem.

20. Z odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne 19. 2. 2018 vyplývá, že to bylo dne 1. 3. 2018 podáno prostřednictvím advokátky žalobce a obsahuje tři strany odůvodnění, kdy ta setrvala a rozvedla obranu a argumentaci uplatněnou v podaném odporu.

21. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru správních agend a krajský živnostenský úřad, ze dne 1. 6. 2018 vyplývá, že výroková část obsahuje následující text:„ Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor správních agend a krajský živnostenský úřad, napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 19. 2. 2018, vydané pod sp. zn.: [spisová značka] [číslo] v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušu je a z důvodu zakládajících nicotnost zastavuje“. Správnímu orgánu prvního stupně vyčetl, že pracoval ve výroku se zpochybněnými hodnotami a tyto bral za prokázané, přesto, že právě proto, že byly zpochybněny, byla věc z trestního řízení postoupena správnímu orgánu I. stupně s tím, že by se mohlo jednat o přestupek. Dále správnímu orgánu I. stupně vyčetl, že jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu, se mohlo stát na účelové nepřístupné komunikaci a je tak vyloučena odpovědnost za přestupek podle zákona 361/2000 Sb. Mohla by být však naplněna skutková podstata přestupku podle § 35 odst. 1 písm. o) bod 2 zákona č. 65/ 2017. Správnímu orgánu prvního stupně proto uložil, aby postoupil věc orgánu příslušnému k projednání tohoto přestupku.

22. Usnesením Městského úřadu Lysá nad Labem, odborem dopravy, ze dne 9. 7. 2018, byla věc pro skutek shodně uvedený jako v shora uvedeném příkazu ze dne 20. 12. 2017, postoupena Městskému úřadu Lysá nad Labem, odboru sociálních věcí, a to z důvodu rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje.

23. Usnesením Městského úřadu Lysá nad Labem odboru školství, sociálních věcí, zdravotnictví a kultury ze dne 10. 7. 2018 byla věc odložena, neboť odpovědnost za přestupek dle ust. § 35 odst. 1 písm. o) bod 2 zákona č. 65/2017 Sb., zanikla uplynutím promlčecí doby.

24. Z výpisu cesty z google maps ohledně cesty Městský úřad Lysá do ulice Vodičkova v Praze vyplývá, že délka jedné cesty činí 47, 2 km.

25. Z osvědčení o registraci vozidla vyplývá, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem vozidla CHEVROLET CRUZE a toto vozidlo má spotřebu 8, 9/5.2/6.

26. Z potvrzení o právních poradách ze dne 4. 1. 2018, 7. 2. 2018 a 26. 2. 2018 vyplývá, že žalobce potvrdil, že v tyto dny absolvoval právní porady s Mgr. [jméno] [příjmení] týkající se přestupkového řízení.

27. Z faktury označené jako faktura č. 14/ 2017 vyplývá, že Mgr. [jméno] [příjmení] vystavila žalobci fakturu na částku 20 427 Kč včetně daně z přidané hodnoty s datem vystavení 7. 6. 2018 a splatností 22. 6. 2018.

28. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 6. – 9. 7. 2018 vyplývá, že advokátka dne 9. 6. 2018 připomínala žalobci úhradu faktury s tím, že po uhrazení 2 765 Kč zbývá k doplacení 17 662 Kč.

29. Podáním ze dne 3. 12. 2018 žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 13 658 Kč, kdy dle odůvodnění uplatnění nároku, žalobci vznikla škoda vedením nezákonného přestupkového řízení (uplatnění nároku na náhradu škody z 3.12.2018). Dne 22. 5. 2019 byla žalovaná urgována k vyřízení uplatněného nároku s tím, že byla upozorněna na to, že nebude-li nárok uspokojen do 31. 5. 2019, obrátí se se svým nárokem na soud (předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2019).

30. Z podání žalované ze dne 3. 6. 2021 vyplývá, že ta nárok odmítla uspokojit.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu (§ 14 odst. 1,3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako zodpšk) dne 3.12.2018 a nárok nebyl do 6 měsíců uspokojen (§15 odst. 2 zodspšk), přistoupil soud k meritornímu projednání věci.

33. V první řadě bylo tak nezbytné posoudit otázku zda na základě zjištěného skutkového stavu lze určit odpovědnostní titul, na základě kterého by bylo možné případnou odpovědnost státu dovodit a dále zda lze dospět k závěru, že byly naplněny i další podmínky odpovědnosti státu za škodu (tedy vznik škody a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, kdy v případě odpovědnosti státu za škodu se nevyžaduje zavinění). Žalobce totiž tvrdil, že škoda mu byla způsobena jak nezákonným zahájením přestupkového řízení, tak i nezákonným vedením a postupem správního orgánu. 34. § 5 zodpšk stanoví, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

35. Dle § 13 zodpšk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

36. Komentář k zodpšk (IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. zákon o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář.

2. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 68) stanoví, že:„ Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí.“ 37. Soud si je vědom skutečnosti, že postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání meritorního rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Jde však o odlišnou situaci, pokud přestupkové řízení bylo skončeno jinak než meritorním rozhodnutím o vině či nevinně, jak tomu (i přes nikoliv zcela bezvadné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje), bylo v posuzovaném případě. Krajský úřad Středočeského kraje totiž ve svém rozhodnutí na jednu stranu uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušuje a„ z důvodu zakládajících nicotnost zastavuje“, současně však správnímu orgánu I. stupně uložil, aby postoupil věc orgánu příslušnému k projednání jiného přestupku dle zákona, který nabyl účinnosti po jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu, kdy prvostupňový správní orgán pokládajíc takový pokyn za závazný, splnil. Vady rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje však, dle názoru soudu, nelze klást k tíži žalobce, pokud fakticky přestupkové řízení pokračovalo a bylo ukončeno odložením věci z důvodu, že odpovědnost za přestupek (jiný, než který byl původně žalobci kladen za vinu), zanikla z důvodu uplynutí promlčecí doby. Stranou úvah soudu nemůže zůstat ani otázka možné nicotnosti předmětného rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, neboť jak stanoví § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

38. Soud má za to, že na posuzovanou věc je možné vztáhnout závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, ve kterém Ústavní soud (mimo jiné) uvedl, že:„ V projednávané věci bylo především rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření policejního orgánu, že stěžovatel spáchal přestupek, a že správní orgán byl povinen řízení o přestupku zastavit kvůli flagrantním pochybením policejního orgánu při dokumentaci nehody…“ Závěry Ústavního soud však na projednávanou věc nelze vztáhnout bezvýjimečně, když v jím posuzované věci šlo o přestupkové řízení nenavazující na trestní řízení, kdy Ústavní soud dovodil, že v takovém případě je třeba hledět na„ oznámení o zahájení přestupku“ spojené se sdělením obvinění jako na nezákonné. V nyní projednávané věci však takové rozhodnutí absentuje, když přestupkové řízení bylo de facto zahájeno usnesením Okresního soudu v Nymburce, kterým byla trestní věc postoupena správnímu orgánu k projednání přestupku. Nelze současně opomenout skutečnost, že proti takovému rozhodnutí se žalobce zjevně nemohl řádnými opravnými prostředky bránit, když předmětné usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 8. 2017, č.j. 4 T 43/2016-183 obsahuje následující poučení:„ Proti tomuto usnesení může státní zástupce podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, který by o ní rozhodoval (§ 222 odst. 3 tr. řádu).“ Ústavní stížnost pak nelze pokládat za opravný prostředek ať už řádný nebo mimořádný, neboť jak stanoví čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky:„ Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.“ Čl. 88 Ústavy České republiky pak konkretizuje, že:„ Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (odst. 1). Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1. (odst. 2)“.

39. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že věc je třeba posuzovat z hlediska odpovědnostního titulu spočívajícího v možném nesprávném úředním postupu správního orgánu prvního stupně, když absentuje správní rozhodnutí ve smyslu § 8 zodpšk, které by vůbec mohlo být pro nezákonnost zrušeno a současně přestupkové řízení skončilo bez uznání viny žalobce.

40. S ohledem na skutečnost, že řízení o přestupku bylo zahájeno v roce 2017, aplikoval soud na procesní stránku věci zákon č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a subsidiárně zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (§ 1 odst. 2 tohoto zákona). 41. § 3 správního řádu pak stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

42. Dle § 2 správního řádu, správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu (odst. 1). Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena (odst. 2). Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu (odst. 3). Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (odst. 4). 43. § 50 správního řádu pak stanoví, že podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé (odst. 1). Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost (odst. 2). Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (odst. 4).

44. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně výše specifikovaným zákonným povinnostem nedostál, když po postoupení věci Okresním soudem v Nymburce usnesením ze dne 16. 8. 2017, č.j. [spisová značka], nejprve bez dalšího vydal příkaz, ve kterém v obecné rovině uvedl, že ze spisového materiálu obsaženého v trestním spisu lze dovodit, že obviněný byl v době řízení vozidla nepochybně ovlivněn alkoholem (kdy zejména poukázal na v trestním řízení zpracované znalecké posudky).

45. Takový závěr však nekoresponduje se závěry zrušujícího usnesení Krajského soudu v Praze v trestním řízení ani s následným vývojem trestního řízení když, jak je popsáno výše v části rozsudku týkající se skutkových zjištění, z protokolu o hlavním líčení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 8. 2017 nevyplývá, že by bylo možné dojít k závěru o tom, že v době, kdy obžalovaný vozidlo řídil, byl pod vlivem alkoholu, když časové určení pití alkoholu nebylo blíže objasněno. Konkrétně znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. pak vypověděl, že:„ Důležité je, že nevíme, kolik toho vypil a kdy to vypil, takže to tam lítá od hodnot. Nevím, jak velkou láhev vypili, v kolika lidech ji vypili, nelze to určit. Nevíme čas a množství.“ 46. Zdejší soud má za to, že byl – li za takové situace vydán příkaz, nemohl správní orgán naplnit svou povinnost zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).

47. Na ústním jednání dne 5. 2. 2018 se právní zástupkyně obviněného bránila zejména tím, že nebylo objasněno kdy, a kde měl obviněný řídit vozidlo, zda se jednalo o pozemní komunikaci a v jakém množství měl být ovlivněn alkoholem.

48. Přesto, aniž by dokazování ve vztahu ke zjištěním ohledně doby a množství vypitého alkoholu jakkoliv doplnil, správní orgán 1. stupně vydal dne 19. 2. 2018 č. j. [anonymizováno] [spisová značka] rozhodnutí o přestupku, kterým obviněného znovu uznal vinným z přestupku dle ust. § 125 c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000, kde opět vyšel ze zjištění, že obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Odkázal přitom zejména na znalecké posudky zpracované v trestním řízení, ze kterých dle správního orgánu je možné dovodit, že obviněný řídil v době mezi 7 – 8 hodinou vozidlo pod vlivem alkoholu.

49. Ani v případě tohoto postupu nelze dovodit splnění podmínek § 3 a ani podmínek § 50 správního řádu.

50. Z výše uvedeného je zřejmé, že vycházel-li prvostupňový správní orgán ze zjištění, že obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu s poukazem na výsledky dokazování v trestním řízení, aniž by ve vztahu k této otázce zohlednil obranu obviněného, příp. si opatřil další důkazy, které by mu pomohly spornou otázku vyřešit, nemohl dostát svým výše specifikovaným zákonným povinnostem a takový úřední postup je třeba ve vztahu k charakteristice posuzovaného případu označit jako nesprávný.

51. Současně s ohledem na výše popsané vady řízení, nelze ani jednoznačně dospět k závěru, že by se žalobce dopustil přestupku dle § 50 odst. 1, písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., účinného v době spáchání přestupku., neboť z provedeného dokazování z důvodů výše popsaných, nelze nade vší pochybnost dovodit, že by žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, mělo-li by k tomu dojít na účelové veřejnosti nepřístupné účelové komunikaci, kdy ve vztahu k posuzované skutkové podstatě musí být rovněž podstatná časová souvislost požití alkoholu, jeho množství a času vykonávání předmětné činnosti (když v opačném případě za využití argumentace ad absurdum by nebylo možné požít alkoholický nápoj nikdy).

52. Nad to je třeba konstatovat, že judikatura Nejvyššího správního soudu konstantě dovozuje, že jedna z nejdůležitějších zásad trestního práva, tedy zásada in dubio pro reo má své zásadní místo i v přestupkovém řízení. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, 7 As 115/2012 – 25, který uvádí:„ V přestupkovém právu se uplatňují stejné zásady jako v trestním právu, zejména zásada presumpce neviny, zásada in dubio pro reo, zásada postihu za zaviněné jednání (nikoli jen za způsobení škodlivého následku). Z toho vyplývá, že pouze v případě, bylo-li prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, může správní orgán uložit za jeho spáchání sankci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55, www.nssoud.cz). V řízení o přestupku se proto nelze spokojit s tím, že skutečnost, že obviněný se dopustil přestupku, je pravděpodobná, nebo dokonce nejpravděpodobnější verzí skutkového stavu. Není-li mimo jakoukoliv pochybnost prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nemůže být učiněn závěr, že byl spáchán přestupek (zásada in dubio pro reo). Jak již zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 - 115 publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS a na www.nssoud.cz„ v přestupkovém řízení správní orgán rozhoduje o vině přestupce a o trestu za přestupek; zkoumá se tu tedy oprávněnost trestního obvinění v širším slova smyslu, jak je chápe čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.; dále jen„ Úmluva“). Jak judikatura opakovaně dovodila, platí pro správní trestání obdobné principy jako pro trestání soudní.“ 53. Soud má za to, že žalobce byl, v důsledku shora specifikovaných pochybení správního orgánu prvního stupně, nucen vynaložit prostředky na právní pomoc proto, aby takový shora popsaný závadný stav způsobený nesprávným úředním postupem správního orgánu odstranil, resp. aby se nesprávný úřední postup neprojevil v jeho osobních a majetkových poměrech, k čemuž by jinak došlo, pokud by se nebránil, přičemž jednotlivá pochybení správního orgánu prvního stupně se (právě z důvodu právní obrany) neprojevila v obsahu žádného konkrétního rozhodnutí, které by splňovalo podmínky § 8 zodpšk. Škoda spočívající v nákladech řízení podle § 31 odst. 1 a 3 zodpšk je proto v příčinné souvislosti se shora popsaným nesprávným úředním postupem. <b>54. Dle názoru soudu je ze shora uvedených důvodů základ nároku oprávněný. Soud se následně zabýval výší žalobou uplatněného nároku.</b> 55. Žalobce uplatnil náhradu škody ve výši níže specifikovaných položek: 16.08.17 převzetí a příprava právního zastoupení 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 04.01.18 porada s klientem 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 04.01.18 odpor proti příkazu 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 05.02.18 ústní jednání o přestupku 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 05.02.18 cesta [obec] - [obec] a zpět 2 hod 400 Kč (náhrada za promeškaný čas) a 488 Kč (cestovné) 07.02.18 porada s klientem 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 08.02.18 písemné vyjádření k podkladům ve spise 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 26.02.18 porada s klientem 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) 01.03.18 odvolání proti rozhodnutí o přestupku 1 300 Kč (odměna ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč) celkem: 11 288 Kč, 21% DPH 2 370 Kč, celkem vč. DPH 13 658 Kč.

56. Jde-li o výši žalobou uplatněného nároku a oprávněnost jednotlivých uplatněných položek, pak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada škody ve výši uplatněné žalobou, vyjma uplatněné náhrady za promeškaný čas advokátky ve výši 400 Kč, neboť ostatní uplatněné položky splňují podmínky § 31 odst. 1 zodpšk, který stanoví, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Odst. 3 téhož ustanovení pak konkretizuje, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

57. Je třeba přisvědčit námitce žalované o tom, že náhrada za promeškaný čas nespadá pod odměnu ani pod hotové výdaje, když jde o samostatnou položku dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve vztahu k této položce pak soud žalobu co do částky 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky zamítl.

58. Jde-li o úkon převzetí a přípravy právního zastoupení, pak žalobce v řízení upřesnil, že k převzetí zastoupení v přestupkovém řízení došlo 16. 8. 2017, což koresponduje s datem vyhlášení usnesení Okresního soudu v Nymburce, kterým byla trestní věc postoupena k projednání přestupku. Soud považuje takový úkon za účelný, neboť advokátka žalobce nepochybně musela věc nastudovat z hlediska správně-právní úpravy a muselo dojít nově k převzetí právního zastoupení ve správním řízení.

59. Jde-li o úkony v podobě právních porad, pak soud dospěl k závěru, že jsou oprávněné a účelné, když jsou prokázány příslušnými potvrzeními, ale zejména časově navazují na další (obsahem správního spisu prokázané) úkony, z čehož soud dovozuje, že právě další postup a obsah takových úkonů byl s klientem konzultován, kdy první z porad časově koresponduje s datem podání odůvodněného odporu advokátkou žalobce, druhá z porad časově koresponduje s písemným vyjádřením ze dne 8. 2. 2018, porada dne 26. 2. 2018 zase časově koresponduje s odvoláním proti rozhodnutí o přestupku, které bylo podáno dne 1. 3. 2018.

60. Odpor proti příkazu ze dne 4. 1. 2018 je odůvodněn a stejně tak, jako vyjádření ze dne 8. 2. 2018 a odvolání proti rozhodnutí o přestupku, je podáváno advokátkou žalobce.

61. Účast advokátky žalobce na ústním jednání o přestupku na Městském úřadu Lysá nad Labem má pak soud prokázanou ze správního spisu, a to konkrétně z protokolu o ústním jednání. Cestovné dle názoru soudu též splňuje podmínky § 31 zodpšk, neboť advokátka žalobce se nepochybně musela na ústní jednání o přestupku nepochybně nějak dostat, a dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu cestovné spadá pod náhradu hotových výdajů. Soud pak cestovné přiznal v žalobou uplatněné výši, když dle délky trasy mezi sídlem advokátky žalobce a Městským úřadem Lysá nad Labem by jinak náhrada byla vyšší (náhrada 573,82 Kč za 94 ujetých km - 30,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu).

62. Výše odměny advokátky pak vychází z § 10 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 7 pol. 3 advokátního tarifu (1 000 Kč/úkon) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/úkon pak vychází z § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

63. S ohledem na výše popsanou povahu obrany žalobce v přestupkovém řízení (která argumentačně korespondovala s obranou v řízení trestním), nelze ani dospět k závěru, že by hlavním účelem takové obrany bylo, znemožnit správnímu orgánu vydat meritorní rozhodnutí v zákonem vymezené době.

64. Vyúčtování právních služeb žalobci je pak prokázáno fakturou vystavenou dne 7. 6. 2018, jejíž časové označení koresponduje s ukončením přestupkového řízení a stejně tak mu odpovídá i datum splatnosti, ač zřejmě nedopatřením, byla faktura označena chybným číslem.

65. Nad to soud dodává, že i pokud by žalobce za právní služby advokátce dosud nezaplatil (což ani není pravděpodobné, zastupuje – li jej dále i v tomto řízení), což ale v řízení nebylo ani tvrzeno, i tak by mu vznikla škoda, neboť jak stanoví § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako„ OZ“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Jmění je pak dle § 495 věty druhé OZ souhrn majetku osoby a jejích dluhů.

66. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení pak vychází z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy za první den prodlení soud považuje 4. 6. 2019, neboť jde o první den po rozhodnutí žalované o tom, že nárok žalobce nebude uspokojen.

67. Lhůtu k plnění pak ve vztahu k podstatné části žaloby, jíž bylo vyhověno, soud určil v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem.

68. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení téměř zcela úspěšný, když neúspěšný byl jen co do nepatrné části (400 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 366 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 658 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) převzetí a příprava právního zastoupení dle písm. a), 2) předžalobní výzva dle písm. d), 3) žaloba dle písm. d), 4) doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 26. 10. 2020 dle písm. d), 5) + 6) účast na jednání soudu dne 12. 5. 2021 a 21. 9. 2021 dle písm. g) a 7) písemné podání chybně označené datem 26. 10. 2020, jež bylo soudu doručeno dne 16. 9. 2021 dle písm. d) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 840 Kč (když advokátka žalobce byla plátcem DPH je v době úkonů ad) 1 – 4) ve výši 1 646 Kč.