24 C 264/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody

I. Žaloba o zaplacení částky 14 902 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou ze dne 8.12.2019 domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. (po částečném zpětvzetí co do částky 10 550 Kč) z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o námitkách proti záznamu bodů v kartě řidiče.

2. V žalobě tvrdil, že dne 23.6.2014 bylo žalobci správním orgánem - [stát. instituce] ([anonymizována dvě slova]) oznámeno, že dosáhl 12 bodů v registru [anonymizováno], proti tomu podal námitky. Dále probíhalo řízení o námitkách a dne 20.7.2015 správní orgán vydal rozhodnutí [číslo jednací], kterým námitky zamítl. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které bylo postoupeno [anonymizováno] dne 29.2.2016. Žalobce očekával, že věc bude vyřízena v zákonem stanovených lhůtách. [stát. instituce] o jeho odvolání rozhodlo nikoli ve lhůtě 30 dní, jak má na mysli správní řád, nýbrž až dne 10. 12. 2018, tedy za 2 roky a 10 měsíců. Jednalo se o rozhodnutí [číslo jednací] [číslo]. Žalobce žil po celou dobu, kdy probíhalo odvolací řízení, v nejistotě, zda bude či nebude moci řídit motorová vozidla, což ho značně limitovalo v jeho podnikání, protože musel neustále mít vyjednánu osobu, která mu bude dělat řidiče, kdyby mu bylo doručeno zamítavé rozhodnutí, jak se nakonec stalo. Kauza byla jednoduchá a není jasné, proč [stát. instituce] nerozhodlo ve věci v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce se svým chováním nijak nezapříčinil o průtahy, postup [stát. instituce] byl v rozporu se zákonem, a to konkrétně naprosto neodůvodnitelnými průtahy, význam předmětu řízení pro žalobce je značný, protože zdlouhavý postup v rozhodování [stát. instituce] pro něho znamenal zvládat velkou psychickou zátěž. Také má značně podlomenou důvěru v právní stát, pokud orgány veřejné správy rozhodují výše uvedeným způsobem. Nemajetkovou újmu vyčíslil tak, že vycházel z částky 15 000 Kč za rok, za první dva roky částky poloviční. Za 2 roky 10 měsíců a 11 dnů tak částka činí 25 452 Kč.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že plnění, kterého se žalobci na jeho nárok dostalo, je plněním dostatečným. Účelem imateriální újmy je odčinění stavu nejistoty, žalovaná má však za to, že újma byla s ohledem na faktický průběh řízení marginální. Plnění, které bylo žalobci vyplaceno v částce 10 550 Kč, určila tak, že správní řízení v předmětné věci trvalo 2 roky, 9 měsíců a 3 dny, základní částka přiměřeného zadostiučinění činí za 1. a 2. rok 7 500 Kč x2 tj. 15 000 Kč, za 9 měsíců 1250 Kč tj. 11 250 Kč a za 3 dny x125 Kč. Poté částku snížilo o 30 % z celkové základní částky, neboť žalobce měl po celou dobu řízení k dispozici řidičský průkaz a dále snížil o 30 % z celkové základní částky, když žalobce během řízení nebyl aktivní a žádným způsobem„ neurgoval“ správní orgány, aby jeho záležitost byla vyřízena v co nejkratší době vyřízena.

4. Žalobce 6.6.2019 uplatnil svůj nárok na náhradu žalobou požadované újmy dle § 14 zák.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) u [stát. instituce], [anonymizováno] odpovědělo dne 18.12.2019 tak, že se žalobci za nepřiměřenou délku předmětného řízení omluvilo a přiznalo mu zadostiučinění 10 550 Kč, které dne 20.12.2019 odeslalo. Podmínka řízení stanovená v § 14 odst. 3 OdpŠk je tak splněna. (uplatnění nároku, odpověď ze dne 18.12.2019, nesporná tvrzení)

5. Řízení bylo před prvním jednáním zastaveno co do částky 10 550 Kč pro zpětvzetí žaloby v důsledku částečného plnění nároku, předmětem řízení zůstala částka 14 902 Kč.

6. Skutkový stav věci, jak jej vylíčila žalovaná ve svém podání ze dne 20.2.2020, byl mezi účastníky nesporný a byl zjištěn takto: Věc žalobce byla MHMP projednávána pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo]. 16. 6. 2014 vyhotovil MHMP oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a současně výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, která byla žalobci doručena dne 23. 6. 2014. 23.6.2014 podal žalobce námitky proti záznamu 12 bodů 24. 7. 2014 se žalobce dostavil na MHMP za účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. 7. 8. 2014 podal vyjádření k těmto podkladům a požádal o přerušení řízení za účelem doložení blokových pokut a fotodokumentace od příslušných orgánů Policie ČR a Městské policie [obec] a za účelem prošetření nesrovnalostí ohledně data spáchání přestupku uvedeného v bodu 2 protokolu o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 24. 7. 2014. 14.8.2014 orgán přerušil na nezbytně nutnou dobu nejdéle do [datum], usnesení nabylo právní moci dne 12. 9. 2014 4. 2. 2015 byl žalobce vyrozuměn magistrátem o pokračování v řízení 23.2.2014 požádal žalobce o prodloužení přerušení řízení z důvodu podnětu k přezkumnému řízení ve věci blokové pokuty z 24.9.2013 23.2.2015 orgán přerušil do 31.5.2015, usnesení nabylo právní moci dne 19. 3. 2015 12. 6. 2015 byl žalobce vyrozuměn o uplynutí lhůty k přerušení řízení a o tom, že bude pokračováno v řízení 20. 7. 2015 vydal MHMP rozhodnutí [číslo jednací], kterým byly námitky žalobce zamítnuty jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 12. 6. 2014 byl potvrzen, rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 24. 7. 2015, nabylo právní moci dne 14. 12. 2018. 4.8.2015 - podal žalobce blanketní odvolání 13. 8. 2015 - byl žalobce vyzván k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů, doručeno dne 24. 8. 2015 19.2.2016 – doplnil odvolání u [stát. instituce], Odboru agend [anonymizováno], jakožto odvolacího orgánu, totéž podání bylo dne 23. 2. 2016 doručeno MHMP 25. 2. 2016 vypracoval magistrát písemnost označenou jako předložení doplnění odvolání sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], kterým 29.2.2016 postoupil doplněné odvolání. 7. 12. 2018 vydalo [stát. instituce], [anonymizována tři slova], rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 20. 7. 2015 a toto rozhodnutí potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2018.

7. Pro nadbytečnost soud zamítl důkaz spisem [stát. instituce], když tento je obsahem již ve spisu MHMP a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků.

8. Po takto provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že řízení o námitkách žalobce, trvající od června 2014 do prosince 2018 lze s ohledem na jeho celkovou délku hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé, když ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že správní orgány nedodržely lhůty pro vydání správního rozhodnutí dle § 71 odst. 1 a 3 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu, podle kterých je povinen vydat rozhodnutí bezodkladně, nejdéle ve lhůtě 30 dnů, resp. 60 dnů. Omezil-li žalobce svou újmu za řízení před Ministerstvem dopravy ČR, kterému byl spis postoupen 29.2.2016 a rozhodnutí bylo vydáno 7.12.2018, je taková délka řízení v důsledku nedodržení citované lhůty zjevně nepřiměřeně dlouhá, a lze proto shledat odpovědnost státu dle § 3 písm. b) OdpŠk a § 13 odst. 1 věty první a druhé OdpŠk. Vzhledem k celkové délce řízení pak nepostačuje konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení dle čl. 38 odst. 2 zák.č. 2/1993 Sb., (LZPS), nýbrž je třeba dle § 31a odst. 2 OdpŠk nemajetkovou újmu odčinit v penězích, a to při zvážení závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (§31a odst. 3 OdpŠk).

9. Při vyčíslení újmy se pak soud přidržel stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010, když v souzené věci je újma presumována, neboť podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Ústavní soud k aplikaci čl. 6 uvedl ve svém nálezu sp.zn. II.ÚS 570/20, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů. I na toto správní řízení je proto třeba bez dalšího aplikovat čl. 6 Úmluvy /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20 a navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 10. Nárok žalobce soud vyčíslil následovně. Část řízení před [stát. instituce] trvala celkem cca 33 měsíců, od 29.2.2016 do 7. 12. 2018, kdy bylo rozhodnutí vydáno. Vycházel ze základní částky 15 000 Kč ročně, když žalobce za první a druhý rok požadoval 7 500 Kč ročně a za zbylou část řízení 15 000 Kč ročně (24 měsíců x 625 Kč + 9 měsíců x 1250 Kč = 26 250 Kč. Z takto vyčíslené celkové částky v souladu s ust. § 31a OdpŠk pak odečetl 60% za nízký význam řízení pro žalobce, neboť účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010) Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, upravuje následky záznamu maximálních 12 bodů v kartě řidiče v ust. § 123 a násl., přičemž podle § 123c odst. 3 tohoto zákona příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Podle § 123f odst. 4 téhož zákona pak podá-li řidič po dosažení celkového počtu 12 bodů námitky proti provedenému záznamu bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci. Žalobce tak v důsledku podání námitek nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť si byl sám vědom jeho negativního výsledku, když v žalobě uváděl, že měl po celou dobu pro případ rozhodnutí zajištěného náhradního řidiče. Žalobce tak negativní výsledek řízení očekával a v důsledku přerušení běhu lhůt dle § 123f odst. 4 zákona mu takové průtahy v řízení byly fakticky ku prospěchu, neboť po dobu řízení si byl jist, že nemusí odevzdat řidičský průkaz a může sám řídit motorová vozidla. Nadto záznam bodů je důsledkem páchání přestupků a představuje automatický zákonný následek nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek (a dalších rozhodnutí podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Ztráta řidičského oprávnění na základě dosažení hranice 12 bodů není sankcí za konkrétní přestupek, nýbrž„ sankcí za opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, (...) tedy sankcí sui generis za speciální recidivu“ (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2009, čj. 30 Ca 174/2008-25, č. 1950 [číslo] Sb. NSS). Žalobce si musel být opakovaného páchání takových přestupků a uložení sankce za ně, proti nimž fakticky brojil až v námitkovém řízení, vědom. Za přiměřené zadostiučinění vzhledem k těmto okolnostem případu a vzhledem k okolnosti, že žalobce k záznamu bodů přispěl opakovaným pácháním dopravních přestupků, má soud částku 10 500 Kč (26 250 Kč – 60%). Plnila-li žalovaná dobrovolně žalobci částku 10 550 Kč, plnila zcela dostatečně. Soud proto žalobu co do zbytku jako nedůvodnou zamítnul.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl ve věci žaloby o náhradu nemajetkové újmy částečný úspěch (viz zpětvzetí), avšak rozhodnutí o formě kompenzace a výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Žalobce byl zastoupen advokátem. Výši účelně vynaložených nákladů soud stanovil částkou 2000 Kč na soudní poplatek a náklady na zastoupení advokátem podle vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) ve výši 3100 Kč za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, a to za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření a účast na jednání 17.3.2021 a dále paušální náhrady hotových výdajů za každý úkon advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT Tyto částky činí v součtu 16 600 Kč. Advokát netvrdil ani neosvědčil, že by byl plátcem DPH. Plnění k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.