24 C 88/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 73 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky jdoucím od 8.2.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do částky 350 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 900 Kč od 3.9.2020 do 7.2.2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 456 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 12. 2020 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit nejprve částku 73 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 3. 9. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o [anonymizována dvě slova] [obec], ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona číslo 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny v platném znění je žalobkyně oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 15. 6. 2020 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden podle ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v poli„ A“ protokolu o odtahu vozidla. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek] v platném znění. Cena za odtah je určena dle příslušného nařízení [územní celek] platného ke dni odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil, na předžalobní výzvu nereagoval.

2. Po částečném zpětvzetí žaloby, které bylo žalobkyní učiněno podáním ze dne 3. 1. 2022 co do částky 300 Kč na jistině a co do zákonného úroku z prodlení z částky 73 900 Kč jdoucím od 3. 9. 2020 do 7. 2. 2021 žalobkyně po žalovaném požadovala zaplatit dlužnou částku za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, parkovné za první 3 dny ve výši 750 Kč (250 Kč x 3 dny), parkovné za 4. – 180. den ve výši 70 800 Kč (400 Kč x 177 dní) a parkovné za 181. a 182. den ve výši 100 Kč (50 Kč x 2 dny). Tato částka pak odpovídá nákladům na odtah a parkovné ode dne odtahu vozidla (15. 6. 2020) do dne podání žaloby (13. 12. 2020), tedy celkem za 182 dnů. Žalobkyně žalovanému zasílala výzvu k uhrazení dlužné částky ze dne 24. 7. 2020 a dále ze dne 27. 8. 2020. Původně v žalobě tak, jak byla podána, byla splatnost žalované částky vázána na výzvu k plnění. Po částečném zpětvzetí žaloby však žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 8. 2. 2021 (kdy žalovaný datoval odpor a musel dle žalobkyně být tak s vymáhanou povinností nepochybně seznámen).

3. Žalovaný se bránil tím, že písemnosti, které mu adresovala žalobkyně, neobdržel. Vzhledem k tomu, že má zřízenou datovou schránku, má za to, že v souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, měla žalobkyně jako správní orgán primárně doručovat všechny písemnosti žalovanému do datové schránky. K tomu však nedošlo. Z uvedených důvodů nemá žalobkyně nárok na žalovanou částku ani na úrok z prodlení.

4. Na to žalobkyně reagovala tím, že má za to, že nemá postavení správního orgánu ani orgánu veřejné moci, a proto se na ni nevztahuje povinnost doručovat písemnosti do datové schránky. Žalobkyně je totiž příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., [anonymizována tři slova] [obec], ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona číslo 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna [anonymizováno] [územní celek] a zároveň povinna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Takto žalobkyně realizuje nucené odtahy na pokyn strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] nebo příslušníků Policie ČR. Žalobkyně nenařizuje odtahy vozidel dle zákona o silničním provozu, neposuzuje ani nepřezkoumává důvody či oprávněnost odtahů a není ani správním orgánem, který by byl příslušný projednat případný přestupek či správní delikt. Žalobkyni však v souvislosti s odtahem vznikají náklady. Závazkový vztah je založen na způsobení škody, která je dána náklady na odstranění vozidla (tedy odtah a parkovné). Jde tedy o nárok soukromoprávní a vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž vznikla škoda. Touto osobou může být buď vlastník komunikace nebo osoba, jež na základě právního vztahu s vlastníkem komunikace (v daném případě s [územní celek]) zabezpečuje nucený odtah vozidel. Oprávněnou osobou k nárokování náhrady škody tedy je žalobkyně. Uvedené závěry vyplývají i z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03. Výše škody je pak určena cenami za odtah a parkovné dle aktuálního nařízení [anonymizováno] [obec] (v daném případě nařízení č. 2/2013), které je vydáváno v souladu s výměrem Ministerstva financí (cenového věstníku) č. 1/2013 a 1/ 2014, kde jsou v části I. oddílu B stanoveny maximální ceny za odtahové služby. Výměry jsou pak vydávány podle § 10 zákona č. 526/1990, o cenách. Žalobkyně tedy při doručování nepochybila, pokud písemnosti adresovala žalovanému na adresu trvalého pobytu. Ač byly zásilky vráceny zpět, je třeba je mít za doručené. Žalovaný totiž zmařil jejich doručení tím, že neměl na adrese trvalého pobytu domovní schránku ani si nezajistil například dosílku. Žalovaný k 3. 1. 2022 neuhradil na dlužné částce ničeho a ani si vozidlo nevyzvedl.

5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nařízenému na 7. 1. 2022 bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení, soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) jednal v jeho nepřítomnosti.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

7. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] bylo zjištěno, že dne 15. 6. 2020 v 10:00 hodin bylo na základě rozhodnutí [anonymizováno] městské policie odtaženo vozidlo sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], a to na základě ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2020, které bylo téhož dne umístěno na parkoviště provozované žalobkyní.

8. Z karty vozidla sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] má soud za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla je od 22. 12. 2014 žalovaný. Adresa, kterou má v kartě vozidla žalovaný uvedenou je [adresa].

9. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná přípisem z tohoto dne vyvinula činnost za účelem informování žalovaného o odtahu výše specifikovaného vozidla a vyzvání žalovaného k jeho převzetí. V uvedeném přípisu jsou uvedeny i ceny za odtah a parkovné. Přípis žalovanému zasílala na adresu [adresa]. Z připojené dodejky vyplývá, že tato zásilka (označená [číslo jednací] [číslo]) se vrátila žalobkyni zpět dne 30. 7. 2020, neboť adresát nemá na uvedené adrese schránku.

10. Dne 31. 7. 2020 žalobkyně proto požádala [stát. instituce] o informace týkající se doručovací adresy žalovaného (žádost o informaci ze dne 31. 7. 2020). Dne 5. 8. 2020 na to bylo ze strany [územní celek] [územní celek] reagováno tak, že podle § 3a odst. 4 zákona 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel sdělují, že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalovaného]. Současně bylo v souladu s § 10b odst. 4 zákona o evidenci obyvatel sděleno, že žalovaný nemá evidovanou doručovací adresu (sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel ze dne 5. 8. 2020). Z potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel vyplývají stejná zjištění.

11. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 8. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě aktuální výše dlužné částky za odtah a parkovné. Z připojené dodejky vyplývá, že výzva se žalobkyni vrátila zpět, přičemž na obálce je uvedeno datum 28. 8. 2020. Důvodem vrácení obálky je skutečnost, že žalovaný je na uvedené adrese neznámý.

12. Ze zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy služeb [územní celek], vyplývá, že: Hlavním účelem organizace je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost [územní celek] (čl. VI odst. 1). Předmětem činnosti organizace je (mimo jiné) zajištění materiálně technického zázemí pro činnost [územní celek], v souladu se schváleným rozpočtem [územní celek], a to zejména (čl. VI odst. 2): -) zajišťování přemísťování nalezených a opuštěných vozidel předaných MHMP včetně jejich hlídání a zajišťování prodeje opuštěných vozidel odtažených podle této zřizovací listiny ve veřejné dražbě nebo jiným srovnatelným transparentním způsobem přo dodržení zásad hospodárnosti …. (čl. VI odst. 2.5), -) výkon oprávnění [územní celek] jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění silničních vozidel za účelem a k naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel a jejich hlídání a výkon oprávnění směřující k jejich prodeji a jejich prodej, a oprávnění [územní celek] jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění vraků a silničních vozidel, která po dobu více než 6 měsíců nesmějí být podle příslušného právního předpisu provozována na pozemních komunikacích pro marné uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo z důvodu technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou, a to z místních a účelových komunikací, vše podle zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích…., včetně dalších souvisejících oprávnění vlastníka komunikace, aniž by byla dotčena pravomoc a působnost příslušných silničních úřadů (čl. VI odst. 2.6): -) provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [územní celek] a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání (čl. VI odst. 2.15)

13. Z cenového věstníku Ministerstva financí (výměr MF č. 1/2013) vyplývá, že uplatnění maximálních cen a jejich výši ve vztahu k odtahové službě včetně střežení vozidel na parkovišti vyhlašují obce a kraje nařízením.

14. Z nařízení [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to konkrétně z § 2 vyplývá, že maximální cena za úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí za 1. – 3. den 250 Kč/den, za 4. – 180. den – 400 Kč/den a od 180 prvního dne 50 Kč/den.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace (odst. 1). Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele (odst. 4).

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 150/03 konstatoval, že:„ Smyslem a účelem zákona o provozu na pozemních komunikacích je zejména stanovit pravidla zabezpečující ochranu veřejnému účelu, kterým je v daném kontextu provoz na pozemních komunikacích. V souladu s obecně platnou koncepcí objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 428 občanského zákoníku) i zákon o provozu na pozemních komunikacích v ustanovení § 45 odst. 1 koncipuje objektivní odpovědnost toho, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích tak, že stanovuje tomuto subjektu povinnost tuto překážku neprodleně odstranit, a neučiní-li tak, povinnost uhradit náklady na její odstranění vlastníku pozemní komunikace. Ustanovení § 45 odst. 4 předmětného zákona je pak toliko ustanovením speciálním, jež určuje subjekty oprávněné k vydání příkazu k nucenému odtahu vozidla. Jakkoli může být důvodem takovéhoto pokynu buď deliktuální jednání (v případě porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích) anebo ochrana veřejného zájmu na průjezdnosti pozemní komunikace bez ohledu na zavinění (§ 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), uvedené odlišení pro aplikaci ustanovení § 45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích není rozhodné, jelikož jím založený odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní. <i>Závazkový vztah je tudíž podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 489 a 420 občanského zákoníku založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Touto osobou může být buď vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, jež na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel, přičemž u obou je postavení oprávněného subjektu dáno pokynem policisty nebo strážníka obecní policie o odstranění vozidla.“</i> 18. Nejvyšší soud ČR pak v rozsudku ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007 doplnil, že:„ Z dikce ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu jednoznačně plyne, že provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. Rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 2003, sv. 31, s. 149, pod č. 128, vyslovil závěr, že závazkový vztah založený podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu ve spojení s § 489 a § 420 obč. zák. způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž škoda vznikla, přičemž tento odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní….Osobou oprávněnou k odstranění vozidla byl v posuzovaném případě žalobce, a to podle smlouvy o vzájemné spolupráci a poskytování služeb ze dne 31. 8. 2000, uzavřené mezi žalobcem a T. s. k. m. P. – příspěvkovou organizací m. P. zřízenou za účelem správy a údržby pozemních komunikací ve vlastnictví m. P. Žalobce byl uvedenou smlouvou zavázán nejen k provádění odtahů vozidel tvořících překážku provozu na pozemních komunikacích podle pokynů Policie ČR, ale také k následnému umístění těchto vozidel na přesně specifikovaných střežených parkovištích, přičemž výše úhrady za odtah i střežení vozidla byla stanovena příslušným právním předpisem m. P. (nařízení. m. P. č. 13/2001 Sbírky právních předpisů m. P.). Za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu cit. ustanovení § 45 zákona o silničním provozu nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. S ohledem na obecnou prevenční povinnost, tedy povinnost předcházet vzniku škod, zakotvenou ustanovením § 415 obč. zák., jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů, nelze přičítat k tíži vlastníka pozemní komunikace, resp. osoby oprávněné k odstranění vozidla, pokud v zájmu zabránění vzniku škody vozidlo umístí na parkovišti s nepřetržitou ostrahou. Smyslem a účelem zákona o silničním provozu je zejména stanovit pravidla zabezpečující ochranu veřejnému zájmu – provozu na pozemních komunikacích; po vlastníkovi pozemní komunikace však nelze spravedlivě požadovat, aby nesl náklady vynaložené v souvislosti s plněním povinností uložených mu tímto zákonem v zájmu zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, byl-li provoz ohrožen jednáním třetí osoby. Je-li tedy odtažení vozidla spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu.“ 19. Soud má za to, že shora uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i na posuzovaný případ. V režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako„ OZ“) pak povinnost žalovaného k náhradě majetkové újmy vyplývá z § 2927 OZ ve spojení s § 2910 OZ. Žalovaný porušil povinnost stanovenou § 45 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť způsobil překážku na pozemních komunikacích, kterou sám neodstranil. V souladu s § 45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, když bylo takovou překážkou vozidlo, které nebylo dobrovolně odstraněno, rozhodl o odstranění takové překážky příslušný strážník. Z tohoto ustanovení rovněž vyplývá, že vozidlo má být odstraněno na náklad provozovatele (tedy v posuzovaném případě žalovaného).

20. Žalobkyně je v souladu s čl. VI odst. 2.15 zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy služeb [územní celek] oprávněna k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [územní celek] a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání. Majetková újma tedy v posuzovaném případě nevzniká vlastníkovi komunikace, ale žalobkyni. Pro výši majetkové újmy je pak určující cena za odtah a střežení, která je v souladu s cenovým věstníkem Ministerstva financí (výměr MF č. 1/2013) určena nařízením [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti tak, jak jsou popsány výše.

21. Žalobkyni tak náleží ode dne odtahu vozidla (15. 6. 2020) do dne podání žaloby (13. 12. 2020), tedy celkem za 182 dnů, náhrada majetkové újmy ve výši 73 550 Kč (skládající se z 1 900 Kč za odtah, parkovného za první 3 dny ve výši 750 Kč (250 Kč x 3 dny), parkovného za 4. – 180. den ve výši 70 800 Kč (400 Kč x 177 dní) a parkovného za 181. a 182. den ve výši 100 Kč (50 Kč x 2 dny).

22. Na výše uvedeném závěru nemůže nic změnit ani argumentace žalovaného o tom, že žalobkyně jakožto správní orgán by měla doručovat žalovanému písemnosti do datové schránky a to z níže uvedených důvodů.

23. Podle § 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán") (odst. 1). Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (odst. 2). Tento zákon se nevztahuje na právní jednání prováděná správními orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti (odst. 3).

24. Ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu by bylo možné považovat žalobkyni za správní orgán, neboť by bylo možné ji považovat za právnickou osobu, která částečně vykonává působnost v oblasti veřejné správy, když na ni byla přenesena část působnosti, která by jinak náležela [územní celek] [anonymizováno] [obec], a to (mimo jiné) ve vztahu k provádění odtahů vozidel na pokyn policistů či strážníků a jejich hlídání. Jinými slovy, pokud by žalobkyně nebyla [územní celek] pověřena k této činnosti, která vyplývá z § 45 zákona o provozu na pozemních komunikacích, která by jinak náležela [územní celek] [anonymizováno] [obec], nemohla by ji vykonávat. Tato činnost je pak nepochybně vykonávána ve veřejném zájmu, když směřuje k tomu, aby mohl řádně fungovat provoz na pozemních komunikacích.

25. Jak však dovodila judikatura citovaná shora, co se týče nákladů, které provedením odtažení vozidla a jeho střežením vznikly vlastníkovi komunikace nebo jím pověřené osobě, tak jejich refundace po provozovateli vozidla vychází čistě ze soukromého práva a je založena na titulu spočívajícím v náhradě majetkové újmy. Vzhledem k tomu, že veškeré úkony žalobkyně směřující k pokusu o zajištění vyzvednutí vozidla provozovatelem a k refundaci nákladů jí vzniklých v souvislosti s odtahem a střežením, vyplývají ze soukromého práva, je třeba tedy takové úkony považovat za právní jednání ve smyslu § 1 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně se totiž výzvou k vyzvednutí vozidla snažila minimalizovat majetkovou újmu, která jí vznikala v důsledku porušení povinnosti stanovené § 45 zákona o provozu na pozemních komunikacích žalovaným a výzvou k úhradě dlužné částky se pak snažila mimosoudně vymoci svůj soukromoprávní nárok spočívající v náhradě majetkové újmy. Z uvedených důvodů žalobkyně neměla povinnost, jde-li o žalovaným namítané úkony, je žalovanému doručovat do datové schránky, neboť dle § 1 odst. 3 správního řádu neměla postavení správního orgánu a na takové právní jednání tedy nelze aplikovat správní řád ani jeho ustanovení o doručování.

26. Podle § 1958 OZ, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

27. Podle § 570 odst. 1 OZ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

28. Komentář k tomuto ustanovení OZ (Jiří ŠVESTKA, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1-645, obecná část), Wolters Kluwer (ČR), Praha, 2014, ASPI) uvádí, že:„ Již výše bylo řečeno, že adresované je takové právní jednání, které je perfektní v okamžiku, kdy se jeho adresát může seznámit s jeho obsahem. Tuto možnost (lze mluvit i o potencionalitě) seznámit se s obsahem nelze vyloučit, resp. popřít, jestliže adresát má sice v místě, kam projev vůle došel, své bydliště, resp. své sídlo (adresu pro doručování), ale v tomto místě se nezdržuje, bez ohledu na důvod, proč tomu tak je, popř. jedná-li se o adresátovu e-mailovou, datovou apod. schránku, kterou adresát zrušil……“ 29. Vzhledem k tomu, že výzva k úhradě dlužné částky ze dne 27. 8. 2020 byla žalobkyní zasílána na adresu trvalého pobytu žalovaného, kterou měl evidovanou jak v centrální evidenci obyvatel, tak i v kartě předmětného vozidla, dostala se výzva k plnění do dispozice žalovaného a pohledávka žalobkyně se tak stala splatnou. Nemůže jít totiž k tíži žalobkyně, že žalovaný se na adrese trvalého pobytu, kterou má evidovanou i ve vztahu k evidenci předmětného vozidla nezdržuje. Nad to je třeba podotknout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná se snažila zjistit doručovací adresu žalovaného, avšak marně, neboť v centrální evidenci obyvatel neměl žalovaný doručovací adresu evidovanou. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok z prodlení až od 8. 2. 2021 (kdy žalovaný adresoval soudu odpor), přiznal tedy soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení z žalované částky v rozsahu, ve kterém nebyla žaloba vzata zpět, od tohoto data, a to podle § 1970 OZ ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Soud na závěr podotýká, že uvažoval o případné moderaci náhrady škody ve smyslu § 2953 OZ, avšak neshledal pro takový postup důvody. Sama skutečnost, že se žalovaný na adrese trvalého pobytu, kam mu byla zasílána výzva k převzetí vozidla a výzva úhradě dlužné částky, nezdržuje, takový důvod, nemůže založit. Žalovaný totiž ani netvrdil, tím méně prokazoval (když k nařízenému jednání se ani nedostavil), že by předmětný automobil aktivně hledal. Navíc žalobkyně tvrdila, že žalovaný si vozidlo k 3. 1. 2022 (tedy více než rok po zahájení soudního řízení) nevyzvedl a žalovaný ani netvrdil opak. S ohledem na nepřítomnost žalovaného na nařízeném jednání neměl soud ani možnost zjišťovat případné jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na závěr, zda by bylo možné náhradu majetkové újmy moderovat či nikoliv. Proto soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni majetkovou újmu v plném rozsahu tak, jak byla s ohledem ´na předmět řízení prokázána.

31. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě co do částky 73 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky jdoucím od 8.2.2021 do zaplacení, vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soud řízení co do částky 350 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 900 Kč od 3.9.2020 do 7.2.2021 zastavil, a to podle § 96 odst. 1, 2 o.s ř., jak vyplývá z výroku II. rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, když žalobkyně byla téměř plně úspěšná, když žaloba byla vzata zpět (kdy v tomto smyslu lze zavinění klást k tíži žalobkyně) jen co do nepatrné části. Žalobkyně má tak nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 4 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 956 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1) výzva k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 2) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 3) vyjádření ze dne 24. 2. 2021 § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 4) vyjádření + částečné zpětvzetí žaloby ze dne 3. 1. 2022 § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, 5) účast na jednání dne 7. 1. 2022 dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky.