25 C 105/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 780,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 780,60 Kč za období od 19. 3 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 780,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky za období od 19. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 31 561 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Vznik újmy přisuzovala nepřiměřené délce řízení vedeného před finančním arbitrem pod spisovou značkou FA/SR/ZP [číslo] (dále jen„ řízení před FA“), které bylo na základě návrhu žalobkyně podaného proti instituci [právnická osoba] - nyní [právnická osoba] (dále jen„ instituce“) zahájeno dne 14. 8. 2016 a skončeno bylo rozhodnutím finančního arbitra ze dne 30. 3. 2020 (dále jen„ rozhodnutí o námitkách“), kterým se finanční arbitr vypořádal s námitkami proti nálezu ze dne 30. 8. 2019 č. j. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen„ nález“). V řízení před FA, které trvalo 43 měsíců a 17 dnů, finanční arbitr posuzoval otázku (ne) platnosti smlouvy o životním pojištění a otázku vypořádání bezdůvodného obohacení ve výši 58 510 Kč, přičemž řízení před FA probíhalo v době, kdy již tento ve skutkově a právně obdobných kauzách skutkově standardně rozhodoval, tudíž se nejednalo o řízení složité. Řízení před FA zatížil finanční arbitr nesprávným úředním postupem, když v jeho průběhu vyzval žalobkyni k odstranění vad návrhu, ačkoliv návrh žádné nedostatky nevykazoval, a nález ani rozhodnutí o námitkách nevydal v zákonných lhůtách (a lhůty k rozhodnutí neprodloužil), čímž udržoval žalobkyni po dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobkyni ve smyslu § 13 a § 31a OdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení žalobkyni zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, významnou se žalobkyni jeví i výše finančních prostředků, k jejichž dosažení řízení před FA iniciovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke kompenzaci nemajetkové újmy, ta reagovala konstatováním, že v řízení před FA došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou, a že je na místě poskytnout zadostiučinění v penězích, přičemž vyčíslené odškodnění je s ohledem na postup a průběh řízení před FA na místě snížit o 60%, tedy na částku 15 781 Kč (vycházeje ze základní částky za celkovou dobu řízení před FA odpovídající částce 39 452 Kč), kterou žalovaná žalobkyni vyplatila. S tím žalobkyně nesouhlasila, naopak považovala za důvodné navýšit základní částku kompenzace odpovídající 39 452 Kč (za celkovou dobu řízení před FA) o 20% z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách (a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty), tedy na částku 47 342 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni částku 15 781 Kč vyplatila, domáhá se žalobkyně zaplacení částky 31 561 Kč představující rozdíl mezi tím, co jí dle jejího přesvědčení náleží (47 342 Kč) a tím, co jí žalovaná poskytla (15 781 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobního požadavku. Po shrnutí průběhu řízení před FA konstatovala, že finanční arbitr vzhledem k tomu, že od shromáždění veškerých podkladů k vydání nálezu (28. 12. 2018) do vydání nálezu (30. 8. 2019) uběhlo 245 dní, překročil nejzazší lhůtu danou mu zákonem k vydání nálezu (180 dní) o 65 dní, přičemž účastníky o prodloužení lhůty nevyrozuměl. Dále uvedla, že v řízení o námitkách, které trvalo 202 dnů, když započalo podáním námitek proti nálezu dne 11. 9. 2019 a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dle 31. 3. 2020, finanční arbitr rovněž zákonnou lhůtu překročil, a to o 147 dnů od obdržení poslední relevantního podkladu pro rozhodnutí o námitkách proti nálezu (5. 11. 2019), přičemž účastníky o prodloužení lhůty taktéž nevyrozuměl. Tvrdila, že řízení před FA nelze považovat za krátké, ale s ohledem na průběh a složitost celého řízení ani za extrémně dlouhé. S poukazem na skutkovou a procesní složitost věci (potřeba obstarávání nezbytných podkladů, opakované výzvy k jejich předložení, právo účastníků vyjadřovat se k těmto podkladům a doplňovat je, žádosti účastníků o prodloužení lhůt k doplnění podkladů apod.) přistoupil ke snížení základní částky (39 452 Kč) o 50%. S přihlédnutím k tomu, že na celkové délce řízení před FA měla podíl sama žalobkyně (podala vadný návrh, neposkytovala finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost, když nereagovala na výzvy k předložení důkazů, které měla mít k dispozici, disponovala předmětem řízení, když vedle původní nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatnosti smlouvy požadovala i určení neplatnosti pojistné smlouvy) dále ponížila základní částku o 10%. V celkovém výsledku pak základní částka ponížena o 60%, tedy na částku 15 781 Kč vycházeje ze základní částky za celkovou dobu řízení před FA odpovídající částce 39 452 Kč), kterou považuje za zcela dostatečnou.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně vyzvala žalovanou dne 18. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy, že žalovaná na výzvu reagovala vyrozuměním ze dne 18. 3. 2021 (doručeným právnímu zástupci žalobkyně téhož dne), v němž konstatovala, že v řízení před FA došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž jako odpovídající odškodnění shledala částku 15 781 Kč, že částku 15 781 Kč žalovaná žalobkyni vyplatila, a že řízení před finančním arbitrem probíhalo tak, jak jej žalovaná popsala ve svém vyjádření ze dne 4. 6. 2021 (tak jak je uvedeno v následujícím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku). V předchozí větě uvedená shodná tvrzení účastníků tohoto řízení, která vzal soud v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za svá skutková zjištění, jsou plně v souladu s důkazy, které soud v této věci provedl.

4. Řízení před FA bylo zahájeno dne 14. 8. 2016 doručením návrhu žalobkyně, jehož prostřednictvím se žalobkyně domáhala po instituci zaplacení částky 58 510 Kč jako bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy o životním pojištění (dále jen„ smlouva“). Dne 12. 11. 2016 finanční arbitr vyzval žalobkyni k odstranění vad návrhu. Dne 8. 12. 2016 žalobkyně odstranila vady návrhu a předložila některé podklady s tím, že jiné podklady nemá k dispozici. Dne 10. 4. 2017 finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření k podanému návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu a dne 10. 4. 2017 poučil žalobkyni o řízení (bezplatné, bez nutnosti právního zastoupení, v případě neúspěchu bez sankce v podobě náhrady nákladů řízení atd.). Dne 25. 4. 2017 instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení spisové dokumentace, přičemž finanční arbitr lhůtu prodloužil do 11. 5. 2017. Dne 17. 5. 2017 žalobkyně vyzvala finančního arbitra ke sdělení stavu řízení, zaslání dosud shromážděných podkladů pro vydání nálezu a k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne 24. 5. 2017 se instituce vyjádřila k návrhu na zahájení řízení a mj. vznesla námitku promlčení všech nároků žalobkyně vznesených v řízení před finančním arbitrem. Dne 27. 10. 2017 finanční arbitr seznámil instituci s předběžným právním posouzením věci a vyzval ji k vyjádření a ke zvážení dalšího procesního postupu (eventuálního smírného řešení sporu). Uvedl, že shledal neplatnost smlouvy jako celku a že veškerá plnění poskytnutá si stranami přede dnem 14. 8. 2013 (tj. 3 roky před podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem) považuje za promlčená. Platby pojistného přijaté Institucí po tomto datu by arbitr dle předběžného posouzení považoval za nepromlčené nedůvodné obohacení Instituce, které má být vydáno žalobkyni. Dne 22. 11. 2017 instituce převzala kopie dokumentů ze spisu finančního arbitra. Dne 2. 1. 2018 se instituce vyjádřila k předběžnému posouzení věci finančním arbitrem a předložila potvrzení o mimořádném výběru žalobkyně na základě její žádosti, provedeném dne 17. 8. 2017. Dne 23. 4. 2018 se finanční arbitr vyjádřil k výzvě žalobkyně k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne 25. 6. 2018 finanční arbitr vyzval žalobkyni k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení, resp. k předložení aktuálních podkladů pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení, podkladů k případným dalším platbám pojistného a případným dalším mimořádným výběrům. Dne 19. 7. 2018 finanční arbitr vyzval instituci a žalobkyni k seznámení s podklady pro vydání nálezu. Dne 24. 7. 2018 instituce požádala o zaslání podkladů pro vydání nálezu. Dne 7. 8. 2018 žalobkyně reagovala na výzvu finančního arbitra ze dne 25. 6. 2018 a doložila požadované údaje vč. dokladů k platbám pojistného do května 2018 včetně. Dne 14. 9. 2018 žalobkyně požádala o zaslání podkladů pro vydání nálezu v elektronické podobě. Dne 25. 9. 2018 finanční arbitr zaslal instituci a žalobkyni podklady pro vydání nálezu v elektronické podobě. Dne 23. 10. 2018 finanční arbitr sdělil žalobkyni a instituci prodloužení lhůty k vydání nálezu a vyzval Instituci k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne 29. 10. 2018 instituce předložila požadované podklady (vč. doložení plateb pojistného do října 2018 včetně). Dne 29. 10. 2018 se žalobkyně vyjádřila ke shromážděným podkladům, doplnila svá tvrzení a argumentaci, navrhla další dokazování a nově vznesl námitku promlčení případných nároků instituce, přičemž změnila také předmět řízení (požadovala nově určení neplatnosti smlouvy). Dne 16. 11. 2018 finanční arbitr vyzval instituci k seznámení s nově shromážděnými podklady a ke sdělení, zda žalobkyně zaplatila pojistné i za listopad 2018 (a příp. předložení aktualizovaného přehledu pojistného). Zároveň Instituci sdělil prodloužení lhůty pro vydání nálezu. Dne 16. 11. 2018 finanční arbitr oznámil prodloužení lhůty pro vydání nálezu také Navrhovateli. Dne 10. 12. 2018 se Instituce vyjádřila a potvrdila uhrazení pojistného na Smlouvu v listopadu 2018. Dne 18. 12. 2018 finanční arbitr vyzval instituci k předložení aktualizovaného výpisu uhrazeného pojistného (a případných mimořádných výběrů) a informoval ji o prodloužení lhůty k vydání nálezu. Dne 18. 12. 2018 finanční arbitr zaslal žalobkyni nově shromážděné podklady k seznámení a k vyjádření a zároveň jej informoval o prodloužení lhůty k vydání nálezu. Dne 28. 12. 2018 instituce předložila požadované podklady – aktualizovaný výpis pojistného vč. uhrazeného pojistného na prosinec 2018. Dne 30. 8. 2019 finanční arbitr vydal nález (instituci doručen dne 2. 9. 2019, žalobkyni doručen dne 8. 9. 2019), v němž konstatoval neplatnost smlouvy, uložil instituci povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 710 Kč a ve zbývající části návrh zamítl. Dne 11. 9. 2019 podala instituce proti nálezu námitky. Dne 12. 9. 2018 finanční arbitr vyzval žalobkyni k vyjádření k námitkám Instituce, ta se k námitkám instituce nevyjádřila. Dne 20. 9. 2019 podala námitky proti nálezu žalobkyně. Doplnila v nich svou dosavadní argumentaci a požadovala doplnit dokazování. Dne 23. 9. 2019 finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření k námitkám žalobkyně proti nálezu. Instituce se k nim vyjádřila dne 27. 9. 2019. Dne 23. 10. 2019 finanční arbitr seznámil žalobkyni s vyjádřením instituce k jejím námitkám proti nálezu a vyzval ji ke sdělení, zda nedošlo k zániku smlouvy, uhrazení dalšího pojistného či k provedení dalšího mimořádného výběru a případné předložení relevantních dokladů, aby mohlo být o jeho nároku řádně rozhodnuto. Dále žalobkyni informoval o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách. Dne 23. 10. 2019 finanční arbitr vyzval instituci ke sdělení (a příp. doložení), zda nedošlo k zániku smlouvy a k výplatě odkupného a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o výši bezdůvodného obohacení (výpis aktualizovaného pojistného vč. mimořádných výběrů atd.). Také instituci informoval o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách. Dne 1. 11. 2019 žalobkyně doložila požadované doklady a sdělila, že smlouva stále trvá, doložila platby pojistného do září 2019 a také potvrzení mimořádného výběru ve výši 15 568 Kč ze dne 16. 7. 2019 (tedy ještě před vydáním nálezu). Dne 5. 11. 2019 instituce předložila aktualizované podklady vč. úhrady pojistného do října 2019 včetně a mimořádného výběru ve výši 15 658 Kč 5. Projednávanou věc soud hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení.

6. Podle věty první čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk“ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 14 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk: (1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (2) Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.: (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podle § 1 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

13. Podle § 8 odst. 1, 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu. Podle § 10 odst. 1 až 3 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi návrh obsahuje a) označení účastníků řízení, b) doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě, c) úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, d) důkazní prostředky nebo označení důkazů, e) označení, čeho se navrhovatel domáhá, f) prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu, g) plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci, h) datum a podpis navrhovatele. Návrh lze podat též na formuláři vydaném arbitrem. Vzor podání uveřejní arbitr též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Má-li návrh nedostatky, arbitr navrhovatele uvědomí o tom, o jaké vady se jedná a jak mají být odstraněny, a vyzve jej, aby je ve lhůtě do 15 dnů odstranil. V odůvodněných případech může arbitr lhůtu na žádost navrhovatele a před uplynutím lhůty o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně.

14. Podle § 12 odst. 1, 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi arbitr je povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy.

15. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

16. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

17. V dané věci dospěl soud po provedeném dokazování k následujícím právním závěrům.

18. Podmínka pro uplatnění nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy u soudu byla splněna vzhledem k tomu, že tento nárok před podáním žaloby uplatnila u žalované, která jej ani částečně neuspokojila. Proto soud přistoupil k meritornímu projednání žalobou uplatněného nároku žalobkyně.

19. Úvodem soud konstatuje, že úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobkyně.

20. Dále soud připomíná, že řízení před FA bylo vedeno před finančním arbitrem jakožto orgánem, který byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi s ohledem na požadavky evropské legislativy, přičemž zákonodárce byl veden úvahou, že klasická soudní ochrana není v mnoha případech dostatečně efektivní, neboť náklady sporu velmi často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro spotřebitele odrazující; vyzdvihována byla i bezplatnost řízení a jako překážka pro spotřebitele byla zdůrazňována i zdlouhavost soudního řízení (srov. k tomu důvodovou zprávu k zákonu č. 229/2002 Sb.).

21. Žalobkyně svůj žalobní nárok uplatnila s odůvodním, že jí nesprávným postupem v řízení před FA vznikla ve smyslu § 13 a § 31a OdpŠk nemajetková újma. Na právní úpravu stanovenou v OdpŠk navazuje stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 k výkladu § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.) (dále jen„ Stanovisko“), které je možné aplikovat pouze na řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to: 1. zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku; 2. zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu; 3. zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014).

22. Předmětem řízení před FA bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobkyně a instituce. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má přitom civilní povahu, řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, jeho zavedení bylo prosazeno s poukazem na nahrazení soudního řízení. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy se proto aplikuje i v posuzované věci (správní řízení podmínky aplikace čl. 6 Úmluvy splňuje, jedná se o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu, tj. nepřiměřenou délku řízení).

23. Řízení před finančním arbitrem, jehož celkovou délku zákon nestaví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, na což mají účastníci nárok. Při hodnocení přiměřenosti délky byl soud veden následujícími úvahami.

24. Jako nepřiměřenou délku řízení je na místě hodnotit takovou délku řízení, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení správního orgánu (tedy nikoliv účastníků správního řízení). Právo na spravedlivý proces zahrnuje právo účastníka na projednání věci v přiměřené době, což je nutné vnímat v souvislosti s požadavkem, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Je rovněž nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

25. Řízení před FA trvalo 43 měsíců a 17 dnů, když zahájeno bylo na základě návrhu žalobkyně podaného proti instituci dne 14. 8. 2016 a skončeno bylo dne 30. 3. 2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o námitkách. Vzhledem ke lhůtám uvedeným v § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi soud shledal řízení před FA nepřiměřeně dlouhým. Ostatně ke stejnému závěru dospěla i žalovaná, když konstatovala, že celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou, a že je na místě poskytnout zadostiučinění v penězích. Průtahy vznikaly v řízení před FA po celou dobu jeho průběhu, a to jak při shromažďování podkladů pro vydání nálezu, tak při vydání nálezu, kdy lhůtu k tomu stanovenou zákonem překročil finanční arbitr o 65 dní, aniž by o prodloužení lhůty rozhodl a účastníky o tom vyrozuměl), nicméně za zcela nepřiměřené lze označit průtahy v námitkovém řízení, v němž finanční arbitr překročil lhůtu k tomu stanovenou zákonem o 147 dnů, aniž by účastníky o prodloužení lhůty vyrozuměl. Takto vymezené průtahy musí vést k závěru, že je nutné žalobkyni poskytnout přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, přičemž ke stejnému závěru dospěla i žalovaná, jak výše uvedeno.

26. Pokud jde o výši nemajetkové újmy, tato s ohledem na délku řízení (43 měsíců a 17 dnů) činí v souladu se závěry Stanoviska 39 452 Kč (kompenzace za první dva roky snížená o 50% odpovídá částce 15 000 Kč a 24 452 Kč za dalších 19 měsíců a 17 dnů, tj. 262 dnů, tedy 15000/365 * 595 dnů). Na základní výši kompenzace se ostatně shodli i účastníci řízení, spor mezi nimi byl o její modifikace dle hledisek daných § 31a odst. 3 OdpŠk, když žalobkyně žádala základní kompenzaci navýšit o 20% z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách (a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty) a žalovaná žádala základní kompenzaci snížit o 60% z důvodu skutkové a procesní složitosti věci (50%) a podílu žalobkyně na délce řízení před FA (10%). Po posouzení projednávané věci dle kritérií stanovených § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl soud k následujícím závěrům.

27. Co se týče složitosti řízení, má soud za to, že ačkoliv finanční arbitr řešil otázku (ne) platnosti pojistné smlouvy a vypořádání bezdůvodného obohacení pravidelně ve velkém množství, jedná se stále o složitou problematiku, kdy je nutno zohlednit individuální specifika každého jednotlivého případu. Pro složitost řízení shledal soud za odpovídající snížení základní částky o 30%. Konkrétně 15% za hmotněprávní složitost posuzovaného předmětu řízení (posuzování (ne) platnosti pojistné smlouvy, související otázky vydání bezdůvodného obohacení, otázky promlčení včetně toho, zda tato byla či nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy) a 15% za procesní složitost řízení (řízení před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřovací (nikoliv projednací) bez možnosti koncentrace, čemuž odpovídá potřeba shromažďování podkladů, a to včetně jejich aktualizace s ohledem na to, že předmětem řízení bylo i vypořádání bezdůvodného obohacení, což opodstatňovalo požadavek finančního arbitra na (aktuální) známost výše plnění poskytnutého žalobkyní instituci, řízení probíhalo ve 2 instancích – řízení o návrhu, řízení o námitkách). Celková složitost řízení (jak z hlediska hmotněprávního, tak z procesního) měla zcela zřejmě na délku řízení před FA vliv.

28. Dalším kritériem je chování poškozeného, neboť ten může svým chováním k prodloužení řízení přispět. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně se na celkové délce řízení před finančním arbitrem podílela, když podala finančnímu arbitrovi návrh, který nebyl bezvadný a bylo ji třeba vyzývat k odstranění vad návrhu, v průběhu řízení disponovala předmětem řízení (původně požadovala vydání bezdůvodného obohacení, následně se domáhala i určení neplatnosti smlouvy), v průběhu řízení z vlastní vůle nakládala se smlouvou o životním pojištění způsobem (nadále platila sjednané pojistné, provedla mimořádný výběr, který vyžadoval nutnost aktualizovat přehled vzájemného plnění že předmětem řízení bylo i vypořádání bezdůvodného obohacení). Pro chování žalobkyně v rámci posuzovaného řízení před finančním arbitrem tak přistoupil soud snížení základní částky o 10 %, kterou hodnotí jako odpovídající. Zde soud doplňuje, že výzvu k odstranění vad neshledal zbytečnou, neboť k návrhu žalobkyně adresovaném finančnímu arbitrovi nebyl připojen doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě (k návrhu byla připojena toliko výzva instituci k nápravě, avšak nikoliv již zamítavá reakce instituce), ačkoliv tento doklad § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi jako součást obsahu návrhu vyžaduje. Rovněž pak výzva k doplnění požadovaných tvrzení a jejich doložení byla důvodná vzhledem k tomu, že žalobkyní požadované bezdůvodné obohacení vycházelo z tvrzené neplatnosti smlouvy, pročež bylo zapotřebí doplnit vylíčení rozhodných skutečností vztahujících se k uzavření smlouvy, jakož i k tomu, zda pojištění stále trvá, příp. kdy a jakým způsobem bylo pojištění ukončeno, potažmo zda, k jakému datu a v jaké výši mu bylo vyplaceno odkupné, a tyto doložit.

29. Z hlediska kritéria postupu orgánů veřejné moci (v tomto případě finančního arbitra), tj. zda v tomto případě postupoval tak, že se snažil rozhodnout v co nejkratším čase nebo zde byla naopak bezdůvodná nečinnost či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu, zde soud shledal důvod pro zvýšení základní částky 20 %. Konkrétně o 10% pro nečinnost finančního orgánu v řízení před FA (průtahy v části řízení, kdy shromažďoval podklady pro vydání nálezu, překročení zákonné lhůty k vydání nálezu o 65 dní, aniž by o prodloužení lhůty finanční arbitr rozhodl a účastníky o tom vyrozuměl) a 10% pro nečinnost v námitkovém řízení (překročení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách o 147 dnů, aniž by účastníky o prodloužení lhůty vyrozuměl).

30. Posledním kritériem je význam předmětu řízení. Z hlediska posouzení významnosti předmětu řízení pro účastníka se dá obecně říci, že větší význam mají spory, které mají citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodinně právních věcí, věcí osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, u pracovněprávních sporů, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových. V tomto případě se však o žádné z uvedených řízení nejednalo. Objektivně lze uzavřít, že význam pro žalobkyni mělo toto řízení zcela standardní, běžný, když se jednalo o majetkový spor (vypořádání bezdůvodného obohacení vycházelo z tvrzené neplatnosti smlouvy), jehož výše sice nebyla zanedbatelná, avšak z toho, že žalobkyně v průběhu řízení před FA odmítla nabídku smíru, kterou jí učinila instituce, a na základě které by (v době učinění nabídky smíru) rozdíl zaplaceného pojistného a částky, kterou by žalobkyně ze smlouvy obdržel činil toliko 76 Kč, leze usuzovat, že význam předmětu pro žalobkyni nebyl zásadní. Dle tohoto kritéria tedy soud základní výši kompenzace za nemajetkovou újmu nemodifikoval.

31. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že soud celkovou částku snížil o 20 %, tj. o 7 890,40 Kč, tedy na částku 31 561,60 Kč. Tuto částku soud považuje za přiměřené odškodnění pro žalobkyni za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení před FA, přičemž vzhledem k tomu, že žalovaná již částku ve výši 15 781 Kč žalobkyni uhradila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 780,60 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a do zbytku žalované částky, tj. do částky 15 780,40 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. Požadavku žalobkyně na přiznání zákonného úroku k žalované částce soud vyhověl za použití § 513 a s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu dne 18. 3. 2021 u žalované, která ukončila šetření dne 18. 3. 2021. Prodlení žalované tedy nastalo den následující, tj. 19. 3. 2021, a téhož dne žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu v plné výši (i když měla žalobkyně úspěch jen částečný) přiznal žalobkyni vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, který v dané věci vykonal pět úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepis žaloby (došlé soudu dne 26. 3. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, vyjádření ve věci samé (došlé soudu dne 2. 8. 2022) § 11 odst. 1 písm. d) AT a 2x účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna v celkové výši 15 500 Kč (5x 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 AT) a paušální náhrada v celkové výši 1 500 Kč (5x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT). Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k nákladům řízení také tato daň podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 17 000 Kč, tj. 3 570 Kč Náklady řízení tak celkem činí 22 570 Kč (výrok III.).