25 C 13/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 135 265,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 924,45 Kč spolu s úrokem ve výši 8,30% p. a. z částky 67 924,45 Kč za období od 1. 1. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 67 924,45 Kč za období od 1. 1. 2022 do zaplacení a částku 67 341,54 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021 ve výši 1 074,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem za období od 26. 11. 2021 do 25. 12. 2021 ve výši 526,69 Kč, s úrokem z ve výši 19,90% p. a. z částky 67 341,54 Kč za období od 26. 12. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 67 341,54 Kč za období od 26. 12. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 27 636,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 26. 7. 2021 domáhala zaplacení částky v celkové výši 135 265,99 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného kontokorentního úvěru.

2. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela dne 12. 2. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, v rámci něhož žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč na běžný bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 1. 6. 2017. Úvěrový rámec byl sjednán na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 8,30 % ročně. Žalobkyně vypověděla smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru dopisem ze dne 22. 1. 2019, přičemž na základě této výpovědi obsahující výzvu k úhradě dluhu byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 12. 2. 2019 ukončena. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o naúčtované poplatky (za cestovní pojištění, pojištění platební karty, za sjednanou doplňkovou služby SMS). Celkový dluh tak ke dni 31. 12. 2021 činil 67 924,45 Kč a žalovaný na něj ničeho neuhradil ani přes výzvu k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu žalobkyně zaslala.

3. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 15. 2. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, na základě které se žalovanému zavázala zřídit a vést úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který byl na základě dodatku ze dne 29. 3. 2018 navýšen na 30 000 Kč. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet úvěrový limit v minimální sjednané výši (nejméně 500 Kč), splatné 25. dne v kalendářním měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané minimální splátky, přistoupila žalobkyně k výpovědi smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, a to dopisem ze dne 25. 3. 2019, přičemž na základě této výpovědi obsahující výzvu k úhradě dluhu byla smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ke dni 28. 5. 2019 ukončena. Žalobkyně za žalovaným evidovala, následkem poskytnutého úvěru, ke dni 25. 12. 2021 celkový dluh ve výši 67 341,54 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoli byl na povinnost vyrovnat debetní zůstatek na účtu opakovaně upozorněn, a neučinil tak ani přes výzvu k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu žalobkyně zaslala.

4. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že v případě obou výše uvedených smluv (včetně dodatku) řádně této své povinnosti dostála, přičemž primárně vycházela z údajů sdělených jí žalovaným ohledně jeho měsíční příjmové (25 000 Kč) a výdajové stránky (5 000 Kč) a dále z výsledků lustrace v databázi BRKI a v insolvenčním rejstříku. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalobci může úvěry, jakož i navýšení úvěrového rámce, žalovanému poskytnout.

5. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

6. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jež byla obsažena v usnesení ze dne 18. 7. 2022 č. j. 25 C 13/2022-21.

7. Na základě předložených listin (žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 11. 2. 2018, smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 12. 2. 2018, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 1. 6. 2017, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, žádosti/návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 14. 2. 2018, přijetí žádosti/návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018, obchodních podmínek pro vydávání a požívání kreditní karty pro spotřebitele, Žádosti o změnu úvěrového limitu ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 27. 3. 2018, přijetí žádosti o změnu úvěrového limitu ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 29. 3. 2018, návrhu navýšení kontokorentního úvěru a stanovení výše kreditní linky klienta – FO, sazebníku pro kontokorentní úvěry, nabídky účtů a sazebníku úroků, ceníků finančních operací a služeb, přehledů příjmů a výdajů, [anonymizováno] CCB Reportů – záznamů z databází BRKI ze dne 12. 2. 2018 a ze dne 28. 3. 2018, posouzení žádosti o kreditní kartu pro FOS, karty klienta, přehledů pohybů se zůstatky na účtu č. [bankovní účet] z účtů, přehledů pohybů na účtu za období 1. 11. 2017 – 11. 2. 2018, za období 13. 2. 2018 - 31. 12. 2021, za období 15. 2. 2018 – 25. 12. 2021 a za období 1. 1. 2018 – 27. 3. 2018, výpovědi smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 25. 3. 2019, výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 1. 2019, výzev k plnění ze dne 5. 11. 2019 a doručenek) došel soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. K tomuto účtu strany sjednaly dne 12. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, který žalovanému umožňoval čerpání prostředků z účtu až do záporné výše 40 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 8,30 % ročně a související poplatky. Jelikož žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh řádně a včas nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 22. 1. 2019, na základě které byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 12. 2. 2019 ukončena, a k tomuto dni (12. 2. 2019) se stal dluh žalovaného splatným. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o naúčtované poplatky (za cestovní pojištění, pojištění platební karty, za sjednanou doplňkovou služby SMS). Ke dni 25. 12. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným, následkem poskytnutého kontokorentního úvěru, dluh v celkové výši 67 924,45 Kč sestávající z jistiny, poplatků a úroků, k jehož zaplacení vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu zaslala.

9. Následně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2018 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, na základě které se žalovanému zavázala zřídit a vést úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který byl na základě dodatku ze dne 29. 3. 2018 navýšen na 30 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 19,90 % ročně a související poplatky. Jelikož žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh řádně a včas nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 25. 3. 2019, na základě které byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 28. 5. 2019 ukončena, a k tomuto dni (28. 5. 2019) se stal dluh žalovaného splatným. Žalobkyně za žalovaným evidovala, následkem poskytnutého úvěru, ke dni 25. 12. 2021 celkový dluh ve výši 67 341,54 Kč sestávající z jistiny, poplatků a úroků, k jehož zaplacení vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu zaslala.

10. Žalobkyně před poskytnutím úvěrů žalovanému na základě smluv o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 12. 20218 a o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018 (včetně jejího dodatku ze dne 29. 3. 2018) posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to jak na základě jím poskytnutých informací ohledně měsíční příjmové (25 000 Kč) a výdajové (5 000 Kč) stránky žalovaného, tak na základě vlastního šetření (lustrace v databázi BRKI a v insolvenčním rejstříku), přičemž po vyhodnocení těchto informací dospěla k závěru, že předmětné úvěry lze žalovanému poskytnout.

11. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jakož i že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

14. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalobou uplatněný nárok shledal soud zcela po právu, a to z níže uvedených důvodů.

17. Žalobkyně své povinnosti posoudit s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 1. 6. 2018 a smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018 ve znění jejího dodatku ze dne 29. 3. 2018 s žalovaným, zda žalovaný bude schopen tyto úvěry splácet, řádně dostála, když za účelem naplnění této povinnosti hodnotila žalovaným poskytnuté informace ohledně jeho měsíční příjmové (25 000 Kč) a výdajové (5 000 Kč) stránky a zjištění učiněných vlastním šetřením žalobkyně (lustrace v databázi BRKI a v insolvenčním rejstříku), přičemž po vyhodnocení těchto informací dospěla k závěru, že předmětné úvěry může žalovanému poskytnout.

18. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo umožněno čerpat finanční prostředky ze svých bankovních účtů i přes absenci dostatečných zůstatků na těchto jeho účtech, je nutné tyto vztahy posoudit jako úvěr. Povinností žalovaného tak bylo čerpané úvěry řádně a včas splácet, a to včetně sjednaných poplatků a úroků stanovených smlouvou o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 1. 6. 2018, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018 ve znění jejího dodatku ze dne 29. 3. 2018 a ceníky finančních operací a služeb. Jelikož žalovaný těmto svým povinnostem nedostál a úvěry poskytnuté mu na základě smluv uvedených v předchozí větě řádně a včas nesplácel, byla žalobkyně oprávněna předmětné smlouvy vypovědět a požadovat po žalovaném uhrazení celých dlužných částek (sestávajících z jistin úvěrů, poplatků a úroků).

19. Jelikož žalovaný proti žalobě nic nenamítal a netvrdil, natož aby prokázal, že částky, které jsou předmětem tohoto sporu, žalobkyni uhradil, nemá soud za daného skutkového stavu za vyvrácená žalobní tvrzení žalobkyně, včetně toho, že dlužné částku v celkové výši 135 265,99 Kč žalobkyni dosud nezaplatil. Soud proto, vzhledem k tomu, že žalobkyně oprávněnost svého nároku na zaplacení žalovaných částek prokázala, rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 636,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 764 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, který v dané věci vykonal tři úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a) a d) AT, konkrétně převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání žaloby, a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) AT, konkrétně jednoduchou výzvu k plnění, za což mu náleží odměna v celkové výši 16 350 Kč ( (2x 6 540 Kč dle § 7 odst. 6 AT za vykonané úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AT) + (1x 3 270 Kč dle § 7 odst. 6 AT za jeden vykonaný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 AT)) a paušální náhrada v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT za tři vykonané úkony právní služby). Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k nákladům řízení také tato daň podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 17 250 Kč, tj. 3 622,50 Kč.

21. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.