Obvodní soud pro Prahu 1 · Rozsudek

25 C 143/2020

č. j. 25 C 143/2020-66

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-04-21 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPH01:2023:25.C.143.2020.1

Strojový souhrn generováno LLM

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve prospěch žalobkyně o vyplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Soud uznal, že žalovaná porušila podmínky úvěrové smlouvy, a to i přes možnost čerpání bez dostatečných prostředků na účtu, což podle § 2665 a § 2395 občanského zákoníku vytváří závazek k úvěru. Soud přiznal úroky ve výši 21,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, a to podle § 513 a § 1970 občanského zákoníku. Náhrada nákladů řízení ve výši 2 452 Kč byla přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a soudního poplatku.

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem od datum do datum ve výši 142,96 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od datum do datum ve výši 3 258,38 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení příjmení příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne datum domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

2. Konkrétně žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ banka“), smlouvu o povoleném debetu číslo ze dne datum. Dle této smlouvy poskytla banka žalované kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit do jednoho roku od čerpání spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a nepřekročit úvěrový rámec.

3. Neboť žalovaná tyto podmínky nedodržela, přistoupila banka k okamžitému zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k úhradě dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 3 401,34 Kč. Následně pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

6. Ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu číslo ze dne datum soud zjistil, že se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu č. bankovní účet do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit ve lhůtě nejpozději jednoho roku, zaplatit úroky z vyčerpané částky ve výši 19,9 % ročně a uhradit poplatky (250 Kč za správu účtu a 500 Kč za případnou upomínku).

7. Z výpisu z povoleného debetu soud zjistil, že žalovaná úvěr průběžně čerpala, k datum však byla celá jistina ve výši 20 000 Kč převedena na zvláštní účet. Z výpisu je také patrné přirůstání úroků a úroků z prodlení.

8. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že banka opakovaně informovala žalovanou o porušování ustanovení smlouvy a neboť nedošlo k nápravě, přistoupila k ukončení oprávnění žalované čerpat úvěr a prohlásila závazky žalovaného za okamžitě splatné.

9. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že banka oznámila žalované, že postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

11. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Z výše citovaných zákonných ustanovení a skutkových zjištění tak vyplývá, že poté, co banka umožnila žalované čerpat z jejího platebního účtu prostředky, i když na nich nebylo dostatek prostředků, poskytla žalované úvěr a povinností žalované bylo úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky. Z doloženého výpisu je však patrno, že toto žalovaná nečinila, když úvěr vyčerpala v plné výši a ničeho dalšího na něj neuhradila. Na svou obranu navíc žalovaná ničeho neuvedla, soud proto žalobkyni přiznal dlužné částky, jak jsou uplatněné v žalobě.

16. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v návrhu a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 o. s. ř., jež byla obsažena ve výzvě k vyjádření se k žalobě (usnesení č. j. 25 C 143/2020-52 ze dne 12. 12. 2022).

17. Svou mezinárodní příslušnost soud dovodil z čl. 7 bodu 1 písm. b) nařízení 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť místo, kde byly služby poskytnuty, se nachází na území České republiky, konkrétně v místě sídla banky, která žalované poskytla úvěr a u níž je veden příslušný platební účet.

18. Při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

20. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.).

21. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 1, 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.