25 C 15/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částek 31 797 Kč s příslušenstvím a 31 797 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců částku 31 004,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75%, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit každému ze žalobců částku 792,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75%, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku každému ze žalobců 23 640,60 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu podanými 14. 10. 2019 se každý ze žalobců domáhá zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím proti žalovanému, který oba žalobce mimo jiné zastupoval v dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 1325/2013, ve věci dědictví po zůstaviteli, panu [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelém dne 13. 7. 2013, včetně otázky určení, zda každý ze žalobců je dědicem zůstavitele. V té dědické věci bylo žalobcům pověřením soudním komisařem uloženo do jednoho měsíce od právní moci předmětného usnesení podat žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10 proti dědičce ze závěti, pozůstalé paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], za účelem určení, že každý ze žalobců je dědicem zůstavitele. Odůvodnění usnesení obsahovalo i poučení o tom, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez ohledu na žalobce a dědictví tak projedná bez žalobců. Proti tomuto usnesení se žalobci v zastoupení žalovaným odvolali pouze proti délce lhůty k podání žaloby. Odvolání bylo zamítnuto Městským soudem v Praze jako nedůvodné, původního usnesení bylo potvrzeno a právnímu zástupci žalobců, tedy žalovanému, bylo doručeno dne 21. 9. 2016 a tentýž den nabylo právní moci. Žalovaný však nepodal v zastoupení žalobců předmětnou žalobu, i když na tomto postupu byli domluvení. Od žalobců měl dostatek informací k tomu, aby žaloba byla úspěšná. V důsledku nepodání žaloby pokračovalo dědické řízení bez účasti žalobců a veškerý majetek nabyla pozůstalá manželka zůstavitele. Žalovaný tak žalobce připravil o prostředek obrany proti vydědění, tím i povinný díl na pozůstalosti každého ze žalobců, tedy jedné poloviny dědického podílu ze zákona, tedy každý 1/3 ve smyslu § 479 zák. č. 40/1964 Sb., neboť byl předpoklad úspěchu žaloby na určení, že žalobci jsou každý dědicem zůstavitele. Z tohoto titulu se každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 31 797 Kč, což je 1/6 čisté hodnoty dědictví, včetně zákonných úroků z prodlení za období od 1. 2. 2019 do zaplacení jako náhrady škody, která žalobcům vznikla.

2. Oba návrhy byly podány samostatně, ale soud je spojil ke společnému řízení, neboť skutkově se jedná o totožnou věc.

3. Žalovaný proti vydaným platebním rozkazům podal odpor.

4. Jinak žalovaný učinil nesporným, že převzal dne 27. 4. 2015 právní zastoupení žalobců do všech jejích právních věcí, mimo jiné i v dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 27 D 1325/2013, tedy ve věci dědictví po zůstaviteli otci žalobců [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelém 13. 7. 2013 stejně tak učinil nesporným, že žalobcům byla uložena pověřeným soudním komisařem usnesením ze dne 9. 3. 2016, č.j. 27 D 1325/2013-62, do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu proti dědičce ze závěti, pozůstalé [jméno] [celé jméno žalobkyně], na určení, že jsou dědici zůstavitele a o tomto vyrozumět pověřeného soudního komisaře. Toto usnesení obsahovalo i poučení o tom, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez ohledu na žalobce a dědictví projedná bez nich. Stejně tak učinil nesporným, že v zastoupení žalobců podal proti citovanému usnesení opravný prostředek, a to proti délce lhůty k podání žaloby. Toto odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné. Původní usnesení bylo potvrzeno. V důsledku administrativního pochybení nepodal v zastoupení žalobců předmětnou žalobu, ačkoliv na takovém postupu byl s žalobci dohodnut. V důsledku nepodání žaloby pokračovalo dědické řízení bez účasti žalobců, veškerý majetek nabyla manželka zůstavitele. Učinil nesporným i to, že se žalobci hodlali žalobou bránit proti svému vydědění a v důsledku jeho administrativního pochybení přišli o prostředek své obrany. Rovněž žalovaný učinil nesporným, že žalobci uplatnili u žalovaného nárok na náhradu škody a u vedlejšího účastníka žalovaný uplatnil jejich nárok jako škodní událost. Pojišťovna oznámila žalovanému ukončení šetření předmětné škodní události s výsledkem odmítnutí pojistného plnění, protože nebyl prokázán právní základ nároku na náhradu škody, tedy příčinná souvislost mezi porušením povinností žalovaného a vznikem škody. Žalovaný však namítal, že sice prokazatelně došlo k jeho pochybení při výkonu advokacie, ale výši náhrady škody nelze určit. Řízení, v němž k pochybení ze strany žalovaného došlo, nebylo ve fázi, kdy by bylo možné předvídat úspěch žalobců ve věci. Žalovaný tedy žádal, aby soud jako předběžnou otázku zkoumal, zda by při řádném výkonu advokacie žalovaným, tedy kdyby učinil úkon včas, byli žalobci se svým nárokem u soudu úspěšní a případně, v jakém rozsahu. Zdůraznil, že důkazní břemeno v tomto směru je na žalobcích.

5. Podle § 2 894 odst. 1 obč. zák. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

6. Žalovaný učinil nesporným skutkový děj tvrzený žalobci, jediné, co namítal, a co bylo sporné, zda vznik škody, tak jak ji žalobci vyčíslují, je v příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody, včetně její výše. Soud se tedy jako předběžnou otázkou zabýval tím, zda by ve sporu o neplatnost vydědění byli žalobci úspěšní.

7. K předběžné otázce pak žalobci doplnili, že to byl zůstavitel, který se znovu oženil. Díky působení své nové manželky neměl zájem o styk se žalobci. Na svatbě žalobkyně v roce 2003 byl zůstavitel přítomen, vyjádřil se tak, že jeho manželka mu brání ve styku s dětmi, oproti tomu naopak žalobci se snažili o kontakt se zůstavitelem, ale marně. Doplnili rovněž, že listina o vydědění sepsaná v roce 2005 obsahuje nepravdivé údaje, není pravda, že by žalobkyně posílala zůstaviteli sprosté sms, a že by nová manželka zůstavitele měla k žalobcům dobrý vztah. Stejně tak není pravda, že by zůstavitel měl kontaktovat svou dceru, tedy žalobkyni, přes jejího druha, když věděl, že žádného druha nemá, protože byl na její svatbě o 2 roky předtím. Není také pravda, že by se vídali o Vánocích. Nová manželka zůstavitele je nesnášela.

8. V této souvislosti žalovaný opět učinil nesporným, že žalobci ho uvědomili o tom, že sporují platnost listiny o vydědění. Zůstavitel věděl, kde oba bydlí, zmiňoval se o tom paní [příjmení]. Informovali ho i o tom, že informace o nové manželce měla tato paní od zůstavitele. V tom odkázal na úřední záznam, který byl vyhotoven v jeho kanceláři dne 27. 4. 2015. Žalobci z opatrnosti dávali znovu souhlas k tomu, aby předmětný záznam byl v rámci řízení proveden, a to z důvodu povinnosti zachovávat mlčenlivost ve vztahu k žalobcům.

9. V této fázi řízení vedlejší účastník nad rámec podaného poukazoval na to, že zůstavitel již v roce 2001 zanechal závěť, kde veškerý svůj majetek odkázal své nové manželce. To, že se následně v roce 2003 zúčastnil svatby žalobkyně, nesvědčí v podstatě o ničem. Stejně takto, že o další 2 roky později byla sepsána listina o vydědění, nesvědčí také o ničem jiném. Za 2 roky se může ve vztazích udát cokoliv. Jestliže by byla platná závěť, měli by žalobci zákonný nárok na svůj podíl, byl to zůstavitel, který jako otec neměl zájem se s dětmi stýkat, nemůže tedy jít k tíži žalobců, že se oni nestýkali s ním.

10. Soud provedl důkaz předžalobními výzvami k náhradě škody, oddacím listem žalobkyně, fotografiemi ze svatby a dále spisem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 27 D 1325/2013, kde z úmrtního listu soud zjistil, že zůstavitel [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel 13. 7. 2013. Z notářského zápisu ze dne 20. 5. 1987 soud zjistil, že toho dne se k notáři dostavil [jméno] [celé jméno žalobce], žádal sepsat závěť, kterou svůj podíl na nemovitostech, a to rekreační chatě s pozemkem, odkázal rovným dílem svým dětem, tedy žalobcům, a veškerý ostatní majetek odkázal své manželce [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Z protokolu o předběžném šetření pak soud zjistil, že tento byl sepsán 2. 10. 2013, jako manželka byla uvedena [jméno] [celé jméno žalobkyně] s tím, že uzavřeli manželství 8. 12. 1983. Je zde zmíněna alografní závěť zůstavitele s datem 20. 5. 1987 s tím, že osoby povolané k dědění jsou žalobci v této věci a manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Byla doložena rovněž alografní závěť zůstavitele ze 17. 12. 2001, kde k dědění byla povolána pouze manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dále je zde zmíněna listina o vydědění žalobců v této věci. Z listiny o vydědění pak soud zjistil, že zůstavitel dne 7. března 2005, za přítomnosti [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] tuto listinu sepsal, vydědil obě své děti, tedy žalobce v této věci. U obou jmen uvedl, že jsou bytem jemu neznámo kde, jako důvod uvedl, že se jedná o děti z jeho prvního manželství, které po rozvodu byly obě svěřeny do péče matky, stýkal se s nimi 1× až 2× do měsíce. Matka dětí styku nebránila, měly o styk s ním zájem, dával jim dárky a vídali se i o vánočních svátcích. Po svatbě s nynější manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dne 8. 12. 1983) styk s dětmi řídnul a před čtyřmi lety ustal zcela. Jemu nynější manželka ve styku s dětmi nebránila, ani neměla k dětem záporný vztah. Přestože ho děti předtím vyhledávaly, většinou nedošlo ani ke sjednání termínu setkání s tím, že děti o to neměly zájem. Žalobkyně mu měla pouze zatelefonovat, když potřebovala odvézt autem, když jí nevyhověl, posílala mu neslušné sms zprávy, proto jí už více nevolal. Synovi vzkazoval po druhovy dcery (žalobkyně), aby mu zavolal, ale marně. V listině o vydědění je dále uvedeno, že je v současné době ve špatném zdravotním stavu, děti se neozývají, nemají zájem se ho zeptat, zda je zdráv, či zda třeba není sám. Neozývají se ani na Vánoce, ani když má výročí. Trvale o něj neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli. Jeho pokusy se s nimi scházet skončily bez úspěchu. Ve spise je založen rovněž přípis žalobkyně s datem 30. 10. 2013, ve kterém žalobkyně uplatňuje neplatnost listiny o vydědění s tím, že nenastaly zákonem předpokládané důvody. Ty důvody, které jsou uvedené v listině o vydědění, se nezakládají na pravdě. Oba se s otcem stýkali, ale styk byl problematický zejména z důvodu chování otcovy nové manželky, která styku aktivně bránila, s tím se jim i otec svěřoval. Říkal také, že chce mít hlavně klid. Styky řídly z důvodu jeho nezájmu. Dědictví neodmítla. Je zde protokol o jednání před soudním komisařem ze dne 27. 4. 2015, a to i za přítomnosti žalobců, žalovaného a druhé manželky zůstavitele.

11. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 27. 4. 2015 pak soud zjistil, že jako dědici ze zákona v první dědické skupině byli povoláni pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně], pozůstalý syn [celé jméno žalobce] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení]. Zůstavitel zanechal závěť sepsanou notářským zápisem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 20. 5. 1987, podle které ustanovuje dědici svého podílu na nemovitostech rekreační chatě rovným dílem svým dětem. Ostatní majetek odkázal své manželce. Dále zanechal alografní závěť ze dne 17. 12. 2001, podle které odkázal veškerý svůj movitý i nemovitý majetek manželce. Na závěti však nejsou uvedeny podpisy svědků, proto je závěť neplatná pro nedostatek formy. Dále zanechal alografní listinu o vydědění ze dne 7. 3. 2005 psanou za přítomnosti svědků [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], vydědil svou dceru [jméno] [příjmení], i svého syna [celé jméno žalobce], důsledky vydědění vztáhl i na jejich potomky. Jako důvod uvedl, že věcně ani trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci měli projevovat a veškeré jeho pokusy se s ním scházet skončily bez úspěchu. Vzhledem k tomu, že v listině o vydědění není obsažen výslovný projev vůle zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli, bylo přistoupeno k výslechům svědků listiny o vydědění. [příjmení] [jméno] [příjmení], jako svědkyně, uvedla, že se přátelila s paní [příjmení] [příjmení] a zůstavitelem, zprostředkovala jejich setkání za účelem pořízení té listiny. Důvod sepsání listiny byl ten, že pan [celé jméno žalobce] platil studia, ale děti o něj nejeví zájem, ani se s ním nestýkají. Znala se panem [celé jméno žalobce] od 16cti let, s přítomnou manželkou se zná asi 35 let, byly kolegyně – zpěvačky, s panem [celé jméno žalobce] byli kamarádi. Stěžoval si jí, že kdyby neměl [jméno] a jí, byl by sám. Když zemřel, byla to pro ni strašná zpráva. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (číslo listu 62) bylo pozůstalým dětem uloženo, aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podaly u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu proti dědičce ze závěti, pozůstalé manželce [jméno] [příjmení] na určení, že jsou dědici zůstavitele a současně o podání žaloby vyrozuměli soudního komisaře., nebude-li v této lhůtě žaloba podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na tyto dědice. Druhá svědkyně sepsání listiny o vydědění se vyjádřila písemně, uvedla, že osobně znala pouze zůstavitele. Jeho děti nikdy neviděla, ani s nimi nekomunikovala, se zůstavitelem se znala velice dobře a dlouhou dobu, ale o jeho soukromí se nebavili. Dostavil se do její kanceláře a za přítomnosti paní [příjmení] vyprávěl, že se s ním jeho děti nestýkají, neznají se k němu, přitom on na ně platil řádně výživné, jeho maminka jim dávala peníze, do telefonu na něj byli velice zlé, po smrti maminky s ním vůbec nekomunikovali, takže se rozhodl je vydědit, proto mu listinu sepsala. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (číslo listu 94) pak soud zjistil, že byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele a pozůstalé manželky v jejich společném jmění manželů částkou 415 750,09 Kč. Do dědictví pak náleží pohledávka za pozůstalou manželkou ve výši 207 875,04 Kč. Pozůstalá manželka převezme osobní automobil v ceně 8 000 Kč, práva a povinností vyplývající ze smlouvy o osobním účtu ve výši 66 826,42 Kč a u druhé banky ve výši 260 779,63 Kč, z další smlouvy o běžném účtu částka 18 637,94, a práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o sporožirovém účtu ve výši 32 758,60, pohledávka vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví z titulu přeplatku pojistného ve výši 15 992 Kč, pohledávka vůči Finančnímu úřadu 5 959,50 Kč a další z titulu přeplatku na dani silniční ve výši 6 796 Kč. Byla tedy určena čistá hodnota dědictví 190 836,04 Kč. Veškerý majetek nabyla pozůstalá manželka, které byla uložena povinnost zaplatit odměnu a náklady notáře ze základu 207 900 Kč částkou 3 300 Kč a náklady 674 Kč. Z odůvodnění vyplývá, že soud odkázal pozůstalé děti k podání žaloby, ale ta ve stanovené lhůtě nebyla podána, proto soud v dědickém řízení pokračoval bez jejich účasti. Z dědického spisu pak soud zjistil, že dne 23. 11. 2017 žalovaný jménem svých klientů, tedy žalobců, žádal o zpřístupnění spisu soud k nahlížení, neboť jeho klienti připravují ve věci pozůstalosti další právní kroky, mají právní zájem do spisu nahlédnout, neboť nedisponují všemi dokumenty obsaženými ve spisu. K této žádosti byly připojeny plné moci obou žalobců. Do spisu pak nahlížel zmocněnec žalovaného.

12. Soud dále provedl důkaz výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která uvedla, že žalobce zná od devadesátých let, kdy se přestěhovala do Prahy. Žalobkyně je její dobrá kamarádka, jejího bratra vídala také, žalovaného zná, setkala se s ním asi 2 krát při nějakých oslavách. Znala i pana [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobců, vídala ho sporadicky při nějakých oslavách, zejména z oslav dětí žalobkyně, fakticky asi 3 krát, byl přítomen na svatbě žalobkyně, tam ho také viděla. Některé oslavy dětí dělaly společně. Otce žalobkyně znala, přišel pouze krátce a bez dárků, na svatbě byl, poznala ho i podle předložené fotografie. Na svatbě spolu krátce hovořili, bylo na něm znát, že je rád, že na té svatby je. Říkal, že je mu líto, že se se svými dětmi nevidí častěji, říkal, že mu v tom brání jeho tehdejší manželka, tu osobně nikdy nepotkala. Od žalobkyně ví, že otec s ní nekomunikuje, ale to ví pouze zprostředkovaně, osobně u žádného rozhovoru ani telefonátu nebyla.

13. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalobkyně], další svědkyně, pak soud zjistil, že je matka žalobců. Žalovaný chodil na gymnázium s její dcerou, takže ho zná, ale od té doby se s ním nestýkala. S [jméno] [celé jméno žalobce] se rozvedla 23. 9. 1983, od té doby se s ním viděla na svatbách dcery. Svatby byly dvě. Od té doby s ním nekomunikovala. Ví, že obě děti se snažily o kontakt s ním, ale on neměl zájem. Zejména [jméno] se s ním chtěla vídat. Příčinou toho, že se s nimi otec nechtěl vídat, bylo to, že se po rozvodu oženil znovu, takže měl jiné starosti, příčinou asi byla jeho nová manželka, tu viděla jenom jednou na pohřbu bývalého tchána. Podle fotografie uvedla, že se jedná o druhou svatbou její dcery, kde byl přítomen i [jméno] [celé jméno žalobce]. Při rozvodu její tehdejší manžel prohlásil, že ohledně dětí se dohodnou, bohužel mu uvěřila, soudně otázka dětí řešena nebyla. Po rozvodu práskl v podstatě dveřmi a nejevil o děti zájem, nebral si je na víkendy nebo o prázdninách, nedával jim žádné dárky. Paní [jméno] [příjmení] zná, byla to sousedka bývalého manžela, bydlela ve vedlejším vchodu. Její bývalý manžel se s ní znal velice dobře, až důvěrně, chlubil se tím, že s ní má sexuální vztah. To říkal v době, kdy jí chtěl ublížit. Od rozvodu skutečně s manželem nekomunikovali, s výjimkou svateb. Od dětí ví, že se s ním vždy snažili zkontaktovat. Dceři vyšla kniha, chtěla se tím pochlubit a poslala ji otci. Ani neví, jestli si ji vyzvedl nebo jí vrátil zpátky. Ví, že dcera psala knihy na téma vztahu mezi dcerou a matkou a dcerou a otcem. Sama četla pouze tu první knihu.

14. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce] znala velice dobře. Ví o tom, že své děti vydědil. Ví to od něj, že je chtěl vydědit. Ví to i od doktorky [příjmení], jsou kamarádky, dlouhodobě i kolegyně, byly zpěvačky, alternovala s nimi i [jméno], druhá manželka pana [celé jméno žalobce], který měl svou kapelu. Slyšela od něj, že dětem zaplatil vysoké školy a oni se s ním nestýkají a nezajímají se o jeho zdravotní stav. S panem [celé jméno žalobce] měli chaty blízko sebe. Buď to říkal přímo jí, nebo ho slyšela, jak to říká své manželce. Pan [celé jméno žalobce] měl také ateliér, tam ho také navštěvovala i se svou dcerou, když něco potřebovaly. Neví už přesně, jak dlouho před smrtí měl zdravotní problémy, on se snažil to nedávat najevo. Mohlo to trvat i několik let, ale už si to přesně nevybavila. Ona ho znala přibližně od roku 1968 nebo 70, byl první láska její sestry a od té doby ho také znala, on bydlel 3 ulice vedle nich. Spolupracovat s ním začala v době, kdy byl podruhé ženatý. Chtěl, aby alternovala jeho manželku, když byla nemocná. Bližší vztah k němu neměla, byli pouze kamarádi. Nevěděla přesně, co znamená, že zaplatil dětem Vysokou školu, prostě to tak říkal. Děti pana [celé jméno žalobce] u něj nikdy neviděla. S JUDr. [příjmení] seznámila pana [celé jméno žalobce] právě kvůli sepsání vydědění, kdy to bylo, si již nevzpomněla, nevěděla, jestli to sepisovala přímo JUDr. [příjmení] nebo její dcera, ale určitě to bylo u ní v kanceláři, ona byla snad advokátka. Neví, jestli se Dr. [příjmení] s panem [celé jméno žalobce] znali dřív, ona je seznámila právě kvůli sepsání té listiny o vydědění. Po předložení této uvedla, že to zřejmě podepisovala, ale nepamatovala si, zda byla přítomna, když se ta listina sepisovala, nebo jestli to podepsala dodatečně. Na průběh toho vlastního sepisování si nevzpomněla. Neví, jaký vztah měla druhá manželka pana [celé jméno žalobce] k dětem, netuší, zda mu bránila ve styku s nimi.

15. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že si přesně nepamatuje, jak to bylo s tou listinou o vydědění. [příjmení] [celé jméno žalobce] znala z dob před rokem 1989, kdy jí dělal ceduli na kancelář, od té doby ho neviděla. Dělala také dříve muziku, on také, znali se jenom jako muzikanti. Nepamatovala si vůbec, co říkal o svých dětech nebo o rodině. Po předložení listiny o vydědění z dědického spisu potvrdila, že to psala. Po obsahové stránce jí to musel říct pan [celé jméno žalobce], ale už si to nevybavila. Nebyli zase tak dobří kamarádi, aby se bavili i o rodině.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že žalobce zná, ale ne moc, žalovaného asi viděla u notáře, ale nemluvila s ním, takže ho nezná. Zemřelého manžela poznala v době, kdy jí bylo asi 16 let, potom se dlouho nevěděli. Když jí bylo 29 nebo 30 let, se brali, on se předtím rozváděl, to už se stýkali. Pamatovala si, co říkal o svých dětech v době, kdy se rozváděl, neví, nakolik se s nimi stýkal, k nim domů nechodili, ona se o ně nezajímala, takže si nevybavuje, co o nich říkal. Nepamatovala se, že by chtěl děti pozvat, například na Vánoce nebo narozeniny a podobně. Říkala mu již při svatbě, že si nepřeje, aby k nim domů chodili, takže se na toto téma vůbec nebavili. Po dobu trvání manželství s nimi určitě v kontaktu byl. Občas se zmínil spíš náhodou, že potřebují peníze nebo někam odvézt. Běžné to bylo, běžně se o tom nebavili. Zda s nimi byl v kontaktu, například o Vánocích nebo o narozeninách, o tom nic nevěděla, potvrdila, že je pravda, že si nepřála, aby děti chodily k nim domů, ale jinak manželovi nebránila, aby se s nimi stýkal. Jaký k nim měl vztah, neví, odhadovala, že je asi měl rád. Ke konci, i když už byl nemocný, říkal, že se nestýkají, že na něj kašlou, ale jak to bylo přesně, to nevěděla.

17. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, 12 C 86/83 soud zjistil, že dne 4. 3. 1983 podal zesnulý [jméno] [celé jméno žalobce] návrh na rozvod manželství proti [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Manželství uzavřeli v roce 1968, z manželství se narodily 2 tehdy nezletilé děti, žalobci v této věci. Důvodem pro rozvod pak mělo být to, že jeho manželka nastoupila po mateřské dovolené do zaměstnání, její chování se změnilo, bylo v krizi, často chodila domů z práce i pozdě v noci, nebyla schopna se postarat ani o nezletilé děti, ty hlídala její matka. On jako hudebník chodil do zaměstnání večer, přes den vedl prakticky celou domácnost sám, protože jeho žena neměla o domácí práce zájem. Nebylo dobré ani její hospodaření s finančními prostředky, docházelo mezi nim k hádkám a nesrovnalostem. Prakticky se vůbec neviděli, v době, kdy přicházela z práce, on odcházel. Přestali si rozumět i ve sféře intimního soužití. Snažil se vyřešit problémy, ale bez výsledku. V srpnu roku 1982 se odstěhoval ke svým rodičům, trvale opustil společnou domácnost. Navrhl tedy manželství rozvést, děti svěřit do péče matky a jemu stanovit výživné. Z protokolu o jednání ze dne 26. 4. 1983 pak soud zjistil, že manželka zesnulého také navrhla děti svěřit do její péče, popřela důvody, které uvedl její manžel v návrhu na rozvod, uváděla, že naopak známost má on s jinou ženou, ta způsobila rozvrat manželského soužití. Zesnulý manžel tehdy uvedl, že rozvrat manželství způsobila ona, nastoupila po mateřské dovolené do zaměstnání a začala docházet nepravidelně domů v silně podnapilém stavu, vytušil, že má známost s jiným mužem, ale neví, jak by to dokázal. V důsledku narušení vztahu na podzim roku 1982 navázal známost s jinou ženou. Intimně spolu nežijí od jara 1982, od léta 82 ani společně nehospodaří. V přednesu odpůrkyně v té věci pak soud zjistil, že její manžel měl mít známost s jinou ženou již v letech 1975. Popřela, že by chodila častěji domů v silně podnapilém stavu, stalo se to mimořádně 2 krát, jednou při oslavě MDŽ a jednou, když vedoucí slavil narozeniny, nikdy jindy. Naopak její manžel je silný kuřák a pije alkoholické nápoje. Z protokolu o jednání ze dne 8. 9. 1983 pak soud zjistil, že byl vyslýchán navrhovatel, tedy [jméno] [celé jméno žalobce], mimo jiné uvedl, že vůči péči odpůrkyně k nezletilým dětem nemá výhrady, souhlasí, aby byly v její péči pro dobu po rozvodu. On sám se o děti staral prakticky celý den, dokud pracoval jako hudebník. Matka žalobců, jako odpůrkyně, uvedla, že na výchově nezletilých dětí se příliš její manžel nepodílel, například syna vyzvedával, ale pak se mu nijak nevěnoval. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 29. 9. 1983 Nezletilé děti byly svěřeny do výchovy a výživy matky a otci bylo stanoveno výživné 650 Kč a 500 Kč na každé dítě.

18. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, P 136/83, včetně jeho části sp. zn. Nc 472, pak soud zjistil, že matka nezletilých podala 2. 9. 1982 návrh na úpravu práv a povinností k nezletilým dětem, domáhala se v podstatě zvýšení výživného pro nezletilou [jméno]. Z protokolu o jednání ze dne 11. 10. 1982 matka při jednání uvedla, že se s manželem nemohla domluvit o dětech, od srpna již u nich nebydlí, ničím na ně nepřispívá, projevuje nezájem o děti. Z protokolu o jednání ze dne 8. 11. 1982 otec navrhoval snížení výživného, protože jeho příjmy se snížily. Byl vynesen rozsudek, výživné bylo stanoveno na 650 a 500 Kč měsíčně pro nezletilé děti. Dne 22. 9. 1986 podala opět matka návrh na zvýšení výživného. Nezletilá dcera již byla v posledním ročníku gymnázia. Ani výživné pro nezletilého syna nebylo podle ní dostačující. V návrhu mimo jiné uvedla, že odpůrce považuje částku výživného za to jediné, co na něm může při výchově dětí chtít. Předpokládala, že jí výchovně i finančně pomůže s tím, že dětem občas něco koupí, přispěje například na oblečení nebo na hory, že si občas děti vezme na dovolenou, do divadla a podobně, ale nestalo se tak, nemá o děti absolutně zájem, nestýká se s nimi, ani je nevyhledává. Z protokolu o jednání ze dne 9. 10. 1986 pak soud zjistil, že zde matka nezletilých popisovala náklady, které s dětmi má, uvedla, že otec o děti zájem neprojevuje, se synem se nestýká vůbec, dcera, pokud ho chce vidět, musí za ním do zaměstnání. Pokud děti mají narozeniny nebo svátek, otec dá synovi menší dárek, většinou hračku, a dceři dá kapesné, asi to nebudou vysoké částky. Z protokolu o jednání ze dne 21. 10. 1986 pak soud zjistil, že byl vyslýchán otec nezletilých dětí, nesouhlasil se zvýšením výživného, uvedl, že s dětmi se stýká, s dcerou pravidelně 1 krát týdně, se synem méně, asi jednou za měsíc. Na dovolené si je nebere, příležitostně jim dává dárky, synovi naposledy dal kalkulačku, dceři přidal 250 Kč na brýle. Rodiče nakonec uzavřeli dohodu s tím, že na dceru bude platit 700 Kč a na syna 550 Kč měsíčně. Dne 16. 6. 1988 podala matka opět návrat na úpravu výživného, uvedla, že otec styk se synem nevyhledává, nebere si ho ani na dovolenou, víkendy, ani svátky, nechodí s ním do kina, divadla, ani na výlety, o Vánocích v roce 1987 viděl syna po dvou letech. Z protokolu o jednání ze dne 28. 6. 1988 pak soud zjistil, že matka vypověděla, že otec viděl syna naposledy o Vánocích 1987, poslední dárek, který od něho dostal, byla kytara, pravděpodobně starší. Otec uvedl, že se synem se viděl před 14 dny nebo třemi týdny, stýká se s ním sporadicky, ale stýká. Navštěvuje ho pouze, když jeho bývalá manželka není doma. Rozsudkem ze dne 7. 7. 1988 bylo výživné na nezletilého syna zvýšeno na 600 Kč měsíčně. Dne 28. 1. 1993 podala matka další návrh na úpravu výživného pro nezletilého [jméno]. V návrhu uvedla, mimo jiné, že otec za dobu od rozvodu přispěl nezletilému synovi částkou 1 000 Kč na šaty do tanečních a asi 3 krát mu dal na výživném o sto korun víc. Tím jeho povinností i zájem končí. Syna nevyhledává, nezajímá se, jak prospívá ve škole, prostě se s ním nestýká, nikdy si ho nebral na dovolenou nebo víkend. Když v předchozím roce matka podstupovala operaci, žádala ho, aby na syna dohlédl, slíbil jí to, ale nestalo se tak. Z protokolu o jednání ze dne 30. 4. 1993 pak soud zjistil, že matka vypověděla, že otec se s nezletilým nestýká, k narozeninám letos mu dal 200 Kč. Otec při výslechu uvedl, že platí výživné na svou již zletilou dceru, která studuje, je provdána, její manžel skončil vysokou školou asi půl roku předtím. Matka dětí ho přesvědčuje, že musí platit i na dceru, on sám je přesvědčen, že by to platit neměl, ale přesto peníze posílá, protože dcera má dítě a chce jí nějak pomoci. Uvedl, že je pravda, že nezletilému synovi k Vánocům nic nedal, protože neměl peníze. Z protokolu o jednání ze dne 14. 10. 1993 pak soud zjistil, že matka uvedla, že otec se poslední dobou s nezletilým synem stýká. Domluvila se s ním na výživném 1 100 Kč měsíčně od srpna 1993. V tomto směru soud rozsudkem schválil dohodu rodičů ohledně výživného na nezletilého [jméno] dne 14. 10. 1993.

19. Z výslechu žalobkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že ona sama vztah s otcem popisuje jako velmi silný, těžce nesla rozvod rodičů, bylo jí tehdy 12 nebo 13 let. Snažila se s otcem stýkat. Na střední škole pracovala každé prázdniny v [anonymizována dvě slova], kde byl její otec zaměstnán, aby ho mohla vídat. Když studovala vysokou školu, otěhotněla velmi brzy. Snažila se otce vtáhnout do své rodiny. Zvala ho na různé rodinné oslavy, někdy přišel, někdy přinesl i nějaký dárek, ale postupně to ustávalo. Ustálo to zcela, když byl nemocen, protože nemohl na nohy, to mohlo být kolem roku 2008. Svatbu měla v roce 2004 a podle tohoto roku to odhaduje. Když mu telefonovala, buď nebral telefon, nebo se vymluvil, že nemůže mluvit a podobně. Co se týče jeho výpovědí v rámci opatrovnického řízení, popřela, že by jí přispíval pravidelně na výživné v době, kdy byla na vysoké škole. Byla tehdy těhotná, její tehdejší manžel onemocněl, když neměla peníze například na doplatek plynu, otec jí vypomohl, bylo to tedy pouze nárazově a ještě to komentoval slovy, jak dlouho mě ještě budeme mít na hrbu. Fakticky jí ale vypomohl. Pokud ví, s bratrem se stýkal ještě méně než s ní. V době rozvodu bylo bratrovi asi 6 let. V době, kdy před opatrovnickým soudem uváděl, že se s ním stýká, což zřejmě bylo v době, kdy byl bratr na gymnáziu, je možné, že bratr otce kontaktoval, ale neví nic o tom, jak často se stýkali. Uvedla dále, že ví o tom, že otec sepsal v roce 2001 holografní závěť, kde odkázal veškerý svůj majetek své tehdejší manželce a potom v roce 2005, že sepsal tu listinu o vydědění. Neví, co ho k tomu vedlo. V té době to nevěděla. V době, kdy bratr chodil na gymnázium, už s matkou a bratrem nebydlela, neví nic o tom, že by ho otec navštěvoval. Ona sama se snažila ho kontaktovat telefonicky nebo SMS, žádný důkaz o tom nemá. V roce 2011 mu posílala svou první knihou, ale nijak doložit to nemůže. Otce zvala k narozeninám a k svátkům. Někdy dával dárky jejím dětem, jí osobně nic. Pokud si uvědomujeme, na její svatbě fotografoval a nechal jim pak udělat velké fotografie, které dal zarámovat. Žádnou korespondenci, jako například přání, jí neposílal, nic takového nemůže doložit. Že by jí otec někdy sám kontaktoval, si vzpomíná pouze na 1 případ, pořádal nějakou akci v kulturním domě [příjmení], potřeboval výpomoc, pracoval tam jako ředitel. Bratrovi, pokud s ním mluvila, i jí chyběl mužský vzor.

20. Z výpovědí žalobce [celé jméno žalobce] soud zjistil, že otce si pamatuje pouze fragmentovitě, když od nich odešel, bylo mu 6 let, šel do základní školy. Tehdy se s ním vídal minimálně, zlepšilo se to až v době, kdy byl na gymnáziu a potom na vysoké škole. Jezdíval k němu každý měsíc pro alimenty, jeho rodiče se tak domluvili, aby nemusel platit poštovné. Když skončil vysokou školu, styky se opět omezily, volal mu několikrát, osobně ho viděl pouze v roce 2004 na svatbě sestry, jinak se stávalo, že mu vůbec nebral telefon nebo se nějak vymluvil. Termíny se stále prodlužovaly. Jestli měl nějaké zdravotní problémy, než zemřel, o tom nic neví, dárky mu posílal první 2 nebo 3 roky, potom co odešel, k Vánocům, ale nebylo to nijak standardní. Jeho novou manželku viděl na pohřbu dědy, tedy jen jednou. Pouze odhaduje, že důvod, proč se s ním otec nechtěl stýkat, byla jeho nová žena. Nevěděl nic o tom, že otec sepsal nějakou závěť nebo listinu o vydědění. Po jeho smrti mu to přišlo poštou od notáře. Otec se nikdy nesnažil o nějaký kontakt s ním. Sám netelefonoval, nikdy si ho ani sestru nebral na víkendy nebo něco podobného. Nikdy se nestalo, že by se setkali o svátcích, jako o Vánocích nebo Velikonocích. Jaký byl vztah matky a otce po rozvodu neví, o tom se doma nebavili, ale nějak spolu komunikovat museli. Matka je rozhodně nepoštvávala proti otci. Párkrát se i sešli, ale konkrétně za období mezi první a osmou třídou to bylo nejvýše 3 krát nebo 4 krát.

21. Z úředního záznamu sepsaného v advokátní kanceláři žalovaného 27. 4. 2015 pak soud zjistil, že všechny nepravdivé údaje, tak jak je uvádějí žalobci v této věci, uvedené v listině o vydědění, uvedli žalobci již tehdy svému právnímu zástupci, včetně jmen svědkyň, které to mohou dosvědčit.

22. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný učinil nesporným to, že žalobce v dědickém řízení zastupoval a že z jeho strany došlo k pochybení, tedy že nepodal žalobu na určení, že žalobci jsou dědici po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce]. V tomto rozsahu tedy mezi účastníky nebylo sporu, sporné bylo pouze to, zda by v případě podání takovéto žaloby měli žalobci možnost uspět a získat tím nárok z dědictví. Tuto skutečnost tedy musel soud posoudit jako předběžnou otázku.

23. Otec žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel 13. 7. 2013, tedy za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. Vzhledem k tomu, že k porušení povinnosti ze strany žalovaného nesporně došlo, soud věc posuzoval podle ustanovení tohoto zákona, podle § 473 a následující občanského zákoníku před novelou (SOZ).

24. Podle § 473 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. v první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. Podle odst. 2 nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

25. Podle § 476 odst. 1 SOZ zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Podle odst. 2 v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Podle odst. 3 společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

26. Podle § 476a SOZ vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

27. Podle § 476b SOZ závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

28. Žalobci, jako děti zůstavitele, byly tedy povolání jako dědici v první skupině. Pro tento případ však nastala situace, kdy zůstavitel zanechal alografní listinu o vydědění, kterou své děti vydědil a důsledky vydědění vztáhl i na jejich potomky.

29. Jako důvod vydědění zůstavitel uvedl, že se po rozvodu s dětmi stýkal. Děti měly o styk s ním zájem, ale po svatbě v roce 1983 styk s dětmi řídnul, před čtyřmi lety (tj. březen 2001) styk ustal zcela. Děti neměly o styk s ním zájem. Dcera mu měla posílat neslušné SMS zprávy, když jí nevyhověl, pokud chtěla někam odvézt. Synovi měl vzkazovat po druhovi dcery, aby zavolal, ale syn se neozval. Děti se neozývají ani v současné době, to je v roce 2005, nemají zájem se ho zeptat, zda je zdráv, neozývají se ani na Vánoce, ani při nějakém výročí, neprojevují o něj opravdový zájem, který by jako potomci měli projevovat. Veškeré jeho pokusy se s nimi scházet skončily bez úspěchu.

30. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že situace byla právě opačná. Výpovědi všech svědků korespondují i s výpověďmi samotného zůstavitele v rámci opatrovnického a rozvodového řízení, stejně tak s výpovědí žalobců v této věci. Tyto byly velmi spontánní a soud jim bezezbytku uvěřil. Rovněž výpovědi svědků, tak jak byly prezentovány shora, do sebe zapadají. Byl to v každém případě sám zůstavitel, který po rozvodu manželství a zejména poté, co se znovu oženil, neměl o styk s dětmi zájem.

31. Jediné, co vybočuje z popisovaného děje, je tvrzení, že si zůstavitel měl stěžovat, že zaplatil dětem vysokou školu a oni na něj kašlou. Při porovnání jednotlivých výpovědí je však zřejmé, že zůstaviteli vadilo, že měl platit výživné jak na dceru, tak i na syna ještě v době, kdy oba studovali vysokou školou. Jestliže zůstavitel sám to formuloval tak, že jim zaplatil vysokou školu, je nepochybné, že mu to vadilo, že vztah k dětem z jeho strany skutečně nebyl. Výpovědi žalobců se shodují v tom, že otec neměl zájem se s nimi stýkat, nereagoval na jejich žádosti o setkání, a pokud ano, tak pouze sporadicky (například účast na svatbě žalobkyně a podobně). Nastává tedy situace, kdy žalobci, jako potomci zůstavitele, neprojevovali zájem proto, že on sám neprojevoval zájem o ně. Nelze tedy bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu mohlo být důvodem k vydědění žalobců. Jak již bylo uvedeno shora, všichni svědkové tuto situaci, tak jak ji popisují žalobci, potvrzují. Bez významu v tomto směru není ani to, co tvrdili žalobci již před svým advokátem v roce 2015, více než před 6 lety. Vydědění sepsané zůstavitelem tedy nemůže být platné. Soud má za prokázané i to, že důvody k vydědění sepsané v listině nejsou zcela pravdivé. Není pravda, že by mu dcera pouze telefonovala, když potřebovala odvézt někam autem. Její výpověď v tomto směru byla zcela spontánní a důvěryhodná. V každém případě bylo prokázáno, jak svědecky, tak i fotografiemi, že zůstavitel byl na její svatbě, že tam i fotografoval, stejně tak není zřejmé, jak by mohla být pravda, že synovi vzkazoval po druhovi dcery [jméno], aby mu zavolal. Jak z výpovědi žalobce, tak z výpovědí matky žalobců, jak u soudu, tak v rámci opatrovnického řízení, je zjevné, že to byl zůstavitel, který neprojevoval o děti zájem, konkrétně o syna. Že otec neprojevoval o syna zájem, probíhá návrhy matky na upravení výživy tehdy nezletilého, a to vždy aktuálně ve stejném období, kdy je žádáno o zvýšení výživného, zcela to koresponduje s tím, co uváděl žalobce, že zejména v období, kdy byl na základní škole, se s ním otec nestýkal prakticky vůbec. Stejně tak z výpovědi matky, v rámci opatrovnického řízení, tedy aktuálně v rozhodné době, vyplývá totéž, co z výpovědí žalobce, tedy že si zůstavitel jako otec po rozvodu manželství děti nebral, ani na víkendy, ani na dovolené, a kromě základního výživného jim naprosto ničím nepřispěl.

32. Jako další formulaci, kterou soud považuje za nepravdivou v listině o vydědění, je označení žalobců datem narození s tím, že "oba bytem mně neznámo". Bydliště obou žalobců v březnu 2005, kdy byla sepsána listina o vydědění, zcela nepochybně musely být zůstaviteli známy. Důvody vydědění uvedené zůstavitelem tedy nebyly prokázány jako pravdivé, za této situace má soud za to, že žalobci by s žalobou proti dědičce ze závěti na určení, že jsou dědicem zůstavitele, byli úspěšní. Ve smyslu § 479 SOZ, podle kterého nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků., tedy jako potomci, musí dostat alespoň tolik, kolik činí 1/2 jejich dědického podílu ze zákona, tedy 1/6.

33. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobcům škodu, která jim vznikla jeho porušením povinnosti dle § 2894 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (OZ), podle kterého povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

34. Podle § 2912 odst. 1 OZ nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.

35. Podle § 2951 odst. 1 OZ škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

36. Z dědického spisu soud zjistil čistou hodnotu dědictví 190 836,04 Kč, 1/6 z této částky je 31 806 Kč. Od této částky je však nutno odečíst to, co by naopak žalobci museli vynaložit na odměnu notáře a náklady. Odměna notáře vypočtená ze základu 207 900 Kč podle usnesení dědického soudu 27 D 1325/2013-94 činila 3 300 Kč a náklady 674 Kč. Tuto odměnu s náklady podle tohoto rozhodnutí, včetně 21% DPH, byla povinna platit pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Jedná se celkem o částku 4 809 Kč. Z toho 1/6, jako podíl každého ze žalobců, by činila 801,50 Kč. Tuto částku je tedy nutno odečíst od hodnoty dědického podílu, tedy od částky 31 806 Kč. Škoda, která tím každému ze žalobců vznikla, tak činí 31 004,50 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Co do částky 792,50 Kč pak ve vztahu ke každému ze žalobců soud žalobu zamítl.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. V tomto případě každý ze žalobců měl ve věci úspěch sice jen částečný, ale neúspěch v naprosto nepatrné části, proto žalobcům soud přiznal náhradu nákladů řízení zcela. Každému ze žalobců tak vznikly náklady jednak na zaplacení soudního poplatku ve výši 12 072 Kč a dále za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal pro každého ze žalobců 1 úkon před spojením věcí po 2 380 Kč, dále za zastupování obou žalobců po 4 284 Kč, celkem za 4 úkony a 2 půl úkony, včetně 21% DPH 7 764,12 Kč, celkem tedy částku 47 280,12 Kč pro oba žalobce, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce.