25 C 172/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova sídlem adresa účastnice: osobní údaje účastnice zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žalobě podle části V. o. s. ř.

I. Zamítá se žaloba, aby soud nahradil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o námitkách ze dne 23. 6. 2020, č. j. [spisová značka] [číslo] a jemu předcházející nález [anonymizována dvě slova] ze dne 27. února 2020, č. j. [spisová značka] [číslo] tak, že návrh účastnice řízení, aby bylo určeno, že smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2015, dne 29. 11. 2016 a dne 28. 6. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a účastnicí řízení jsou neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 19.487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou 13. srpna 2020 u zdejšího soudu se žalobkyně domáhá nahrazení výroku I. a III. nálezu [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020 a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 23. června 2020, a to tak, že návrh účastnice řízení na určení neplatnosti smluv o úvěru uzavřených 5. listopadu 2015, 29. listopadu 2016 a 28. června 2017 mezi ní a účastnicí se zamítá.

2. Uvedla, že účastnice řízení s ní jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů postupně uzavřela tři smlouvy, a to smlouvu o úvěru z 5. listopadu, smlouvu o úvěru z 29. listopadu 2016 a smlouvu o úvěru z 28. června 2017, na základě kterých jí byl poskytnuty úvěry ve výši 14.000 Kč, ve výši 6.900 Kč a ve výši 9.500 Kč.

3. Následně se účastnice řízení obrátila na [anonymizována dvě slova] s návrhem na určení neplatnosti těchto smluv o úvěru. O tomto návrhu rozhodl [anonymizována dvě slova] napadeným nálezem, a to tak, že (i.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici řízení částku 36.764,37 Kč, (ii.) co do zbytku návrh účastnice řízení zamítl a (iii.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] sankci ve výši 15.000 Kč.

4. Proti tomuto nálezu podala podala žalobkyně námitky, o nichž [anonymizována dvě slova] rozhodl druhým napadeným rozhodnutím, a to tak, že námitky zamítl a napadený nález v plném rozsahu potvrdil.

5. Dále uvedla, že oběma napadenými rozhodnutími [anonymizována dvě slova] byla dotčena na svých právech, a to jednak proto, že [anonymizována dvě slova] zjistil skutkový stav nesprávně, jednak proto, že [anonymizována dvě slova] posoudil případ po právní stránce nesprávně a nezákonně.

6. Pokud jde o prve uvedené, tj. nesprávně zjištěný skutkový stav, uvedla, že [anonymizována dvě slova] dospěl na základě provedeného dokazování ke skutkovým zjištěním, že účastnice řízení vědomě poskytla žalobkyni při sjednávání všech tří smluv nesprávné informace, když významně nadhodnotila své příjmy a když významně podhodnotila své výdaje, respektive když pomlčela o tom, že si obdobné úvěry i u jiných poskytovatelů, jakož i že je obvyklou praxí účastnice řízení následně takto uzavřené smlouvy o úvěru napadat pro jejich údajnou neplatnost s cílem vyhnout se povinnostem plynoucí jí z těchto smluv, ale že i přes tato zjištění dospěl k závěru, že to byla žalobkyně a nikoli účastnice řízení, kdo pochybil. [anonymizována dvě slova] tedy vůbec nezohlednil, že žalobkyně postupovala při uzavírání všech tří smluv v legitimní, opodstatněné a oprávněné důvěře v pravdivost informací poskytnutých jí účastnicí řízení.

7. Pokud jde o druhé uvedené, tj. nesprávné a nezákonné posouzení případu po právní stránce, uvedla, že [anonymizována dvě slova] dospěl k závěru, že to byla žalobkyně, kdo pochybil, a nikoli účastnice. Tento výklad [anonymizována dvě slova] totiž vede k závěrům, které je nutno odmítnout jako absurdní, a to, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů se nemohou spoléhat na to, že informace poskytnuté jim žadateli o spotřebitelský úvěr jsou pravdivé, ale že mají od žadatelů vyžadovat doložení dokumentů jako pracovní smlouvy nebo výpisy z bankovních účtů za účelem ověření pravdivosti těchto informací. Absurdnost tohoto výkladu spatřuje v tom, že poskytnutí pravdivých informací ukládá žadatelům o spotřebitelský úvěr platná právní úprava pod sankcí trestněprávní odpovědnosti.

8. Nesprávnost a nezákonnost posouzení případu po právní stránce dále spatřovala v tom, že [anonymizována dvě slova] při svém posouzení nijak nepřihlédl k motivaci účastnice řízení při uzavírání všech tří smluv o úvěru, tedy k tomu, že účastnice řízení při uzavírání těchto smluv záměrně uvedla nesprávné informace s úmyslem domáhat se později z tohoto důvodu určení jejich neplatnosti a vyhnout se tak povinnostem, které pro ni z těchto smluv plynuly. Podle platné právní úpravy přitom platí, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního nebo nepoctivého jednání.

9. Ještě nesprávnost a nezákonnost posouzení případu po právní stránce spatřovala v tom, že [anonymizována dvě slova] při svém rozhodování překročil rámec toho, čeho se účastnice řízení svým návrhem domáhala, tj. určení neplatnosti všech tří smluv o úvěru. Domáhala-li se totiž účastnice řízení určení neplatnosti oněch tří smluv o úvěru, potom [anonymizována dvě slova] nemohl být oprávněn uložit žalobkyni povinnost zaplatit účastnici řízení určitou částku. Ze stejného důvodu pak nebyl [anonymizována dvě slova] oprávněn uložit žalobkyni povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] stanovenou sankci, neboť takovou povinnost uložit může [anonymizována dvě slova] podle platné právní úpravy uložit pouze tehdy, pokud [anonymizována dvě slova] vyhovuje návrhu, kterým se navrhovatel domáhá vůči [anonymizována dvě slova] peněžitého plnění.

10. Účastnice řízení s tvrzeními žalobkyně nesouhlasila a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

11. Uvedla, že [anonymizována dvě slova] při svém rozhodování vycházel zcela správně z toho, že je to žalobkyně, kdo má ze zákona povinnost s odbornou péčí ověřit možnosti žadatele o spotřebitelský úvěr splácet poptávaný úvěr, jakož i z toho, že mu ani po podrobném dokazování nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by žalobkyně tyto možnosti účastnice řízení před uzavřením všech tří smluv o úvěru s odbornou péčí ověřila.

12. Dále uvedla, že není pravda, že by při uzavírání všech tří smluv o úvěru jednala nepoctivě a s úmyslem způsobit neplatnost těchto smluv, a dodala, že touto argumentací se žalobkyně pouze snaží zakrýt vlastní pochybení.

13. Závěrem poznamenala, že tvrzení uvedená v žalobě žalobkyně uváděla již v řízení před [anonymizována dvě slova], pročež v podrobnostech odkazuje na obě napadená rozhodnutí, v nichž se [anonymizována dvě slova] s tvrzeními žalobkyně dostatečně podrobně a přesvědčivě vypořádal.

14. Kromě účastnice řízení se k žalobě vyjádřil i [anonymizována dvě slova], který setrval na svých závěrech obsažených v obou napadených rozhodnutích. Zdůraznil, že při svém rozhodování vyšel zejména ze zjištění, že žalobkyně si údaje uvedené účastnicí řízení před uzavřením všech tří smluv o úvěru nijak neověřila, přičemž kdyby tak učinila, mohla by zjistit, že již před uzavřením první smlouvy o úvěru uzavřela účastnice řízení další smlouvy s jinými věřiteli. Tím žalobkyně porušila svou povinnost posoudit s odbornou péčí možnosti účastnice řízení poptávané úvěry splácet.

15. Pokud jde o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit účastnici řízení částku 36.764,37 Kč, uvedl, že tato částka představuje plnění účastnice řízení žalobkyni, na které je z důvodu neplatnosti všech tří smluv o úvěru nutno hledět jako na bezdůvodné obohacení žalobkyně vůči účastnici řízení.

16. Ze shodných tvrzení stran, z provedených důkazů a ze skutečností obecně známých nebo zdejšímu soudu známých z jeho činnosti zdejší soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů (nesporné tvrzení žalobkyně a účastnice řízení; obecně známá skutečnost veřejnosti dostupná z veřejné části evropského obchodního rejstříku).

17. Dále zdejší soud zjistil, že mezi žalobkyní a účastnicí řízení byly postupně uzavřeny celkem tři smlouvy o úvěru, na základě kterých žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů poskytla účastnici úvěr ve výši 14.000 Kč v případě smlouvy o úvěru uzavřené 5. listopadu 2015, ve výši 6.900 Kč v případě smlouvy o úvěru uzavřené 29. listopadu 2016 a ve výši 9.500 Kč v případě smlouvy o úvěru uzavřené 28. června 2017 (nesporná tvrzení žalobkyně a účastnice řízení). Na základě těchto smluv účastnice řízení čerpala, tj. fakticky použila, úvěr v celkové výši 33.840,14 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně a účastnice řízení).

18. Současně zdejší soud zjistil, že v době uzavření všech tří smluv o úvěru žalobkyně pobírala dávky starobního důchodu, a to ve výši 8.606 Kč v době uzavření první smlouvy o úvěru, ve výši 8.646 Kč v době uzavření druhé smlouvy o úvěru, resp. ve výši 8.893 Kč v době uzavření třetí smlouvy o úvěru (nesporná tvrzení žalobkyně a účastnice řízení).

19. Ještě zdejší soud zjistil, že na základě těchto smluv o úvěru uhradila účastnice řízení žalobkyni celkem částku 70.594,51 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně a účastnice řízení).

20. Dále zdejší soud zjistil, že 9. března 2018 podala účastnice řízení u [anonymizována dvě slova] návrh na určení neplatnosti všech tří výše uvedených smluv o úvěru (návrh na zahájení řízení datovaný 9. března 2018; nález [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020). O tomto návrhu bylo [anonymizována dvě slova] rozhodnuto nálezem č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020, a to tak, že výrokem I. žalobkyni uložil povinnost zaplatit účastnici řízení částku 36.764,37 Kč do tří dnů od právní moci nálezu, tak, že výrokem II. návrh co do zbytku zamítl, a tak, že výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit na účet kanceláře [anonymizována dvě slova] sankci ve výši 15.000 Kč (nález [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020).

21. Rovněž soud zjistil, že v řízení před [anonymizována dvě slova] účastnice řízení v podání ze dne 10. 4. 2018 (označeného jako doplnění výzvy [anonymizována dvě slova]) uvedla, že jednání se žalobkyní probíhalo tím způsobem, že účastnice řízení požádala o úvěr elektronicky na základě reklamy na webu, vyplnila formulář a následně jí byl běl během několika dní poskytnut sjednaný úvěr, fyzicky nic nepodepisovala, smluvní vztah vznikl pouze na základě vyplnění elektronického formuláře, přičemž účastnice řízení neposkytovala žalobkyni žádné informace související s její [anonymizováno] situací.

22. Z nálezu [anonymizována dvě slova] se zdejšímu soudu podává, že [anonymizována dvě slova] nejdříve shledal, že je příslušný k rozhodnutí o návrhu účastnice řízení, když účastnice řízení uzavírala všechny tři smlouvy jako spotřebitel, když žalobkyně je bankou oprávněnou poskytovat na území České republiky spotřebitelské úvěry a když všemi třemi smlouvami bylo sjednáno poskytnutí spotřebitelských úvěrů (nález [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020).

23. Dále se zdejšímu soudu z nálezu [anonymizována dvě slova] podává, že po provedení důkazů navržených žalobkyní a účastnicí řízení, jakož i důkazů opatřených [anonymizována dvě slova] dospěl [anonymizována dvě slova] k závěrům, že žalobkyně porušila při uzavírání všech tří smluv o úvěru svou povinnost posoudit s odbornou péčí možnosti účastnice řízení splácet požadované úvěry, když si nijak neověřila pravdivost informací sdělených jí účastnicí řízení kupř. vyžádáním výpisu z bankovního účtu nebo jiných listin potvrzují účastnicí řízení tvrzený příjem. Podotkl, že žalobkyně sice namítla, že si před uzavřením smluv o úvěru ověřila, zda není účastnice vedena v některém z registrů dlužníků, ale že toto své tvrzení již žalobkyně ničím neprokázala (nález [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020).

24. Ještě se zdejšímu soudu z nálezu [anonymizována dvě slova] podává, že [anonymizována dvě slova] provedl vlastní posouzení schopnosti účastnice řízení splácet požadované úvěry, přičemž zjistil, že již před uzavřením první smlouvy o úvěru byl příjem účastnice řízení nižší, než jaký uvedla v žádosti, a to 8.606 Kč, jakož i že už tehdy měla účastnice řízení povinnost splácet úvěry poskytnuté jí jinými věřiteli, přičemž měsíčně musela na tyto úvěry uhradit splátku v celkové výši nejméně 20.890 Kč, načež dospěl [anonymizována dvě slova] k závěru, že kdyby si žalobkyně zjistila tyto informace, tak že by velmi pravděpodobně účastnici řízení neposkytla, když její skutečný příjem nedostačoval ani k plnění jejích dosavadních povinností (nález [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020).

25. Na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů dospěl [anonymizována dvě slova] ve svém nálezu k závěru, že všechny tři smlouvy o úvěru jsou neplatné pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit si s odbornou péčí schopnost účastnice řízení splácet požadované úvěry, a k závěru, že veškerá plnění poskytnutá ať žalobkyní, nebo účastnicí řízení na základě těchto smluv představují bezdůvodná obohacení, rozhodl o návrhu tak, že žalobkyni uložil vydat účastnici řízení tu část od ní obdrženého plnění, ve které převyšuje plnění, které od ní účastnice řízení obdržela.

26. Dále zdejší soud zjistil, že proti tomuto nálezu podala žalobkyně námitky, o kterých rozhodl [anonymizována dvě slova] svým rozhodnutím č. j. [spisová značka] [číslo] z 23. června 2020, a to tak, že námitky žalobkyně zamítl a námitkami napadený nález potvrdil (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 23. června 2020).

27. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o námitkách žalobkyně se zdejšímu soudu podává, že [anonymizována dvě slova] se neztotožnil s tvrzením žalobkyně o nepoctivosti, resp. trestnosti jednání účastnice řízení spočívajícího v uvedení nesprávných informací, a to proto, že žalobkyně nijak neprokázala, že to byla účastnice řízení, kdo žalobkyni tyto nesprávné údaje sdělil, když šlo o informace, které žalobkyně obdržela prostřednictvím volně přístupného internetového formuláře. Úvahy žalobkyně o trestněprávních dopadech jednání účastnice řízení [anonymizována dvě slova] odmítl s tím, že není orgánem činným v trestním řízení, pročež mu nepřísluší posuzovat trestnost jednání účastnice řízení (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 23. června 2020).

28. Soud současně zjistil, že žalobkyně na svých internetových stránkách zpřístupnila veřejnosti interaktivní formulář, který umožňuje komukoli zadat údaje ohledně poptávané výše úvěru a preferované výše měsíční splátky a spolu se svými osobními údaji a údaji o svých měsíčních příjmech a výdajích je odeslat žalobkyni k dalšímu zpracování s tím, že kolonky pro vyplnění těchto informací jsou spolu s ostatními povinnými kolonkami označeny v dotazníku hvězdičkou a bez jejich vyplnění nelze žádost o úvěr úspěšně dokončit (otisk internetových stránek žalobkyně obsahující interaktivní formulář sloužící k poptání úvěru; obecně známá skutečnost veřejnosti dostupná na internetových stránkách žalobkyně). Současně zdejší soud zjistil, že žalobkyně disponuje nedatovaným a nikým nepodepsaným dokumentem obsahujícím osobní údaje účastnice řízení (jméno, příjmení, číslo mobilního telefonu, rodné čístlu, e-mail, číslo občanského průkazů, místo narození, adresu), jakož i její [anonymizováno] údaje (číslo bankovního účetu, měsíční příjem, jeho zdroj, měsíční výdaje), přičemž se z něj podávají informace o tom, že měsíční příjem účastnice řízení je tvořen platem ve výši 14.000 Kč a že měsíční výdaje účastnice řízení činí celkem 5.000 Kč (nedatovaný dokument nadepsaný Osobní údaje).

29. Ještě k tomu zdejší soud poznamenává, že způsobilost řádně splácet žalobkyně ověřuje v několika evidencích, a to v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázích provozovaných soukromými osobami na doménách [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa] (čestné prohlášení [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně, z 29. listopadu 2018). Současně zdejší soud zjistil, že žalobkyně disponuje nedatovaným otiskem blíže neidentifikovaného počítačového systému obsahujícího slovenský a anglický text, z něhož lze vyčíst kladný výsledek ověřování způsobilosti řádně splácet blíže neurčené osoby (otisk počítačového systému uvozeného slovy Non bank regiter: B).

30. Z ostatních provedených důkazů zdejší soud nezjistil v rámci jejich hodnocení žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení. Ještě k tomu zdejší soud poznamenává, že další navržené důkazní prostředky neprováděl, a to z důvodu jejich nadbytečnosti, když všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí o žalobě zjistil z již provedených důkazných prostředků.

31. Na základě všech těchto zjištění dospěl zdejší soud ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a účastnicí řízení byly postupně uzavřeny celkem tři smlouvy o úvěru, na základě kterých účastnice řízení čerpala úvěr v celkové výši 33.840,14 Kč a na základě kterých následně uhradila žalobkyni celkem částku 70.594,51 Kč.

32. Dále dospěl zdejší soud ke skutkovým závěrům, že 9. března 2018 podala účastnice řízení u [anonymizována dvě slova] návrh na určení neplatnosti všech tří výše uvedených smluv o úvěru, jakož i že o tomto návrhu bylo [anonymizována dvě slova] rozhodnuto nálezem č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020, a to tak, že výrokem I. žalobkyni uložil povinnost zaplatit účastnici řízení částku 36.764,37 Kč do tří dnů od právní moci nálezu, tak, že výrokem II. návrh co do zbytku zamítl, a tak, že výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit na účet kanceláře [anonymizována dvě slova] sankci ve výši 15.000 Kč, když [anonymizována dvě slova] dospěl k závěru, že všechny tyto smlouvy o úvěru jsou neplatné pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit si před jejich uzavřením s odbornou péčí schopnost účastnice řízení tyto úvěry splácet.

33. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jako„ obč. soud. řád“) platí, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

34. Podle § 246 odst. 1 věty první obč. soud. řádu platí, že k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

35. Podle § 247 odst. 1 a 2 obč. soud. řádu platí, že žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout, jakož i že žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.

36. Z § 250i obč. soud. řádu se podává, že soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

37. Z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jako „obč. zák.“) se podává, že smlouvou o úvěru se rozumí smlouva, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jako„ starý zák. o spotř. úv.“) platí, že spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

39. Podle § 9 odst. 1 starého zák. o spotř. úv. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jakož i že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

40. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jako„ nový zák. o spotř. úv.“) platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

41. Podle § 75 nového zák. o spotř. úv. platí, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

42. Podle § 86 odst. 1 nového zák. o spotř. úv. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jakož i že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

43. Z § 86 odst. 2 nového zák. o spotř. úv. se podává, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

44. Podle § 87 odst. 1 nového zák. o spotř. úv. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, jakož i že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

45. Podle § 12 odst. 3 věty první zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi v platném znění (dále jako„ zák. o fin. arb.“) platí, že arbitr není vázán návrhem.

46. Podle § 17a věty první a druhé zák. o fin. arb. platí, že v nálezu, jímž arbitr vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč, jakož i že zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka.

47. Podle § 245 obč. soud. řádu ve spojení s §§ 153 odst. 1 a 154 odst. 1 obč. soud. řádu) platí, že soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, přičemž rozhodující je stav v době jeho vyhlášení.

48. Z § 245 obč. soud. řádu ve spojení s § 151 odst. 1 obč. soud. řádu se podává, že v rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí, soud současně rozhodne i o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

49. Podle § 245 obč. soud. řádu ve spojení s § 142 obč. soud. řádu platí, že soud přizná účastníkovi řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, přičemž v § 137 obč. soud. řádu se podává, že náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníka a jeho zástupce, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a, je-li zástupcem účastníka řízení advokát, tak ještě odměna za zastupování určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění (dále jako„ adv. tarif“) a podle jejích ustanovení o mimosmluvní odměně.

50. Výše mimosmluvní odměny se podle § 6 odst. 1 adv. tarifu stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát v právní věci udělal. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby se určí přepočtem uvedeným v § 7 adv. tarifu. Úkony právní služby, na něž se sazba mimosmluvní odměny vztahuje, jsou potom vyjmenovány v § 11 adv. tarifu.

51. Výše náhrady hotových výdajů se se podle § 13 odst. 3 adv. tarifu stanoví částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby.

52. Náhrada za daň z přidané hodnoty se advokátovi přizná, pokud o ni požádá a pokud podle § 14a odst. 1 adv. tarifu předloží soudu osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty.

53. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá nahrazení výroku I. a III. nálezu [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 27. února 2020 a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č. j. [spisová značka] [číslo] z 23. června 2020, a to tak, že návrh účastnice řízení na určení neplatnosti smluv o úvěru uzavřených 5. listopadu 2015, 29. listopadu 2016 a 28. června 2017 mezi ní a účastnicí se zamítá, postupoval zdejší soud podle §§ 153 odst. 1 a 154 odst. 1 obč. soud. řádu a podle § 250i obč. soud. řádu a žalobu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že o sporu o platnosti výše uvedených tří smluv o úvěru uzavřených mezi žalobkyní a účastnicí řízení bylo [anonymizována dvě slova] rozhodnuto správně.

54. Nejdříve si zdejší soud posoudil, je-li oprávněn rozhodovat spor, o kterém rozhodl [anonymizována dvě slova] výše uvedeným nálezem a rozhodnutím. Jak se totiž podává z § 244 odst. 1 obč. soud. řádu, v občanském soudním řízení může být znovu projednána a věc pravomocně rozhodnuta orgánem veřejné moci tehdy, jde-li o spor nebo jinou právní věci vyplývající ze vztahů soukromého práva. Dospěl přitom k závěru, že spor o platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. rozhodnutí o nároku na vydání bezdůvodného obohacení, je sporem vyplývajícím ze vztahů soukromého práva, když jak smlouva o úvěru, tak i bezdůvodné obohacení jsou tradičními instituty soukromého práva hmotného (ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 176/2006-96 z 19. dubna 2007, a to i ve vztahu k sankci ukládané [anonymizována dvě slova] v případě vyhovění návrhu).

55. Dále si zdejší soud posoudil, byla-li žalobkyně oprávněna domáhat se projednání a rozhodnutí sporu pravomocně rozhodnutého [anonymizována dvě slova] výše uvedeným nálezem a rozhodnutím. Jak se totiž podává z §§ 246 odst. 1 a 247 odst. 1 a 2 obč. soud. řádu, pro vznik práva domáhat se tohoto projednání a rozhodnutí soudem musí být splněny tři předpoklady, a to (i) že žalobkyně tvrdí, že byla výše uvedeným nálezem a rozhodnutím [anonymizována dvě slova] dotčena na svých právech, (ii) že žalobkyně využila v řízení před správním orgánem všechny řádné opravné prostředky a (iii) že žaloba byla žalobkyní podána včas, tj. před uplynutím dvouměsíční lhůty. Přitom dospěl zdejší soud k závěru, že všechny tyto předpoklady jsou v posuzovaném případě dány, když žalobkyně ve své žalobkyně tvrdí, že byla výše uvedeným nálezem a rozhodnutím [anonymizována dvě slova] dotčena na svých právech, když žalobkyně využila v rámci řízení před [anonymizována dvě slova] všechny řádné opravné prostředky, a to námitky proti nálezu [anonymizována dvě slova], o kterých bylo [anonymizována dvě slova] taktéž rozhodnuto v neprospěch žalobkyně, a když žalobkyně podala žalobu v rámci dvouměsíční lhůty, když poslední rozhodnutí [anonymizována dvě slova], tj. rozhodnutí o námitkách, jí bylo doručeno 24. června 2020 a když žaloba byla podána 13. srpna 2020.

56. Ve věci same soud předně připomíná, že posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, přičemž věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již drive.

57. Pokud jde o vlastní spor mezi žalobkyní a účastnicí řízení ohledně platnosti výše uvedených třech smluv o úvěru a způsob jeho rozhodnutí [anonymizována dvě slova], tak účastnice řízení spatřovala jejich neplatnost v porušení povinnosti žalobkyně posoudit si před jejich uzavřením s odbornou péčí schopnost účastnice řízení tyto úvěry splácet.

58. Na tomto místě zdejší soud předesílá, že všechny tři smlouvy uzavřené mezi žalobkyní na jedné straně a účastnicí řízení na straně druhé jsou smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 obč. zák., když jejich předmětem byla jednak povinnost žalobkyně poskytnout účastnici řízení úvěr ve sjednané výši, jednak povinnost účastnice řízení vrátit peněžní prostředky poskytnuté jí formou úvěru. A protože tyto smlouvy byly uzavřeny mezi žalobkyní, jejíž činností je poskytování úvěrů, a účastnicí řízení, ve vztahu k níž nebylo ani tvrzeno, ani zjištěno, že by je sjednávala v rámci své podnikatelské činnosti, vztahuje se na ně dále zvláštní úprava pro spotřebitelské úvěry, jak se podává z § 1 starého zák. o spotř. úv. ve vztahu k první a druhé smlouvě o úvěru, resp. z § 2 odst. 1 nového zák. o spotř. úv. ve vztahu ke třetí smlouvě o úvěru.

59. To pro posuzovaný případ znamená, že žalobkyně měla při sjednávání těchto smluv s účastnicí řízení povinnost před jejich uzavřením si s odbornou péčí posoudit, zda účastnice řízení bude schopna tyto úvěry splácet, jak se podává z § 9 odst. 1 starého zák. o spotř. úv. ve vztahu k první a druhé smlouvě o úvěru, resp. z § 86 odst. 1 a 2 nového zák. o spotř. úv. Nedodržení této povinnost s sebou mělo za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní podle úpravy obsažené ve starém zákoně o spotřebitelském úvěru, resp. neplatnost relativní podle úpravy obsažené v novém zákoně o spotřebitelském úvěru. Potud se zdejší soud ztotožňuje jak s tvrzeními účastnice řízení, tak i se závěry [anonymizována dvě slova].

60. Žalobkyně, jak se z jejích tvrzení podává, nijak nerozporuje, že by tuto povinnost v souvislosti s uzavřením výše uvedených třech smluv o úvěru neměla, když rozporuje pouze tvrzení účastnice řízení a závěry [anonymizována dvě slova] o tom, že této povinnosti nedostála. Zdejší soud se nicméně s tvrzeními žalobkyně v tom, že této povinnosti při uzavírání výše uvedených třech smluv o úvěru dostála v míře, kterou po ní lze spravedlivě požadovat, neztotožnil. Žalobkyně sice v rámci řízení tvrdila, že před uzavřením těchto smluv si ověřila, není-li účastnice řízení vedena v několika evidencích dlužníků. Toto své tvrzení ovšem neprokázala, když z otisku neznámého počítačového systému (budeme-li pro zjednodušení čistě teoreticky předpokládat, že jde o výstup ověření v oněch evidencích dlužníků, byť se to z tohoto otisku jinak bez dalšího nepodává) se nepodává ani to, že jde o výsledek ověření právě účastnice řízení a nikoli třetí osoby. Samotné čestné prohlášení zaměstnance žalobkyně potom zdejší soud shledal nevěrohodným, a to proto, že kdyby bylo ze strany žalobkyně prováděné řádné ověření evidencí dlužníků, musela by žalobkyně nutně dohledat stejné informace, jaké dohledal [anonymizována dvě slova], tedy že žalobkyně měla již v době sjednávání první smlouvy o úvěru dluhy vůči třetím osobám s celkovou měsíční splátkou nejméně 20.890 Kč. Na tomto místě se sluší poznamenat, že tato výše měsíčního výdaje účastnice řízení je vyšší i než měsíční příjem ve výši 14.000 Kč, který měla žalobkyni účastnice řízení podle tvrzení žalobkyně uvést.

61. Stejně tak se zdejší soud neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby si informace, které jí zájemci o úvěr sdělí, ověřovala kupř. vyžádáním výpisu z bankovního účtu nebo listinou dokládající výši měsíčního příjmu. Naopak jde podle zdejšího soudu o postup v praxi zcela běžný a, přinejmenším, platnou právní úpravou povolený. Vyžádání listin obsahující určitou informaci za účelem ověření pravdivosti této informace není ani v rozporu s evropskou právní úpravou, jak se mylně domnívá žalobkyně, když jde o informace přiměřené a relevantní k účelu, v souvislosti s nímž jsou vyžadovány.

62. Zdejší soud se neztotožnil ani s tvrzeními žalobkyně v tom, že neplatnost výše uvedených smluv o úvěru nelze vyslovit, neboť by vyslovením této neplatnosti získala účastnice řízení prospěch ze svého protiprávního, eventuálně nepoctivého jednání. Byť má soud z provedeného dokazování (konkrétně z důkazu uvedených v odst. 21. a 28. odůvodnění tohoto rozsudku) v kontextu celé věci (na základě vyplněného elektornického formuláře byl účastnici řízení poskytnut úvěr) za prokázané, že to byla účastnice řízení, kdo při vyplnění elektronického formuláře za účelem poskytnutí úvěru uvedla údaje o výši svého příjmu, jeho zdroji, a svých výdajích (když vyplnění internetového formuláře vyžadovalo vyplnění všech kolonek jak v části osobní údaje tak v části finanční údaje, přičemž v části osobní údaje jsou uvedeny informace natolik důvěrné, že by je stěží mohla vyplnit někdo jiný než účastnice řízení), není to pro věc relevantní, neboť to povinnosti žalobkyně s odbornou péčí prověřit úvěroschopnost, pro jejíž porušení byla shledána neplatnost předmětných smluv o úvěru shledána, nezbavuje. Co se týče žalobkyní tvrzené nepoctivosti jednání účastnice řízení, k tomu soud konstatuje, že s porušením její zákonné povinnosti (uvádět pravdivé údaje) zákon neplatnost úvěrových smluv nespojuje (na rozdíl od porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí její úvěruschopnosti). Uvedené proto nemá na závěr o neplatnosti předmětných úvěrových smluv vliv. Ze samotného návrhu k [anonymizována dvě slova] je navíc zřejmé, že neplatnosti smluv o úvěru se účastnice řízení domáhala právě z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalobkyní, nikoliv pro své jednání (s nímž, jak již uvedeno, zákon ostatně ani neplatnost nespojuje). Tvrzená nepoctivost účastnice řízení tak s dovozenou neplatností úvěrových smluv nesouvisí.

63. Konečně se zdejší soud neztotožnil ani s tvrzeními žalobkyně, podle kterých [anonymizována dvě slova] nebyl oprávněn přiznat účastnici řízení peněžní plnění a uložit žalobkyni sankci, když se účastnice domáhala pouze určení neplatnosti výše uvedených smluv o úvěru. A to proto, že oprávnění [anonymizována dvě slova] překročit návrh na zahájení řízení je zakotveno v § 12 odst. 3 větě první zák. o fin. arb. Na tomto místě se sluší jen stručně upozornit, že řízení před [anonymizována dvě slova] představuje jeden z případů alternativního, tj. mimosoudního, řešení sporů, a to takovým, ve kterém je posílena ochrana spotřebitele jakožto slabší smluvní strany. To je patrné nejen v § 3 odst. 2 zák. o fin. arb., podle kterého může řízení před [anonymizována dvě slova] zahájit pouze spotřebitel, ale i právě v nižší míře formálnosti ve srovnání se řízení před soudem; přičemž tahle nižší míra formálnosti se projevuje mimo jiné i v prolomení zásady vázanosti rozhodujícího orgánu návrhem a z toho plynoucí možnosti [anonymizována dvě slova] překročit návrh spotřebitele.

64. Stejně tak postupoval [anonymizována dvě slova] správně, uložil-li žalobkyni i sankci ve výši 15.000 Kč. Postupoval totiž zcela v intencích § 17a zák. o fin. arb.

65. Protože se jedná o rozhodnutí, kterým se řízení u zdejšího soudu končí, postupoval zdejší soud dále podle § 151 obč. soud. řádu a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení. Postupoval přitom podle § 142 odst. 1 obč. soud. řádu ve spojení s § 137 obč. soud. řádu a přiznal účastnici řízení právo vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení.

66. Vzhledem k těmto skutečnostem zdejší soud přiznal účastnici řízení právo na náhradu nákladů řízení ve výši 19.487 Kč, sestávající z odměny zástupci účastnice řízení, advokátovi, sestávající z (a) odměny za čtyři úkony právní služby a. příprava a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem podle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 3.100 Kč určené z tarifní hodnoty 50.000 Kč, b. písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 3.100 Kč určené z tarifní hodnoty 50.000 Kč, c. písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 3.100 Kč určené z tarifní hodnoty 50.000 Kč, d. účast na jednání před soudem konaném 12. září 2022 za každé dvě započaté hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, za který mu náleží odměna ve výši 3.100 Kč určené z tarifní hodnoty 50.000 Kč, z (b) náhrady hotových výdajů za čtyři úkonů právní služby v celkové výši 1.200 Kč, z (c) náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z 13.600 Kč, tj. 2.856 Kč, z (d) náhrady cestovného ([obec] - [obec] a zpět) v celkové výši 2.031 Kč a z (e) náhrady za ztrátu času 10 půlhodin v celkové výši 1.000 Kč.