25 C 207/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 25 195,32 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části požadavku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 24. 12. 2019 do 19. 9. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 24. 12. 2019 do 21. 1. 2020 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 195,32 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 5 412,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 25. 3. 2020 domáhala zaplacení částky 25 195,32 Kč s příslušenstvím, představující smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 195,32 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

2. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 3. 10. 2017 (dále jen„ úvěrová smlouva“), jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 30 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěrového rámce byla dle úvěrové smlouvy úročena sazbou ve výši 23,99 % ročně a žalovaný se ji zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z vyčerpané části a dále se zavázal hradit poplatky dle ceníku. Jelikož žalovaný svůj závazek z úvěrové smlouvy neplnil a na úvěr řádně a včas nehradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 3. 4. 2018 a dluh postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 8. 2018. Žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil částku ve výši 22 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizované úroky ve výši 4 135,75 Kč, smluvní úrok od 16. 8. 2018 do 23. 12. 2019, zákonný úrok od 16. 8. 2018 do 23. 12. 2019 a jistinu ve výši 4 804,68 Kč.

3. Po podání žaloby žalovaný uhradil částku 4 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení a v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. O tomto zpětvzetí rozhodl soud za použití § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku.

4. Zbývající dluh na jistině tak činí 25 195,32 Kč. Zbývající částku ve výši 25 195,32 Kč a odpovídající smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení žalovaný žalobkyni, která jej k zaplacení dlužné částky vyzvala předžalobní výzvou, neuhradil.

5. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka, a to tak, že žalovaný nárok neuznává, když nesouhlasil se způsobem zápočtu uhrazených splátek žalovaným, jak jej provedla žalobkyně, a požadovaný úrok v celkové výši 32,49% považuje za nepřiměřený.

6. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas (žalobkyně v žalobě a žalovaný v podání ze dne 26. 7. 2022).

7. Na základě zjištění učiněných z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 10. 2017, všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 3. 4. 2018, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2016 (včetně její přílohy [číslo] dodatku č. 1 a potvrzení o úplatě ze dne 14. 9. 2018), smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 8. 2018, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2018, předžalobní výzvy k úhradě ze dne 29. 10. 2018 a podacích archů, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

8. Žalovaný dne 3. 10. 2017 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty, v rámci níž mohl čerpat poskytnutý úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Vyčerpaný rámec se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách odpovídající 3,5 % vyčerpané částky, který byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99% ročně, a dále všechny vzniknuvší poplatky dle ceníku. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty je zřejmé, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel a zůstatek na účtu ke dni 27. 3. 2018, představující vyčerpanou jistinu, úroky a poplatky, činil minus 34 135,75 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu porušení smluvních povinností přistoupila k zesplatnění celé pohledávky, a to ke dni 29. 3. 2018, a následně k jejímu postoupení na žalobkyni smlouvou ze dne 23. 8. 2018, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 19. 9. 2018. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku ve výši 22 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení a částečně na jistinu, v důsledku čehož evidovala za žalovaným na jistině dluh ve výši 25 195,32 Kč.

9. Dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud v dané věci po jejím posouzení dle výše uvedených zákonných ustanovení k následujícím právním závěrům.

15. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně dodržela své závazky z úvěrové smlouvy a poskytla žalovanému požadované peněžní prostředky ve sjednané výši (formou úvěrového rámce), byl žalovaný povinen peněžní prostředky poskytnuté mu na základě úvěrové smlouvy vrátit a zaplatit sjednaný smluvní úrok. Protože soud na základě zjištěného skutkové stavu dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněnost svého nároku prokázala, pak za situace, kdy žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že dlužnou částku včetně sjednaného smluvního úroku (v dosud neuhrazeném rozsahu, který je – po rozhodnutí o částečném zastavení řízení, o němž soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku - předmětem řízení vedeného v této věci) žalobkyni uhradil, shledal žalobu důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky vyplývající z úvěrové smlouvy (představující v době jejich okamžité splatnosti částku v celkové výši 34 135,75 Kč) v době jejich splatnosti (tj. ke dni 29. 3. 2018) nezaplatil, dostal se do prodlení, pročež soud shledal oprávněným i požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení k žalované částce.

16. K námitce opatrovníka žalovaného, že požadovaný úrok v celkové výši 32,49% považuje za nepřiměřený, soud podotýká, že pro závěr o nepřiměřenosti„ úroku“ nelze vyjít ze součtu úrokových měr úroku smluvního (sjednaného v úvěrové smlouvě) a úroku z prodlení, neboť se jedná o odlišné instituty. Smluvené úroky (sjednané v úvěrové smlouvě) představují odměnu (úplatu) za užívání půjčené jistiny (poskytnutého úvěru), kdežto úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti – nedodržení dohodnuté doby splatnosti. Zatímco povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvní úroky vzniká ze závazku v úvěrové smlouvě, povinnost platit úroky z prodlení vyplývá ze zákona jako důsledek prodlení se splněním dluhu. Vzhledem k tomu je zapotřebí posuzovat zvlášť úrokovou míru smluvního úroku (sjednaného v úvěrové smlouvě) a zvlášť úrokovou míru úroku z prodlení. Pokud jde o výši smluvního úroku (sjednaného v úvěrové smlouvě), k tomu soud konstatuje, že jeho výši odpovídající sazbě 23,99% ročně neshledal přemrštěnou ani neobvyklou vysokou, neboť se - jak je soudu známo z jeho úřední činnosti - nevymyká rozmezí sazeb, za které v době uzavření úvěrové smlouvy poskytovaly úvěry jiné bankovní instituce. Naopak se v případě smluvního úroku ve výši 23,99% ročně jedná sazbu v běžné výši, za kterou bankovní instituce tyto typy úvěrů v době úvěrové smlouvy poskytovaly, když výše smluvního úroku odrážela vyšší rizikovost, jež kontokorentní (příp. revolvingové) úvěry vykazují. Soud tak smluvní úrok ve výši 23,99% ročně sjednaný v úvěrové smlouvě neshledal nepřiměřeným. Pokud jde o výši úroku z prodlení, stanovenou sazbou 8,5 % ročně, ta je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nesouhlas opatrovníka žalovaného se způsobem zápočtu uhrazených splátek žalovaným neshledal soud důvodným, neboť za situace, kdy žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by při částečných poskytnutých plnění poskytnutých žalobkyni projevil jinou vůli, byl způsob zápočtu provedený žalobkyní v souladu s § 1932 odst. 1 o. z.

17. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výrokem III. tohoto rozsudku tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 5 412,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 195,32 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 140 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 640 Kč ve výši 764,40 Kč.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.