25 C 294/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 59 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 59 400 Kč za období od 15. 12 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 23 248,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 59 400 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že na základě nájemní smlouvy o nájmu dopravního prostředku, kterou se žalovanou uzavřela dne 1. 10. 2018, předala žalované do užívání vůz [anonymizována dvě slova], [registrační značka] za částku 2 150 Kč na den (dále též jako„ nájemní smlouva“). Žalovaná vůz užívala od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018, kdy žalobkyni vůz vrátila. Za užívání vozu žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] se splatností ke dni 14. 12. 2018, znějící na částku 156 090 Kč. Část byla uhrazena v rámci pojistného plnění a část byla odečtena na základě dobropisu rozdílu sazby za nájem vozidla, který upravil částku za pronájem vozidla na 1 500 Kč na den. K úhradě tak zbývá částka ve výši 59 400 Kč. [jméno] žalovanou nezaplatila ani poté, co byla k její úhradě vyzvána.

2. Žalovaná v rámci své obrany proti žalobě uvedla, že žalovaná částka je tvořena nedůvodným přesáhnutím délky doby nezbytné pro provedení opravy poškozeného vozidla žalované, kterou prováděla žalobkyně. Tvrdila, že nájemní smlouvu uzavřela za účelem zapůjčení vozidla na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla, kterou žalobkyně prováděla na základě objednávky provedené žalovanou dne 26. 9. 2018. S ohledem na to, že doba, ve které má být předmětná opravena, nebyla v rámci dané objednávky stanovena, měla žalovaná za to, že žalobkyně opravu provede v době přiměřené její povaze. Doba dostatečná pro opravu poškozeného vozidla byla dle vyjádření [obec] [anonymizována dvě slova] 33 dnů, a v tomto rozsahu byla ze strany pojišťovny proplacena částka ve výši 49 500 Kč (odpovídající 33 dnům půjčení vozidla při denní sazbě 1 500 Kč). Skutečnost, že nájemní smlouvy byla se žalobkyní uzavřena za účelem zapůjčení vozidla na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla u žalobkyně, vyplývá z potvrzení servisní objednávky, v jehož rámci žalobkyně kromě potvrzení objednávky o opravy poškozeného vozidla potvrzuje také nájem vozidla, a to jako vozidla náhradní. Z toho je zřejmé, že účelem nájmu bylo zajištění náhradního vozidla na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla. Žalobkyně přitom žalovanou neinformovala o tom, že oprava poškozeného vozidla bude trvat déle, a že po tuto dobu, kdy měla žalovaná zapůjčeno vozidlo jako náhradní, bude muset náklady na zapůjčené vozidlo hradit sama. Nárok žalobkyně považuje za rozporný s dobrými mravy, když sama žalobkyně zavinila, že oprava nebyla z její strany provedena v přiměřené lhůtě, přičemž následky této neodbornosti přičítá žalované, která na odbornost a profesionalitu žalobkyně spoléhala. Žalovaná rovněž spoléhala na to, že žalobkyně jednání s pojišťovnou řádně vyřídí, k tomu jí poskytla veškerou součinnost. Z uvedených důvodů navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. K obraně žalované žalobkyně uvedla, že v nájemní smlouvě není žádná zmínka o tom, že by doba zapůjčení byla vázána na nějaké další služby poskytované žalobkyní (opravu vozu žalované), ani o tom že by vůz byl zapůjčen toliko na dobu nezbytnou pro provedení opravy stanovenou pojišťovnou s tím, že nad rámec této doby již žalovaná za užívání vozu nebude žalobkyni povinna cokoliv platit. Žalovanou tvrzenou provázanost zakázky na opravu poškozeného vozidla a zapůjčení vozu tak považuje za nedůvodnou. S ohledem na jasný obsah nájemní smlouvy si žalovaná nemohla myslet, že zapůjčený vůz bude užívat po nějakou část období zadarmo. To koresponduje i s plnou mocí, kterou dne 30. 11. 2018 žalovaná udělila žalobkyni k jednání s pojišťovnou, ve které se přímo zavázala v případě výplaty pojistného plnění k uhrazení případného rozdílu mezi účtovanou cenou za zapůjčení náhradního vozidla a pojistným plněním. Žalovaná tak výslovně převzala vůči žalobkyni závazek, že rozdíl mezi fakturovanou cenou za zapůjčení vozu a částkou, kterou pojišťovna poskytne coby pojistné plnění, uhradí.

4. Mezi účastníky tohoto řízení bylo nesporné, že dne 1. 10. 2018 podepsali smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na základě které předala žalobkyně žalované do užívání vůz [anonymizována dvě slova] s tím, že nájemné bylo sjednáno částkou 2 150 Kč + DPH na den a doba nájmu byla sjednána na dobu určitou od 1. 10. 2018 do 5. 11. 2018 s tím, že v případě, že žalovaná si vůz ponechá v užívání delší dobu, bude hradit nájemné ve stejné výši, že žalovaná zapůjčený vůz užívala v období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018, kdy vůz žalobkyni vrátila, že dne 30. 11. 2018 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] znějící na částku 156 090 Kč se splatností ke dni 14. 12. 2018, a že tato se dostala do dispozice žalované, že ze strany [obec] [anonymizována dvě slova] bylo žalobkyni na nájemném, v rámci pojistného plnění, zaplaceno 49 500 Kč, že na základě dobropisu žalobkyně byla provedena oprava výše nájemného, a to na částku 1 500 Kč + DPH na den, v důsledku čehož byla původní vyfakturovaná výše nájemného snížena o 47 190 Kč, že žalované byla doručena výzva k úhradě dlužné částky, jakož i to, že dne 30. 11. 2018 byl ze strany žalobkyně předán žalované opravený vůz, jehož opravu prováděla žalobkyně, a na základě toho byla žalobkyní dne 30. 11. 2018 vystavena faktura [číslo] znějící na částku 637 196 Kč.

5. Při jednání, které se v této věci konalo dne 24. 10. 2022, žalobkyně i žalovaná zopakovaly svou dosavadní argumentaci, na které setrvaly i ve svých závěrečných návrzích, a soud v průběhu tohoto jednání provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění.

6. Z potvrzení servisní objednávky [číslo] ze dne 26. 9. 2018, vystaveného žalobkyní žalované, soud zjistil, že v jeho úvodu je uvedena poznámka„ zapůjčeno náhradní vozidlo [anonymizována dvě slova] od 1. 10.“ 7. Z plné moci ze dne 30. 11. 2018 soud zjistil, že jí žalovaná jakožto zmocnitel udělila plnou moc žalobkyni coby zmocněnci k jednáním s pojišťovnou souvisejícím s vyřízením likvidace pojistné události, s opravou vozidla a k převzetí případného pojistného plněného stanoveného pojistitelem za opravu vozidla i za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy, jakož i to, že se v ní žalovaná zavázala k tomu, že v případě, kdy pojistné plnění nepokryje celou fakturovanou částku za zapůjčení náhradního vozidla, uhradí zmocněnci případný rozdíl mezi účtovanou cenou za zapůjčení náhradního vozidla a výši pojistného plnění pojistitele.

8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 4. 2019 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 59 400 Kč.

9. Z reakce na výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 16. 4. 2019 a z e-mailu ze dne 2. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná jejich prostřednictvím vyjádřila odmítavé, nesouhlasné stanovisko k požadavku žalobkyně na úhradu dlužné částky za zapůjčené náhradní vozidlo, jakož i připravenost bránit se mu.

10. Na základě shodných tvrzení účastníků uvedených v odst. 4. odůvodnění tohoto rozsudku, která vzal soud za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), a skutečností zjištěných z provedených důkazů uvedených v odst. 6. – 9. odůvodnění tohoto rozsudku bylo ve věci možno rozhodnout. Soud ve věci provedl i další důkazy, které však nehodnotil, neboť ty pouze dokreslují skutkový stav zjištěný v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí souzené věci (z ostatních provedených důkazů soud již žádné další rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení dané věci nezjistil).

11. Projednávanou věc soud hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. V dané věci dospěl soud k následujícím závěrům.

16. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že na základě nájemní smlouvy, kterou ve smyslu § 2321 o. z. platně uzavřeli, užívala žalovaná v období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 vůz, který byl předmětem nájmu. Sporné mezi nimi bylo, zda je žalovaná povinna platit nájemné i za období přesahující dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla žalované, kterou prováděla žalobkyně (v rozsahu, ve kterém nebylo nájemné za půjčení vozidla proplaceno pojišťovnou). V tomto se žalobkyně a žalovaná rozcházely, když žalovaná tvrdila, že nájemní smlouva byla uzavřena za účelem zapůjčení vozidla na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla u žalobkyně, což žalobkyně popírala s tím, že to z nájemní smlouvy nevyplývá. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalovaná své tvrzení o tom, že by nájemní smlouva byla uzavřena za účelem zapůjčení vozidla na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla u žalobkyně, neprokázala. Z nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování vyplynul toliko důvod, pro který byla nájemní smlouva uzavřena (zapůjčení náhradního vozu z důvodu opravy poškozeného vozidla žalované), nikoliv však to, že by nájemní smlouva byla uzavřena (za účelem zapůjčení vozidla) na dobu nezbytnou pro provedení opravy poškozeného vozidla u žalobkyně. Z nájemní smlouvy se to nepodává, neboť v ní žádné ujednání o tom, že by doba zapůjčení vozidla byla vázána na dobu opravy poškozeného vozidla žalované, není. To, že žalobkyně souběžně prováděla opravu poškozeného vozidla žalované, se závazkem žalované z nájemní smlouvy nesouvisí (pročež ani nemůže být opodstatněné tvrzení žalované, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy), a na povinnost žalované zaplatit žalobkyni úhradu za sjednané nájemné za celou dobu, po kterou měla zapůjčený vůz v užívání, to nemá žádný vliv. Žalobkyně se nadto k uhrazení případného rozdílu mezi účtovanou cenou za zapůjčení náhradního vozidla a výši pojistného plnění pojistitele v případě, kdy pojistné plnění nepokryje celou fakturovanou částku za zapůjčení náhradního vozidla, zavázala i v rámci plné moci, kterou žalobkyni k jednáním s pojišťovnou udělila.

17. V tom, že žalobkyně požaduje po žalované úhradu zbývající nezaplacené dlužné částky za nájem zapůjčeného náhradního vozu odpovídající 59 400 Kč (po snížení původně vyfakturované částky nájemného (156 090 Kč) o částečnou úhradu nájemného v rámci pojistného plnění (49 500 Kč) a ponížení nájemného na základě dobropisu rozdílu sazby za nájem vozidla (47 190 Kč)), nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy, neboť jde o výkon práva vyplývající z platně sjednaného závazku, na který žalobkyně řádně plnila, když mezi stranami ostatně nebylo sporu o tom, že žalovaná zapůjčený vůz v období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 užívala.

18. Jelikož žalovaná plnění žalobkyni na základě faktury [číslo] (ve zbývajícím rozsahu odpovídajícím částce 59 400 Kč) neuhradila, dostala se následující den po její splatnosti do prodlení. Proto soud shledal oprávněným i požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení k žalované částce, který má oporu v §§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť návrh žalované, aby v případě jejího neúspěchu ve věci nebyly náklady řízení žalobkyni přiznány vzhledem k tomu, že měla snahu věc s žalobkyní řešit, avšak na její stanovisko nereagovala, soud neshledal důvodným. Jakkoliv si strany před podáním žaloby vyměňovaly svá stanoviska, v případě, kdy nedospěly ke shodě, bylo na žalobkyni, zda se svého nároku bude domáhat soudně, přičemž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti se soudním řízením pak náleží tomu z účastníků, který byl ve věci úspěšný, v daném případě tedy žalobkyni. Její náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 376 Kč a v nákladech zastoupení advokátem, který v dané věci vykonal pět úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), za což mu náleží odměna v celkové výši 15 750 Kč, konkrétně za čtyři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé, účast na jednání před soudem) po 3 500 Kč á jeden úkon podle § 7 bod 6 AT, tedy 14 000 Kč, a za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) AT (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 1 750 Kč, a paušální náhradu za těchto pět úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé, účast na jednání před soudem) po 300 Kč á jeden úkon dle § 13 odst. 3 AT, tj. 1 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně je společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] a [právnická osoba] vykonávající advokacii, která je plátcem DPH, náleží k nákladům řízení také tato daň dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 21 %, tedy částka ve výši 3 622,50 Kč (21% z částky 17 250 Kč představující součet odměny advokáta a režijního paušálu za pět vykonaných úkonů právní služby). Celkem tak náklady řízení činí 23 248,50 Kč.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.