25 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o: na odepření uznání a vykonatelnosti cizího rozhodnutí

I. Žaloba žalobce na odepření uznání a vykonatelnosti rozhodčího nálezu vydaného rozhodčím soudem Moskevské oblasti ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. A-41 93585/19 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 9 897,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Dne 4.6.2020 se žalobkyně proti žalované domáhala vydání rozhodnutí, kterým soud odepře uznání a vykonatelnost rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem Moskevské oblasti dne 4. 12. 2019 sp. zn. A-41 93585/19. Žalobkyně tvrdí, že je nezisková organizace, spolek založený za účelem ochrany práv jednotlivých členů v procesu poskytování služeb informačního charakteru návštěvníkům stránky [webová adresa]. Profesionálním poradenstvím zajišťuje osvětu odborné a široké veřejnosti, rozvíjí vztahy se státními orgány a orgány místní samosprávy, provádí monitoring vzdělávacích programů a aktuálních slev škol, nabízí aktuální varianty studijních řešení pro ruské studenty v České republice. Žalovaná je společnost s ručením omezením, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Tvrdila dále, že dne 4. 12. 2019 vydal Rozhodčí soud Moskevské oblasti rozsudek shora označený na základě návrhu žalované k projednání a určení skutečnosti mající právní význam. Rozhodl tak, že informace publikované v síti internet, například na v rozsudku specifikovaných adresách, neodpovídají skutečnosti, znevažují dobrou pověst žalované. Rozsudek byl odůvodněn tak, že soud seznal, že na uvedených internetových adresách měla být zveřejněna řada reakcí anonymní povahy, obsahující informace, které neodpovídají skutečnosti a poškozují dobrou pověst žalované. Anonymní autoři s využitím internetového zdroje obviňují žalovaného z nepoctivého provádění podnikatelské činnosti a porušování právních předpisů Ruské federace. S odkazem na § 152 občanského zákoníku Ruské federace pak žalobkyně uváděla, že právnická osoba má právo požadovat, aby soud dementoval informace, které znevažování její dobrou pověst, mají pomlouvačný charakter, obsahují tvrzení o tom, že právnická osoba porušila právní předpisy, zachovala se nečestně, nesprávně, neeticky v osobním a občanském politickém životě. Za informace neodpovídající skutečnosti se pak považují informace a tvrzení o faktech nebo událostech, jež se ve skutečnosti nestaly. Povinnost dokázat skutečnost, že informace rozšiřovala osoba, proti které byla podána žaloba, má strana žalující. Žalobkyně tvrdila, že podle tzv. Newyorské úmluvy, tedy Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958, které jsou jak Česká republika, tak Ruská federace signatářem, lze podle článku V odepřít uznání a výkon rozhodčího nálezu, mimo jiné v následujících případech: b) že strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky nebo c) že nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, nebo který není v mezích rozhodčí doložky nebo že nález obsahuje rozhodnutí přesahující dosah úmluvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu ve věcech, které mu nejsou podrobeny, ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech podrobených rozhodčímu řízení, může být uznána a vykonána nebo e) že nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo že jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle jejíhož právního řádu byl vydán.

2. Žalobkyně tedy podává návrh na odepření uznání výkonu cizího rozhodnutí a vykonatelnosti ze všech tří citovaných důvodů. Přestože nebyla přímým účastníkem řízení vedeného v Ruské federaci, jeho výsledek se jí dotýká. Kdyby řízení bylo vedeno v České republice, účastníkem by byla, protože soud rozhodoval o informacích uváděných i na jejích stránkách. Navrhovatelka však nebyla o řízení vyrozuměna, neměla možnost se řádně vyjádřit, ani uplatnit své požadavky a námitky. Nález se také týká sporu, ohledně kterého nebyla uzavřena rozhodčí doložka. Kromě toho nález není doposud vykonatelným, nestal se závazným.

3. Žalovaná namítala, že žaloba je zmatečná, neopodstatněná, procesní postup žalobkyně je nutno zařadit do širšího kontextu jednání, jimž žalovaná byla nucena se v minulosti vypořádat. Dále namítá, že Arbitrážní soud Moskevské oblasti výše specifikovaný nevydal rozhodčí nález, ve vztahu k němuž by bylo možno uplatňovat postup podle Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené roku 1958 v New Yorku, tak jak je upraven v článku V. Tento upravuje podmínky a postup při odepření uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu, ale žalovaná namítala, že se nejedná o rozhodčí nález, nejedná se o arbitrážní soud, i když je tak nazván. Úmluvu tedy nelze aplikovat vůbec, ani její jednotlivá ustanovení. Arbitrážní soud Moskevské oblasti je součástí soudního systému Ruské federace ve smyslu článku 1 a článku 127 Ústavy Ruské federace, která zavedla samostatnou soustavu tzv. "arbitrážních soudů". Jedná se o řádný soud začleněný do soustavy obecných soudů Ruské federace, nikoliv o soud arbitrážní. Článek 1 pak výslovně uvádí, že arbitrážní soudy v Ruské federaci jsou federálními soudy, jsou zahrnuty do soudního systému Ruské federace. V tomto případě se soud zabýval předmětnou věcí na základě návrhu žalované, nikoliv na základě rozhodčí doložky či smlouvy o rozhodci. Rozhodl jen na podkladě návrhu. Jedná se o rozhodčí nález. Z toho důvodu je nutné rozsudek posoudit jako standardní soudní rozhodnutí. To, že 2 ze 16 případů, kterých se rozsudek týkal, bylo umístění informací na serveru, který svým názvem koresponduje s obchodní firmou žalobkyně, není rozhodné. Z jakého titulu se žalobkyně domáhá odepření a uznání výkonu rozsudku na jiných serverech, než v tomto, tedy [webová adresa], není zřejmé, jaká je spojitost mezi žalobkyní a provozovatelem tohoto serveru, k tomu žalobkyně ani nic netvrdí, natož prokazuje. Žalobkyně tedy neprokázala svou aktivní legitimaci v tomto sporu. Pokud žalobkyně brojí proti uznání a výkonu rozsudku, pak se tím vlastně hlásí k příspěvkům a jejich obsahu, které byly rozsudkem prohlášeny za nepravdivé a poškozující dobrou pověst žalované. Stejně tak se tímto postupem hlásí k severu [webová adresa], přitom taková spojitost zůstala neprokázaná. Žalovaná je na území Ruské federace i na území České republiky neustále napadána, jedná se o snahu o snížení věrohodnosti žalované v očích potencionálních klientů a nekalou soutěž. Navrhovala tedy žalobu zamítnout.

4. Na jednání nařízené na 25. 10. 2021 se žalobkyně bez omluvy nedostavila, advokátka jí vypověděla plnou moc ještě před jednáním, z výpisu ARES, z úplného výpisu ze spolkového rejstříku pak soud zjistil, že zapsána stále je. Soud jednal v nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., sdělil obsah žalobního návrhu, přečetl článek 5 Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, a sdělil obsah českého překladu Rozhodčího soudu Moskevské oblasti ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. A-41 93585/19, sdělil obsah článku. 1 Federálního Ústavního zákona o Arbitrárních soudech v Ruské federaci, sdělení Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy předloženého žalovanou a vhledem k tomu, že nebyly další návrhy na doplnění dokazování, řízení ukončil a žalobu žalobkyně zamítl, neboť jí neshledal důvodnou. Podle článku Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, publikované ve vyhlášce Ministra zahraničních věcí ze dne 6. 11. 1959, bodu 1, uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny na žádost strany, proti níž je nález uplatňován, pouze tehdy, když tato strana prokáže příslušnému orgánu země, v níž je žádáno o uznání a výkon, v taxativně vyjmenovaných případech. Z nálezu Rozhodčího soudu Moskevské oblasti ze 4. 12. 2019 sp. zn. A-41 93585/19, pak soud zjistil, že žalovaná podala k Rozhodčímu soudu Moskevské oblasti návrh na určení, že informace zveřejněné v síti internet na konkrétních adresách, mezi jinými i [webová adresa], neodpovídají skutečnosti a poškozují dobrou pověst firmy. Kromě internetové adresy výše uvedené není v rozsudku o žalobci ani zmínka. Již z tohoto tedy dospěl soud k závěru, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována, protože proti ní nebyl nález uplatňován. Již proto bylo nutno žalobu zamítnout.

5. Jen pro úplnost soud dodává, že všechny další námitky žalované podepřené i listinnými důkazy byly shledány jako důvodné, ale to nic nemění na situaci, že žalobkyně skutečně nebyla v tomto sporu vůbec aktivně legitimována, protože zde nebylo žádné rozhodnutí, které by proti ní směřovalo, natož aby se jednalo o rozhodčí nález. I všechny 3 body, z jakého důvodu, za jakých okolností by mohl být nález uplatněn, se jeví jako vykonstruované a zcela nereflektující situaci, která zde nastala.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 3 úkony po 1 500 Kč podle § 7 odst. 4 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náleží mu dále 3× paušální náhrada nákladů po 300 Kč dle shodné vyhlášky, jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání po 790 Kč a 12 půlhodin za ztrátu času dle shodné vyhlášky (§ 14), tedy celkem 1 180 Kč a 21 % DPH ve výši 1 717,80 Kč, celkem 9 897,80 Kč.