25 C 53/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 308 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 24. 6. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 101 Kč za období od 29. 2. 2020 do 23. 6. 2020 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení 13 207 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 207 Kč za období od 29. 2. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 3 270,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 3. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 34 308 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestával ze dvou žalobních nároků, a to z částky ve výši 21 101 Kč z titulu náhrady škody spočívající ve vynaložení právních služeb a nákladů na cestové a stravné v souvislosti s kárným řízením vedeným žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka] a z částky 13 207 Kč z titulu náhrady škody spočívající ve vynaložení právních služeb a nákladů na cestovné a stravné v souvislosti s kárným řízením vedeným žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka]. Ke každému z těchto dvou uplatněných nároku na náhradu škody žalobci požadoval s příslušenství v podobě zákonného úroku ve výši 10% ročně za období od 29. 2. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Nárok uplatněný v žalobě odůvodnil tím, že náklady vynaložené v souvislosti s uvedenými kárnými řízeními vynaložil zbytečně vzhledem k tomu, že kárné řízení vedené žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka] bylo zastaveno a v řízení vedeném žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka] byl žalobce kárné žaloby zproštěn. K námitce promlčení vznesené žalovaným uvedl, že tato je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy s ohledem na to, že kárná řízení vedená žalovaným pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka] byla ve vztahu k žalobci vedena šikanózně a naprosto nedůvodně.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že vzhledem k tomu, že nárok žalobce uplatněný v žalobě byl zčásti důvodný, uhradil mu dne 23. 6. 2020 částku ve výši 21 101 Kč. K nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 13 207 Kč vznesla námitku promlčení s tím, že rozhodnutí kárného senátu kárné komise ve věci vedené žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka] ze dne 13. 6. 2016, jímž byl žalobce zproštěn kárné odpovědnosti, bylo žalobci doručeno dne 13. 10. 2016 a nabylo právní moci dne 1. 11. 2019, tudíž nejpozději tohoto dne (1. 11. 2019) počala běžet tříletá promlčecí lhůta, která tak skončila nejpozději 1. 11. 2019. Jelikož žaloba byla doručena soudu dne 20. 3. 2020, byla podána po uplynutí promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 21 101 Kč zanikl splněním a nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 13 207 Kč je promlčen, navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

3. S ohledem na to, že žalovaný žalobci částku ve výši 21 101 Kč dne 23. 6. 2020, tedy po podání žaloby v této věci, uhradil, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět. Soud proto usnesením ze dne 3. 9. 2021 č. j. 25 C 53/2020-44, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2021, řízení co do částky 21 101 Kč zastavil. Předmětem řízení vedené v této věci tak nadále zůstal požadavek žalobce na zaplacení příslušenství k částce 21 101 Kč (zákonný úrok z prodlení a 1 200 Kč jakožto náklad spojený s uplatněním pohledávky) a požadavek žalobce na zaplacení částky ve výši 13 207 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a částkou 1 200 Kč jakožto nákladem spojeným s uplatněním pohledávky).

4. Mezi účastníky tohoto řízení bylo nesporné, že žalovaný dne 23. 6. 2020 uhradil žalobci částku ve výši 21 101 Kč.

5. Při jednání, které se v této věci konalo dne 6. 6. 2022, žalobce i žalovaný zopakovali svou dosavadní argumentaci, na které setrvali i ve svých závěrečných návrzích. Žalobce v průběhu tohoto jednání zrekapituloval svůj žalobní požadavek s tím, že se po žalovaném domáhá zaplacení jednak příslušenství k původně žalované částce ve výši 21 101 Kč, a to jak zákonného úroku z prodlení za období od 29. 2. 2020 do 23. 6. 2020 (kdy došlo ze strany žalovaného k zaplacení této částky) tak částky 1 200 Kč jakožto nákladu spojeného s uplatněním této pohledávky, jakož i částky 13 207 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení za období od 29. 2. 2020 do zaplacení a částky 1 200 Kč jakožto nákladem spojeným s uplatněním této pohledávky), a ve vztahu k tomu, že žalovanou vznesená námitka promlčení žalobou uplatněného nároku je nemravná, obsáhle popisoval nesprávnost a nedůvodnost postupu žalované v kárných řízeních vedených proti žalobci pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka]. Žalovaný v průběhu tohoto jednání s podrobnou argumentací hájil postupy ve zmiňovaných kárných řízení vedených proti žalobci, a s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení žalovaného nároku, kterou nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy, navrhl zamítnutí žaloby. Soud v průběhu tohoto jednání provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění.

6. Z kárného spisu [spisová značka] soud zjistil, že na základě anonymní stížnosti byla na žalovaného podána kárná žaloby (ze dne 21. 9. 2017), jakož i to, že řízení o takto podané kárné žaloby bylo kárným rozhodnutím ze dne 25. 11. 2019 sp. zn. [spisová značka], které bylo žalobci doručeno dne 11. 2. 2020 a nabylo právní moci dne 4. 5. 2020, zastaveno. Dále soud z obsahu tohoto kárného spisu zjistil, že dne 8. 6. 2020 byl žalovaným dán pokyn k proplacení nákladů vynaložených v souvislosti s vedením tohoto kárného řízení v celkové výši 21 101 Kč.

7. Z kárného spisu [spisová značka] soud zjistil, že na základě stížnosti [jméno] [příjmení] byla na žalovaného podána kárná žaloba (ze dne 12. 8. 2015), jakož i to, že kárným rozhodnutím ze dne 13. 6. 2016, které bylo žalobci i jeho právnímu zástupci ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) doručeno dne 13. 10. 2016 a nabylo právní moci dne 1. 11. 2016, byl žalobce obvinění z této kárné žaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla kárná žaloba podána. Dále soud z obsahu tohoto kárného spisu zjistil, že podáním sepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právním zástupcem žalobce) označeným jako„ Věc: uplatnění nároku na náhradu škody způsobené kárným řízením vedeným u [advokátní komora], předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř.“, které bylo žalovanému doručeno 23. 12. 2019, byl žalovaný vyzván k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne obdržení této výzvy zaplatil žalobci částku v celkové výši 13 207 Kč jako náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vedením tohoto kárného řízení.

8. Z předžalobní výzvy sepsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právním zástupcem žalobce) označené jako„ Věc: uplatnění nároku na náhradu škody způsobené kárným řízením vedeným u [advokátní komora], předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř.“ soud zjistil, že tato byla žalovanému odeslána prostřednictvím datových schránek dne 21. 2. 2020 a dodána téhož dne, jakož i to, že jejím prostřednictvím žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky ve výši 21 101 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne obdržení této výzvy.

9. Z podání sepsaného žalobcem označeného jako„ Věc: uplatnění nároku na náhradu škody způsobené kárným řízením vedeným u [advokátní komora]“ soud zjistil, že jeho prostřednictvím uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 13 207 Kč u [stát. instituce], a to dle podacího razítka [stát. instituce] osobně dne 27. 2. 2017.

10. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 18. 5. 2017 č. j. [spisová značka] adresovaného žalobci soud zjistil, že jím [stát. instituce] žalobci sdělilo, že stát není odpovědným subjektem za škodu, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s kárným řízením vedeným [advokátní komora], jakož i to, že v daném případě je dána odpovědnost samotné profesní korporace.

11. Na základě shodného tvrzení účastníků uvedených v odst. 4. odůvodnění tohoto rozsudku, které vzal soud za své skutkové zjištění (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), a skutečností zjištěných z provedených důkazů uvedených v odst. 6. – 10. odůvodnění tohoto rozsudku bylo ve věci možno rozhodnout. Soud ve věci provedl i další důkazy, které však nehodnotil, neboť ty pouze dokreslují skutkový stav zjištěný v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí souzené věci (z ostatních provedených důkazů soud již žádné další rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení dané věci nezjistil). Žalobcem navržený důkaz na učinění dotazu na žalovaného (orgán archivace) za účelem zjištění, zda ke dni podání kárné žaloby ve věci [spisová značka], tj. ke dni 12. 8 2015, případně i před tímto datem, byla v archivu žalované uložena ověřovací kniha podpisů, soud pro nadbytečnost (s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci) zamítl.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce vymezením svého žalobního nároku při jednání u soudu, které se konalo dne 6. 6. 2022, požadoval ve vztahu k požadavku na přiznání zákonného úroku z prodlení k původně žalované částce 21 101 Kč méně, než původně (po částečném zastavení řízení na základě pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2021 č. j. 25 C 53/2020-44 zůstal předmětem řízení požadavek žalobce na přiznání zákonného úroku z prodlení k původně žalované částce 21 101 Kč za období od 29. 2. 2020 do zaplacení; při jednání soudu konaném dne 6. 6. 2020 žalobce uplatnil požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení k původně žalované částce 21 101 Kč za období od 29. 2. 2020 do 23. 6. 2020), vyhodnotil soud, že se jedná o částečné zpětvzetí, a proto za použití § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 24. 6. 2020 do zaplacení.

13. Projednávanou věc soud poté hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 513 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

15. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. V dané věci dospěl soud po provedeném dokazování k následujícím právním závěrům.

21. Ve vztahu k požadavku žalobce na přiznání příslušenství k původně žalované částce 21 101 Kč, a to zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 101 Kč za období od 29. 2. 2020 do 23. 6. 2020 a nákladu spojeného s uplatněním pohledávky (21 101 Kč) ve výši 1 200 Kč dospěl soud, že tento je oprávněný. Uznal-li žalovaný důvodnost nároku žalobce na zaplacení částky 21 101 Kč, což je zřejmé z toho, že mu předmětnou částku dne 23. 6. 2020 zaplatil, je důvodným i požadavek žalobce na příslušenství k této částce. Soud proto, za použití §§ 513, 1968 a 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., rozhodl tak, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení částky 13 207 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení za období od 29. 2. 2020 do zaplacení a částky 1 200 Kč jakožto nákladem spojeným s uplatněním této pohledávky), zabýval se předně soud, v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř., námitkou promlčení, kterou žalovaná uplatnila. Pokud jde o (ne) mravnost vznesení námitky promlčení, k tomu soud uvádí, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedené přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení přitom lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání, přičemž argumentace založená na skutečnostech, jež předcházely vzniku práva na náhradu škody, není sama o sobě významná (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2908/2014). Žalobcova argumentace ve vztahu k tvrzené nemravnosti žalovaným vznesené námitky promlčení se vztahovala toliko k postupům v kárných řízení vedených na žalobce žalovanou, tudíž k důvodnosti nároku samého (ke skutečnostem, jež předcházely vzniku práva na náhradu škody), nikoliv však již k tomu, že po vzniku práva na náhradu škody nastaly nebo vznikly skutečnosti odůvodňující odepření výkonu práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení. Relevantní skutečnosti, z nichž bych bylo možné usuzovat, že námitka promlčení vznesená žalovaným byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, tedy žalobce netvrdil, natož aby je prokázal. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu k soudu dne 20. 3. 2020, ačkoliv mu promlčecí lhůta k uplatnění žalobou uplatněnému nároku počala běžet dne 13. 10. 2016, kdy mu bylo doručeno kárné rozhodnutí ze dne 13. 6. 2016 (když právě v toto rozhodnutí vyústilo kárné řízení vedené žalovaným pod spisovou značkou [spisová značka], v jehož důsledku vznikla žalobci škoda, jejíž úhrady se domáhá v tomto řízení), učinil tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Skutečnost, že se před podáním žaloby žalobce se svým nárokem na subjekt, který nebyl k náhradě jím požadované náhrady škody pasivně legitimován, je bez právního významu. V této souvislosti lze zmínit toliko to, že je s podivem, že se žalobce se svým nárokem poté, co ze sdělení [stát. instituce] ze dne 18. 5. 2017 mohl seznat, že pasivně legitimovaným je v předmětné věci žalovaný, neobrátil se svým nárokem na žalovaného, potažmo na soud dříve (v době, kdy jeho právo nebylo promlčeno). Tím žalovaný sám, bez přičinění žalovaného, zapříčinil, že došlo k promlčení jeho práva, kterého se v tomto řízení domáhá. Jelikož soud právo žalobce na náhradu (požadavek na zaplacení částky 13 207 Kč s příslušenstvím) shledal při aplikaci §§ 619, 621 odst. 1 a 629 odst. 1 o. z. promlčené, nezbylo mu, než žalobu v tomto rozsahu zamítnout. Proto soud rozhodl tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

23. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku s tím, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v poměrné části, a to podle § 146 odst. 2 o. s. ř. (ve vztahu k jeho požadavku na zaplacení částky 21 101 Kč s příslušenstvím) a 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k jeho požadavku na zaplacení částky 13 207 Kč s příslušenstvím).

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci částku ve výši 21 101 Kč zaplatil po podání žaloby, dospěl soud k závěru, že ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. zavinil v tomto rozsahu z procesního hlediska zastavení řízení (žaloba byla v této části důvodná a zpět byla vzata pro chování žalovaného), pročež právo na náhradu nákladů řízení v takovém případě svědčí žalobci.

25. Ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 13 207 Kč s příslušenstvím nebyl žalobce úspěšný, pročež mu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu nenáleží (naopak svědčí žalovanému).

26. Poměr, v jakém žalobci v daném případě právo na náhradu nákladů řízení přísluší tak odpovídá 24 %, když v tomto pomět byl žalobce úspěšnější než žalovaný (21 101 Kč odpovídá 62%; 13 207 Kč odpovídá 38%; rozdíl mezi úspěchem žalobce (62%) a jeho neúspěchem (38%) představuje 24%).

27. Náklady řízení žalobce v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 716 Kč a nákladů na zastoupení advokátem. Na zastoupení advokátem přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů za pět jím vykonaných úkonů právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), konkrétně za převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, za sepis žaloby ze dne 20. 3. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, za předžalobní výzvu (nedatovanou, odeslána prostřednictvím datových schránek dne 21. 2. 2020) dle § 11 odst. 2 písm. h) AT, za vyjádření k věci samé ze dne 7. 1. 2021 (obsahující částečné zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a za účast na jednání před soudem dne 6. 6. 2022 dle § 11 písm. g) AT. Soud žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za dvě výzvy žalovanému (obě ze dne 21. 10. 2019), jimiž žalobce uplatnit svůj nárok u žalovaného, neboť tyto soud považuje za náklad spojený s uplatněním pohledávky, který byl předmětem posouzení ve věci samé jako příslušenství k žalobou uplatněným nárokům žalobce, tudíž by jejich zahrnutí do nákladů řízení bylo duplicitní, což je nepřípustné. Dále soud žalobci nepřiznal právo na náhradu za vyjádření adresovaná soudu ze dne 26. 3. 2021, 21. 6. 2021 a ze dne 7. 7. 2021, a to jak pro jejich strohost, tak zejména z důvodu, že je nepovažuje za účelně vykonané úkony právní služby vzhledem k tomu, že jimi žalobce (k výzvě soudu) doplňoval skutečnosti týkající se zaplacení částky 21 101 Kč žalovaným po podání žaloby a upřesňoval rozsah částečného zpětvzetí, ačkoliv mu nic nebránilo, aby tato tvrzení uvedl již ve vyjádření k věci samé ze dne 7. 1. 2021 (obsahující částečné zpětvzetí žaloby). Rovněž žalobci soud nepřiznal právo na náhradu za vyúčtování nákladů řízení, neboť se nejedná o úkon, který by bylo možno podřadit pod některý z úkonů právních služby ve smyslu § 11 AT, přičemž s přihlédnutím k tomu, že v případě, že by žalobce náklady řízení nevyúčtoval, přiznal by mu je soud dle obsahu spisu vedeného v této věci, současně nelze tento úkon považovat za účelně vykonaný.

28. Pokud jde o výši za vykonané právní služby, za převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 20. 3. 2020 a vyjádření k věci samé ze dne 7. 1. 2021 náleží za každý z těchto úkonů právní služby odměna v částce 2 500 Kč dle § 7 bod ü 5 AT za každý z těchto úkonů právní služby (vycházeno z tarifní hodnoty 34 308 Kč, tedy z částky, která byla předmětem řízení před částečným zastavením řízení na základě pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2021 č. j. 25 C 53/2020-44) a za předžalobní výzvu (nedatovanou, odeslána prostřednictvím datových schránek dne 21. 2. 2020) náleží odměna ve výši jedné poloviny (dle § 11 odst. 2 AT, neboť tato výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor, toliko uvádí rozpis částek, z nich žalovaná výše sestává, pročež jde o jednoduchou výzvu k plnění), tedy částka 1 250 Kč. Za účast na jednání u soudu pak náleží odměna v částce 1 660 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 13 207 Kč, tedy z částky, která zůstala předmětem řízení po částečném zastavením řízení na základě pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2021 č. j. 25 C 53/2020-44). Za výše uvedených pět úkonů právní služby tak náleží právnímu zástupci žalobce odměna v celkové výši 10 410 Kč ( (3 x 2500 Kč) + 1 250 + 1 660 Kč). K tomu dále náleží dle § 13 odst. 4 AT paušální náhrada v celkové výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Náklady řízení tak celkem činí 13 626 Kč (1 716 Kč (soudní poplatek) + 10 410 Kč (odměna za vykonané úkony právní služby) + 1 500 Kč (režijní paušál za vykonané úkony právní služby), přičemž 24 % z této částky pak odpovídá částce 3 270,20 Kč.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.