25 C 98/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Dočkalovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , jméno oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 5. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 106 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1), 2), 3), 4) a 5) jsou povinni zaplatit žalobcům a) a b) částku ve výši 106 597 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 106 597 Kč za období od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.

II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobcům a) a b) k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 43 236,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci a) a b) a žalovaní 2), 3), 4) a 5) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2020 se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení částky ve výši 106 597 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného nájemného a souvisejících služeb.

2. Dle žalobních tvrzení jsou žalobci vlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] pro obec [anonymizováno] [obec], k. ú. [obec], na adrese [adresa].

3. Žalobci se žalovaným 1) uzavřeli nájemní smlouvu ze dne 1. 11. 2016, které byla následně změněna dodatky č.

1. Dle této smlouvy se žalovaný 1) zavázal hradit žalobcům nájemné ve výši 25 000 Kč a dále úhradu za služby spojené s nájmem. K tomuto právnímu vztahu přistoupili v rámci smlouvy a dodatků žalovaní 2) – 5) jako ručitelé žalovaného 1).

4. Žalovaný 1) své povinnosti neplnil a nájemní vztah byl ukončen uplynutím sjednané doby ke dni 31. 12. 2019. Předmět nájmu byl zpět žalobcům předán dne 3. 1. 2020. Po skončení nájmu bylo vyhotoveno vyúčtování dlužných plateb za rok 2019 a bylo zasláno žalovaným spolu s předžalobní výzvou. Po započtení kauce ve výši 25 000 Kč dluží žalovaní žalobcům částku 106 597 Kč.

5. Žalovaní 1) a 4) se ve věci nijak nevyjádřili, k jednání dne 31. 10. 2022 se bez omluvení nedostavili.

6. Žalovaní 2) a 3) se ve věci vyjádřili tak, že nárok uplatňovaný žalobou neuznávají, neboť nebyli vyzváni k plnění coby ručitelé závazku, a tudíž jejich povinnost hradit nenastoupila. Při jednání dne 31. 10. 2022 setrvali na svém stanovisku a doplnili, že před podáním žaloby jim nebyla ani sdělena výše dluhu.

7. Žalovaný 5) se ve věci vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, a to tak, že nárok neuznává, neboť i přesto, že je v dopise s výzvou k plnění uvedeno, že je zasílán ostatním účastníkům na vědomí, žalobci nedoložili, že dopis byl skutečně zaslán ostatním účastníkům (ručitelům) a dále se opatrovník připojil k námitce žalovaných 2) a 3). Při jednání dne 31. 10. 2022 setrval na svém stanovisku a doplnil domněnku, že žalovaná je ruskou státní příslušnicí a nemusela tak znění smlouvy a dodatků rozumět.

8. Soud v průběhu jednání dne 31. 10. 2022 provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění.

9. Ze smlouvy o nájmu bytu a dohody o ručení ze dne 1. 11. 2016 vyplývá, že žalobci, jako pronajímatelé, uzavřeli se žalovaným 1), v pozici nájemce, smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v domu [adresa] v ulici [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ předmět nájmu“). Nájem byl sjednaný na dobu určitou, a to od 1. 11. 2016 do 31. 1. 2017, s možností prodloužení na základě písemné dohody. Nájemné bylo sjednáno ve výši 25 000 Kč měsíčně. Spolu s nájemným se žalovaný 1) zavázal žalobcům hradit zálohy na služby ve výši 1 450 Kč Tyto platby byly splatné vždy do 10. dne příslušného měsíce, kdy první nájemné za listopad 2016 bylo uhrazeno při podpisu nájemní smlouvy. Žalobci se zavázali vyúčtovávat služby žalovanému 1) jedenkrát za rok, a to do 30. dubna. Jistota byla sjednána ve výši jednoho měsíčního nájmu, tedy 25 000 Kč. Dále tato smlouva obsahovala ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3) (čl. VII. smlouvy), kde tito výslovně prohlásili, že nároky pronajímatele (žalobců) vůči nájemci (žalovanému 1)) z titulu úhrady dlužného nájemného, záloh či vyúčtování nedoplatku úhrady za služby, náhradu škody způsobené nájemcem či ze strany třetích osob užívajících byt…, případně jakékoli další nároky vzniklé z tohoto nájemního vztahu nebo v souvislosti s ním uspokojí, nebudou-li ze strany nájemce řádně a včas splněny a za úhradu těchto závazků nájemcem přebírají ručení. Ke smlouvě byly připojeny čtyři plné moci udělené žalobci [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO], kterou žalobci pověřili zabezpečováním veškeré činnosti (včetně uzavírání smluv) souvisejících s poskytováním služeb spojených s bydlením a užívání nebytových prostorů v domě [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec] a dále evidenční list bytu, ze kterého je patrný rozpis předepsané částky 26 450 Kč měsíčně a informace o spolubydlících v předmětu nájmu.

10. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 2. 2017 soud zjistil, že nájem byl prodloužen od 1. 2. 2017 do 30. 4. 2017. Výše jistoty a nájemného zůstala nezměněna.

11. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 5. 2017 soud zjistil, že nájem byl prodloužen od 1. 5. 2017 do 31. 12. 2017.

12. Z dodatku č. 3 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 5. 10. 2017 soud zjistil, že nájem byl prodloužen od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018.

13. Z dodatku č. 4 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 22. 11. 2018 soud zjistil, že nájem byl prodloužen do 31. 12. 2019. Zároveň tento dodatek obsahuje ručitelské prohlášení žalovaných 3), 4) a 5) stejného znění jako ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3) v samotné smlouvě.

14. Z výpisu z listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že vlastníci předmětu nájmu jsou žalobci.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované 1) soud zjistil, že žalovaní 2) –4) působili v této společnosti jako jednatelé/společníci.

16. Z protokolu o předání bytového prostoru ze dne 3. 1. 2020 soud zjistil, že předmět nájmu byl dne 3. 1. 2020 předán žalovanou 1) žalobcům.

17. Z vyúčtování služeb za rok 2019 ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že dluh z nezaplacených předpisů během roku činí 132 250 Kč a skutečný náklad vůči předepsaným zálohám činí minus 653 Kč (tedy vznikl přeplatek ve výši 653 Kč). Celkový dluh tak činí 131 597 Kč (132 250 Kč – 653 Kč).

18. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2020 s dodejkou soud zjistil, že žalobci upomenuli žalovaného 1) o zaplacení částky 131 597 Kč, a zároveň žalovanému 1) oznámili započtení složené jistoty ve výši 25 000 Kč vůči dlužné částce a požadují tak uhrazení zbývající dlužné částky ve výši 106 597 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení, jinak se budou vůči žalovanému 1) a ručitelům domáhat uhrazení dlužné částky soudní cestou. Tuto výzvu si žalovaná 1) převzala dne 21. 4. 2020.

19. Ze dvou obálek adresovaných žalovaným 4) a 5) soud zjistil, že žalobci zaslali ve stejný den jako žalované 1), tj. 17. 4. 2020, obálku, která se vrátila jako nedoručená s poznámkou pošty o odstěhování žalovaných 4) a 5).

20. Na základě skutečností zjištěných z provedených důkazů uvedených v odst. 9.–19 odůvodnění tohoto rozsudku bylo ve věci možno rozhodnout. Žalobci ani žalovaní ve věci dalších důkazů nenavrhli.

21. Projednávanou věc soud poté hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení.

22. Dle § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Dle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

24. Dle § 2247 odst. 1 věta první o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.

25. Dle § 2247 odst. 4 o. z. si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

26. Dle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

27. Dle § 2252 odst. 1 o. z. požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

28. Dle § 2252 odst. 2 o. z. nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

29. Dle § 2254 odst. 2 věty první o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží.

30. Dle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

31. Dle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu 32. Dle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

33. Dle § 2027 o. z. zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.

34. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. V dané věci dospěl soud po provedeném dokazování a posouzení věci dle výše uvedených zákonných ustanovení k následujícím právním závěrům.

36. Žalobci a žalovaný 1) uzavřeli dne 1. 11. 2016 nájemní smlouvu, ve které se žalovaný 1) zavázal hradit nájemné ve výši 25 000 Kč a zálohy na služby ve výši 1 450 Kč, a to pravidelně každý měsíc k 10. dni v měsíci. Způsob rozúčtování služeb je patrný z evidenčního listu, kde se podává, že služby související s nájmem se skládají z položek elektřina, úklid, pevný domovní odpad, studená voda a servis sítí. Stejnou skladbu služeb odráží i samotné vyúčtování služeb za rok 2019 ze dne 18. 2. 2020. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to do 31. 1. 2017, dodatky ke smlouvě byl prodloužen do 31. 12. 2019. Poté nájem skončil a předmět nájmu byl předán zpět žalobcům, jak zaevidováno v protokolu o předání. Žalovaní 2) až 5) přistoupili k tomuto právnímu vztahu jako ručitelé, jak písemně sjednáno ve smlouvě a dodatku č. 4.

37. Uzavření nájemní smlouvy, trvání a ukončení nájmu žalovaná 1) nezpochybnila a soudu byly tyto skutečnosti doloženy náležitě. Vznik a trvání ručení žalovaní 2) až 5) nezpochybnili, s výjimkou námitky opatrovníka žalované 5), kdy namítal možnou neznalost českého jazyka jako ruské státní příslušnice. Soud k této námitce uvádí, že je to právě žalovaná 5), která by měla prokázat, že český jazyk neovládá a se žalobci komunikovala v jiném, cizím, jazyce. Takové důkazy však nedoložila. Naopak, jak vyplývá z lustrace žalované 5) v základních registrech, založené ve spise na č. l. 35, žalovaná 5) měla v České republice povolen pobyt od 29. 5. 2014. V době podpisu ručitelského prohlášení tak žila v Česku více než 4 roky, což nelze považovat za dobu nepřiměřenou. Z výpisu se dále podává, že manželem žalované 5) je žalovaný 4), který ručitelské prohlášení podepsal spolu s žalovanou 5). Soudu se tak jeví vysoce nepravděpodobným, že by po takto dlouhém pobytu na území České republiky, za situace, kdy jsou oba žalovaní 4) a 5) společensky aktivní (min. účastní na podnikání žalované 1)), podepsali ručitelské prohlášení vztahující se přímo k podnikání žalované 1), kterému by nerozuměli. Jak smlouva, tak dodatky, včetně ručitelských prohlášení, tak soud považuje za platně uzavřené.

38. Z výše uvedených právních vztahů tak vznikla povinnost žalované 1) hradit nájemné a zálohy na služby a dále vyrovnat případný nedoplatek vzniklý vyúčtováním služeb za příslušný rok. Své povinnosti však nesplnila, když za rok 2019 neuhradila nájem a zálohy na služby v celkové výši 132 250 Kč. Vyúčtováním služeb ze dne 18. 2. 2020 byl sice zjištěn přeplatek vůči stanoveným zálohám ve výši 653 Kč, ten však byl započítán vůči dluhu z neuhrazeného nájemného a záloh. Žalovaná tak byla žalobcům dlužna částkou 131 597 Kč, vůči které žalobci následně započetli v souladu s § 2254 odst. 2 o. z. složenou jistotu ve výši 25 000 Kč. Na zbylou částku ve výši 106 597 Kč žalovaná 1) do dnešního dne ničeho neuhradila, a soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. Neboť je žalovaná 1) v prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobcům i zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem přitom odpovídá § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

39. Ve vztahu k žalovaným 2) až 5) soud uzavírá, že přistoupili k dluhu žalované 1) a zavázali se uhradit dluhy žalované 1) vzniklé mj. z„ dlužného nájemného, záloh či vyúčtování nedoplatku úhrady za služby“. O takovou situaci se jedná i v právě posuzovaném případě, kdy žalovaná 1) prokazatelně dluží žalobcům nájemné i zálohy na služby, resp. nedoplatek z provedeného vyúčtování. Zbývá se tak vypořádat s hlavní obranou žalovaných, když namítali, že nebyly o nastoupení ručitelského závazku řádně informováni a jejich povinnost hradit nenastoupila.

40. Jak vyplývá z § 2021 odst. 1 o. z., věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Žalobci doložili výzvu k plnění i s doručenkou (dodejkou), ze které je patrno, že výzvu si žalovaná 1) převzala dne 21. 4. 2020. Žalovaná 1) tak byla vyrozuměna o výši dluhu a byla vyzvána k jeho splnění. Podmínka výzvy hlavního dlužníka tak byla splněna. Žalobci však společně se žalovanou 1) vyrozuměli o výzvě k plnění i žalované 2) – 5), a to navíc nedostatečným způsobem. Vyzvat ručitele k plnění může věřitel až poté, co dlužník v přiměřené lhůtě dluh nesplní. Žalobci však žádné takové lhůty nevyčkali a výzvu zaslali uno actu„ na vědomí“ i ostatním ručitelům. Podmínka času tak splněna nebyla. I textace výzvy k plnění je nedostatečná a nelze z ní vyčíst požadavek žalobců, aby ručitelé plnili místo dlužníka. Ve výzvě je pouze oznámeno, že v případě, kdy dluh nebude uhrazen, bude podána žaloba i proti ručitelům. Žalobce tak nesplnil podmínky stanovené zákonem, aby před podáním žaloby mohl po ručitelích uhrazení dluhu požadovat.

41. Je tedy nutné zkoumat, zda samotná žaloba nemůže nahrazovat funkci výzvy k plnění, kdy tato bezesporu splňuje podmínku času, když byla žalobci podána až po uplynutí lhůty k plnění obsažené v předžalobní výzvě pro žalovanou 1). Na tuto otázku lze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 583/2004 ze dne 25. 1. 2005, který říká, že„ písemná výzva dlužníku ke splnění splatného závazku, jež je předpokladem pro vymáhání plnění závazku na ručiteli, může být obsažena v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníku zaplacení dlužné částky“. Zde Nejvyšší soud konstatoval, že hmotněprávní úkon může být učiněn i jako součást žaloby. Soud ve světle tohoto názoru tak nevidí důvod rozlišovat, zda je ručitel vyzván prostou výzvou či žalobou samotnou. Podstata obou úkonů je shodná – oznámení ručiteli, že existuje dluh vůči věřiteli, který dlužník neuhradil a požadavek věřitele k uhrazení dluhu samotným ručitelem. Soud doplňuje, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”)). Vzhledem k délce trvání řízení nelze pochybovat o tom, že ode dne podání žaloby do doby vyhlášení rozsudku uplynula dostatečně dlouhá doba jak pro případné splnění podmínky času, po jejímž uplynutí může být ručitel vyzván k plnění, tak v níž mohli žalovaní 2) – 5) žalobcům dlužnou částku uhradit. Pokud by tak bez odkladu učinili, nabízela by se možnost postupovat dle § 143 o. s. ř., a tedy přiznat náhradu nákladů žalovaným, neboť vůči nim bylo zahájeno řízení, ke kterému svým chováním nezavdali příčinu. V tomto případě však žalovaní 2) až 5) dlužnou částku neuhradili, ač k tomu během řízení dle výše uvedeného výkladu byli povinni.

42. Soud proto uložil žalovaným 2) – 5), aby dluh žalovaného 1) uhradili společně se žalovaným 1), přičemž v rozsahu plnění kteréhokoli z nich zaniká dluh v tomto rozsahu pro ostatní žalované.

43. O náhradě nákladů ve vztahu žalobci – žalovaní 2) až 5) soud rozhodl tak, že je nepřiznává žádné ze stran, neboť žalobci nesplnili podmínky stanovené v § 142a o. s. ř. a žalobu vůči žalovaným 2) – 5) podali předčasně. Žalovaným 2) – 5) náhradu nákladů nepřiznal, neboť svůj dluh do dnešního dne neuhradili.

44. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 236,88 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 106 597 Kč sestávající z částky 8 608 Kč (za zastupování dvou žalobců po 4 304 Kč) za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 304 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 328 Kč ve výši 6 578,88 Kč.

45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.

46. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.