26 C 100/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 66 283,67 Kč s příslušenstvím 1. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 66 283,67 Kč se zákonným úrokem z této částky od 1. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

2. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44 431,20 Kč, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 5. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 66 283,67 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce jako odběratel uzavřel s právním předchůdcem žalované ([právnická osoba]) jako dodavatelem, smlouvu o dodávce tepelné energie v teplé vodě s účinností od 1. 10. 2006 na dobu neurčitou, ev. č. smlouvy [číslo], na jejímž základě se právní předchůdce žalované zavázal dodávat žalobci tepelnou energii v teplé vodě pro odběrné místo [ulice a číslo] a [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce dne 23. 9. 2015 informoval právního předchůdce žalované o záměru instalovat do objektu [ulice a číslo] soustavu tepelných čerpadel pro zásobování teplem, k čemuž posléze dodal právnímu předchůdci žalované stavební povolení Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 16. 12. 2015 a poskytl relevantní část projektové dokumentace týkající se propojení soustavy tepelných čerpadel se stávajícími přívody teplárenské sítě. Dopisem ze dne 1. 8. 2016 žalobce informoval právního předchůdce žalované o tom, že navržený zdroj je koncipován jako plně soběstačný pro krytí 100% potřeby teplé vody předmětného objektu a tedy od jeho spuštění bude pro konkrétní objekt [ulice a číslo] nulový náměr (odběr) teplé vody, tedy i tepla v teplé vodě, v rámci stávající smlouvy, kdy v rámci realizace projektu bude fyzicky oddělen domovní rozvod teplé vody od stávajícího přívodu z centrálního zásobování tepla žalované, tedy po spuštění systému nebude vůbec možné z rozvodu teplé vody žalované teplou vodu a teplo v teplé vodě odebírat. Dne 17. 8. 2018 žalobce informoval žalovanou o proběhlé konzultaci s pracovníkem místní předávací stanice, p. [příjmení], ze dne 16. 8. 2018, který potvrdil dostatečné technické oddělení nového způsobu vytápění od stávajícího, tj. nulový odběr teplé vody a tím i tepla bez potřeby měření. Dále dne 13. 9. 2016 žalobce vyrozuměl žalovanou o odstranění dosavadních připomínek žalované/právního předchůdce žalované a uvedl, že považuje navržený způsob připojení od žalované za akceptovaný, kdy současně žalobce uplatnil za žalovanou požadavek na změnu odběrového diagramu pro následující rok 2017. O uvedených skutečnostech proběhlo mezi účastníky dne 7. 10. 2016 osobní jednání. V průběhu listopadu 2016 žalobce zprovoznil instalovaná čerpadla zabezpečující nový způsob dodávek teplé vody včetně vytápění objektu [ulice a číslo], s tím, že dodávky teplé vody žalovanou do ostatních objektů dle smlouvy o dodávce teplé vody pokračovaly beze změn. Žalobce reklamoval u žalované vyúčtování základní a spotřební složky dodávky teplé vody za prosinec 2016, která byla žalovanou uznána a vrátila žalobci celkem 19 699,31 Kč bez DPH odpovídající právě ušetřené spotřebě z důvodu spuštění systému tepelných čerpadel. Žalovaná účtovala žalobci na objekt [ulice a číslo] z období leden – září 2017 částky za základní složku odběru v úhrnné výši 66 283,67 Kč. Žalobce tyto částky za uvedené období na základě vystavených faktur uhradil, avšak předpokládal, že při konečném vyúčtování služeb dojde k vrácení těchto částek. Žalobce v mezidobí faktury za leden a únor 2017 úspěšně reklamoval co do spotřební složky, kdy tyto platby byly žalobci žalovanou vráceny a dne 18. 4. 2017 žalobce vyzval e-mailem žalovanou k řešení aktuálního stavu hrazení faktur při nulovém odběru za základní složku. V březnu 2017 žalovaná vypověděla žalobci smlouvu na dodávku tepelné energie s 6 měsíční výpovědní lhůtou. Přestože byla žalovaná povinna v takovémto případě ukončení smlouvy vyúčtovat žalobci své služby do 1 měsíce od ukončení smlouvy, učinila tak teprve v dubnu 2018, kdy uhrazené částky žalobcem za základní složku odmítla žalobci vrátit, resp. tyto účtovala jako spotřebované s pozdějším odůvodněním připravenosti žalované do předmětného objektu teplou vodu za předmětné období dodat. Žalovanou uvedený důvod vyplynul z reklamace vyúčtování žalované žalobci za rok 2017, kdy žalobce nejprve dopisem ze dne 27. 4. 2018 reklamoval u žalované neúplnost vyúčtování, ve znění doplnění reklamace ze dne 21. 6. 2018, kde již konkrétně reklamoval účtovanou položku pro předmětný již odpojený objekt za období leden – září 2017. Žalovaná se odvolává na skutečnost, že smlouva o dodávce tepelné energie byla ze strany žalobce ukončena teprve ke dni 30. 9. 2017 a přestože objekt [ulice a číslo] neodebral za předmětné období jakékoliv množství tepla v teplé vodě, což žalovaná nezpochybňuje, žalovaná byla po uvedené období připravena tepelnou energii podle smlouvy poskytnout, a proto účtuje za tuto připravenost základní složku na ohřev teplé vody ve vyfakturované výši. Reklamaci žalobce tak žalovaná vyhodnocuje jako neoprávněnou s odůvodněním, že ve své síti držela pro žalobce potřebný tepelný výkon. Žalovaná tak neoprávněně vyúčtovala žalobci za připravenost dodávat teplou vodu do objektu [ulice a číslo] celkově částku 66 283,67 Kč a tuto z uhrazených měsíčních fakturací žalobci zadržuje a odmítá žalobci vyúčtovat a vydat. Žalobce má za to, že se na něj od odpojení od sítě provozované žalovanou tvrzená povinnost žalované ohledně připravenosti potřebné množství energie do předmětného objektu dodat, nevztahuje, když energetický zákon, obchodní podmínky žalované (resp. i jejího právního předchůdce), ani vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství energie (dále jen„ vyhláška č. 405/2015 Sb.“) a vyhlášky č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích (dále jen„ vyhláška č. 70/2016 Sb.“) tuto povinnost připravenosti žalované vůči žalobci neukládají. Žalobce též uvádí, že sama žalovaná, porušila své povinnosti, když v rozporu s § 16 odst. 2) vyhlášky č. 70/ 2016 neprovedla vyúčtování do jednoho měsíce po ukončení zúčtovacího období (září 2017), nebo v rozporu s bodem 7.4 obchodních podmínek při oznámení o ukončení odběru neprovedla úpravu základní složky do všech připojených odběrných míst. S ohledem na výše uvedené, je žalobce přesvědčen, že žalovaná neoprávněné zadržela a zesplatnila částku 66 283,67 Kč, která neměla být žalobci vůbec účtována, když žalovaná věděla a musela vědět, že žalobce nemůže jakoukoliv tepelnou energii od žalované do objektu [ulice a číslo] odebrat a tedy i jen připravenost množství tepla žalované pro dodání do objektu žalobce ze strany žalované je irelevantní a neúčtovatelná.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2019 uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává co do důvodu i jeho výše a navrhuje, aby zdejší soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná uvedla nesporným, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované byla dne 7. 11. 2006 uzavřena Smlouva. Součástí závazku dodavatele k provádění dodávek tepelné energie byla po celou dobu trvání smluvního vztahu také připravenost k dodávkám tepelné energie. Předmětem této smlouvy byl dále závazek žalobce jakožto odběratele hradit sjednanou cenu tepelné energie, a to dle sjednaných cenových podmínek. Účinnost této smlouvy byla ukončena dne 30. 9. 2017, a to na základě výpovědi žalované, učiněné v měsíci březnu 2017, uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. V předmětném odběrném místě došlo ze strany žalobce ke změně ve způsobu vytápění a instalaci soustavy tepelných čerpadel pro zásobování teplem, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně uvedla, že bylo nutné, aby ke změně způsobu vytápění došlo v součinnosti s dodavatelem tepla za splnění technologických a legislativních podmínek s odkazem na ust. § 77 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen„ energetický zákon“). Žalovaná proto jednala se žalobcem o uzavření nové smlouvy na dodávku tepelné energie zohledňující nové podmínky rozhodné pro stanovení sazby za výkon z měřiče tepla. Žalovaná vyzvala dne 8. 8. 2016 žalobce ke splnění nezbytných podmínek, aby mohlo dojít k přechodu na bivalentní zdroj vytápění (prostřednictví umístění a zprovoznění tepelných čerpadel žalobce). Žalobce však podmínky pro uzavření nové smlouvy na dodávku tepelné energie nesplnil. Žalovaná opakovaně upozorňovala žalobce (dne 12. 10. 2016, 23. 11.2016 a 30. 12. 2016) na nutnost uzavření nové smlouvy na dodávky tepelné energie s tím, že pokud k uzavřené takovéto nové smlouvy nedojde, bude i nadále účinná stávající smlouva na dodávku tepelné energie, a to ve všech sjednaných podmínkách. Současně takto žalobci žalovaná zaslala písemný návrh nové smlouvy na dodávky tepelné energie, avšak k jejímu uzavření nikdy nedošlo. K ukončení účinnosti Smlouvy došlo ze strany žalované, a to v šestiměsíční výpovědní lhůtě ke dni 30. 9.2017. Žalovaná se po celou dobu trvání závazkového vztahu ze Smlouvy garantovala a zajišťovala potřebné kapacity k tomu, aby mohla dodávky tepelné energie provádět ve sjednaných parametrech, a to bez ohledu na to, zda k dodávkám tepelné energie skutečně dochází. Za splnění tohoto závazku je byla žalovaná oprávněna účtovat tzv. základní složku nákladů spotřebovanou v souvislosti s přípravou teplé vody, která představuje 30% z celkových nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody. Nad rámec výše uvedené, žalovaná uvedla, že na společné přípravě teplé vody pro odběrné místo žalobce byly na základě Dohody o procentuálním rozdělení tepelné energie a studené vody mezi odběrateli z předávací stanice ze dne 7. 11. 2006 napojeny další dva subjekty, a to [ulice] část [obec a číslo] (pro odběrné místo [ulice a číslo]) a [územní celek] (pro odběrné místo [číslo]). [příjmení] teplé vody tak byla vyúčtovávána pro tyto tři objekty, které byly napojeny na jedné společné přípravě pro dodávku teplé vody.

3. Žalobce ve své replice ze dne 12. 11. 2019 zrekapituloval své procesní stanovisko s tím, že vzhledem k neexistenci odběrného tepelného zařízení v objektu [adresa], je stanovení a fakturování základní složky ve výši 30 % neodůvodnitelné.

4. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované byla dne 7. 11. 2006 uzavřena Smlouva. Součástí závazku dodavatele k provádění dodávek tepelné energie byla po celou dobu trvání smluvního vztahu také připravenost k dodávkám tepelné energie. Předmětem této smlouvy byl dále závazek žalobce jakožto odběratele hradit sjednanou cenu tepelné energie, a to dle sjednaných cenových podmínek. Účinnost této smlouvy byla ukončena dne 30. 9. 2017, a to na základě výpovědi žalované, učiněné v měsíci březnu 2017, uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. V předmětném odběrném místě došlo ze strany žalobce ke změně ve způsobu vytápění a instalaci soustavy tepelných čerpadel pro zásobování teplem, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena. Mezi stranami je sporné, zda žalovaná byla oprávněna účtovat žalobci na objekt [ulice a číslo] za období leden – září 2017 částku za základní složku odběru v celkové výši 66 283,67 Kč (žalovaná částka) odpovídající 30 % z celkových nákladů za tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody, či tato představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o dodávce tepelné energie, ev. [číslo], má soud za prokázané, že žalobce s žalobkyní dne 7. 11. 2006 uzavřel Smlouvu s účinností od 1. 10. 2006 na dobu neurčitou, kdy předmětem této Smlouvy byla dodávka tepelné energie v teplé vodě pro odběrné místo [číslo] [ulice a číslo], [číslo], [obec a číslo], [část obce]. Součástí této smlouvy byla též další ujednání, kde bylo stanoveno zúčtovací období jako půlroční, a to od 1. 1. do 30. 6. a od 1. 7. do 31. 12. kalendářního roku. Strany se též ve Smlouvě dohodly, že skutečný podíl spotřební složky z vyúčtování TV z předchozího období bude účtován jako zálohový podíl spotřební složky pro následující období. Z opravného daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že odebrané teplo za zúčtovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 činilo -5,381 GJ a studená voda v TV činila -24,668m3. Celková výše přeplatku tak činila - 4 124,20 Kč Z opravného daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že byla žalobci vrácena částka ve výši 71 461,12 Kč a z opravného daňového dokladu [číslo] byla žalobci vrácena částka ve výši 22 654,21 Kč. Z oznámení o způsobu připojení tepelného čerpadla k dodávkám teplárny datované dne 1. 8. 2016, adresované žalované, bylo zjištěno, že dojde ke změně množství odebraných GJ v rámci stávající smlouvy počínaje rokem 2017, kdy objem odebíraných GJ bude žalobcem oznámen do konce září 2016. Ze způsobu připojení tepelného čerpadla k dodávkám teplárny datované dne 17. 8. 2016 adresované žalované bylo soudem zjištěno, vyplynulo, že žalobce trval na pokračování smluvního vztahu, tedy Smlouvy. Dopisem datovaným dne 13. 9. 2016 žalobce uplatnil u žalované požadavek na změnu odběrného diagramu pro rok 2017 ve výši 60 GJ. Ze zápisu jednání dne 7. 10. 2016 – Společenství vlastníků [ulice a číslo] a [číslo] soud zjistil, že SVJ odmítlo vypovědět Smlouvu převážně z důvodu vysokých nákladů na odpojení a levnější bivalenci z [anonymizována dvě slova] oproti bivalenci elektřiny. Ze změny způsobu vytápění a úpravy odběrového diagramu na rok 2017 datované dne 23. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaná odmítla návrh na úpravu OD na hodnotu 60 GJ s tím, že dle článku 13. 3 písm. d) obchodních podmínek (OPDT) není povinna změnu odběrového diagramu přijmout ve zvlášť odůvodněných případech. Ze změny způsobu vytápění a úpravy odběrového diagramu na rok 2017 datované dne 23. 11. 2016 vyplynulo, že žalovaná přehodnotila své stanovisko a zaslala žalobci návrh nové smlouvy. Podáním změna způsobu vytápění a úpravy odběrového diagramu na rok 2017 datovaném dne 30. 12. 2016 žalovaná žalobci sdělila, že navrhované technické řešení žalobce není možné, neboť jím dochází k propojení a ovlivňování soustav. Žalobci tak opětovně navrhla uzavření nové smlouvy o dodávce tepelné energie, kde by byla stanovena sazba za výkon. Z emailu ze dne 18. 4. 2017 soud zjistil, že žalobce uplatnil reklamaci fakturace tepla u žalované. Z reklamace neúplného vyúčtování ze dne 27. 4. 2018 soud zjistil., že žalobce požádal o zaslání protokolu o vyhodnocení základní složky nákladů výměníkové stanice [anonymizováno] [číslo]. Z odpovědi na zaslaný dopis – reklamace neúplného ročního vyúčtování teplé vody objekt [ulice a číslo] a [číslo] datované dne 23. 5. 2018 soud zjisti, že roční vyúčtování společné přípravy teplé vody zohledňuje pouze spotřební složku nákladů výměníkové stanice ve vztahu k jednotlivým odběrným místům, kdy spotřeba teplé vody je v tomto případě 0 m3. Z reklamace neúplného vyúčtování ze dne 21. 6. 2018 včetně reakce ze dne 27. 7. 2018 soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované reklamaci, a to chybné výpočty základní složky tepla pro přípravu teplé vody od ledna do září roku 2017 ve výši 57 637,98 Kč bez DPH, čili částku ve výši 66 283, 67 Kč, která je předmětem tohoto sporu., kdy žalovaná ve své reakci ze dne 6. 8. 2018 žalobci sdělila, že částka byla vyfakturována v souladu se zněním účinné a platné Smlouvy. Z odpovědi na zaslaný dopis – reklamace neúplného vyúčtování teplé vody 2017 datované dne 2. 7. 2018 soud zjisti, že žalovaná sdělila žalobci, že drží pro odběratele potřebný tepelný výkon a z tohoto důvodu je účtována žalobci základní složka nákladů na tepelný ohřev vody. Z odpovědi na zaslaný dopis – reklamace neúplného vyúčtování teplé vody 2017 datované dne 6. 8. 2018 soud zjisti, že žalovaná žalobci sdělila, že Smlouva byla v období od 1. 1. 2017 do 30. 9. 2017 platná a účinná, kdy žalovaná oprávněně účtovala žalobci základní složku nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody představující 30 % celkových nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 10. 10. 2018 výzvu k zaplacení žalované částky.

6. Z výslechu účastníka pana [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného 16. 9. 1942 soud zjistil, že od prosince roku 2016 bylo SVJ soběstačné s teplou vodou. Kolaudace instalovaného čerpadla byla provedena v únoru roku 2017.

7. Z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení], narozeného 21. 11. 1976 soud zjistil, že dokud nedojde mezi stranami smlouvy k finančnímu vypořádání, uzavírají se pouze ventily, které mohou být opětovně otevřeny a kdykoliv tak může dojít k dodávce ze strany žalované.

8. Z výslechu svědkyně paní [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného 19. 1. 1977 soud zjistil, že žalobce oslovil žalovanou se žádostí o bivalenci, kdy by žalovaná byla záložní zdroj pro dvě tepelná čerpadla. Tepelná čerpadla mají elekro-bojlery, elektro ohřevy, kterým, i v případě, že jim tepelná čerpadla nestačí, využijí elektro ohřev. Žalobce tak měl v úmyslu využít žalovanou jako záložní zdroj. V případě, že by žalobce měl nějakou zásadní závadu na zařízení, byl by bez dodávek teplé vody a ústředního topení, s tím, že by žalovaná jako záložní fungovala a musela by plně nastartovat a dodat potřebnou (plnou) kapacitu. Žalobce chtěl s žalovanou vyjednat pouze 6% stávajícího odběru, což by pro žalovanou znamenalo značnou neekonomičnost (náklady za techniky, pravidelnou revizi, údržbu, servisy). Žalovaná tak zprvu s bivalencí nesouhlasila, avšak následně zahájila s žalobcem kontraktační proces, a to s návrhem na uzavření nové smlouvy, kdy však k jejímu uzavření nikdy nedošlo. Náklady na odpojení (odpojení od centrálního zásobování) by v tomto případě platil žalobce, kdy by musel uhradit náklady spojené s odpojením. V případě žalobce by se tak musel odstranit přípojku stávajícího potrubí, která byla vyčíslena na částku ve výši 1 500 000 Kč. Výpověď byla pak podána ze strany žalované v souladu s obchodními podmínkami. Vyúčtované poplatky byly za tu teplou vodu (základní složku) v souladu s platnou a účinnou Smlouvou.

9. V řízení bylo provedeno dokazování i dalšími listinami, ty ale nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné další relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená nesporná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh na vyžádání fotografií od zaměstnance žalované pana [jméno] [příjmení], stavebním deníkem, projektovou dokumentací, doklady z kolaudace a čestnými prohlášeními blíže neurčených osob..

11. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované byla dne 7. 11. 2006 uzavřena Smlouva. Součástí závazku dodavatele k provádění dodávek tepelné energie byla po celou dobu trvání smluvního vztahu také připravenost k dodávkám tepelné energie. Předmětem této smlouvy byl dále závazek žalobce jakožto odběratele hradit sjednanou cenu tepelné energie, a to dle sjednaných cenových podmínek. Ze strany žalobce došlo ke změně ve způsobu vytápění a instalaci soustavy tepelných čerpadel pro zásobování teplem, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná s žalobcem jednala o uzavření nové smlouvy na dodávku tepelné energie zohledňující nové podmínky rozhodné pro stanovení sazby za výkon z měřiče tepla avšak bezúspěšně. Žalovaná opakovaně upozorňovala žalobce, a to dne 12. 10. 2016, 23. 11.2016 a 30. 12. 2016 na nutnost uzavření nové smlouvy. Případné náklady na odpojení od centrálního zásobování by musel hradit žalobce, kdy v tomto případě by musela být odstraněna přípojka stávajícího potrubí. K ukončení účinnosti Smlouvy došlo ze strany žalované, a to v šestiměsíční výpovědní lhůtě ke dni 30. 9.2017 v souladu s obchodními podmínkami. Za splnění závazku si žalovaná účtovala tzv. základní složku nákladů spotřebovanou v souvislosti s přípravou teplé vody, která představuje 30% z celkových nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle energetického zákona a vyhlášky č. 405/2015 Sb.“: Podle § 77 odst. 4 energetického zákona, odběratel tepelné energie může zřídit a provozovat náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie, který je propojen s rozvodným tepelným zařízením nebo může ovlivnit jeho provoz, teplonosnou látku v rozvodném tepelném zařízení nebo její parametry, pouze po písemné dohodě s držitelem licence na rozvod tepelné energie. Podle § 1 vyhlášky č. 405/2015 Sb., tato vyhláška stanoví a) způsob dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie pro více odběrných míst nebo v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné energie, a kdy nedojde k dohodě o způsobu rozdělení nákladů, b) rozsah a termíny předávání údajů o dodávce tepelné energie dodavateli tepelné energie ze stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo údajů ze zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a dalších údajů potřebných pro rozdělování nákladů na vytápění a dodávku teplé vody. Podle § 1887 o. z., postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 405/2015 Sb., náklady na tepelnou energii pro vytápění a na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody a její dodávku do všech odběrných míst nebo do jednotlivých objektů nebo částí objektů, které jsou zásobovány z jednoho odběrného místa, se rozdělí na složku základní a spotřební. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 405/2015 Sb., základní složka nákladů na tepelnou energii pro vytápění činí 40 % celkových nákladů na tepelnou energii na vytápění a základní složka nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody činí 30 % celkových nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody. Uvedené základní složky se rozdělí v případě a) vytápění podle započitatelné podlahové plochy jednotlivých objektů nebo částí objektů podle jiného právního předpisu1), b) teplé vody podle podlahové plochy jednotlivých objektů nebo částí objektů podle jiného právního předpisu1). Podle § 3 odst. 3 vyhlášky č. 405/2015 Sb., Spotřební složka nákladů na tepelnou energii pro vytápění činí 60 % celkových nákladů na tepelnou energii na vytápění a rozdělí se a) v poměru podle měřených spotřeb ze stanovených měřidel2) určujících měřenou veličinu v joulech, jsou-li odběrateli tepelné energie instalována tato měřidla ve všech jednotlivých odběrných místech nebo ve všech jednotlivých objektech nebo částech objektu, b) v poměru podle měřených spotřeb ze zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud není splněna podmínka podle písmena a) a jsou-li ve všech jednotlivých objektech nebo částech objektů instalována zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění3) stejného typu, která používají stejnou metodu registrace, c) podle započitatelné podlahové plochy jednotlivých objektů nebo částí objektů podle jiného právního předpisu1), pokud nejsou splněny podmínky podle písmena a) nebo b). Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 70/2016 Sb., dodavatel tepelné energie provádí odběrateli bezplatně vyúčtování dodávky tepelné energie nejméně jednou za kalendářní rok, a to k 31. prosinci kalendářního roku, který je posledním dnem zúčtovacího období. Doklad o vyúčtování dodávky tepelné energie za kalendářní rok poskytuje dodavatel odběrateli nejpozději do 28. února následujícího kalendářního roku, pokud se s odběratelem nedohodne jinak. Podle § 16 odst. 2 vyhlášky č. 70/2016 Sb., v případě, že je zúčtovací období kratší než kalendářní rok, provede dodavatel tepelné energie vyúčtování dodávky tepelné energie vždy k poslednímu dni tohoto zúčtovacího období, nejpozději do konce následujícího měsíce.

13. S ohledem na to, že nedošlo mezi smluvními stranami (žalobcem a žalovanou) k uzavření nové smlouvy, řídil se právní vztah Smlouvou ze dne 7. 11. 2006. Žalovaná tedy plnila své povinnosti plynoucí ze závazku (tj. Smlouvy), neboť garantovala a zajišťovala potřebné kapacity k tomu, aby mohla dodávky tepelné energie provádět ve sjednaných parametrech, a to bez ohledu na to, zda k dodávkám tepelné energie skutečně dochází či nikoliv. Za splnění tohoto závazku tak byla žalovaná oprávněna účtovat tzv. základní složku nákladů spotřebovanou v souvislosti s přípravou teplé vody, která představuje 30% z celkových nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na přípravu teplé vody (viz § 3 odst. 2 vyhlášky č. 405/2015 Sb.). V tomto případě tak částka ve výši 66 283,67 Kč (žalovaná částka) byla účtována ze strany žalované zcela po právu, a to v souladu se Smlouvou a právní úpravou v energetickém zákoně a ve vyhlášce č. 405/2015 Sb.

14. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud tak žalobu zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 431,20 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 283,67 Kč, sestávající se z částky 3 780 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalované ze dne 9. 10. 2019, účast na jednání ze dne 17. 2. 2020, účast na jednání ze dne 15. 6. 2020 přesahující 2 hodiny, účast na jednání ze dne 10. 8. 2020, vyjádření žalované ze dne 7. 9. 2020 a účast na jednání ze dne 29. 4. 2021 přesahující 2 hodiny) ve výši 36 720 Kč, z devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 2 700 Kč, a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 720 Kč ve výši 7 7 711,20 Kč.

16. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.