26 C 12/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 1. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 1. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 2. 2016 do zaplacení) jako náhrady nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutím [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 24. 5. 2017, [číslo jednací], bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí [orgán] ze dne 7. 3. 2017, č. j. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [rok], kterým byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a z nedbalostního spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, neboť žalobce dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, kdy téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu. Za uvedené jednání uložil [orgán] pokutu v částce 27 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 13 měsíců ode dne právní moci napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo na základě žaloby podané žalobcem zrušeno [název soudu], a to rozsudkem ze dne 12. 7. 2018, č. j. [číslo jednací]. V návaznosti na tento rozsudek pak [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] rozhodnutím [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka] rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení o tomto přestupku zastavil. Rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu, a to v souvislosti s porušením § 38 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil a věc tohoto přestupku vrátil [orgán], odbor vnitřních věcí, k novému projednání. Na základě výše uvedeného nezákonného rozhodnutí [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec], kdy bylo žalobci neoprávněně zadržováno správním úřadem řidičské oprávnění od 1. 2. 2016 do 29. 6. 2018. Žalobci tak byla nezákonným rozhodnutím správního orgánu způsobena újma, kterou vyčíslil na částku ve výši 500 000 Kč s tím, že žalobce je osoba staršího věku podnikající jako zemědělec, kdy chová hospodářská zvířata a bez řidičského oprávnění je možnost chovu hospodářských zvířat výrazně ztížena a současně dostupnost veřejné dopravy k obstarání základních životních potřeb je v místě bydliště žalobce velmi špatná. Žalobce částku ve výši 500 000 Kč představující nemajetkovou újmu uplatnil u žalované, avšak žalovaná žádosti o odškodnění nevyhověla s tím, že nárok je již promlčen. Co se týká doby, po kterou bylo žalobci zadržováno řidičské oprávnění, nesouhlasí žalobce s konstatováním žalované, že rozhodnutí o zamítnutí odvolání nabylo právní moci až dne 25. 5. 2014, a tedy nelze nemožnost žadatele řídit motorová vozidla v období od 1. 2. 2016 do 25. 5. 2017, stavět do příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím, jelikož v té době ještě nebylo vydáno. K uvedenému žalobce uvádí, že do doby zadržení řidičského oprávnění je nutno zahrnout dobu, po kterou mu fakticky bylo ze strany správních orgánů zadržováno řidičské oprávněn, tedy žalobce požaduje odškodnění od počátku faktického odebrání řidičského oprávnění do doby, kdy mu bylo řidičské oprávnění vráceno, tedy do 29. 6. 2018. Dále žalobce nesouhlasí s konstatováním žalované, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. V této souvislosti žalovaná uvádí, že dle ní je zjevné, že o vzniku újmy věděl již ode dne, kdy mu bylo řidičské oprávnění nezákonným rozhodnutím odebráno a současně žalobce uvádí, že řidičské oprávnění mu nebylo odebráno nezákonným rozhodnutím, neboť to v době odebrání řidičského oprávnění ještě neexistovalo. Proti žalobci bylo v předmětném období vedeno několik správních řízení, a tedy nelze bez dalšího dospět k závěru, že žalobce se o tom, kdo odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, věděl již v době, kdy mu bylo řidičské oprávnění odebráno. S ohledem na výše uvedené tak žalobce požaduje zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 2. 2016 do zaplacení) a přiznat náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření doručeném zdejšímu soudu dne 17. 3. 2020 uvedla, že nárok žalobce neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Dále žalovaná konstatuje, že rozhodnutí [orgán] [anonymizováno] ze dne 24. 5. 2017 bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] [anonymizováno], jenž nabyl právní moci dne 18. 7. 2018, nejpozději tento den se tak žalobce o existenci nezákonného rozhodnutí musel dozvědět. Žalobce tedy nejpozději dne 18. 7. 2018 věděl nejen o existenci nezákonného rozhodnutí, ale vzhledem k výše uvedenému také o vzniklé nemajetkové újmě. Jako zcela zásadní pak žalovaná uvádí, že žádost žalobce byla žalované doručena dne 22. 1. 2019. Z uvedeného je zřejmé, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, byl již v době podání žádosti promlčen. Vzhledem k uvedenému se žalovaná tvrzenou nemajetkovou újmou dále nezabývala. Nadto žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v evidenční kartě řidiče má žalobce jen za rok 2016 čtyři záznamy o spáchaných přestupcích, přičemž poslední záznam je z 12. 4. 2017, že kterého vyplývá, že [orgán] uložil ve správním řízení žalobci sankci zákazu řízení motorových vozidel od 18. 1. 2018. Vzhledem k uvedenému tak nelze dle žalované dospět k závěru, že hypotetická újma žalobce, vzniklá po tomto datu, byla dána v důsledku nezákonného rozhodnutí [orgán] [anonymizováno], a že by každé osobě nacházející se ve stejném postavení jako žalobce vznikla újma. Z tohoto důvodu není možné vznik nemajetkové újmy na straně žalobce presumovat.

3. S ohledem na prohlášení žalobce a žalobkyně při ústním jednání konaném dne 22. 3. 2021 není mezi stranami sporu o průběhu správního řízení a o uplatnění nároku žalobce vůči žalované ze dne 22. 1. 2019. Mezi stranami je sporné, zda vzniklá nemajetková újma je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a též zda je nárok již promlčen.

4. Soud ve věci učinil následující skutková tvrzení: Ze spisu [orgán] sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [rok] z výpisu evidenční karty osoby žalobce soud zjistil, že žalobci byl předběžným opatřením dne 1. 2. 2016 zadržen [číslo řidič. oprávnění]. Dále ze spisu [orgán] sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že rozhodnutím [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 17. 9. 2018, vypravené dne 18. 9. 2018, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] byl žalobce uznán vinným z nedbalostního spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, neboť žalobce dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, kdy téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu. Za uvedené jednání uložil [orgán] pokutu v částce 10 000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2018. A dále soud zjistil, že rozhodnutím [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] ze dne 12. 12. 2018 bylo napadené rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 17. 9. 2018, vypravené dne 18. 9. 2018, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] potvrzeno a odvolání zamítnuto. Ze spisu [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] soud zjistil, že [název soudu] dne 12. 7. 2018 zrušil rozhodnutí [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 24. 5. 2017, [číslo jednací] a vrátil věc [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec], kdy následně [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] rozhodnutím [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka] ze dne 3.8.2018 rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení o tomto přestupku zastavil a dále rozhodnutím [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka] rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu, a to v souvislosti s porušením § 38 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil a věc tohoto přestupku vrátil [orgán], odbor vnitřních věcí, k novému projednání, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 8. 2018. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [název soudu] dne 12. 7. 2018 zrušil rozhodnutí [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 24. 5. 2017, [číslo jednací] a vrátil věc [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec]. Z vyjádření [stát. instituce] ze dne 25. 6. 2019 soud zjistil, že žalované byla doručena žádost ze strany žalobce o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, a to za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, avšak žalovaná poskytnutí přiměřeného zadostiučinění odmítla s tím, že předmětný nárok je již promlčen.

5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro toto řízení.

6. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobci byl předběžným opatřením dne 1. 2. 2016 zadržen [číslo řidič. oprávnění]. Rozhodnutím [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 24. 5. 2017, [číslo jednací], bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí [orgán] ze dne 7. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok], kterým byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a z nedbalostního spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, neboť žalobce dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, kdy téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu. Za uvedené jednání uložil [orgán] pokutu v částce 27 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 13 měsíců ode dne právní moci napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo na základě žaloby podané žalobcem zrušeno [název soudu], a to rozsudkem ze dne 12. 7. 2018, č. j. [číslo jednací]. V návaznosti na tento rozsudek pak [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] rozhodnutím [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka] dne 3.8.2018 rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení o tomto přestupku zastavil. Rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, vypravené dne 14. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu, a to v souvislosti s porušením § 38 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil a věc tohoto přestupku vrátil [orgán], odbor vnitřních věcí, k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.8.2018. Dále rozhodnutím [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 17. 9. 2018, vypravené dne 18. 9. 2018, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] byl žalobce uznán vinným z nedbalostního spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, neboť žalobce dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, kdy téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu. Za uvedené jednání uložil [orgán] pokutu v částce 10 000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2018. Rozhodnutím [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] ze dne 12. 12. 2018 bylo napadené rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 17. 9. 2018, vypravené dne 18. 9. 2018, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] potvrzeno a odvolání zamítnuto. V souvislosti s výše popsaným skutkovým stavem tak bylo žalobci neoprávněně zadržováno správním úřadem řidičské oprávnění od 1. 2. 2016 do 29. 6. 2018. Dne 25. 6. 2019 [stát. instituce] odmítlo poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění ve formě částky ve výši 500 000 Kč představující újmu způsobenou při výkonu veřejné moci (neoprávněné zadržení řidičského průkazu) s odůvodněním, že předmětný nárok je již promlčen.

7. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 1,2,3 citovaného zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2201/10 ze dne 11. 4. 2013 výkladu rozhodného podústavního práva v duchu ústavních imperativů zakotvených v čl. 36 odst. 3 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod odpovídá názor, že odpovědnost státu za škodu vzniklou rozhodnutím o zadržení řidičského průkazu podle § 15 odst. 1 vyhlášky č. 7/1964 Sb. nelze vyloučit jen proto, že k výslovnému (formálnímu) zrušení tohoto správního rozhodnutí nedošlo, jestliže lze uvažovat o faktickém "odstranění" tím, že dříve zadržený řidičský průkaz je navrácen coby přímý důsledek určitého výsledku jiného řízení (zproštění obžaloby ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví).

8. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobci počala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta nejpozději dnem 3. 8. 2018, tedy dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka] ze dne 3.8.2018, kterým bylo rozhodnutí [orgán], odboru vnitřních věcí, ze dne 7. 3. 2017, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [rok], v části týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušeno a řízení o tomto přestupku zastaveno. Tato 6 měsíční promlčecí doba by uběhla dnem 3.2.2019. Dne 22.1.2019, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby, žalobce u žalované svůj nárok předběžně uplatnil (tedy po uplynutí 5 měsíců a 19 dnů již běžící promlčecí lhůty). Žalovaná o předběžně uplatněném nároku žalobce rozhodla dne 25.6.2019 a opětovně počala běžet zbývající část promlčecí doby. Pokud tedy do této doby žalobce nepodal žalobu u soudu (žaloba byla podána až dne 13. 1. 2020), je jeho nárok ve výši 500 000 Kč z titulu imateriální újmy promlčen a pokud žalovaná vznesla námitku promlčení, nelze tento nárok žalobci přiznat.

9. Důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku k výši nemajetkové újmy, která vznikla žalobci, soud pro nadbytečnost zamítl, neboť s ohledem na shora uvedené právní posouzení věci by realizace tohoto důkazu byla nadbytečná.

10. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu žalobce zamítl v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč, představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.