26 C 126/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 248 251,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 248 251,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 82 472 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta A, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.7.2024 se žalobce domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 248 251,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 19. 6. 2024 do zaplacení s následujícím odůvodněním. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s žalobcem jakožto úvěrovaným dne 25. 4. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též „Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byla i Smluvní ujednání, v nichž byla sjednána rozhodčí doložka. Na základě Úvěrové smlouvy žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 37 000 Kč za poplatek ve výši 60 380 Kč, tedy celková částka splatná žalobcem činila 97 380 Kč, a to v 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,17 % p.a. a RPSN činilo 148,16 %. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Žalobce poukazuje především na čl. 12.

5. Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12.7 pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Jelikož nebylo v možnostech žalobce poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení, v důsledku čehož žalovaná zahájila žalobci rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne 27. 12. 2016, na jehož základě byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úrok a řadu nepřiměřených smluvních pokut i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech žalobce plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči žalobci na základě exekučního titulu - vydaného rozhodčího nálezu - exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , a to pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Exekuční řízení“).Žalobce však v průběhu Exekučního řízení seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Žalobce proto podal návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Exekuční řízení bylo následně zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2021 (dále též „Usnesení OS“), a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazují rozhodčí doložky zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost kumulujících se smluvních sankcí, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat a tento rozhodčí nález nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem. Exekuční řízení bylo následně pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 25.11.2021 ( dále též „Usnesení KS“), který Usnesení OS výroku o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nemravné řetězící se smluvní pokuty. Tato zjištění vedla odvolací soud k závěru, že Úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z Úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a exekuční titul byl tak od počátku nevykonatelný. Usnesení KS, kterým bylo potvrzeno Usnesení OS ve výroku o zastavení Exekučního řízení, nabylo právní moci dne 8. 1. 2022. V průběhu Exekučního řízení však soudní exekutor vymohl na žalobci částku ve výši 299 003,42 Kč, kterou soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné v Exekučním řízení, a která byla krom původní jistiny úvěru ve výši 37 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na zmiňované excesivní nemravné úroky a smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Žalobce navíc ještě před zahájením Exekučního řízení uhradil žalované částku ve výši 3 246 Kč. Žalobce tedy uhradil žalované před zahájením Exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 302 249,42 Kč (dále jen „Vyplacené plnění”), ačkoliv reálně obdržel od žalované částku ve výši 37 000 Kč. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Jistina bezdůvodného obohacení je tvořena rozdílem mezi Vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a absolutně neplatné Úvěrové smlouvy. Žalované z Vyplaceného plnění náleží a žalovaná je tak oprávněna si ponechat částku 37 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 16 997,85 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč ode dne 27. 4. 2016 do 8. 1. 2022, tedy do dne, kdy došlo k pravomocnému zastavení Exekučního řízení. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat částku 53 997,85 Kč. Žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, neboť v důsledku pravomocného zastavení Exekučního řízení odpadl právní důvod, pro který si žalovaná mohla ponechat finanční prostředky, které obdržela od žalobce jakožto Vyplacené plnění (před zahájením a v průběhu Exekučního řízení). Žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná Vyplaceným plněním získala (302 249,42 Kč), a tím, co jí z Vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (53 997,85 Kč) - tedy částkou 248 251,57 Kč.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s žalobním návrhem žalobce nesouhlasí, nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalovanou a žalobcem dne 25.4.2016. Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto, a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný; dluh stále existuje – exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zejména pak stále existuje předmětný rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27.12.2016 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu přitom podána nebyla. Žalobce obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nález byla vyznačena právní moc. Nic žalobci nebránilo, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu – tam mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Takovou žalobu pak mohl podat i následně v průběhu exekučního řízení, kdy mohl prolomit 3měsíční lhůtu na podání žaloby, ale neučinil tak. Pokud žalobce zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Rozhodčí nález je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici žalobce, a ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., představuje překážku věci rozhodnuté. Zároveň žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalobce věděl, resp. vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2016, tedy smluvní vztah a rovněž i další právní vztahy se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), dle platné právní úpravy. Podle tohoto zákona se tedy posuzuje případný vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce spojuje vznik bezdůvodného obohacení s okamžikem, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekuce, neboť v tento okamžik dle něj má nastat skutečná vědomost oprávněného z bezdůvodného obohacení. Tento výklad je však dle názoru žalované zcela mylný. Promlčení je pak tradičním právním institutem zajišťujícím motivaci oprávněné osoby k učinění příslušných právních kroků. Zákonodárce jím apeluje, aby nároky byly uplatňovány ve lhůtě nepřesahující určitou časovou hranici. Takový přístup je z procesního hlediska nejen praktický, ale je rovněž v souladu s postulátem soukromého práva vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva patří bdělým. Je tedy nutné posoudit otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. V průběhu exekučního řízení žalobci zajisté známo, kolik mu bylo strháváno ze mzdy, případně z jiného jeho příjmu, a rovněž mu byly i zasílány exekuční příkazy, kde je soudním exekutorem uváděno, kolik již bylo na pohledávku vymoženo; navíc toto mohli vidět např. i na výplatních páskách. Žalobce se mohl kdykoliv na stav exekuce dotázat a ve vlastním zájmu toto sledovat měl a mohl. Žalobce měl a mohl mít takové skutkové informace, že mohl již dříve v průběhu exekučního řízení podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení a spolu s tím i logicky návrh na zastavení a odklad exekučního řízení, nejpozději k datu podání návrhu na zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce je datován ke dni 16.9.2020 a žalobce v něm tvrdil veškeré rozhodné skutečnosti pro vydání bezdůvodného obohacení. Aby se nevedla souběžně dvě řízení, mohl navrhnout přerušení nalézacího řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení do doby rozhodnutí o návrhu na zastavení exekučního řízení a přitom se tak vyhnout promlčení svého nároku. Pokud tak neučinil, resp. učinil to až nyní, jde jen o jeho neopatrnost a nepozornost. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta započala běžet poté, co se žalobce dozvěděl/měl a mohl dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že povinný k jeho vydání je žalovaná. Žalobce věděl již v průběhu exekučního řízení a zcela jistě to věděl ke dni podání návrhu na zastavení exekuce (datován ke dni 16.9.2020), kde uváděl nejen skutkové okolnosti, ale i právní hodnocení, kdy všechny rozhodné skutečnosti již tvrdil.

3. Při jednání dne 26.3.2025 žalobce a žalovaná učinili nesporným, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná vyplatila žalobci částku ve výši 37 000 Kč, před zahájením exekučního řízení žalobce žalované uhradil 3 246 Kč a v rámci exekučního řízení pak soudní exekutor žalované vyplatil částku 299 003,42 Kč.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Žalovaná jako úvěrující uzavřela s žalobcem jako úvěrovaným dne 25. 4. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 37 000 Kč, přičemž žalobce se zavázal tuto částku žalované vrátit v 30 měsíčních splátkách po 3 146 Kč zahrnujících splátku jistiny a úrok, tedy celkem 97 380 Kč. Úroková sazba činila 148,17 % p.a. a předpokládaná výše RPSN 148,16 %. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Dle čl. 12.

5. Smluvních ujednání žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12.7 pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena rozhodčí smlouva dne 25.4.2016, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 4. 2016 včetně smluvních ujednání, rozhodčí smlouva ze dne 25.4.2016). V důsledku prodlení žalobce žalovaná zahájila vůči žalobci rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, dne 27.12.2016 č.j. , spisová značka, , kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované částku 118 607 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 14.10.2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 94 134 Kč od 14.9.2016 do zaplacení, jakož i náklady rozhodčího řízení ve výši 16 007,20 Kč (rozhodčí nález č.j. , spisová značka, ze dne 27.12.2016). Žalobce svou povinnost uloženou rozhodčím nálezem nesplnil, proto bylo proti němu na základě vydaného rozhodčího nálezu zahájeno na návrh žalované exekuční řízení, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , a to pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce podal návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2021. K odvolání žalované jako oprávněné v exekučním řízení usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 25.11.2021, bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce potvrzeno, kdy krajský soud konstatoval, že vymáhané plnění se zjevně příčí dobrým mravům a je v rozporu se základními zásadami demokratického právního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.1.2022 ( návrh žalobce na zastavení exekuce ze dne 16.9.2020, usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 23. 7. 2021, usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 25.11.2021). Před zahájením exekučního řízení žalobce žalované uhradil 3 246 Kč a v rámci exekučního řízení pak soudní exekutor žalované vyplatil částku 299 003,42 Kč ( nesporná tvrzení účastníků). Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 248 251,57 Kč, což však žalovaná dopisem ze dne 10.6.2024odmítla, v zájmu smírného řešení navrhla uzavřít dohodu o narovnání, na základě které by žalobci vrátila částku 118 130,28 Kč (předžalobní výzva ze dne 4. 6. 2024, odpověď na předžalobní výzvu ze dne 10. 6. 2024).

6. Z ostatních provedených důkazů soud ve věci neučinil žádná skutková zjištění, významná pro rozhodnutí v dané věci, a proto je v písemném vyhotovení rozsudku blíže nezmiňuje. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Návrhy na provedení dalších důkazů proto pro nadbytečnost zamítl.

7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že žalovaná jako úvěrující uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru a rozhodčí smlouvu. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovaná žalobci částku ve výši 37 000 Kč. Pro neplnění povinností žalobce z úvěrové smlouvy, tedy splácení úvěru, byl vydán nejdříve rozhodčí nález a poté zahájena exekuce, která byla následně zastavena z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy včetně uzavřené rozhodčí smlouvy, neboť krajský soud konstatoval, že vymáhané plnění se zjevně příčí dobrým mravům a je v rozporu se základními zásadami demokratického právního řádu. Součet částek uhrazených žalobcem žalované před zahájením exekuce a vymožených v jejím průběhu činí 302 003,42 Kč.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

12. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Podle § 638 odst. 1,2 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

14. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi částkami jím zaplacenými žalované a vymoženými v exekuci a částkou poskytnutou mu ze strany žalované. Pokud jde o vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované, soud se ztotožňuje se závěry exekučního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a rozhodčí smlouvy, kdy na tato rozhodnutí lze odkázat a uzavřít, že mezi účastníky byla uzavřena absolutně neplatná úvěrová smlouva a navazující rozhodčí smlouva. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 37 000 Kč, přičemž žalobce se zavázal tuto částku žalované vrátit v 30 měsíčních splátkách po 3 146 Kč zahrnujících splátku jistiny a úrok, tedy celkem 97 380 Kč. Úroková sazba činila 148,17 % p.a. a předpokládaná výše RPSN 148,16 %. Sjednaná úroková sazba značným způsobem překročila únosnou míru úrokového a nákladového zatížení pro poskytování spotřebitelského úvěru. Navíc byla úvěrová smlouva dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dospěl soud k závěru, že strany si navzájem plnily bez právního důvodu na základě absolutně neplatné smlouvy, částky vymožené exekutorem pak představují plnění na základě právního důvodu, který odpadl. Žalobce na základě absolutně neplatné smlouvy přijal částku 37 000 Kč, kdy žalobce nezpochybňuje, že žalovaná má na tuto částku nárok, kdy dále žalobce nezpochybňuje nárok žalované na částku 16 997,85 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč ode dne 27. 4. 2016 do 8. 1. 2022, tedy do dne, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení. Celkově je tak žalovaná oprávněna si ponechat částku 53 997,85 Kč, když s tímto výpočtem žalobce se soud ztotožňuje. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor pro žalovanou na žalobci vymohl částku 299 003,42 Kč, částku 3 246 Kč pak žalobce žalované uhradil před zahájením exekučního řízení. Celkově tak žalovaná od žalobce získala částku 302 249,42 Kč. Po odečtení částky 53 997,85 Kč, na niž má žalovaná nárok, dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 248 251,57 Kč je důvodný, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z.

16. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení ze strany žalované, tato není důvodná. K pravomocnému zastavení exekučního řízení došlo dne 8. 1. 2022, žaloba na vydání bezdůvodného obohacení byla podána u zdejšího soudu dne 9.7.2024. Ve vztahu k počátku promlčecí doby lze odkázat na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. 33 Cdo 1124/2023, který byl vydán ve skutkově obdobné věci a zabýval se právě touto otázkou: „V rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020, Nejvyšší soud dovodil, že v nalézacím řízení zahájeném povinným o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný neměl právo, nemůže soud jako předběžnou posoudit otázku, zda byl či nebyl dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., jejímž podkladem byla neplatná rozhodčí doložka. Pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. K zastavení exekuce z důvodu, že dodatečně vyjde najevo, že byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění a nákladů exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem než vymožením přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému. V rozsudku ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, , se Nejvyšší soud zabýval případem, kdy žalovaný (soudní exekutor) nařídil proti žalobci (povinnému) exekuci pro vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů nalézacího a exekučního řízení. Exekuce byla od počátku vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc). Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty Nejvyšší soud ztotožnil s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce; tímto okamžikem bylo totiž najisto postaveno, že žalobce není povinen žalovanému náklady exekuce platit. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se začalo promlčovat ve tříleté promlčecí době, poté co odpadl důvod, pro který plnění náleželo žalované jakožto oprávněné. K pravomocnému zastavení exekučního řízení došlo dne 8.1.2022, žaloba byla podána 9.7.2024, nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo odpadnutím právního důvodu, tak není promlčen, neboť dosud neuběhla zákonná tříletá subjektivní promlčecí lhůta. Pokud jde o bezdůvodné obohacení, které vzniklo tím, že žalovaná přijala plnění od žalobce před zahájením exekučního řízení, jde o bezdůvodné obohacení na základě plnění z neplatné smlouvy. Nárok na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se začal ve smyslu judikatury Ústavního soudu týkající se neplatnosti spotřebitelských smluv promlčovat v okamžiku, kdy žalobce získal alespoň představu o neplatnosti smlouvy o úvěru (Nález ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je podstatná znalost skutkových okolností, z nichž lze právo na vydání bezdůvodného obohacení dovodit. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků jednotlivých plateb. Platby jsou objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Žalobce v okamžiku provedení jednotlivých plateb dle úvěrové smlouvy o existenci bezdůvodného obohacení na straně žalované a o důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nevěděl, tuto vědomost získal až právní mocí rozhodnutí, jímž byla zastavena exekuce a úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, tedy ke dni 8. 1. 2022. Tímto dnem žalobce nabyl vědomost o neplatnosti úvěrové smlouvy a i o výši bezdůvodného obohacení, jakož i o tom, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82 472 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 9 300 Kč za každý z 6 úkonů právní služby a dále z 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ( ve znění do 31.12.2024) a ze 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ( ve znění od 1.1.2025), to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21 % DPH ve výši 12 159 Kč. Celkem náklady řízení činí částku ve výši 82 472 Kč.

18. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. O platebním místu ve výroku II. soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.