26 C 144/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 193 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 193 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% p.a. od 21. 6. 2019 do 10. 7. 2019, z částky ve výši 62 451,61 Kč od 11.7.2019 do zaplacení, a dále smluvní pokutu výši 9 555,06 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 67 270 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 193 600 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je nájemcem prostor sloužících k podnikání o celkové výměře [výměra] umístěných v přízemí a v suterénu budovy [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec], na adrese [adresa], které je oprávněna dále pronajímat. Žalovaná je obchodní společností se sídlem na [obec a číslo], jejímž předmětem podnikání jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, pořádání výstav, veletrhů, přehlídek a obdobných akcí, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců a další. Žalovaná uzavřela dne 4. 4. 2017 se žalobkyní Smlouvu o podnájmu prostor sloužících podnikání, jejímž předmětem je podnájem prostor (dále jen„ předmět nájmu“), které byly dána žalované k dočasnému užívání jako nebytové prostory pro provozování podnikatelské činnosti, a to na dobu určitou od 5. 4. 2017 do 1. 4. 2022 (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná je povinna na základě článku III. odst. 1 a odst. 2 Smlouvy platit měsíčně za užívání předmětu nájmu žalobkyni nájemné ve výši 160 000 Kč + DPH (dále též jen jako„ nájemné“). Nájemné je v souladu s čl. III. odst. 5 Smlouvy splatné předem, a to nejpozději do 20. dne předcházejícího měsíce na účet žalobkyně. Celkově pravidelná měsíční částka za užívání předmětu nájmu (nájemné + zálohy na služby) v součtu činí 193 600 Kč. Žalobkyně evidovala vůči žalované neuhrazené nájemné za měsíce červenec 2019 částku ve výši 193 600 Kč za měsíční nájemné červenec 2019 splatnou dne 20. 6. 2019. Žalobkyně dala žalované okamžitou výpověď ze Smlouvy, která byla žalované doručena dne 10. 7. 2019. Jelikož žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila, požaduje tak žalobkyně zaplacení částky ve výši 193 600 Kč, která se skládá z částky představující neuhrazené nájemné za měsíc červenec (tj. období od 1. 7. 2019 do 10. 7. 2019) ve výši 62 451,61 Kč a z částky ve výši 131 148,39 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované za období od 11. 7. 2019 do 31. 7. 2019. Žalobkyně též po žalované požaduje zaplacení částky ve výši 9 555,90 Kč v souladu s čl. VII odst. 1 Smlouvy, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,15% z dlužné částky za každý den prodlení, a to z dlužné částky ve výši 193 600 Kč ode dne 21. 6. 2016 do 10. 7. 2019 a z dlužné částky 62 451 Kč ode dne 11. 7. 2019 do 19. 8. 2019, tj. do dne podání žaloby ke zdejšímu soudu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2019 navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení žalované. Žalovaná uvedla, že není sporu o tom, že žalovaná uzavřela dne 4. 4. 2017 se žalobkyní Smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl podnájem prostor k provozování podnikatelské činnosti od 5. 4. 2017. Dle smlouvy bylo za nájemné za první rok trvání podnájemního vztahu uhrazeno žalovanou 900 000 Kč. Následně mělo být hrazeno měsíční nájemné dle Smlouvy ve výši 160 000 Kč + DPH v zákonné výši. Dle čl. III. bod 1 smlouvy uhradila žalovaná nájemné za první rok ve výši 900 000 Kč. Tato částka byla společně s částkou 133 335 Kč (za měsíc duben 2017) předplaceným nájemným na jeden rok dopředu. Žalovaná však zaplatila za první rok nájmu kromě výše uvedeného další nájemné - 11 x 193 600 včetně DPH, čímž vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak dosáhlo celkové výše 2 315 940 Kč. Dopisem ze dne 23. 8. 2019 uplatnila žalovaná jednostranné započtení výše uvedeného bezdůvodného obohacení proti pohledávce žalobkyně z žaloby ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Pohledávka žalobkyně za žalovanou činila ke dni započtení (23. 8. 2019) 73 271,43 Kč, tato částka byla ve výši 73 271,43 Kč započtena proti pohledávce žalované vůči žalobkyni v celkové výši 2 315 940 Kč. Dlužná částka z bezdůvodného obohacení činila částku ve výši 2 242 668,57 Kč. Žalovaná uplatnila procesní obranu formou jednostranného započtení, a to celé pohledávky žalobkyně, která ke dni 21. 11. 2019 činí částku ve výši 206 482,10 Kč. Vzhledem k zániku závazku žalované vůči žalobkyni v důsledku shora uvedeného započtení tak žalobě nelze vyhovět.

3. Žalobkyně v replice ze dne 10. 1. 2020 uvedla, že částka 900 000 Kč, o níž hovoří žalovaná, byla sjednána ve smlouvě o podnájmu nebytových prostor sloužících k podnikání ze dne 4. 4. 2017 v čl. III. odst. 1 sjednána jako součást nájemného za první rok trvání podnájemního vztahu jako mimořádné nájemné, když současně se v tomto článku uvádí, že měsíční nájemné činí částku ve výši 160 000 Kč, přičemž nájemné za první měsíc trvání podnájemního vztahu (duben 2017) činí částku ve výši 133 335 Kč, když s ohledem k tomu, že podnájemní vztah počal až dne 5. 4. 2017, odpovídá částka 133 335 Kč poměrnému počtu dnů měsíce dubna 2017, po něž podnájemní vztah skutečně trval. Je tak zřejmé, že částka 900 000 Kč, jak plyne i z označení této platby jakožto„ mimořádné nájemné“, byla sjednána jako mimořádné nájemné za první rok trvání podnájemního vztahu navíc k domluvenému měsíčnímu nájemného. Ostatně žalovaná stanovené nájemné od počátku hradila pravidelně každý měsíc a se svým tvrzením, jímž se žalobě brání, přišla teprve poté, kdy žalobkyně vypověděla podnájemní vztah, neboť se žalovaná v roce 2019 dostávala do prodlení s platbami nájemného. Nadto tak započetla na pohledávku žalobkyně vůči žalované nejistou, neexistující pohledávku a žalobkyně tak s odkazem na ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vznáší námitku neplatnosti vůči namítanému započtení.

4. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 4. 4. 2017 Smlouva o podnájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl podnájem prostor k provozování podnikatelské činnosti od 5. 4. 2017. Dle smlouvy bylo za nájemné za první rok trvání podnájemního vztahu uhrazeno žalovanou 900 000 Kč. Následně mělo být hrazeno měsíční nájemné dle Smlouvy ve výši 160 000 Kč + DPH v zákonné výši. Dle čl. III. bod 1 smlouvy uhradila žalovaná nájemné za první rok ve výši 900 000 Kč. Tato částka byla společně s částkou 133 335 Kč (za měsíc duben 2017) předplaceným nájemným na jeden rok dopředu. Žalovaná zaplatila za první rok nájmu kromě výše uvedeného další nájemné - 11 x 193 600 včetně DPH, čímž vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak dosáhlo celkové výše 2 315 940 Kč. Mezi stranami je sporné, zda jednostranné započtení výše uvedeného bezdůvodného obohacení proti pohledávce žalobkyně bylo po právu či nikoliv.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako podnájemce uzavřely dne 4. 4. 2017 Smlouvu o podnájmu prostor sloužících podnikání dle ust. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (též jen„ smlouva o podnájmu“), jejímž předmětem byl pronájem ve smlouvě specifikovaných prostor o výměře cca [anonymizováno] m² umístěných v přízemí a suterénu – sklepní prostory budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], na adrese [adresa], smlouva byla uzavřena na dobu od 5. 4. 2017 do 1. 4. 2022. V čl. III odst.

1. Smlouvy o podnájmu strany dohodly, že výše měsíčního nájemného za užívání prostor sloužících podnikání byla dohodou smluvních stran stanovena na částku 160 000 Kč (dále jen„ nájemné“). Nájemné za první měsíc podnájmu, tj. za měsíc duben 2017, bude činit částku ve výši 133 335 Kč a bude podnájemcem uhrazeno následující den po podpisu této smlouvy, a to převodem na bankovní účet pronajímatele. Součástí nájemného za první rok trvání podnájemního vztahu dle této smlouvy se podnájemce zavazuje uhradit pronajímateli částku v celkové výši 900 000 Kč (dále jen„ mimořádné nájemné“), a to nejpozději do 10 od předání předmětu podnájmu dle této smlouvy. V čl. III odst. 2 smlouvy o podnájmu strany sjednaly, že od měsíce následujícího po dni, kdy se podnájemce stane plátcem DPH, bude nájemné činit částku 160 000 Kč + DPH v zákonné výši. V čl. III odst. 3 smlouvy o podnájmu se strany dohodly, že vedle nájemného dle čl. III odst. 1 této smlouvy je podnájemce povinen řádně a včas hradit náklady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním prostor sloužících podnikání, zahrnující zejména dodávku vody a stočné, úklid společných prostor spotřebu elektrické energie, a to podle skutečných nákladů za tato plnění vynaložených. V čl. III. odst. 5 smlouvy o podnájmu se podnájemce zavázal platit nájemné a zálohy měsíčně vždy dopředu nejpozději do 20. dne předchozího kalendářního měsíce, za který se nájemné a zálohy platí, na bankovní účet pronajímatele uvedený v záhlaví smlouvy o podnájmu. V čl. VII odst. 1 smlouvy o podnájmu se žalovaná zavázala pro případ prodlení s plněním jakýchkoliv svých peněžitých povinností dle této smlouvy vůči pronajímateli k zaplacení smluvní pokuty pronajímateli ve výši 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení. V čl. II. odst. 2 strany dohodly právo podnájemce na vrácení mimořádné nájemného od pronajímatele, avšak toliko v případech předčasného ukončení podnájmu z důvodů uvedených v čl. II. odst. 4 písm. a), b) a c) smlouvy o podnájmu, které se týkající toliko případů výpovědi dané podnájemcem z konkrétních v čl. II odst. 4 specifikovaných důvodů a tedy nedopadají na případ dání výpovědi pronajímatelem. Výpovědí ze dne 8.7.2019 Smlouvy o podnájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 4. 4. 2017, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované v souladu s čl. II odst. 3. písm. b), c) a d) Smlouvy výpověď ze Smlouvy s tím, že dne 19. 6. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak dosud dlužnou částku neuhradila. Výzvou k úhradě ze dne 8. 7. 2019, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., s tím, že dlužná částka za neuhrazené nájemné za měsíc červenec 2019 činí částku ve výši 193 600 Kč, které bylo splatné dne 20. 6. 2019 a dále požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci. Ve věci nebylo prováděno dalších důkazů, neboť ze strany účastníků nebyly navrženy žádné další důkazní návrhy.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle platného a účinného zákona, a to o. z.: Podle § 2201 o. z., se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle § 2254 odst. 2 o. z., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Podle § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 545 o. z., právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 546 o. z., právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 553 odst. 1 o. z., o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, dle níž„ činí-li soud výzvu podle ustanovení § 118a o. s. ř. v řízení, v němž se uplatní koncentrace podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., pak k tvrzením a důkazním návrhům předloženým na základě takové výzvy po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží, ledaže jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po příslušném roku, nebo které účastník nemohl bez své viny uvést včas“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011).

7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a této v celém rozsahu vyhověl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a to v zásadě proto, že obrana žalované spočívající v namítaném započtení (§ 1982 odst. 1 o. z.), které mělo přivodit zánik pohledávek žalobkyně, jichž se domáhá podanou žalobou, nemůže uspět. Žalovaná se totiž dovolává započtení neexistující pohledávky.

8. Žalobkyně je nájemcem prostor sloužících k podnikání o celkové výměře [výměra] umístěných v přízemí a v suterénu budovy [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec], na adrese [adresa], které je oprávněna dále pronajímat. Žalovaná je obchodní společností se sídlem na [obec a číslo], jejímž předmětem podnikání jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, pořádání výstav, veletrhů, přehlídek a obdobných akcí, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců a další. Žalovaná uzavřela dne 4. 4. 2017 se žalobkyní Smlouvu o podnájmu prostor sloužících podnikání, jejímž předmětem je podnájem prostor (dále jen„ předmět nájmu“), které byly dána žalované k dočasnému užívání jako nebytové prostory pro provozování podnikatelské činnosti, a to na dobu určitou od 5. 4. 2017 do 1. 4. 2022 (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná je povinna na základě článku III. odst. 1 a odst. 2 Smlouvy platit měsíčně za užívání předmětu nájmu žalobkyni nájemné ve výši 160 000 Kč + DPH (dále též jen jako„ nájemné“). Nájemné je v souladu s čl. III. odst. 5 Smlouvy splatné předem, a to nejpozději do 20. dne předcházejícího měsíce na účet žalobkyně. Celkově pravidelná měsíční částka za užívání předmětu nájmu (nájemné + zálohy na služby) v součtu činí 193 600 Kč. Žalobkyně evidovala vůči žalované neuhrazené nájemné za měsíce červenec 2019 částku ve výši 193 600 Kč za měsíční nájemné červenec 2019 splatnou dne 20. 6. 2019. Žalobkyně dala žalované okamžitou výpověď ze Smlouvy, která byla žalované doručena dne 10. 7. 2019. Jelikož žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila, požaduje tak žalobkyně zaplacení částky ve výši 193 600 Kč, která se skládá z částku představující neuhrazené nájemné za měsíc červenec (tj. období od 1. 7. 2019 do 10. 7. 2019) ve výši 62 451,61 Kč a z částky ve výši 131 148,39 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované za období od 11. 7. 2019 do 31. 7. 2019. Žalobkyně též po žalované požaduje zaplacení částky ve výši 9 555,90 Kč v souladu s čl. VII odst. 1 Smlouvy, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,15% z dlužné částky za každý den prodlení, a to z dlužné částky ve výši 193 600 Kč ode dne 21. 6. 2016 do 10. 7. 2019 a z dlužné částky 62 451 Kč ode dne 11. 7. 2019 do 19. 8. 2019, tj. do dne podání žaloby ke zdejšímu soudu, neboť pohledávka, které žalovaná uplatnila k započtení v dopisu ze dne 23. 8. 2019, jímž se podané žalobě brání, neexistuje, jelikož žalované nevznikl vůči žalobkyni tvrzený nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Žalovanou namítané bezdůvodné obohacení má spočívat v majetkovém prospěchu, který měl vzniknout v majetkové sféře žalobkyně přijetím plnění od žalované bez právního důvodu, která má představovat 11 měsíčních plateb v celkové výši 2 315 940 Kč, tj. 11 x částka 210 540 Kč (sestávající z měsíčního nájemného 160 000 Kč + DPH a měsíční zálohy na plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětu podnájmu ve výši 14 000 Kč + DPH), uhrazených žalovanou dle jejího vyjádření za první rok nájmu nad rámec uhrazené částky 900 000 Kč a poměrné úhrady za duben 2017 ve výši 133 335 Kč, pročež období, k němuž se vztahuje žalovanou namítaných 11 měsíčních plateb, tak logicky připadá na období květen 2017 až březen 2018. Jedná-li se o výklad ustanovení čl. III smlouvy o podnájmu, podle názoru soudu, z tohoto ustanovení lze bez pochybností v souladu s ust. § 545 o. z. a § 546 o. z. dovodit, že se v něm žalovaná zavázala žalobkyni hradit od počátku trvání podnájemního vztahu (od 5. 4. 2017) dle čl. III odst. 3 pravidelné měsíční zálohové platby za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním podnajatých prostor ve výši 14 000 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty v zákonné výši a dále podle čl. III odst. 1 rovněž od počátku trvání podnájemního vztahu (od 5. 4. 2017) měsíční nájemné ve výši 160 000 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty v zákonné výši (přičemž za první měsíc trvání podnájmu, duben roku 2017, činilo nájemné poměrnou částku 133 335 Kč) a k tomuto nájemnému dále za první rok trvání podnájemního vztahu částku 900 000 Kč. Pokud se o této částce ve výši 900 000 Kč ve smlouvě hovoří jako o součásti nájemného za první rok trvání podnájemního vztahu, nelze z této formulace dovodit, že tím bylo pro první rok podnájemního vztahu vyloučeno souběžné hrazení běžného nájemného ve výši 160 000 Kč měsíčně (resp. 133 335 Kč za duben 2017), nýbrž, že mělo dojít jak k úhradě mimořádného nájemného (ve smyslu nad rámec běžného nájemného) ve výši 900 000 Kč, tak pravidelným úhradám běžného měsíčného nájemného (a záloh na služby). Žalovaná si tohoto významu smluvního ujednání musela být v okamžiku uzavření smlouvy vědoma, neboť po uzavření smlouvy uhradila jak částku 900 000 Kč, tak nájemné za duben ve výši 133 335 Kč, ale rovněž počínaje měsícem květnem 2017 hradila pravidelné měsíční nájemné ve výši 160 000 Kč + DPH, což by byla jistě nečinila, pokud by se byla domnívala, že jí povinnost hradit běžné pravidelné měsíční nájemné za první rok podnájmu nevznikla, a to právě pro to, že, jak nyní tvrdí, jí za první rok podnájmu vznikla povinnost toliko k úhradě (na nájemném) jednorázové částky 900 000 Kč a nájemného za duben 2017 ve výši 133 335 Kč. Toto ujednání bylo výsledkem smluvní autonomie obou smluvních stran a soud jej neshledává rozporným s dobrými mravy ve smyslu ust. § 547 o. z. Namítá-li žalovaná, že zde nebylo hospodářské kauzy pro platbu ve výši 900 000 Kč z její strany, pak právním titulem pro tuto platbu bylo shora uvedené smluvní ujednání účastníků. Soud uzavírá, že žalovaná neměla vůči žalobkyni započitatelnou pohledávku a podmínky pro zánik žalobou uplatněného nároku započtením ve smyslu ust. § 1982 odst. 1 a 2 o. z. s ohledem k ust. § 1987 odst. 2 o. z. splněny nebyly. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě dlužného nájemného (§ 2201 o. z.), a to částky ve výši 193 600 Kč, která se skládá z částky představující neuhrazené nájemné za měsíc červenec (tj. období od 1. 7. 2019 do 10. 7. 2019) ve výši 62 451,61 Kč a z částky ve výši 131 148,39 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované za období od 11. 7. 2019 do 31. 7. 2019.

9. Požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení se opírá o ust. § 1970 o. z. a jeho výše o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Podle smluvních ujednání účastníků se nájemné spolu se zálohami na plnění poskytovaná spolu s užíváním předmětu podnájmu byly splatnými vždy do 20. dne předcházejícího měsíce, za nějž byly hrazeny, tedy s placením nájemného a zálohy na plnění poskytovaná spolu s užíváním předmětu podnájmu. Žalovaná se splacením nájemného dostala do prodlení, a tak soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky ve výši 131 148,39 Kč od 21. 6. 2019 do 10. 7. 2019 a z částky ve výši 62 451,61 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení.

10. Nárok na smluvní pokutu se opírá o smluvní ujednání účastníků v čl. VII odst. 1 smlouvy o podnájmu, z něhož vyplývá závazek žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z dlužného nájemného a záloh na plnění poskytovaných spolu s užíváním předmětu podnájmu, a ust. § 2048 o. z., podle něhož platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty z dlužné částky ve výši 193 600 Kč ode dne 21. 6. 2016 do 10. 7. 2019 a z dlužné částky 62 451 Kč ode dne 11. 7. 2019 do 19. 8. 2019, tj. do dne podání žaloby ke zdejšímu soudu. Smluvní pokuta činí v kapitalizované výši celkem částku 9 555,06 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 270 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 158 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 155,06 Kč sestávající se z částky 9 140 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 200 Kč ve výši 9 912 Kč.