26 C 166/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky [částka] za den [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 8,25 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je fyzická osoba, spotřebitel, který zahájil dne [datum] řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], kdy finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobkyni uhradit částku [částka] s příslušenstvím a ve zbytku návrh žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne [datum], kdy tímto částečně změnil nález ze dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobkyně s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasila a podala žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 a násl. o. s. ř. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy 36 měsíců a 4 dny. Žalovaná je v souladu s § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále také jen„ ZOdpŠk“), příslušná k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne [datum] o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (dále také jen„ Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky. Rozhodným právním předpisem pro řízení před finančním arbitrem byl zákon o finančním arbitrovi ve znění k datu zahájení řízen, tj. k [datum]. Podle znění § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce“ Podle znění § 16 odst. 2 ZFA pak platí, že,, Arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ Žalobkyně očekávala, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až [datum], tedy po uplynutí více jak 2 roků a 10 měsíců a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] zákonné lhůty dané § 15 ZFA a v § 16 ZFA a řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, čímž udržoval žalobkyni po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobkyni ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobkyně uzavřela s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obávala se, že by o investované peníze ([částka]) mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byl žalobkyně i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků. Žalobkyni řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobkyně se sporem obrátila na finančního arbitra a ne na obecný soud. Žalobkyně vyčíslila požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy v souladu s platnou judikaturou následovně: kompenzace za rok, resp. měsíc, trvání řízení [částka], resp. [částka] Celková doba řízení 36 měsíců a 4 dny. První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50%) tj. [částka]. Kompenzace za dalších 12 měsíců a 4 dny – tj. 369 dnů (15 [číslo] x 369 dnů) tj. [částka]. Kompenzace celkem [částka] Žalobkyně v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67 požaduje, aby základní výše kompenzace byla navýšena o 20% z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty: Celkem kompenzace po navýšení [částka] Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení, kdy po více jak roce od zahájení řízení, vyzval dne [datum] žalobkyni ke sdělení jaké další platby na smlouvu od zahájení řízení zaplatila a zda smlouvu neukončila, a dále informoval žalobkyni o shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí, kdy následně rozhodnutí samotné – nález vydal až po uplynutí téměř dvou roků od vyrozumění o shromáždění podkladů potřebných pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně vyčíslila výši kompenzace nemajetkové újmy částkou [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem„ Vyrozumění žadateli“ ze dne [datum] (doručený právnímu zástupci žalobkyně dne [datum]), v němž konstatovala, že v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“. Žalovaná ve své reakci na výzvu žalobkyně dále uvedla, že„ se omlouvá za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí s tím, že však celkovou dobu řízení považuje za přiměřenou.“ Žalobkyně nepovažuje reakci žalované za adekvátní a nepovažuje v daném případě omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalované za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v souvislosti s enormními a neodůvodnitelnými průtahy v řízení utrpěla.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky neuznává a navrhuje žalobu zamítnout, neboť žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody konstatovala porušení práva a za toto porušení práva se žalobkyni omluvila. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou zákonem (viz § 31a odst. 2 zákona o náhradě škody) a žalovaná ji pokládá za dostačující. K průběhu řízení před finančním arbitrem žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne [datum], jelikož měl návrh nedostatky, dne [datum] vyzval finanční arbitr k jejich odstranění. Dne [datum] žalobkyně nedostatky odstranila pouze částečně, ve zbytku součinnost odmítla. [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. [datum] požádala instituce o prodloužení lhůty k vyjádření, které finančnímu arbitrovi předložila dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval účastníky, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí, zároveň vyzval žalobkyni k doložení aktuálních podkladů pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne [datum] žalobkyně zaslala finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnila tvrzení a argumentaci a navrhla další dokazování a namísto vydání bezdůvodného obohacení požadovala určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dne [datum] finanční arbitr sdělil účastníkům prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do [datum]. Dne [datum] finanční arbitr sdělil účastníkům prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do [datum] [datum] finanční arbitr seznámil instituci s podklady od žalobkyně a poskytl jí lhůtu k vyjádření. Dne [datum] instituce předložila své podklady a dne [datum] vydal finanční arbitr nález. Dne [datum] instituce a žalobkyně podaly proti nálezu námitky a dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr zjistil, že žalobkyně a instituce uzavřely dne [datum] pojistnou smlouvu označenou jako životní pojištění PROFI Invest [číslo] s počátkem pojištění dne [datum], pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti [částka], s měsíčním běžným pojistným ve výši [částka]. Žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila celkem pojistné ve výši [částka], poslední platbu zaplatila dne [datum] ve výši [částka]. Finanční arbitr zjistil, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, protože jsou neplatná ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistné, která jsou neoddělitelná od dalších ujednání pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal, že se instituce z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila a po zohlednění námitky promlčení, kterou instituce důvodně vznesla, rozhodl, že je instituce povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, ve zbývající části návrh zamítl. Protože pojištění ke dni rozhodnutí stále trvalo, shledal finanční arbitr právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti smlouvy ve výroku nálezu, aby do budoucna byla najisto postavena práva a povinnosti stran neplatné pojistné smlouvy. V řízení o námitkách finanční arbitr setrval na svých právních závěrech o neplatnosti pojistné smlouvy a nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, pouze ve výroku o bezdůvodném obohacení zohlednil další žalobkyní uhrazené platby pojistného. Žalovaná uvedla, že shromažďování podkladů finančním arbitrem neskončilo dříve než [datum], tedy od zahájení řízení do shromáždění podkladů uběhlo cca 17 měsíců. Nález byl vydán dne [datum] tedy až po překročení nejzazší 180 denní lhůty pro vydání rozhodnutí. Finanční arbitr tak lhůtu překročil o 11 měsíců. Proti nálezu podala žalobkyně i instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne [datum] rozhodnutím o námitkách. Zde lhůta překročena nebyla. Dále žalovaná uvedla, že délku řízení před finančním arbitrem v trvání 36 měsíců je možno považovat za nepřiměřenou, ale s ohledem na chování žalobkyně v průběhu řízení, která celkovou délku řízení sama prodlužovala. V rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody žalovaná konstatovala porušení práva a za toto porušení práva se žalobkyni omluvila. Ke všem okolnostem tohoto případu toto žalovaná považuje za dostačující. Finanční arbitr se v řízení dopustil nesprávného úředního postupu, když nevydal nález v zákonné lhůtě a o prodloužení účastníky neinformoval, což v konečném důsledku přispělo k celkové době řízení. I když se na tomto prodlení podílela i žalobkyně, žalovaná konstatovala porušení práva a za toto porušení se žalobkyni omluvila. Dále žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení.

3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že řízení před finančním arbitrem nebylo skutkově a ani právně složité, spory o neplatnost smluv životního pojištění instituce vycházení z obdobných skutkových zjištění, mají shodné právní principy, jejich řešení se větším objemu stává rutinní záležitostí. Již v době zahájení řízení finanční arbitr evidoval desítky až stovky obdobných sporů, přičemž v desítkách sporů již v době zahájení řízení vydával rozhodnutí. V řízení před finančním arbitrem úkony na sebe plynule nenavazovaly, ale naopak zde byly několikaměsíční prodlevy, většina úkonů spočívala jen v administrativních, nikoli odborných úkonech, kdy finanční arbitr mezi stranami sporu zprostředkovával jejich vzájemná vyjádření.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně u žalované předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka].

6. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná odmítla požadavek žalobkyně na peněžité zadostiučinění s tím, že celková doba byla přiměřená. Žalovaná však konstatovala, že„ v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o nálezu nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání, v tomto řízení tak lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ 7. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila zástupci žalobkyně, že dne [datum] obdržela výzvu žalobkyně k úhradě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a vyzvala zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], aby doložil plnou moc udělenou žalobkyní k zastupování, neboť současná plná moc není platná pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb.

8. Ze spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně se v návrhu na zahájení řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení z pojistné smlouvy [číslo] označené jako životní pojištění PROFI Invest, uzavřené dne [datum], s počátkem pojištění dne [datum], s pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši [částka], s měsíčním běžným pojistným ve výši [částka]. Žalobkyně žádala vydat bezdůvodné obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, in eventuum v případě, že finanční arbitr neshledá smlouvu absolutně neplatnou, aby bylo určeno, že ujednání o nákladech a poplatcích nebo v pojistné smlouvě platně sjednáno.

9. Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobkyně k finančnímu arbitrovi dne [datum]. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne [datum] k jejich odstranění a poskytl jí poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobkyně odstranila vady podání dne [datum]. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření k návrhu. Instituce předložila vyjádření a podklady dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni a instituci k vyjádření se k podkladům, ke smírnému řešení sporu a sdělil účastníkům předběžný právní názor. Podáním ze dne [datum] instituce sdělila, že se smírným řešením nesouhlasí a setrvala na svém procesním stanovisku. Dne [datum] finanční arbitr vyzval účastníky k předložení podkladů a k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. S podklady pro vydání nálezu se instituce seznámila dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Finanční arbitr žádosti dne [datum] vyhověl. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila ke shromážděným podkladům a předložila novou argumentaci a navrhla doplnění důkazů. Dne [datum] finanční arbitr sdělil účastníkům, že lhůta k vydání nálezu se prodlužuje do [datum] a dne [datum], že lhůta k vydání nálezu se prodlužuje do [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k předložení podkladů a k vyjádření. Instituce předložila podklady dne [datum]. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], téhož dne jej doručil právnímu zástupci žalobkyně a dne [datum] instituci. Žalobkyně a instituce proti nálezu podali dne [datum] námitky. K podaným námitkám se vyjádřila instituce dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k předložení podkladů a k vyjádření a žalobkyni k předložení podkladů. Dne [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty, této žádosti finanční arbitr [datum] vyhověl a lhůtu prodloužil do [datum] dne [datum] instituce zaslala požadované podklady. Dne [datum] finanční arbitr zaslal žalobkyni podklady od instituce a vyzval žalobkyni k vyjádření. Finanční arbitr vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

10. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Z vyjádření finančního arbitra soud s ohledem na níže uvedené právní závěry neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci.

11. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

13. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobkyně dovozovala nesprávný úřední postup z řízení, které bylo vedeno před finančním arbitrem a které bylo zahájeno dne [datum] a trvalo do [datum], tedy 3 roky a 10 dnů.

14. Podle čl. 6 odst. 1 věty první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). Řízení před finančním arbitrem nahrazuje sporné řízení před soudem (§1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi), kdy finanční arbitr rozhoduje o subjektivních právech spotřebitele a instituce. Řízení před finančním arbitrem se tak přímo týká majetkových práv a má přímý dopad do majetkové sféry účastníka, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a imateriální újma vzniklá nepřiměřenou dobou tohoto řízení se presumuje. Za této situace na dané řízení je aplikovatelný [číslo] odst. 1 Úmluvy, jak je uvedeno výše („ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Jelikož z tohoto ustanovení vychází i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], je možné na danou část správního řízení aplikovat i závěry vyplývající z tohoto Stanoviska.

15. Lhůtu pro nalézací řízení před arbitrem stanoví § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr má účastníky řízení bezodkladně vyrozumět o prodloužení lhůty. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 téhož zákona lhůtu 30 dnů ode dne doručení námitek arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, se pro řízení podle tohoto zákona podpůrně užije správní řád ([číslo] Sb.). Dle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

16. Řízení vedené arbitrem bylo zahájeno [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum] trvalo 3 roky a 10 dnů. Tuto dobu soud hodnotí jako nepřiměřeně dlouhou a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. V tomto případě dospěl soud k závěru, že nemajetková újma, která žalobkyni vznikla, dosáhla takové intenzity, kdy se její nahrazení jiným způsobem jeví soudu jako zcela nedostačující. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení před finančním arbitrem, kterou žalobkyně tvrdila, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozené žalobkyni poskytnout zadostiučinění. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje pro žalobkyni částku [částka]. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí [částka] za každý rok řízení, resp. [částka] za každý měsíc řízení, kterou vzhledem ke skutečnosti. Soud zároveň zohledňoval skutečnost, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, proto za první dva roky přiznal částku poloviční (2 x [částka]). Pro další rok soud vycházel z částky [částka] a poměrné části za 10 dnů (1 250: 30, tj. [částka] x 10 dnů), tj. [částka] Celkem tedy částka [částka]. Tuto částku soud zvýšil o 10 %, neboť řízení trvalo přes 3 roky a dalece přesáhlo lhůty stanovené zákonem. Zároveň tuto částku soud ponížil o 10 % s ohledem na složitost věci a její projednávání na dvou stupních. Soud řízení sice hodnotil jako standardní, finanční arbitr však řešil obdobné případy v řádu desítek věcí, probíhalo více obdobných řízení před finančním arbitrem, jak je soudu z úřední činnosti známo, proto soud korigoval základní částku snížením o 10 %. Žalobkyně k průtahům a celkové délce řízení sama přispěla, její návrh nebyl perfektní, musela jej na výzvu doplňovat. Z tohoto důvodu byla základní částka zadostiučinění snížena o dalších 20 %. Pokud jde o postup finančního arbitra, zde soud základní částku nijak nekorigoval, neboť finanční arbitr, vyjma jednoho delšího období nečinnosti, postupoval plynule, reagoval na vývoj procesní situace, kdy žalobkyně plnila na základě uzavřené smlouvy a její plnění bylo nutno v rozhodnutí s ohledem na časový odstup zohlednit. Za této situace řízení nebylo až tak extrémně dlouhé, aby bylo nutno základní částku upravit. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, zde soud opět základní částku nijak nemodifikoval, řízení mělo pro žalobkyni standardní význam, v řízení nebylo zjištěno, že by řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam. Z těchto důvodů je základní částka [částka] snížena o celkově 20 % na částku [částka]. Ve zbývající části byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut. Dále byl zamítnut návrh na přiznání úroku z prodlení za den [datum], neboť žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání uplynula dnem [datum]. Z tohoto důvodu byl zákonný úrok z prodlení přiznán až od [datum], neboť až od tohoto data je žalovaná v prodlení. Pokud jde o předloženou plnou moc, soud konstatuje, že žalobkyně plnou moc udělenou svému zástupci předložila žalované v zákonné šestiměsíční lhůtě dne [datum], tady žalovaná měla ještě časový prostor na předběžné uplatnění nároku reagovat.

17. Výrok o nákladech řízení vyplývá z § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části tohoto sporu, rozhodnutí však záviselo na úvaze soudu, z tohoto důvodu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z cestovného k jednání soudu dne [datum] ve výši [částka] (osobní automobil tov. zn. Citroën C4 Picasso, [registrační značka], průměrná spotřeba 6,1 l / 100 km, použité pohonné hmoty nafta v ceně [částka] / 1 litr, jedna cesta z [obec] do [obec] a zpět v délce 190 km, paušální náhrada za 1 km jízdy/ [částka]), ze 4 úkonů právní služby po [částka] za jeden úkon dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), ze 4 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady za ztrátu času při cestě za 6 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 a.t., to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o DPH ve výši [částka] Celkem náklady řízení činí částku [částka], kterou soud uložil zaplatit žalované k rukám zástupce žalobkyně.