26 C 182/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 20.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 6. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl dne 5. 2. 2021 za ponechání vozidla registrační značka v místě, kde to není dovoleno, namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen TPZOV). Protože žalovaný neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením obec územní celek c. číslo ze dne datum ve výši 400 Kč na místě, přičemž svým podpisem Uznání dluhu číslo anonymizováno číslo dne 5.2.2021 uznal co do důvodu i výše, že dluží částku 400 Kč a souhlasil s úhradou do 14 dnů od převzetí Poučení o způsobu zaplacení dluhu. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil, své procesní stanovisko soudu nesdělil.

3. Předmětnou věc soud podle ust. § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili.

4. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Pokud se týká závěru o skutkovém stavu, soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že dne 5. 2. 2021 v 14.15 hod. byl za ponechání vozidla registrační značka v místě, kde to není dovoleno (stání v pěší zóně mimo parkovací místo), namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Protože žalovaný neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením obec územní celek c. číslo ze dne datum ve výši 400 Kč na místě, uznal svůj dluh co do důvodu i výše a souhlasil s úhradou do 14 dnů od převzetí Poučení o způsobu zaplacení dluhu.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 17a odst. 1 a 5 zákona č. 553/1991 Sb., strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství, a jeho řidič není na místě přítomen. Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil.

8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný zaparkoval vozidlo v místě, kde je stání zakázáno, a z tohoto důvodu byl namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, za což byl vyzván k zaplacení částky 400 Kč, která odpovídá maximální možné výši ceny za tento úkon. Žalovaný navíc dluh uznal co do důvodu a výše, a proto zde nastupuje vyvratitelná domněnka o existenci dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, byla mu tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen, přešla tato povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na žalovaného. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč dle položky 1 odst. 1 sazebníku poplatků.

11. Lhůty k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako lhůty třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.