26 C 193/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 366 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky od 11. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku ve výši 19 634 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky od 11. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 694,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15.11.2022 se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně zahájila dle 30. 8. 2078 řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), bylo určení neplatnosti smlouvy Životního pojištění a vydáni bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízeni před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 3.9.2019, kterým finanční arbitr žalobkyni nárok nepřiznal. Žalobkyně podala proti nálezu námitky Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 14. 10. 2019 zamítnul. Rozhodnutím o námitkách bylo řízeni před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 30. 8. 2018 do 14. 10.2019, tedy 13,5 měsíce. Žalobkyně s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasila, a proto proti němu podala dne 1.11.2019 žalobu podle ustanovení s 244 a násl. o.s.ř. Soud o žalobě rozhodl svým rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 16 C 25/2019-107, kterým žalobu zamítl. Žalobkyně podala proti rozsudku dne 10. 11. 202l odvolání, nicméně [právnická osoba] po nařízení jednání odvolacího soudu veškeré plnění požadované žalobkyní uhradila a tudíž žalobkyně vzala svou žalobu dne 29.3.2022 zpět a odvolací soud svým usnesením č. j. 29 Co 481/2021-154 dne 26.4.2022 řízení zastavil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Řízení před soudy obou stupňů trvalo od 1. 11. 2019 do 26.4.2022, tedy více než 2,5 roku. Celková délka správního a navazujícího soudního řízení činí více než 44 měsíců. Žalobkyně spolu s návrhem na zahájení řízení předložila finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistnou smlouvu, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu instituci. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opírá právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky, za nejzazší datum shromáždění podkladů lze případně považovat doručení vyjádření instituce dne 19. 11.2018, v rámci kterého instituce poskytla veškeré podklady, které nebyly součástí návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně tedy důvodně očekávala, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Dle názoru žalobkyně začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne 20.11.2018, tj. den následující po doručení vyjádření instituce a nález měl tak být vydán dne 18. 2.2019. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a nález vydal až 3.9.2019, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Celková doba od zahájeni řízeni do vydání nálezu tak nebyla dle názoru žalobkyně přiměřená. Proti nálezu podala žalobkyně dne 16. 9. 2019 své námitky, o kterých rozhodl finanční arbitr v zákonné lhůtě dne 14. 10.2019. Žalobkyně uzavírá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Pokud jde o soudní řízení, žaloba byla soudu prvního stupně doručena dne 1.11. 2019. Dne 23. 1. 2020 byla žalobkyně vyzvána k vyjádření se k vyjádření instituce k žalobě, což učinila přípisem ze dne 7.2.2021. Dne 25. 8. 2020 žalobkyně zaslala soudu žádost o sdělení stavu řízeni. Zřejmě v návaznosti na tuto žádost bylo žalobkyni zasláno dne 7. 9. 2020 vyjádření finančního arbitra k žalobě, nicméně k nařízení prvního jednání ve věci došlo až dne 6. 11. 2020, tedy více než rok po podání žaloby, přičemž toto jednáni nařízené na 4.3.2021 bylo následně odročeno na neurčito, přičemž v rámci odročení bylo uvedeno:,,Důvodem odročení jednání je stáž soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] na MS [obec] od 1. 2. 202l.“ Následně došlo k nařízení prvního jednání ve věci na den 5. 10.2021, kdy na tomto jednání došlo k vydání rozsudku. Řízení před soudem prvního stupně tedy trvalo více než 23 měsíců, a to za situace, kdy skutkový stav zjištěný finančním arbitrem byl nesporný. Ze soudního spisu rovněž vyplývá, že soud prvního stupně byl řadu měsíců zcela nečinný a nevykazoval ani formální činnost, ačkoliv byla na tuto žalobkyní dotazován, a rovněž došlo minimálně jednou k odročení nařízeného jednání zcela zjevně z důvodů na straně soudu prvního stupně, přičemž žalobkyně nepovažuje nepochybně předem známou stáž soudce za legitimní důvod odročení nařízeného jednání. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 1. 11. 2021 a ta proti němu podala své odvolání dne 10. 11. 2021, přičemž k odeslání spisu došlo dne 16. 12.2021 a k nařízení jednání odvolacího soudu došlo dne 30. 2.2021 na den 31.3. 2022. V návaznosti na uhrazení žalované částky došlo ke zpětvzetí žaloby žalobkyní dne 29. 3. 2022 a k zastaveni řízení u odvolacího soudu dne 26. 4. 2022. Řízení před soudem druhého stupně tedy trvalo 5 měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 11.5.2022 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala přípisem ze dne 13.5.2022 doručeným žalobkyni dne 16. 5.2022, v němž konstatovala, že žádost přijala a bude projednána v zákonné lhůtě šesti měsíců ode dne doručení žádosti. Následně bylo dne 9.11.2022 doručeno žalobkyni vyjádření v rámci kterého konstatovala žalovaná porušení práva žalobkyně, za což se jí omluvila, avšak odmítla jakékoliv finanční zadostiučinění s tím, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Žalobkyně s tímto závěrem žalované nesouhlasí. Finanční arbitr nevydal v řízení nález v zákonné lhůtě a celková doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky, v důsledku které finanční arbitr udržoval žalobkyni po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sponu. Rovněž řízení u obecných soudů, respektive u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo nepřiměřeně dlouhé, a to zejména s ohledem na skutečnost, že finanční arbitr zjistil skutkový stav věci a na straně soudu tak bylo nutné v podstatě pouze právní posouzení věci, přičemž ani jeden z účastníků sporu nepřispěl k průtahům v řízení, které byly výhradně na straně soudu. Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobkyně uzavřela s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obávala se, že by o investované peníze mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla žalobkyně i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyni nezanedbatelné výše finančních prostředků (73 616 Kč). Žalobkyni řízeni zatěžovalo, nebot' musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobkyně se sporem obrátila na finančního arbitra, a ne na obecný soud. Finanční arbitr je pro rozhodování sporu z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebyl případ žalobkyně složitým případem, a to i s ohledem na skutečnost, že už před zahájením řízení v případě žalobkyně finanční arbitr evidoval desítky až stovky obdobných sporů, přičemž v desítkách sporů již rozhodl.' V případě žalobkyně přitom nedošlo k žádnému odchýlení z ustálené rozhodovací praxe finančního arbitra. Dále žalobkyně poukazuje na skutečnost, že finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobkyně při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od instituce v rámci jejího vyjádření. S ohledem na výše uvedené rovněž v rámci soudního přezkumu nebylo nutné zjišťovat další skutečnosti ohledně skutkového stavu, nebot' tento byl zjištěn finančním arbitrem a účastníky řízení nebyl rozporován. S ohledem na výše uvedené je nutné i délku soudního přezkumu před soudy obou stupňů v délce 36 měsíců hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobkyně výši nemajetkové újmy vyčíslila na částku 52 000 Kč, když vychází ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky z částky poloviční), přičemž tuto zvyšuje o 10 % za porušení zákona finančním arbitrem, který neprodloužil zákonnou lhůtu k vydání nálezu, o 10 % za aktivní činnost žalobkyně, neboť se aktivně bránila nečinnosti finančního arbitra a soudu prvního stupně a o 10 % za neodůvodněné průtahy.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že navrhuje žalobu zamítnout, neboť pro řízení o náhradě za tvrzenou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. není zásadní formální doba trvání řízení, nýbrž relevantní je pouze doba, po niž účastník řízení toto řízení vnímá jako probíhající a je v nejistotě o jeho výsledku. Z tohoto pohledu se jeví nesprávným, pro účely nemajetkové újmy, uvádět datum 26. 4. 2022, kdy bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze č.j. 29 Co 481/2021 – 154, kterým bylo řízení zastaveno. Žalovaná je přesvědčena, že nejistota žalobkyně stran toho, jak bude rozhodnuto, pominula dne, kdy na její účet přišla částka, kterou instituce jako žalovaná dobrovolně plnila. Nejpozději však řízení skončilo dne 29. 3. 2022, kdy žalobkyně, právě z důvodů dobrovolného plnění instituce jako žalované, vzala žalobu zpět. Žalobkyně se v řízení před finančním arbitrem zahájeném dne 30. 8. 2018 domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 616 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 271 Kč ode dne 31. 8. 2018 do 9. 1. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 616 Kč ode dne 10. 1. 2019 do zaplacení z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 29. 11. 2011 (návrh upřesněn dne 21. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] – 20). Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že dne 29. 11. 2011 uzavřela žalobkyně s institucí pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“, s počátkem pojištění dne 1. 12. 2011 a pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s měsíčním běžným pojistným ve výši 2700 Kč. S účinností od 1. 12. 2013 se strany pojistné smlouvy dohodly na snížení pojistného na 500 Kč. Z kapitálové hodnoty pojištění vyplatila instituce na základě žádosti žalobkyně mimořádný výběr ve výši 12 879 Kč dne 8. 9. 2016. Doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je povinen dle ustanovení § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) činit úkony v přiměřené lhůtě a to tak, aby nikomu (správnímu orgánu, účastníkům řízení aj. osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však finanční arbitr oprávněn dle ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně dne 30. 8. 2018. Dne 21. 9. 2018 vyzval finanční arbitr k odstranění nedostatků podaného návrhu. Dne 29. 10. 2018 oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne 12. 11. 2018 požádala instituce o prodloužení lhůty pro předložení vyjádření k návrhu. Finanční arbitr lhůtu instituci prodloužil do 12. 11. 2018. Dne 19. 11. 2018 a 20. 11. 2018 předložila instituce své vyjádření. Instituce informovala finančního arbitra dne 8. 1. 2019, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo na základě výpovědi žalobkyně ze dne 29. 11. 2018 ke dni 4. 1. 2019, a že žalobkyni vyplatila odkupné ve výši 7 805 Kč. Žalobkyně o konci pojištění finančního arbitra neinformovala. Dne 1. 4. 2019 vyzval finanční arbitr žalobkyni, kdy a v jaké výši obdržela od instituce odkupné po zániku pojištění a aby se seznámila s podklady pro vydání nálezu. Finanční arbitr dne 2. 4. 2019 vyzval instituci k předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného do konce pojištění včetně mimořádných výběrů a vyplaceného odkupného, a aby se seznámila s podklady pro vydání nálezu. Žalobkyně se vyjádřila dne 3. 4. 2019, instituce se vyjádřila dne 15. 4. 2019. Žalobkyně požádala dne 24. 4. 2019 o zaslání podkladů, které finanční arbitr shromáždil. Instituce se shromážděnými podklady seznámila dne 29. 4. 2019. Žalobkyně se ke shromážděným podkladům vyjádřila dne 21. 5. 2019, s tím, že odstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení, kdy upravila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když v části vzala svůj návrh zpět, protože instituce jí vyplatila odkupné a nově upravila úrok z prodlení, a vznesla námitku promlčení všech nároků instituce. Finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření ke vznesené námitce promlčení výzvou doručenou instituci dne 25. 6. 2019. Instituce předložila vyjádření dne 26. 6. 2019. Od zahájení řízení dne 30. 8. 2018 do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu (vyjádření instituce dne 26. 6. 2019) tedy uběhlo necelých 10 měsíců. v rámci vyjádření se žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí dne 21. 5. 2019 došlo k úpravě předmětu žádosti, když žalobkyně odstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení, kdy upravila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když v části vzala svůj návrh zpět, protože instituce jí vyplatila odkupné a nově upravila úrok z prodlení, a vznesla námitku promlčení všech nároků instituce. Finanční arbitr tedy v souladu s právem na spravedlivý proces musel se změnou předmětu řízení a novou argumentací žalobkyně seznámit instituci a poskytnout jí možnost se k novým tvrzením a skutečnostem vyjádřit. Tento proces skončil až dnem 26. 6. 2019, kdy se naposledy vyjádřila instituce. Účastníci řízení mají právo využívat všechny procesní instituty, které jim správní řád i občanský soudní řád nabízejí. To však zároveň znamená, že správní orgány i soudy jsou povinny tyto procesní úkony posoudit a rozhodnout o nich, což vede k prodloužení řízení. Vyšší procesní aktivita účastníků řízení tak může řízení prodloužit o dobu potřebnou pro nové posouzení věci příslušným orgánem, pro jeho následné rozhodování a pro promítnutí nových podání do dalšího postupu v řízení; toto prodloužení však nelze přičítat státu k tíži. Změní-li žadatel předmět řízení po jeho 10 měsíčním průběhu, musí počítat s tím, že tato skutečnost délku řízení právě z tohoto důvodu prodlouží a tento důvodu je a byl plně v jeho dispozici. Správnímu orgánu tak nelze klást k tíži, že činil i po vyhlášení možnosti se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí úkony směřující k seznámení účastníků řízení s novými skutečnostmi po změně předmětu řízení a zajistil jim tak právo se vyjádřit a tedy i právo na spravedlivý proces. Doba k tomu v rámci řízení potřebná je proto dobou trvání řízení nezbytnou a tedy ji nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Pro vydání rozhodnutí ve věci – nálezu – stanoví zákon o finančním arbitrovi jako speciální procesní předpis finančnímu arbitrovi lhůtu. Konkrétně, podle ustanovení § 15 odst. 1 věty první zákona o finančním arbitrovi platí, že "arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce." Dne 3. 9. 2019 vydal finanční arbitr nález, kterým návrh žalobkyně zcela zamítl. Poslední zaznamenaný úkon v řízení při shromažďování podkladů pro rozhodnutí byl dne 26. 6. 2019. Mezi posledním úkonem při shromažďování podkladů pro rozhodnutí a vydáním nálezu finančního arbitra uplynula lhůta 68 dnů. Z poskytnutých podkladů a vyjádření finančního arbitra nevyplývá, že by zákonnou lhůtu finanční arbitr v souladu se zákonem o finančním arbitrovi tuto lhůtu prodloužil. Žalobkyně z titulu neprodloužení lhůty žádá o zvýšení základní částky o 10%. Do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu nebo usnesení mohou účastníci řízení podat proti nálezu nebo usnesení odůvodněné námitky. Počátek běhu lhůt v námitkovém řízení je vázán na den jejich doručení finančnímu arbitrovi. V souladu s ustanovením § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi„ arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ Opět zde tedy platí, že bude-li řízení o námitkách trvat déle než 60 dnů, musí finanční arbitr účastníky o případném prodloužení lhůty vyrozumět. Dne 16. 9. 2019 podala žalobkyně proti nálezu námitky. Finanční arbitr vyzval dne 17. 9. 2019 instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně. Instituce se k námitkám vyjádřila dne 27. 9. 2019. Finanční arbitr vydal dne 14. 10. 2019 rozhodnutí o námitkách, když v části řízení zastavil, protože v námitkovém řízení vzala žalobkyně v části návrh na zahájení řízení zpět a ve zbývající části námitky zamítl a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo finančním arbitrem vydáno po 28 dnech od jejich doručení. Celé řízení před finančním arbitrem trvalo 13 měsíců a 15 dnů (od 30. 8. 2018 do 14. 10. 2019). V rámci řízení, kdy finanční arbitr shromažďoval podklady pro vydání rozhodnutí, je pochybení finančního arbitra pouze v tom, že neoznámil žalobkyni prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí na 90 dnů. Rozhodnutí bylo vydáno ve lhůtě 68 dnů. Jedná se o zcela nepodstatné pochybení v řízení před finančním arbitrem, které jinak probíhalo zcela plynule. Řízení soudní před soudy obou stupňů probíhalo od 1. 11. 2019 do 26. 4. 2022. Nejistota žalobkyně, jak bude ve věci rozhodnuto, pominula dne 29. 3. 2022, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět. Ve věci nejprve rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1, který rozsudkem ze dne 5. 10. 2021 č.j. 16 C 25/2019 – 107 žalobu zamítl. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2022 č.j. 29 Co 481/2021 – 154, ve výroku I., rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 16 C 25/2019-107 ze dne 5. 10. 2021 zrušil, a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 25/2019 zastavil. Důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že žalovaná pojišťovna žalovanou částku uhradila, a z tohoto důvodu žalobkyně vzala svoji žalobu ve smyslu § 222a odst. 1 o. s. ř. v plném rozsahu zpět. Žalovaná je přesvědčena, že řízení před dvěma stupni soudů, které trvá od podání žaloby do rozhodnutí odvolacího soudu 2 roky a 5 měsíců, resp. od podání žaloby do zpětvzetí žaloby žalobkyní dne 29. 3. 2022, není nikterak nepřiměřeně dlouhé. Úhrnná délka řízení správního a něj navazujícího soudního trvala od 30. 8. 2018 do 29. 3. 2022, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět. Obě uvedená řízení (správní i soudní) trvala 43 měsíců, a bylo rozhodováno celkem ve čtyřech stupních. V průměru trvalo řízení na jednom stupni přes deset měsíců, což nelze považovat za nepřiměřené. Nicméně i přesto, že celková délka řízení je přiměřená, došlo v průběhu řízení k pochybením na straně finančního arbitra a především soudu. Při předběžném projednání nároku a po vyhodnocení skutkového stavu a všech zjištěných skutečností žalovaná shledala zákonem stanovené podmínky pro vyhovění nároku, a to konstatováním porušení práva žadatelky tím, že finanční arbitr neoznámil žadatelce (žalobkyni) prodloužení lhůty pro vydání nálezu a dílčími průtahy v soudním řízení, díky jimž mohla žadatelka (žalobkyně) vnímat délku řízení jako nepřiměřenou, za což se žalovaná žadatelce (žalobkyni), omluvila, a to přípisem ze dne 9. 11. 2022. Žalovaná dále konstatuje, že na celkové době řízení se podílela též žalobkyně (zvláště před finančním arbitrem), instituce a složitost řízení.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Dopisem ze dne 11.5.2022 žalobkyně u žalované předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 52 000 Kč.

5. Z dopisu žalované ze dne 13.5.2022 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že dne 10.5.2022 obdržela podání žalobkyně, kterým předběžně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy.

6. Z dopisu žalované ze dne 9.11.2022 bylo zjištěno, že žalovaná shledala podmínky pro vyhovění předběžně uplatněného nároku žalobkyně, a to konstatováním porušení práva žalobkyně tím, že finanční arbitr neoznámil žalobkyni prodloužení lhůty pro vydání nálezu a dílčími průtahy v soudním řízení, díky jimž mohla žalobkyně vnímat délku řízení jako nepřiměřenou, za což se žalovaná žalobkyni omlouvá.

7. Ze spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně se v návrhu na zahájení řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení z pojistné smlouvy [číslo] označené jako životní pojištění [anonymizována dvě slova], uzavřené dne 29.11.2011, in eventum o určení, že náklady a poplatky účtované institucí v souvislosti s pojistnou smlouvou nebyly platně sjednány. Žalobkyně žádala vydat bezdůvodné obohacení ve výši 80 271 Kč s příslušenstvím.

8. Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobkyně k finančnímu arbitrovi dne 30. 8. 2018. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne 21. 9. 2018 k jejich odstranění a poskytl jí poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobkyně odstranila vady podáním dne 2. 10. 2018. Dne 25. 10. 2018 oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření k návrhu. Dne 12.11.2018 instituce požádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření, tato jí byla finančním arbitrem prodloužena do 28.11.2018. Instituce předložila vyjádření a podklady dne 19. 11. 2018. Dne 7.1.2019 sdělila instituce finančnímu arbitrovi, že pojistní smlouva byla ke dni 4.1.2019 zrušena. Dne 29. 3. 2019 finanční arbitr vyzval žalobkyni a instituci k předložení podkladů a k seznámení s podklady pro vydání nálezu. Podáním ze dne 3.4.2019 sdělila žalobkyně finančnímu arbitrovi, že jí byla dne 9.1.2019 institucí vyplacena částka 7 805 Kč. Dne 15.4.2019 instituce zaslala požadované důkazy. Dne 24.4.2019 žalobkyně požádala o zaslání spisové dokumentace. Dne 29.4.2019 se instituce seznámila s podklady pro vydání nálezu. Dne 21. 5. 2019 se žalobkyně vyjádřila ke shromážděným podkladům. Dne 21.6.2019 finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se ke vznesené námitce promlčení. Na tuto výzvu reagovala instituce podáním ze dne 26.6.2019. Podáním ze dne 28.8.2019 žalobkyně požádala o sdělení stavu řízení a zároveň vyzvala k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Finanční arbitr vydal nález dne 3. 9. 2019, dne 4.9.2019 jej doručil právnímu zástupci žalobkyně a dne 5. 9. 2019 instituci. Žalobkyně proti nálezu podala dne 16. 9. 2019 námitky. K podaným námitkám se vyjádřila instituce dne 27.9.2019. Finanční arbitr vydal dne 14. 10. 2019 rozhodnutí o námitkách. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.10.2019.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 16 C 25/2019 bylo zjištěno, že dne 1.11.2019 podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu, jíž se domáhala přezkumu rozhodnutí finančního arbitra ve věci sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Dne 13.11.2019 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku a po jeho zaplacení dne 16.12.2019 byla žalovaná instituce vyzvána k vyjádření se k podané žalobě. Vyjádření instituce bylo soudu zasláno dne 15.1.2020 a dne 23.1.2020 doručeno žalobkyni. Na toto vyjádření reagovala žalobkyně replikou ze dne 7.2.2020, která byla žalované instituci doručena dne 14.4.2020. Žalovaná instituce zaslala soudu dne 28.4.2020 dupliku. Dne 8.6.2020 byl vyzván finanční arbitr k vyjádření se k podané žalobě. K duplice žalované se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 29.6.2020. K žalobě se vyjádřil finanční arbitr podáním ze dne 30.7.2020. Dne 25.8.2020 žalobkyně požádala o sdělení stavu řízení. Dne 2.11.2020 bylo ve věci nařízeno jednání na 4.3.2021. Podáním ze dne 20.11.2020 žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazy, toto podání bylo dne 17.12.2020 přeposláno žalované. Dle záznamu na č.l. 77 věc přidělenou soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] projedná a případně rozhodne zastupující soudce Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 22.1.2022 zaslala žalovaná soudu svoji dupliku. Dne 15.2.2021 bylo jednání ze dne 4.3.2021 odročeno na neurčito z důvodu stáže soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] na MS [obec]. Dne 20.3.2021 bylo ve věci nařízeno jednání na 5.10.2021. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1, který rozsudkem ze dne 5. 10. 2021 č.j. 16 C 25/2019 – 107 žalobu zamítl. Ve věci bylo nařízeno jednání u Městského soudu v Praze na den 31.3.2022, které bylo k žádosti žalované odročeno z důvodu úhrady žalované částky. Následně podáním ze dne 29.3.2022 žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť došlo k úhradě žalované částky žalovanou. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2022 č.j. 29 Co 481/2021 – 154, ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 16 C 25/2019-107 ze dne 5. 10. 2021 zrušil, a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 25/2019 zastavil, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět poté, co jí byla žalovaná částka žalovanou institucí zaplacena. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.5.2022.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

11. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

13. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobkyně dovozovala nesprávný úřední postup z řízení, které bylo vedeno před finančním arbitrem a před soudem a které bylo zahájeno dne 30.8.2018 a trvalo do 10. 5. 2022, tedy 3 roky, 8 měsíců a 11 dnů.

14. Podle čl. 6 odst. 1 věty první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). Řízení před finančním arbitrem nahrazuje sporné řízení před soudem (§1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi), kdy finanční arbitr rozhoduje o subjektivních právech spotřebitele a instituce. Řízení před finančním arbitrem se tak přímo týká majetkových práv a má přímý dopad do majetkové sféry účastníka, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a imateriální újma vzniklá nepřiměřenou dobou tohoto řízení se presumuje. Za této situace na dané řízení je aplikovatelný [číslo] odst. 1 Úmluvy, jak je uvedeno výše („ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Jelikož z tohoto ustanovení vychází i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, je možné na danou část správního a soudního řízení aplikovat i závěry vyplývající z tohoto Stanoviska.

15. Lhůtu pro nalézací řízení před arbitrem stanoví § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr má účastníky řízení bezodkladně vyrozumět o prodloužení lhůty. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 téhož zákona lhůtu 30 dnů ode dne doručení námitek arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, se pro řízení podle tohoto zákona podpůrně užije správní řád (500/2004 Sb.). Dle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

16. Řízení vedené arbitrem bylo zahájeno 30.8.2018 a bylo pravomocně skončeno dne 16.10.2019, následně pokračovalo před soudem, kde bylo zahájeno dne 1.11.2019 a pravomocně skončeno dne 10.5.2022, trvalo 3 roky, 8 měsíců a 11 dnů. Tuto dobu soud hodnotí jako nepřiměřeně dlouhou a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. V tomto případě dospěl soud k závěru, že nemajetková újma, která žalobkyni vznikla, dosáhla takové intenzity, kdy se její nahrazení jiným způsobem jeví soudu jako zcela nedostačující. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení před finančním arbitrem a soudem, kterou žalobkyně tvrdila, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozené žalobkyni poskytnout zadostiučinění. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje pro žalobkyni částku 32 366 Kč. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí 15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za každý měsíc řízení. Soud zároveň zohledňoval skutečnost, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, proto za první dva roky přiznal částku poloviční (2 x 7 500 Kč). Pro další rok soud vycházel z částky 15 000 Kč a poměrné části za 8 měsíců (8 x 1 250 Kč, tj. 10 000 Kč) a 11 dnů (1 250: 30, tj. 41,66 Kč x 11 dnů, tj. 417 Kč). Celkem tedy částka 40 458 Kč. Tuto částku soud zvýšil o 10 %, neboť řízení trvalo téměř 4 roky. Zároveň tuto částku soud ponížil o 10 % s ohledem na složitost věci a její projednávání na dvou stupních, jak v řízení před arbiterem, tak v řízení před soudem. Soud řízení sice hodnotil jako standardní, finanční arbitr však řešil obdobné případy v řádu desítek věcí, probíhalo více obdobných řízení před finančním arbitrem a následně i před soudem, jak je soudu z úřední činnosti známo, proto soud korigoval základní částku snížením o 10 %. Žalobkyně k průtahům a celkové délce řízení sama přispěla, její návrh nebyl perfektní, musela jej na výzvu doplňovat a upřesnit poté, co došlo k ukončení pojistné smlouvy a částečnému plnění žalovanou institucí. Z tohoto důvodu byla základní částka zadostiučinění snížena o dalších 20 %. Pokud jde o postup finančního arbitra, zde soud základní částku nijak nekorigoval, neboť finanční arbitr, vyjma jednoho období, postupoval plynule, reagoval na vývoj procesní situace, kdy žalovaná plnila na základě uzavřené smlouvy a její plnění bylo nutno v rozhodnutí s ohledem na časový odstup zohlednit. Za této situace řízení nebylo až tak extrémně dlouhé, aby bylo nutno základní částku upravit. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, zde soud opět základní částku nijak nemodifikoval, řízení mělo pro žalobkyni standardní význam, v řízení nebylo zjištěno, že by řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam. Z těchto důvodů je základní částka 40 458 Kč snížena o celkově 20 % na částku 32 366 Kč. Ve zbývající části byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut. Pokud jde o příslušenství, žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 10.5.2022 a zákonná šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání uplynula dnem 10.11.2022. Z tohoto důvodu byl zákonný úrok z prodlení přiznán od 11.11.2022, kdy od tohoto data je žalovaná v prodlení.

17. Výrok o nákladech řízení vyplývá z § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, nicméně rozhodnutí ve věci záviselo na úvaze soudu, z tohoto důvodu jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, ze 4,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč za jeden úkon dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), z 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o DPH ve výši 3 244,50 Kč Celkem náklady řízení činí částku 20 694,50 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované k rukám zástupce žalobkyně.