26 C 254/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 60 150 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 60 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 3.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 383,10 Kč, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 60 150 Kč s odůvodněním, že se žalovanou prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s ., uzavřel smlouvu o zájezdu (rezervační [číslo]), jejímž předmětem byl zájezd do hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v destinaci [země], [anonymizováno]. [jméno], a to na termín od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020. Součástí zájezdu byla letecká doprava po trase [obec] - [anonymizováno] – [obec]. Celková ceny zájezdu činila částku ve výši 60 150 Kč, resp. 62 800 Kč včetně pojištění, kdy žalobce tuto částku uhradil ve dvou splátkách, a to dne 19. 1. 2020 a 3. 2. 2020. Žalobce dne 30. 6. 2020 zjistil, že sjednaný [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] předčasně ukončil sezónu 2020 a zrušil veškeré rezervace, žalobce se tedy obrátil s touto informací na žalovanou, která však tuto informaci odmítla potvrdit a odkázala žalobce, aby nadále komunikoval se [právnická osoba], [anonymizováno]. Následně byl žalobce ze strany společnosti ujištěn [webová adresa], [anonymizováno]., že se k objednanému zájezdu nevztahuje žádné omezení. S ohledem na tuto skutečnost se žalobce obrátil přímo na [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v destinaci [země], [anonymizováno]. [jméno], který dne 7. 7. 2020 žalobci potvrdil ukončení sezóny pro rok 2020, kdy současně sdělil, že o svém kroku před více jak měsícem informoval všechny své smluvní partnery. Žalobce se s touto informací obrátil opět na žalovanou i na [právnická osoba], a. s ., dne 7. 7. 2020 a dne 9. 7. 2020, kde požádal o novou nabídku srovnatelného zájezdu s tím, že s ohledem účastníky zájezdu není možné akceptovat změnu letiště ([obec]). Žalobce dne 18. 7. 2020 obdržel ze strany žalované nabídku náhradního zájezdu, který však nesplňoval požadavky žalobce, jak z hlediska nabízeného hotelu, tak především změnou letiště, s ohledem na to tak žalobce nabídku zájezdu odmítl. Tentýž den žalovaná žalobce informovala, že pro vybranou destinaci a termín neplatí žádná omezení a zájezd je tak momentálně plně k dispozici a dále žalovaná uvedla, že pokud chce žalobce zájezd stornovat, bude mu tak naúčtováno odstupné dle skutečně vzniklých nákladů. V návaznosti na předchozí komunikaci mezi žalobcem a žalovanou se tak žalobce rozhodl dne 19. 7. 2020 prostřednictvím email odstoupit od smlouvy pro podstatnou změnu hlavních náležitostí smlouvy dle [číslo] odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Dne 20. 7. 2020 žalobce obdržel od žalované nabídku druhého náhradního zájezdu, který opět určoval jako místo odletu letiště [obec]. Žalobce dne tuto nabídku 21. 7. 2020 odmítl s ohledem na odstoupení od smlouvy zaslané žalované dne 19. 7. 2020 a požádal tak žalovanou o vrácení peněz. Z procesní opatrnosti žalobce zaslal odstoupení od smlouvy též v listinné podobě na adresu sídla žalované. Dne 21. 7. 2020 byl žalobce informován e-mailem, o vystavení voucheru dle § 3 zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen„ zákona č. 185/2020 Sb.“). Žalobce proto emailem ze dne 23. 7. 2020 žalovanou opětovně informoval o tom, že odstoupil od smlouvy o zájezdu pro jeho podstatnou změnu, a tudíž tak nejsou naplněny podmínky umožňující vystavení voucheru dle ust. § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Žalovaný ovšem pouze reagoval sdělením, že odstoupení žalobce neeviduje a že se žalobce má obrátit na svého prodejce. Odstoupení od smlouvy žalobce tedy rovněž zaslal dne 24. 7. 2020 [právnická osoba], a. s . Následně žalobce obdržel email jak od žalované, tak od [právnická osoba], a. s ., v němž byl žalobci zaslán předvyplněný formulář odstoupení od smlouvy, v němž byl jako důvod odstoupení uveden ust. § 2533 odst. 1 OZ, na základě kterého bude zájezd stornován včetně stornopoplatků. Žalobce tak žalované i [právnická osoba], [anonymizováno]. opětovně vysvětlil důvody, pro které došlo k zániku smluvního závazku v důsledku již dříve zaslaného odstoupení od smlouvy dne 24. 7. 2020, kdy dne 28. 7. 2020 žalobce obdržel email od žalované, v němž žalovaná odmítla uznat žalobcem zaslané odstoupení od smlouvy dle § 2536 odst. 1 písm. b) OZ, neboť mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, a využívá tedy ochrannou dobu dle § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Dne 29. 7. 2020 žalobce obdržel email od žalované, v němž žalovaná žalobce informovala o svém údajném odstoupení od smlouvy a zaslala mu voucher (LEX VOUCHER) znějící na částku 60 150 Kč, v němž je mimo jiné uvedeno, že zákazník přijal kompletní podmínky v rámci nabídky na vydání voucheru, avšak k žádnému přijetí voucheru ze strany žalobce ovšem nedošlo a naopak žalobce opakovaně informoval žalovaného, že vzhledem ke zrušení závazku z důvodu odstoupení od smlouvy pro podstatnou změnu jejích náležitostí dle ust. § 2531 odst. 2 OZ nejsou naplněny podmínky pro vystavení voucheru dle ust. § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Jelikož žalovaná z celkové dlužné částky neuhradila ničeho a na předžalobní upomínku ze dne 3. 8. 2020 nereagovala, požaduje žalobce uhradit dlužnou částku ve výši 60 150 Kč a přiznat náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná dne 25. 11. 2020 v reakci na podanou žalobu uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává co do důvodu i jeho výše a navrhuje zdejšímu soudu, aby žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná současně uvedla, že nebyly dány podmínky pro odstoupení od předmětné smlouvy ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 OZ, tak bylo nutné odstoupení učiněné žalobcem posuzovat dle ust. § 2533 odst. 1 OZ. V souvislosti s odstoupením žalobce tak vznikl žalované ve smyslu ust. § 2533 odst. 2 OZ nárok na odstupné ve výši skutečně vynaložených nákladů, kdy s ohledem na výše uvedené tak žalobci zaslala dne 24. 7. 2020 formulář, jež obsahoval právě jeho vyčíslení nákladů. Žalované uvedla, že ohledem na novou situaci (šíření onemocnění koronaviru SARS CoV-2), bylo pro žalovanou velmi obtížné predikovat postupy jak vlád jednotlivých zemí, tak i dopad na odvětví cestovního ruchu. Dále žalovaná uvedla, že s ohledem na veškeré skutečnosti a požadavek Ministerstva pro místní rozvoj, které apelovalo na cestovní kanceláře, aby v případě, že ke dni učinění odstoupení zákazníka nejsou splněny podmínky pro odstoupení bez povinnosti hradit odstupné, následně přehodnocovaly splnění podmínek ke dni konání zájezdu, což žalovaná následně učinila. Jelikož bylo následně zjištěno, že v místě určení cesty nebo pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu, žalovaná v intencích doporučení Ministerstva pro místní rozvoj„ prospotřebitelsky“ přehodnotila odstoupení žalobce a na základě toho žalobci ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb.. Žalovaná žalobci vystavila poukaz na zájezd ve výši již uhrazené částky. Žalovaná tedy neuplatnila vůči žalobci nárok na odstupné, ale naopak mu jím uhrazené finanční prostředky odpovídající žalované částce převedla v plné výši na poukaz na zájezd.

3. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi žalobcem coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s., byla dne 19. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu žalobci žalovanou do destinace [země] s ubytováním v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] v termínu od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020 pro pět osob, za který žalobce uhradit částku ve výši 62 800 Kč. Součástí předmětné jsou dále Všeobecné smluvní podmínky a i Všeobecné informace. Dále žalovaná učinila nesporným to, že ve vztahu k vyčíslení odstupného zaslala žalobci dne 24. 7. 2020 formulář. Mezi stranami je sporné, zda žalovaná byla oprávněna vystavit žalobci voucher ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb., či zda žalovaná byla povinna vrátit žalobci zaplacené finanční prostředky s ohledem na odstoupení od smlouvy ze strany žalobce ze dne 19. 7. 2020 či nikoliv.

4. Při ústním jednání konaném dne 15. 3. 2021 soud připustil změnu žaloby, kterou učinil žalobce v podání ze dne 5. 1. 2021 s tím, že nadále bude pokračováno ve věci o zaplacení částky 60 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 3. 8. 2020 do zaplacení.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 19. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 19. 1. 2020 mezi žalobcem coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s., byla dne 19. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu žalobci žalovanou do destinace [země], [anonymizováno]. [jméno] s ubytováním v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] **** v termínu od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020 pro pět osob, za který žalobce byl povinen uhradit částku ve výši 62 800 Kč ve dvou zálohách, a to ve první výši 10 150 Kč splatné dne 20. 1. 2020 a druhé ve výši 27 500 Kč splatné dne 17. 2. 2020 a doplatkem ve výši 25 150 Kč splatný dne 10. 6. 2020. Z výpisu transakcí z účtu Běžný účet 1 [bankovní účet] soud zjistil, že dne 19. 1. 2020 bylo dne na účet [bankovní účet] uhrazena částka ve výši 10 150 Kč a dne 3. 2. 2020 bylo na účet [bankovní účet] uhrazena částka ve výši 52 650 Kč. Z Emailové korespondence ze dne 30. 6. 2020 a ze dne 3. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce kontaktoval žalovanou, kde žádal o poskytnutí bližších informací v souvislosti se zakoupeným zájezdem a pandemií onemocnění SARS CoV-2 a s ohledem na informaci hotelu o ukončení sezóny 2020, kdy žalovaná prostřednictvím z Emailové korespondence ze dne 30. 6. 2020 žalobci sdělila, že smlouva o zájezdu je„ aktivní a platná“ a prostřednictvím z Emailové korespondence ze dne 2. 7. 2020 a ze dne 3. 7. 2020 žalobce ubezpečila o tom, že v případě uzavření hotelu by byl žalobce neprodleně kontaktován. Z Emailové korespondence ze dne 7. 7. 2020 a ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce s odkazem na vyjádření hotelu o sdělení ukončení sezóny pro rok 2020 byla již žalovaná kontaktována a v této souvislosti zažádal o poskytnutí jiného zájezdu ve výši zaplacené ceny zájezdu ve stejné nebo vyšší kvalitě s tím, že není možné s ohledem na účastníky zájezdu měnit místo odletu z a příletu do České republiky. Z Emailové korespondence ze dne 16. 7. 2020, ze dne 18. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná nabídla žalobci vytavení poukazu – voucheru ve smyslu zákona č. 185/2020 Sb., dále možnost vystavení poukazu TravelSafe+, dále možnost stornování zájezdu včetně povinnosti uhradit stornopoplatky, dále možnost zachování služeb v rámci původní smlouvy o zájezdu. Z Emailové korespondence ze dne 19. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou dne 19. 7. 2020 vyzval k vrácení peněžních prostředků, neboť žalovaná s žalobcem nekomunikuje a náhradní nabízený zájezd je ze strany žalobce neakceptovatelný z důvodu změny letiště. Z Emailové korespondence ze dne 21. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce opětovně žalovanou upozornil, že dne 19. 7. 2020 od smlouvy o zájezdu odstoupil, kdy z Emailové korespondence ze dne 20. 7. 2020 a ze dne 21. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná vystavila žalobci voucher ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., neboť žalobce odmítl ze strany žalované nabízené alternativy zájezdu. Z Emailové korespondence ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou proběhla mnohočetná korespondence ohledně odstoupení od smlouvy zaslané žalobcem dne 19. 7. 2020 prostřednictvím emailu a ze strany žalované byl žalobce vyzván k potvrzení předvyplněného formuláře odstoupení od smlouvy [číslo] s tím, že bude žalobci vrácena částka ve výši 9 022 Kč či k akceptaci vystavení voucheru ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb. Z Emailové korespondence ze dne 28. 7. 2020 soud zjistil, žalovaná žalobci sdělila, že nelze vynaložené finanční prostředky žalobce žalobci v důsledku aplikace ust. § 3 zákona č. 185/2020 Sb. vrátit a současně vyzvala k výběru poukazu – voucheru/ rezervaci nového zájezdu/koupi nového zájezdu při současném uplatnění voucheru. Z Emailové korespondence ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce zaslal email žalované s tím, že trvá na odstoupení od smlouvy o zájezdu učiněném dne 19. 7. 2020 prostřednictvím emailu. Z Emailové korespondence ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil, žalovaná v reakci na email ze strany žalobce ze dne 29. 7. 2020, žalovaná přistoupila ke zrušení od smlouvy o zájezdu s tím, že bude žalobci vystaven voucher Z Dopisu odstoupení od smlouvy o zájezdu rezervační [číslo] ze sledování zásilky č. RR506387198CZ soud zjistil, že žalobce zaslal žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odstoupení od smlouvy o zájezdu rezervační [číslo] které bylo žalované doručeno dne 23. 7. 2020 Z Emailové korespondence ze dne 21. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou dne 21. 7. 2020 opětovně upozornil na svůj email ze dne 19. 7. 2020 a současně žalované sdělil, že s nabídkou navrženého zájezdu ze strany žalované nemůže přijmout z důvodu změny letiště. Z Dopisu odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] soud zjistil, že žalobce zaslal [právnická osoba] [právnická osoba], odstoupení od smlouvy o zájezdu rezervační [číslo] ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 OZ. Ze Vzoru smlouvy o zájezdu ke schválení [číslo] včetně pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a dopisu od žalované soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci návrh smlouvy o zájezdu [číslo] ve výši 60 100 Kč v hotelu [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] v destinaci [země], kdy součástí zájezdu byla letecká doprava po trase [obec] - [anonymizováno] – [obec]. Žalovaná v dopisu vyzvala žalobce k vyslovení souhlasu s pravidly vyhlášenými autoritami cílové destinace, kdy součástí tohoto dopisu byly též demonstrativně uvedeny opatření, která mohou být aplikována v souvislosti s pandemií onemocnění SARS CoV-2 při transferu do/z hotelu a ubytování a během letecké přepravy. Ze Vzoru smlouvy o zájezdu ke schválení [číslo] včetně pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a dopisu od žalované soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci návrh smlouvy o zájezdu [číslo] ve výši 60 100 Kč v hotelu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] v destinaci [země], kdy součástí zájezdu byla letecká doprava po trase [obec] - [anonymizováno] – [obec]. Žalovaná v dopisu vyzvala žalobce k vyslovení souhlasu s pravidly vyhlášenými autoritami cílové destinace, kdy součástí tohoto dopisu byly též demonstrativně uvedeny opatření, která mohou být aplikována v souvislosti s pandemií onemocnění SARS CoV-2 při transferu do/z hotelu a ubytování a během letecké přepravy. Z Podmínek poukazu na zájezd [příjmení] [jméno] včetně [příjmení] [jméno] [číslo] soud zjistil, že žalovanému byl vystaven voucher ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., na nominální hodnotu ve výši 60 150 Kč s platností od 29. 4. 2020 do 31. 8. 2021. Z Poslední upomínky před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2020 a ze sledování zásilky č. RR524535975CZ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne 3. 8. 2020 vyzval k uhrazení částky ve výši 60 150 Kč ve lhůtě do 14. 8. 2020 na uvedený účet, kdy tato upomínka byla žalované doručena dne 6. 8. 2020. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená nesporná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování prohlášením partnera žalované v destinaci, a to společnosti [právnická osoba], a to konkrétně pana [příjmení] [příjmení], soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že mezi žalobcem coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], [anonymizováno], byla dne 19. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu žalobci žalovanou do destinace Bulharsko s ubytováním v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v termínu od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020 pro pět osob, za který žalobce uhradit částku ve výši 62 800 Kč. Žalobce dne 19. 7. 2020 od smlouvy o zájezdu prostřednictvím emailu odstoupil. Žalobci byly ze strany žalované navrženy alternativní zájezdy, které však s ohledem na účastníky zájezdu nebyly ze strany žalobce akceptovatelné. S ohledem na novou situaci šíření onemocnění SARS CoV-2 a požadavek Ministerstva pro místní rozvoj, které apelovalo na cestovní kanceláře, aby v případě, že ke dni učinění odstoupení zákazníka nejsou splněny podmínky pro odstoupení bez povinnosti hradit odstupné, následně přehodnocovaly splnění podmínek ke dni konání zájezdu, což žalovaná následně učinila. Jelikož bylo následně zjištěno, že v místě určení cesty nebo pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu, žalovaná v intencích doporučení Ministerstva pro místní rozvoj přehodnotila odstoupení žalobce a na základě toho žalobci ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb., kdy žalobci vystavila poukaz na zájezd ve výši 60 150 Kč s platností od 29. 4. 2020 do 31. 8. 2021.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že strany mezi sebou uzavřeli smlouvou o zájezdu dle ustanovení § 2521 odst. 1 OZ, dle kterého smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Podle ust. § 2 odst. 3 OZ, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle ust. § 2531 odst. 2 OZ, navrhne-li pořadatel v souladu s § 2530 zvýšení ceny zájezdu o více než osm procent, může zákazník návrh přijmout nebo může odstoupit od smlouvy ve lhůtě podle smlouvy, aniž by musel hradit odstupné za předčasné ukončení závazku. Lhůta pro odstoupení nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu. Neodstoupí-li zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí, že se změnou ceny zájezdu souhlasí. Obdobně se postupuje i v případě, že vnější okolnosti nutí pořadatele podstatně změnit některou z hlavních náležitostí zájezdu uvedených v § 2527 nebo nemůže-li pořadatel splnit zvláštní požadavky zákazníka, které přijal podle § 2528 odst. 1 písm. h). Podle ust. 2533 odst. 1 OZ, zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Podle ust. § 2534 OZ, odstoupil-li zákazník od smlouvy podle § 2531 odst. 2, vrátí pořadatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch. Ustanovení § 2542 až 2544a, § 2913 odst. 2 a § 2918 o náhradě škody se použijí přiměřeně. Podle ust. 2536 odst. 1 písm. b) OZ, pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314 EHS (dále„ Směrnice“), definuje nevyhnutelné a mimořádné okolnosti v čl. 3 bodu 12 jako situaci, již strana, která se jí dovolává, nemůže ovlivnit a jejímž důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření ve spojení s bodem 31 preambule, který jako nevyhnutelné a mimořádně okolnosti mající zásadní vliv na poskytování cestovních služeb uvádí například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky. Zájezd v takovém případě nemůže pokračovat, povinnost poskytnout zájezd bude modifikována (zanikne) v důsledku výskytu vis maior, a pořadatel musí zajistit bezpečí zákazníka jeho přepravou zpět. Podle konkrétní situace výskyt vis maior může znamenat změnu závazku (nemožnost plnění části služeb - náhradní řešení) nebo jeho zánik pro následnou nemožnost plnění. Nicméně speciální povinnosti pořadatele nadále přetrvávají, primárně povinnost zajistit bezpečnost zákazníka a jeho přepravu zpět do místa zájezdu, a není-li to možné, pak zajistit nezbytné ubytování a pomoc v nouzi (srov. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část), Wolters Kluwer (ČR), právní stav v ASPI k : 1. 1. 2021). Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 185/2020 Sb., ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd2) zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2021, neskončí-li podle tohoto zákona dříve. Podle ust. § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb., je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd dále v případě zaměstnance, který ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby nemohl po dobu nejméně 30 dnů konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 a 209 zákoníku práce. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd také v případě škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., rozhodne-li se pořadatel využít ochrannou dobu, oznámí to písemně zákazníkovi a vystaví mu poukaz na zájezd nejméně v hodnotě veškerých plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 185/2020 Sb., poukaz na zájezd je platný po dobu trvání ochranné doby. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona č. 185/2020 Sb., pořadatel předá zákazníkovi poukaz na zájezd v listinné podobě; v elektronické podobě je možné poukaz na zájezd zákazníkovi předat, jestliže byla původní smlouva o zájezdu uzavřena prostředky komunikace na dálku nebo s tím zákazník vyslovil souhlas. Podle ust. § 5 zákona č. 185/2020 Sb., Zákazník, u něhož jsou splněny podmínky podle § 3 odst. 3, může odmítnout poukaz na zájezd oznámením pořadateli. Zákazník je současně povinen pořadateli vrátit vydaný poukaz na zájezd. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., po dobu trvání ochranné doby na žádost zákazníka pořadatel nabídne zákazníkovi náhradní zájezd, stejné nebo vyšší jakosti, než jaká byla sjednána v původní smlouvě o zájezdu. Podle ust. § 6 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb., ochranná doba končí, jestliže pořadatel nenabídl zákazníkovi náhradní zájezd do 30 dnů ode dne, kdy zákazník požádal pořadatele o nabídku náhradního zájezdu. Podle ust. § 6 odst. 5 zákona č. 185/2020 Sb., v případě, že zákazník nepožádá pořadatele o náhradní zájezd nebo nevyužije nabídky pořadatele k uzavření smlouvy o zájezdu, vrátí pořadatel zákazníkovi veškeré uhrazené platby nejpozději do 14 dnů od skončení ochranné doby.

8. Pokud je objednatelem zájezdu osoba, která spadá do skupiny zvláště zranitelných zákazníků (§ 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb.), má právo poukaz odmítnout i za další osoby účastnící se zájezdu, které podle zákona č. 185/2020 Sb. nejsou zvláště zranitelnými zákazníky. Stejně tak mají právo poukaz odmítnout zákazníci, kteří nejsou stranou smlouvy, ale spadají do skupiny zvláště zranitelných zákazníků, tentokrát ale nikoliv i za další osoby účastnící se zájezdu, ale pouze za sebe (SELUCKÁ, Markéta a Svatava VEVERKOVÁ. Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (Lex voucher): Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2021 -4-22). ASPI_ID KO185_ 2020. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků zájezdu nespadá do kategorie tzv. zvláště zranitelných zákazníků ve smyslu ust. § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb., resp. toto žalobce v řízení netvrdil a ani neprokazoval, a žalovaná v intencích doporučení Ministerstva pro místní rozvoj přehodnotila odstoupení od smlouvy žalobce ze dne 19. 7. 2020 učiněné prostřednictvím emailu, kdy na základě toho žalobci ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb. vystavila poukaz (LEX VOUCHER) na zájezd ve výši 60 150 Kč, není možné tak žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyly naplněny podmínky dle ust. § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb. Dále soud dodává, že s ohledem na všeobecně známé dopady pandemie koronaviru SARS CoV-2 bylo pro žalovanou obtížné predikovat postupy jak vlád jednotlivých zemí, tak postup provozovatelů ubytovacích zařízení v daných destinacích, nelze postupu žalované, která vyčkávala na aktuální situaci v dané destinaci, zda bude možné zájezd dle smlouvy uskutečnit, nic vytknout. Situace v dané době nebyla přehledná a rychle se měnila v souvislosti s aktuálním výskytem onemocnění v daném místě. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 383,10 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 150 Kč, sestávající se z částky 3 540 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, vyjádření k žalobě, účast na jednání ze dne 15. 3. 2021 přesahující dvě hodiny, písemné podání ve věci samé ze dne 19. 3. 2021) a z částky 1 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání, při kterém došlo vyhlášení rozsudku dne 25. 3. 2021) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 110 Kč ve výši 5 273,10 Kč.

10. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) ve výroku II. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.