26 C 297/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 465 981 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 465 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 465 981 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla ve správním řízení. Žalobkyně uvedla, že se domáhá náhrady škody, která žalobkyni vznikla při nesprávném postupu Celního úřadu pro [územní celek], kdy v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí orgánů státní správy vznikla žalobkyni újma, jenž je představována skutečnou škodou na jejím majetku. Žalobkyně jako deklarant podala dne [datum] Celnímu úřadu pro [územní celek] návrhy na propuštění zboží do volného oběhu, jednalo se o kontejnery, která zakoupila v dražbě ve Švýcarsku a přepravila je pozemní cestou do ČR. Žalobkyně běžně do ČR dováží vozidla zakoupená v zahraničí, mezi již dříve celně deklarovaným zbožím byla např. i vozidla zakoupená od téhož prodávajícího jako v případě kontejnerů. Žalobkyně je seznámena s běžnou praxí celních orgánů, kdy proces propuštění zboží do volného oběhu trvá v řádu dní. Žalobkyně v lednu 2020 vydražila v elektronické dražbě zboží, které bylo vyřazeno ze švýcarské armády (demilitarizováno). Jednalo se o polní nemocnici sestávající se z 9 kusů kontejnerů tmavě zelené barvy. Prodávajícím byla [právnická osoba] [anonymizováno] AG, od níž již dříve žalobkyně kupovala např. vozidla vyřazená taktéž ze švýcarské armády. Jelikož žalobkyně na takto zajímavé zboží zajistila kupce, konečného zákazníka, dovezla kontejnery do ČR. Kontejnery byly převáženy přes území [příjmení] republiky Německo. Při překročení státní hranice ze Švýcarska, a i při překročení státních hranic a hranic Schengenského systému do [příjmení] republiky Německo, neměly celní orgány švýcarské ani německé sebemenší problém s tím, aby cestu a průjezd umožnily. Pokud by se mělo jednat o vojenský materiál, lze si jen těžko představit, že by švýcarské úřady povolily takový materiál vyvézt a německé úřady naopak propustit na území. Žalobkyně podala dne [datum] v postavení deklaranta ve smyslu ust. čl. 5, odst. 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ UCC“) u Celního úřadu pro [územní celek] celní prohlášení zaevidované pod [číslo] a navrhovala jím propuštění do celního režimu volný oběh položky: 1) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité 2) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité (dále jako celní prohlášení [číslo]). Tentýž den podala ze stejného důvodu u Celního úřadu pro [územní celek] celní prohlášení zaevidované pod [číslo] a navrhovala jím propuštění do celního režimu volný oběh položky: 1) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité (dále jako celní prohlášení [číslo]), celní prohlášení zaevidované pod [číslo] a navrhovala jím propuštění do celního režimu volný oběh položky: 1) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité 2) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité (dále jako celní prohlášení [číslo]), celní prohlášení zaevidované pod [číslo] a navrhoval jím propuštění do celního režimu volný oběh položky: 1) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité 2) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C 2022, použité (dále jako celní prohlášení [číslo]) a celní prohlášení zaevidované pod [číslo] a navrhoval jím propuštění do celního režimu volný oběh položky: 1) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité 2) montované stavby – obytný kontejner ze železa, označení C [číslo], použité (dále jako celní prohlášení [číslo]). [ulice] úřad pro Jihomoravský kraj (dále jako celní úřad) s odůvodněním, že pojal podezření, že by se mohlo jednat o vojenský materiál ve smyslu ust. § 5 zákona č. 38/1994 Sb., požadoval po žalobkyni licenci na dovoz vojenského materiálu vydanou MPO (dále jen licence). Žalobkyně s takovýmto podezřením nesouhlasila, žádala o vysvětlení, co vede celní úřad k tomu, že by kontejnery mohly být vojenským materiálem, když od téhož prodávajícího nakupovaná vozidla (taktéž vyřazená z armády) dříve propouštěla do volného oběhu do druhého dne po podání celního prohlášení žalobkyní. Jelikož celní úřad trval na předložení licence, kterou žalobkyně jednak nedisponovala, jednak trvala na tom, že se nejedná o vojenský materiál, vydal celní úřad dne [datum] rozhodnutí, v nichž rozhodl tak, že zboží deklarované v celních prohlášeních [číslo] do celního režimu volný oběh nepropouští. Jednalo se o rozhodnutí ze dne 4.9.2020, č.j. 140432-7/2020-530000-29 ve vztahu k celnímu prohlášení [číslo] rozhodnutí ze dne 4.9.2020 č.j. 140449-7/2020-530000-29 ve vztahu k celnímu prohlášení [číslo] rozhodnutí ze dne 4.9.2020 č.j. 140461-7/2020-530000-29 ve vztahu k celnímu prohlášení [číslo] rozhodnutí ze dne 4.9.2020 č.j. 140453-7/2020-53000-29 ve vztahu k celnímu prohlášení [číslo] rozhodnutí ze dne 4.9.2020 č.j. 140463-11/2020-53000-29 ve vztahu k celnímu prohlášení [číslo]. Tato rozhodnutí považuje žalobkyně za rozhodnutí nezákonná ve smyslu ust. § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, kdy trvala na tom, že se nejedná o vojenský materiál a celní úřad má tak povinnost vydat rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací celního úřadu, že tento pojal důvodné podezření, že se v případě kontejnerů jedná o vojenský materiál, když je zřejmé, že zařízení byla dříve používána švýcarskou armádou. [ulice] úřad tímto postupem sám změnil svoji dosavadní praxi, kdy u vozidel, která opakovaně žalobkyně ze Švýcarska dovážela a taktéž byla dříve používána ve švýcarské armádě, stačil tentýž doklad, který žalobkyně předkládala i v tomto případě, a tedy potvrzení o demilitarizaci. Tento doklad byl naprosto dostatečným pro to, aby zboží bylo propuštěno ze Švýcarska do Schengenského prostoru, což by v případě vojenského materiálu dostatečné nebylo. Tuto argumentaci žalobkyně následně podpořilo i [anonymizováno], když v dokumentu ze dne 4.2.2021 [číslo jednací] konstatuje, že deklarované zboží nepředstavuje vojenský materiál ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb. Odvolací orgán tak následně vrátil věc celnímu úřadu postupem podle ust. § 113, odst. 1, písm. a) daňového řádu, aby podanému odvolání formou autoremedury plně vyhověl. [ulice] úřad tak dne 19.2.2021 vydal rozhodnutí č.j. 359-5/2021-530000-29, sp. zn. [bankovní účet] [číslo], kterým napadené rozhodnutí týkající se zboží uvedeného v celním prohlášení [číslo] zrušil, rozhodnutí č.j. 363-5/2021-530000-29, sp.zn. [bankovní účet] [číslo], kterým napadené rozhodnutí týkající se zboží uvedeného v celním prohlášení [číslo] zrušil, rozhodnutí č.j. 384-5/2021-530000-29, sp.zn. [bankovní účet] [číslo], kterým napadené rozhodnutí týkající se zboží uvedeného v celním prohlášení [číslo] zrušil, rozhodnutí č.j. 364-5/2021-530000-29, sp.zn. [bankovní účet] [číslo], kterým napadené rozhodnutí týkající se zboží uvedeného v celním prohlášení [číslo] zrušil a rozhodnutí č.j. 394-5/2021-530000-29, sp.zn. [bankovní účet] [číslo], kterým napadené rozhodnutí týkající se zboží uvedeného v celním prohlášení [číslo] zrušil, když plně vyhověl odvolání žalobkyně. Postup celního úřadu je tak třeba považovat za nezákonný a rozhodnutí, jenž bylo následně v rámci autoremedury zrušeno, pak bylo nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně předložila při deklaraci zboží doklad o jeho demilitarizaci tak, jako v předchozích případech, dále doložila i specifikace deklarovaného zboží a fakturu za jeho úhradu. Tytéž doklady byly podkladem pro stanovisko [anonymizováno] [ulice] úřad kromě toho, že vydal nezákonné rozhodnutí, jenž následně sám zrušil, vybočil ze své dosavadní (správné) praxe a porušil tak i zásadu legitimního očekávání, a to jak v rovině skutkového posouzení věci, tak v rovině časové. Legitimní očekávání žalobkyně totiž bylo, že o deklaraci zboží bude rozhodnuto v řádu několika pracovních dní. Žalobkyně zajistila pro předmětné zboží zákazníka, kupujícího, s nímž dne [datum] uzavřela kupní smlouvu, na základě níž měla předmětné kontejnery dodat a pro potřeby zákazníka dovybavit s tím, že kontejnery včetně úpravy a dovybavení měly být kupujícímu předány do [datum]. S ohledem na legitimní očekávání a dosavadní praxi byl termín sjednán tak, aby žalobkyně měla dostatek času svému závazku z kupní smlouvy dostát. Kupující, který k rukám žalobkyně skládal zálohu, si vymínil smluvní pokutu za pozdní dodání objednaného a dovybaveného zboží ve výši 0,2% z celkové kupní ceny denně. V důsledku nezákonného postupu a rozhodnutí celního úřadu žalobkyně jako prodávající nemohla smlouvu s kupujícím dodržet, neboť do doby než bylo zboží propuštěno do volného oběhu jej nemohla ani upravovat, ani předat kupujícímu. Žalobkyně se tak v důsledku nezákonného postupu celního úřadu dostala do prodlení se splněním své smluvní povinnosti vůči kupujícímu, čímž vznikla jí škoda, tedy smluvní pokuta za pozdní dodání objednaného zboží. Jelikož měla žalobkyně obavy, že kupující pro jeho podstatné porušení smluvních podmínek od kupní smlouvy odstoupí, v zájmu předcházení vzniku ještě větších škod, uzavřels dne [datum] s kupujícím dohodu o změně kupní smlouvy, na základě které bylo mezi smluvními stranami dohodnuto, že prodávající již pro kupujícího nebude zajišťovat úpravu a dovybavení kontejnerů, ale toliko kupujícímu prodá kontejnery a materiál na úpravy již zakoupený. V rámci této dohody se také smluvní strany dohodly na započtení doplatku kupní ceny na smluvní pokutu, na níž vznikl kupujícímu nárok z důvodu prodlení prodávajícího (žalobkyně), s tím, že byl sjednán termín pro doplacení smluvní pokuty žalobkyní. Škoda, která tak žalobkyni vznikla je smluvní pokuta v částce 3 189 681 Kč, kterou musela uhradit kupujícímu za prodlení s dodávkou zboží. Smluvní pokuta byla kupujícímu uhrazena započtením na kupní cenu na základě dohody ze dne [datum], a to částkou 2 641 558,55 Kč. V částce 548 122, 45 Kč žalobkyně smluvní pokutu doplatila kupujícímu, a to poukázáním na jeho bankovní účet dne [datum] a dne [datum]. Další škoda je představována náklady na právní služby, které musels žalobkyně vynaložit na zastupování před celním úřadem, které by nebyly třeba, pokud by celní úřad postupoval lege artis a v souladu se zásadou legitimního očekávání co do délky řízení. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 58 500 Kč, k úhradě této částky došlo poukázáním na bankovní účet právního zástupce dne [datum]. Dále žalobkyni vznikla škoda ve zvýšených nákladech za skladné předmětného zboží, spočívajících v nutnosti hradit skladné za dobu násobně delší, než jaké bylo legitimní očekávání žalobkyně stran délky řízení. Žalobkyně hradila skladné od února 2020 do února 2021, přičemž za škodu považuje skladné za období květen 2020 až únor 2021 včetně, tedy za dobu, po kterou byla již v prodlení s předáním zboží koncovému zákazníkovi, tedy po dobu, po kterou, kdyby celní úřad postupoval v souladu s právem, by tyto náklady nevznikly. Skladné bylo sjednáno v částce 2 000 KČ měsíčně za kontejner, tedy částkou 18 000 Kč + DPH měsíčně, což při délce 10 měsíců činí celkovou částku 217 800 Kč. Žalobkyně u žalované svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatila žádostí ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná nárok žalobkyně odmítla s odůvodněním, že ve věci nebyla vydána rozhodnutí dle § 8 odst. 1,2 zákona č. 82/1998 Sb. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť došlo k vydání rozhodnutí, která byla k odvolání žalobkyně změněna, jednalo se o rozhodnutí nezákonná. Žalobkyně má za to, že se celní úřad dopustil ve výše popsaných řízeních nesprávného úředního postupu spočívajícího jednak ve vybočení z běžného postupu a dopustil se tak mj. porušení zásady dobré a předvídatelné správy. Žalobkyně pak dále nesprávný úřední postup spatřuje v tom, že celní úřad vyžadoval licenci, kterou ale žalobkyně nepotřebovala, neboť se nejednalo o vojenský materiál. Jelikož ale nesprávný úřední postup vyústil ve vydání nesprávného, tedy nezákonného rozhodnutí, je třeba aplikovat § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb. V této věci je nutné aplikovat zejména § 8, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť výše vyjmenovaná nezákonná rozhodnutí byla vykonatelná bez ohledu na právní moc, neboť podle § 103, odst. 2 ve spojení s § 109, odst. 5 daňového řádu nemělo podané odvolání odkladný účinek a bylo vykonatelné, o čemž byla žalobkyně v rámci rozhodnutí poučena.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že navrhuje její zamítnutí. Dne [datum] podala žalobkyně k celnímu úřadu 5 celních prohlášení [číslo], 20CZ53000015L075E0, 20CZ53000013JQ M5C0, 20CZ53000012QDFZ53, 20CZ53000012GZZ7D0, s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu. Jednalo se celkem o 9 kusů kontejnerů 610 x 245 cm bývalé vojenské mobilní polní nemocnice – nazvané jako„ Montované stavby – obytný kontejner, ze železa, označení C 2022, C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo]. V rámci ověřování správnosti údajů uvedených v celním prohlášení, provedeného v souladu s článkem 188 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve znění pozdějších předpisů (UCC), bylo zjištěno, že se v případě deklarovaného zboží jedná o zásilku 9 kusů použitých kombinovaných ISO kontejnerů, která ve svém celku tvoří vyřazený komplex vojenské polní nemocnice. Vzhledem k těmto zjištěním tedy celní úřad pojal důvodné podezření, že se v případě předmětného zboží může jednat o vojenský materiál ve smyslu § 5 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 38/1994 Sb.). Propuštění takového zboží do volného oběhu je podle § 14 zákona č. 38/1994 Sb. podmíněno předložením licence na dovoz vojenského materiálu, vydané [stát. instituce] – licenční správou (dále jen [anonymizováno]). [ulice] úřad proto vyzval žalobkyni k předložení příslušné licence. Na doplnění chybějících dokladů stanovil lhůtu 60 dnů. Žalobkyně na konci lhůty stanovené výzvou zažádala o prodloužení této lhůty o dalších 60 dnů, protože v původně stanovené lhůtě nedoložila žádný doklad, který by vyloučil důvodné podezření, že předmětné zboží je vojenským materiálem. Žalobkyně a i přes tuto výzvu setrvala na svém stanovisku, že se nejedná o vojenský materiál, avšak své tvrzení nikterak nedoložila. [ulice] úřad proto poskytl žalobkyni další lhůtu k vyjádření poskytnutím práva na slyšení a zároveň uvedl, proč s jejím názorem nemůže souhlasit. Vzhledem k tomu, že i po uplynutí práva na slyšení žalobkyně trvala na svém stanovisku, že nemusí nic dalšího dokládat, vydal celní úřad rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140432-7/2020-530000-29 ze dne 4. 0. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140432-9/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140449-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140449-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140463-11/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140453-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140453-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140461-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140461-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; dále jen Rozhodnutí o nepropuštění zboží. Žalobkyně na konci odvolací lhůty podala blanketní odvolání a požádala si o prodloužení lhůty pro jeho doplnění. Až z doplnění odvolání vyplynulo, že žalobkyně požádala [anonymizováno] o stanovisko, zda se jedná v případě dováženého zboží o vojenský materiál a že [anonymizováno] žalobkyni vyzvalo k doplnění žádosti. Z podkladů z řízení u [anonymizováno] vyplývá, že žalobkyně až v tomto řízení doplnila doklad vydaný [stát. instituce] Švýcarské konfederace, ze kterého vyplývá, že dovážené zboží nemá konkrétní vlastnosti, které by ho řadily do vojenského materiálu. [anonymizováno] po konzultaci s Univerzitou obrany v [obec] a německého Spolkového úřadu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] – Bundesamt für [anonymizováno] und [anonymizováno] (BAFA) vydalo stanovisko, že se nejedná o vojenský materiál. Z toho důvodu odvolací orgán vrátil celnímu úřadu Rozhodnutí o nepropuštění zboží k vyřízení věci v autoremeduře. Je tedy zřejmé, že teprve na základě stanoviska [anonymizováno] tedy celní úřad mohl předmětné zboží propustit do navrženého celního režimu. [ulice] úřad proto vydal rozhodnutí č.j. 394-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140463-11/2020-530000-29 ze dne 4. 9.2020; rozhodnutí č.j. 363-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140449-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140449-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 384-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140461-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140461-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 364-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140453-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140453-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 359-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140432-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140432-9/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020. K tvrzené škodě, která měla žalobkyni vzniknout, žalovaná uvádí, že obecně lze konstatovat, že základními předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí, které musí být kumulativně splněny, jsou: a) nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí správního orgánu, které bylo zrušeno pro nezákonnost); b) vznik škody; c) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou; d) uplatnění nároku na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu) vzniká nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v případě, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. V daném případě byla Rozhodnutí o nepropuštění zboží zrušena v autoremeduře, tzn., že není splněna podmínka právní moci předmětných rozhodnutí tak, jak vyžaduje § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Jedná se však o rozhodnutí vykonatelná bez ohledu na právní moc. Rozhodnutí o nepropuštění zboží však byla zrušena proto, že teprve v rámci odvolacího řízení žalobkyně splnila svou povinnost předložit dokumenty požadované na základě zák. č. 38/1994 Sb., ačkoliv tuto povinnost měla již při podání příslušných celních prohlášení. K vydání Rozhodnutí o nepropuštění zboží a jejich následnému zrušení tedy došlo pouze z důvodu prodlení žalobkyně se splněním zákonných povinností. Pokud by žalobkyně dostála své zákonné povinnosti, Rozhodnutí o nepropuštění zboží by vůbec nebyla vydána. Dále je potřeba zdůraznit, že to byla pouze a jen žalobkyně, kdo měl důkazní povinnost ohledně svých tvrzení, že se nejedná o vojenský materiál. Takové informace si celní úřad nemohl obstarat z moci úřední. Nadto, celní úřad dal žalobkyni dostatečný prostor k předložení dokladů (lhůta 60 dnů prodloužená o dalších 60 dnů a dalších 30 dnů v rámci práva na slyšení) a řádně jí zdůvodnil, na základě jakých právních předpisů je povinna tak učinit. Stejně tak žalobkyně věděla, jaké jsou následky, pokud svou povinnost nesplní. V řízení nedošlo k žádnému porušení právních předpisů ze strany celního úřadu. Žalobkyně tvrdí, že celní úřad měl zboží okamžitě propustit do volného oběhu, když předtím údajně německé celní orgány zboží bez problémů pustily na své území. K tomu je však potřeba dodat, že zboží bylo na německé území propuštěno v režimu tranzitu, což je zcela odlišný celní režim s úplně jinými podmínkami. Licenci v dovozu vojenského materiálu je subjekt povinen předložit až při propuštění zboží do příslušného dovozního režimu. Tudíž názor žalobkyně, že nekonání švýcarských nebo německých celních orgánů značí, že se nejedná o vojenský materiál, je zcela mylný. Z obsahu žaloby lze dále dovodit, že žalobkyně tvrdí, že došlo i k nesprávnému úřednímu postupu. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu vzniká nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem v případě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nesprávným úředním postupem porušení je rovněž porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu mimo jeho rozhodovací činnost. Není rovněž vyloučeno, aby k nesprávnému úřednímu postupu došlo i při jeho rozhodovací činnosti, pokud úkony tohoto úředního postupu samy o sobě nevedou k vydání rozhodnutí a pokud ano, bezprostředně se ve vydaném rozhodnutí neodrazí. V daném případě se však veškeré postupy odrazily ve vydaných Rozhodnutích o nepropuštění zboží, a tak je nutno věc dle ustálené judikatury posuzovat pouze z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1,2 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Taková rozhodnutí však v řízení nebyla vydána. Stejně tak nedošlo ani k průtahům v řízení. Délka řízení byla ovlivněna pouze tím, že žalobkyně ani na výzvy celního úřadu nepředkládala požadované dokumenty a sama žádala o prodloužení lhůt, veškeré úkony činila až před koncem daných lhůt a činila blanketní odvolání, která musela být na výzvu celního úřadu doplněna. Teprve, když předložila požadované dokumenty, bylo zboží neprodleně propuštěno do volného oběhu. Žalobkyně se snaží tvrdit, že bylo povinností celního úřadu propustit zboží neprodleně. To však není pravdou, protože česká ani unijní legislativa žádnou lhůtu celním orgánům nestanoví. K rozhodnutí o přijetí navrhovaného celního režimu dochází teprve v okamžiku, kdy jsou splněny všechny zákonné podmínky. Nečinnosti ve smyslu § 38 daňového řádu se celní úřad rovněž nedopustil. Tvrzení žalobkyně, že měla legitimní očekávání, že propuštění vojenské polní nemocnice bude probíhat stejně rychle, jako propuštění vozidel, je zcela nelogické. A už vůbec se nemohlo jednat ze strany celního úřadu o jednání excesivní. Kontrolou celních prohlášení podaných žalobkyní v předchozích případech u celního úřadu bylo zjištěno, že žalobkyně nikdy nedeklarovala dovoz použitých vozidel používaných švýcarskou armádou, kdy by jako odesílatele zboží uvedla [právnická osoba], případně [anonymizována dvě slova], tak jako v případě předmětných celních prohlášení. Jako odesílatelé v dřívějších dovozech žalobkyně byly uvedeny dvě společnosti zabývající se prodejem použitých vozidel. V předchozích dovozech žalobkyně celní úřad řešil pouze dovozy použitých motorových vozidel bez toho, aby vznikla důvodná podezření, že se jedná o vojenský materiál. Tento údaj žalobkyně ani nikdy neuvedla v popisu zboží celního prohlášení. Žalobkyně ani neuvádí žádné konkrétní celní prohlášení, které by dokládalo tvrzenou odchylku od dosavadního jednání celního úřadu vůči žalobkyni. Navíc žalobkyně byla v celním řízení zastoupena advokátem, tedy osobou znalou práva. Žalobkyně tedy měla a mohla vědět, že lhůta pro propuštění zboží do volného oběhu není právními předpisy stanovena a stejně tak mohla vědět, jaké zákonné povinnosti jsou s podáním příslušného celního prohlášení spojeny. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu není splněn. Pokud jde o náhradu škody ve výši 58 500 Kč (náklady právního zastoupení v celních řízeních), tak k tomu žalovaná uvádí, že ve věci nebyla vydána ani nezákonná rozhodnutí, ani se nejednalo o nesprávný úřední postup.. Žalobkyně žádá o proplacení nákladů celních řízení spočívajících v zastoupení dřívějším zmocněncem, advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]. Jedná se o smluvní odměnu. Podle § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle § 31 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se podle tohoto ustanovení určí podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. V daném případě by tedy nebylo možné smluvní odměnu přiznat ani v případě, že by se jednalo o náklady účelné, což nejsou. Je potřeba zdůraznit, že jediným důvodem, proč byla vydána Rozhodnutí o nepropuštění zboží je to, že žalobkyně nepředložila doklady požadované na základě zák. [číslo]. Kdyby žalobkyně v okamžiku podání celních prohlášení doložila zákonem vyžadované dokumenty, nemuselo k dalším úkonům v řízení vůbec dojít. Z toho důvodu nelze úkony v řízení považovat za účelně vynaložené. Také je potřeba zdůraznit, že žalobkyně si nárokuje náhradu úkonů, které činila sama ze své vůle (jako jsou žádosti o prodloužení lhůty) nebo žádá náhradu nákladů u úkonů, které i v případě účelnosti lze nahradit pouze jedenkrát (blanketní odvolání a následné doplnění odvolání). U dalších úkonů není vůbec zřejmé, co je jejich obsahem. Pokud dřívější zmocněnec požadoval po žalobkyni úhradu za úkony, které činila paní [jméno] [příjmení], tak není zřejmé, na základě jakého právního titulu tak činil. Dřívější zmocněnec převzal zastupování po paní [příjmení] a žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] výslovně uvedla, že paní [příjmení] vypovídá plnou moc a nově zmocňuje Mgr. M. [příjmení]. Je tedy evidentní, že se jedná o dva zcela samostatné zmocněnce. Kromě toho si žalobkyně nárokuje i náhradu nákladů řízení vedeného u MPO (tedy u jiného subjektu), což je zcela neoprávněný nárok. Dále žalobkyně nárokuje náhradu nákladů na uskladnění zboží. Jak je uvedeno výše, délka řízení byla ovlivněna pouze jednáním žalobkyně spočívajícím v odmítnutí předložit zákonné doklady. Navíc, smlouva o skladování nebyla předložena a popis skladovaného zboží je natolik vágní, že jej nelze ztotožnit. I z tohoto důvodu nelze nároku žalobkyně přisvědčit. Žalobkyně ze své vůle uzavřela smlouvy na dodávku předmětného zboží třetí osobě, a to v situaci, kdy věděla, že zboží není propuštěno do volného oběhu. Přesto se smluvně zavázala k pokutě, pokud zboží nebude dodáno druhé smluvní straně řádně a včas. Odpovědnost za toto jednání nese sama žalobkyně. Žalobkyně si mohla vyjednat jiné smluvní podmínky, stejně jako mohla např. uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, když jí bylo zřejmé, že předmět smlouvy nemá právně k dispozici. Za skutečnost, že žalobkyně uzavírala pro ni nevýhodné smlouvy nemůže celní úřad nést žádnou odpovědnost. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu není splněn. V dané věci není dána ani existence nezákonných rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu. Stejně tak nebylo doloženo, že by v důsledku úkonů celního úřadu v celním řízení měla vzniknout žadatelce jakákoliv škoda. Příčinná souvislost tedy nebyla žalobkyní prokázána. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu není splněn. Dále žalovaná uvedla, že nárok na náhradu škody byl u žalované uplatněn v zákonné lhůtě. Tento předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu je splněn, sám o sobě však právo na náhradu škody nijak nezakládá.

3. K vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že i v předchozích případech, kdy žalobkyně deklarovala dovoz automobilů do ČR, byla prodejcem společnost ze skupiny [anonymizováno]. Z technických průkazů vozidel bylo jasně patrné, že pochází z armády. Žalobkyně měla tedy legitimní očekávání, že v případě kontejnerů bude postupováno stejně, jako v předchozí řadě případů, když deklarovala vozidla pocházející z armády. Pokud tedy ani v naprosto obdobných případech po žalobkyni nikdy nebylo požadováno, aby doložila licenci na dovoz vojenského materiálu a zejména pokud nikdy v dřívější praxi žalobkyně celní úřad nenahlížel na takto deklarované zboží jako na vojenský materiál, a zejména pak proto, že se o žádný vojenský materiál nejedná, neměla žalobkyně při podání celního prohlášení žádné pochybnosti o správnosti svého postupu. Pokud žalovaná argumentuje tím, že to byla žalobkyně, kdo žádal o prodloužení lhůty, pak tento postup žalobkyně byl způsoben naprosto nečekaným přístupem celního úřadu, který vyžadoval licenci pro dovoz vojenského materiálu. Je však více než zřejmé, že licence pro dovoz vojenského materiálu nebyla ani v tomto případě potřeba, neboť se o vojenský materiál nejedná. Žalobkyně ani nesouhlasí s tvrzením žalované, že až v rámci odvolacího řízení předložila dokumenty požadované podle zákona č. 38/1994 Sb. Žalobkyně pod režim zákona č. 38/1994 Sb. nespadá a nikdy nespadala, neboť s vojenským materiálem neobchoduje a nikdy neobchodovala. Pokud celní úřad nemohl mít důvodné podezření, že se jedná o vojenský materiál, pak postupoval protiprávně, když na základě celních prohlášení rozhodl o nepropuštění kontejnerů do volného oběhu. Pokud žalobkyně v průběhu svého odvolání dokládala další listiny, pak tak činila z procesní opatrnosti, když trvá na tom, že již v rámci prvního šetření měl celní úřad postupovat tak, že kontejnery do volného oběhu pustí. K námitkám žalované ohledně výše škody uvedla, že náklady na právní zastoupení byly vynaloženy účelně. Pokud žalovaná namítá, že by náklady na právní služby měly být účtovány podle tarifní hodnoty, tj. podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, neznamená to, že by žalobkyně neměla právo na náhradu těchto nákladů, ale toliko to, že dojde k výpočtu uznatelných nákladů podle toho, kolik úkonů bylo ve věci realizováno. Žalobkyně pak má za to, že škodou jsou i náklady na právní úkony realizované nikoli pouze ve vztahu k celnímu úřadu, ale i ve vztahu k [anonymizováno], když byly činěny v příčinné souvislosti s postupem celního úřadu. Co se týká skladování, pak předmětem skladování byly ty kontejnery, které byly předmětem celního prohlášení. Žalobkyně žádné jiné neměla. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobkyně vycházela z dosavadní několikaleté praxe postupu celního úřadu a legitimního očekávání. Kontejnery byly kupovány nikoli pro potřebu žalobkyně, ale už od samého začátku se jednalo obchod pro koncového zákazníka. Smlouva nebyla pro žalobkyni nevýhodná, měla dostatečnou rezervu pro splnění svých smluvních povinností. Pokud by nedošlo k excesu celního úřadu a rozhodnutí o propuštění zboží bylo vydáno v termínech, které byly očekávatelné a běžné, pak by ke vzniku škody nedošlo, a to ani ke škodě spočívající v nákladech na právní zastoupení, ani ve škodě spočívající v nákladech na skladné a zejména pak ve škodě spočívající v uhrazené smluvní pokutě. Žalobkyně pak rozhodně nesouhlasí s tím, že by délka řízení byla ovlivněna její nečinností. [ulice] úřad měl rozhodnout na základě celního prohlášení a k němu doložených listin. To, že žalobkyně k výzvě celního úřadu nedoložila licenci pro dovoz vojenského materiálu, nemůže být považováno za průtah na straně žalobkyně, když licence nebyla vůbec třeba. Dále uvedla, že předmětné kontejnery byly žalobkyní uskladněny v areálu skladu spol. [právnická osoba], a to v období od [datum], tj. ode dne jejich dovozu do ČR. Na tomto místě pak byly kontejnery uskladněny po celou dobu trvání celního řízení, a to až do doby jejich předání [právnická osoba] s.r.o. K úhradě skladného za období březen – prosinec 2020 vystavila spol. [právnická osoba] dne [datum] fakturu [číslo] 2020 na částku 217 800 Kč včetně DPH. Žalobkyně tuto částku uhradila poukázáním na bankovní účet věřitele dne [datum]. Z této částky jako škodu žalobkyně uplatňuje pouze období květen – prosinec 2020, tj. částku 174 240 Kč včetně DPH, a to z důvodu, že s uskladněním do konce dubna 2020 žalobkyně počítala a náklady za skladné v období do konce dubna 2020 by žalobkyni vznikly v souvislosti s úpravou kontejnerů pro koncového zákazníka. Skladné za měsíce březen a duben 2020 tedy žalobkyně nepovažuje za škodu, která by jí vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a proto ji v tomto řízení neuplatňuje. K úhradě skladného za období leden a únor 2021 vystavila spol. [právnická osoba] dne [datum] fakturu [číslo] 2021 na částku 43 560 Kč včetně DPH. Žalobkyně tuto platbu uhradila poukázáním na účet věřitele dne [datum] Celkem tedy žalobkyni vznikla škoda spočívající v uhrazeném skladném ve výši 217 800 Kč. K otázce nákladů za právní služby žalobkyně uvedla, že podle vyhl. 177/1996 Sb. by tarifní hodnota úkonu právní služby měla být s ohledem na cenu a kurz ČNB ke dni [datum] (datum vystavení faktury spol. [anonymizováno] jako prodejcem kontejnerů) stanovena částkou 285 897 Kč, což znamená částkou 9 460 Kč za úkon. Kupní cena totiž činila 12 171švýcarských franků, kurz české koruny vůči švýcarskému franku dle ČNB činil 23,49. Pakliže tedy žalobkyně s právním zástupcem měla dohodu o hodinovém účtování s hodinovou sazbou ve výši 1 500 Kč, pak se jedná o odměnu nižší, než kolik by činila při výpočtu podle § 8 ve spojení s §7 advokátního tarifu. Žalobkyně má tedy za to, že odměna vyúčtovaná hodinovou sazbou, která ve svém součtu je podstatně nižší, než odměna stanovená jako mimosmluvní, je jako položka náhrady škody přípustná a správně stanovená. Žalobkyně těžko může požadovat náhradu škody ve výši mimosmluvní odměny, když takto vysoká škoda jí způsobena nebyla. A současně nelze žalobkyni klást k tíži, že se se svým tehdejším zástupcem dohodla na účtování pro ni výhodnějším, než jaké by vyplývalo z aplikace ustanovení o mimosmluvní odměně. Právní služby, vyúčtované předchozím právním zástupcem, pak byly provedeny takto: příprava a převzetí, žádost o prodloužení lhůty 4x, 2 x [příjmení] na [anonymizováno], vyjádření celnice 3x, jednání [ulice a číslo], komunikace s [anonymizováno] 2 x, zpracování žádosti o posouzení [anonymizováno], odvolání, doplnění žádosti o posouzení [anonymizováno], komunikace [anonymizováno], doplnění odvolání, doplnění žádosti [anonymizována dvě slova], převzetí propuštění zboží a uvedený příslušný počet hodin, celkem 58 500 Kč. Ve věci bylo učiněno celkem 26 úkonů dle § 11 advokátního tarifu, kdy mimosmluvní odměna by činila 245 960 Kč. Pokud měla žalobkyně s tehdejším právním zástupcem sjednánu hodinovou sazbu, pak uplatňuje jako náhradu škody částku, kterou skutečně vynaložila, když tato je zcela zjevně násobně nižší než částka vypočtená jako mimosmluvní odměna.

4. K tvrzením žalobkyně žalovaná dále uvedla, že žalobkyně realizovala u celního úřadu od roku 2011 do března 2022 celkem 832 dovozů; u 15 dovozů žalobkyně deklaruje dovoz použitých nebo poškozených automobilů švýcarské armády, kde jako odesílatele uvádí [právnická osoba], kdy jedná se o 8 dovozů z roku 2017, 4 dovozy z roku 2016 a 3 dovozy z roku 2014. To však neznamená, že by celní úřad mohl jakkoliv porušit oprávněné očekávání žalobkyně. Ve všech případech uvedených dovozů se jednalo o dovoz použitých běžných civilních osobních a dodávkových automobilů s civilním zbarvením. Fyzickou kontrolou bylo zjištěno, že auta neměla žádnou speciální vojenskou výbavu, případně neměla žádný speciální vojenský nátěr. Tudíž se nemohlo jednat o dovoz vojenského materiálu. V žalovaném případě se ale jedná o dovoz jiného druhu zboží, jiného sazebního zařazení a nadto o zboží uvedeného v seznamu vojenského materiálu, a to o dovoz kontejnerů, ve kterých byla umístěna vojenská polní nemocnice. V kontejnerech zůstalo částečně vnitřní vybavení (zateplení, vnitřní panely, rozvody, skříňky a další). Nejednalo se tedy o dovoz běžných přepravních kontejnerů, u kterých by bylo možné jednoduchou kontrolou zjistit, že nemají žádnou speciální úpravu ani vybavení. [ulice] úřad tedy byl povinen v rámci celního řízení prověřit, zda kontejnery mají: 1. balistickou ochranu, 2. speciální barvy k potlačení signatury, 3. ochranu proti zamoření biologickými, chemickými či radioaktivními látkami a 4. ochranu proti elektromagnetickému impulsu. Z tohoto důvodu celní úřad po celou dobu řízení požadoval, aby žalobkyně celnímu úřadu doložila buď potvrzení od švýcarského státního orgánu, případně stanovisko [stát. instituce] – Licenční správy (dále jen„ [anonymizováno]“) anebo licenci vydanou [anonymizováno] dokládající, že tyto kontejnery nemají tuto shora uvedenou výbavu. Názor žalobkyně, že pokud celní úřad v minulosti propustil do volného oběhu jakékoli zboží používané armádou bez licence, musí v rámci oprávněného očekávání ve všech dalších případech postupovat zcela stejně, je naprosto neakceptovatelný. Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech dovozu, druhu dováženého zboží a podmínkách, za jakých lze zboží považovat za vojenský materiál. Žalobkyně ani přes opakované výzvy celního úřadu nedoložila, že dovážené kontejnery nemají vlastnosti, pro které by neměly být považovány za vojenský materiál, případně nepožádala [anonymizováno] o stanovisko. Žalobkyně si požádala o stanovisko [anonymizováno] až v rámci odvolacího řízení dne [datum] [anonymizováno] vydala stanovisko dne [datum], tj. po více než 4 měsících od podání žádosti žalobkyní. V průběhu tohoto řízení se [anonymizováno] dotazovala i německého Spolkového úřadu pro ekonomiku a kontrolu vývozu – [anonymizováno] für [anonymizováno] und [anonymizováno] (BAFA) a Univerzity obrany v [obec]. Následně vyzvala žalobkyni k doplnění podání. Žalobkyně doplnila podání dne [datum] s tím, že součástí doplnění podání bylo stanovisko výrobce kontejnerů a stanovisko [stát. instituce] Švýcarské konfederace k vlastnostem kontejnerů. Následně [anonymizováno] požádala o stanovisko [stát. instituce] České republiky, které ve svém stanovisku uvedlo, že kontejnery nepovažuje za vojenský materiál. Tento názor opřelo o prohlášení armády Švýcarské konfederace, potažmo [stát. instituce] Švýcarské konfederace, že dovážené kontejnery nemají zvláštní vojenskou úpravu. Až na základě toho vydala [anonymizováno] stanovisko, že se nejedná o vojenský materiál. Toto obšírné zjišťovaní podkladů a důkazů ze strany [anonymizováno] jasně dokládá, že posouzení věci bylo složité i pro odborné orgány a celního úřad nemohl sám ze své praxe posoudit, zda se jedná o vojenský materiál. Hned, jak tato otázka byla vyřešena a zákonné dokumenty byly celním orgánům předloženy, bylo zboží bezodkladně propuštěno do volného oběhu. To, že žalobkyně svoji aktivitu začala projevovat až v rámci odvolacího řízení, nemůže jít k tíži celního úřadu, který se od samého prvopočátku snažil získat informace o dováženém zboží, aby věděl, za jakých podmínek toto může být propuštěno do žalobkyní navrhovaného celního režimu. Žalovaná konstatuje, že celní úřad byl úřadem, který propouštěl zboží do volného oběhu. Propuštění do volného oběhu v souladu s [anonymizováno] zahrnuje (kromě výběru veškerých dlužných cel a poplatků) také uplatnění obchodně politických opatření, zákazů a omezení, pokud nebyla uplatněna v dřívější fázi a splnění dalších formalit stanovených pro dovoz daného zboží. [ulice] úřad má tedy právo ověřovat celní prohlášení, což zahrnuje i následující oprávnění: kontrolovat prohlášení a podklady; požadovat od deklaranta poskytnutí dalších dokladů ke zboží; kontrolovat zboží; odebírat vzorky za účelem analýzy nebo důkladné kontroly zboží. Na základě výše uvedeného byl tedy celní úřad nejen oprávněn, ale přímo i povinen kontrolovat, zda se nejedná o obchod s vojenským materiálem, případně požadovat doklady, které vyvrátí jeho podezření, že se jedná o obchod s vojenským materiálem nebo požadovat licenci. V žalovaném případě bylo zboží propuštěno do režimu tranzit ve Švýcarsku, do Evropské unie vstoupilo přes Německo, aniž byla zaznamenána jakákoliv kontrola v rámci provádění dohledu nad zbožím, které nemá status Evropské unie [ulice] úřad se proto rozhodně nedopustil protiprávního jednání, když v souladu s celními předpisy ověřoval celní prohlášení, ve kterých žalobkyně navrhovala propuštění předmětného zboží do režimu volného oběhu.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že v minulosti žalobkyně společnosti ze skupiny [anonymizováno] dovážela osobní automobily, kdy se jednalo o automobily pocházející od švýcarské armády.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

7. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně je od [datum] zapsána v obchodním rejstříku s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

8. Z faktury [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno že žalobkyně od [právnická osoba] [anonymizováno], Švýcarsko, zakoupila celkem 9 ks mobilních zařízení – kontejnerů.

9. Z objednávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně u společnosti [právnická osoba] objednala uskladnění 9 ks kontejnerů v jejím areálu na ul. [ulice] v [obec], kdy předpokládaný termín naskladnění 5 ks je v období od 3.- [datum], předpokládaná doba skladování 2 měsíce, za cenu 2 000 Kč za ks/ měsíc bez DPH.

10. Z objednávky přepravy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně u [právnická osoba], s.r.o. dne [datum] objednala přepravu zboží z adresy nakládky AS [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno] VS s datem nakládky 2.- [datum], adresou vykládky [ulice a číslo], [obec] u [obec] dne 3.- [datum] za cenu 45 000 Kč s počtem 5 přeprav.

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako prodávající a [právnická osoba] s.r.o. jako kupující uzavřely tohoto dne kupní smlouvu, za základě které se žalobkyně zavázala prodat kupující 9 ks kontejnerů ISO za sjednanou cenu 3 750 000 Kč bez DPH. Žalobkyně se dále zavázala kontejnery upravit tak, aby každý z nich obsahoval montážní specifikaci uvedenou v příloze 2 smlouvy. Při podpisu smlouvy kupující složila záloha na kupní cenu ve výši 350 000 Kč včetně DPH. Žalobkyně se zavázala dodat kontejnery včetně montážních úprav nejpozději do [datum] a v případě prodlení žalobkyně se zavázala uhradit kupující smluvní pokutu ve výši 0,2 % z celkové kupní ceny včetně DPH za každý den prodlení.

12. Z dohody o změně kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako prodávající a [právnická osoba] s.r.o. uzavřely dohodu o změně kupní smlouvy ze dne [datum], neboť žalobkyně svoji povinnost dle této kupní smlouvy nesplnila řádně a včas z důvodu prodlení a nesprávného posouzení orgány celní správy. Mezi smluvními stranami není sporné, že žalobkyně je od [datum] dosud v prodlení se splněním svého závazku a kupující vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 3 189 681 Kč za období od [datum] do [datum]. S ohledem na prodlení prodávající kupující již nemá zájem na úpravu kontejnerů a závazek žalobkyně byl změněn tak, že dodá kupující pouze sjednané zboží za sjednanou kupní cenu. Smluvní strany dále sjednaly vzájemné započtení pohledávek, a to pohledávky kupující na úhradu smluvní pokuty oproti pohledávce prodávající na zaplacení doplatku kupní ceny, rozdíl ve výši 548 122,45 Kč se prodávající zavázala uhradit kupující nejpozději do 2 měsíců od podpisu této dohody.

13. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uhradila na účet [anonymizováno] částku 48 122,45 Kč, dne [datum] částku 500 000 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně uhradila na účet [právnická osoba] částku 43 560 Kč, a dne [datum] částku 217 800 Kč.

15. Z faktury [číslo] 2021 ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] vystavila žalobkyni fakturu na částku 43 560 Kč s DPH za pronájem plochy pro uskladnění kontejnerů v počtu 9 ks za období leden-únor, splatnou [datum].

16. Z faktury [číslo] 2021 bylo zjištěno, že Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] vystavil žalobkyni fakturu na částku 58 500 Kč za poskytování právních služeb, splatnou dne [datum].

17. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uhradila na účet Mgr. [jméno] [příjmení] částku 58 500 Kč.

18. Ze správních spisů Celního úřadu pro [územní celek] sp. zn. [bankovní účet] [číslo], [bankovní účet] [číslo], sp. zn. [bankovní účet] [číslo], sp. zn. [bankovní účet] [číslo], sp. zn. [bankovní účet] [číslo], sp. zn. [bankovní účet] [číslo], bylo zjištěno, že dne [datum] podala žalobkyně k celnímu úřadu 5 celních prohlášení [číslo], 20CZ53000015L075E0,20CZ53000013JQM5C0,20CZ53000012QDFZ53,20CZ53000012ZZ7D0, s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu, kdy se jednalo o celkem 9 kusů kontejnerů bývalé vojenské mobilní polní nemocnice – nazvané jako„ Montované stavby – obytný kontejner, ze železa, označení C 2022, C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo], C [číslo]. Vzhledem k tomu, že se mohlo jednat o vojenský materiál, jehož propuštění do navrženého celního režimu bylo podmíněno předložením licence, vydal celní úřad výzvu k doložení dokladů ke zboží deklarovanému v přijatém celním prohlášení č.j. 140449/2020-530000-21 ze dne 17. 3. 2020; výzvu k doložení dokladů ke zboží deklarovanému v přijatém celním prohlášení č.j. 140432/2020-530000-21 ze dne 17. 3. 2020; výzvu k doložení dokladů ke zboží deklarovanému v přijatém celním prohlášení č.j. 140453/2020-530000-21 ze dne 17. 3. 2020; výzvu k doložení dokladů ke zboží deklarovanému v přijatém celním prohlášení č.j. 140461/2020-530000-21 ze dne 17. 3. 2020 a výzvu k doložení dokladů ke zboží deklarovanému v přijatém celním prohlášení č.j. 140463/2020-530000-21 ze dne 17. 3. 2020; ve kterých vyzval žalobkyni k doplnění chybějících podkladů – licence na dovoz vojenského materiálu vydanou [stát. instituce] – Licenční správou nebo stanoviskem (vyjádřením) tohoto orgánu, že dovážené zboží není vojenským materiálem a stanovil lhůtu k předložení podkladů 60 dnů. Ke konci této lhůty dne [číslo] 2020 požádala o její prodloužení o dalších 60 dnů. [ulice] úřad poskytl k žádosti žalobkyně další lhůtu sdělením ze dne [datum] a když chybějící podklady neposkytla, vydal rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140432-7/2020-530000-29 ze dne 4. 0. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140432-9/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140449-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140449-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140463-11/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140453-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140453-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140461-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140461-10/2020- 530000-29 ze dne 21. 9. 2020. Proti těmto rozhodnutím podala dne [datum] žalobkyně blanketní odvolání a požádala o prodloužení lhůty pro jeho doplnění. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že požádala [stát. instituce] o stanovisko, zda se jedná v případě dováženého zboží o vojenský materiál a že ministerstvo žalobkyni vyzvalo k doplnění žádosti. V průběhu tohoto řízení žalobkyně doplnila doklad vydaný [stát. instituce] Švýcarské konfederace, ze kterého vyplývá, že dovážené zboží nemá konkrétní vlastnosti, které by ho řadily do vojenského materiálu. [stát. instituce] poté vydalo stanovisko, že se nejedná o vojenský materiál. Z toho důvodu odvolací orgán vrátil celnímu úřadu Rozhodnutí o nepropuštění zboží k vyřízení věci v autoremeduře. Proto celní úřad vydal rozhodnutí č.j. 394-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140463-11/2020-530000-29 ze dne 4. 9.2020; rozhodnutí č.j. 363-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140449-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140449-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 384-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140461-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140461-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 364-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140453-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140453-10/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020; rozhodnutí č.j. 359-5/2021-530000-29 ze dne 19. 2. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu č.j. 140432-7/2020-530000-29 ze dne 4. 9. 2020 ve znění rozhodnutí – oprava zřejmých nesprávností č.j. 140432-9/2020-530000-29 ze dne 21. 9. 2020. Jak vyplývá z odůvodnění těchto rozhodnutí, teprve poté, co žalobkyně v rámci odvolacího řízení předložila stanovisko [anonymizováno] ze dne 4.2.2021 [číslo jednací] k předmětnému zboží, ve kterém je konstatováno, že deklarované zboží nepředstavuje vojenský materiál ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb., pominuly tak důvody bránící řádnému projednání a propuštění zboží do navrhovaného režimu volný oběh.

19. Z žádosti žalobkyně o posouzení zboží ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně, zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], požádala dne [datum] [stát. instituce] – Licenční správu, o posouzení zakoupených kontejnerů, kdy uvedla, že na veřejné držbě vydražila, koupila, zaplatila a přivezla vyřazené kontejnery ISO od [právnická osoba], kdy všechny kontejnery byly využívány jako polní nemocnice, dle sdělení prodejce byly demilitarizovány (vyřazeny z armády Švýcarska). Žádá o posouzení, zda lze toto zboží hodnotit jako vojenský materiál dle § 5 zákona č. 38/1994 Sb. a položky č. 17 vyhlášky č. 210/2012 Sb., či jiných evropských pravidel, dále žádá o sdělení, v důsledku jakých okolností a za jakých podmínek se ze zboží dvojího užití stane vojenský materiál ve smyslu citovaného ustanovení zákona a obráceně jak se ze zboží dvojího určení stane běžné zboží, jaké úkony je nezbytné pro to udělat. Z detailu datové zprávy bylo zjištěno, že byla [stát. instituce] – Licenční správě doručena dne [datum].

20. Z dopisu zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně [stát. instituce] zaslala doplnění podkladů dle žádosti ze dne [datum] doručené dne [datum], kde doplňuje listiny jak od švýcarské armády, tak od výrobce. Z uvedených dokladů se podává, že předmětné kontejnery nejsou vybaveny 1) balistickou ochranou a jakém stupni balistické odolnosti, zda je, 2) potaženo speciální ochranou barvou k potlačení signálu, zda má, 3) ochranou proti zamoření biologickými, chemickými či jadernými prostředky, případně zda 4) je vybaveno elektromagnetickou pulzní ochranou. Přílohou je sdělení výrobce [anonymizováno] a [anonymizováno] AG resp. švýcarské armády.

21. Z přehledu vyúčtovaných nákladů právního zastoupení ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobkyni náklady právních konzultací a porad v právní věci řízení před celním úřadem v částce 58 500 Kč.

22. Z prohlášení žalobkyně o původu a dalším využití kontejnerů ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně v tomto prohlášení uvedla, že kontejnery dle faktury [číslo] zakoupila v nabídkovém řízení od [právnická osoba] [anonymizováno], Švýcarsko. Kontejnery budou dále sloužit jako ubytovací buňky pro hlídače ve firmě.

23. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnila u žalované. Dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobkyni sdělila, že dopis žalobkyně ze dne [datum] obdržela téhož dne. Dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobkyni sdělila, nárok žalobkyně odmítá, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání uplatňovaného nároku na náhradu škody.

24. Tato skutková zjištění má soud za dostačující pro rozhodnutí v této věci. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh na realizaci důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], doplnění žádosti o posouzení na [anonymizováno] ze dne [datum], neboť těmito důkazy by nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro toto řízení.

25. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

26. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odstavec 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odstavec 1 a 2 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

27. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

28. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobkyně primárně dovozovala nesprávný úřední postup žalované z důvodu nesprávného (nezákonného) postupu orgánů celní správy, jež vedl k vydání nezákonných rozhodnutí celního úřadu dne [datum], kdy celní úřad zboží deklarované v celních prohlášeních nepropustil do volného oběhu a jež byla následně v rámci autoremedury k odvolání žalobkyně zrušena. Podle konstantní judikatury, pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu tohoto rozhodnutí a mohou být posuzovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Za nezákonné rozhodnutí se pak ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o odpovědnost za škodu má pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Z tohoto důvodu nesprávný úřední postup, tak jak jej žalobkyně v žalobě vymezila, nemůže být důvodem pro aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu a věc je možno posoudit pouze z titulu odpovědnosti státu za vydané nezákonné rozhodnutí. Jako nezákonná rozhodnutí žalobkyně označila rozhodnutí celního úřadu ze dne [datum], kdy celní úřad zboží deklarované v celních prohlášeních (kontejnery bývalé mobilní vojenské nemocnice) nepropustil do volného oběhu a jež byla následně v rámci autoremedury k odvolání žalobkyně zrušena celním úřadem rozhodnutími ze dne [datum]. Uvedena rozhodnutí byla předběžně vykonatelná, z tohoto důvodu je nutno na ně hledět jako na rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. V daném případě žalobkyně dovezla ze zahraničí (Švýcarska) 9 ks kontejnerů, které byly součástí vojenské nemocnice. Vzhledem k tomu, že se mohlo jednat o vojenský materiál dle § 5 zákona č. 34/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (Vojenským materiálem pro účely tohoto zákona jsou a) výrobky, jejich součásti a náhradní díly, které jsou vzhledem ke svým charakteristickým technicko-konstrukčním vlastnostem posuzovány jako zkonstruované nebo přizpůsobené pro použití v ozbrojených silách nebo bezpečnostních sborech, nebo jsou hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu, b) stroje, zařízení, investiční celky, technologie, programové vybavení, technická dokumentace nebo návody vyrobené, upravené, vybavené, zkonstruované nebo přizpůsobené pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich součástí a náhradních dílů uvedených v písmenu a). Vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí i služby poskytované v souvislosti s vojenským materiálem uvedeným v odstavci 1, zejména provádění oprav, úprav, jakož i poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu. Seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie), byla žalobkyně povinna dle § 14 téhož zákona předložit i licenci na dovoz vojenského materiálu (Právnická osoba, které bylo vydáno povolení podle tohoto zákona, je oprávněna určitý obchod s vojenským materiálem provádět jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v licenci. O udělení licence požádá právnická osoba pro každou smlouvu, jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 2 odst. 2; obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 3 lze provádět i bez licence.), neboť k posouzení, zda se jedná či nejedná o vojenský materiál, není celní úřad příslušný. Licenci vydává [stát. instituce] [ulice] úřad vyzval žalobkyni k předložení licence, kterou měla žalobkyně dle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, současně s celními prohlášeními předložit (Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních). Žalobkyně tak neučinila, byť jí k tomuto celní úřad opakovaně poskytl lhůtu k doplnění požadovaných podkladů, z tohoto důvodu dne [datum] celní úřad zboží deklarované v celních prohlášeních (kontejnery bývalé mobilní vojenské nemocnice) nepropustil do volného oběhu. V rámci odvolacího řízení žalobkyně až dne [datum] požádala [stát. instituce] – Licenční správu, o posouzení zakoupených kontejnerů. Teprve poté, co žalobkyně [stát. instituce] předložila podklady k požadovanému rozhodnutí, mohl tento správní orgán vydat stanovisko ze dne 4.2.2021 [číslo jednací] k předmětnému zboží, ve kterém je [anonymizováno], že [anonymizováno] zboží nepředstavuje vojenský materiál ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb. Následně celní úřad v rámci autoremedury rozhodnutími ze dne [datum] svá rozhodnutí ze dne [datum] zrušil a zboží (kontejnery) propustil do navrhovaného režimu volný oběh. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V řízení byla prokázána první podmínka odpovědnosti státu za škodu, a to vydání nezákonných rozhodnutí. Nebyla však prokázána druhá podmínka, a to příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. V dané věci to byla žalobkyně, která byla povinna spolu s celními prohlášeními předložit i doklady, které by prokazovaly, zda v dané věci dováží či nedováží vojenský materiál. Takové doklady – licenci, popřípadě stanovisko, že se o vojenský materiál nejedná, vydává [stát. instituce], neboť celní úřad není oprávněn takovou věc v rámci své působnosti sám posoudit. Žalobkyně příslušné stanovisko předložila až v rámci odvolacího řízení, z tohoto důvodu pak až po předložení tohoto stanoviska ze dne [datum] mohla být vydaná rozhodnutí ze dne [datum] celním úřadem rozhodnutími ze dne [datum] zrušena a zboží – kontejnery propuštěny do volného oběhu. Za této situace, kdy ke zrušení rozhodnutí došlo až poté, kdy žalobkyně potřebné dokumenty předložila, není zde příčinná souvislost mezi vydáním nezákonných rozhodnutí a vznikem škody žalobkyni. Z tohoto důvodu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšná žalovaná. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 3 300 Kč odpovídající 11 paušálním náhradám po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř.. Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice - Ministerstvu financí částku 3 300 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.