26 C 34/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 33 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 31 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od 5. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci další částku ve výši 2 454 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od 5. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 697,20 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří trvání moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14.2.2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 33 750 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za průtahy ve správním řízení. Dne 10.9.2018 podal žalobce na , právnická osoba, žádost o povolení k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých osob (domácností) dle §8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona a dále žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení dle §94j stavebního zákona ke stavbě vrtné studny určené pro zálivku zahrady umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, o výměře 903 m2 v obci , adresa, (dále také jen „vrtaná studna“). Toto správní řízení bylo pravomocně skončeno až rozhodnutím , Anonymizováno, , které bylo vydáno dne 23.2.2024, č.j. , č. účtu, , tímto rozhodnutím byla s konečnou platností žádost k odběru podzemních vod zamítnuta, žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení byla rovněž zamítnuta (dále také jen „konečné rozhodnutí“). Správní řízení bylo zahájeno dne 10.9.2018 a konečné rozhodnutí ve věci bylo vydáno až dne 23.2.2024, trvalo více jak 5 let, žalobce proto u žalované uplatnil dle § 31a zákona č. 82/1998Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci způsobena průtahy ve správním řízení, a to ve výši 60 000 Kč. Žalobce uplatnil v podané žádosti kromě shora specifikovaného požadavku na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu také požadavek na nahrazení majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku marně vynaložených nákladů na výstavbu vrtané studny, včetně souvisejících marných výdajů, požadavek na nahrazení vzniklé majetkové újmy však není předmětem této žaloby. Dne 4.9.2024 obdržel právní zástupce žalobce od žalované písemnost ze dne 4.9.2024, kde je uvedeno, že v této věci by za stát mělo vystupovat Ministerstvo pro místní rozvoj. Dále, že pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, pak nezbývá než konstatovat, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení na straně dotčených správních orgánů skutečně došlo, za což se Ministerstvo zemědělství žalobci omlouvá. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění v penězích pak je třeba konstatovat, že Ministerstvem zemědělství by byl shledán oprávněným nárok pouze do výše 33 750 Kč, když stanovenou základní částku (67 500 Kč) je třeba ponížit o 20 % z důvodů celkové složitosti správního řízení a o 30 % z důvodů spoluzavinění délky řízení na straně žadatele. Žalovaná však není oprávněna uzavřít dohodu o narovnání. Právní zástupce žalobce se proto obrátil na Ministerstvo pro místní rozvoj podáním ze dne 8.10.2024, s žádostí o sdělení , jaký bude další postup ve věci, vyjádření urgoval dne 14.1.2025. Dopisem ze dne 29.1.2025 Ministerstvo pro místní rozvoj sdělilo, že není příslušnou organizační složkou oprávněnou jednat za stát a vzhledem k tomu, že nárok byl předběžně projednán Ministerstvem zemědělství, je namístě, aby jeho případné uznání žalobce uplatňoval právě u žalované. Na základě tohoto sdělení se zástupce žalobce dopisem ze dne 30.1.2025 opět obrátil na žalovanou, žalovaná dopisem ze dne 4.2.2025 sdělila, že setrvává na svém závěru, že k uzavření dohody o narovnání není příslušná. Žalobce se proto domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku, která byla žalovanou označena jako oprávněná.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že vznáší námitku promlčení nároku žalobce. Předmětné řízení trvalo od 10.9.2018 a skončilo dne 23.2.2024. Promlčecí lhůta v tomto případě činí 6 měsíců od skončení řízení, v němž nesprávnému úřednímu postupu došlo (§ 32 odst. 3 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb.). Tato lhůta se podle § 35 odst. 1 téhož zákona prodlužuje o dobu potřebnou k vyřízení uplatněného nároku, což v tomto případě trvalo od 2. 8. 2024 do 4. 9. 2024 (tedy 1 měsíc a 2 dny), kdy dopisem čj. , č. účtu, bylo projednávání nároku ze strany státu ukončeno jeho odmítnutím. Lhůta pro podání žaloby tak skončila 26. 9. 2024, žaloba však byla podána dne 14. 2.2025, tedy zjevně po uplynutí promlčecí lhůty. Jak vyplývá, z již zmíněného dopisu čj. , č. účtu, ze dne 4. 9. 2024, žalovaná není v této věci příslušná jednat za stát. Tuto skutečnost je podle názoru žalované třeba dovodit z kauzy Monstav (do této kauzy spadá též zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 246/2013-381), která se odehrála v podobné situaci z hlediska legislativního vývoje (viz dále např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 375/2009-121 ze dne 2. 12. 2009). Tehdy zákonem o vodách přešly kompetence k povolování staveb vodních děl z Ministerstva životního prostředí na Ministerstvo zemědělství. Ačkoliv příčinou vzniku uvedené kauzy bylo pochybení orgánu ochrany životního prostředí na úseku vydávání stanoviska ohledně druhové ochrany (výskyt zvláště chráněných živočichů), tak soudy v průběhu řízení v této věci začaly bez dalšího jednat s Ministerstvem zemědělství, ačkoliv dosud jednaly i ve fázi dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti s Ministerstvem životního prostředí. Aplikací stejných premis a principů jaké uplatnily soudy ve výše uvedené kauze, nelze než dojít k závěru, že s ohledem na přijetí nového stavebního práva je k jednání za stát příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj, na nějž přešla odpovědnost za stěžejní část správního řízení. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že námitka promlčení a námitka žalované, že není příslušná za stát v této věci jednat, jsou nedůvodné. Žalobce nesouhlasí s tím, že by předběžné projednání nároku ze strany státu bylo ukončeno dne 4.9.2024, a to odmítnutím nároku. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil podáním ze dne 2.8.2024, přičemž toto podání adresoval žalované. Zde žalobce odkazuje na § 14 zákona č. 82/1998 Sb., kdy byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou zachovány. Není pravdivé tvrzení žalované, že nárok žalobce byl dopisem čj. , č. účtu, odmítnut, je to přesně naopak. Nárok byl ze strany státu co do částky 33 750 Kč uznán jako oprávněný, žalovaná konstatovala, že došlo k pochybení spočívající v nepřiměřené délce řízení a za toto pochybení se omluvila. Pouze konstatovala svůj názor, že v této věci by za stát mělo vystupovat Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému toto sdělení zaslala na vědomí. Žalobce s ohledem na obsah přípisu legitimně očekával, že bude kontaktován Ministerstvem pro místní rozvoj, kterému žalovaná zaslala na vědomí toto sdělení, to se však bohužel nestalo. Žalovanou a Ministerstvo pro místní rozvoj musel kontaktovat právní zástupce žalobce tak, jak je pospáno v žalobě. Žalobce tedy nesouhlasí s tím, že by sdělením žalované ze dne 4.9.2024 bylo řízení ukončeno a že by od 5.9.2024 běžela opět promlčecí lhůta. Žalobce je naopak přesvědčen, že přípisem žalované ze dne 4.9.2024 byl nárok žalobce uznán. Nárok žalobce není promlčen, navíc uplatnění námitky promlčení by v tomto případě bylo v rozporu s dobrými mravy. Předběžné projednání nároku žalobce neskončilo odmítnutím nároku, neskončilo dne 4.9.2024, tedy doručením přípisu zástupci žalobce. Promlčecí doba neběžela ode dne uplatnění nároku po dobu 6 měsíců, kdy předběžné projednání probíhalo, po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění nároku na náhradu škody, tedy od e dne 2.2.2025 se promlčecí doba znovu rozběhla a žalobce podal žalobu včas před uplynutím zákonné promlčecí doby. Pokud jde o organizační složku státu oprávněnou jednat v této věci, je to dle žalobce irelevantní dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Dále žalobce uvádí, že v této věci se organizační složky státu nejsou schopné dohodnout, která z nich je příslušná, poškozují tak práva žalobce na uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a následně se jedna z nich snaží využít toto své jednání a namítá promlčení. Pohledávka žalobce promlčena není a i pokud by tak bylo, nelze k námitce promlčení z důvodů uvedených výše přihlédnout. Dále uvedl, že řízení mělo pro něj vyšší význam, neboť to byla jediná možnost čerpání vody na pozemku, jak se řízení prodlužovalo, tak došlo ke změně předpisů a ke změně územního plánu a byť bylo žalobci v první fázi vyhověno a bylo vydáno povolení, tak v těch dalších fázích řízení už s ohledem na změněnou situaci mu nemohlo být vyhověno. Žalobce měl v úmyslu na pozemku realizovat výstavbu rodinného domu, ke které tak nemohlo dojít a byl nucen ten pozemek nakonec prodat.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23.2.2024 bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře 903 m2 a 63 m2 v obci , adresa, .

6. Z dopisu ze dne 2.8.2024 bylo zjištěno, že žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok, mimo jiné, na náhradu nemajetkové újmy, za správní řízení, které bylo zahájeno dne 10.9.2018 a skončeno dne 23.2.2024, a to ve výši 60 000 Kč. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že tento dopis byl žalované doručen dne 2.8.2024.

7. Z dopisu žalované ze dne 4.9.2024 bylo zjištěno, že s ohledem na postoj Ministerstva pro místní rozvoj v obdobných případech žalovaná přistoupila ke stručnému posouzení uplatněných nároků, kdy pokud jde o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, pak konstatuje, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení na straně dotčených správních orgánů skutečně došlo, za což se žalovaná omlouvá. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění v penězích, žalovaná uvedla, že byl shledán nárok oprávněným co do částky 33 750 Kč, když stanovenou základní částku 67 500 Kč je třeba ponížit o 20 % z důvodu celkové složitosti správního řízení a o 30 % z důvodu spoluzavinění délky řízení na straně žadatele. Žalovaná však není oprávněna uzavřít dohodu o narovnání.

8. Z dopisu ze dne 8.10.2024 bylo zjištěno, že žalobce zaslal Ministerstvu pro místní rozvoj dopis žalované ze dne 4.9.2024 a požádal o informaci, jaký bude další postup v této věci. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že tento dopis byl ministerstvu doručen dne 8.10.2024.

9. Z dopisu ze dne 14.1.2025 bylo zjištěno, že žalobce zaslal Ministerstvu pro místní rozvoj urgenci, žádal o vyjádření ve věci do konce ledna 2025.

10. Z dopisu ze dne 29.1.2025 bylo zjištěno, že Ministerstvo pro místní rozvoj sdělilo žalobci, že mu byl doručen přípis žalované ze dne 6.8.2024, v němž žalovaná uvedla, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve věci stavby závlahové studny a ve věci žádosti povolení odběru podzemních vod. Žalovaná namítá, že po účinnosti nového stavebního zákona je k vyřízení žádosti příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj pro místní rozvoj namítá, že podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., je příslušným úřadem, mj. i ministerstvem, které jedná jménem státu, ministerstvo, v jehož odvětví správy došlo ke škodě a jež náleží do jeho působnosti. Nároky, které žalobce uplatnil, patří do odvětví správy, která náležela žalované a žalovaná je příslušná o nich jménem státu jednat. Z tohoto důvodu byla žádost žalobce vrácena žalované zpět. Nárok žalobce byl žalovanou předběžně projednán a je namístě, aby případné jeho uznání žalobce uplatňoval u žalované.

11. Z dopisu žalované ze dne 4.2.2025 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že i po seznámení se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj trvá na svém původně sděleném závěru, že k uzavření dohody o narovnání není příslušná žalovaná.

12. Ze spisu , právnická osoba, , odboru stavební úřad sp. zn. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 10.9.2018 podal žalobce žádost o povolení k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých osob (domácností) dle §8 odst. 1 písm. b) bod 1. vodního zákona a dále žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení dle §94j stavebního zákona ke stavbě vrtné studny určené pro zálivku zahrady umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, o výměře 903 m2 v obci , adresa, . Ve věci bylo dne 25.6.2020 , Anonymizováno, vydáno rozhodnutí č.j. , č. účtu, , kterým bylo žalobci vydáno povolení k nakládání s vodami – k odběru podzemní vody a schválil stavební záměr na stavbu vrtané studny. K odvolání dalších účastníků správního řízení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, svým rozhodnutím ze dne 20.10.2020 č.j. , č. účtu, napadené rozhodnutí ve výroku o povolení umístění a realizace stavby vodního díla – vrtané studny pro nezákonnost zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Dne 10.9.2018 správní orgán prvního stupně vyzval žalobce k doplnění jeho žádosti ve lhůtě 90 dnů. Přípisem ze dne 3.5.2021žalobce požádal o prodloužení termínu do 30.9.2021. Tuto lhůtu správní orgán prvního stupně prodloužil žalobci do 30.9.2021. Následně dne 26.1.2022 , právnická osoba, , , Anonymizováno, vydáno rozhodnutí č.j. , č. účtu, , kterým bylo žalobci vydáno povolení k nakládání s vodami – k odběru podzemní vody a schválil stavební záměr na stavbu vrtané studny. K odvolání dalších účastníků správního řízení , Anonymizováno, svým rozhodnutím ze dne 11.5.2022 č.j. , č. účtu, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dne 26.7.2022 správní orgán prvního stupně vyzval žalobce k doplnění jeho žádosti ve lhůtě 90 dnů. Dne 4.11.2022 , právnická osoba, vydal rozhodnutí č.j. , č. účtu, , kterým bylo žalobci vydáno povolení k nakládání s vodami – k odběru podzemní vody a schválen stavební záměr na stavbu vrtané studny. K odvolání dalších účastníků správního řízení , Anonymizováno, svým rozhodnutím ze dne 23.2.2024 č.j. , č. účtu, napadené rozhodnutí změnil tak, že žádost žalobce o vydání povolení k odběru podzemních vod a žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ke stavbě vrtané studny zamítl a ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.3.2024.

13. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

14. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů ( dále také jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 6 odst. 1, 3 citovaného zákona, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

16. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně.

17. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za správní řízení, které bylo zahájeno dne 10.9.2018 a pravomocně skončeno vydáním rozhodnutí ze dne 23.2.2024, jež nabylo právní moci dne 4.3.2024. Ve správním řízení podal žalobce dne 10.8.2018 žádost o povolení k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých osob (domácností) dle vodního zákona a dále žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení dle §94j stavebního zákona ke stavbě vrtné studny určené pro zálivku zahrady umístěné na jeho pozemku. Řízení tedy trvalo 5 let, 5 měsíců a 23 dnů. V průběhu správního řízení byl žalobce 2 x vyzýván k doplnění podkladů, přičemž následně požádal o prodloužení této lhůty. Správní orgán ve věci rozhodoval na prvním stupni 3x, a to dne 25.6.2020, 26.1.2022 a dne 4.11.2022. První dvě rozhodnutí byla odvolacím správním orgánem zrušena a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, třetí rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem změněno rozhodnutím ze dne 23.2.2024 tak, že žádost žalobce o vydání povolení k odběru podzemních vod a žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ke stavbě vrtané studny byla zamítnuta a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 4.3.2024. V tomto řízení se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení před správními orgány a žádá peněžitou satisfakci ve výši 33 750 Kč. Žalobce byl účastníkem správního řízení, které se dotýkalo jeho vlastnického práva, neboť na svém pozemku chtěl vystavět vrtanou studnu s dalším záměrem vybudovat na pozemku rodinný domek. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou, zda ve správním řízení, jehož se žalobce účastnil, zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Soud uzavírá, že konečný výsledek správního řízení pro výkon vlastnického práva žalobce má přímý vliv na existenci, rozsah a výkon jeho práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť o jeho právu je v řízení rozhodováno a toto právo je soukromoprávní povahy, neboť je jím přímo zasahováno do jeho vlastnického práva k nemovitosti, tedy jakým dalším způsobem bude pozemek využívat pro své potřeby. Za této situace na dané správní řízení je aplikovatelný č. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Jelikož z tohoto ustanovení vychází i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, je možné na toto správního řízení aplikovat i závěry vyplývající z tohoto Stanoviska ( srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29.5.2015). Dané správní řízení trvalo od 10.9.2018 do 4.3.2024, tedy 5 let, 5 měsíců a 23 dnů. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Stanovením počtu let délky správního řízení nelze obecně říci, zda je či není tato délka nepřiměřená. Učinění tohoto závěru je závislé na posouzení konkrétního případu v závislosti na složitosti tohoto případu, na chování účastníků během řízení, na postupu orgánu projednávajícího danou věc a na významu předmětu řízení pro jeho účastníky ( poškozeného). Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Doba je správního řízení 5 let, 5 měsíců a 23 dnů zcela nepřiměřená a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. V daném správním řízení se žalobce domáhal vydání povolení k odběru podzemních vod pro stavbu vrtané studny. Je nepochybné, že pokud řízení trvalo takto dlouho, došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku správního řízení, neboť délka řízení téměř 5,5 roku není přiměřená. Podle shora uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva a ani omluva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou žalobce tvrdil, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozenému žalobci poskytnout zadostiučinění. Za nepřiměřenou délku řízení se žalovaná již žalobci omluvila. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje částku 31 296 Kč. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí 15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za každý měsíc řízení a 41,67 Kč za každý den řízení. Po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční, tj. částkou 7 500 Kč. Řízení trvalo celkem 5 let, 5 měsíců a 23 dnů, základní částka přiměřeného zadostiučinění tedy činí 44 708,41 Kč ( 2 x 7 500 Kč, 3 x 15 000 Kč, 5 x 1 250 Kč a 23x 41,67 Kč ). Tuto částku soud zvýšil o 10 %, neboť přihlédl k celkové době správního řízení. V průběhu správního řízení vydal příslušný správní orgán rozhodnutí, která byla opakovaně rušena. Zároveň tuto částku soud ponížil o 30 % s ohledem na složitost věci, neboť v řízení bylo nutné vzhledem k jeho charakteru posuzovat vliv nové vrtané studny na stav podzemních vod a tím i v okolních studních. Žalobce k průtahům a celkové délce řízení rovněž přispěl, neboť byl opakovaně vyzýván k předložení chybějících podkladů. Soud shledal z tohoto důvodu základní částku zadostiučinění modifikovat a snížit o 20 %. Pokud jde o postup správního orgánu, zde soud důvod k modifikaci nároku neshledal. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, zde soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 %, neboť se jednalo o řízení, jež výsledek mohl ovlivnit a ovlivnil využitelnost pozemku pro žalobce.

18. Po zhodnocení všech kritérií je soud toho názoru, že k nápravě nemajetkové újmy vzhledem k okolnostem daného případu je částka 31 296 Kč adekvátní a plně odpovídající okolnostem daného případu. Vzhledem k tomu, že nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne 2.8.2024, je žalovaná od 5.2.2025 v prodlení a žalobci byl přiznám i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve zbývající části byl nárok žalobce jako nedůvodný zamítnut.

19. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, tak tato není důvodná. Řízení bylo skončeno dne 4.3.2024, žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 2.8.2024. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobce vyjádřila, nicméně tvrdila, že ve věci by za stát měla jednat jiná organizační složka, které také podání žalobce přeposlala. I tato organizační složka státu žalobci sdělila, že ani ona není tou, která je oprávněna za stát jednat a podání vrátila zpět žalované. Žalovaná nárok žalobce na finanční zadostiučinění odmítla naposledy dopisem ze dne 4.2.2025. Ode dne následujícího tak začala opět běžet šestiměsíční promlčecí doba, která byla po dobu předběžného projednání nároku žalobce od 2.8.2024 do 4.2.2025 zastavena. Žaloba byla u soudu podána dne 14.2.2025, nárok žalobce tak není promlčen. Pokud jde o další námitku žalované, že ve věci by za stát měla jednat jiná organizační složka, a to ministerstvo pro místní rozvoj, tak tato rovněž není důvodná. Žalobce se ve správním řízení domáhal vydání povolení k odběru podzemních vod pro stavbu vrtané studny a toto odvětví státní správy spadá do gesce žalované.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015 se na žalobce pohlíží jako na plně procesně úspěšného, je mu proto třeba podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení žalobce činí částku 15 697,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 296 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 320 Kč ve výši 2 377,20 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Za předžalobní výzvu ( předběžné uplatnění nároku ) soud dle § 31 odst. 4 zákona o odpovědnosti státu za škodu náhradu nákladů nepřiznal.