26 C 38/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka název vedlejší účastnice , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem JUDr. MUDr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 73 170 805,93 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 900 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12.4.2016 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 78 306 701,50 Kč s odůvodněním, že žalobkyně se obrátila dne 7.8.2015 na žalovanou jako ústřední správní úřad ve věcech dohledu nad činností stavebních úřadů, když jemu podřízené správní orgány vykonávají přenesenou působnost ve věci výkonu státní správy a uplatnila požadavek náhrady škody v této výši, která jí vznikla v důsledku a) nesprávného úředního postupu, kterého se dopustil při výkonu své činnosti Úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], odbor výstavby (dále jen„ Stavební úřad"), a to tím, že opomenul seznámit účastníky stavebního řízení s průběhem stavebního řízení a s výrazným časovým odstupem jim protiprávně umožnil podání námitek, b) nesprávného úředního postupu, kterého se dopustil při výkonu své činnosti [stát. instituce], odbor stavební (dále jen„ [anonymizováno]) tím, že chybně instruoval Stavební úřad, jak má naložit s podaným odvoláním těchto opomenutých účastníků stavebního řízení; později na základě chybných instrukci od [anonymizováno] zahájil Stavební úřad řízení o odstranění stavby, c) rozhodnuti [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]) ze dne 29. 7.2009, které bylo z důvodu nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti zrušené dne 24.6.2014 rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 8A 46/2014 - 103 (dále jen„ Nezákonné rozhodnuti [anonymizováno]). Žalobkyně označila v záhlaví své výzvy jakožto správní orgány, které jí způsobily škodu, nejenom Stavební úřad, ale i [anonymizováno], neboť z objektivních příčin nedokáže oddělit míru jejich zavinění a odpovědnosti na vzniku škody. Žalobkyně se se žádosti o projednání požadavku o náhradu škody v předmětné věci obrátila na žalovanou již v minulosti. Na předchozí výzvu žalobkyně ze dne 18.7.2012, s doplněním ze dne 24.8.2012, žalovaná reagovala tak, že jakýkoliv vznik škody popřela. V odůvodnění žalovaná uvedla, že žalobkyně neprokázala ani nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí, které by bylo předpokladem pro vznik škody. V době uplatnění původního požadavku o náhradu škody ze dne 18.7.2012 nebyla žalobce schopna prokázat pochybení Stavebního úřadu jinak, nežli odkazem na nesprávný úřední postup tohoto správního orgánu, spočívající v nesprávném vyznačeni doložky právní moci na rozhodnuti o povolení změny stavby před dokončením. V době, kdy žalovaná odmítla žádost žalobkyně o náhradu škody (odpověď žalované ze dne 31.1.2013), nebylo dosud soudní řízení správní mezi žalobkyní a [anonymizováno] ukončeno. Z tohoto soudního řízení správního teprve následně vyplynulo a bylo v něm jednoznačně soudem konstatováno, že rozhodnuti [anonymizováno] bylo nezákonné. S přihlédnutím k těmto novým skutečnostem, a při zachování lhůt, prokazujících včasnost tohoto podáni (zejména s ohledem na větu druhou § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu), požádala žalobkyně žalovanou o projednání své žádosti o náhradu škody, způsobené Stavebním úřadem a [anonymizováno]. Tuto svoji opakovanou žádost doplnila o průběh soudního řízení správního a bližší vyčíslení způsobené škody. Na žádost žalobkyně ze dne 7.8.2015 odpověděla žalovaná dopisem ze dne 10.2.2016, [číslo jednací], ve kterém požadavek na náhradu škody ve výši 78 306 701,50 Kč odmítla.

2. K průběhu správní řízení žalobkyně uvedla, že na žádost žalobkyně jako stavebníka vydal Stavební úřad dne 19.8.1996 stavební povolení, kterým žalobkyni povolil provádění stavby - rekonstrukce domu na adrese [adresa] (dále jen Stavba"). Konkrétně se jednalo o provádění stavebních úprav, spočívajících v úpravách 1.p.p., n.p., levého bytu 2.n.p. a půdní vestavby bytů s navýšením hřebene střechy domu o 1,60 m a vestavbou výtahu v domě (dále jen„ Stavební povolení"). Úmyslem žalobkyně bylo rekonstruovat Stavbu. V průběhu výstavby se rozhodla v důsledku změny situace na trhu také rozdělit původně velkoplošné jednotky v tomto domě na menší jednotky, a tím zvýšit jejich počet a následně odprodat takto zhodnocené bytové a nebytové prostory zájemcům. V návaznosti na Stavební povoleni vydal Stavební úřad dne 25.8.1998 a 14.11.2000 rozhodnutí, kterým prodloužil žalobkyni lhůtu k dokončení Stavby. Dne 11.9.2001 podala žalobkyně Stavebnímu úřadu žádost o povolení změny Stavby před dokončením. Dne 24.9.2001 vydal Stavební úřad oznámení o zahájení řízení o změně Stavby před dokončením. V něm vyzval účastníky řízení uplatnění případných námitek proti tomuto řízení, a to ve lhůtě do 10.10.2001. Žádost žalobkyně o změnu Stavby před dokončením obsahovala oproti Stavebnímu povolení tyto změny: ozelenění a zbytnění dvora, zrušení původních přízemních garáží a na jejich místě vybudování přízemního zahradního domku s prosklenými fasádami, vytvoření suterénních garáží, vytvoření nové šikmé rampy v místě původního vjezdu, rozšíření stávajícího objektu směrem do dvora a tím vytvoření několika nových obytných teras a balkónů, tj. úprava fasády do dvora, dispoziční úpravy v rekonstruovaných i v nově navržených bytech ze Stavebního povolení, vytvoření kancelářské plochy v části budovy. Na základě této žádosti vydal Stavební úřad dne 11.10.2001 rozhodnutí, kterým výše popsané změny Stavby před dokončením povolil (dále jen„ Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením"). Stavební úřad ve výroku Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením nesprávně uvedl, že změna stavby před jejím dokončením spočívá„ v úpravách vnitřní dispozice". Vydané Rozhodnuti o 1. změně stavby před dokončením bylo dne 7.2.2002 opatřeno doložkou právní moci, prokazující jeho vykonatelnost a žalobkyně v dobré víře započala zmíněné stavební práce, zahájila rovněž výstavbu podzemních garáži, rozšíření Stavby do dvora, a provádění dalších povolených stavebních změn. Dne 9.2.2004 požádala žalobkyně Stavební úřad o prodloužení lhůty pro dokončení stavebních úprav. Stavební úřad této výzvě vyhověl rozhodnutím ze dne 29.3.2004. Toto rozhodnutí bylo doručováno i dalším účastníkům stavebního řízení, mezi jinými i vlastníkům bytové jednotky, nacházející se v sousedním bytovém domě [adresa], s adresou [adresa] (dále jen„ sousedé Vaníčkovi'). Stavební úřad na základě žádosti žalobkyně vydal dne 15.5.2008 oznámení o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením. Mezi adresáty tohoto oznámení byly i sousedé [příjmení]. Proti Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením, na kterém byla vyznačena doložka právní moci ze dne 7.2.2002, podali sousedé [příjmení] dne 16.7.2008 odvolání (dále jen„ Odvoláni'). V něm uvedli, že realizace Stavby zasahuje do jejich práv. Včasnost podaného Odvolání odůvodnili tím, že Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením nemohlo nabýt právní moci, neboť jako vlastníci vedlejší nemovitosti nebyli označeni za účastníky stavebního řízení. Stavební úřad je podle jejich tvrzení neoznačil za účastníky řízení, a to i přes skutečnost, že ze zákona tak byl povinen učinit a vydáním Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením mohla být jejich práva přímo dotčena (přístavba domu a dvorní výstavba měla být údajně prováděna na hranici se sousedními nemovitostmi). Na opožděnost podaného odvolání žalobkyně Stavební úřad upozornila již ve svém vyjádření ze dne 27.8.2008 Stavební úřad postoupil Odvolání sousedů [anonymizováno] k rozhodnutí [anonymizováno]. Opatřením ze dne 9.10.2008 s názvem„ Vrácení spisového materiálu k dalšímu opatření", [anonymizováno] vrátil Stavebnímu úřadu celý spisový materiál zpět s udělením pokynů, jakým způsobem je zapotřebí se s tímto Odvoláním vypořádat a dále postupovat. [anonymizováno] v opatření uvedl, že sousedy [anonymizováno] je nutné považovat za účastníky řízení a seznámit je s obsahem Rozhodnutí (dále jen„ Opatření`). K obsahu Odvolání a po prozkoumání obsahu stavebního spisu [anonymizováno] uvedl svůj právní názor na včasnost podaného Odvolání sousedů [anonymizováno]:„ Vzhledem k tomu, že se jednalo o účastníky řízení, které stavební úřad znal a v řízení s nimi jako s účastníky jednal, nedoručení rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením má za následek, že rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci". [anonymizováno] dále Stavební úřad instruoval, že„ jestliže stavební úřad zjistí, že se stavbou již bylo započato, bude postupovat dle ust. § 129 a následujících stavebního zákona [anonymizováno] si před samotným vydáním Opatření ze dne 9.10.2008 obstaral pracovní materiál s názvem„ Vyjádření technického oddělení" ze dne 2.10.2008. V něm se uvádí, že [ulice] úřad pochybil, když v průběhu řízení o 1. změně stavby před dokončením neseznámil se zahájením tohoto řízení a s možností podat námitky žádného ze sousedů, tedy ani sousedy [anonymizováno], vydané stavební změny, uváděné v Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením oproti původnímu Stavebnímu povolení byly nesprávně označené jako pouhá„ úprava vnitřní dispozice domu", i když schválené stavební úpravy se týkaly změn ve vnitrobloku stavby (vytvoření suterénních garáží, úprava fasády domu směrem do dvora, vytvoření nových kancelářských ploch apod.), Stavební úřad se nezabýval otázkou, zda je pro stavební úpravy nutné rozhodnutí o umístění stavby a zda byly naplněné požadavky OTPP, zejména odstup vzdálenosti přístaveb od sousedních staveb. Již v okamžiku vydání Opatření dne 9.10.2008, ze kterého bylo na základě právního posouzení věci samotným [anonymizováno] zřejmé, že Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením nepovažuje [anonymizováno] za pravomocné, ztratila žalobkyně jistotu, že dokončí stavební úpravy Stavby v plánovaném termínu. Z obsahu podání žalobkyně ze dne 12.11.2008 je zřejmé, že právní jistota žalobkyně byla závažným způsobem narušena již okamžikem vydání Opatření ze dne 9.10.2008. Tato právní nejistota žalobkyně se ještě prohloubila odpovědí [anonymizováno] ze dne 12.1.2009, ve které [anonymizováno] znovu potvrdil svůj předchozí právní názor a ohledně včasnosti Odvolání odkázal na zdůvodnění, uvedené v Opatření ze dne 9.10.2008. V něm žalobkyni znovu sdělil, že pokud nebyli někteří dotčení účastníci stavebního řízení seznámeni s průběhem řízení, nezbývá než je znovu dodatečně seznámit se všemi podklady. Současně znovu písemně zmínil, že za daných okolností je v tomto případě dle jeho názoru jedinou možností dalšího postupu zahájení řízení o odstranění stavebních prací, provedených podle Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením. Z důvodu zamezení vzniku dalších podnikatelských škod byla žalobkyně nucena již v průběhu října 2008 pozastavit činnost, spojenou s uzavíráním nových budoucích kupních smluv na zrekonstruované bytové a nebytové jednotky, které měly být po kolaudaci Stavby převedeny do vlastnictví zájemcům. Výše popsaným postupem Stavebního úřadu a [anonymizováno] byly ohroženy termíny pro uzavření budoucích kupních smluv a kupních smluv pro bytové a nebytové jednotky, ke kterým již žalobkyně se zájemci uzavřela budoucí kupní smlouvy. Dne 3.2.2009 vydal Stavební úřad oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby garáží ve dvoře Stavby, dvorní přístavby domu a části nástavby domu, provedené dle názoru Stavebního úřadu v rozporu se Stavebním povolením (dále jen„ Oznámení o zahájení řízení o odstranění Stavby"). Tímto úkonem se Stavební úřad ztotožnil s nesprávným právním názorem [anonymizováno] ohledně včasnosti podaného Odvolání sousedů [anonymizováno]. [ulice] úřad, který byl povinen blíže zkoumat podmínky přípustnosti podaného Odvolání a vypořádat se s námitkami žalobkyně ohledně opožděnosti tohoto podání sousedů [anonymizováno], se ani v tomto ani v jakémkoliv dalším rozhodnutí nebo sdělení nevypořádal s námitkami žalobce ohledně opožděnosti podaného Odvolání. Podle názoru Stavebního úřadu a [anonymizováno] prováděla žalobkyně stavební práce na Stavbě podle nepravomocného Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením. Žalobkyně tím byla vystavena nejistotě, že veškeré vynaložené náklady přijdou vniveč a provedené stavební úpravy bude nucena odstranit. Třebaže měla žalobce možnost tuto„ černou" Stavbou nebo takto postavenou část legalizovat dodatečnou žádostí o stavební povolení, vydáním Oznámení o odstranění Stavby se otevřel v důsledku tohoto postupu Stavebního úřadu a [anonymizováno] prostor nejenom pro sousedy [anonymizováno], ale i pro všechny ostatní účastníky stavebního řízení. Ti všichni mohli za této situace uplatnit námitky k stavebním pracím, realizovaným na základě Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením, čímž byla žalobkyně vystavena ještě větší právní a ekonomické nejistotě. Žalobkyně zejména v období let 2004 - 2008 investovala do Stavby nemalé úsilí, know-how a finanční prostředky. Sousedé [příjmení] využili tuto právní nejistotu žalobkyně, a prostřednictvím četných námitek začali uplatňovat svá údajná práva způsobem, který by mohl být žalobkyní označen za šikanózní výkon práv. [příjmení] [příjmení] dostali možnost značně oddálit dokončení a kolaudaci Stavby. Z pohledu žalobkyně využili její právní nejistoty a ekonomické tísně při financování Stavby. Žalobkyně se snažila již v tomto období eliminovat nárůst nákladů, spojených s odkladem realizace Stavby, byt' byla vázán smluvními závazky vůči dodavatelům Stavby a zájemcům o rezervací rekonstruovaných jednotek. V případě, že by Stavební úřad a [anonymizováno] správně vyhodnotili opožděnost podaného Odvolání, k těmto námitkám sousedů [anonymizováno] by již nebylo možné přihlédnout. [ulice] úřad a MHMP však způsobili nesprávným právním posouzením žalobkyni citelnější zásah do jejích práv, do té doby vykonávaných v dobré víře, než by byl zásah do práv sousedů [anonymizováno], spočívající v tom, že by jako účastníci stavebního řízení nebyli přizváni k řízení, zakončenému vydáním Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením. V návaznosti na zahájené řízení o odstranění části Stavby ze dne 3.2.2009 podala dne 18.2.2009 žalobkyně žádost o vydání dodatečného stavebního povolení. Vzhledem k tomu, že Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením podle názoru Stavebního úřadu a [anonymizováno] nenabylo právní moci, [anonymizováno] byl jako nadřízený orgán povinen vypořádat se s námitkami sousedů [anonymizováno], obsaženými v Odvolání. Stavební úřad však v mezidobí zahájil ohledně provedených stavebních úprav v období 2004 — 2008 řízení o odstranění takto realizovaných stavebních úprav. Za těchto okolností vydal [anonymizováno] dne 29.7.2009 rozhodnutí, kterým řízení o 1. změně stavby před dokončením zastavil (dále jen„ Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009). V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že [anonymizováno] zjistil, že Stavební úřad Oznámením o odstranění Stavby zahájil jiné řízení v totožné věci, což [anonymizováno] opravňuje k zastavení předmětného řízení o 1. změně stavby před dokončením. Z tohoto důvodu MHMP ani neposuzoval a nezabýval se včasností ani obsahem podaného Odvolání sousedů [anonymizováno]. V řízení o dodatečném vydání stavebního povolení byla žalobkyně Stavebním úřadem vyzvána k účasti na kontrolní prohlídce Stavby, která se uskutečnila dne 18.3.2010 a [ulice] úřad vyzval žalobkyni, aby bezodkladně zastavila na Stavbě veškeré práce. Dne 28.3.2011 vydal Stavební úřad rozhodnutí, kterým dodatečně povolil provádění Stavby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 10.5.2011. Dne 26.9.2012 byla Stavba zkolaudována a bytové a nebytové jednotky v tomto domě mohly být převedeny do vlastnictví všem zájemcům. Dne 2.10.2009 podala žalobkyně vůči Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009 žalobu. V ní žádala Městský soud v Praze, aby zrušil toto rozhodnutí [anonymizováno] pro jeho nezákonnost. Soudní řízení správní bylo vedeno pod sp. zn. 8 Ca 277/2009, dále před Nejvyšším správním soudem ČR pod sp. zn. 9 As 152/2012 a opakovaně před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8A 46/2014 Městský soud v Praze, vázán předchozím právním názorem Nejvyššího správního soudu ČR, zrušil Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009. Jako důvod zrušení uvedl jeho nepřezkoumatelnost. Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku uvedl, že [anonymizováno] se při vydání tohoto rozhodnutí nevypořádal se skutečností, na základě jakých důvodů považoval Odvolání sousedů [anonymizováno] za včasně učiněné podání. Městský soud v Praze uvedl, že v Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009„ není reflektována ta skutečnost, že se jedná o odvolání, které je podáváno s mnohaletým odstupem od vydání prvostupňového rozhodnutí. Tento procesní stav tam není nijak analyzován a v podstatě z odůvodnění napadeného rozhodnutí to vypadá, jako by bylo rozhodováno o běžném odvolání, které je podáno v otevřené odvolací lhůtě". Městský soud v Praze tedy předmětné rozhodnutí rozsudkem ze dne 27.2.2014 zrušil a poučil [anonymizováno] o svém závazném právním názoru a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dne 12.9.2014 vydal [anonymizováno] rozhodnutí s [číslo jednací] (dále jen„ Rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 12.9.2014). [anonymizováno] v něm Rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením znovu zrušil a řízení, které vedlo k vydání tohoto rozhodnutí, zastavil. Jako důvod zrušení tohoto rozhodnutí [anonymizováno] uvedl, že žalobkyni již bylo vyhověno a v jiném řízení mu bylo ke Stavbě vydáno pravomocné stavební povolení. V řízení o odstranění Stavby byla žalobkyně chybou Stavebního úřadu a [anonymizováno]„ nucena" žádat o vydání nového rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a vést další řízení a vynakládat další finanční prostředky na získání„ nového" stavebního povolení. Je však zcela evidentní, že tuto procesní situaci, poškozující práva žalobkyně, zavinil svým postupem právě [anonymizováno] a jemu podřízený Stavební úřad. Nesprávným úředním postupem a vydáním Nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] byla žalobkyni způsobena škoda, představovaná zvýšenými výdaji, které by při neexistenci tohoto pochybení Stavebního úřadu žalobkyni vůbec nevznikly. Zaviněným jednáním Stavebního úřadu a [anonymizováno], spočívajícím v nesprávném postupu při hodnocení včasnosti a obsahu Odvolání, včetně vydání vadami postižených rozhodnutí, byla žalobkyni způsobena škoda, spočívající jak ve skutečně způsobené škodě, tak i v ušlém zisku. Nezákonné rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 8A 46/2014 — 103, ze dne 24.6.2014 Důvod vzniku majetkové škody, která vznikala žalobkyni, je časově třeba zařadit zejména, avšak nikoliv pouze, do období 9.10.2008 — 10.5.2011. Tato škoda však dále narůstala především po tomto období, a to až do současnosti, neboť žalobkyně musela v zájmu zachování své existence sanovat následky narušeného harmonogramu a finančního plánu. Zejména v období 9.10.2008 — 10.5.2011 se žalobkyně dostala do situace právní a finanční nejistoty a byla nucena dočasně fakticky zcela přerušit podnikatelskou činnost v souvislosti se Stavbou (byla nucena dočasně pozastavit stavební práce, aktivity spojené s prodejem bytových jednotek zájemcům a byla nucen a vyjednávat financování Stavby formou bankovního úvěru i jiných úvěrů od soukromých investorů). Počátek lhůty, kdy žalobkyni začala vznikat škoda, žalobkyně stanovuje datem 9.10.2008, kdy [anonymizováno] vydal Opatření, ve kterém sdělil svůj názor na včasnost Odvolání. Pravomocné rozhodnutí o dodatečném povolení Stavby získala žalobkyně až dne 10.5.2011. Na základě něho došlo dne 26.9.2012 ke kolaudaci Stavby. Podle stavebních plánů žalobkyně, datovaných před 9.10.2008, se počítalo s kolaudací Stavby a předáním všech odprodaných jednotek již v roce 2010. Vlivem výše uvedených okolností se dokončení Stavby prodloužilo nejméně o 2,5 roku. Lze s jistotou tvrdit, že tyto výdaje by za obvyklého běhu události (nebýt nesprávného postupu Stavebního úřadu a [anonymizováno]) nebyly žalobkyni vůbec vznikly.

3. Žalobkyni vznikla majetková škoda v celkové výši 78 306 701,50 Kč. V případě, že by odvolání sousedů [anonymizováno] do stavebního řízení vyhodnotil a posoudil Stavební úřad a [anonymizováno] správně, to jest jako opožděně podané, žalobkyně počítala podle průběžně aktualizovaného podnikatelského plánu s termínem kolaudace Stavby ještě v roce 2010 a s podnikatelským ziskem za realizaci projektu (rozdíl mezi náklady rekonstrukce Stavby a výnosu z prodeje jednotek) ve výši 83 200 000 Kč. Prodlužováním termínu dokončení Stavby byla žalobkyně vystavena poklesu cen na realitním trhu, které zasáhly celou oblast tuzemského stavebnictví. Navíc byla nucena snášet zvýšené finanční výdaje v souvislosti s obnovami a změnou projektu a související dokumentace, a dále pak větší finanční zátěž vůči financující úvěrové bance, dodavatelům Stavby a dalším smluvním partnerům. K jednotlivým vyčísleným dílčím nárokům na náhradu škody žalobkyně uvedla: a) částka 41 929 974 Kč, představující ušlý zisk, který vznikl jako důsledek snížení tržních cen odprodávaných jednotek Žalobkyně měla v říjnu 2008 uzavřené se zájemci o bytové a nebytové jednotky na Stavbě smlouvy o smlouvách budoucích, a to téměř ke všem rekonstruovaným jednotkám. Ve smluvní dokumentaci byla se zájemci dohodnuta lhůta pro uzavření kupní smlouvy a předání dokončených jednotek. Od roku 2008 se proces odprodeje jednotek vlivem celosvětové hypoteční krize výrazně zpomalil a ceny nemovitostí začaly výrazně klesat i v České republice. Žalobkyně nebyla v důsledku nesprávného úředního postupu Stavebního úřadu a Nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] schopna dodržet vůči zájemcům lhůtu k uzavření kupních smluv a včas jim předat dokončené jednotky. S některými z těchto zájemců se žalobkyni povedlo dohodnout na prodloužení lhůty k uzavření kupních smluv a nakonec došlo k odprodeji těchto jednotek původním zájemcům. Takováto dohoda však byla podmíněna žádostí o slevu z kupní ceny. Výše této slevy se neodvíjela pouze od délky odkladu s uzavřením kupní smlouvy. Byla rovněž ovlivněna zmíněnou změnou situace na realitním trhu, kdy hodnota všech nemovitostí po roce 2008 výrazně klesala. Ostatní zájemci, se kterými se dohodu o prodloužení lhůty k odevzdání jednotek žalobkyni nepodařilo uzavřít, využili svého práva a od těchto budoucích kupních smluv odstoupili. Žalobkyně jim byla v těchto případech povinna vrátit složenou zálohu na kupní cenu. V průběhu července 2013 uzavřela žalobkyně několik kupních smluv s cenou o 30 - 40% nižší, než byla cena, nabízená zájemcům v roce 2008. Škoda, kterou žalobkyně uplatňuje v této části, představuje ušlý zisk, spočívající v rozdílu cen jednotek v období 10/ 2008 a v období 5/ 2011. S ohledem na zpoždění s předáním jednotek o cca 2,5 roku byla žalobkyně z výše uváděných důvodů nucena odprodávat jednotky za podstatně nižší kupní cenu. Tento ušlý zisk je počítán jako rozdíl v cenách rezervovaných jednotek dle dokumentace z let 2007 — 2009 a v cenách, za které se jednotky prodaly jejich současným vlastníkům, b) částka 1 161 083 Kč, která představuje náklady žalobkyně, vynaložené v souvislosti se zprostředkováním prodeje jednotek zájemcům, jež probíhalo až do úplného pozastavení stavebních prací v roce 2009. Žalobkyně obstarávala zájemce o koupi jednotek prostřednictvím zprostředkovatelů zejména z řad realitních kanceláří. V běžné praxi, uplatňované při zprostředkování prodeje jednotek je obvyklé, že zprostředkovatelům vzniklá právo na provizi již okamžikem uzavření zprostředkované budoucí kupní smlouvy mezi developerem a zájemcem, bez ohledu na skutečnosti, které postihly některou z těchto stran po jejím uzavření. Žalobkyně byla na základě předchozích dohod povinna vyplatit těmto zprostředkovatelům dohodnutou provizi, i když později došlo ze strany zájemce k odstoupení od budoucí kupní smlouvy právě s ohledem na nemožnost žalobkyně včas uzavřít kupní smlouvu a předat dokončenou bytovou jednotku. Tuto částku na provizích žalobkyně vyplatila v průběhu let 2007 — 2008, c) částka 129 308 Kč, která představuje škodu, spočívající v nemožnosti uplatnit u příslušného finančního úřadu slevu na dani za období 2006 — 2014. Žalobkyni nebylo umožněno v důsledku odkladu dokončení Stavby v letech 2008 — 2011 uplatit ve svých ročních daňových přiznáních výdaje, které by za obvyklého běhu události uplatnit mohla. Daňový subjekt si může uplatnit výdaje, které měl až za předchozí období 5-ti let. V letech 2008 — 2011 si tak mohla žalobkyně snížit výdaje až o částku 680 570 Kč. Konkrétně si mohla ponížit výdaj o částku 284 518 Kč v roce 2003, o částku 256 406 Kč v roce 2004 a o částku 139 646Kč v roce 2006. Škoda, kterou žalobkyně uplatňuje, je ve výši 129 308 Kč, což představuje 19% daň z částky 680 570 Kč, kterou by (nebýt pozastavení stavebních prací) žalobkyně nebyla povinna hradit vůči příslušnému správci daně, d) částka 11 949 015 Kč, která představuje zvýšené výdaje žalobkyně v souvislosti se splácením bankovního úvěru, poskytnutého za účelem financování rekonstrukce Stavby. Žalobkyně uzavřela dne 15.1.2007 s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru na financování rekonstrukce Stavby. Banka jí poskytla úvěr ve výši 44 000 000 Kč. V souvislosti s pozastavením stavebních prací v období let 2008 — 2011 se žalobkyně dostala při splácení svých finančních závazků vůči této bance do finančních potíží, které v předchozím období až do pozastavení stavebních prací hradila řádně a včas. Žalobkyně byla nucena intenzivně dojednávat s touto bankou odklad splátek a restrukturalizaci celého úvěru. Jenom za období 9.10.2008 — 10.5.2011 tak na úrocích ze zaplacených splátek uhradila bance částku ve výši 3 257 229 Kč. Dle původního podnikatelského plánu žalobkyně počítala s ukončením Stavby a s převzetím kupních cen od zájemců o jednotky ještě v roce 2010. Z inkasovaných finančních prostředků za kupní ceny jednotek měla v úmyslu splacení poskytnutého úvěru, ke kterému by tak došlo ještě v r. 2010. Žalobkyně by v této situaci nepředpokládala vznik jakýchkoliv úroků, které jí po roce 2010 k nesplacenému úvěru narostly. Žalobce z tohoto důvodu uplatňuje tuto částku, která představuje škodu na zaplacených úrocích z poskytnutého úvěru za období od 30.9.2008 do 29.12.2014. V souvislosti s pozastavením stavebních prací byla žalobkyně nucena opakovaně vyjednávat se zástupci [právnická osoba] a několikrát měnit úvěrovou smlouvu. Za těchto okolností úvěrující [právnická osoba] požadovala jako dodatečné zajištění úvěru další záruky. Mezi ně patřilo sepsání dohody o uznání dluhu s doložkou přímé vykonatelnosti, to vše na náklady žalobkyně. Za sepsání dohody o uznání dluhu ze dne 5.1.2010 uhradila žalobkyně notářce částku ve výši 55 620 Kč. Za sepsání dodatku k této dohodě ze dne 8.2.2012 uhradila žalobkyně stejné notářce dále částku 30 252 Kč, e) částka 872 470 Kč, spočívající v povinnosti uhradit zvýšenou daň z převodu nemovitostí. Daň z převodu nemovitostí činila v letech 2004 — 2012 3%, zatímco od 1.1.2013 se tato daň zvýšila na 4% ze základu daně. Z tohoto důvodu byla žalobkyně jako poplatník daně z převodu těchto jednotek nucena při jejich převodu uhradit daň z převodu nemovitostí o 1% vyšší. Žalobkyně odprodala v letech 2013 — 2015 jednotky za kupní cenu v celkové hodnotě 87 247 026 Kč. Zvýšená daň z převodu nemovitostí na kupující, která zároveň představuje škodu způsobenou žalobkyni, je ve výši 1% ze souhrnu všech kupních cen, tedy ve výši 872 470 Kč, f) částka 1 491 842 Kč, související s urychlením průběhu stavebního řízení a s uzavřením dohody se sousedy [anonymizováno] Dne 22.12.2010 uzavřela žalobkyně se sousedy [anonymizováno] dohodu o finančním narovnání. Předmětem této dohody byl závazek sousedů [anonymizováno] vzít zpět veškeré námitky, které se týkají Stavby a které před Stavebním úřadem ve stavebním řízení učinili jako účastníci stavebního řízení. Žalobkyně se zavázala uhradit sousedům [anonymizováno] za zpětvzetí těchto námitek částku ve výši 1 200 000 Kč. Uzavření této dohody umožnilo odvrátit další oddalování termínu dokončení Stavby, a tím pádem ještě větší škody nebo dokonce úpadek celé společnosti žalobkyně. V souvislosti s uzavřením této dohody o finančním narovnání vznikly žalobkyni vedlejší finanční výdaje, které spočívaly v kompenzaci nákladů za vyhotovení dohody o finančním narovnání právním zástupcem sousedů [anonymizováno] (kompenzace nákladů právnímu zástupci sousedů [anonymizováno] ve výši 32 160 Kč) a v nákladech za úschovu listin a částky 1 200 000 Kč do notářské úschovy (úhrada notářských výdajů 9 682 Kč). Za zprostředkování uzavření dohody žalobkyně zaplatila zprostředkovatelům ([jméno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) odměnu, a to paní [příjmení] byla vyplacena odměna ve výši 150 000 Kč a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odměna ve výši 100 000 Kč, g) částka 3 502 236 Kč, vzniklou poškozením majetku na Stavbě a krádeží stavebního materiálu ze dne 28.4.2011, neboť neznámí pachatelé dne 28.4.2011 poškodili Stavbu tím, že po neoprávněném vniknutí do objektu Stavby vytrhali ze zdí a stropů namontovaný instalační materiál. Kromě toho odcizili další stavební materiál, který se nacházel v zajištěné a uzamčené místnosti v přízemí Stavby. Škoda způsobená žalobkyni touto krádeží byla vyčíslena na částku 3 502 236 Kč, h) částka 1 182 350 Kč, související s vícepracemi spojenými s obnovou stavebních prací na Stavbě. V souvislosti s pozastavením stavebních prací bylo nutné v průběhu roku 2009 zabezpečit částečnou konzervaci Stavby. V průběhu přerušených stavebních prací zastarala i část stavební dokumentace, která v době stavebních prací odpovídala Stavebnímu povolení a tehdy platným stavebním předpisům. S odstupem času a v souvislosti s dodatečnými úpravami Stavebního povolení, byla žalobkyně nucena při žádosti o znovuzískání dodatečného stavebního povolení (vydáno dne 28.3.2011, nabylo právní moci 10.5.2011) část této dokumentace aktualizovat podle změněných právních předpisů a dodatečných požadavků Stavebního úřadu. Žalobkyně uplatňuje částku 1 182 350 Kč jako škodu, která jí vznikla v souvislosti s obnovováním stavební dokumentace a znovuobnovením stavebních prací na Stavbě. Tuto částku byla žalobkyně nucena uhradit generálnímu zhotoviteli Stavby na základě dohody ze dne 21.5.2011, ch) částka 2 014 778 Kč, která představuje úroky z půjček od soukromých osob, jejichž prostřednictvím byl žalobkyně nucena odvrátit svou hrozící platební neschopnost. Všechny složené zálohy na kupní ceny jednotek žalobkyně použily na splácení jistiny a úroků z poskytnutého úvěru na rekonstrukci Stavby od [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že nebylo v možnostech žalobkyně u [právnická osoba] zcela přerušit splácení úvěru nebo úroků z poskytnuté jistiny, byla žalobkyně nucena pokračovat ve splácení svých závazků z vlastních finančních zdrojů. Žalobkyně proto uplatňuje škodu, která představuje úroky, zaplacené soukromým subjektům za půjčení finančních prostředků a překonání dočasné platební neschopnosti žalobkyně. Konkrétně žalobkyni vznikla povinnost k vrácení půjček a zaplacení úroků věřitelům za období od 29.10.2009 do 31.8.2015, i) částka 350 636,50 Kč jako škoda, spočívající ve finančních nákladech žalobkyně, které vynaložila v souvislosti s právními službami při hájení svých práv vůči Stavebnímu úřadu a [anonymizováno]. Žalobkyni poskytovala v období 2009 — 2011 právní služby advokátní kancelář [anonymizováno] [příjmení], nyní se sídlem [adresa]. Za poskytnutí právních služeb žalobkyně uhradila souhrnnou částku 350 636,50 Kč, kterou uplatňuje jako škodu, j) částka 1 376 442 Kč, jako škoda spočívající v nutnosti nést finanční náklady, související se zvýšenými administrativními či jinými náklady V souvislosti s neočekávaným vývojem při dokončení Stavby, který byl zapříčiněn postupem Stavebního úřadu a [anonymizováno] v letech 2008 — 2011, se žalobkyně potýkala se zvýšenými výdaji ve své agendě, zejména s nutností obstarávání nových zdrojů financování Stavby, zvýšené administrativy při vyhotovování písemností, dále např. vedení daňového nebo účetního poradenství a v neposlední řadě ve zvýšené míře překladů dokumentů z českého do italského jazyka a naopak. Žalobkyně měla od 5.10.2006 pro zajištění těchto činností uzavřenou mandátní smlouvu se společností [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost jako mandatář pro žalobkyni dodávala od roku 2008 zmíněné služby, na které žalobkyně vynaložila částku 1 376 442 Kč, kterou považuje za způsobenou škodu, k) částka 6 800 000 Kč - škoda za nerealizovaná parkovací stání. V původní projektové dokumentaci ke Stavbě se počítalo s vybudováním 20 podzemních garáží. V důsledku Odvolání sousedů Vaníčkových ze dne 23. 0.3.2009, které bylo vyhodnoceno Stavebním úřadem a [anonymizováno] za včasně podané, byla žalobkyně s ohledem na námitky sousedů [anonymizováno] a v zájmu rychlého dokončení Stavby nucena požádat o změnu projektové dokumentace. Na základě přepracované projektové dokumentace ve vnitrobloku Stavby mohlo být nakonec realizováno pouze 10 garážových stání. Žalobkyně měla na základě podnikatelského plánu odprodat původně zamýšlená parkovací stání za 840 000 Kč / 1 parkovací místo. Celkově tedy oprávněně předpokládala, že za tato parkovací místa obdrží 16 800 000 Kč. Změnou projektové dokumentace a s ohledem na vývoj situace na trhu žalobce vystavěla pouze 10 parkovacích míst a tato odprodávala za kupní cenu 1 000 000 Kč / 1 parkovací místo. Rozdíl v kupních cenách všech původně navrhovaných parkovacích míst a dokončených parkovacích míst, v konkrétní výši 6 800 000 Kč, považuje žalobkyně za škodu, l) částka 984 900 Kč, spočívající v nevyplacených odměnách jednateli žalobkyně, neboť jednateli panu [jméno] [příjmení] nebyla vyplácena odměna ve výši 15 000 Kč měsíčně v období 1.8.2011 až 31.0.2015 a ani placeny odvody na sociální a zdravotní pojištění, m) částka 5 546 567 Kč, vypočtena jako 1% z úroků p.a., která představuje úroky, jež mohly být získány z částky 83 209 910 Kč, kterou očekávali jako návratnost své investice společnici společnosti [právnická osoba] Žalobce tímto uplatňuje jako škodu úroky ze zmařené investiční akce, které by společnost k dnešnímu dni získala z nerealizovaného podnikatelského zisku. Očekávaný podnikatelský zisk se spolu s těmito úroky mohl dál investovat do dalších podnikatelských záměrů. Výše této škody představuje částku 5 546 567 Kč. Vklad společníků Žalobce při nabytí podílu v s.r.o. (v roce 2006), včetně souvisejících výdajů, byl ve výši 49 200 000 Kč. Úvěrující [právnická osoba] byl vrácen úvěr s příslušenstvím ve výši 52 250 640 Kč. Celkově výdaje žalobkyně v souvislosti s realizací Stavby byly tedy ve výši 101 450 640 Kč. Příjmy z prodeje rekonstruovaných jednotek se (podle nabídkových cen) očekávaly ve výši 135 455 550 Kč. Žalobkyně předpokládala realizací Stavby a odprodejem jednotek mít podnikatelský zisk ve výši 34 009 910 Kč Celkově vznikla žalobkyni ztráta ve výši 83 209 910 Kč, která je součtem nerealizovaného zisku ve výši 34 009 910 Kč a nevrácených vkladů, které společníci při nabytí svého obchodního podílu v s.r.o. očekávali, ve výši 49 200 000 Kč. Podnikatelský záměr žalobkyně byl navržen tak, že poskytnutý úvěr od [právnická osoba] bude uhrazen z kupních cen za odprodané jednotky a žalobkyně bude disponovat k 1.1.2009 částkou ve výši 83 209 910 Kč, kterou poté mohla a měla v úmyslu investovat do dalších projektů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla od 1.1.2009 disponovat s částkou 83 209 910 Kč, požaduje peněžitou kompenzaci za úroky, které by z této částky obdržela, ve výši 1% p.a. Úrok ve výši 1% p.a. z částky 83 209 910 Kč za období 1.1.2009 — 31.8.2015 odpovídá částce 5 546 567 Kč.

4. Žalovaná k žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí, obecně k žalobě namítá, že skutková tvrzení žalobkyně jsou neúplná (zejména není vůbec zřejmé, v jakém stadiu byla stavba ke dni rozhodného okamžiku, který označuje žalobkyně za počátek vzniku škody, tj. jaké stavební práce byly provedeny - zda se jednalo o práce nesporně povolené dle původního stavebního povolení, či o práce povolené rozhodnutím o povolení 1. změny povolené stavby před dokončením ve smyslu výkladu výroku odboru výstavby, nebo o práce, které povolené nebyly, a proto obrana žalované rovněž nemůže být komplexní, a žalovaná se tedy brání pouze v rozsahu a argumenty odpovídajícími tomuto stavu. Soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že„ …vyústí-li (nesprávný) úřední postup, který byl zpochybněn účastníkem řízení, ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak by bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody toto nesprávné rozhodnutí, a nikoliv nesprávný úřední postup, který mu předcházel…“ (viz NS sp.zn. 30 Cdo 482/2011) nebo„ …/…/ ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedenou, a je- li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné správnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím….“ (viz NS sp.zn. 30 Cdo 1260/2011) .Za nezákonné rozhodnutí se pak ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., se má pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Ustanovení § 59 zák. č. 50/1976 Sb., (stavební zákon) ve znění platném v rozhodném období, stanoví podmínky pro vznik práva být účastníkem stavebního řízení. Z uvedených citací lze uzavřít, že zjištění a označení účastníků řízení je úkonem ke zjištění skutečností a obstarání podkladů, který sám o sobě k vydání rozhodnutí nevede a v rozhodnutí se bezprostředně v jeho obsahu neodrazí. Ve smyslu výše citované judikatury se tedy nejedná o„ nesprávný úřední postup“ ve smyslu zák. č. 82/1992 Sb., který by mohl založit vznik škody, za níž nese odpovědnost stát. Nedoručení rozhodnutí osobám, které nebyly účastníky příslušného řízení, není nesprávným úředním postupem, neboť případný nesprávný úřední postup by spočíval v opomenutí přizvání takových osob do řízení, které je zakončeno rozhodnutím. Rozhodnutí odboru výstavby ze dne 11.9.2001 čj. [anonymizováno]“ [číslo] ([anonymizováno] [číslo]) nesplňuje předpoklady nezákonnosti ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb., ani dle konstantní judikatury. Ustanovení § 16 vyhlášky 132/1998 Sb., kterou se provádí odkazovaný stavební zákon, stanoví obsah žádosti o stavební povolení, kde v odst. 1 se pod písm. f) ukládá žadateli - stavebníkovi připojení seznamu a adres účastníků stavebního řízení, kteří jsou stavebníkovi známi, a v odst. 2 písm. c) pak doložení mimo jiné dokladů o jednání s účastníky stavebního řízení, pokud byla předem o stavbě vedena. Jelikož účastníky původního řízení, jehož předmětem byly téměř výhradně zásahy do vnitřní dispozice stavby [adresa] s výjimkou zásahu do zvýšení střešní konstrukce o 1,6 m, které stěží mohly zásadně zasahovat do práv vlastníků sousedních nemovitostí, resp. staveb (nehledě na stavebnímu řízení předcházející územní řízení), pak vzhledem k charakteru požadovaných změn stavby před dokončením v pořadí prvních, u nichž bylo lze najisto předpokládat zásah do práv vlastníků sousedních staveb, je s podivem, že před podáním žádosti k odboru výstavby žalobkyně neučinila žádné kroky k obstarání dokladů dle § 16 odst. 2 písm. c) odkazované vyhlášky, aby předešla průtahům řízení v souvislosti s více než pravděpodobnými námitkami k uvažovaným změnám jimi dotčenými vlastníky sousedních budov. Rovněž tak nelze vážně předpokládat, že by odbor výstavby, pokud by vůbec hodlal rozhodovat o všech změnách, o jejichž povolení žalobkyně žádala, jestliže tyto změny byly v rozporu s rozhodnutím o umístění stavby čj. [číslo] ze dne 4.7.1996, na jehož základě bylo k žádosti žalobkyně vydáno původní stavební povolení ze dne 19.8.1996. výst. [číslo] [anonymizováno] [číslo], právní moc 16.9. 1996, a pro případné povolení požadovaných změn by ve smyslu v rozhodném období platných předpisů muselo být provedeno nové, resp. další územní řízení, by rozhodl bez toho, aniž by do takového řízení pojal vlastníky sousedních budov. Tomu ostatně odpovídá jednání stavebního odboru, v řízení o povolení změny stavby před dokončením. Stavebním povolením ze dne 19.8.1996 čj. [číslo] [anonymizováno] [číslo] byla povolena stavba – stavební úpravy v domě [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], ve smyslu úprav 1. PP, 1 NP, levého bytu NP a půdní vestavby bytů s navýšením domu o 1,6 m a vestavbou výtahu v domě. S uvedeným záměrem byli v rámci stavebního řízení seznámeni účastníci, mezi nimiž byli i vlastníci sousedních nemovitostí, včetně [anonymizováno] [ulice] povolení bylo všemi akceptováno. V žádosti žalobkyně ze dne 11.9.2001 o změnu povolené stavby před dokončením žalobkyně požadovala tyto změny: ozelenění a zobytnění dvora – zrušení původních přízemních garáží a na jejich místě vybudování přízemního zahradního domku s prosklenými fasádami – vytvoření suterénních garáží – vytvoření nové šikmé rampy v místě původního vjezdu – rozšíření stávajícího objektu směrem do dvora a tím vytvoření několika obytných teras a balkonů, tj. úprava fasády do dvora – dispoziční úpravy v rekonstruovaných i nově navržených bytech z původního stavebního povolení – dispoziční úpravy ve stávajících částech 1. NP a 1. PP – vytvoření kancelářské plochy v části budovy v souladu s ÚP. Z výroku rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením ze dne 11.10.2011 vydaného k žádosti o změně stavby před jejím dokončením ze dne 11.9.2001 čj. Výst. [číslo] ([anonymizováno] [číslo]) se čte: …“ povoluje změnu stavby v domě [obec a číslo] – [adresa], [ulice a číslo] – stavební úpravy 1. PP. a 1. NP na nebytové prostory kancelářského typu –stavební úpravy levého bytu 2. NP – stavební úpravy půdního prostoru domu – vestavba bytových jednotek do půdního prostoru domu – nástavba domu se zvýšením hřebene střechy o1600mm – vestavba osobního výtahu (dále také jen„ Stavba“ na pozemku. [číslo] v k.ú. [část obce], v tomto rozsahu: Změna stavby před jejím dokončením spočívá v úpravách vnitřní dispozice“. Při srovnání všech tří shora citovaných dokumentů je zřejmé, že odbor výstavby vyhověl a rozhodl o žádosti žalobkyně o změnu stavby před dokončení pouze částečně – a to co do změny vnitřních stavebních úprav, které byly již povoleny prvotním stavebním povolením. Pod výrokem„ úpravou vnitřní dispozice“ lze stěží rozumět povolení výstavby podzemních garáží, rozšíření stávajícího objektu či vybudování nových obytných teras a balkonů a nového samostatného objektu ve vnitrobloku. Žalovaná shodně se stavebním odborem zastává názor, že pro posouzení rozsahu předmětu rozhodnutí o povolení stavby je rozhodující obsah jeho výroku, nikoliv stavební dokumentace. Pro stavebníka – žalobkyni je závazný výrok stavebního povolení a v jeho rozsahu pak stavbu realizuje ve smyslu projektové dokumentace. Proto - pokud žalobkyně provedla stavební práce nad rámec vymezený výrokem označeného rozhodnutí stavebního úřadu, provedla je bez povolení a tedy v rozporu se zákonem – následky takového jednání jdou k tíži žalobkyně. Vzhledem k charakteru stavebních úprav, které mohly být vůbec bez nového územního řízení předmětem rozhodování o povolení změny stavby před dokončením, nebylo nutné do řízení povolávat jako účastníky vlastníky sousedních staveb, neboť povolené změny neohrožovaly jejich práva. I za předpokladu, že by byl žalobkyní tvrzený„ nesprávný úřední postup“ základem pro vznik nároku na uplatnění škody dle zák. č. 82/1998 Sb., přes to by žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi údajnou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem, když stavbu zahájila až 15.09.2003 (viz žádost o prodloužení lhůty pro dokončení stavby ze dne 5.2.2004), a tomuto zahájení stavby předcházely žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 16.7.1998, ze dne 19.9.2000, ze dne 11.9.2001 - spojená s žádosti o 1.změnu povolené stavby před dokončením, a následovaly žádosti o prodloužení termínu dokončení stavby ze dne 5.0.2004, ze dne 21.1.2005 ze dne 10.2.2007 - spolu s žádostí o povolení změny stavby před dokončením v pořadí druhém. Z žádostí je patrné, že hlavním důvodem průtahů zahájení a realizace stavby byl nedostatek finančních prostředků žalobkyně. Sama žalobkyně tvrdí, že škoda jí počala vznikat dnem 9.10.2008 cca do 10.5.2011. Nárok u žalované však uplatnila až 7.8.2015 (žaloba podána až 12.4.2016), což i při zohlednění lhůty dle § 35 odst. 1 ve spojení s § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. svědčí o promlčení nároku. Žalovaná proto z opatrnosti vznáší námitku promlčení nároku uplatněného z titulu ad a). Žalovaná odmítá, že by žalobkyní vylíčený skutkový stav - postup [anonymizováno] opatřením ze dne 9.10.2008 čj. [anonymizováno] [číslo] [rok], byl nesprávným úředním postupem, neboť jej je třeba hodnotit ve spojení s nezákonným rozhodnutím [anonymizováno], a pak je tento úřední postup jednáním vytvářejícím předpoklady pro vydání rozhodnutí, a tudíž zde chybí odpovědnostní titul pro uplatnění nároku na náhradu škody, neboť tento nesprávný úřední postup, tak jak je vylíčen žalobkyní, není nesprávným úředním postupem ve smyslu zák. č.82/1998 Sb., který by zakládal odpovědnost státu na náhradu škody. Stavebnímu úřadu bylo odborem výstavby zcela v souladu se zákonem postoupeno odvolání [anonymizováno], neboť vzhledem k okolnostem nebyly podmínky ani důvod pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí formou autoremedury. Jestliže stavební úřad z odvolání samotného a postoupeného spisového materiálu usoudil, že odvolatelé měli být účastníky předmětného řízení, tak správně uzavřel, že rozhodnutí není pravomocné („ …nastala-li fikce oznámení rozhodnutí teprve po té, co podle mínění správního orgánu již rozhodnutí nabylo právní moci, počínají opomenutému účastníku teprve touto fikcí běžet lhůty pro podání řádných či mimořádných opravných prostředků. Pouhý fakt běhu času od vydání neoznámeného rozhodnutí nemá na nabytí právní moci vliv…“ viz NSS sp. zn. As 25 2007), pak nemohl ve smyslu citovaného judikátu„ instruovat“ odbor výstavby jinak, než k tomu, aby rozhodnutí doručil i zbývajícím účastníkům, neboť bez toho nemohl o odvolání rozhodnout, a to ještě při zohlednění skutečnosti, že je třeba nejprve zjistit, zda podle nepravomocného rozhodnutí nebyly již zahájeny stavební práce, neboť to by založilo důvod pro zrušení nepravomocného rozhodnutí a zastavení řízení o změně povolené stavby před dokončením a pro zahájení řízení o odstranění stavby. Dále žalovaná pro tento případ rovněž vznesla námitku promlčení. Rozhodnutí stavebního úřadu čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] (nezákonné rozhodnutí) bylo vydáno dne 29.7.2009, tedy téměř půl roku poté, co žalobkyně požádala (18.2.2009) o dodatečné povolení stavby v rámci řízení o odstranění stavby zahájeného dne 3.2.2009 odborem výstavby. Řízení o odstranění stavby nebylo nařízeno v souvislosti s pokyny [anonymizováno], ale proto, že bylo Stavebním úřadem zjištěno, že stavba je prováděna v rozporu se stavebním povolením, když byly provedeny garáže ve dvoře, dvorní přístavba domu, a část nástavby domu, ačkoliv nebyly stavebním úřadem povoleny, resp. nebyly prováděny v souladu s povolením. O nezákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu se žalobkyně dozvěděla z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014, který z důvodů nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2012, kterým bylo potvrzeno shora označené rozhodnutí [anonymizováno]. V intencích závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu pak městský soud rozhodnutím ze dne 24.6.2014 zrušil a vrátil k novému řízení shora označené rozhodnutí [anonymizováno]. Předmětem řízení před [anonymizováno], Městským soudem v Praze a Nejvyšším soudem bylo zejména posouzení přípustnosti„ opožděného“ odvolání, které však nebylo důvodem zahájení řízení o odstranění stavby. [anonymizováno] pak rozhodnutím ze dne 12.9.2014 rozhodl stejně jako v rozhodnutí ze dne 29.7.2009, tj. zrušil rozhodnutí odboru výstavby ze dne 11.09.2001 čj. Výst.“ [číslo] ([anonymizováno] [číslo]) a řízení zastavil, neboť„ změna stavby před dokončením“, která byla předmětem zastaveného řízení i zrušeného rozhodnutí byla dodatečně povolena již rozhodnutím odboru výstavby ze dne 28.3.2011. Původní právní názor stavebního úřadu o tom, že rozhodnutí odboru výstavby čj. Výst.“ [číslo] ([anonymizováno] [číslo] ze dne 11.9.2001 nebylo pravomocné z důvodu jeho nedoručení osobám, které měly být účastníky rozhodnutí předcházejícího řízení, a tudíž stavební úpravy provedené žalobkyní na základě označeného rozhodnutí byly provedeny neoprávněně, bez povolení, nebyl žádným z rozhodnutí soudů relevantně vyvrácen. Jestliže bylo zahájeno řízení o odstranění stavby a žalobkyně o její dodatečné povolení požádala, pak o stejné věci nemohla probíhat současně obě řízení. Vzhledem k tomu, že předmět řízení o dodatečném odstranění stavby byl totožný jako předmět řízení, resp. rozhodnutí ve věci čj. Výst. [číslo], pak stavebnímu úřadu, neučinil-li tak odbor výstavby, nezbývalo než rozhodnout tak, jak rozhodl. Žádné z označených rozhodnutí nerušilo žádné z povolení stavebního úřadu, natož pro nezákonnost. Pouze poslední z rozhodnutí [anonymizováno] zrušilo rozhodnutí o změně stavby a zastavilo řízení, ale to jen proto, že jednak stavba byla prováděna na základě dodatečného povolení vydaného v jiném řízení a nadto byla dokončena a udělen kolaudační souhlas k jejímu užívání. Jak namítáno shora, žalobkyně netvrdí, v jakém rozsahu byla stavba ke dni tvrzenému počátku vzniku škody, ani zda se jednalo o úpravy povolené původním stavebním povolením, nebo o práce povolené rozhodnutím o změně stavby před dokončením, ani neosvětluje, proč nebyly práce v rozhodném období již ukončeny, jestliže od vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením došlo více než 6 let před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu, tvrzení, že musela zastavit stavbu a její dokončení se tak zpozdilo, jsou pouze obecná tvrzení a nezakládají důvod pro opodstatněnost uplatněného nároku. Žalovaná tedy za stávajícího procesního stavu neshledává příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím a to i proto, že vzhledem k tomu, že výrok nezákonného rozhodnutí a výrok vydaný v pokračujícím řízení po jeho zrušení byly totožné. K jednotlivým nárokům na náhradu škody žalovaná namítla, že nejsou dostatečně skutkově vylíčeny, ani není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k jednotlivým částkám. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně na náhradu škody. 5. [ulice] účastník k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou. Je přesvědčen o tom, že pokud vůbec žalobkyni vznikla nějaká škoda definovaná zákonem o odpovědnosti za škodu, což vedlejší účastník rezolutně odmítá, pak tato údajná škoda rozhodně není v příčinné souvislosti s vydáním údajně nezákonných rozhodnutí ve stavebních řízeních či s údajně nesprávným úředním postupem, ať už jakéhokoli správního orgánu, který rozhodoval či úředním postupem postupoval ve stavebních řízeních iniciovaných žalobkyní (včetně žalované). Jinými slovy ani vedlejší účastník, ani odvolací správní orgán ve stavebních řízeních ([územní celek], resp. [stát. instituce]), a samozřejmě ani žalovaná nevydali žádné nezákonné rozhodnutí ve stavebních řízeních iniciovaných žalobkyní, které by žalobkyni způsobilo jakoukoli škodu, stejně tak nepostupovali„ nesprávným úředním postupem“ v oněch stavebních řízeních, který by žalobkyni způsobil jakoukoli škodu. Dále vedlejší účastník namítal, že žalobkyně nikdy nedisponovala potřebnými živnostenskými oprávněními, aby mohl realizovat popsaný stavební projekt, neboť se jedná o vázanou živnost a žalobkyně měla v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání pouze realitní činnost. Dále namítal, že všechny listiny předložené žalobkyní, jako faktury, smlouvy, přílohy, rádo by důkazy a listiny, kterými se snaží žalobkyně prokázat vznik škody na své straně či kterými se snaží prokázat souvislost mezi vznikem škody na její straně a údajným protiprávním jednáním žalované (ev. MHMP či vedlejšího účastníka), jsou buď fiktivní, uzavřené jen na oko, anebo byly uzavřeny účelově pro tento jediný účel. Dále namítal propojenost osob v statutárních či dozorčích orgánech, společníků či akcionářů ve společnostech, které s žalobkyní tvoří koncern. Dále uvedl, že pokud by i hypoteticky bylo rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením č. j.: výst.: [číslo], [anonymizováno] [číslo] ze dne 11. 10. 2001, které vydal vedlejší účastník a které nabylo právní moci a bylo vykonatelné dne 7. 2. 2002 nezákonné, což ovšem v žádném soudním správním řízení nikdy nebylo konstatováno, vznáší námitku promlčení nároku žalobkyně na náhradu škody. Dále se ve svém podání ze dne 13.1.2017 obsáhle vyjádřil k průběhu správního řízení uvedl, že žalobkyně požádala dne 13. 5. 1996 Magistrát hlavního města Prahy („ [anonymizováno]“), Odbor územního rozhodování, o vydání Rozhodnutí o umístění stavby„ Nástavba [ulice a číslo] [číslo], [obec a číslo] – 5 bytů o cca 440 m2“ dle situačního výkresu v měřítku 1: [číslo], kdy stavba měla obsahovat pouze demolici krovu a dvorního přístavku, výstavbu sedlové střechy s podkrovím, stavební úpravy stávajícího objektu a garáží a zařízení staveniště, s tím, že (i) hřeben sedlové střechy bude zvýšen o cca 2,2 metru a nepřevýší úroveň hřebene sousedního objektu na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], že (ii) stavba bude prováděna tak, aby nedošlo k poškození sousedních objektů, že (iii) garážová stání budou realizována ve stávajících v současnosti nepoužívaných garážích ve dvoře a ve stávajícím objemu. Územní řízení bylo vedeno pouze pro nástavbu bytového objektu. Žalobkyně jako stavebník požádala dne 7. 3. 1996 vedlejšího účastníka o vydání stavebního povolení na stavbu spočívající ve stavebních úpravách v domě [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], ve smyslu úprav 1. p. p., 1. n. p., levého bytu 2. n. p. a půdní vestavby bytů s navýšením domu o 1,60 m a vestavbou výtahu v domě („ Povolená Stavba“) 4, kdy tato žádost byla podložena i uvedeným rozhodnutím o umístění stavby [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 4. 7. 1996. Na základě této žádosti bylo zahájeno stavební řízení k povolení následně výše citované Povolené stavbě. Toto stavební řízení bylo zakončeno vydáním rozhodnutí – Stavebního povolení na shora označenou povolenou stavbu [číslo jednací], [anonymizováno] – [číslo] ze dne 19. 0. 1996, které nabylo právní moci dne 16. 8. 1996 („ Stavební povolení“). V rozhodnutí bylo uvedeno, že stavba bude dokončena nejpozději do 31. 12. 1998, a že Stavební povolení pozbývá své platnosti, jestliže do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci, nebude stavba zahájena; tedy Stavební povolení mělo pozbýt platnosti dne 16. 9. 1998. Žalobkyně žádné stavební práce ze své viny nezahájila, protože neměla zajištěno financování povolené stavby (nedisponovala peněžními prostředky k realizaci povolené stavby). Z důvodu nedostatku peněžních prostředků požádala žalobkyně dne 16. 7. 1998 Stavební úřad (vedlejšího účastníka) o prodloužení platnosti Stavebního povolení, kdy vedlejší účastník žalobkyni opět zcela vyhověl a svým Rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 25. 09. 1998 rozhodnul ve prospěch žalobkyně o prodloužení platnosti Stavebního povolení (resp. o prodloužení lhůty k dokončení stavby); účastníky tohoto stavebního řízení o prodloužení platnosti Stavebního povolení byli i manželé [příjmení] Ani toto rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobkyni nepostačovalo z důvodu chybějících peněžních prostředků na zhotovení Povolené stavby a žalobkyně znovu požádala dne 19. 9. 2000 vedlejšího účastníka o další prodloužení lhůty výstavby, kdy opět vedlejší účastník rozhodnul zcela ve prospěch žalobkyně, když dne 14. 11. 2000 vydal rozhodnutí o prodloužení lhůty výstavby pod č. j.: 3225/00/Cv, kterou prodloužil do 31. 12. 2002. Dne 11. 9. 2001 žalobkyně požádala Stavební úřad (vedlejšího účastníka) o povolení změny Povolené stavby před jejím dokončením. Žádost o změnu stavby před dokončením obsahovala oproti stavebnímu povolení tyto změny: - ozelenění a zobytnění dvora, - zrušení původních přízemních garáží a na jejich místě vybudování přízemního zahradního domku s prosklenými fasádami, - vytvoření suterénních garáží, - vytvoření nové šikmé rampy v místě původního vjezdu, - rozšíření stávajícího objektu směrem do dvora a tím vytvoření několika obytných teras a balkónů, tj. úprava fasády do dvora, - dispoziční úpravy v rekonstruovaných i v nově navržených bytech z původního stavebního povolení (úprava vnitřní dispozice Povolené stavby), - dispoziční úpravy ve stávajících částech 1. NP a 1. PP (úprava vnitřní dispozice Povolené stavby), - vytvoření kancelářské plochy v části budovy v souladu s územním plánem [anonymizováno] [obec]. Důvody navrhované změny Povolené stavby před jejím dokončením měly být dle žalobkyně následující:„ Stávající vnitroblok je tvořen uzavřeným betonovým dvorem s garážemi a parkovacími místy na ploše. Abychom zlepšili podmínky bydlení, navrhujeme využít vnitroblok k rekreaci. Plocha dvora bude ozeleněna a budou provedeny parkové úpravy s možností příjemného posezení v klidové zóně. Vlastní objekt bude půdorysně nepatrně rozšířen do dvora tak, aby každá obytná část v jednotlivých patrech získala vnější terasu nebo balkón. Navrhovaná konečná úprava vnitroblokové fasády přinese pohledové oživení vnitroblokové části bydlení a přispěje ke zvýšení standardu bydlení. Celkové architektonické řešení dvorní fasády vychází z tradiční mnohotvárnosti [anonymizováno] obytných bloků. Fasáda respektuje moderní styl bydlení při zachování koloritu místa. Navržené úpravy přináší pohledové oživení a přispívají významným způsobem ke zvýšení standardu bydlení. Vnější fasáda zůstává prakticky beze změny. Změna stavby před jejím dokončením nemění původně navržené stavební dispozice ze stavebního povolení z r. 1996 – tj. vstup do obchodních prostor z ulice [ulice], umístění výtahu v objektu a úpravy schodiště a zábradlí v nově budované části objektu“. Vedlejší účastník po prostudování výše uvedené žádosti o povolení změny Povolené stavby před jejím dokončením ze dne 11. 9. 2001 považoval některé navrhované změny Povolené stavby, a to konkrétně stavební úpravy přízemních garáží v souvislosti se změnou jejich využití na zahradní domek s prosklenými fasádami při zachování půdorysných a výškových rozměrů, vybudování šikmé rampy v místě původního průjezdu a dispoziční úpravy stávajících i nově navržených či rekonstruovaných bytů či nebytových jednotek, za úpravy vnitřní dispozice Povolené stavby. Ostatní žalobkyní navrhované změny Povolené stavby před jejím dokončením musel vedlejší účastník odmítnout, a to proto, že tyto ostatní navrhované změny měnily vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání budovy (Povolené stavby). Tyto ostatní žalobkyní navrhované změny Povolené stavby před jejím dokončením vyžadovaly zcela nové rozhodnutí o umístění stavby, kdy územní rozhodnutí vyžadovaly stavby, u kterých se měnily vnější půdorysné ohraničení či výškové uspořádání). Tyto ostatní žalobkyní navrhované změny Povolené stavby před jejím dokončením tak byly v rozporu s vydaným Územním rozhodnutím a Stavebním povolením. S ohledem na výše uvedené Stavebnímu úřadu nezbylo nic jiného, než vycházet z toho, že smí projednat a rozhodnout o těch žalobkyní navrhovaných změnách Povolené stavby, které jsou úpravou vnitřní dispozice, tedy o (i) zrušení původních přízemních garáží a na jejich místě vybudování přízemního zahradního domku s prosklenými fasádami při zachování půdorysných a výškových rozměrů, o (ii.) vytvoření nové šikmé rampy v místě původního vjezdu (průjezdu), o (iii.) dispozičních úpravách v rekonstruovaných i v nově navržených bytech z původního Stavebního povolení a o (iv.) dispozičních úpravách ve stávajících částech 1. NP a 1. PP. S ohledem na skutečnost, že pouze žalobkyní navrhované změny Povolené stavby spočívající ve výše uvedených úpravách vnitřní dispozice splňovaly podmínky územního rozhodnutí považoval vedlejší účastník za účastníka tohoto stavebního řízení pouze žalobkyni. Proto dne 24. 9. 2001 vydal Stavební úřad oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením [číslo jednací], ve kterém uvedl, že změna stavby před jejím dokončením spočívá v úpravách vnitřní dispozice a že účastníkem tohoto stavebního řízení je pouze žalobkyně. Proto dne 27. 9. 2001 vydal Stavební úřad sdělení [číslo jednací], ve kterém sdělil, že po posouzení návrhu žalobkyně, navrhovaná změna (myšleno spočívající v úpravách vnitřní dispozice) nevyžaduje posouzení v řízení o povolení změny územního rozhodnutí podle § 41 stavebního zákona z roku 1976. A proto dne 11. 10. 2001 vydal Stavební úřad Rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením [číslo jednací]; toto rozhodnutí bylo dne 7. 2. 2002 opatřeno doložkou právní moci k témuž datu, kdy se stalo toto rozhodnutí vykonatelným. Stavební úřad ve výroku tohoto rozhodnutí stanovil: povoluje změnu stavby v domě [obec a číslo] – [adresa], [ulice a číslo] – stavební úpravy 1. p. p. a 1. n. p. na nebytové prostory kancelářského typu - stavební úpravy levého bytu 2. n. p. - stavební úpravy půdního prostoru domu – vestavba bytových jednotek do půdního prostoru domu - nástavba domu se zvýšením hřebene střechy o 1600mm - vestavba osobního výtahu (dále jen„ stavba“) na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v tomto rozsahu: Změna stavby před jejím dokončením spočívá v úpravách vnitřní dispozice“. Jinými slovy Stavební úřad povolil pouze takové žalobkyní požadované změny Povolené stavby před jejím dokončením, které jsou popsané ve výroku tohoto rozhodnutí a které spočívaly v úpravách vnitřní dispozice domu7. Z tohoto důvodu nebyli manželé [příjmení] považováni Stavebním úřadem za účastníky tohoto stavebního řízení. Žalobkyně mohla provádět pouze takové změny Povolené stavby, které byly v souladu s výrokem rozhodnutí, tedy pouze změny stavby před jejím dokončením spočívající v úpravách vnitřní dispozice (a nic více). Proto se žalobkyně nemohla a nemůže divit tomu, že sousedé (např. manželé [příjmení]) brojily proti prováděným stavebním pracím, které zasahovaly do vlastnických práv těchto sousedů (vyšší hřeben střechy domu, než byl povolen, způsobil narušení odtahu zplodin z komínu domu manželů [příjmení], výkopové práce u pozemku či dokonce pod domem manželů [příjmení] pro realizaci garáží či pro rozšíření stávajícího domu žalobkyně do dvora a tím vytvoření několika teras a balkónů taktéž nutně muselo sousedům vadit, kdy tyto výkopové práce či podchycení základových konstrukcí sousedních objektu [adresa] na adrese [ulice a číslo] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] a objektu [adresa] na adrese [ulice a číslo] [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] a dalších sousedních stavebních objektů mohly ohrozit statiku domů sousedů atd.). Žalobkyně stále, tedy i po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením [číslo jednací] ze dne 11. 10. 2001 (tedy i po 7. 2. 2002, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci), vůbec neměla zajištěno financování Povolené stavby včetně tímto rozhodnutím povolené změny, a proto ani do 5. 2. 2004 nebyla schopna Povolenou stavbu včetně povolených změn stavby zřídit či zrealizovat. Proto žalobkyně žádostí ze dne 5. 2. 2004, kterou doručilo Stavebnímu úřadu dne 9. 2. 2004, požádala [ulice] úřad o prodloužení termínu dokončení stavby do 7. 2. 2005 z důvodu opětovného nedostatku finančních prostředků s tím, že dle této žádosti žalobkyně ze dne 5. 2. 2004 byla stavba zahájena až 15. 09. 2003. Skutečnost, že Povolená stavba byla zahájena nejdříve dne 15. 09. 2003, jak uvádí žalobkyně, a nikoli již v roce 1996 (po nabytí právní moci Stavebního povolení), je vinou žalobkyně. Stavební úřad dne 26. 2. 2004 oznámením o zahájení řízení o změně stavby spočívající v prodloužení lhůty na její dokončení [číslo jednací] zahájil stavební řízení, aby mohla žalobkyně stavbu dokončit do 7. 2. 2005 [ulice] účastník žalobkyni opět zcela vyhověl a rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 29. 3. 2004 rozhodnul opět ve prospěch žalobkyně, kdy jí prodloužil lhůtu k dokončení stavby do 7. 2. 2005; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2004. Žalobkyně opětovně z důvodu nedostatku finančních prostředků požádala [ulice] úřad dopisem ze dne 21. 1. 2005 o prodloužení lhůty k dokončení stavby do 1. 2. 2007 Vedlejší účastník žalobkyni opět zcela vyhověl a svým rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 26. 5. 2005 rozhodnul opět ve prospěch žalobkyně o prodloužení lhůty k dokončení stavby do 1. 2. 2007; Opětovnou žádostí ze dne 10. 2. 2007 (žádost doručena Stavebnímu úřadu dne 12. 2. 2007) žalobkyně znovu požádala o další změny Povolené stavby včetně povolených změn Povolené stavby ze dne 11. 10. 2001 před dokončením a o další prodloužení lhůty pro dokončení stavby. Z této žádosti plyne, že žalobkyně nově zjistila, že podloží neumožňuje provést zapuštění garáží do úrovně -7,00 m, že si žalobkyně žádá opět změnit dispoziční umístění a řešení bytů a opět prodloužit lhůtu dokončení stavby. Na výše uvedenou žádost o 2. změnu stavby před dokončením ze dne 10. 2. 2007 reagoval Stavební úřad zahájením stavebního řízení, které zahájil oznámením o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením č. j. výst.: OV/07/010735 ze dne 15. 5. 2008. Z tohoto oznámení o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením jednoznačně plyne, že Povolenou stavbou včetně povoleným změn Povolené stavby ze dne 11. 10. 2001 jsou: stavební úpravy v domě [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], v souvislosti se změnou ve způsobu užívání 1.PP a 1. NP na nebytové prostory kancelářského typu – stavební úpravy levého bytu ve 2.NP – stavební úpravy půdního prostoru domu v souvislosti s vestavbou bytových jednotek do půdního prostoru domu – nástavba domu se zvýšením hřebene střechy o 1600mm - vestavba osobního výtahu. Stejně tak z tohoto oznámení o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením plyne, že 1. změnou Povolené stavby bylo rozhodnutí o změně stavby před dokončením [číslo jednací], [anonymizováno] – [číslo] ze dne 11. 10. 2001, kdy jednoznačně bylo konstatováno, že tato 1. změna Povolené stavby spočívala v úpravách vnitřní dispozice. Tato 2. změna stavby spočívala v prodloužení lhůty výstavby a v úpravě dispozičního řešení a umístění bytů v domě [adresa]. Dne 16.6.2008 manželé [příjmení] podali proti rozhodnutí o změně stavby před dokončením č. j. 3331/01/Cv ze dne 11. 10. 2001 odvolání. Přestože Stavební úřad považoval odvolání za opožděně podané, předložil podané odvolání se spisovým materiálem odvolacímu orgánu, kterým byl Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební. Dokud odvolací orgán nerozhodl o podaném odvolání manželů [příjmení], nemohl dále Stavební úřad rozhodnout o žádosti žalobkyně o povolení 2. změny stavby před dokončením ze dne 10. 2. 2007 Stavební řízení o povolení 2. změny stavby před dokončením bylo usnesením ze dne 29. 1. 2009 zastaveno, protože žádost ze dne 10. 2. 2007 o povolení 2. změny stavby před dokončením se stala bezpředmětnou z důvodu, že Stavebním úřad byl vázán právním názorem odvolacího orgánu (zejména tím právním názorem odvolacího orgánu, že rozhodnutí o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací] údajně nenabylo právní moci), který byl vyjádřen v rozhodnutí odvolacího orgánu - nadřízeného správního orgánu, a to ve„ Vrácení spisového materiálu k dalšímu opatření“ sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2008 ze dne 9. 10. 2008“ a ve„ Sdělení k podnětu dle ust. § 156 odst. 2 správního řádu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 12. 1. 2009. S ohledem na shora uvedené, Stavební úřad musel zahájit řízení o odstranění nepovolené stavby, resp. nepovolených stavebních úprav realizovaných žalobkyní v rozporu s územním rozhodnutím, stavebním povolením a rozhodnutím o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací], které povolovalo pouze změnu stavby spočívající v úpravách vnitřní dispozice domu. Dále vyšla najevo skutečnost, že žalobkyně prokazatelně zřídila takové stavební úpravy, které nikdy nebyly povoleny ani ve stavebním povolení a ani v rozhodnutí o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací], z tohoto důvodu Stavební úřad zahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, a to dne 3. 2. 2009 oznámením (opatřením) o zahájení řízení o odstranění a obnově stavby č. j.: [spisová značka] [anonymizováno], a to konkrétně o odstranění nepovolené stavby v rozsahu odstranění nepovolených garáží ve dvoře, odstranění nepovolené dvorní přístavby domu a odstranění části nástavby domu provedené v rozporu se stavebním povolením a v rozporu s rozhodnutím o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 č. j. 3331/01/Cv. Současně ovšem Stavební úřad oznámil žalobkyni, že má možnost ve stanovené lhůtě požádat o vydání dodatečného povolení stavby. Žalobkyně v tomto řízení požádala dne 18. 2. 2009 o dodatečné povolení stavby pod č. j. OV/09/008627 ke stavebním úpravám, které ve skutečnosti nikdy nebyly Stavebním úřadem povoleny. Dne 29. 7. 2009 Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební jako nadřízený, dozorový a odvolací správní orgán rozhodnul pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] o zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací] úřad dne 18. 3. 2010 provedl kontrolní prohlídka, kdy [ulice] úřad zjistil, že dne 18. 3. 2010, neprobíhala ze strany žalobkyně žádná stavební činnost. Současně byla žalobkyně vyzván,a aby zastavila stavbu. Následně dne 28. 3. 2011 Stavební úřad pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] na základě žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby ze dne 18. 2. 2009 vydal Rozhodnutí o Dodatečném povolení stavby [anonymizováno]: [spisová značka] [titul]: přístavby dvora a nástavba domu [adresa] spočívající ve zvýšení hřebene střechy na úroveň 284,05 m. n. m. a stavební úpravy domu v souvislosti se změnou ve způsobu užívání 1. NP na prostory pro poradenskou činnost a dispoziční úpravy 1. PP a 2. NP až 7. NP v souvislosti se změnou užívání 10 bytů na 20 bytů a stavební úpravy v souvislosti s obnovou dvorních garáží [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo]. Tato dodatečně povolená stavba již obsahovala žalobkyní původně nedovolenou nástavbu spočívající ve zvýšení hřebene střechy až na úroveň 284,05 m. n. m., přístavby do dvora a mj. i stavební úpravy v souvislosti s obnovou dvorních garáží s 10 parkovacími místy dle povolení stavebního úřadu ze dne 2. 9. 1957. V rámci tohoto řízení o dodatečném povolení stavby vzali dne 22. 12. 2010 (Stavební úřad obdržel zpětvzetí námitek manželů [příjmení] dne 30. 12. 2010) manželé [příjmení] zpět jimi vznesené námitky proti tomuto dodatečnému povolení stavby. Tato dodatečně povolená stavba měla být ze strany dokončena do 2 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (tedy do 10. 5. 2013, jelikož toto rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nabylo právní moci dne 10. 5. 2011). V tomto dodatečném povolení stavby bylo stanoveno, že„ po právní moci tohoto rozhodnutí stavební úřad zastaví řízení o odstranění a obnovení stavby vedené pod č. j.: [spisová značka] [anonymizováno]“, které bylo zahájeno dne 3. 2. 2009 Stavební úřad tak usnesením o zastavení řízení o odstranění stavby č. j.: [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 8. 12. 2011 zastavil výše uvedené řízení o odstranění a o obnově stavby. Žádostí ze dne 8. 8. 2012 žalobkyně požádala o vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby, kterou doručila Stavebnímu úřadu dne 9. 8. 2012 Stavební úřad dne 26. 9. 2012 pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby provedené podle dodatečného povolení stavby ze dne 28. 3. 2011. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 277/2009 domáhala zrušení rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 29.7.2009, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Stavebního úřadu o změně stavby před dokončením [číslo jednací] ze dne 11.10.2001 Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 11.9.2012 č.j. 8 Ca 277/2009-60 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27.2.2014 č.j. 9 As 152/2012-49 rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze v dalším řízení rozsudkem č.j. 8 A 46/2014-103 ze dne 24.6.2014 napadené rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 29.7.2009 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.7.2014 Magistrát hlavního města Prahy dne 12.9.2014 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka], [číslo jednací] rozhodl tak, že rozhodnutí Stavebního úřadu ze dne 11.10.2001 [číslo jednací] zrušil a řízení zastavil, neboť„ změna stavby před dokončením“, která byla předmětem zastaveného řízení i zrušeného rozhodnutí byla dodatečně povolena již rozhodnutím odboru výstavby ze dne 28.3.2011. Dále vedlejší účastník zpochybňoval pravdivost a správnost listinných důkazů předložených žalobkyní v průběhu soudního řízení a zpochybňoval škodu, která měla žalobkyni dle jejích tvrzení vzniknout.

6. V průběhu soudního řízení žalobkyně ke vznesené námitce promlčení uvedla, že jako nezákonné rozhodnutí označila rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 29.7.2009 [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] a nikoliv rozhodnutí o 1. změně stavby před dokončením. Pokud jde o jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody, vzala žalobkyně v průběhu soudního řízení žalobu zčásti zpět, a to pokud jde specifikované v odstavci 3., písm. e), g) a l), tedy nároky na náhradu škody ve výší 872 470 Kč za zvýšenou daň v souvislosti s převodem nemovitostí, ve výši 3 502 236 Kč na náhradu škody za poškození majetku na stavbě. A ve výši 984 900 Kč z titulu nevyplacených odměn jednateli žalobkyně. Pokud jde o nárok žalobkyně uvedený v odstavci 3, písm. a) a písm. k ), žalobkyně nově tyto dva nároky spojila a nově svůj nárok rozšířila na částku 53 118 904 Kč. Nárok uvedený pod písm. b), který žalobkyně požaduje z titulu uhrazených provizí za zprostředkování prodeje bytů, tyto částky v souhrnné výši 1 161 083 Kč byly žalobkyní uhrazeny zprostředkovatelům v období od října 2007 do července 2009. Nárok žalobkyně uvedený pod písm. c) z titulu nemožnosti uplatnit slevu na dani, tento svůj nárok žalobkyně nově rozšířila na částku 401 713,01 Kč a uvedla, že daňovou ztrátu si žalobkyně nemohla odečítat za let 2003 až 2006. Pokud jde o nárok pod písm. d), kdy žalobkyni měly vzniknout zvýšené výdaje v souvislosti s platbou úroků z poskytnutého úvěru za období od 30.9.2008 do 29.12.2014, tak zde žalobkyně vzala žalobu co do částky 5 855 279,51 Kč zpět a nadále se z tohoto důvodu domáhala úhrady částky ve výši 6 093 735,49 Kč. Nárok žalobkyně uvedený pod písm. e) z titulu nákladů na vícepráce související s obnovou prací na stavbě ve výši 1 182 350 Kč vzala žalobkyně co do částky 81 402 Kč zpět. Pokud jde o nárok žalobkyně z titulu zaplacených úroků z půjček od soukromých osob ve výši 2 014 778 Kč, zde rovněž žalobkyně svůj nárok co do částky 148 054,73 Kč vzala zpět. Nárok ve výši 350 636,50 Kč za náklady vynaložené na právní zastoupení vzala žalobkyně zpět co do částky 0,50 Kč a uvedla, že tyto náklady žalobkyně uhradila v období od 1.10.2008 do 4.11.2011. Nárok uplatněný pod písm. j) související se zvýšenými administrativními náklady ve výši 1 376 442 Kč žalobkyně co do částky 434 987 Kč vzala zpět. Pokud jde o poslední nárok žalobkyně z titulu úroku z očekávané návratnosti investice žalobkyně, zde žalobkyně svůj nárok rozšířila na částku 6 643 766,16 Kč, když uvedla, že žalobkyně nemohla disponovat částkou 83 435 360 Kč a za období od prosince 2010 do prosince 2014 jí tak vznikla škoda v této výši, která představuje výši úroků, které by žalobkyně získala, pokud by s uvedenou částkou mohla disponovat.

7. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř“) se souhlasem žalované zastavil a pokud jde změnu žaloby, tuto při jednání dne 5.9.2019 připustil.

8. Ve věci byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 18.11.2019 rozsudek č.j. 26 C 38/2016-276, kterým byla žaloba co do částky 73 170 805,93 Kč zamítnuta s odůvodněním, že pokud žalobkyně dovozovala svůj nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu Úřadu městské části [obec a číslo], odbor výstavby („ Stavební úřad"), který opomenul seznámit účastníky stavebního řízení s průběhem stavebního řízení a s výrazným časovým odstupem jim protiprávně umožnil podání námitek a z nesprávného úředního postupu [stát. instituce], odbor stavební („ [anonymizováno]), který chybně instruoval Stavební úřad, jak má naložit s podaným odvoláním opomenutých účastníků stavebního řízení; později na základě chybných instrukci od [anonymizováno] zahájil [ulice] úřad řízení o odstranění stavby, a dále z rozhodnutí [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]) ze dne 29. 7.2009, které bylo zrušeno dne 24.6.2014 rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 8A 46/2014 - 103 („ Nezákonné rozhodnuti "). Podle konstantní judikatury, pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu tohoto rozhodnutí a mohou být posuzovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Za nezákonné rozhodnutí se pak ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., se má pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Z tohoto důvodu nesprávný úřední postup, tak jak jej žalobkyně v žalobě vymezila, nemůže být důvodem pro aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu. Jako nezákonné rozhodnutí žalobkyně označila rozhodnutí [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]) ze dne 29. 7.2009, které bylo zrušeno dne 24.6.2014 rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 8A 46/2014 – 103. Soud uzavřel, že v příčinné souvislosti s tímto zrušeným rozhodnutím žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, kterou se žalobkyně v jednotlivě specifikovaných dílčích nárocích domáhá, neboť toto rozhodnutí již nemohlo jakékoli podnikatelské plány žalobkyně, související s realizovanou stavbou, ovlivnit. Pokud žalobkyně podala žalobu u zdejšího soudu dne 12.4.2016, za situace kdy řízení o dodatečném povolení stavby bylo již dne 10.5.2011 ukončeno, s přihlédnutím ke šestiměsíční lhůtě pro předběžné projednání nároku žalobkyně u žalované (návrh podán dne 10.8.2015 a žalovaná o něm rozhodla dne 10.2.2016), žalobkyni uběhla tříletá subjektivní promlčecí lhůta a žaloba byla v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení zamítnuta.

9. K odvolání žalobkyně byla rozsudek zdejšího soudu v zamítavém výroku a ve výrocích o nákladech řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2020 č.j. 20 Co 175/2020-310 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, posouzení věci soudem prvého stupně, že tvrzený nesprávný úřední postup stavebního úřadu či jeho odvolacího orgánu, který se projevil v obsahu rozhodnutí [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 29. 7.2009 (jímž bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] o povolení změny stavby před dokončením ze dne 11.10.2001 a zastaveno stavební řízení) může být zvažován jen z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným rozhodnutím (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 2025/2009, sp.zn. 28 Cdo 3866/2011, sp.zn. 30 Cdo 1761/16). Nárok žalobkyně je tedy třeba posoudit jako nárok z nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 náhradového zákona, jelikož zmíněné pravomocné rozhodnutí [anonymizováno] bylo zrušeno v soudním řízení správním rozsudkem Městského soudu v Praze z 24.6.2014, č.j. 8A 46/2014 - 103. Dle § 32 odst. l zákona o odpovědnosti státu za škodu počala žalobkyni běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody, která podle jejího tvrzení vzešla ze zrušeného rozhodnutí, teprve doručením tohoto rozsudku správního soudu. Tvrzená škoda mohla žalobkyni vzniknout jen ze samotného nezákonného rozhodnutí v době, kdy bylo vydáno, a nikoliv z jeho zrušení, od něhož se pouze odvíjí běh promlčecí doby. Dále odvolací soud uzavřel, že nárok žalobkyně není promlčen a uložil soudu prvého stupně zabývat se příčinnou souvislostí jednotlivých částí žalobního nároku se zrušeným rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 29.7.2009.

10. Soud dvě věci učinil následující skutková zjištění:

11. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze bylo zjištěno, že žalobkyně je od 3.5.1994 zapsána v obchodním rejstříku, oddíl C, vložka 28650.

12. Z listinných důkazů, a to konkrétně z rozhodnutí správních orgánů (které jsou dále blíže specifikovány), soud zjistil následující průběh správního řízení. Na základě žádosti žalobkyně [stát. instituce] („ [anonymizováno]“), Odbor územního rozhodování, dne 4.7.1996 vydal rozhodnutí o umístění stavby„ Nástavba [ulice a číslo] [číslo], [obec]“ a dne 19.8.1996 bylo žalobkyni vydáno Stavebního povolení na shora označenou povolenou stavbu [číslo jednací], D – [číslo] ze dne 19. 8. 1996, které nabylo právní moci dne 16. 9. 1996 („ Stavební povolení“). V rozhodnutí bylo uvedeno, že stavba bude dokončena nejpozději do 31. 12. 1998, povoleny byly stavební úpravy v domě [adresa], [obec a číslo] – vinohrady, [ulice a číslo], ve smyslu úprav 1.p.p., 1.n.p., levého bytu 2.n.p. a půdní výstavby s navýšením domu o 1,60 m a výstavba výtahu v domě. Dne 16. 7. 1998 požádala žalobkyně [příjmení] úřad (vedlejšího účastníka) o prodloužení platnosti Stavebního povolení, kdy vedlejší účastník rozhodnutím č. j.: 2280/98/Cv ze dne 25. 9. 1998 rozhodl o prodloužení platnosti Stavebního povolení (resp. o prodloužení lhůty k dokončení stavby) do 16.9.1998. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, stavebník uvedl, že stavbu nemohl zahájit, neboť nezajistil finanční prostředky v dostatečné výši. Následně žalobkyně znovu požádala dne 19. 9. 2000 vedlejšího účastníka o další prodloužení lhůty výstavby, kdy opět vedlejší účastník dne 14. 11. 2000 vydal rozhodnutí o prodloužení lhůty výstavby pod č. j.: 3225/00/Cv, kterým prodloužil lhůtu k dokončení stavby do 31. 12. 2002. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že stavebník v žádosti uvedl, že stavbu nemohl dokončit, neboť má těžkosti se zajištěním finančních prostředků. Dne 11. 9. 2001 žalobkyně požádala Stavební úřad (vedlejšího účastníka) o povolení změny Povolené stavby před jejím dokončením. Žádost o změnu stavby před dokončením obsahovala oproti stavebnímu povolení tyto změny: - ozelenění a zobytnění dvora, - zrušení původních přízemních garáží a na jejich místě vybudování přízemního zahradního domku s prosklenými fasádami, - vytvoření suterénních garáží, - vytvoření nové šikmé rampy v místě původního vjezdu, - rozšíření stávajícího objektu směrem do dvora a tím vytvoření několika obytných teras a balkónů, tj. úprava fasády do dvora, - dispoziční úpravy v rekonstruovaných i v nově navržených bytech z původního stavebního povolení (úprava vnitřní dispozice Povolené stavby), - dispoziční úpravy ve stávajících částech 1. NP a 1. PP (úprava vnitřní dispozice Povolené stavby), - vytvoření kancelářské plochy v části budovy v souladu s územním plánem [anonymizováno] [obec] [ulice] účastník dne 11. 10. 2001 vydal rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením č. j. výst.: 3331/01/Cv; které nabylo právní moci dne 7.2.2002 [ulice] úřad ve výroku tohoto rozhodnutí stanovil, že povoluje změnu stavby v domě [obec a číslo] – [adresa], [ulice a číslo] – stavební úpravy 1. p. p. a 1. n. p. na nebytové prostory kancelářského typu - stavební úpravy levého bytu 2. n. p. - stavební úpravy půdního prostoru domu – vestavba bytových jednotek do půdního prostoru domu - nástavba domu se zvýšením hřebene střechy o 1600mm - vestavba osobního výtahu („ stavba“) na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Vinohrady, v tomto rozsahu: Změna stavby před jejím dokončením spočívá v úpravách vnitřní dispozice“. K žádosti žalobkyně Stavební úřad rozhodnutím č. j. výst.: 637/04/Cv ze dne 29. 3. 2004 rozhodnul tak, že prodloužil žalobkyni lhůtu k dokončení stavby do 7. 2. 2005; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2004. Z rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně jako důvod nedokončení stavby uvedla nedostatek finančních prostředků a navazující opakované změny stavebního záměru stavebníka. Žalobkyně opětovně požádala z důvodu nedostatku finančních prostředků a opakovaných změn stavebního záměru dne 21. 1. 2005 Stavební úřad o prodloužení lhůty k dokončení stavby a vedlejší účastník svým rozhodnutím č. j. výst.: 8138/05/NOV ze dne 26. 5. 2005 žalobkyni lhůtu k dokončení stavby do 1. 2. 2007 prodloužil. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně jako důvod nedokončení stavby uvedla nutnost podrobnějšího zpracování projektové dokumentace, nedostatek finančních prostředků a opakované změny stavebního záměru. Opětovnou žádostí doručenou Stavebnímu úřadu dne 12. 2. 2007 žalobkyně znovu požádala o další změny Povolené stavby včetně povolených změn Povolené stavby ze dne 11. 10. 2001 před dokončením a o další prodloužení lhůty pro dokončení stavby. Na tuto žádost o 2. změnu stavby před dokončením ze dne 10. 2. 2007 reagoval Stavební úřad zahájením stavebního řízení, které zahájil oznámením o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením č. j. výst.: OV/07/010735 ze dne 15. 5. 2008. Z tohoto oznámení o zahájení řízení o 2. změně stavby před dokončením vyplývá, že Povolenou stavbou včetně povolených změn Povolené stavby ze dne 11. 10. 2001 jsou: stavební úpravy v domě [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], v souvislosti se změnou ve způsobu užívání 1.PP a 1. NP na nebytové prostory kancelářského typu – stavební úpravy levého bytu ve 2.NP – stavební úpravy půdního prostoru domu v souvislosti s vestavbou bytových jednotek do půdního prostoru domu – nástavba domu se zvýšením hřebene střechy o 1600mm - vestavba osobního výtahu. Tato 2. změna stavby spočívala v prodloužení lhůty výstavby a v úpravě dispozičního řešení a umístění bytů v domě [adresa]. Dne 16.6.2008 manželé [příjmení] podali proti rozhodnutí o změně stavby před dokončením č. j. 3331/01/Cv ze dne 11. 10. 2001 odvolání. [ulice] řízení o povolení 2. změny stavby před dokončením bylo usnesením vedlejšího účastníka ze dne 29. 1. 2009 zastaveno. Stavební úřad zahájil řízení o odstranění nepovolené stavby dne 3. 2. 2009 oznámením o zahájení řízení o odstranění a obnově stavby č. j.: OV/09/004901 Cad, a to konkrétně o odstranění nepovolené stavby v rozsahu odstranění nepovolených garáží ve dvoře, odstranění nepovolené dvorní přístavby domu a odstranění části nástavby domu provedené v rozporu se stavebním povolením a v rozporu s rozhodnutím o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 č. j. 3331/01/Cv. Žalobkyně požádala dne 18. 2. 2009 o dodatečné povolení stavby pod č. j. OV/09/008627 k provedeným stavebním úpravám. Dne 29. 7. 2009 Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební rozhodl pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] o zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací]. [ulice] úřad dne 18. 3. 2010 provedl kontrolní prohlídka, kdy Stavební úřad zjistil, že dne 18. 3. 2010 neprobíhala ze strany žalobkyně žádná stavební činnost. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby zastavila stavbu. Následně dne 28. 3. 2011 [ulice] úřad pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] na základě žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby ze dne 18. 2. 2009 vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby čj. výst.: [spisová značka] [titul]: přístavby dvora a nástavba domu [adresa] spočívající ve zvýšení hřebene střechy na úroveň 284,05 m. n. m. a stavební úpravy domu v souvislosti se změnou ve způsobu užívání 1. NP na prostory pro poradenskou činnost a dispoziční úpravy 1. PP a 2. NP až 7. NP v souvislosti se změnou užívání 10 bytů na 20 bytů a stavební úpravy v souvislosti s obnovou dvorních garáží [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo]. V rámci tohoto řízení o dodatečném povolení stavby vzali manželé [příjmení] zpět jimi vznesené námitky proti tomuto dodatečnému povolení stavby. Tato dodatečně povolená stavba měla být ze strany dokončena do 2 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (právní moc dne 10. 5. 2011). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že po právní moci tohoto rozhodnutí stavební úřad zastaví řízení o odstranění a obnovení stavby vedené pod č. j.: [spisová značka] [anonymizováno]“, které bylo zahájeno dne 3. 2. 2009 Stavební úřad následně usnesením o zastavení řízení o odstranění stavby č. j.: [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 8. 12. 2011 zastavil řízení o odstranění a o obnově stavby. Stavební úřad dne 26. 9. 2012 pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby provedené podle dodatečného povolení stavby ze dne 28. 3. 2011.

13. Z spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 8A 46/2014 bylo zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec], stavebního odboru, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 29.7.2009 Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 11.9.2012 č.j. 8 Ca 277/2009-60 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27.2.2014 č.j. 9 As 152/2012-49 rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze v dalším řízení rozsudkem č.j. 8 A 46/2014-103 ze dne 24.6.2014 napadené rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 29.7.2009 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.7.2014.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne 7.8.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně předběžně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody.

15. Z dopisu žalované ze dne 10.2.2016 bylo zjištěno, že žalovaná na žádost žalobkyně ze dne 7.8.2015 (doručené žalované dne 10.8.2015) o náhradu škody odpověděla dopisem ze dne 10.2.2016, č.j. MMR-27937/2015-83/2108, ve kterém požadavek žalobkyně na náhradu škody ve výši 78 306 701,50 Kč odmítla.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

17. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedené právní závěry neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci.

18. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odstavec 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odstavec 1 a 2 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

19. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

20. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobce primárně dovozoval nesprávný úřední postup žalované z důvodu nesprávného (nezákonného) postupu.

21. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, jak je uvedeno výše, že tvrzený nárok žalobkyně na náhradu škody je možno posuzovat pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jako nezákonné rozhodnutí žalobkyně označila rozhodnutí [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]) ze dne 29. 7.2009, které bylo zrušeno dne 24.6.2014 rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 8A 46/2014 – 103. Uvedeným rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební rozhodl pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] o zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001 [číslo jednací]. Souběžně s tímto řízením probíhalo řízení o dodatečné povolení stavby, kdy dne 28. 3. 2011 Stavební úřad pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] na základě žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby [anonymizováno]: [spisová značka] [titul]. V rámci tohoto řízení o dodatečném povolení stavby vzali účastníci řízení (manželé [anonymizováno]) zpět vznesené námitky proti tomuto dodatečnému povolení stavby a stavební úřad stavbu žalobkyni dodatečně povolil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 5. 2011. Následně po právní moci tohoto rozhodnutí stavební úřad zastavil řízení o odstranění a obnovení stavby usnesením o zastavení řízení o odstranění stavby č. j.: [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 8. 12. 2011. K zastavení řízení došlo z toho důvodu, že změna stavby před dokončením, které se žalobkyně domáhala, již byla žalobkyni v jiném řízení dodatečně povolena rozhodnutím ze dne 28.3.2011. Dne 26. 9. 2012 Stavební úřad pod č. j. výst.: [spisová značka] [anonymizováno] vydal žalobkyni kolaudační souhlas s užíváním stavby provedené podle dodatečného povolení stavby ze dne 28. 3. 2011. Z uvedeného vyplývá, že již ke dni 10.5.2011 měla žalobkyně k dispozici pravomocné stavební povolení, stavba byla realizována a dne 26.9.2012 kolaudována. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Všechny tyto podmínky nebyly v řízení prokázány. Bylo prokázané splnění první podmínky, a to vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]) ze dne 29. 7.2009 (kterým bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu o povolení změny před dokončením ze dne 11.10.2001 a zastaveno stavební řízení), které bylo zrušeno dne 24.6.2014 rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 8A 46/2014 – 103. Nebyla avšak prokázána příčinná souvislost mezi vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí a tvrzenými dílčími nároky žalobkyně na náhradu škody. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. a), b), k ) tohoto rozsudku (ušlý zisk spočívající v rozdílu cen bytových jednotek v období 10/ 2008 a v období 5/ 2011, provize vyplacené zprostředkovatelům prodeje bytových jednotek v průběhu let 2007 2008, škoda za nerealizovaná parkovací stání) soud neshledává příčinnou souvislost, neboť na podkladě prvního stavebního povolení měla žalobkyně stavbu realizovat již do 31.12.1998. Z důvodu nedostatku finančních prostředků pak opakovaně žádala o prodloužení termínu dokončení stavby, a to konkrétně dne 16.7.1998, 19.9.2000, 21.1.2005, dále v průběhu správních řízení měnila své stavební záměry. Ani v prodlouženém termínu žalobkyně stavbu nedokončila a naopak dne 12.2.2007 opětovně požádala o další změnu povolené stavby včetně již povolených změn a o další prodloužení lhůty pro dokončení stavby. Stavební úřad na tuto žádost reagoval zahájením stavebního řízení oznámením ze dne 15. 5. 2008. Toto řízení bylo následně dne 29. 1. 2009 zastaveno. Stavební úřad dále zjistil, že žalobkyně postupuje v rozporu s vydaným stavebním povolením a zahájil řízení o odstranění nepovolené stavby dne 3. 2. 2009, a to konkrétně o odstranění nepovolené stavby v rozsahu odstranění nepovolených garáží ve dvoře, odstranění nepovolené dvorní přístavby domu a odstranění části nástavby domu provedené v rozporu se stavebním povolením a v rozporu s rozhodnutím o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001. I když dne 29. 7. 2009 rozhodl Magistrát hlavního města Prahy o zrušení rozhodnutí Stavebního úřadu o změně stavby před dokončením ze dne 11. 10. 2001, není mezi tímto rozhodnutím a vznikem škody příčinná souvislost. Žalobkyně nebyla své stavební plány schopna dokončit nikoli z důvodů na straně správního orgánu, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků a opakovaných změn svých stavebních záměrů. Nemohla tedy ani předpokládat, že by bytové jednotky a garážová stání realizovaná v rozporu se stavebním povolením mohla zkolaudovat a prodat třetím osobám. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. c) tohoto rozsudku (nemožnost uplatnit u finančního úřadu slevu na dani na období 2006 2014) soud rovněž neshledává příčinnou souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, která jí měla vzniknout. Pokud jde o výdaje, které žalobkyně mohla uplatit vůči správci daně, tak zde soud uvádí, jak je uvedeno výše, že žalobkyně neměla dostatek finančních prostředků k realizaci svých stavebních záměrů, opakovaně žádala o prodloužení termínu k dokončení stavby, měnila své stavební záměry, navíc pokud v rámci své podnikatelské činnosti negenerovala žádné příjmy, nemohla ani uplatit slevu na daních. Nemožnost uplatnit tvrzenou slevu jde tak na vrub nedostatečně promyšlené podnikatelské činnosti žalobkyně. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. d) a ch) tohoto rozsudku (zvýšené výdaje v souvislosti se splácením bankovního úvěru a úroky z půjček od soukromých osob) rovněž soud neshledává příčinnou souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem této škody. Žalobkyně dle svého tvrzení smlouvu o úvěru uzavřela dne 15.1.2007, tedy v době, kdy žalobkyně realizovala stavbu v rozporu s vydaným stavebním povolením ze dne 11.10.2001 a musela se tedy být vědoma toho, že při následné kolaudaci tento její postup vyjde najevo a věc bude muset být řešena v řízení o odstranění stavby (kdy může dojít jak k odstranění stavby, popř. může být stavba dodatečně povolena). Nemohla tedy s jistotou předpokládat, že jednotky bude moci odprodat třetím osobám a z takto získaných prostředků úvěr splácet. Splácení úroků z půjček od soukromých osob, jejich prostřednictvím žalobkyně odvrátila hrozící platební neschopnost, nemají žádnou souvislost s vydaným rozhodnutím. Jak je uvedeno výše, žalobkyně neměla dostatek finančních prostředků, z tohoto důvodu a z opakovaných změn svého stavebního záměru žádala o prodloužení termínu pro dokončení stavby. Ani ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. e) tohoto rozsudku (zvýšená daň z převodu nemovitostí) soud neshledal příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem této škody. Předně soud uvádí, že stavba byla kolaudována dne 26.9.2012, navíc jak je již uvedeno výše k nároku pod bodem d), žalobkyně nemohla s jistotou předpokládat, že jednotky bude moci odprodat třetím osobám, pokud postupovala v rozporu s vydaným stavebním povolením. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. f) tohoto rozsudku (uzavřená dohoda se sousedy [anonymizováno] a další související výdaje) soud taktéž neshledává příčinnou souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem této škody. Pokud žalobkyně uhradila těmto účastníkům správního řízení 1 200 000 Kč, bylo toto její jednání pouze a jen rozhodnutím žalobkyně. Ani další související platby žalobkyně zprostředkovatelům této dohody a úhrada notářských poplatků nemá žádnou příčinou souvislost s vydáním nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. g) tohoto rozsudku (poškození majetku na stavbě a krádež stavebního materiálu) rovněž soud neshledává příčinnou souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem této škody. Žalovaná neodpovídá za jednání neznámých třetích osob, které v rámci trestné činnosti žalobkyni způsobily škodu. Za tuto škodu nesou odpovědnost pouze osoby, které se této trestné činnosti dopustily. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. h) tohoto rozsudku (náklady na vícepráce spojenou s obnovou stavebních prací) rovněž soud neshledává příčinnou souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem této škody. Jak je již uvedeno výše, žalobkyně realizovala stavbu v rozporu s vydaným stavebním povolením ze dne 11.10.2001, musela se tedy být vědoma toho, že tato skutečnost v průběhu řízení vyjde najevo a že stavební úřad jí může vyzvat, aby stavební práce ukončila. Pokud tedy žalobkyni vznikly s obnovením stavebních prací další výdaje, ty nejsou v příčinné souvislosti s vydaným rozhodnutím, ale s postupem žalobkyně, která nerespektovala vydané stavební povolení. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedenému pod odstavcem 3 písm. i) a j) tohoto rozsudku (náklady na právní zastoupení a zvýšené administrativní náklady) není příčinná souvislost mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem této škody. Náklady na právní zastoupení ve správním řízení a další náklady, které účastníkům ve správním řízení vzniknou, si nese každý z účastníků správního řízení sám. Příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nároky žalobkyně uvedenými pod odstavcem 3 písm. l) a m) tohoto rozsudku (nevyplacené odměny jednateli žalobkyně a úroky z očekávaného podnikatelského zisku) rovněž není dána. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně postupovala v rozporu s vydaným stavebním povolení, neměla dostatek finančních prostředků na realizaci svého podnikatelského záměru, opakované jej i měnila. Právě v důsledku postupu žalobkyně byla tato vyzvána k zastavení stavby a bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby. Žalobkyně tedy nemohla očekávat, že její podnikatelský záměr realizovaný v rozporu se stavebním povolením bude úspěšný a žalobkyně bude generovat zisk. Naopak mohla důvodně i očekávat odstranění stavby. Pokud následně manželé [příjmení] již proti stavbě nebrojili a žalobkyně dne 18.2.2009 požádala o dodatečné povolení stavby s tím, že tato bude dokončena do 2 let od právní moci rozhodnutí, tedy dle rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28.3.2011 do 10.5.2013, nemohla žalobkyně, která stavbu teprve realizovala, očekávat, že již v období od 1.1.2009 bude mít podnikatelský zisk, který bude úročen. Nevyplácení odměn jednateli v období od 1.8.2011 je pak interním rozhodnutím samotné žalobkyně, navíc pokud žalobkyně tyto odměny nevyplatila, nemohla jí logicky z tohoto důvodu vzniknout ani škoda, neboť ke snížení jejího majetku nedošlo. S ohledem na shora uvedené byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, neboť nebyla shledána příčinná souvislost mezi vydaným nezákonným rozhodnutím ze dne 29.7.2009 a vznikem škody. Protože nebyla shledána druhá podmínka odpovědnosti státu za škodu, soud se již další podmínkou, a to výší, nezabýval. [Anonymizovaný odstavec.]

23. O nákladech soudního řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o.s.ř.“), dle úspěchu ve věci. V daném sporu byla úspěšná žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovanou je Česká republika a vedlejším účastníkem [název vedlejší účastnice], soud přiznal žalované a vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 10 800 Kč odpovídající 36 paušálním náhradám po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (za přípravu a převzetí věci, písemná vyjádření ve věci, účast u jednání soudu a přípravu na soudní jednání). Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj částku 10 800 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované soud rovněž přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť vedlejší účastník je [název vedlejší účastnice]. K hájení svých zájmů jsou obce (potažmo i jednotlivé městské části v [obec]) vybaveny příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými a není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášely na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Vedlejšímu účastníkovi tak vznikly náklady řízení za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. související s jeho vstupem do řízení za 23 úkonů po 300 Kč (za přípravu a převzetí věci, písemná vyjádření ve věci, účast u jednání soudu a přípravu na soudní jednání). Celkem náklady řízení vedlejšího účastníka činí částku 6 900 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.