26 C 54/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 1 228 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci č. 1 částku ve výši 512 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 10. 2. 2024 do zaplacení, žalobci č. 2 částku ve výši 512 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 10. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce č. 1 a č. 2, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců další částku ve výši 101 914 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 10. 2. 2024 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 512 086 Kč za den 9. 2. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 176,90 Kč k rukám zástupce žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28.2.2024 se žalobci domáhají na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců částku ve výši 614 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 9.2.2024 do zaplacení s následujícím odůvodněním. , jméno FO, , matka žalobců, dne 5.10.1992 uplatnila u Pozemkového úřadu , adresa, nárok na vydání nemovitostí dle z.č. 229/1991 Sb. Dne 14.8.1994 , jméno FO, zemřela a správní orgán zůstal po mnoho let nečinný, i když žalobci pokračovali v řízení. Nakonec správní orgán dne 25.11.2008 rozhodl tak, že řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí žalobci podali u Okresního soudu v , adresa, žaloby a v dané věci, která je předmětem této žaloby, byla vedena u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, .Dne 27.7.2010 jeden z tehdejších žalobců , jméno FO, zemřel a řízení u okresního soudu bylo do 24.8.2015 přerušeno do skončení dědického řízení. První jednání ve věci proběhlo 16.11.2016, druhé, po vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví dne 13.6.2018, další 21.11.2018 a dne 28.11.2018 bylo vyhlášeno rozhodnutí, kterým bylo jejich žalobě vyhověno. Žalovaní proti tomuto rozhodnutí podali odvolání ke Krajskému soudu v , adresa, , pobočka , adresa, , kterému byl spis předložen 12.4.2019 a po zrušení prvostupňového rozhodnutí, byl spis vrácen na Okresní soud v , adresa, dne 13.2.2020. Okresní soud v , adresa, rozhodl dne 15.6.2022, žalovaní opět podali odvolání a po rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, č.j. , spisová značka, , kterým bylo naší žalobě vyhověno a po doručení dne 12.6.2023 nabylo právní moci. Dne 9.8.2023 žalobci uplatnili u , Anonymizováno, nárok za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky trvání řízení před soudy a 9.10.2023 u žalované za dobu řízení před správním orgánem. , Anonymizováno, jim dne 6.11.2023 sdělilo, že jejich žádost byla postoupena žalované k přímému vyřízení. Protože žalovaná nereagovala, byla jí dne , právnická osoba, .2024 zaslána urgence, která rovněž zůstala bez odpovědi. Celé řízení trvalo 30 let, 8 měsíců a 7 dnů. Tato délka řízení je extrémně dlouhá, přičemž žalobci její délku nijak negativně neovlivnili. Přitom nešlo o věc složitou, byť ve věci byly vypracovány 2 znalecké posudky a řízení bylo přerušeno po dobu dědického řízení. Pro žalobce měla tato nepřiměřená délka řízení negativní dopad např. v tom, že nemohli s majetkem hospodařit a mít z něho užitek a proto pro ně i včasné vyřízení věci mělo zásadní význam. Proto je nutno vycházet ze základní částky náhrady ve výši 20 000 Kč ročně, když zde není žádný důvod tuto částku snižovat. Kdyby podaná žádost byla vyřízena včas, tak by díl majetku získal i třetí bratr, který v roce 2010 zemřel. Tím se stalo, že 1/3 nemovitostí zůstala ve vlastnictví České republiky, čímž je samozřejmě v důsledku tohoto spoluvlastnictví výrazně snížena i hodnota jejich podílu na nemovitostech. Za shora uvedenou dobu 30 let, 8 měsíců a 7 dnů požadují náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 614 000 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná se ke dni podání žaloby vůbec nevyjádřila a proto jsou nuceni podat tuto žalobu, resp. odmítla cokoliv plnit dopisem ze dne 28.2.2024. Žalovaná je od 9.2.2024 v prodlení, když v zákonné lhůtě nevyřídila jejich nárok. Proto se domáhají i přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že pokud by byl soud toho názoru, že je třeba přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, činí výše spravedlivého odškodnění nejvýše 112 706,80 Kč pro každého z žalobců. K věci dále žalovaná uvedla, že z dokladů předložených Krajským pozemkovým úřadem , Anonymizováno, (dále také jen „pozemkový úřad“) vyplývá, že předmětné správní řízení probíhalo od 5.10.1992, kdy uplatnila restituční nárok původní vlastnice , jméno FO, , do data posledního rozhodnutí tj. 11. 6. 2009. Délka řízení u správního orgánu byla podstatně ovlivněna nejasným postupem původní žadatelky , jméno FO, , kdy nebylo zcela zřejmé, zda vzala či nevzala zpět uplatnění nároku. Po její smrti v roce 1994 a dědickém rozhodnutí (v roce 1996) kontaktoval pozemkový úřad dne 31. 8. 2005 dědice po , jméno FO, , kterými byli , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, . Dne 27. 4. 2006 vydal pozemkový úřad pod č.j. , Anonymizováno, rozhodnutí o zastavení řízení. Proti tomuto rozhodnutí podali dopisem ze dne 9. 5. 2006 prostřednictvím svých právních zástupců odvolání , Jméno žalobce B, , , jméno FO, a , Jméno žalobce A, . Nesouhlasili se zastavením řízení a zpochybňovali pravost podpisu , jméno FO, na listině o zrušení restitučního nároku na vrácení nemovitostí v k.ú. , adresa, . Výsledkem odvolání bylo zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. V dané věci byl zpracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví ve věci pravosti podpisů , jméno FO, na písemnostech, kdy se vzdává svého nároku. Pozemkový úřad dále nařídil výslech svědků, kteří byli dne 26. 7. 1993 za povinnou osobu přítomni jednání s , jméno FO, na LS , adresa, se sídlem ve , právnická osoba, . Dne 22. 7. 2008 pozemkový úřad vydal nové rozhodnutí pod č.j. , Anonymizováno, o zastavení řízení. Proti citovanému rozhodnutí se dne 6. 8. 2008 se odvolal , Jméno žalobce B, , s tím, že nebyla prokázána pravost podpisu listiny, ve které se , jméno FO, vzdává svého restitučního nároku. Odvolací orgán rozhodl dne 6. 10. 2008 o zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a věc vrátil k doplnění a novému rozhodnutí. Odvolatelé pozemkovému úřadu vytýkali nedostatek důvodů pro zastavení řízení a odvolací orgán požadoval doplnění souhlasu se zastavením řízení od dalších účastníků řízení, tj. , právnická osoba, a , Anonymizováno, . , jméno FO, obeslal uvedené účastníky, kteří vyslovili souhlas se zpětvzetím žádosti , jméno FO, o navrácení majetku ze dne 5. 10. 1992. Poté pozemkový úřad vydal dne 25. 11. 2008 rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, o zastavení řízení týkající se lesních parcel (včetně porostu) v k.ú. , adresa, . Proti citovanému rozhodnutí podali dne 11. 12. 2008 , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, odvolání. Odvolací orgán Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, dne 13. 02. 2009 rozhodl o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí pozemkového úřadu. Dále pozemkový úřad vydal dne 11. 6. 2009 rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , ve kterém rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., že , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, nejsou vlastníky nemovitostí v k.ú. , adresa, (zemědělské pozemky). V odůvodnění bylo uvedeno, že vlastníci v průběhu řízení nedoložili důkazy o tom, že předmětné nemovitosti přešly na stát způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb., (dále také jen „zákon o půdě“). Restituce poté pokračovala soudními řízeními u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, a Krajského soudu v , adresa, - pobočky , Anonymizováno, pod sp.zn. , spisová značka, . Soudní řízení probíhala od roku 2008 do 31. července 2023. Formu a případnou výši zadostiučinění v penězích je namístě určit v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru žalované lze označit namítané řízení za skutkově i procesně mimořádně složité i na poměry obvyklých restitučních řízení. V prvé řadě se bylo třeba zabývat právními úkony , jméno FO, ze dne 26. 7. 1993 a 25. 6. 1993, jimiž se měla vzdát svého nároku na navrácení majetku a zrušit svoji žádost o vydání nárokovaných nemovitostí. K tomuto účelu bylo třeba znaleckých posudků a výslechů svědků. Toto zdržení pak mělo příčinu výlučně na straně původní žadatelky a není tak přičitatelné státu. Kromě několika posudků potřebných pro posouzení zpětvzetí žádosti byl zadán též posudek z oboru geodézie a kartografie, jehož zpracování bylo komplikováno nemocí a následným úmrtím znalce. Došlo také k přerušení řízení z důvodu úmrtí jednoho z žalobců. Soud tak musel vyčkat skončení dědického řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Z meritorních aspektů bylo třeba vyřešit např. otázku, zda vzdání se přídělu bylo učiněno pod nátlakem. V období od r. 1996 až do výzvy ze dne 31. 8. 2005 dědicové oprávněné osoby zcela pasivní, pozemkový úřad nijak nekontaktovali, aby se zajímali o průběh restitučního řízení či např. doplnili podklady. O řízení se začali zajímat až na základě výzvy pozemkového úřadu. Soudní řízení probíhalo na dvou stupních obecné soudní soustavy, přičemž jak soud prvého stupně, tak odvolací soud, rozhodovaly v meritu věci dvakrát. K jednotlivým okolnostem majícím vliv na stanovení případného přiměřeného zadostiučinění, lze uvést následující: Řízení bylo mimořádně komplikované jak po stránce procesní, tak do jisté míry i skutkové. Ve věci rozhodovaly správní a soudní orgány ve čtyřech stupních, přičemž řízení muselo být přerušeno z důvodů projednávání dědictví. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR vzniklou újmu žadatelé do jisté míry sdíleli. Již bylo zmíněno, že průtahy způsobené posuzováním platnosti úkonů původní žadatelky nejsou přičitatelné státu, což v zásadě platí i pro období dědického řízení, jehož případnou nepřiměřenou délku lze a je třeba zhodnotit v rámci samostatného nároku. Pokud jde o význam předmětné věci pro žalobce hodnotí jej žalovaná jako velmi nízký. Rodiče žadatelů předmětný nemovitý majetek obdrželi až v roce 1959 jako příděl, nejedná se tedy o rodinný historický majetek. Nabytého majetku se vzdali v roce 1962 a k vyrovnání nedoplatku přídělové ceny došlo až v rámci restitučního řízení. Po zhodnocení všech okolnostní případu žalovaná sice dospěla k závěru, že celková délka správního a soudního řízení byla nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Avšak dle jejího názoru nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy natolik závažné, že by se nejevilo jako dostačující samotné konstatování porušení práva. Žalovaná proto v dopise ze dne 12. 2. 2024 konstatovala ve smyslu § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti veřejné moci, že v předmětném restitučním řízení nebylo rozhodnutí vydáno v přiměřené lhůtě, za což se žadatelům omluvila. Nárok na peněžité zadostiučinění z výše uvedených důvodů však odmítla. V případě, že by soud shora uvedený názor žalované odůvodněně nesdílel, pak se žalovaná nebrání smírnému řešení v intencích částek přiznávaných soudy v obdobných případech: Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, pak dle aktuální judikatury v případě takto dlouhého řízení činí základní částka 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky se počítá pouze polovina této částky. Při celkové době řízení 30 a 8 měsíců a 7 dní tak základní částka představuje 593 534 Kč. Žalobci se však stali účastníky řízení až v roce 1996 po skončení dědického řízení po původní žadatelce. Za období účastenství , jméno FO, přísluší každému z žalobců tedy pouze polovina částky, která by náležela samotné žadatelce. Proto základní částka představuje u každého z žalobců 563 534 Kč. Základní částku je pak dle názoru žalované z důvodu celkové právní a skutkové složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b. ZOVM) je třeba ponížit o 30 %. Pokud jde o další modifikaci základní částky pak se jedná v souladu s ustálenou judikaturou nadepsaného soudu o ponížení základní částky o 10 % z důvodu sdílené újmy. Dále je třeba podle názoru žalované zohlednit též počet dotčených stupňů správní a soudní soustavy (§ 31a odst. 3 písm. d) ZOVM), čemuž odpovídá snížení základní částky o 10 %. Ačkoliv restituční řízení má obecně zvýšený význam pro své účastníky, zde nelze opomenout, že se jedná o majetek pocházející z přídělu, kde je význam řízení již z tohoto důvodu oproti běžným restitučním řízením podstatně snížený (§ 31a odst. 3 písm. e) ZOVM). Proto žalovaná navrhuje z důvodu významu řízení pro poškozeného snížit základní částku o 20 %. V neposlední řadě je třeba připomenout, že podstatné prodloužení řízení zapříčinila právní předchůdkyně žalobců, když vzala svou žádost zpět (§ 31a odst. 3 písm. c) ZOVM). Tomu odpovídá snížení základní částky o 10 %. Celkem je tedy na místě snížit základní částku o 80 %. Žalovaná si je vědoma, že úprava základní částky by zpravidla neměla přesáhnout 50 %, ale výše uvedené skutečnosti (zejména to, že se jedná o příděl a postup právní předchůdkyně žalobců v restitučním řízení, jako i jeho samotný výsledek) v daném případě výraznější snížení dostatečně odůvodňují.

3. K vyjádření žalované žalobci uvedli, že řízení nebylo vůbec skutkově a procesně mimořádně složité. Toto restituční řízení svým obsahem nijak nevybočovalo s podobnými restitučními spory. Jediným rozdílem je to, že řízení bylo přerušeno po dobu asi 5 let dědického řízení po bratrovi žalobců. Kdyby ovšem státní orgány postupovaly řádně a bez průtahů, tak by celé restituční řízení skončilo do doby jeho smrti. Ani nutnost provádění znaleckých posudků vůbec neodůvodňuje tak extrémní délku trvání restitučního řízení. Nutnost jejich provedení by v případě, že by bylo postupováno bez průtahů, by tak celé řízení mohlo protáhnout maximálně o 18 měsíců. Počet slyšených svědků byl také velmi malý, tak ani to nemá vliv na náš uplatněný nárok. To, že znalec z oboru kartografie zemřel, nemělo na celkovou délku trvání řízení žádný podstatný vliv. Znalec zemřel až po vypracování znaleckého posudku a přitom s jeho zadáním okresní soud značně otálel, ač jeho provedení bylo opakovaně navrhováno. Řešení, zda ke vzdání se přídělu došlo pod nátlakem je v předmětném sporu zcela bez vlivu na délku řízení, když tato otázka je řešena v těchto sporech vždy a nevyžadovala provádění žádných důkazů, které by byly časově náročné. Námitka, že žalobci od roku 1996 do roku 2005 vyřízení věci neurgovali, nemůže mít žádný vliv na výši našeho uplatněného nároku. Bylo povinností správního orgánu, aby postupoval řádně a bez průtahů, když disponoval všemi potřebnými informacemi a doklady pro řádné vydání včasného rozhodnutí. Žalobci sami nikdy v žádném stadiu řízení nezpůsobili žádné průtahy a jejich jednání také nikdy nebylo obstrukční. Průtahy byly vždy na straně správního a soudního orgánu, což je zcela zřejmé z obsahu spisu, kdy jsou jasné mnohaměsíční prodlevy v provádění úkonů a opakovaná nečinnost a průtahy. Je sice pravdou, že v řízení rozhodovaly odvolací orgány, ale kdyby bylo postupováno řádně a správně, tak by k tomu nedošlo. Není pravdou, že by význam předmětné věci byl pro žalobce nízký, když nejde o rodinný historický majetek. Jejich sociální situace, kdy jinak byli nemajetní, naopak pro ně představovala zásadní otázku zlepšení jejich majetkové situace. Právě prodlevou ve vyřízení této věci způsobilo, že 1/3 rodinného majetku připadla státu a možnost hospodaření s ním je ztížená a snižuje jeho hodnotu. K tomu by nedošlo, kdyby věc byla do roku 2008 vyřízena. Pokud žalovaná uplatňuje možnost snížení o 80% z důvodů jí uváděných, tak s ohledem na jejich stanovisko pro to není žádný důvod. Za rozhodující je to, že celé řízení trvalo tak extrémně dlouhou dobu. Jak již uvedli, po právní ani skutkové stránce nešlo o složitý případ, není důvod pro žádnou další modifikaci ve prospěch žalované. To se týká i dalších názorů žalované pro snížení odškodnění. Naproti tomu žalobci tvrdí, že jim není co vytknout, takže by se základní částka měla zvýšit o 20%, že naopak pro ně měla věc velký význam, protože právě možnost disponovat včas s majetkem a mít z něj užitky je další důvod pro zvýšení základní částky. Protože v celém rozsahu vstoupili do práv a povinností své matky, je nutno počítat s celkovou dobou řízení, jak jsme uvedli v žalobě.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :

5. Ze spisu , právnická osoba, , Krajského pozemkového úřadu pro , Anonymizováno, , pobočka , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, ( dále také jen „pozemkový úřad“) bylo zjištěno, že dne 5.10.1992 uplatnila , jméno FO, u Pozemkového úřadu , adresa, nárok na vydání nemovitostí dle z.č. 229/1991 Sb. Dne 25.6.1993 z rodinných důvodů žádost o vydání pozemků zrušila. Dne 26.7.993 , jméno FO, na LS , adresa, prohlásila, že vzdává nároku na vrácení majetku a svoji žádost ruší. Podáním ze dne 21.12.2005 žalobci a , jméno FO, sdělili pozemkovému úřadu, že se zastavením řízení nesouhlasí a žádají o vydání restitučních nároků, které uplatnila jejich matka , jméno FO, v původní žádosti o restituční náhrady. Žádají o vydání celého nároku. Z přídělové listin ze dne 21.5.1959 bylo zjištěno, že manželům , jméno FO, a , jméno FO, byla do vlastnictví odevzdána zemědělská usedlost čp. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, spolu se zemědělskými pozemky o výměře 13 ha včetně záhumenku a zahrady za přídělovou cenu 3 200 Kčs. Z nabídky bezplatného předání majetku do vlastnictví československého státu dle vlád. nař. č. 30/1954 Sb., bylo zjištěno, že , jméno FO, a , jméno FO, přenechali státu bezplatně nemovitosti uvedené v přídělové listině vyjma domu čp. , Anonymizováno, na st. pl. č. , hodnota, a parcely č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 9.4.1994 č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že dědictví (nemovitosti) po zemřelé , jméno FO, (zemř. dne 14.8.1994) nabyli synové zemřelé , Jméno žalobce B, , , Jméno žalobce A, a , jméno FO, , každý jednou třetinou. Před správním orgánem byli dne 20.6.2008 slyšeni svědci , jméno FO, a , jméno FO, . Z dopisu pozemkového úřadu ze dne 31.8.2005 bylo zjištěno, že pozemkový úřad vyzval žalobce a , jméno FO, , aby mu sdělili, zda souhlasí se zastavením řízení o navrácení vlastnických práv k nemovitostem, neboť jejich matka , jméno FO, dne 4.10.1992 tento svůj požadavek uplatnila, následně požádala o zrušení žádosti a o zastavení nebylo dosud rozhodnuto. Dopisem ze dne 6.2.2006 tito pozemkovému úřadu sdělili, že jsou oprávněnými osobami a žádají o vydání nemovitostí do jejich podílového spoluvlastnictví. Ve věci byl dne 14.7.2007 vypracován znalecký posudek k ověření pravosti podpisu , jméno FO, na listině ze dne 25.6.1993 ( žádosti o zrušení vydání pozemků). Dne 27.4.2006 vydal pozemkový úřad rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , kterým řízení o vydání nemovitostí zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podali , Jméno žalobce A, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, odvolání. Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, dne 27.6.2006 pod č.j. , Anonymizováno, napadené rozhodnutí pozemkového úřadu zrušilo a věc vrátilo k novému projednání a rozhodnutí. Dne 22.7.2008 pozemkový úřad pod č.j. , Anonymizováno, svým rozhodnutím opětovně řízení o vydání nemovitostí zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podali , Jméno žalobce A, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, odvolání. Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, dne 6.10.2008 pod č.j. , Anonymizováno, napadené rozhodnutí pozemkového úřadu zrušilo a věc vrátilo k novému projednání a rozhodnutí. Dne 25.11.2008 pozemkový úřad pod č.j. , Anonymizováno, svým rozhodnutím opětovně řízení o vydání nemovitostí zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podali , Jméno žalobce A, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, odvolání. Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, dne 13.2.2009 pod č.j. , Anonymizováno, napadené rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdilo a odvolání zamítlo. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.2.2009. Dne 11.6.2009 Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, pod čj. , Anonymizováno, rozhodlo, že žalobci a , jméno FO, nejsou vlastníky nemovitostí v k.ú. , adresa, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.6.2009. Dne 15.4.2009 podali žalobci a , jméno FO, k Okresnímu soudu v , adresa, žalobu proti rozhodnutí správního orgánu s návrhem na odklad právní moci, věc byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, .

6. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalobci a , jméno FO, podali dne 15.4.2009 žalobu proti ČR – , právnická osoba, . a ČR- , právnická osoba, , a to proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 25.11.2008 pozemkový úřad pod č.j. , Anonymizováno, a zároveň navrhli odložení právní moci tohoto rozhodnutí do doby právní moci o této žalobě. Dne 10.11.2009 byl ve věci ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru písmoznalectví k posouzení pravosti podpisu , jméno FO, na protokole ze dne 26.7.1993. Dne 29.4.2010 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek. V průběhu řízení žalobce , jméno FO, dne 27.7.2010 zemřel. Usnesením soudu ze dne 3.11.2010 č.j. , spisová značka, bylo řízení přerušeno do doby pravomocného řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením soudu ze dne 24.8.2015 č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení a usnesení ze dne 26.10.2015 č.j. , spisová značka, o pokračování v řízení s procesním nástupcem - Českou republikou - , Anonymizováno, na místě žalobce , jméno FO, . Usnesením ze dne 3.12.2015 č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve vztahu k žalobci , jméno FO, . Dále byl v řízení usnesením soudu ze dne 25.2.2016 č.j. , spisová značka, připuštěna změna žaloby. Jednání ve věci se konalo dne 16.11.2016 a bylo odročeno na 16.12.2016. v související věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, byl dne 15.9.2017 zadán znalecký posudek k přezkoumání zdravotního stavu , jméno FO, , znalcem byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalecký posudek byl soudu doručen dne 22.11.2017. Jednání ze dne 23.5.2018 bylo z důvodu nemoci soudkyně odročeno na neurčito. Další jednání ve věci bylo konáno dne 13.6.2018, které bylo odročeno na neurčito. Další jednání ve věci bylo konáno dne 21.11.2018 a dne 28.11.2018 byl ve věci vyhlášen rozsudek. Rozsudkem ze dne 21.11.2018 č.j. , spisová značka, bylo určeno, že žalobci , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, jsou vlastníky pozemků v k.ú. , adresa, , a to každý k podílu jedné třetiny. Ve vztahu k podílu jedné třetiny, kdy žalobci navrhovali, aby byli rovnodílnými spoluvlastníky k podílu jedné třetiny, byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání ke Krajskému soudu v , adresa, , , Anonymizováno, , jednání ve věci bylo nařízeno na den 16.1.2020. Dne 21.1.2020 pod č.j. , spisová značka, byl rozsudek soud prvního stupně ve vyhovujícím výroku a v souvisejících výrocích o nákladech řízení zrušen a věc byl vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Dne 19.6.2020 byl ve věci ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, k vypracování znaleckého posudku z oboru geodezie a kartografie. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 14.1.2021. Usnesením ze dne 8.3.2021 bylo rozhodnuto o znalečném, proti kterému jedna z žalovaných podala odvolání, o kterém bylo rozhodnuto odvolacím soudem dne 24.1.2022. V průběhu řízení znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dne 3.2.2021 zemřel. Jednání ve věci bylo nařízeno na 4.5.2022, k žádosti žalované bylo odročeno na 8.6.2022. Dne 15.6.2022 byl pod č.j. , spisová značka, vydán rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky každý z jedné třetiny nemovitostí zapsaných v k.ú. , adresa, , a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání žalovaných ve věci rozhodl Krajský soud v , adresa, , pobočka , Anonymizováno, dne 2.5.2023 pod č.j. , spisová značka, tak, že zčásti rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a zčásti rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.6.2023.

7. Z dopisu žalobců ze dne 5.8.2023 bylo zjištěno, že žalobci u Ministerstva spravedlnosti uplatnili svůj nárok na poskytnutí přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .

8. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 9.8.2023 bylo zjištěno, že žádost žalobců byla Ministerstvu spravedlnosti doručena dne 9.8.2023.

9. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 6.11.2023 bylo zjištěno, že žádost žalobců byla postoupena Ministerstvu zemědělství k vyřízení.

10. Z dopisu Ministerstva zemědělství ze dne 27.2.2024 bylo zjištěno, že Ministerstvo zemědělství se žalobcům za nepřiměřenou délku správního a soudního řízení omluvilo, nárok na peněžité zadostiučinění odmítlo.

11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v této věci.

12. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

13. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů ( dále také jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně.

15. Předmětem posouzení v dané věci je řízení, které probíhalo před pozemkovým úřadem a následně před soudem a bylo zahájeno dne 5.10.1992 výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb., kterou právní předchůdkyně žalobců , jméno FO, jako osoba oprávněná uplatnila nárok na vydání nemovitostí v k.ú. , adresa, . Dne 25.6.1993 z rodinných důvodů žádost o vydání pozemků zrušila a dne 26.7.1993 , jméno FO, na LS , adresa, prohlásila, že vzdává nároku na vrácení majetku a svoji žádost ruší. Od této doby byl pozemkový úřad prakticky nečinný. Až dopisem ze dne 31.8.2005 pozemkový úřad vyzval žalobce a , jméno FO, , aby mu sdělili, zda souhlasí se zastavením řízení o navrácení vlastnických práv k nemovitostem, neboť jejich matka , jméno FO, dne 4.10.1992 tento svůj požadavek uplatnila, následně požádala o zrušení žádosti a o zastavení nebylo dosud rozhodnuto. Podáním ze dne 21.12.2005 žalobci a , jméno FO, (dědicové po své zemřelé matce , jméno FO, , která dne 14.8.1994 zemřela) sdělili pozemkovému úřadu, že se zastavením řízení nesouhlasí a žádají o vydání restitučních nároků, které uplatnila jejich matka , jméno FO, v původní žádosti o restituční náhrady. V průběhu správního řízení byli slyšeni dva svědci a byl vypracován znalecký posudek. Správní orgán ve věci rozhodoval na prvním stupni 3x dne 27.4.2006, 22.7.2008 a dne 25.11.2008. První dvě rozhodnutí byla odvolacím správním orgánem zrušena, třetí rozhodnutí bylo Ministerstvem zemědělství – , Anonymizováno, dne 13.2.2009 pod č.j. , Anonymizováno, potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.2.2009. Dne 11.6.2009 Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, pod čj. , Anonymizováno, rozhodlo, že žalobci a , jméno FO, nejsou vlastníky nemovitostí v k.ú. , adresa, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.6.2009. Dne 15.4.2009 podali žalobci a , jméno FO, k Okresnímu soudu v , adresa, žalobu proti rozhodnutí správního orgánu s návrhem na odklad právní moci, věc byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, . V průběhu řízení před soudem byly vypracovány 2 znalecké posudky ( další znalecký posudek byl vypracován v související věci), žalobce , jméno FO, zemřel a řízení bylo po určitou dobu přerušeno do doby skončení dědického řízení. Ve věci rozhodl soud prvního stupně 2 x dne 21.11.2018 a 15.6.2022 a odvolací soud rovněž 2x, přičemž poslední rozhodnutí ze dne 2.5.2023 nabylo právní moci dne 12.6.2023. Řízení tak před správním orgánem bylo zahájeno dne 5.10.1992 a pravomocně skončeno před soudem dne 12.6.2023. V průběhu soudního řízení došlo i úmrtí ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto řízení se žalobci domáhají zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou jim nepřiměřenou délkou řízení před pozemkovým úřadem a před navazujícím soudním řízení, každý z žalobců žádá peněžitou satisfakci ve výši 614 000 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skončení řízení dle § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. nastává dnem právní moci posledního rozhodnutí v řízení. Žalobci byli účastníky správního řízení, kdy jako osoby oprávněné vstoupily do řízení, ve kterém uplatnila nárok jejich právní předchůdkyně – matka , jméno FO, , uplatnili nárok na vydání nemovitostí v k.ú. , adresa, , které žalobci (resp. jejich právní předchůdkyně) v rozhodné době pozbyli. Řízení se tedy týkalo vlastnického práva žalobců k těmto nemovitostem. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou, zda ve správním řízení, jehož se žalobci účastnili, zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Soud uzavírá, že konečný výsledek správního řízení pro výkon vlastnického práva žalobců má přímý vliv na existenci, rozsah a výkon jejich práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť o jejich právu je v řízení rozhodováno a toto právo je soukromoprávní povahy, neboť je jím přímo zasahováno do jejich vlastnického práva k nemovitostem. Za této situace na dané správní řízení je aplikovatelný č. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Jelikož z tohoto ustanovení vychází i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, je možné na toto správního řízení aplikovat i závěry vyplývající z tohoto Stanoviska ( srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 29.5.2015). Dané správní a navazující soudní řízení trvalo od 5.10.1992 do 12.6.2023, tedy 30 let, 8 měsíců a 7 dnů. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Stanovením počtu let délky správního řízení nelze obecně říci, zda je či není tato délka nepřiměřená. Učinění tohoto závěru je závislé na posouzení konkrétního případu v závislosti na složitosti tohoto případu, na chování účastníků během řízení, na postupu orgánu projednávajícího danou věc a na významu předmětu řízení pro jeho účastníky ( poškozeného). Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Doba je správního a navazujícího soudního řízení 30 let, 8 měsíců a 7 dnů zcela nepřiměřená a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. V daném řízení se žalobci domáhali restitučního nároku na vydání nemovitostí v k.ú. , adresa, . Je nepochybné, že pokud se vydání rozhodnutí domohli po 30 letech, 8 měsících a 7 dnech, došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku správního a soudního řízení, neboť délka řízení přesahují 30 let není přiměřená. Podle shora uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva a ani omluva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou žalobci tvrdili, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozeným žalobcům poskytnout zadostiučinění. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje částku 512 086 Kč pro každého z žalobců. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí 15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za každý měsíc řízení. Po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční, tj. částkou 7 500 Kč. Řízení trvalo celkem 30 let, 8 měsíců a 7 dnů, základní částka přiměřeného zadostiučinění tedy činí 445 292 Kč ( 2 x 7 500 Kč, 28 x 15 000 Kč, 8 x 1 250 Kč a 7 x 41,70 Kč ). Tuto částku soud zvýšil o 20 %, neboť přihlédl k celkové době správního a soudního řízení a skutečnosti, že se jednalo o restituční nárok, který by měl být vyřízen v co nejkratší době, neboť podstatou restitučních nároků je náprava křivd v minulosti způsobených. Dále v průběhu správního řízení vydal příslušný správní orgán rozhodnutí, která byla opakovaně rušena, rovněž první rozhodnutí soudu bylo zrušeno. Zároveň tuto částku soud ponížil o 20 % s ohledem na právně a skutkově složitou věc, kdy pro posouzení nároku žalobců muselo být ve věci nařízeno několik znaleckých posudků. S ohledem na složitost věci soud tuto částku více nesnižoval, neboť nemohl odhlédnout od skutečnosti, že správní orgán byl v průběhu řízení zpočátku prakticky nečinný. Obecně je pravdou a v tomto směru lze přisvědčit žalované, že restituční věci patří k nejsložitějším typům řízení, nicméně v průběhu doby došlo k vývoji a ustálení judikatury a v dané věci rozhodnutí záviselo na znaleckých posudcích, po jejichž vypracování bylo možno o nároku žalobců rozhodnout. Lze tedy uzavřít, že restituční věci jsou obecně svou povahou řízení složitá, nicméně daná věc až tak složitá nebyla, bylo třeba pouze vypracovat znalecké posudky a poté ve věci rozhodnout. Žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně k průtahům a celkové délce řízení rovněž přispěla a s ohledem na jednání žalobců, resp. jejich právní předchůdkyně v řízení soud shledal důvod základní částku zadostiučinění modifikovat a snížit o 15 %, neboť muselo být postaveno najisto, zda , jméno FO, vzala svoji žádost i vydání nemovitostí zpět. Pokud jde o postup správního orgánu, zde soud základní částku zvýšil o 10 %, neboť správní orgán byl zpočátku prakticky nečinný. Nárok byl uplatněn již 5.10.1992, správní orgán nevydal žádné rozhodnutí, až v srpnu 2005 se dotázal žalobců, zda souhlasí se zastavením řízení. Svým postupem ( nečinností) tak správní orgán délku řízení výrazně ovlivnil. Z důvodu jeho nečinnosti pak byla základní částka zvýšena o 10 %. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, zde soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 20 %, neboť je nepochybné, že z povahy věci měl jejich restituční nárok pro ně zvýšený význam. Zvýšením základní částky soud zohlednil i skutečnost, že se jednalo o sdílenou újmu, neboť oba žalobci byli účastníky správního a soudního řízení, když dle názoru soudu by bylo možno tuto částku ještě navýšit, neboť se jednalo o restituční řízení, jehož smyslem byla náprava křivd způsobených v minulosti, řízení se týkalo vlastnického práva žalobců k nemovitostem a jako takové mělo pro ně velký význam a konečného rozhodnutí se dočkali téměř po 31 letech.

16. Po zhodnocení všech kritérií je soud toho názoru, že k nápravě nemajetkové újmy vzhledem k okolnostem daného případu je částka 512 086 Kč pro každého z žalobců Kč adekvátní a plně odpovídající okolnostem daného případu. Vzhledem k tomu, že nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne 9.8.2023, je žalovaná od 10.2.2024 v prodlení a žalobcům byl přiznám i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve zbývající části byl nárok žalobců jako nedůvodný zamítnut.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 10. 2. 2015 se na žalobce pohlíží jako na plně procesně úspěšné, je jim proto třeba podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení žalobců, kteří byli zastoupeni jedním právním zástupcem, činí částku 35 176,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , právnická osoba, 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1, § 12 odst. 4 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne 17. 2. 2015) sestávající z částky 2 480 Kč ( 3 100 Kč sníženo o 20 % pro každého z žalobců) za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. pro každého z žalobců, včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za ztrátu času při cestě ve výši 12 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 a.t., z cestovného z , adresa, a zpět ve výši 3 526 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 766 Kč ve výši 5 410,90 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.