26 C 67/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalovaného, IČO IČO sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 11 011 Kč a 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 161 011 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 11 011 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 150 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 161 011 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 11 011 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 150 000 Kč od datum do zaplacení, s následujícím odůvodněním. Rozhodnutími Orgán veřejné moci, územního pracoviště pro adresa (dále jen „prvostupňový správce daně“) bylo rozhodnuto o doměření daně z přidané hodnoty, konkrétně dodatečným platebním výměrem č. j.: číslo jednací byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2021 ve výši 564 777 Kč a současně sdělen předpis penále z doměřené daně ve výši 112 955 Kč, a dodatečným platebním výměrem č. j.: číslo jednací byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2021 ve výši 858 934 Kč a současně sdělen předpis penále z doměřené daně ve výši 171 786 Kč (dále jen „dodatečné platební výměry“). Před vydáním dodatečných platebních výměrů byly prvostupňovým správcem daně dne datum vydány dva zajišťovací příkazy, jimiž v souladu s ustanovením § 167 daňového řádu došlo k zajištění finančních prostředků žalobkyně, a to zajišťovacím příkazem č. j.: číslo jednací částka ve výši 858 934 Kč, a zajišťovacím příkazem č. j.: číslo jednací částka ve výši 538 155 Kč (dále jen „zajišťovací příkazy“). Celková výše zajištěných finančních prostředků tedy činila 1 397 089 Kč. Tyto finanční prostředky byly vráceny na účet žalobkyně dne datum. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně dne datum odvolání, která byla zaevidována pod č. j.: číslo jednací a č. j.: číslo jednací (dále jen „odvolání“). Na základě podaných odvolání rozhodlo Orgán veřejné moci jako odvolací orgán tak, že oba dodatečné platební výměry svým rozhodnutím ze dne datum, č. j.: číslo jednací zrušilo a předmětná řízení zastavilo (dále jen „rozhodnutí o zastavení řízení“). Rozhodnutím o zastavení řízení tedy byly zrušeny zajišťovací příkazy a dodatečné platební výměry, na základě nichž byly deponovány finanční prostředky žalobkyně na účtu státu. Zajišťovací příkazy a s nimi související zajištění finančních prostředků lze tedy považovat v souladu s ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), za nezákonná rozhodnutí. Vydáním zajišťovacích příkazů a související realizací zajištění byla tedy žalobkyni způsobena škoda a rovněž nemajetková újma, za níž podle ustanovení § 1 odst. 1 zákon o odpovědnosti za škodu odpovídá stát. Žalobkyni byla způsobena škoda ve výši 11 011 Kč v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení, neboť pokud by nedošlo k vydání nezákonných rozhodnutí, žalobkyni by tyto náklady nevznikly. Právní zastoupení se sestávalo z celkem 7 úkonů právní služby, konkrétně převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem k dosavadním výsledkům kontrolního zjištění ze dne datum, vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění ze dne datum, reakce na výzvu k uplatnění práva nabízet důkazy a uplatnit prostředky ke své obraně ze dne datum, porada s klientem k odvolání ze dne datum, odvolání proti dodatečným platebních výměrům ze dne datum, žádost na Orgán veřejné moci o zrušení zajištění finančních prostředků z dodatečných platebních výměrů ze dne datum. Dle ustanovení § 10 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném v době provádění úkonů (dále jen „AT“), činila sazba odměny za jeden úkon právní služby částku 1 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil 7 úkonů právní služby. Za každý z úkonů právní služby dále náleží advokátu v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. K částce odměny a náhrady hotových výdajů, tvořící nárok žalobkyně na náhradu škody, byla tedy připočítána částka DPH v zákonné sazbě 21 %. Žalobkyni vznikla rovněž újma z důvodu zajištění finančních prostředků, s nimiž nemohla v období od května 2021 do dubna 2024, tedy v období, kdy byla na účtu státu deponována částka náležející žalobkyni ve výši 1,5 milionu korun a rovněž v důsledku samotného faktu vedení řízení o doměření daně. Vydáním nezákonného rozhodnutí, konkrétně dodatečných platebních výměrů a zajišťovacích příkazů došlo k porušení práva na ochranu dobré pověsti dle ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť se žalobkyně dostala do situace, kdy nemohla z důvodu zadržení finančních prostředků plnit své závazky, což negativně ovlivnilo její pověst v očích smluvních partnerů, stejně jako samotná skutečnost, že proti ní bylo vedeno prvostupňovým správcem daně řízení o doměření daně. Neoprávněným zadržením finančních prostředků navíc došlo i k porušení základního práva nakládat se svým majetkem upraveným v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K právu právnické osoby domáhat se náhrady újmy v penězích se v nedávné době vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/24. Tímto nálezem došlo ke změně dosavadní rozhodovací praxe, kdy náhrada újmy právnickým osobám nebyla v minulosti přiznávána. Ústavní soud však v nálezu uzavřel, že právnická osoba má, stejně jako osoba fyzická, právo na ochranu dobrého jména. Dle Ústavního soudu navíc nelze odhlédnout od toho, že ostatní prostředky ochrany dobrého jména ne vždy mohou být dostačující a pokud by dále bylo setrváváno na tom, že peněžité zadostiučinění právnické osobě nenáleží, pak by byla ochrana dobrého jména právnických osob snížena oproti ochraně fyzických osob, což je naprosto neakceptovatelné. Výši náhrady újmy stanovila žalobkyně zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že nemohla deponované finanční prostředky užívat a tyto finanční prostředky v průběhu více než dvou let byly značně znehodnoceny inflací. Žalobkyni proto vedle výše uvedené újmy vznikla též újma spočívající v ušlém zisku ze zajištěných prostředků. Žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dopisem ze dne datum, na který reagovala žalovaná dopisem ze dne datum, který byl téhož dne doručen žalobkyni a ve kterém bylo uvedeno, že v tomto řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, a tudíž nelze žádosti vyhovět.

2. K žalobě žalovaná uvedla, že navrhuje její zamítnutí. K průběhu řízení uvedla, že dne datum vydal správce daně zajišťovací příkazy č. j. číslo jednací a č. j. číslo jednací, kterými uložil žalobkyni, aby okamžikem jejich vydání zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor a březen roku 2021, která dosud nebyla stanovena, a to v celkové výši 1 397 089 Kč. Dne datum byla správci daně doručena odvolání proti zajišťovacím příkazům, která byla zaevidována pod č. j. číslo jednací a č. j.číslo jednací. Vzhledem k tomu, že odvolání vykazovala vady, které bránily řádnému projednání věci, byly vydány dne datum výzvy k odstranění vad odvolání pod č. j. číslo jednací a č. j. číslo jednací. Doplnění odvolání bylo správci daně doručeno dne datum a bylo zaevidováno pod č. j. číslo jednací. Toto doplnění odvolání se týkalo pouze zajišťovacího příkazu za zdaňovací období březen roku 2021. S ohledem na skutečnost, že ve lhůtě stanovené správcem daně nebyly odstraněny vady odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období únor roku 2021, zastavil správce daně odvolací řízení probíhající u tohoto zajišťovacího příkazu rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. O odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období březen roku 2021 rozhodlo Orgán veřejné moci (dále jen „Orgán veřejné moci“) rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, tak, že odvolání zamítlo a vydaný zajišťovací příkaz potvrdilo. Dne 18. 4. 2023 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Af 13/2021-63 zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podána nebyla. Dne datum podala žalobkyně odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH ze dne datum č. j. číslo jednací za zdaňovací období měsíce února roku 2021, kterým byla doměřena vlastní daň ve výši 564 777 Kč a vznikla povinnost uhradit penále ve výši 112 955 Kč, a č. j. číslo jednací za zdaňovací období měsíce března roku 2021, kterým byla doměřena daň ve výši 858 934 Kč a vznikla povinnost uhradit penále ve výši 171 786 Kč (dále také souhrnně jen „dodatečné platební výměry“). Dne datum rozhodlo Orgán veřejné moci o odvolání žalobkyně rozhodnutím č. j. číslo jednací, tak, že dodatečné platební výměry zrušilo a řízení o nich zastavilo dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu, neboť dospělo k závěru, že správce daně v rámci řízení neprokázal dostatečně silné objektivní okolnosti, o kterých žalobkyně mohla a měla vědět a na základě kterých by tak bylo možné vyvodit, že žalobkyně o svém zapojení na transakcích zasažených podvodem mohla vědět, a proto bylo na místě žalobkyni nárok na odpočet daně přiznat. Dne datum podala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žádost o zrušení zajištění finančních prostředků. Dne datum převedl správce daně částku ve výši 1 397 089 Kč na bankovní účet žalobkyně. Dne datum podala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žádost o uhrazení úroku z nesprávně stanovené daně. Správce daně nezjistil předpoklady pro vznik úroku z nesprávně stanovené daně, o čemž žalobkyni vyrozuměl písemností č. j. číslo jednací ze dne datum. Proti postupu správce daně v souvislosti s nepřiznáním úroku z nesprávně stanovené daně podala žalobkyně dne datum ke správci daně s odkazem na § 159 daňového řádu námitku. Námitka byla rozhodnutím správce daně ze dne datum, č. j. číslo jednací, zamítnuta jako nedůvodná. Žalobkyně uplatňuje nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve výši 150 000 Kč jako náhradu za zásah do práva nakládat se svým majetkem dle čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí (dodatečných platebních výměrů a zajišťovacích příkazů), neboť od května roku 2021 do dubna roku 2024 byla na účtu státu deponována částka náležející žalobkyni ve výši téměř 1,5 milionu korun. Tyto dodatečné platební výměry a zajišťovací příkazy jsou totiž dle žalobkyně nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Dále žalobkyně požaduje nahradit náklady právního zastoupení, které vznikly v souvislosti s povinnostmi plynoucími z vydaných dodatečných platebních výměrů a obranou žalobkyně, a to v podobě účelně vynaložených nákladů na zrušení těchto nezákonných rozhodnutí ve výši 11 011 Kč za 7 úkonů právní služby. Stát odpovídá za škodu na principu objektivním, nicméně k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody v režimu zákona o odpovědnosti za škodu je zapotřebí, aby došlo ke kumulativnímu splnění tří podmínek, a sice: 1) existence nezákonného rozhodnutí (případně nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu platí: „Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“ Podle § 32 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Pokud jde o existenci nezákonného rozhodnutí, k tomu žalovaná uvedla, že pokud jde o zajišťovací příkazy, tak ve vztahu k nim (ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu) se o nezákonné rozhodnutí nejedná, neboť zajišťovací příkaz za zdaňovací období měsíce března roku 2021 byl Orgán veřejné moci potvrzen v rozhodnutí o odvolání ze dne datum, č.j. číslo jednací, a následně byl potvrzen i v rámci soudního přezkumu Městským soudem v Praze. Odvolací řízení proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období únor roku 2021 bylo zastaveno, tudíž ani v tomto případě se nejedná o nezákonné rozhodnutí. Nelze odvozovat nezákonnost zajišťovacích příkazů od nezákonnosti dodatečných platebních výměrů, neboť se jedná o zcela jiná rozhodnutí vydávaná v jiných dílčích daňových řízeních, kdy dodatečné platební výměry jsou rozhodnutími o stanovení daně v řízení nalézacím, přičemž zajišťovací příkazy představují institut zajištění v řízení při placení daně, tudíž nelze tyto zaměňovat a jejich právní účinky směšovat. I když byly dodatečné platební výměry zrušeny v rámci přezkumu odvolacím orgánem, tak zajišťovací příkazy nikdy zrušeny nebyly. Pokud jde o dodatečné platební výměry, Orgán veřejné moci rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, dodatečné platební výměry zrušilo a řízení zastavilo dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu, neboť nebyly zjištěny dostatečně silné objektivní okolnosti, na jejichž základě by bylo možno nezpochybnitelným způsobem žalobkyni prokázat, že mohla a měla vědět o tom, že se účastní obchodních transakcí zasažených podvodem. Tyto sice byly shledány jako nezákonné, nicméně není ohledně nich splněna další podmínka pro možnost poskytnutí náhrady dle § 8 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za škodu, a sice, že se musí jednat o rozhodnutí buď pravomocné, nebo, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, předběžně vykonatelné. Dodatečné platební výměry nikdy nenabyly právní moci, a nejsou ani předběžně vykonatelné, když doměřená daň je splatná až po právní moci dodatečných platebních výměrů. Dodatečné platební výměry správce daně nenaplňují zákonné podmínky § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, za nichž lze uplatnit nárok na náhradu škody, a to existence nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o částku zajištěnou na úhradu daně na základě zajišťovacího příkazu, tak podmínky pro její zajištění trvaly až do vydání rozhodnutí Orgán veřejné moci, kterým byly zrušeny dodatečné platební výměry. Zrušením dodatečných platebních výměrů pominuly před splatností daně důvody, pro které bylo zajištění daně uplatněno, a bylo bezodkladně rozhodnuto o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu v souladu s § 168 odst. 3 daňového řádu a zajištěná částka byla následně vrácena; ani v tomto postupu správce daně tedy nelze shledat žádnou nezákonnost či nesprávnost. Samotné zajišťovací příkazy přitom nebyly nikdy pro nezákonnost zrušeny. Lze tudíž konstatovat, že v daném případě nebyla splněna již základní podmínka existence pravomocného či předběžně vykonatelného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, a tedy je nadbytečné se dále zabývat existencí tvrzené újmy či příčinné souvislosti. K nemajetkové újmě žalovaná uvedla, že žalobkyně musí prokázat, že jí v důsledku nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma (vznik nemajetkové újmy se presumuje pouze u nepřiměřené délky řízení). Pro závěr o vzniku nemajetkové újmy nepostačuje tvrzení, že došlo u žalobkyně k zásahu do některého z jejích práv (zde práva nakládat se svým majetkem podle čl. 11 odst. 1 Listiny). S argumentem žalobkyně, že finanční prostředky ve výši 1 397 089 Kč byly zajištěny na základě nezákonných rozhodnutí nezákonně, žalovaná nesouhlasí, a s odkazem na již výše uvedené upřesňuje, že pozdější zrušení dodatečných platebních výměrů samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost zajišťovacích příkazů, k jejichž zrušení nikdy nedošlo. Správce daně na základě podané žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků ze dne datum převedl dne datum předmětnou částku ve výši 1 397 089 Kč na bankovní účet žalobkyně. Pokud jde o náhradu nákladů právního zastoupení, k tomu žalovaná uvedla, že pokud dle § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu, pokud splňuje nárok na náhradu nákladů řízené uvedené podmínky, má poškozený nárok na náhradu do výše mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu. Žalobkyně náklady právního zastoupení neprokázala žádnými doklady či fakturami, přičemž je to právě žalobkyně, kdo musí prokázat, že jí v tomto ohledu vznikla škoda. Žalobkyně však zůstala pouze v rovině tvrzení, a proto má žalovaná za to, že tyto argumenty žalobkyně nemohou samy o sobě prokázat škodu způsobenou v souvislosti s vydáním tvrzených nezákonných rozhodnutí. Avšak vzhledem k tomu, že (jak je uvedeno výše) nejsou především splněny podmínky § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, když dodatečné platební výměry nikdy nenabyly právní moci, ani nebyly předběžně vykonatelné, je nadbytečné se dále podrobněji zabývat jednotlivými uplatněnými položkami náhrady nákladů řízení a posuzovat jejich účelnost ve vztahu ke zrušení nezákonného rozhodnutí.

3. K tvrzením žalované žalobkyně uvedla, že má za to, že výše popsaná rozhodnutí o zajišťovacích příkazech byla vydána v důsledku nesprávného úředního postupu a jsou nezákonná, neboť bezprostředně souvisí s uvedenými platebními výměry. Pokud platební výměry byly určeny jako nezákonné a jako takové byly zrušené, je zřejmé, že nezákonné musí být i rozhodnutí v podobě zajišťovacích příkazů, které jsou důsledkem prvního (prokazatelně nezákonného) rozhodnutí. Opačný výklad by zcela postrádal logiku a nadto by odporoval jedné ze základních základ státní správy, tedy předvídatelnosti správního rozhodnutí. To, že se jedná o jiná rozhodnutí vydávaná v jiných dílčích daňových řízeních na uvedeném faktu nemůže ničeho změnit. Žalobkyně nemohla 3 roky s finančními prostředky nakládat (zajišťovací příkazy byly vydány v květnu 2021, finanční prostředky byly vráceny až v dubnu 2024). Tyto finanční prostředky žalobkyni chyběly v její cash flow a zhoršila se tím zásadně její platební morálka. Žalobkyně rovněž přišla o některé zakázky, přičemž obrat společnosti klesl takřka o polovinu. Žalobkyně nadto působí na malém městě, kde velmi snadno dojde k poškození dobrého jména, v tomto případě tím, že má žalobkyně domnělé problémy s plněním svých závazků a s finančním úřadem. Z tohoto důvodu je rovněž požadována úhrada nemajetkové újmy. Žalobkyně byla a je fungující společností, a to i přes shora uvedená nezákonná opatření. Zajištění finančních prostředků, jakožto předběžné opatření proto nebylo na místě, neboť v případě, že by byla nucena uvedené prostředky zaplatit (v případě že by byly platební příkazy vydány po právu) nebo by byly zrušeny jako nezákonné, tak by to podle daného rozhodnutí učinila a nedošlo by k dalšímu jejímu postižení ve smyslu poškození dobrého jména, ztráty odběratelů atd.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :

5. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je od datum zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka hodnota, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, ostraha majetku a osob, služby soukromých detektivů.

6. Z listinných důkazů a správního spisu bylo zjištěno, že dne datum vydal správce daně zajišťovací příkazy, na základě kterých došlo k zajištění finančních prostředků žalobkyně, a to zajišťovacím příkazem č. j.: číslo jednací částka ve výši 858 934 Kč, a zajišťovacím příkazem č. j.: číslo jednací částka ve výši 538 155 Kč, kterými uložil žalobkyni, aby okamžikem jejich vydání zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor a březen roku 2021, která dosud nebyla stanovena, a to v celkové výši 1 397 089 Kč. Proti těmto zajišťovacím příkazům podala žalobkyně dne datum odvolání. Jelikož žalobkyně ve lhůtě stanovené správcem daně neodstranila vady odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období únor roku 2021, zastavil správce daně odvolací řízení probíhající u tohoto zajišťovacího příkazu rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo nadřízeným správním orgánem dne datum pod č.j. číslo jednací zamítnuto a napadané rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. O odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období březen roku 2021 rozhodlo Orgán veřejné moci rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, tak, že odvolání zamítlo a vydaný zajišťovací příkaz potvrdilo. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne 18. 4. 2023 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Af 13/2021-63 zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum. Dne datum vydal správce daně dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. číslo jednací za měsíc únor 2021 ve výši 564 777 Kč a dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. číslo jednací za měsíc březen 2021 ve výši 858 931 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodlo Orgán veřejné moci dne datum rozhodnutím č. j. číslo jednací, tak, že dodatečné platební výměry zrušilo a řízení o nich zastavilo.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne datum a doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované předběžně uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Dopis byl žalované doručen dne datum.

8. Z dopisu žalované ze dne datum a doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla a konstatovala, že v řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Dopis byl žalobkyni doručen dne datum.

9. Z vyrozumění o úroku z nesprávně stanovené daně bylo zjištěno, že dne datum správní orgán pod č.j. číslo jednací sdělil žalobkyni, že nebyly zjištěny předpoklady pro vznik úroku dle § 254 z. č. 280/2009 Sb.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že v řízení bylo prokázané, že datum vydal správce daně zajišťovací příkazy, na základě kterých došlo k zajištění finančních prostředků žalobkyně v celkové výši 1 397 089 Kč. Proti těmto zajišťovacím příkazům podala žalobkyně dne odvolání. Jelikož žalobkyně ve lhůtě stanovené správcem daně neodstranila vady odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období únor roku 2021, zastavil správce daně odvolací řízení probíhající u tohoto zajišťovacího příkazu rozhodnutím ze dne datum, odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo nadřízeným správním orgánem dne datum zamítnuto a napadané rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. O odvolání proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období březen roku 2021 rozhodlo Orgán veřejné moci rozhodnutím ze dne datum tak, že odvolání zamítlo a vydaný zajišťovací příkaz potvrdilo. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne 18. 4. 2023 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Af 13/2021-63 zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum. Dne datum vydal správce daně dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. číslo jednací za měsíc únor 2021 ve výši 564 777 Kč a dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. číslo jednací za měsíc březen 2021 ve výši 858 931 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodlo Orgán veřejné moci dne datum tak, že dodatečné platební výměry zrušilo a řízení o nich zastavilo.

11. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Z tohoto důvodu další důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl.

12. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů ( dále také „zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 citovaného zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1,2 citovaného zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud bylo rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

13. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobkyně u žalované svůj nárok předběžně uplatnila a žalovaná jej odmítla, neboť ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

14. Zákon o odpovědnosti za škodu vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, příp. nemajetkovou újmou. V dané věci se soud nejprve zabýval otázku, zda došlo k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 zákona o odpovědnosti za škodu. Dle tohoto ustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud bylo rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Pokud jde o zajišťovací příkazy, tak v tomto směru soud uzavírá, že se o nezákonná rozhodnutí nejedná, neboť zajišťovací příkaz za zdaňovací období března 2021 byl odvolacím správním orgánem potvrzen a v následném soudním přezkumu byla správní žaloba žalobkyně zamítnuta. Pokud jde o zajišťovací příkaz za zdaňovací období února 2021, tak zde bylo odvolací řízení zastaveno. Zajišťovací příkazy tak dle zákona o odpovědnosti státu za škodu nejsou nezákonnými rozhodnutími. Pokud jde o dodatečné platební výměry, rovněž se nejedná o nezákonná rozhodnutí ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu. Vydané dodatečné platební výměry sice byly k odvolání žalobkyně zrušeny a řízení bylo zastaveno, není však splněna podmínka uvedená v § 8 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, a to, že by se jednalo o zrušení pravomocného rozhodnutí nebo, pokud by byla způsobena škoda nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, že by se jednalo o rozhodnutí předběžně vykonatelné. Dodatečné platební výměry právní moci nenabyly, nejsou předběžně vykonatelné, doměřená daň je splatná až po jejich právní moci. K jejich zrušení došlo v rámci odvolacího řízení, nesplňují tak podmínky stanovené v § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyní označená rozhodnutí nesplňují podmínky uvedené v § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Pro úplnost soud uvádí k nesprávnému úřednímu postupu, že podle konstantní judikatury, pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady ( důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu tohoto rozhodnutí a mohou být posuzovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Za nezákonné rozhodnutí se pak ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, má, jak je uvedeno výše, pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud bylo rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Z tohoto důvodu nesprávný úřední postup, jak uvedla žalobkyně, nemůže být důvodem pro aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu. Titulem k uplatnění nároku na náhradu škody by dle § 8 odst. 1 a 2 citovaného zákona mohlo být pouze rozhodnutí, které bylo nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšná žalovaná. Žalovaná vyčíslila náklady řízení částkou 2 700 Kč odpovídající 6 paušálním náhradám po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ( viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18.11.2025) Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení Jméno žalovaného částku 2 700 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze. Pokud by povinnosti v tomto rozsudku stanovené nebyly řádně a včas splněny, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.