27 C 13/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 690,50 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 690,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 690,50 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky 12 690,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo s odůvodněním, že nárok vznikl žalobkyni nezaplacením ceny podle smlouvy o poskytování služby střežení objektu ze dne datum, kterou se zavázala žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zavést v areálu žalované systém na střežení objektu a tento provozovat a poskytovat tak žalované služby střežení objektu. Cena za poskytování služby střežení objektu žalované byla ujednána částkou 900 Kč bez DPH měsíčně s tím, že žalobkyně je oprávněna na počátku každého kalendářního roku navýšit tento poplatek o oficiální průměrnou roční míru inflace za uplynulý rok. Po navýšení o inflaci představovala tato částka pro rok 2021 výši 928,80 Kč bez DPH. Dále se žalovaná zavázala za každý dokončený výjezd společnosti právnická osoba, nyní žalobkyně, ke kontrole střeženého objektu žalované po obdržení signálu na PCO uhradit částku 300 Kč bez DPH. Faktura za poskytované služby byla žalované vystavena vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobkyně uvedené služby žalované poskytla a vystavila na ně žalované faktury v celkové výši 12 690,50 Kč. Žalovaná žalobkyni na fakturované částky nic neuhradila, a to ani přes její opakované urgence, proto se žalobkyně obrátila na žalovanou již prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne datum, kterým byla současně upozorněna na soudní vymáhání pohledávky pro případ jejího nezaplacení do datum. Jak je již výše uvedeno, nic plněno nebylo, žalovaná naopak svůj dluh navýšila.

2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”).

3. Usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 27 C 13/2022-15 soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Dne datum bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem datum, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

6. V posuzované věci se jedná o spor o dílo podle § 2586an zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o dílo, neboť žalovaná nezaplatila cenu za jí poskytované služby střežení objektu podle smlouvy o střežení objektu ze dne datum, kterou se zavázala žalobkyně, (resp. její právní předchůdkyně) zavést v areálu žalované systém na střežení objektu a tento provozovat a poskytovat tak žalované služby střežení objektu. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.

7. Soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., a to se zřetelem k ustanovení § 114b o. s. ř., neboť má za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován.

8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 970 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 690,50 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 210 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.