27 C 135/2020

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Aleny Jedličkové a JUDr. Zoji Dvořákové ve věci žalobců: a) právnická osoba , sídlem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobce bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO , sídlem adresa žalované o náhradu škody a nemajetkové újmy, k odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2021, č. j. 27 C 135/ 2020 – 70,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně zastavil řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala na žalované náhrady škody zaplacením dílčí pohledávky ve výši 3 643 716 Kč, žalobce c) dílčí pohledávky ve výši 2 520 000 Kč a jako solidárně oprávněným těmto žalobců částku 35 668 695 Kč. Výrokem III. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uhrazení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč. Výrokem IV. žalobcům uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci na žalované domáhali zaplacení shora uvedených částek jako náhrady škody a odškodnění nemajetkové újmy, která jim dle žalobních tvrzení měla vzniknout nesprávným úředním postupem [stát. instituce] ([anonymizováno] jen„ [anonymizováno]“) a [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) ve věci žádosti žalobců o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola, kdy oba úřady postupovaly nesprávně a v rozporu se zákonem. Žalobcům v důsledku toho vznikla škoda ve výši 44 832 411 Kč spočívající jednak v marně vynaložených nákladech za 1 643 hodin práce, v ušlém zisku ve výši 41 200 000 Kč a hotových nákladech ve výši 308 811 Kč a dále v nemajetkové újmě ve výši 1 000 000 Kč pro každého z žalobců.

3. Žalovaná nároky žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyně a) s tím, že tato nevznikla jako právnická osoba dle § 126 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a není tak subjektem práva oprávněným k uplatnění těchto nároků. Pokud jde o žalobce c) namítla, že nebyl účastníkem správního řízení o udělení státního souhlasu. Jediným účastníkem tohoto řízení byla žalobkyně b), jako zakladatelka žalobkyně a), ačkoli § 39 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „vysokoškolský zákon“), podmiňuje udělení státního souhlasu vznikem právnické osoby, jíž se souhlas uděluje. Namítla rovněž, že nejsou dány podmínky odpovědnosti žalované za žalobci tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu. Postup [anonymizováno] ve správním řízení o udělení souhlasu byl správný, ministerstvo postupovalo věcně i procesně podle vysokoškolského zákona. Řízení a dobu do vydání stanoviska [anonymizováno] přerušilo a poté, kdy obdrželo zamítavé stanovisko tohoto orgánu k žádosti žalobců o udělení souhlasu, vydalo dne [datum] rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu. Žadatelé byli v zamítavém rozhodnutí poučeni o možnosti podat proti němu opravný prostředek, tj. rozklad, což však neučinili. Naopak způsob vyřízení jejich žádosti napadli po právní moci zamítavého rozhodnutí podnětem k zahájení přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu, přičemž výslovně uvedli, že se nejedná o řádný ani mimořádný opravný prostředek. Přezkumné řízení je zahajováno z moci úřední, jedná se o dozorčí prostředek, přičemž podatel podnětu je o jeho výsledku pouze vyrozuměn. Podnětem se nezahajuje správní řízení a jeho vyřízení, které není v souladu s představou podatele pak není ani nesprávným úředním postupem správního orgánu. Kromě toho v podnětu namítanými skutečnostmi se zabývala i rozkladová komise [anonymizováno], která neshledala podmínky pro zahájení přezkumného řízení. V dané věci nedošlo ani ke zrušení vydaného zamítavého správního rozhodnutí.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že [celé jméno žalobkyně], v zastoupení všech žadatelů (nyní žalobců a/ až c/) podala žádost o udělení státního souhlasu k působení [právnická osoba], jako soukromé vysoké školy spojenou současně se žádostí o akreditaci studijního programu. [anonymizováno] vydalo dne 29. 6. 206 usnesení o přerušení řízení, současně vyzvalo žalobce k doplnění jejich žádosti o náležitosti požadované zákonem o vysokých školách po jeho velké novele, k čemuž jim stanovilo lhůtu do [datum]. Žalobci v návaznosti na tento požadavek svou žádost o akreditaci požadovaným způsobem doplnili a [anonymizováno] ve stanovené lhůtě doručili. Následně byla ustavena hodnotící komise [anonymizováno], k jejímuž složení se žalobci vyjádřili dne [datum]. Se složením komise nesouhlasili, poukazovali na to, že její složení je v rozporu se [anonymizována dvě slova] i s vládním nařízením [číslo] Sb., neboť v komisi zcela absentují zástupci oblasti umění, když tato oblast v žádosti představovala nadpoloviční většinu studijního programu. [anonymizováno] vydal dne [datum] nesouhlasné stanovisko k žádosti žalobců o udělení státního souhlasu, které bylo dne [datum] doručeno žalobcům s tím, aby se k němu vyjádřili. Žalobci se k uvedenému stanovisku vyjádřili dne [datum], v němž namítali, že vydané stanovisko je nezákonné, nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. [anonymizováno] vyjádření vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení a postoupil je k vyřízení příslušné přezkumné komisi [anonymizováno], o čemž žalobce vyrozuměl dne [datum]. Přezkumná komise [anonymizováno] usnesením ze dne [datum] věc postoupila k rozhodnutí [jméno] [příjmení] jako orgánu věcně příslušnému o podnětu [role v řízení] rozhodnout. [jméno] [příjmení] podnět projednala dne [datum] na svém zasedání [číslo] dne [datum] sdělila [anonymizováno] i žadatelům, že neshledala důvod k zahájení přezkumného řízení. [anonymizováno] na základě tohoto sdělení vydalo dne 1. 3. 2018 rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítlo žádost žalobců o udělení státního souhlasu z důvodů uvedeného v § 39a odst. 1 písm. a) vysokoškolského zákona. Rozhodnutí bylo žalobcům téhož dne i doručeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci dne [datum] podali nový podnět k zahájení přezkumného řízení. O jeho vyřízení byli informováni vyrozuměním ministra [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2019, [číslo jednací], kterým jim bylo sděleno, že podnět je nedůvodný, neboť nebyly shledány podmínky k postupu dle § 95 odst. 2 správního řádu a přezkumné řízení nemůže být zahájeno ani proto, že uplynula lhůta jednoho roku od právní moci rozhodnutí, ve které lze podle § 96 odst. 1 správního řádu usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat. Veřejná ochránkyně práv žalobcům dopisem ze dne [datum] sdělila, že lhůta pro podání podnětu na zahájení přezkumného řízení byla dodržena, ze strany [anonymizováno] došlo k překročení třicetidenní lhůty k vyřízení podnětu žalobců, když ministr [příjmení] žalobce vyrozuměl až dopisem ze dne [datum], a jsou tak splněny podmínky pro náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zák. č. 82/1998 Sb., když za tento nesprávný úřední postup je považováno překročení lhůty k vyřízení věci stanovené správním řádem. Dále vzal za prokázané, že žalobci u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy a škody dle zák. č. 82/1989 Sb. u žalované uplatnili podáním ze dne [datum] (doručeným dne [datum]) a žalovaná na toto podání nijak nereagovala.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování i dalšími listinami, které mu žalobci předložili, avšak z těchto důkazů neshledal žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí této věci, s ohledem na právní závěry, k nimž následně dospěl (k tomu viz blíže bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku).

6. Zjištěný skutkový stav následně po právní stránce posuzoval dle § 39 odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb., v platném znění a dále podle zák. č. 82/1998 Sb., konkrétně dle § 3, § 5, § 7, § 8, § 13, § 31a, § 32 tohoto zákona.

7. Nejprve se zabýval věcnou aktivní legitimací k podání této žaloby. Ve vztahu k žalobkyni a) dospěl k závěru, že [právnická osoba], byla sice založena žalobci b) a c), avšak ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně stále nebyla zapsána v příslušném veřejném rejstříku. Nevznikla tak dosud jako právnická osoba nadaná subjektivitou ve smyslu § 126 o. z., a nemá tak ani způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto uzavřel, že z hlediska hmotného práva se sice jednalo o odstranitelný nedostatek, který mohl být napraven i v průběhu řízení (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1923, sp. zn. R I 20/23 /Vážný [číslo]), avšak protože se tak nestalo, žalobkyně a) se nemohla stát účastníkem řízení, a nebyly tak splněny podmínky, za nichž může soud s takto označeným žalobcem jednat. Postupoval proto dle § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou zastavil.

8. Ve vztahu k žalobci c) dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani on není v řízení aktivně legitimován, neboť nebyl účastníkem správního řízení, z něhož je dovozován nárok žalobců na odškodnění imateriální újmy a vzniklé škody. Ze skutkových tvrzení, ani z následně provedeného dokazování nevyplynulo jaká újma a na základě jakých konkrétních skutečností měla žalobci c) vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení, jehož nebyl účastníkem.

9. Aktivní legitimaci k podání žaloby shledal pouze na straně žalobkyně b), která byla účastníkem předmětného správního řízení a jedině jí tak mohlo vzniknout právo na uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, která jí v souvislosti s tímto řízením měla vzniknout.

10. Soud prvního stupně konstatoval, že na projednávanou věc lze aplikovat zák. č. 82/1998 Sb., neboť řízení o udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola podle § 39 a násl. vysokoškolského zákona, je řízením správním, probíhajícím podle správního řádu, kdy [anonymizováno] je správním orgánem, který toto řízení vede. Vzhledem k tomu, že předmětem tohoto správního řízení jsou veřejnoprávní nároky, nespadá pod čl. 6 Úmluvy a nároky z něj nelze ani posuzovat podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 Sb., a v případě újmy, jež má být důsledkem nesprávného úředního postupu nelze řízení posuzovat jako celek, ale lze se zabývat jen konkrétními průtahy v řízení vzniklými a není ani presumován vznik nemajetkové újmy, nýbrž tuto je třeba ke každému konkrétnímu průtahu tvrdit a prokazovat. Žalobci žádné průtahy netvrdili a provedeným dokazováním ani nebyly zjištěny. Všechny úkony a rozhodnutí, které byly v posuzovaném řízení vydány a provedeny, byly učiněny ve stanovených lhůtách. Pokud žalobci nesouhlasili s postupem správního orgánu a spatřovali v něm vady, měli se proti nim bránit řádným opravným prostředkem, což však neučinili. Soud prvního stupě rovněž konstatoval, že neuskutečnění podnikatelského záměru nelze považovat za důsledek tvrzeného nesprávného úředního postupu. Pokud žalobci spatřovali nesprávný úřední postup v činnosti [anonymizováno], dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup tohoto úřadu byl v souladu s právními předpisy. V posuzované věci postup [anonymizováno] vyústil ve vydání rozhodnutí, kdy stanovisko [anonymizováno] bylo nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí [anonymizováno] o udělení či neudělení státního souhlasu s působením žalobkyně a) jako soukromé vysoké školy. Žalobci by tak moli mít případně pouze nárok na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí. Rozhodnutí, kterým nebylo návrhu žalobců o udělení souhlasu vyhověno, však nabylo právní moci a nebylo pro nezákonnost zrušeno.

11. Soud prvního stupně se zabýval rovněž námitkou promlčení vznesenou žalovanou ohledně nároku žalobců na odškodnění imateriální újmy. Tuto námitku shledal důvodnou, když posuzované řízení tvořilo jeden celek, pravomocně skončilo dne [datum]. Podle § 32 zák. č. 82/1998 Sb. pak měli žalobci žádost o projednání svého nároku u žalované podat nejpozději do šesti měsíců od uvedeného data, avšak žádost byla podána až dne [datum], tedy po marném uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty.

12. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že není dán odpovědnostní titul dle zák. č. 82/1998 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně se zcela opomněl zabývat důkazem, který žalobci předložili k prokázání svých tvrzení, což samo o sobě způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dále nesouhlasili s právním posouzením věci, k němuž dospěl soud prvního stupně. Pokud jde o opomenutý důkaz, jedná se o dopis ministra [příjmení] ze dne [datum], v němž ministr uvedl, že přezkumné řízení zahájené na základě podnětu žalobců ze dne [datum], ve kterém on sám rozhoduje, stále trvá. Ačkoli byl tento důkaz soudu předložen ještě před koncentrací řízení, soud se o něm v napadeném rozhodnutí vůbec nezmiňuje, i když se jedná o důkaz zcela zásadní, neboť prokazuje tvrzení žalobců, že se žalovaný při vyřízení podnětu dopustil nesprávného úředního postupu. Žalobci však především nesouhlasili s právním posouzením věci. Měli za to, že žalobce c) byl v řízení aktivně legitimován k podání žaloby, neboť byl spolu s žalobkyní b) zakladatelem žalobkyně a), a proto jsou dle § 127 o. z. žalobci b) a c) oprávněni společně a nerozdílně jednat za žalobkyni a) a jsou z takovéhoto jednání i společně zavázáni. Vzhledem k tomu, že žalobci se domáhají náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, není na danou věc aplikovatelný § 7 zák. č. 82/ 1998 Sb. (dále též i jen jen„ Zákon“), na nějž odkazuje soud prvního stupě. Není proto rozhodné, zda se žalobce c) osobně zúčastnil posuzovaného řízení, neboť podle § 13 odst. 2 Zákona není podstatné, zda poškozený byl účastníkem řízení, v jehož rámci k nesprávnému úřednímu postupu došlo, ale rozhodující je to, zda poškozenému škoda vznikla. I kdyby byla dána odpovědnost státu dle § 7 Zákona, byla by aktivní legitimace žalobce c) dána, neboť v takovémto případě by byl tzv. opomenutým účastníkem řízení, s nímž nebylo jednáno, ač s ním jednáno být mělo. I jemu by náleželo právo na odškodnění. Dle žalobců byly naplněny i všechny atributy pro jimi požadované odškodnění dle Zákona. Byla prokázána existence nesprávného úředního postupu, která dle žalobců spočívá v tom, že [anonymizováno] žalobce vyzvalo k doplnění jejich žádosti, ač k tomu nebyl dán jakýkoli právní základ, složení hodnotící komise neodpovídalo Statutu ani nařízení vlády č. 275/2016 Sb., postup Přezkumné komise [anonymizováno], která nesprávně vyhodnotila příslušnost k vedení přezkumného řízení, postup Rady [anonymizováno], která sama přezkoumala rozhodnutí, jež dříve vydala, postup Rady [anonymizováno], která postupovala v rámci přezkumného řízení v rozporu s § 95 odst. 2 správního řádu, neboť podle tohoto zákonného ustanovení měla podnětu žalobců plně vyhovět, což však neučinila, dále postup [anonymizováno], které pro rozhodnutí o žádosti žalobců o udělení státního souhlasu nedodrželo zákonné lhůty a v neposlední řadě postup ministra [příjmení], který výslovně uvedl, že přezkumné řízení probíhá, avšak následně v rozporu s tímto předchozím sdělením žalobce vyrozuměl, že přezkumné řízení nemůže být zahájeno, neboť již uplynula lhůta podle § 96 odst. 1 správního řádu. Byla prokázána i existence škody, která žalobcům vznikla v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu, která zahrnovala jak věcnou škodu, tak především ušlý zisk, který by žalobci dosahovali, jestliže by jim byl udělen státní souhlas. Byla prokázána i nemajetková újma, která spočívala zejména v útrapách žalobců a narušení jejich občanské a obchodí cti a lidské důstojnosti, jakož ve stále trvajícím stavu nejistoty, v němž se žalobci po nepřiměřeně dlouhou dobu v důsledku nesprávného úředního postupu nacházeli a nadále nacházejí. Nesprávný úřední postup měl dopad i do osobnostní sféry žalobců, kteří se nacházeli v dlouhodobé pracovní i osobní nejistotě, která jim způsobila pocit naprosté bezmocnosti a bezpráví z protiprávního jednání úřadů, zmaření vynaloženého času a energie a dlouhodobé frustrace z nemožnosti dosažení vytčeného cíle. Dle žalobců byl naplněn i poslední z předpokladů, kterým je příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou a nemajetkovou újmou. Je zřejmé, že pokud by se žalovaná a [anonymizováno] nedopustili nesprávného úředního postupu, nevznikla by žalobcům škoda, jejíž náhrady se domáhají. V této souvislosti žalobci uvedli, že soud prvního stupně vyšel ve svých závěrech z judikatury,, která na posuzovanou věc vůbec nedopadá, konkrétně z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 22/2010, neboť v tomto rozhodnutí byla řešena zcela specifická situace, odlišná od posuzovaného řízení. V důsledku nesprávné aplikace judikatury Nejvyššího soudu na danou věc pak soud prvního stupně věc nesprávně posoudil po právní stránce jestliže dospěl k závěru, že žalobci uváděný nesprávný úřední postup je postupem, který předcházel vydání rozhodnutí [anonymizováno], jímž žalobcům nebyl udělen státní souhlas, a vyústil tak v rozhodnutí samo, a proto by se žalobci mohli domáhat odškodnění podle Zákona z důvodu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7, došlo-li by ke zrušení uvedeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. V neposlední řadě žalobci nesouhlasili ani se závěrem soudu prvního stupě, že jejich nárok na odškodnění nemajetkové újmy je promlčen. Žalobci mají za to, že běh promlčecí doby podle § 32 odst. 3 Zákona započal až dne [datum], kdy byli žalobci informování ministrem [příjmení], že jejich podnětu ze dne [datum] nebude vyhověno. Teprve tímto okamžikem se žalobci dozvěděli, že se nápravy vzniklé situace nedomohou a že jediným způsobem řešení je uplatnit jejich nároky dle Zákona. Běh promlčecí doby skončil až dne [datum], tedy dva dny poté, kdy žalobci své nároky uplatnili u žalované. Žalobci z výše uvedených důvodů žádali, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně věc posoudil správně jak po skutkové, tak i právní stránce. S jeho rozhodnutím se ztotožnila a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

16. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí v projednávané věci. Na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a to i když neprovedl důkaz dopisem ministra [příjmení] ze dne [datum] Odvolací soud nepovažuje tento důkaz za stěžejní k prokázání nesprávného úředního postupu tak, jak dovozují žalobci. Podstatným z tohoto hlediska je naopak vyrozumění ze dne [datum], kterým ministr [příjmení] žalobcům sdělil, že neshledal podmínky pro vedení přezkumného řízení. Tímto vyrozuměním soud prvního stupě důkaz provedl a také se s ním v napadeném rozhodnutí vypořádal. Ostatně i veřejná ochránkyně práv nesprávný úřední postup vztáhla právě až k tomuto vyrozumění, když žalobcům sdělila, že jím byla překročena lhůta k vyřízení jejich podnětu a v této skutečnosti pak lze spatřovat nesprávný úřední postup zakládající nárok žalobců na odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud proto neshledal, že by soud prvního stupně řízení zatížil vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí o věci samé, a bylo by proto nutné rozsudek již z tohoto důvodu zrušit.

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud vycházel z dokazování provedeného soudem prvního stupě a jeho skutkových závěrů, na něm postavených, aniž řízení jakkoli doplňoval. Protože se s těmito závěry ztotožnil a považuje je za správné, odkazuje odvolací soud pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí v podrobnostech na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

18. Odvolací soud v zásadě považuje za správné i právní posouzení věci soudem prvního stupně, vyjma otázky aktivní legitimace žalobce c) v tomto řízení.

19. V řízení bylo prokázáno, že zakladateli společnosti [právnická osoba] byli [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Podle § 127 věta první a druhá o. z. za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná - li více osob jsou oprávněny společně a nerozdílně. Z citovaného zákonné ustanovení pro projednávanou věc plyne, že jednání žalobkyně b) která podala návrh na udělení státního souhlasu s provozováním vysoké školy, učinila tak za všechny zúčastněné subjekty, tj. jak za založenou, avšak ještě nezapsanou vysokou školu, tak i za jejího druhého zakladatele, tj. žalobce c), a z jejího jednání tak vznikají práva a povinnosti nejen jí, ale i žalobci c) a to společně a nerozdílně s žalobkyní b). Žalobci c) tak svědčí stejná práva a povinnosti plynoucí z posuzovaného řízení tak jako žalobkyni b). Toto nesprávné právní posouzení aktivní legitimace žalobce c) však nijak neovlivnilo správnost zamítavého výroku napadeného rozsudku.

20. Soud prvního stupně stručně a přehledně shrnul své právní závěry v bodu 12. napadeného rozsudku. Odvolací soud považuje tyto závěry za správné, a proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

21. K závěrům soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že soud prvního stupně správně uvedl, že v dané věci proběhlo jen jedno správní řízení, a to řízení o udělení státního souhlasu. Jiné řízení zahájeno nebylo, neboť podnět podaný žalobci dne [datum] není návrhem na zahájení řízení, na jeho základě žádné řízení neprobíhá, jde jen o neformální postup správního orgánu, jehož výsledkem je úvaha o tom, zda skutečnosti uváděné v podnětu odůvodňují případné zahájení přezkumného řízení, a to i s přihlédnutím k tomu, že správní řád i pro vyřízení podnětu stanoví konkrétní lhůtu. Není v něm vydáváno žádné rozhodnutí, správní orgán pouze podatele vyrozumí o způsobu vyřízení jeho podnětu. Nelze proto správní řízení o udělení státního souhlasu a postup tohoto orgánu při vyřízení podnětu žalobců na zahájení přezkumného řízení posuzovat jako jeden celek tak, jak to činí žalobci, neboť tato správní jednání na sebe nenavazují, jsou zcela samostatná a mají zcela odlišný režim projednání, včetně možnosti obrany proti nim.

22. Soud prvního stupně dospěl rovněž ke správnému závěru, že v projednávané věci nebylo předmětem posuzovaného řízení jakékoli lidské právo civilní povahy, nýbrž jeho předmětem byl nárok výsostně veřejnoprávní povahy, a proto nelze posuzovat nepřeměřenou délku řízení jako takovou, ale jen průtahy, pokud k nim v řízení došlo, přičemž nemajetková újma se nepresumuje, nýbrž je třeba ji tvrdit a prokázat, a to vždy ke každému konkrétnímu průtahu. Žalobci sice v žalobě odkázali na to, že při rozhodování o jejich návrhu na udělení státního souhlasu byla překročena speciální 150 denní lhůta uvedená v § 39 odst. 6 zákona o vysokých školách, avšak pouze obecně, aniž specifikovali, v jakém období došlo k průtahům v posuzovaném řízení, čím byly tyto průtahy způsobeny a ani k tomuto konkrétnímu období netvrdili a neprokazovali, jaká jim v důsledku tvrzeného průtahu vznikla škoda, či nemajetková újma. Svá tvrzení ohledně nesprávného úředního postupu vztáhli jak ke správnímu řízení o návrhu na udělení státního souhlasu, tak i k činnosti správního orgánu v souvislosti s jimi podaným podnětem na zahájení přezkumného řízení jako celku. Jak již bylo výše uvedeno, takovýto postup v projednávané věci není možný.

23. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že žalobci žádné konkrétní průtahy ve správním řízení o udělení státního souhlasu netvrdili, ani v řízení žádné významné průtahy při vyřizování tohoto návrhu žalobců nebyly prokázány.

24. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že skutečnosti, v nichž žalobci spatřují nesprávný úřední postup ve vztahu k řízení o udělení státního souhlasu, jsou skutečnostmi, jejichž projednání je nezbytným podkladem pro konečné rozhodnutí, ve které také skutečně následně vyústily. Za dané situace vyšel soud prvního stupně z přiléhavé judikatury, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 22/2010, které je na projednávanou věc plně aplikovatelné. Uvedené skutečnosti proto nelze považovat za nesprávný úřední postup, ale jedná se případně o vady správního řízení, jejichž nápravy se žalobci měli a mohli domáhat řádnými, případně mimořádnými opravnými prostředky, což však neučinili. Za dané situace tak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že pokud by se tímto způsobem žalobci bránili a došlo by ke zrušení jimi napadaného správního rozhodnutí nebo k jeho změně, bylo by možné uvažovat o odškodnění jejich nároků dle § 7 zák. č. 82/1998 Sb., tedy z titulu nezákonného rozhodnutí.

25. Odvolací soud přisvědčil i závěru soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobců, který jim měl vzniknout na základě nesprávného úředního postupu v řízení o udělení státního souhlasu, byl promlčen. Jak již odvolací soud uvedl, na toto řízení nenavazuje postup správního orgánu v souvislosti s projednáním jejich návrhu na zahájení přezkumného řízení, nejedná se o jeden celek, a proto nelze žalobcům přisvědčit v tom, že teprve okamžikem doručení vyrozumění ministra [příjmení] se dozvěděli o tom, že se svého nároku nedomohou jinak, než cestou odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb., a teprve tímto okamžikem, že začala běžet promlčecí doba. Odvolací soud naopak souhlasí se soudem prvního stupně, že běh promlčecí doby započal nejpozději dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh žalobců na udělení státního souhlasu s provozováním soukromé vysoké školy, tj. nejpozději dnem [datum], neboť podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Jestliže žalobci svůj tvrzený nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované uplatnili až podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum], učinili tak po uplynutí uvedené zákonné promlčecí doby a jejich nárok je promlčen.

26. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o tom, že žalobci neprokázali existenci nesprávného úředního postupu, tedy základního předpokladu pro vznik odpovědnosti státu za jimi tvrzenou nemajetkovou újmu a škodu, a proto již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět, aniž by se soud prvního stupně musel dále zabývat splněním dalších dvou kumulativních podmínek, tj. existencí škody a nemajetkové újmy a příčinnou souvislostí.

27. Ve vztahu k žalobkyni a) dospěl soud prvního stupně rovněž ke správnému závěru, že s touto žalobkyní nebylo možné v řízení jednat jako s účastníkem řízení ve smyslu § 19 o. s. ř., neboť ke dni jeho rozhodnutí nebyla nadána právní osobností (nebyla dosud zapsána v příslušném veřejném rejstříku a jako právnická osoba tak dosud nevznikla). Vzhledem k tomu, že se jedná sice o odstranitelný nedostatek podmínek řízení, který však v jeho průběhu odstraněn nebyl, postupoval soud prvního stupně správně dle § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou zastavil.

28. Odvolací soud k tomu podotýká, že přehlédl, že odvolání bylo podáno i jménem žalobkyně a), což se následně ze shora popsaného důvodu mělo promítnout do jeho rozhodnutí v tom, že správně mělo být odvolání žalobkyně a) odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř., jako podané někým, kdo k jeho podání nebyl oprávněn.

29. S ohledem na to, že odvolací soud jinak shledal i výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou zastaveno, správným, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), když žádnou z žalobci uplatněných odvolacích námitek neshledal důvodnou.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná a nebyla v tomto řízení právně zastoupena náleží dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů po 300Kč za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast u jednání dne [datum]).