27 C 135/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobců: A. právnická osoba , sídlem adresa obec B. celé jméno žalobkyně , bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně C. celé jméno žalobce , bytem adresa , obec všichni žalobci zastoupeni JUDr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody a nemajetkové újmy s příslušenstvím

I. Řízení mezi žalobkyní [příjmení] a žalovanou se zastavuje.

II. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě škody žalobci [příjmení] dílčí pohledávku ve výši 3 643 716 Kč, žalobci [příjmení]. dílčí pohledávku ve výši 2 520 000 Kč a jako solidárně oprávněným žalobcům [příjmení] a C. částku 35 668 695 Kč.

III. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobci [příjmení], [anonymizována dvě slova]. domáhali na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu státního orgánu podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) tím, že [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“) a [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) postupovaly ve věci žádosti žalobců o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola nesprávně a v rozporu se zákonem, čímž žalobcům vznikla škoda ve výši 44 832 411 Kč, jež spočívala jednak v marně vynaložených nákladech za [číslo] hodin při minimální sazbě 200 Kč/hod odpovídající částce 328 600 Kč, v ušlém zisku ve výši 41 200 000 Kč, v hotových nákladech ve výši 303 811 Kč, v nemajetkové újmě 1 000 000 Kč pro každého ze žalobců [příjmení], [anonymizována dvě slova]. 2 Žalovaná neuznala nárok žalobců a navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není dána aktivní věcná legitimace žalobkyně [příjmení] ve sporu, když nevznikla jako právnická osoba podle 126 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), není subjektem práva oprávněným k uplatnění shora uvedeného nároku. Žalobce [příjmení] rovněž není v předmětné věci aktivně věcně legitimován, když nevystupoval ve správním řízení jako jeho účastník. V řízení o udělení státního souhlasu vystupovala podle § 39 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v příslušném znění, (dále jen„ ZoVŠ“), pouze zakladatelka žalobkyně [příjmení], [celé jméno žalobkyně] jako žalobkyně [příjmení], avšak citované ustanovení podmiňuje právní účinky případného státního souhlasu vznikem právnické osoby, které se souhlas uděluje. V konkrétním případě nejsou dány základní podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb., nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postupu, škoda a její výše, a konečně příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a škodou v konkrétní výši. Žalobní nárok je odvozován od správního řízení o žádosti o udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola podle zákona o vysokých školách. Dne [datum] bylo [anonymizováno] vydáno rozhodnutí [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žádost žadatelů, a to společnosti [právnická osoba] jako žalobkyně [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], jako žalobkyně [příjmení], o udělení státního souhlasu podle § 39an ZoVŠ k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola pro společnost [právnická osoba] Rozhodnutí správního orgánu ve věcech udělování státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola je v souladu s § 39 odst. 6 zákona o vysokých školách podmíněno závazným stanoviskem [anonymizováno], po uvedenou dobu správní orgán řízení přeruší. [anonymizováno] vydal v rámci předmětného správního řízení k podané žádosti nesouhlasné stanovisko dne 4. 9. 2017, [číslo jednací], přičemž postupoval věcně i procesně v souladu se zákonem. Pokud žadatel s následně vydaným rozhodnutím a procesním postupem, který k jeho vydání vedl, nesouhlasil, měl se bránit podáním řádného opravného prostředku, v konkrétním případě rozkladu, o čemž byl v rozhodnutí řádně poučen, popř. podáním správní žaloby. Obsahem žaloby je projevený nesouhlas se zamítavým pravomocným rozhodnutím správního orgánu a průběhem řízení, jež jeho vydání předcházelo, který však nelze posuzovat z hlediska nesprávného úředního postupu, nýbrž pouze z hlediska případného nezákonného rozhodnutí. Žalobci napadali způsob vyřízení podnětu k zahájení přezkumného řízení podle § 94an SprŘ. Uvedený podnět byl podán po právní moci rozhodnutí s tím, že se nejedná o řádný ani mimořádný opravný prostředek. Přezkumné řízení je zahajováno z moci úřední, jedná se tedy o dozorčí prostředek, přičemž podatel podnětu je o výsledku posouzení pouze vyrozuměn. Podáním podnětu se tedy nezahajuje řízení a jeho vyřízení, které není v souladu s představami podatele, nemůže představovat nesprávný úřední postup správního orgánu. Navíc se na základě příslušného podnětu namítanými skutečnostmi zabývala rozkladová komise [anonymizováno], která neshledala důvody pro zahájení přezkumného řízení. V žalobě žalobci naznačovali existenci průtahů ve správním řízení bez vymezení konkrétních průtahů a prokázání nesprávného úředního postupu správního orgánu spočívajícího v konkrétních průtazích, avšak v rámci předběžného projednání tyto neuplatňovali. V konkrétním případě nedošlo ke zrušení ani změně výše citovaného správního rozhodnutí a v nároku uplatněném vůči žalované nebyl označen nesprávný úřední postup správního orgánu, který by mohl být posouzen v souladu se zák. č. 82/1998 Sb., tudíž není naplněna podmínka odpovědnosti státu za škodu. Pokud šlo o škodu a její výši, ve všech položkách jedná o neodůvodněné a neprokázané nároky. Pokud šlo o příčinnou souvislost, není-li naplněn odpovědnostní důvod, tj. nezákonné rozhodnutí, resp. nesprávný úřední postup, a není-li zde jednoznačně prokázána škoda v konkrétní výši, pak nelze posuzovat příčinnou souvislost mezi nimi. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak ze Žádosti o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola spojená se žádostí o akreditaci studijního programu ze dne [datum] s přílohami, že dne [datum] podali žalobci podle tehdy účinné právní úpravy žádost o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola spojená se žádostí o akreditaci studijního programu. Jak soud zjistil z usnesení o přerušení řízení ze dne [datum], v návaznosti na žádost žalobců vydalo [anonymizováno] dne [datum] usnesení o přerušení řízení a vyzvalo žalobce k doplnění žádosti podle požadavků obsažených v tzv. velké novele zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Strany sporu učinily nesporným, že žalobci výzvě žalované vyhověli, žádost doplnili a doplněnou opět doručili [anonymizováno] ve lhůtě do [datum]. Jak soud zjistil ze Žádosti o stanovisko žalobců ke složení hodnotící komise [anonymizováno] a z podání žalobců ze dne [datum], v reakci na žádost [anonymizováno] o stanovisko žalobců ke složení hodnotící komise [anonymizováno], žalobci v podání ze dne [datum] namítli neshodu mezi poměrem v oblasti vzdělávání uvedené v žádosti a strukturou hodnotící komice [anonymizováno], kde bylo navrženo osm hodnotitelů, přičemž tři z nich z oblasti Psychologie, pět z oblasti Sociální práce a oblast Umění nebyla zastoupena vůbec, ačkoli v žádosti procentuálně vykazovala nadpoloviční většinu. Žalobci namítali, že složení hodnotící komise bylo stanoveno v rozporu s čl. 30 Statutu [anonymizováno] schváleného usnesením vlády ČR ze dne [datum] (dále jen„ Statut“), jakož i v rozporu s nař. vl. [číslo] Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství. Navíc se [anonymizováno] s jejich stanoviskem ke složení hodnotící komise dostatečně nevypořádalo podle zákona o vysokých školách a podle zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen„ SprŘ“). Jak soud zjistil ze Stanoviska k udělení státního souhlasu [anonymizováno] ze dne 4. 9. 2017, [číslo jednací] a z vyjádření žalobců ze dne [datum] s přílohami, že dne [datum] bylo doručeno ze strany [anonymizováno] žalobcům nesouhlasné stanovisko k udělení státního souhlasu vydané [anonymizováno] dne 4. 9. 2017, [číslo jednací] s výzvou, aby se k němu vyjádřili. Jak soud zjistil z vyjádření ze dne [datum], v uvedeném vyjádření ze dne [datum], které bylo zároveň podnětem k zahájení přezkumného řízení ve věci stanoviska, žalobci namítali nezákonnost, nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost stanoviska. Jak soud zjistil z vyrozumění ze dne [datum], z usnesení přezkumné komise [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2018, [číslo jednací], ze sdělení Rady [anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], že [anonymizováno] vyhodnotilo vyjádření jako podnět k zahájení přezkumného řízení podle § 94 SprŘ a postoupilo jej k přezkumu k příslušné přezkumné komisi [anonymizováno], o čemž byli žalobci informováni vyrozuměním ze dne [datum]. Jak soud zjistil z usnesení přezkumné komise ze dne 5. 1. 2018, [číslo jednací], uvedená komise [anonymizováno] v usnesení ze dne 5. 1. 2018, [číslo jednací] dospěla k závěru, že je k vedení přezkumného řízení příslušná [jméno] [příjmení], tj. stejný orgán, který napadené stanovisko vydal, a podnět jí postoupila. Jak soud zjistil ze sdělení Rady [anonymizováno] ze dne [datum], [jméno] [příjmení] věc projednala na svém zasedání [číslo] dne [datum] a ve svém sdělení ze dne [datum] dospěla k závěru, že neshledává důvod k zahájení přezkumného řízení. Jak soud zjistil z rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], [anonymizováno] následně na základě uvedeného sdělení vydalo dne 1. 3. 2018 rozhodnutí [číslo jednací], doručené žalobcům téhož dne, kterým byla žádost zamítnuta z důvodu podle § 39a odst. 1 písm. a) ZoVŠ, neboť [anonymizováno] nevydal souhlasné stanovisko k udělení státního souhlasu. Jak soud zjisti z podnětu k provedení přezkumného řízení ze dne [datum], z vyrozumění [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2019, [číslo jednací], o žádosti žalobců ze dne [datum] bylo rozhodnuto dne [datum]. Dne [datum] podali žalobci nový podnět k provedení přezkumného jednání. Z vyrozumění [jméno] [příjmení], ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. 6. 2019, [číslo jednací], soud zjistil, že je podnět nedůvodný, neboť nebyly shledány důvodu k postupu podle § 95 odst. 2 věty první SprŘ a že přezkumné řízení nemůže být zahájeno, protože již uplynula lhůta jednoho roku od právní moci rozhodnutí, ve které lze podle § 96 odst. 1 SprŘ usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat. Jak soud zjistil z dopisu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. [číslo] VOP/ML, [číslo jednací], postup dle § 95 odst. 2 SprŘ byl splněn, když žalobci podali podnět řádně a včas. Rozhodnutí jim bylo doručeno dne [datum], podnět byl podán [datum] a byl [anonymizováno] vyřízen vyrozuměním ze dne [datum]. Jak soud zjistil z dopisu Veřejné ochránkyně práv ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. [číslo] VOP/ML, [číslo jednací], že za situace, kdy [anonymizováno] neúměrně dlouhou dobu posuzovalo podnět, ministr sdělil žalobcům, že důvody pro vedení přezkumného řízení neshledal po roce od podání podnětu, čímž překročil 30 denní lhůtu stanovenou SprŘ, tudíž se podle ní lze domáhat náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zák. č. 82/1998 Sb., neboť zákon kvalifikuje překročení lhůty právě jako nesprávný úřední postup. Jak soud zjistil z uplatnění nároku na náhradu újmy ze dne [datum], žalobci uplatnili svůj nárok podle § 14 až 15 OdpŠk podáním ze dne [datum] doručeným žalované dne [datum]. Na uvedené podání žalovaná nereagovala. 4 Pokud šlo o ostatní důkazy, jež byly v řízení stranami navrženy a provedeny, nezjistil z nich soud pro věc relevantní skutečnosti, jež by vedly k vyhovění byť i jediného nároku uplatňovaného žalobci. Soud sic provedl důkaz fakturou [číslo] za právní služby ve výši 188 760 Kč, jež byla zcela obecná bez bližší specifikace činností, za které byla vystavena, stejně tak vyzněl i daňový doklad o přefakturaci částky 188 860 Kč dle faktury [číslo] stejné platí i o faktuře [číslo] za právní služby ve výši 20 734,56 Kč, daňovém dokladu o přefakturaci částky 18 200 Kč dle faktury [číslo] faktuře [číslo] za právní služby ve výši 18 585,60 Kč, daňovém dokladu o přefakturaci částky 16 756 Kč dle faktury [číslo]. Jediná faktura, z níž bylo patrno, že souvisela se založením společnosti, tj. žalobkyně [příjmení]., byla faktura [číslo] znějící na částku 8 869 Kč. Stejně obecný byl i doklad o průměrné ceně strany tisku dokumentu v papírové podobě, výpočet cestovních náhrad ve výši 45 000 Kč, který nevypovídal nic o důvodnosti a účelnosti takto vynaložených nákladů ve spojení s technickým průkazem vozidla KIA, jenž byl dodán pouze jako torzo. Konkrétním důkazem byla žádost o státní souhlas VŠUT, doplnění žádosti na CD z kapacitních důvodů pro velký rozsah podkladů k žádosti. Pokud šlo o informace o školném hrazeném u Fakulty společenských studií [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [obec] škole kreativní komunikace, tyto byly čistě informativního charakteru, přičemž nebylo provedeno žádné srovnání kvality výuky poskytované těmito vysokými školami a zamýšlenou kvalitou výuky žalobkyně [příjmení]. Pokud šlo o nájemní smlouvu, tato byla konkrétní, pokud šlo o náklady nájemného, avšak žalobkyně [příjmení]. jako škola nikdy nevznikla, tudíž nemohla ani provozovat svoji činnost v předmětných nebytových prostorách a nabízela se možnost smlouvy o smlouvě budoucí nájemní. 5 Po právní stránce soud hodnotil věc jednak podle § 39 odst. 1 ZoVŠ, že právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas. Podle odst. 3 cit. ust. na žádost zřizovatelů nebo zakladatelů může ministerstvo vydat státní souhlas i před zápisem právnické osoby, která má působit jako soukromá vysoká škola, do obchodního nebo jiného rejstříku, jde-li o právnickou osobu zapisovanou do rejstříku, jestliže je prokázáno, že tato právnická osoba byla zřízena nebo založena. Tato právnická osoba je povinna předložit ministerstvu výpis z rejstříku ve lhůtě do 15 dnů od doručení příslušného dokladu o zápisu do rejstříku. Účinnost udělení státního souhlasu nastává nejdříve vznikem právnické osoby, které se státní souhlas uděluje. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen„ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím uvedeného orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 cit. ust. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Soud při svém rozhodování vzal v potaz rovněž platnou judikaturu z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 22/2010, že ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3199/2009, vyústil-li nesprávný úřední postup, který byl zpochybněn účastníkem řízení, ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak bylo způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. právě toto nesprávné rozhodnutí, a nikoli nesprávný úřední postup, který mu předcházel. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, nelze uplatňovat náhradu škody z takového nesprávného úředního postupu, jenž vyústil ve vydání rozhodnutí. Pro uvedené případy se lze domáhat toliko náhrady škody způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí, pokud by bylo předmětné rozhodnutí pro svou nezákonnost zrušeno. 6 Soud se zřetelem k výsledkům provedeného dokazování a s přihlédnutím k platné právní úpravě řízení mezi žalobkyní [příjmení], [právnická osoba] a žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku zastavil podle § 103 o.s.ř. poté, co zkoumal splnění zákonných podmínek, za nichž může ve věci jednat, přičemž zjistil, že žalobkyně [příjmení] sic byla založena žalobkyní [příjmení], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce], jak vyplynulo z notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne 7. 10. 2014, sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], avšak již nebyla zapsána do obchodního rejstříku. Podle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 19 má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 126 odst. 1 o.s.ř. právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně [příjmení] ke dni podání žaloby dne [datum] neměla způsobilost být účastníkem řízení, přičemž uvedená překážka řízení je neodstranitelná, proto soud řízení zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Žalobkyni [příjmení] nemohly vzniknout nároky na náhradu nemajetkové újmy, protože doposud nebyla zapsána do obchodního rejstříku, tj. nevznikla, jak požaduje § 126 odst. 1 o. z. Soud přitom vzal na zřetel platnou judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1923, sp. zn. R I 20/23 ([příjmení] [číslo]), podle které tím, že žalující společenstvo bylo zapsáno před skončením sporu v prvé stolici do rejstříku a o tom podán soudu průkaz, byl odstraněn nedostatek procesní způsobilosti. 7 Pokud šlo o žalobce [příjmení], [celé jméno žalobce], jenž zakládal žalobkyni [příjmení], zakladatelským právním jednáním podle § 122 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), kterým lze právnickou osobu lze ustavit. Právnická osoba však podle § 126 odst. 1 o. z. vzniká až dnem zápisu do veřejného rejstříku. Podle § 127 o. z. sic za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li více osob, jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Podstatné však je, že právnická osoba může účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. V takovém případě platí, že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku. Převezme-li je, dá dalším zúčastněným najevo, že tak učinila. Soud má za to, že v daném případě žalobce [příjmení] není aktivně věcně legitimován v tomto řízení, když nebyl účastníkem správního řízení, nýbrž jím byla pouze žalobkyně [příjmení] jako v žádosti uvedená [právnická osoba] a žalobkyně [příjmení], [celé jméno žalobkyně], jak vyplynulo z rozhodnutí MŠMT ze dne 1. 3. 2018, č. j. MSMT-21382/2016-21 ve spojení se žádostí žadatelů ze dne [datum], kterým byla žádost žadatelů podle § 39a odst. 1 písm. a) ZoVŠ ve spojení s čl. II. odst. 10 přechodných ustanovení zák. [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., zamítnuta. Soud se zřetelem k uvedené skutečnosti tudíž žalobcem [příjmení] uplatňované nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy žalobou zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce [příjmení], jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. 8 Pokud šlo o žalobkyni [příjmení], [celé jméno žalobkyně], tato jako jediná mohla uplatnit jako aktivně věcně legitimovaná své nároky u soudu. Soud vyšel při svém rozhodování ze skutečnosti, že MŠMT obdrželo dne [datum] žádost o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle zák. č. 82/1998 Sb., kterou podala jednatelka společnosti [právnická osoba] žalobkyně [příjmení], [celé jméno žalobkyně] v zastoupení [právnická osoba], [celé jméno žalobce] a své vlastní osoby. Škoda měla být způsobena v rámci správního řízení, kterým byla zamítnuta žádost o udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola podle zákona o vysokých školách. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy byl vyčíslen na částku 43 503 811 Kč, a sestával z marně vynaložených nákladů, ušlého zisku a majetkové škody a dále z nemajetkové újmy spočívající v poškození a narušení občanské a obchodní cti a lidské důstojnosti v důsledku nezákonných postupů. Doručením shora uvedené žádosti bylo u [anonymizováno] zahájeno předběžné projednání nároku podle § 14 odst. 3 OdpŠk. Soud vycházel z prokázaného skutkového stavu, že dne 1. 3. 2018 [anonymizováno] vydalo rozhodnutí [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žádost žadatelů společnosti [právnická osoba], tj. žalobkyně [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], tj. žalobkyně [příjmení], o udělení státního souhlasu podle § 39an ZoVŠ k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola pro společnost [právnická osoba] Rozhodnutí správního orgánu ve věcech udělování státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola je podmíněno závazným stanoviskem [anonymizováno], jenž vydal v rámci předmětného správního řízení k podané žádosti nesouhlasné stanovisko dne 4. 9. 2017, [číslo jednací], nato bylo [anonymizováno] žadatelům zasláno dne 7. 9. 2017 vyrozumění [číslo jednací] s možností seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Právním zástupcem žadatelů byla zaslána žádost o prodloužení lhůty k vyjádření a následně dne [datum] bylo zasláno vyjádření k nesouhlasnému stanovisku [anonymizováno] k udělení státního souhlasu podle zákona o vysokých školách, jež směřovalo nikoliv k řízení o udělení státního souhlasu jako takovému, nýbrž ke stanovisku [anonymizováno], a bylo postoupeno [anonymizována dvě slova], jenž vyjádření vyhodnotil jako žádost o zahájení přezkumného řízení, neshledal pro zahájení přezkumného řízení důvod a o uvedené skutečnosti vyrozuměl žadatele prostřednictvím jejich právního zástupce podáním ze dne 5. 2. 2018, [číslo jednací]. Následně bylo [anonymizováno] vydáno rozhodnutí ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], kterým byla v souladu s § 39a odst. 1 písm. a) ZoVŠ zamítnuta žádost o udělení státního souhlasu. Proti předmětnému rozhodnutí ministerstva nebyl podán žádný řádný opravný prostředek, tj. rozklad podle § 152 SprŘ, ačkoliv o uvedené možnosti byli žadatelé řádně poučeni, přesto svého práva nevyužili. Po uplynutí lhůty pro podání rozkladu byl ze strany právního zástupce žadatelů podán dne [datum] podnět k zahájení přezkumného řízení ohledně rozhodnutí [číslo jednací]. Jelikož na základě uvedeného podnětu [anonymizováno] jako správní orgán prvního stupně žadatelům plně nevyhovělo, postoupilo podle § 95 odst. 2 SprŘ k vyřízení nadřízenému správnímu orgánu, kterým je v dané věci ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Po přezkoumání podnětu rozkladovou komisí pak bylo shledáno, že nejsou dány důvody k zahájení přezkumného řízení, o čemž byli žadatelé prostřednictvím svého právního zástupce vyrozuměni podáním ze dne 11. 6. 2019, [číslo jednací]. 9 Soud dospěl k závěru, že se na daný případ vztahuje zák. č. 82/1998 Sb., že bylo vedeno správní řízení, spočívající v udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola podle § 39an ZoVŠ. [anonymizováno] je v uvedeném případě správním orgánem, jenž řízení vede. Pokud šlo o aktivní věcnou legitimaci ve sporu, pak žalobce [příjmení], [právnická osoba] byla žadatelkou, tudíž účastníkem ve shora uvedeném správním řízení o udělení státního souhlasu a mohl jí vzniknout nárok na náhradu škody jako právnické osobě, avšak v řízení bylo prokázáno, že k dnešnímu dni není společnost [právnická osoba] zapsána v obchodním rejstříku, a tudíž společnost jako právnická osoba k dnešnímu dni nevznikla podle § 126 odst. 1 OdpŠk. Žalobce [příjmení], [právnická osoba] nevznikla jako subjekt práva, tudíž jí nemohla vzniknout škoda a nemůže být oprávněnou z nároku na náhradu škody. Podle § 127 o. z. lze, aby za právnickou osobu, která dosud nevznikla, jednala třetí osoba, avšak v takovém případě je zavázána a oprávněna sama tato třetí osoba, nikoliv právnická osoba, za kterou je jednáno. Žalobkyně [příjmení], [celé jméno žalobkyně] byla žadatelkou a účastníkem správního řízení o udělení státního souhlasu, v rámci něhož je tvrzen nesprávný úřední postup, a je oprávněnou žadatelkou o náhradu škody. Žalobce [příjmení], [celé jméno žalobce], účastníkem správního řízení o udělení státního souhlasu nebyl a v žádosti o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. není nijak doloženo a odůvodněno, od čeho je odvozován jeho nárok jako poškozeného. Správní řízení o udělení státního souhlasu je vymezeno v zákoně o vysokých školách a jedná se o správní řízení, k jehož vedení je příslušné [anonymizováno] podle § 39 odst. 6 ZoVŠ. Dle předmětného ustanovení [anonymizováno] rozhodne o žádosti na základě stanoviska [anonymizováno]. Zákon v daném případě neumožňuje výjimku z uvedeného procesního postupu a stanovisko [anonymizováno] je třeba považovat za závazné stanovisko podle § 149 SprŘ. V takovém případě má [anonymizováno] postavení dotčeného orgánu, nikoliv však samostatného správního orgánu, který by vedl samostatné správní řízení. Proces vydání závazného stanoviska je vtělen do samotného správního řízení, pro jehož účely je závazné stanovisko vydáváno. Rozhodnutí [anonymizováno] o udělení státního souhlasu je vázáno na závazné stanovisko [anonymizováno], proto bylo podle § 149 odst. 3 SprŘ řízení přerušeno usnesením ze dne 21. 6. 2016, [číslo jednací]. Tím došlo k přerušení běhu lhůty pro vydání rozhodnutí, jak vyplynulo mimo jiné z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2005, č. j. 2 Ans 6/2004-113, že procesní lhůtou, která neběží při přerušení správního řízení podle § 29 odst. 5 SprŘ je zvláštním předpisem odchylně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí. V rámci řízení pak [anonymizováno] jako dotčený orgán vydal nesouhlasné stanovisko k udělení státního souhlasu dne 4. 9. 2017, [číslo jednací]. Po vydání výše uvedeného nesouhlasného stanoviska ze strany [anonymizována dvě slova] jako správní orgán vyrozumělo žadatele podle § 36 odst. 3 SprŘ o podkladech pro vydání rozhodnutí, mezi něž se řadí i předmětné závazné stanovisko. Na základě tohoto vyrozumění bylo ze strany žadatelů podáno vyjádření k seznámení s podklady, jež bylo správním orgánem postoupeno [anonymizováno]. Správní orgán se s podaným vyjádřením vypořádal v samotném rozhodnutí ve věci v části odůvodnění. Rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno pod [číslo jednací] a následně nabylo právní moci po uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku. Všechny domnělé vady řízení měly být uplatněny v rámci podání řádného opravného prostředku proti rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno shora, uvedeným řádným opravným prostředkem je rozklad, jenž je v souladu s § 152 SprŘ opravným prostředkem proti rozhodnutí, jež vydal ústřední správní úřad. Žadatelé nevyužili řádně a včas prostředků obrany proti domnělému nesprávnému úřednímu postupu a až po několika měsících od nabytí právní moci výše uvedeného rozhodnutí podali podnět k zahájení přezkumného řízení podle § 94an SprŘ. Správní orgán se při vedení předmětného řízení nedopustil pochybení, které by zakládaly domněnku nesprávného úředního postupu. Rovněž postup [anonymizováno] při vydání nesouhlasného stanoviska jako podkladu pro rozhodování správního orgánu byl v souladu s právními předpisy. V konkrétním případě úřední postup vyústil ve vydání rozhodnutí, tudíž žalobci mohli uplatnit pouze nárok na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí s odkazem na platnou judikaturu Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 22/2010, podle kterého ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobci však v žalobě tvrdili nesprávný úřední postup na místo nezákonného rozhodnutí, které by muselo být podle § 8 odst. 1 OdpŠk pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo. Pokud jde o náhradu škody a nemajetkové újmy, žadatel ji musí prokázat a musí také existovat příčinná souvislost mezi domnělým nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, respektive nemajetkovou újmou. V daném žalobci nárok neprokázali, pouze jej vyčíslili, přičemž absentuje příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a procesním postupem v předmětném správním řízení. Skutečnost, že v rámci správního řízení nebylo vydáno kladné rozhodnutí o udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola a žádost byla rozhodnutím zamítnuta, nezakládá samo o sobě nárok na náhradu škody spočívající v tom, že právnická osoba, která by jako soukromá vysoká škola působila, nemůže vykonávat svou činnost. Není rovněž dána žádná příčinná souvislost mezi domnělým nárokem na ušlou mzdu jednatelů právnické osoby a předmětným správním řízením. K tomuto je třeba konstatovat, že výše nemajetkové újmy musí být také bez jakýchkoliv pochybností prokázána, což se v daném případě nestalo. V případě žadatele [právnická osoba] jako právnické osoby je na základě údajů z obchodního rejstříku patrné, že tato právnická osoba dosud právně nevznikla a nemůže tudíž být způsobilým žadatelem o náhradu škody. Rovněž není prokázáno, na jakých skutečnostech zakládá svůj nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy žalobce [příjmení], [celé jméno žalobce], jelikož ten nebyl účastníkem správního řízení, k němuž je směřován nárok. V konkrétním případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, za nějž by bylo možné žádat náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Žadateli nebyla prokázána příčinná souvislost mezi domnělým nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou a nemajetkovou újmou, která jimi byla požadována. 10 Soud se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu o nároku žalobkyně [příjmení], jež byla jediná ve věci řádně aktivně věcně legitimována uplatňovat své nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy, rozhodl výroky II. a III. tak, že je jako zcela nedůvodné zamítl. V řízení o udělení státního souhlasu vystupovala podle § 39 ZoVŠ pouze zakladatelka žalobkyně [příjmení], [celé jméno žalobkyně] jako žalobkyně [příjmení], avšak i citované ustanovení podmiňuje právní účinky případného státního souhlasu vznikem právnické osoby, které se souhlas uděluje. V konkrétním případě nebyly dány základní podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb., nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postupu, škoda a její výše, a konečně příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a škodou v konkrétní výši, když ve věci nešlo o nesprávný úřední postup, nýbrž ve věci bylo vydáno správní rozhodnutí, jež nebylo na zrušeno, když navíc žalobkyně [příjmení] jako řádná účastnice správního řízení, jež jediná ze všech žalobců má právní osobnost, tudíž měla i procesní způsobilost a byla jako jediná aktivně věcně legitimovaná oprávněna podat žalobu, byť byla nakonec neúspěšná, protože nebyl prokázán vznik škody ani nemajetkové újmy v souvislosti s úředním postupem žalované, která postupovala ve správním řízení zákonem aprobovaným způsobem. 11 Soud rovněž přisvědčil názoru žalované ohledně promlčení nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v této věci, když žalovaná v souladu se zákonem uplatnila námitku promlčení. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději se však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V konkrétním případě správní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a žádost o předběžné projednání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byla podle zák. č. 82/1998 Sb. žalované doručena až dne [datum]. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k níž mělo dojít v důsledku předmětného správního řízení, je tudíž promlčen. 12 Soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora, neboť v předmětné věci probíhalo jediné řízení, které bylo pravomocně ukončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], jež již nebylo napadnuto řádným opravným prostředkem. V důsledku podnětu žalobců [příjmení] a [anonymizováno] k zahájení jakéhokoliv dalšího, byť dílčího řízení, nedošlo. Právo na náhradu škodu mají dle § 7 odst. 1 OdpŠk účastníci řízení, nikoli členové jejich orgánů či orgány samotné. Žalobce [příjmení] v řízení nijak nevystupoval, nebyl jeho účastníkem, škoda ani nemajetková újma mu tak nemohla vzniknout. V řízení samém nebylo prokázáno, že žalobcům [příjmení], [anonymizována dvě slova] vznikla škoda skutečná či ušlý zisk a nemajetková újma v tvrzeném rozsahu, ani příčinná souvislost mezi škodou a nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou a nesprávným úředním postupem. Skutečná škoda byla specifikována pouze obecně vymezenými fakturami a při dokazování nebylo postaveno najisto, že její příčinou byl nesprávný úřední postup. Ušlý zisk byl vymezen v hypotetické rovině, žalobci neprokázali, že by jej skutečně dosahovali. Navíc, protože se v posuzovaném řízení přímo neřešilo žádné konkrétní právo civilní povahy, když předmětem řízení nebylo základní lidské právo, nelze posuzovat nepřiměřenou délku řízení jako takovou, nýbrž jen průtahy v řízení, pokud by k nim došlo, když nemajetková újma se nepresumuje, nebyla v řízení prokázána, tudíž nelze zadostiučinění za ni žalobcům přiznat. Žalobci nevymezili konkrétní průtahy, k nimž mělo v řízení dojít. Řízení zahájené žádostí podanou dne [datum] bylo usnesením ze dne 30. 6. 2016, [číslo jednací], přerušeno do 1. 8. 2016, v této době měli účastníci řízení odstranit nedostatky své žádosti. Jelikož účastníci řízení požádali o prodloužení lhůty z důvodu nově sjednaného právního zastoupení do [datum], bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 8. 8. 2016, [číslo jednací], do 31. 10. 2016. Následně dne [datum] byl o závazné stanovisko požádán v souladu s § 39 odst. 6 věta druhá zák. č. 111/1998 Sb., [anonymizováno], jenž jej vydal dne [datum]. Po dobu, kdy byla žádost předána k závaznému stanovisku [anonymizováno], pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí [anonymizováno] neběžela. V § 39 odst. 6 větě první ZoVŠ je stanovena speciální lhůta pro vydání rozhodnutí v délce 150 dní. Tato lhůta nebyla zásadním způsobem překročena, resp. překročena tak, aby důsledkem byl vznik tvrzené škody a nemajetkové újmy. Nesouhlas žalobců s postupem správního orgánu navíc nezakládá nesprávný úřední postup. Způsob vymezení škody a nemajetkové újmy koresponduje s faktem, že žalobkyni [příjmení] nebyl udělen státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola. Žalobkyně [příjmení] a [anonymizováno] měly možnost se proti rozhodnutí o neudělení státního souhlasu bránit řádným opravným prostředkem spočívajícím v rozkladu, avšak svého práva nevyužily, přičemž nerealizaci podnikatelského záměru nelze považovat za důsledek tvrzeného nesprávného úředního postupu. 13 O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal náklady právním zástupcem nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb., v platném znění, a to za vyjádření ve věci, účast u ústního jednání, přípravu k jednání soudu, závěrečný návrh, tj. 4 x 300 Kč, tj. 1 200 Kč.