27 C 138/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 27 210 Kč s příslušenstvím a 12 043,44 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 27 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 210 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení a částky 12 034,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 12 043,44 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 74 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

1. Žalobkyně se původně žalobou došlou soudu dne 15. 6. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 56 700 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní byla uzavřena smlouva o nájmu ze dne 30. 6. 2017, jejímž předmětem byl nájem bytu 3+1 v prvním patře domu č. p. , Anonymizováno, stojícího na pozemku parc. č. 967 v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2018, nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně, záloha za služby 800 Kč měsíčně. Po uplynutí doby nájmu došlo k automatickému prodloužení nájmu dle § 2285 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) do 30. 9. 2019. Dne 16. 10. 2019 strany uzavřely dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, podle kterého byl nájem sjednán do 30. 4. 2020 a nájemné činilo 14 500 Kč měsíčně, záloha za služby 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila nájemné řádně podle nájemní smlouvy a po skončení nájmu byt nevyklidila a nadále jej užívala. Žalobkyně sama do bytu vstoupila dne 29. 11. 2020 a zjistila, že je opuštěn, přičemž jevil značné známky poškození. Po skončení nájmu vznikl žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení za květen až říjen 2020, které požadovala v částce 16 000 Kč měsíčně. Po rozšíření žaloby se domáhala zaplacení nájmu a zálohy na služby za období od října 2019 do skončení nájmu a poté vydání bezdůvodného obohacení do října 2020, celkem požadovala zaplacení částky 94 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že dodatek č. 1 k nájemní smlouvě nikdy nepodepsala, byť souhlasila s jeho obsahem a výší nájmu, avšak podpis na listině není její. Dále namítla, že byt užívala jen do srpna 2020, od září 2020 jej neužívala, klíče se snažila vrátit žalobkyni poštou, ta si však doporučenou zásilku nepřevzala, proto jí klíče zaslala obyčejnou poštou. Namítla, že jí dluh nevznikl, když započítávala všechny své platby včetně dvou složených kaucí po 12 000 Kč, první kauci složila v hotovosti před podpisem nájemní smlouvy, druhou na žádost žalobkyně převodem na bankovní účet.

3. Při jednání soudu dne 18. 2. 2021 soud připustil změnu žalobního petitu podle § 95 o.s.ř. ve znění výroku I. a II. původního rozsudku soudu I. stupně, a to k návrhu žalobkyně ze dne 7. 12. 2020. Soud prvního stupně původně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 400 Kč od 8. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 80 000 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.), jakož i náhradu nákladů řízení v částce 72 821 Kč (výrok III.).

4. Původně žalovaná tvrdila, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu, jež blíže nespecifikovala ani k výzvě zdejšího soudu a svůj údajný nárok při ústním jednání dne 17. 5. 2022 vzala zpět, soud se tudíž tímto nárokem nezabýval.

5. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou ze dne 30. 6. 2017 ve spojení s čestným prohlášením Ing. , jméno FO, ze dne 30. 9. 2020 a fotodokumentací týkající se stavu bytu obývaného za přítomnosti , jméno FO, , a z výpisu plateb z účtu č. , č. účtu, , že nájemní smlouva byla účinná od 1. 10. 2017, resp. od uvedeného data měla žalovaná právo užívat byt a byla povinna platit nájem a poplatky v souladu s nájemní smlouvou. Platby z účtu žalované za období červenec až září s předmětnou nájemní smlouvou nesouvisely, což vyplynulo ze shodných tvrzení účastnic řízení, když uvedenou skutečnost o užívání předmětného bytu před uzavřením nájemní smlouvy se žalovanou při ústním jednání soudu konaném dne 17. 5. 2022 opakovaně potvrdila sama žalovaná. První platbou podle nájemní smlouvy byla platba provedená dne 25. 9. 2017 za nájemné a služby za říjen 2017. Předchozí platby v období červenec až září byly platbami za užívání bytu před počátkem nájmu podle nájemní smlouvy včetně platby označené „, Anonymizováno, “. Nájemní smlouva se žalovanou byla uzavřena za trvání smlouvy předchozí nájemkyně , jméno FO, , původně spolubydlící žalované, a nebylo jisté, zda bude třeba dát , jméno FO, výpověď nebo dojde k dohodě. Nájemní smlouva , jméno FO, byla ukončena dohodou v souladu s nájemní smlouvou. Nájem žalované započal od 1. 10. 2017. Předmětné platby v období od července 2017 do září 2017 nebyly platbami na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou, nýbrž vyplývaly z dohody stran pro přechodné období, kdy byt obývala žalovaná ještě s původní nájemnicí , jméno FO, .

6. Jak soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2017 ve spojení s výpisem plateb z účtu č. , č. účtu, , z účtenek , Anonymizováno, a zámečnictví , Anonymizováno, , platbu učiněnou žalovanou dne 21. 7. 2017 a odeslanou dne 20. 7. 2017, označenou jako „, Anonymizováno, “ byla přijata žalobkyní a použita v plné výši na úhradu nákladů spojených s užíváním bytu žalovanou za dobu od července 2017 do září 2017, když za dané období vznikl žalované nedoplatek. Pokud šlo o kauci uvedenou v nájemní smlouvě uzavřené se žalovanou, tato byla uhrazena žalovanou v hotovosti podle čl. V odst. 4 nájemní smlouvy. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná skutečně žalobkyni uhradila dvě kauce. V nájemní smlouvě byla kauce stanovena ve výši jednoho nájmu, tj. 12 000 Kč, přičemž měla být použita v souladu s nájemní smlouvou k náhradě škody způsobené žalovanou. Ve skutečnosti byla použita k úhradě nákladů spojených s otevřením bytu podle zákaznického listu a účtenky společnosti , jméno FO, a nákladů na obnovení dodávky elektrické energie podle účtenek , Anonymizováno, .

7. Jak soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2017 ve spojení s Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě za rok 2019, z výpisu plateb z účtu č. , č. účtu, , z e-mailu správkyně domu Ing. , jméno FO, ze dne 15. 7. 2021, tvrzení žalované, že měla hradit za služby 800 Kč po celou dobu nájmu až do uzavření dodatku v roce 2019, bylo vyvráceno shora uvedenými důkazy, když se v průběhu nájmu měnila v souladu s nájemní smlouvou na základě dohody stran z důvodu změn v počtu osob obývajících předmětný byt. Podle čl. V odst. 2 nájemní smlouvy byli pronajímatelé oprávněni výši záloh změnit se zřetelem k vývoji cen a spotřebě služeb nájemcem nebo počtu osob užívajících předmět nájmu. Žalovaná měla původně bydlet v pronajatém bytě sama podle čl. III odst. 2 nájemní smlouvy. V průběhu měsíců července a srpna 2017 žalovaná do bytu nastěhovala svou přítelkyni, její matku a potomka, tudíž od září 2017 činil počet osob v bytě 4. Strany způsobem odpovídajícím obsahu nájemní smlouvy upravily zálohy za služby z částky 800 Kč na částku 1 600 Kč, tj. 4x400 Kč, na osobu 400 Kč. Od roku 2018 se počet osob žijících v předmětném bytě ustálil na tři, když matka přítelkyně žalobkyně v bytě již nebydlela, proto došlo k příslušné úpravě platby z 1 600 Kč po odečtení nákladů na jednu osobu ve výši 400 Kč, na částku 1 200 Kč. Změny v platbách byly výsledkem dohody stran a až do soudního řízení v této věci nebyla uvedená ustálená praxe stranami zpochybňována. Dohodu potvrzuje dlouhodobost úhrad nákladů za služby žalovanou a jejich označení ve všech výpisech popiskem „, adresa, “. Dohodou stran byla výše platby upravena původně na 1 600 Kč, následně na 1 200 Kč, Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě pak na 1 500 Kč, kdy v důsledku zdražení vstupů byla platba navýšena na 500 Kč na osobu.

8. Pokud šlo o platby za služby, nedošlo na straně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, což vyplynulo z textu e-mailu správkyně domu Ing. , jméno FO, ze dne 15. 7. 2021, který zněl: „To samé pak na začátku roku 2018, opět změna počtu osob, pak už tam byli asi ve třech. Ty rozdíly v platbách na zálohách jsou ve výpisu z účtu, to měnila furt nebo posílala po částech, vždy 400 za osobu.“9. Jak soud zjistil z nájemní smlouvy citované shora ve spojení se Zákaznickým listem společnosti , jméno FO, ze dne 26. 11. 2020, č. 2004914 a z účtenky a Zakázkového listu , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2021, č. 0021700065, kauci žalobkyně použila v souladu s čl. V odst. 4 shora citované nájemní smlouvy k úhradě nedoplatků a náhradě škod, vzniklých za dobu trvání nájmu, pokud nebyly vyrovnány. Kauce složená žalovanou byla použita k náhradě škod vzniklých pronajímatelům v důsledku porušení povinnosti žalované předat byt po ukončení nájmu žalobkyni, a to na částečnou úhradu služeb zámečníka při otevření bytu ve výši 11 033 Kč podle Zákaznického listu společnosti , jméno FO, ze dne 26. 11. 2020, č. 2004914, a pokud šlo o obnovení odběru elektrické energie , Anonymizováno, pro nového nájemníka ve výši 4 485 Kč podle účtenky a Zakázkového listu , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2021, č. , tel. číslo, , znějícího na částku 4 485 Kč. Podle ceníku společnosti , jméno FO, , žalobkyně nechala namontovat na vstupní dveře předmětného bytu dva nové hodnotnější zámky na místo jednoho. Ceny byly odlišné od cen v ceníku, který má společnost , jméno FO, , jež práce prováděla, zveřejněny na svých webových stránkách. Ceník společnosti , Anonymizováno, obsahoval aktuální ceny realizovaných prací uvedenou společností, ať již se jednalo o plyn nebo elektřinu a jejich opětovné napojení.

10. Jak vyplývá z přehledu „Platby za nájem a služby od roku 2017“, sestaveného žalovanou, za období od července 2017 do září 2017, tj. 3 měsíce, žalovaná uhradila žalobkyni částku 34 748 Kč včetně platby označené „, Anonymizováno, “. Ve skutečnosti měla uhradit částku 38 400 Kč, tudíž jí vznikl nedoplatek 3 652 Kč. Soud vzal za prokázané, že pokud šlo o platby za roky 2017 až 2019, žalovaná žalobkyni žádnou částku nedlužila, protože veškeré pohledávky podle nájemní smlouvy i pohledávky z bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání bytu žalovanou byly touto uhrazeny, žalobkyni byly žalovanou poukázány částky 25 948 Kč za rok 2017, částka 13 000 Kč za rok 2018, částka 5 800 Kč za rok 2019.

11. Jak soud zjistil z SMS komunikace ze dne 31. 7. 2017, z e-mailové komunikace s , jméno FO, ze dne 19. 7. 2017, platba označená „, adresa, “ byla jasně vymezena jejím účelem, tj. jednalo se o kauci.

12. Z SMS komunikace se stěhovací firmou vyplynulo, že se žalovaná stěhovala z předmětného bytu ve dnech 22. a 23. 8. 2020.

13. Jak soud zjistil z oznámení o ukončení likvidace , Anonymizováno, . ze dne 19. 9. 2020, při stěhování žalované z předmětného bytu došlo k poškození lednice, což bylo řešeno u , Anonymizováno, V oznámení o ukončení likvidace ze dne 19. 9. 2020 bylo uvedeno datum škodní události dne 23. 8. 2020, a dále i z listiny označené „poskytnutí požadovaných údajů pojišťovně a servisním protokolem“ vyplynulo, jak a kdy ke škodě došlo, tj. kdy se žalovaná z předmětného bytu stěhovala.

14. Jak soud zjistil z e-mailové komunikace ze dne 28. 2. 2020, ze dne 28. 5. 2020 a ze dne 17. 7. 2017 a z SMS komunikace ze dne 29. 7. 2016, žalovaná opakovaně o doručení vyúčtování služeb za užívání bytu žádala žalobkyni.

15. Jak vyplynulo z e-mailu ze dne 17. 7. 2017, , jméno FO, doručila žalované vyúčtování za r. 2016 e-mailem, nikoli „vhozením do schránky“.

16. Jak vyplynulo z SMS komunikace účastnic řízení ze dne 29. 7. 2016, e-mailovou adresu pro uvedené účely obdržela , jméno FO, od žalované SMS komunikací dne 29. 7. 2016.

17. Jak soud zjistil z výpovědi žalované Bc. , jméno FO, jako účastnice řízení, první platbou nájemného a služeb podle nájemní smlouvy byly platby ze dne 25. 9. 2017 na měsíc říjen 2017, což reflektovala žalovanou předložená tabulka. Šlo v pořadí o třetí platbu shora ve sloupci skutečná platba nájem, resp. služby v tabulce služeb, když prvé dvě platby v tabulce nájmu byly platbami jistin. V tabulce byly reflektovány nevrácené kauce, úroky z prodlení a zákonné úroky z kaucí. Žalovaná potvrdila uhrazení částky 12 000 Kč dne 30. 6. 2017 v hotovosti při podpisu nájemní smlouvy jako kauce podle nájemní smlouvy, když před započetím doby nájmu, pronajímatelka požadovala zvýšení kauce na dvojnásobek po špatné zkušenosti učiněné s předchozí nájemnicí, , jméno FO, , která předmětný byt ničila. Žalovaná s navýšením kauce souhlasila a částku 12 000 Kč poukázala na účet žalobkyně. K uzavření dodatků k nájemní smlouvě muselo dle nájemní smlouvy dojít písemně, k čemuž podle žalované nikdy nedošlo. Pokud šlo o zvýšení záloh z částky 800 Kč až do doby, kdy měl údajně být uzavřen Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, pak k užití části kauce na úhradu služeb zámečníka ve výši 11 033 Kč a na obnovení odběru elektrické energie , Anonymizováno, ve výši 4 485 Kč žalobkyně nebyla podle žalované oprávněna, neboť žalovaná za jejich vznik neodpovídala. Pokud šlo o otevření bytu, jednalo se o náklad, jenž měl jít plně k tíži žalobkyně, neboť osoba zplnomocněná žalobkyní k jednání s nájemníky, , jméno FO, , si zásilku s klíči nevyzvedla, když nepřebírala poštu. , právnická osoba, , Anonymizováno, , od kterého měla klíče k dispozici , Anonymizováno, i , jméno FO, , vymontovala žalovaná na podzim 2019, kdy jí bylo , jméno FO, a jejím bratrem , jméno FO, sděleno, že si byt zpřístupní a vystěhují ji. V tomtéž období se pokusili v době její nepřítomnosti do bytu vstoupit, čímž zjistili, že je zámek vyměněn. Z uvedeného důvodu jim žalovaná klíč od nového zámku, který po ní požadovali, odmítla předat s tím, že po ukončení nájmu bude jejich původní zámek namontován zpět, což bylo učiněno, tudíž žalobkyně disponovala klíči od bytu, a to i když si , jméno FO, nepřevzala zásilku s klíči, které žalovaná zaslala poštou, nejdříve doporučeně a následně obyčejně. Rovněž jim žalovaná sdělila, že pokud chtějí byt zkontrolovat, tak jim tento za své přítomnosti po předchozí dohodě v souladu se smlouvou zpřístupní, což nikdy za dobu trvání nájmu nepožadovali. Na místo toho žalobkyně nechala namontovat zámky nové, a to hned dva hodnotnější zámky na místo jednoho, přičemž ceny neodpovídaly ceníku, který má v současné době společnost, jež měla práce provádět, zveřejněny na svých webových stránkách, přitom lze předpokládat, že od rozhodné doby by došlo spíše k jejich zvýšení. Pochybnosti u žalované vzbuzovalo rovněž účtování dvou cest apod. Platba za samotné obnovení elektrické energie nemohla činit podle žalované částku 4 485 Kč, když podle ceníku , Anonymizováno, činí cena tohoto úkonu 1 500 Kč. Pokud byl v daném případě snad úkon složitější, bylo to dáno špatným stavem elektrického vedení v bytě a zřejmě nutností většího zásahu, což nemohlo jít k tíži žalované. Platby, které žalovaná činila, byly platbami na nájem či služby a takto byly ostatně též vždy označeny. K jejich započtení na nejstarší neuhrazené závazky tedy došlo ze zákona ihned po jejich platbě a jakékoli úvahy o možném promlčení jsou zcela nepřípadné. Byť předání bytu zasláním klíčů je neobvyklým způsobem, žalovaná k němu přistoupila z důvodu neposkytování součinnosti ze strany pronajímatelky. Žalovaná odkázala na konečné faktury za odběr plynu a elektřiny za předmětný byt, které podle žalované svědčí o tom, že byl odběr k 31. 8. 2020 ukončen, přičemž bez uvedených energií byl byt neobyvatelný. Z SMS komunikace se stěhovací firmou vyplývá, že se žalovaná stěhovala z předmětu nájmu ve dnech 22. a 23. 8. 2020. Při stěhování došlo k poškození lednice, což řešila u , Anonymizováno, , což doložila oznámením o ukončení likvidace ze dne 19. 9. 2020, v němž bylo uvedeno datum škodní události dne 23. 8. 2020 a listinou o poskytnutí požadovaných údajů pojišťovně a servisním protokolem. Od května do října se žalobkyně nezdržovala s ostatními spolumajiteli v předmětném domě, tudíž byla pověřena k jednání s nájemníky , jméno FO, , která má v místě bydliště, tudíž musela vidět, že byt jeví známky opuštěnosti, a to na zvonku a na schránce nebylo jméno žalované, v bytě byly sundány záclony a vzhledem k tomu, že se jedná o přízemní byt, bylo zcela zjevné, že byt je vyklizený a prázdný podstatně dříve, prakticky ihned po odstěhování, neboť stejné známky opuštěnosti byt jevil již od konce srpna 2020 nikoli až v listopadu 2020. O nedoručování vyúčtování za předmětný byt svědčí podle žalované e-mailová komunikace ze dne 28. 2. 2020 a 28. 5. 2020, ve které opakovaně o doručení vyúčtování žádá. Ve prospěch žalované svědčí e-mailová komunikace ze dne 17. 7. 2017, ve které , jméno FO, doručuje vyúčtování žalované za rok 2016 e-mailem, nikoli „vhozením do schránky“. E-mailovou adresu pro účely doručování obdržela , jméno FO, v SMS již dne 29. 7. 2016 podle SMS komunikace ze dne 29. 7. 2016.

18. Pokud šlo o uzavření dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, vzal soud za prokázané dopisem , jméno FO, ze dne 30. 8. 2019 s doložkou o předání ve spojení s Čestným prohlášením , jméno FO, o předání dopisu a z komunikace mezi právní zástupkyní žalované, , jméno FO, a panem , jméno FO, , včetně příloh e-mailů, z čestného prohlášení , jméno FO, k podpisu dodatku, Dodatku ze dne 16. 10. 2020, ve spojení s trestním oznámením ze dne 10. 11. 2020 doručeným místnímu oddělení Policie ČR dne 30. 11. 2020, že žalovaná uzavřela dne 30. 6. 2017 s žalobkyní nájemní smlouvu na dobu určitou do 30. 9. 2018. Následně došlo k automatickému prodloužení o 1 rok do 30. 9. 2019. Dne 31. 8. 2019 oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne 30. 8. 2019, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem a že nájemní vztah skončí dne 30. 9. 2019. Žalovaná nereagovala na ústní nabídku žalobkyně, aby setrvala v bytě 31. 12. 2019 na základě prodloužení nájemní smlouvy. Nájem tedy skončil dne 30. 9. 2019. Žalovaná odmítla potvrdit přijetí dopisu žalobkyně ze dne 30. 8. 2019 předaného jí osobně synem žalobkyně, , jméno FO, . Dopis si převzala, jak vyplynulo z čestného prohlášení , jméno FO, , dříve , Anonymizováno, , nar. 30. 1. 1985, která byla předání přítomna. Poté se na žalobkyni dne 3. 10. 2019 obrátila právní zástupkyně žalované, advokátka , jméno FO, , kterou dle přiložené plné moci žalovaná zmocnila jednat za žalovanou ve věci nájmu. Advokátka žalobkyni sdělila, že se domnívá, že se nájem automaticky prodloužil. Žalobkyně následně poskytla advokátce své vyjádření společně s dopisem ze dne 30. 8. 2019 a strany se shodly, že nájem skončil k 30. 9. 2019. Následně bylo právní zástupkyní žalované a synem žalobkyně, , jméno FO, , dohodnuto znění Dodatku č. 1 nájemní smlouvy. Řádně zmocněná právní zástupkyně žalované explicitně odsouhlasila znění dodatku, navýšení nájmu a platby za služby, jakož i prodloužení doby nájmu do 30. 4. 2020. Podpis dodatku byl dohodnut na den 16. 10. 2019. V uvedený den a dohodnutý čas se zástupkyně žalobkyně , jméno FO, dostavila na místo podpisu. Žalovanou jí bylo sděleno, že si ještě dodatek č. 1 potřebuje prostudovat, zástupkyně žalobkyně tedy žalované ponechala za pronajímatele podepsaný dodatek. Následně žalovaná po prostudování dodatku donesla dodatek č. 1 k nájemní smlouvě zástupkyni žalobkyně a tento jí osobně předala, dodatek byl podepsaný v kolonce „Nájemce“. Žalobkyně se domnívala, že žalovaná dne 16. 10. 2019 Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě osobně podepsala, když žalovaná začala v souladu s podepsaným dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě hradit příslušnou výši nájemného. Posléze žalovaná začala tvrdit ve vyjádření ze dne 17. 9. 2020, že „podpis na dodatku není její“ a navrhla jeho písmoznalecké zkoumání. Uvedená skutečnost byla předmětem vyšetřování policie ČR na základě oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podvodu.

19. Soud vzal za prokázané ohledně uzavření nájemní smlouvy a jejího Dodatku č. 1, že byl dodatek platně sjednanou změnou nájemní smlouvy a žalovaná byla povinna od 1. 10. 2019 hradit zvýšené částky podle dodatku, což také po jeho sjednání činila. Soud vzal rovněž za prokázané, že nájemní smlouva řádně skončila dne 30. 9. 2019 a následně žalovaná užívala předmětný byt bez právního důvodu, tudíž měla žalobkyni hradit obvyklé nájemné v čase a místě.

20. Jak soud zjistil z výzev žalobkyně žalované k předání bytu 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020, z potvrzení o otevření bytu ze dne 29. 11. 2020, po podání žaloby dne 15. 6. 2020 žalovaná zasílala částky na účet žalobkyně. K opakovaným výzvám k vyklizení bytu se nevyjadřovala a byt nadále užívala a klíče k zámku, který vyměnila, žalobkyni ani její zástupkyni nepředala. Žalobkyně vyzývala žalovanou k předání bytu opakovaně, písemně pak např. dne 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020. Žalobkyně v listopadu 2020 zaznamenala, že předmětný byt jeví známky opuštění, proto se rozhodla do bytu s dalšími spolumajiteli vstoupit. Do bytu bylo podle žalobkyně vstoupeno dne 29. 11. 2020 s tím, že bylo zjištěno, že byt byl již opuštěn, jevil známky poškození, když byl odpojen plynoměr i elektroměr a byt byl částečně vybydlený, tj. k opuštění bytu podle žalobkyně došlo ze strany žalované během října či listopadu 2020, vzhledem k absenci součinnosti žalované ke dni zpřístupnění bytu žalobkyně vycházela z data 29. 11. 2020.

21. Soud po provedeném dokazování uvedeném shora vyšel, pokud šlo o datum opuštění bytu žalovanou, z data 26. 11. 2020. Soud vyšel ze Zákaznického listu společnosti , jméno FO, ze dne 26. 11. 2020, ze kterého vyplynulo datum otevření předmětného bytu obývaného do té doby žalovanou.

22. Jak soud zjistil z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, , po podání žaloby 15. 6. 2020 dosud žalovaná žalobkyni uhradila dne 23. 6. 2020 částku 16 700 Kč, dne 29. 6. 2020 částku 12 800 Kč a dne 29. 7. 2020 částku 12 800 Kč.

23. Žalobkyně vyčíslila pohledávku spočívající v bezdůvodném obohacení bezdůvodným užíváním bytu žalovanou na 16 000 Kč měsíčně, tj. za pět měsíců od června 2020 do října 2020 ve výši 80 000 Kč za měsíce červen, červenec, srpen, září, říjen.

24. Jak soud zjistil z inzerátů týkajících se pronájmu bytu v , adresa, z webové stránky www., Anonymizováno, .cz ze dne 8. 9. 2019 a ve spojení s fotodokumentací bytu založenou k důkazu, činil a výše nájmu za byt 4+kk, o velikosti 90 m2 v , adresa, , částku 26 000 Kč měsíčně, když poplatky činily 3 000 Kč měsíčně za vodu, topení, osvětlení na chodbě a odpadky. Výše nájmu za byt 4+kk o velikosti 103 m2 v , adresa, , činila 27 000 Kč měsíčně, poplatky spojené s užíváním bytu čtyřmi osobami činily 4 300 Kč. Výše nájmu za byt 4+kk o velikosti 110 m2 v , adresa, , činila 28 000 Kč měsíčně, poplatky činily 3 500 Kč. Nájem požadovaný žalobkyní po žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč měsíčně, tj. nájem 14 500 Kč a služby 1 500 Kč za předmětný byt v rozhodném období za předmětný byt 3+1, o velikosti 100 m2, a to se zřetelem k fotodokumentaci založené ve spisu, soud hodnotil jako přiměřený, tudíž považoval určení obvyklého nájemného znaleckým posudkem jako nadbytečné z důvodu ekonomie sporu.

25. Jak soud zjistil ze žaloby žalované u Obvodnímu soudu pro Prahu 6, z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , z procesního vyjádření žalobkyně v pozici žalované u Obvodního soudu pro Prahu 6 s přílohami č. 5 až 8 a z výpisu z aplikace infosoud, z vyjádření žalované došlého zdejšímu soudu ze dne 15. 3. 2021, tj. 9 měsíců po zahájení řízení před zdejším soudem žalovaná uvedla, že „Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně nikdy v souladu se zákonem neprovedla vyúčtování služeb“, z čehož dovozovala, že by vůči žalované měla mít nárok na vrácení částky 102 700 Kč. Uvedené vyjádření ze dne 15. 3. 2021 ve vztahu k dispozici s údajným nárokem neobsahovalo ničeho, především zde nárok nebyl nijak uplatněn, tedy ani jako vzájemný návrh, ani jako procesní obrana. Žalovaná uvedený nárok řádně neuplatnila u žalobkyně a u soudu i přes výzvu soudu. Následně žalobou ze dne 29. 4. 2021 uplatnila svůj nárok u Obvodního soudu pro Prahu 6, který je obecným soudem ostatních spoluvlastníků rodinného domu, v němž se nachází předmětný byt. Žaloba žalované znějící na částku 105 100 Kč je Obvodním soudem pro Prahu 6 vedena pod spisovou značkou , spisová značka, a obsahuje skutková tvrzení, která odpovídají podání žalované ze dne 15. 3. 2021, s tím že žalované neměla být doručena vyúčtování služeb. Navíc podle § 84 odst. 1 o.s.ř. platí, že „Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.“ Je zřejmé, že žalovaná o totožném nároku zahájila řízení u jiného soudu, přičemž dle vyjádření ze dne 15. 3. 2021 pohledávka přesahuje žalovanou částku v řízení před zdejším soudem. Řízení zahájené žalovanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 vedené pod spisovou značkou , spisová značka, představuje překážku litispendence ve vztahu k jakémukoliv takovému nároku a ten by tedy nemohl být zdejším soudem vůbec přezkoumán. I kdyby tedy žalovaná své podání ze dne 15. 3. 2021 řádně doplnila k výzvě soudu a údajný nárok uplatnila i ve zdejším řízení, bránila by jeho projednání litispendence u jiného soudu.

26. Jak soud zjistil z e-mailu ze dne 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020, jakož i dopisy právního zástupce žalobkyně, žalovaná byla od ukončení účinnosti smlouvy opakovaně vyzývána k řádnému předání bytu podle smlouvy e-maily ze dne 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020, jakož i dopisy právního zástupce žalobkyně, avšak ani na jeden z uvedených e-mailů žalovaná neodpověděla.

27. Jak soud zjistil z e-mailů žalobkyně žalované ze dne 31. 8. 2020, ze dne 14. 10. 2020 a ze dne 8. 11. 2020, jež byly zaslány již po žalovanou tvrzeném odeslání klíčů žalobkyni, žalovaná měla možnost předejít škodám na straně pronajímatelů a povinnosti hradit bezdůvodné obohacení pronajímatelům, pokud by řádně oznámila žalobkyni či ostatním vlastníkům domu, že byt opustila, což však neučinila.

28. Jak soud zjistil z dopisu právního zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne 15. 7. 2022, dopis ze dne 15. 7. 2022 zněl: „V neposlední řadě má klientka v této věci navrhuje uzavřít dohodou o narovnání s tím, že mezi stranami budou narovnány sporné otázky jejich nájemního vztahu. Má klientka navrhuje, aby byl nájemní vztah ukončen ke dni 31. srpna 2020 s tím, že smluvní strany si vzájemně ničeho nedluží a nemají vůči sobě žádné pohledávky.“ Uvedeným dopisem žalovaná žalobkyni navrhla, že je ochotna se žalobkyní uzavřít dohodu o narovnání, kde se pronajímatelé vzdají všech dlužných částek a prodlouží žalované nájemní smlouvu do 31. 8. 2020. Dopis neobsahoval informaci o datu odstěhování se žalované z předmětného bytu. V podání k soudu ze dne 15. 3. 2021 žalovaná uvedla na jeho str. 4, že: „Žalovaná dále uvádí, že neuznává nárok žalobkyně od 9/2020 do 11/2020, neboť v tuto dobu se v předmětu nájmu nenacházela a klíče byly pronajímateli vráceny, jak ostatně již uvedla v průběhu svého vyjádření k žalobě.“29. Jak soud zjistil z vyjádření právního zástupce žalované ze dne 17. 9. 2020 v tomto řízení, žalovaná na konci str. 4 uvedla, že: „Žalovaná si je vědoma, že nájemní vztah trvá do 30. 9. 2020, a proto uhradí i nájem za měsíc září 2020 a není ničeho na nájemném dlužna.“ Z uvedeného je patrné, že žalovaná ještě 17. 9. 2020 předmětný byt užívala.

30. Jak soud zjistil ze Zákaznického listu ze dne 26. 11. 2020, č. 2004914 znějícího na částku 11 033 Kč, byl vystaven dodavatelem , jméno FO, - zámečnický servis pro odběratele, pana , jméno FO, , bytem , adresa, , za otevření zamčených dveří, za jednu vložku EWA 31 x 36, za montáž vložky a za jednu vložku EWA 36 x 41, za montáž vložky a sedm klíčů EWA, za výjezd a druhou cestu.

31. V daném případě soud zjistil rozpornost tvrzení žalované, když předtím, než začala tvrdit opak, tedy že byt již v srpnu 2020 opustila, když již v tom samém řízení žalovaná potvrdila, že ke dni 17. 9. 2020 byt ještě obývala. V návaznosti na uvedené tvrzení ze dne 17. 9. 2020 žalobkyně žalovanou i nadále vyzývala k předání bytu dne 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020.

32. Soud se zřetelem ke zjištěným skutečnostem vzal za rozhodující datum opuštění bytu žalovanou den 26. 11. 2020, když vycházel ze Zákaznického listu , jméno FO, ze dne 26. 11. 2020, ze kterého pro soud vyplynulo, že byt byl zpřístupněn žalobkyni k uvedenému datu a tudíž k uvedenému datu žalovaná opustila předmětný byt. Soud hodnotil uvedený důkaz jako důvěryhodný, vypovídající jasně, kdy došlo k odvrtání zámků u bytu. Soud jako den opuštění bytu žalovanou tudíž nevzal v potaz následující Záznam o otevření bytu ze dne 1. 12. 2020, podle kterého měl být byt otevřen až dne 1. 12. 2020 za přítomnosti žalobkyně, právního zástupce JUDr. , Anonymizováno, a , jméno FO, v 11.00 hod. pracovníkem Zámečnictví , jméno FO, , odvrtána zámková vložka typu FAB a došlo k její výměně za novou, čímž byl zpřístupněn byt, jehož posledním nájemcem byla žalovaná s tím, že přítomné osoby potvrdily, že byl byt při jeho otevření v zásadě vyklizen, ve dvou pokojích byly prázdné kartonové krabice, v kuchyni zůstala kuchyňská linka a plynový sporák s troubou, v koupelně plynový kotel a expanzní nádrž a ve vstupní hale sada sektorových skříněk. Všechno uvedené vybavení bylo v době, kdy byl byt poslednímu nájemci pronajat, jeho součástí. Byt nebyl vymalován, na některých místech se stará malba odlupovala, všechny místnosti s výjimkou kuchyně, WC a koupelny byly pokryty celoplošnou kobercovou krytinou. Elektrické hodiny stejně jako plynoměr na místě nebyly nalezeny, protože došlo k jejich odpojení. Po otevření bytu byla pořízena fotodokumentace, jež se stala přílohou uvedeného záznamu. Soud uvedený důkaz hodnotil jako záznam skutečnosti, která se stala právě 26. 11. 2020.

33. Jak soud zjistil z vyjádření žalované ze dne 15. 11. 2021, z e-mailu správkyně domu ze dne 15. 7. 2021, z nájemní smlouvy, z Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, z výpisu plateb z účtu č. , č. účtu, , z vyúčtováními za roky 2017 až 2019, z e-mailu správkyně domu Ing. , jméno FO, ze dne 15. 7. 2021, pokud šlo o doručování vyúčtování zálohových plateb za služby za roky 2017 až 2019, vyúčtování jí byla každoročně řádně doručena vždy k 30. 4. za předchozí rok, tj. 2017, 2018, 2019, a to nejpozději k 16.

5. Následujícího roku vzhledem k řádně neoznámeným osobám v bytě žalované, tj. z důvodu na straně žalované. Mezi stranami sporu bylo dohodnuto, že případný nedoplatek nebo přeplatek bude vzhledem k zanedbatelné výši převeden do dalšího roku. Podle vyúčtování za rok 2017 vznikl přeplatek 1 455 Kč, jenž byl započten do vyúčtování za rok 2018, kde vznikl nedoplatek 695 Kč, po započtení přeplatku z roku 2017, tj. 760 Kč, které byly převedeny do následujícího roku, za rok 2019 vznikl přeplatek 337 Kč, celkem výsledkem vyúčtování let 2017 až 2019 byl přeplatek 1 097 Kč. Uvedenou částku přeplatku použili pronajímatelé k úhradě škod způsobených žalovanou v rozsahu, ve kterém nestačila kauce 12 000 Kč, přičemž škody spojené s nepředáním bytu činily částku 15 518 Kč, v rozsahu částky 12 000 Kč byla použita kauce a částka 1 097 Kč byla započtena na zbývající škody. Žalobkyně svůj nárok započetla, tudíž by se měla žalovaná domáhat vydání částky 1 097 Kč, avšak není žalovaná oprávněna tak činit z důvodu započtení, resp. zániku nároku.

34. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy žalobkyně adresované žalované ze dne 25. 3. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26. 3. 2020, č. , Anonymizováno, , žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 48 000 Kč, konkrétně částku 43 500 Kč ke dni 25. 3. 2020, kterou žalovaná dlužila za nájem za měsíce leden, únor, březen a částku 4 500 Kč za poplatky spočívající v nákladech za vodu, odpad, elektřinu na chodbě. Zásilka byla žalované doručována na adresu , adresa, a dodána do datové schránky , právnická osoba, . dne 30. 3. 2020.

35. Jak soud zjistil z výzvy k zaplacení částky 66 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 873,60 Kč ze dne 26. 5. 2020 adresované žalované jednak na adresu , adresa, , jednak na adresu , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, , z podacích lístků , právnická osoba, . ze dne 27. 5. 2020, č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , z plné moci k právnímu zastupování žalobkyně udělené právnímu zástupci ze dne 26. 5. 2020, k uplatňování uvedených pohledávek včetně sepsání uvedené výzvy zplnomocnila žalobkyně Mgr. , jméno FO, dne 26. 5. 2020, který vyzval žalovanou na shora uvedené známé adresy k plnění dluhu, že uvedené výzvy byly dle detailní informace k zásilkám , právnická osoba, . dodány dne 8. 6. 2020.

36. Jak soud zjistil z výpisu z účtu č. , č. účtu, , z výzev žalované k předání bytu a z potvrzení o otevření bytu ze dne 29. 11. 2020, žaloba byla podána dne 15. 6. 2020, přičemž po uvedeném datu žalovaná nadále zasílala částky na účet žalobkyně, avšak k opakovaným výzvám k vyklizení bytu se nevyjadřovala, a byt nadále užívala. Klíče k zámku, který vyměnila, žalobkyni ani její zástupkyni nepředala doposud, ačkoliv žalobkyně vyzývala žalovanou k předání bytu opakovaně, a to písemně dne 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020. Žalobkyně v listopadu 2020 zaznamenala, že byt jeví známky opuštění, rozhodla se do bytu s dalšími spolumajiteli vstoupit. Do bytu bylo vstoupeno dne 29. 11. 2020 a bylo zjištěno, že byt byl již opuštěn. Byt jevil značné známky poškození, byl odpojen plynoměr i elektroměr a byt byl částečně vybydlený. K ukončení užívání předmětného bytu žalovanou došlo někdy během října či listopadu 2020 vzhledem k absenci součinnosti žalované ke dni zpřístupnění bytu žalobkyní dne 29. 11. 2020. Ode dne podání žaloby 15. 6. 2020 žalobkyni za žalovanou vznikly další pohledávky. Minimální měsíční výši obohacení žalované stanovila žalobkyně na částku 16 000 Kč měsíčně, která vycházela z Dodatku č. 1 k nájemní smlouvě a kterou žalovaná akceptovala, když uvedené platby žalobkyni v dané výši každý měsíc na nájemném a službách rovněž hradila. Žalobkyně se domáhala obohacení až do října 2020, tedy navíc částky 80 000 Kč za měsíce červen až říjen. Od 15. 6. 2020 doposud došlo k následujícím úhradám, a to dne 23. 6. 2020 žalovaná uhradila částku 16 700 Kč, dne 29. 6. 2020 žalovaná uhradila částku 12 800 Kč a dne 29. 7. 2020 žalovaná uhradila částku12 800 Kč. Rozdíl mezi uhrazenými částkami a vzniklým bezdůvodným obohacením žalobkyně do října 2020 se rovná částce 37 700 Kč, o kterou žalobkyně navýšila žalovanou částku.

37. Jak soud zjistil ze žaloby žalované podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , z procesního vyjádření žalované v pozici žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 6 a z výpisu z aplikace infosoud, žalovaná svou žalobou ze dne 29. 4. 2021 uplatnila svůj nárok z jí tvrzených neprovedených vyúčtování služeb žalobkyní v pozici žalované u Obvodního soudu pro Prahu 6, jenž je obecným soudem ostatních spoluvlastníků rodinného domu, v němž se nachází předmětný byt. Žalovanou uplatňovaná částka byla ve výši 105 100 Kč a spor je veden u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , spisová značka, a obsahuje skutková tvrzení, jež odpovídaly tvrzení žalované v jejím podání ve věci této ze dne 15. 3. 2021, že žalované nebyla doručena řádně žalobkyní vyúčtování služeb, proto jí tato z důvodu řádně nevyúčtovaných služeb dluží 102 700 Kč. Podání učiněné u zdejšího soudu dne 15. 3. 2021 v souvislosti s žalovanou uvedenou částkou neobsahovalo ničeho, především zde nárok nebyl nijak uplatněn ani jako vzájemný návrh, ani jako procesní obrana, přičemž žalovaná řádné uplatnění nároku i přes výzvu soudu a svůj příslib neprovedla. Soud dospěl k závěru, že procesní obrana žalované v této věci je neurčitá, resp. není i přes výzvu soudu ničeho žalovanou uplatňováno. Soud k neurčitým tvrzením o údajných nárocích žalované nepřihlížel, protože se nejednalo o řádné uplatnění nároku. Navíc má soud za to, že je zde překážka věci zahájené s odkazem na ustanovení § 84 odst. 1 o.s.ř., když zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Žalovaná o totožném nároku zahájila řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6, když pohledávka žalovanou u uvedeného soudu uplatněná přesahuje pohledávku uplatněnou žalovanou ve věci této vyjádřením ze dne 15. 3. 2021. Soud tudíž z důvodu litispendence s odkazem na § 84 o.s.ř. pro řízení zahájené žalovanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 vedené pod sp. zn. , spisová značka, , neboť uvedený nárok nelze zdejším soudem přezkoumávat, i kdyby žalovaná v uvedeném směru k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení a důkazy.

38. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z výpisu z katastru nemovitostí ve spojení s nájemní smlouvou, dodatkem k nájemní smlouvě, z výpisu z účtu žalobkyně a z výňatků z inzertních portálů, že žalobkyně je spoluvlastnicí rodinného domu č. p. , Anonymizováno, stojícího na pozemku parc. č. , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. V předmětné nemovitosti žalobkyně spolu s ostatními spoluvlastníky žalované pronajala nově zrekonstruovaný byt v prvním patře o dispozici 3+1 o podlahové ploše 100 m2. Žalobkyně společně s ostatními spoluvlastníky v postavení pronajímatele a žalovaná v postavení nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu týkající se předmětného bytu dne 30. 6. 2017. Doba trvání nájmu byla ujednána od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2018, následně došlo k automatickému prodloužení o jeden rok do 30. 9. 2019. Dne 16. 10. 2019 byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě, kde bylo ujednáno prodloužení nájmu na dobu určitou do 30. 4. 2020 a zároveň byla sjednána povinnost žalované hradit na nájemném ve výši 14 500 Kč a na službách spojených s nájmem 1 500 Kč, tj. částku 16 000 Kč měsíčně. Splatnost platby nájemného byla smlouvou sjednána na 25. den předcházející datu, za který se poplatek platí. Jak vyplynulo z dodatku k nájemní smlouvě, o jeho uzavření v říjnu 2019 žalovaná pravidelně prodlévala s platbami. Celkem na nájemném a poplatcích dle smlouvy žalovaná měla za měsíce říjen až prosinec zaplatit třikrát 16 000 Kč, celkem 48 000 Kč. Postupnými platbami uhradila žalovaná toliko 44 900 Kč. Ke dni 27. 12. 2019 žalovaná dlužila žalobkyni 3 100 Kč. Ode dne 27. 12. 2020 do dnešního dne žalovaná za užívání předmětu nájmu uhradila dne 27. 12. 2019 částku 16 000 Kč, jež byla částečně započítána na dluh za rok 2019 ve výši 3 100 Kč a částečně v rozsahu 12 900 Kč na nájemné a služby za měsíc leden 2020 splatné dne 25. 12. 2019, dne 27. 3. 2020 žalovaná uhradila celkem částku 13 200 Kč, jež byla započítána částečně v rozsahu 3 100 Kč na nájemné a služby za měsíc leden 2020 splatné dne 25. 12. 2019, částečně v rozsahu 10 100 Kč na nájemné a služby za měsíc únor 2020 splatné dne 25. 1. 2020, dne 29. 5. 2020 žalovaná uhradila částku 13 200 Kč jež byla částečně v rozsahu částky 5 900 Kč započítána na nájemné a služby za měsíc únor 2020 splatné dne 25. 1. 2020, částečně v rozsahu 7 300 Kč započítána na nájemné a služby za měsíc březen splatné dne 25. 2. 2020. Žalovaná uhradila platby za měsíce leden až březen se shora popsaným prodlením. Část platby za měsíc březen 2020 splatné dne 25. 2. 2020 a platbu za duben 2020 splatnou dne 25. 3. 2020 žalovaná v rozporu s nájemní smlouvou neuhradila vůbec. Jak soud zjistil z dodatku nájemní smlouvy ze dne 16. 10. 2019, byla žalovaná povinna ke dni 30. 4. 2020 vyklidit předmět nájmu. Přes opakované výzvy však žalovaná předmět nájmu nevyklidila a nadále jej bez právního titulu obývala. Žalobkyni tudíž vznikal ušlý zisk z pronájmu, resp. bezdůvodné obohacení žalované, jež je vyšší než sjednané platby nájemného dle nájemní smlouvy. Tržní nájemné v lokalitě se průměrně pohybuje ve výši 25 000 Kč měsíčně. I přes uvedenou skutečnost, vzhledem k pravděpodobné nutnosti vypracování znaleckého posudku na tržní nájemné v lokalitě, se žalobkyně domáhá žalobou pouze částky 16 000 Kč měsíčně, tj. částky nájemného a služeb dle ukončené nájemní smlouvy, a to rovněž za období po 30. 4. 2020, což je minimální obohacení na straně žalované za každý měsíc, kdy žalovaná byt bez právního titulu okupuje. Žalobkyně pro srovnání předložila nabídky nájmů srovnatelných nemovitostí v uvedené lokalitě. Žalobkyně se ve smyslu solidární povahy spoluvlastnictví v tomto řízení domáhala celé částky, kterou žalovaná pronajímatelům předmětu nájmu jako jeho spoluvlastníkům dluží z titulu neuhrazených plateb dle nájemní smlouvy a z titulu bezdůvodného obohacení.

39. Z nájemní smlouvy, z e-mailu žalované ze dne 28. 2. 2020 a odpovědi na e-mail žalobkyně ze dne ze dne 3. 3. 2020, z předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2020 včetně podacího lístku a doručenky, z emailu ze dne 23. 4. 2020 a z odpovědi ze dne 26. 4. 2020, z e-mailu ze dne 28. 5. 2020 a odpovědi ze dne 1. 6. 2020 ve spojení s předžalobní výzvou ze dne 26. 5. 2020 ve spojení s dodejkou, žalovaná od počátku roku několikrát žalobkyni a její zástupkyni sdělila, že nájemné hradit nebude a že se neodstěhuje, pokusům o osobní kontaktování v místě předmětu nájmu se žalovaná vyhýbá a před žalobkyní se zapírá, od bytu žalovaná v rozporu s nájemní smlouvou vyměnila zámek a neodpovídá na telefonáty. Žalovaná odkládala okamžik vyklizení bytu a žalobkyni tvrdila, že nájemné uhradí, či uhradila, ačkoliv tomu tak nebylo. Tudíž dne 26. 3. 2020 zaslala žalobkyně žalované další výzvu k úhradě, tentokrát formou doporučeného dopisu. K úhradě dlužných částek nedošlo. Dne 27. 5. 2020 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu prostřednictvím právního zástupce. Žalovaná oznámila žalobkyni, že se neodstěhuje ani do 31. 5. 2020 a svévolně své odstěhování opětovně „odložila“ do konce června 2020, což zdůvodnila pandemií koronaviru, zároveň oznámila, že nájemné uhradí a dlužné částky opět neuhradila, resp. opětovně uhradila pouze částečně. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila za užívání předmětu nájmu žalobkyni částku 56 700 Kč s příslušenstvím.

40. Z listinných důkazů uvedených shora ve spojení s dopisem , jméno FO, ze dne 30. 8. 2019 s doložkou o předání, z čestného prohlášení , jméno FO, o předání dopisu, z komunikací mezi právní zástupkyní žalované, , jméno FO, a panem , jméno FO, , včetně příloh e-mailů, z čestného prohlášení , jméno FO, k podpisu dodatku, z dodatku k nájemní smlouvě ze dne 16. 10. 2020, z trestního oznámení ze dne 10. 11. 2020 doručeným místnímu oddělení Policie ČR dne 30. 11. 2020, že žalovaná uzavřela dne 30. 6. 2017 s žalobkyní nájemní smlouvu na dobu určitou do 30. 9. 2018, následně došlo k jejímu automatickému prodloužení o 1 rok do 30. 9. 2019. Dne 31. 8. 2019 oznámila žalobkyně žalované svým dopisem ze dne 30. 8. 2019, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem a že tedy nájemní vztah skončí dne 30. 9. 2019. Žalované bylo ústně nabídnuto prodloužení smlouvy ještě do 31. 12. 2019, toto nepřijala. Nájem tedy skončil dne 30. 9. 2019. Dopis žalobkyně byl žalované předáván osobně synem žalobkyně , jméno FO, . Žalovaná jej převzala, ale odmítla jakékoliv převzetí potvrdit. Převzetí tedy potvrdil svědek předání dopisu, paní , jméno FO, , dřívějším jménem Marešová, nar. 30. 1. 1985. Následně se na žalobkyni dne 3. 10. 2019 obrátila právní zástupkyně žalované, advokátka , jméno FO, , kterou dle přiložené plné moci žalovaná zmocnila jednat za žalovanou ve věci nájmu. Advokátka žalobkyni sdělila, že se domnívá, že se nájem automaticky prodloužil. Žalobkyně následně poskytla advokátce své vyjádření společně s dopisem ze dne 30. srpna 2019 a strany se shodly na právním názoru, že nájem skončil k 30. 9. 2019. Následně bylo právní zástupkyní žalované a synem žalobkyně, , jméno FO, , dohodnuto znění dodatku nájemní smlouvy. Řádně zmocněná právní zástupkyně žalované explicitně odsouhlasila znění dodatku, navýšení nájmu a platby za služby, jakož i prodloužení doby nájmu do 30. 4. 2020. Podpis dodatku byl dohodnut na den 16. 10. 2019. V tento den a dohodnutý čas se zástupkyně žalobkyně , jméno FO, dostavila na místo podpisu. Žalovanou jí bylo sděleno, že si ještě dodatek potřebuje prostudovat, zástupkyně žalobkyně tedy žalované ponechala za pronajímatele podepsaný dodatek. Následně žalovaná po prostudování dodatku donesla dodatek č. 1 k nájemní smlouvě zástupkyni žalobkyně a tento jí osobně předala, dodatek byl podepsaný v kolonce „Nájemce“. Žalobkyně důvodně předpokládala, že žalovaná dne 16. 10. 2019 dodatek k nájemní smlouvě skutečně osobně podepsala. Žalovaná navíc následně hradila nájemné v souladu s podepsaným Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě, ačkoliv ve vyjádření ze dne 17. 9. 2020 uvedla, že „podpis na dodatku není její“ a navrhla jeho písmoznalecké zkoumání.

41. Pokud šlo o tabulku s přehledem placení nájemného a služeb vypracovanou žalovanou ve spojení s příslušnými výpisy z účtu, platby v tabulce uvedené měly právní důvod spočívající v úhradě dluhů žalované na nájemném a službách, tudíž nejsou dány podmínky vzniku nároku na bezdůvodné obohacení. Navíc právo na vrácení obohacení nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen podle § 2997 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a že učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat podle § 2992 o. z. Žalovaná platila zálohy na služby vyšší dobrovolně, když vyplývaly z dohody stran, obdobně ve vztahu k platbám za dobu od července do září 2017.

42. Jak soud zjistil z Potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 2. 2023 od , právnická osoba, , že žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne 14. 2. 2023 částku 14 500 Kč z titulu nájmu za měsíc listopad 2020.

43. Soud vzal na zřetel z důvodu ekonomie sporu námitku promlčení bezdůvodného obohacení uplatňovaného žalovanou vznesenou žalobkyní, neboť žalovaná poprvé tvrdila existenci bezdůvodného obohacení poprvé v rámci podání ze dne 15. 3. 2021, ve kterém uvedla, že má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení s odkazem na svou tabulku úhrad. Ačkoliv žalovaná neunesla ohledně svých tvrzení důkazní povinnost, přisvědčil soud žalobkyni, že jakékoliv pohledávky vzniklé žalované do 15. 3. 2018 za žalobkyní by se zřetelem k jí vznesené námitce promlčení byly z důvodu uplynutí obecné promlčecí doby promlčené.

44. Pokud šlo o opuštění bytu žalovanou, vzal soud za prokázané nájemní smlouvou citovanou shora ve spojení s Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě, z výzev k předání bytu ze dne 1. 6. 2020, 29. 6. 2020, 31. 8. 2020, 14. 10. 2020 a 8. 11. 2020, z dopisu právního zástupce žalované ze dne 15. 7. 2020, ze Záznamu o otevření bytu ve spojení s tabulkou žalované, že podle čl. IV odst. 4 nájemní smlouvy se žalovaná jako nájemce zavázala předmět nájmu vyklidit a vyklizený předat pronajímateli, nejpozději v den skončení nájmu. Ke skutečnému opuštění bytu žalovanou došlo dne 26. 11. 2020. Žalovaná přitom byla povinna předat byt v řádném stavu a čistý s přihlédnutím k běžnému opotřebení. A pokud to bylo nezbytné vzhledem ke stavu opotřebení bytu, jej měla na vlastní náklady uvést do původního stavu. Žalovaná měla dle svých tvrzení opustit předmětný byt v srpnu 2020 bez notifikace žalobkyně, k čemuž žalovaná doložila podací lístky s tvrzením, že klíče k bytu zaslala poštou v srpnu, tudíž údajným neúspěšným doručením klíčů měl být předmětný byt řádně předán. Žalovaná porušila svoji povinnost z nájemní smlouvy a jejího Dodatku č. 1, když ke dni 30. 4. 2020, kterým měl skončit nájem předmětného bytu, tento žalobkyni nepředala, tudíž se dostala do prodlení s plněním uvedené povinnosti a byt užívala protiprávně. Nebezpečí škod z žalovanou vyvolaného stavu šlo za ní, když platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Pokud se žalovaná za uvedeného protiprávního stavu, jež sama vyvolala, a není jisté, kdy předmětný byt opustila, a to bez jakékoliv notifikace či odpovědi na výzvy, je třeba k její tíži přičíst, že pronajímatelé bytu si mohli všimnout opuštění až později. Soud vyšel v konkrétním případě z data uvedeného zámečníkem , jméno FO, dne 26. 11. 2020, kdy provedl odvrtání starých a montáž nových zámků.

45. Po právní stránce soud rozhodl se zřetelem k ustanovením § 2235an zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), která upravují nájem bytu a domu. Podle § 2235 odst. 1 o. z., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednání zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2237 smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Pokud jde o skončení nájmu, vycházel soud z ustanovení § 2285 o. z., podle kterého pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Podle § 2286 odst. 1 věty prvé o. z., výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Podle § 2287 o. z., nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době podle § 2288 odst. 1 a odst. 2 o. z. Podle § 2292 o. z., nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Podle § 574 o. z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 582 odst. 1 o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Podle odst. 2 není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona. Podle § 2235 odst. 1 o. z., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2246 odst. 1 o. z., strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle odst. 2 cit. ust. neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek. Podle § 2291 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

46. Soud tedy vzal provedeným dokazováním za prokázané, že Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě byl platně sjednanou změnou nájemní smlouvy a žalovaná byla povinna od 1. 10. 2019 hradit žalobkyni zvýšené částky na nájemném a službách, a to 16 000 Kč měsíčně. Žalovaná dokonce začala sama hradit zvýšenou částku, neboť věděla, že by jinak nájemní smlouva řádně skončila již k původnímu datu 30. 9. 2019, když po uvedeném datu by žalovaná užívala předmětný byt bez právního důvodu využívajíce omylu žalobkyně, že došlo k řádnému prodloužení dodatkem. V takovém případě by bylo třeba zjistit nájem v místě a čase obvyklý.

47. Dále vzal soud za prokázané provedeným dokazováním, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že poštovní zásilkou žalobkyni klíče předala. Navíc takový postup byl v rozporu s nájemní smlouvou a opakovanými výzvami žalobkyně žalované k předání bytu a rovněž s vědomostí žalované, že žalobkyně se v domě v srpnu nevyskytuje, tudíž v konkrétním případě jakékoliv nedoručení je třeba přičíst k tíži žalované, která způsobila shora uvedená porušení. Předmětný byt nebyl vyklizen, nýbrž byl ještě dne 17. 9. 2020 žalovanou obýván, jak potvrdil její právní zástupce v podání dne 17. 9. 2020, tudíž nebyl a nemohl být žalovanou vůbec předán způsobem uvedeným v nájemní smlouvě a jejím dodatku podle § 2292 o. z.

48. Z dokazování naopak vyplynulo užívání předmětného bytu žalovanou do 26. 11. 2020, když byl byt otevřen na žádost žalobkyně specializovanou firmou, protože žalovaná nereagovala na žádné výzvy žalobkyně k vyklizení. Žalovaná byt nepředala žalobkyni v dohodnuté lhůtě, tudíž nebyl naplněn § 2292 o. z. V užívání předmětného bytu bránila sama žalovaná, která v něm bydlela i v době po skončení nájmu. V řízení bylo rovněž prokázáno, že klíče od předmětného bytu žalobkyni ani jinému pronajímateli předány žalovanou řádně nebyly. K otevření předmětného bytu zámečníkem na pokyn žalobkyně došlo na konci listopadu, konkrétně k 26. 11. 2020. Byt byl prokazatelně otevřen zámečníkem dne 1. 12. 2020, čímž vznikla žalobkyni jednáním žalované škoda ve výši 11 033 Kč.

49. Podáním ze dne 28. 2. 2023 navrhla žalobkyně změnu žaloby, přičemž ji soud usnesením ze dne 2. 3. 2023 podle § 95 o.s.ř. připustil ve znění: „I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 934,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 68 934,66 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 034,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně od 28. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení spočívající v soudním poplatku nákladech právního zastoupení, do tří dnů od právní moci rozsudku.“ Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že odvolací soud je toho názoru, že k řádnému předání bytu došlo až dne 29. 11. 2020, kdy si žalobkyně zjednal přístup do bytu za pomoci zámečníka, tudíž pokud žalovaná byt řádně nepředala, nelze žalobkyni přičítat k tíži, že byt převzala až na konci listopadu 2020. Požadavek žalobkyně na náhradu za užívání bytu do konce října 2020 je tudíž důvodný.“ V návaznosti na tento právní názor odvolacího soudu žalobkyně tudíž změnila žalobu tak, že se domáhá nájemného rovněž za období měsíce listopadu 2020, a to až do dne 29. 11. 2020, kdy byl byt předán žalobkyni, přičemž nárok žalobkyně za období těchto 29 dní, kterého se domáhá, činí částku 14 016,66 Kč. Částka za poměrnou část měsíce byla vypočtena jako podíl (29/30) * 14 500 Kč, kdy užívání do předání trvalo 29 dní z celkových 30 dní v měsíci listopadu.

50. Pokud šlo o služby spotřebované a neuhrazené žalovanou v roce 2020, žaloba byla podána v okamžiku, kdy žalovaná v bytě stále ještě bydlela a neplatila (ani nájem ani za služby), žaloba byla za tímto účelem dne 7. 12. 2020 po odstěhování žalované změněna podáním žalobkyně ze dne 7. 12. 2020, protože bezdůvodné obohacení žalované po dobu trvání soudního řízení stoupalo. Žalobkyně se domáhala plateb za rok 2020 a v okamžiku zmíněných podání návrhu ze dne 7. 12. 2020 se domáhala svých nároků podle smlouvy, kdy reálnou spotřebu v bytě ještě neznala. Mohla se tedy domáhat pouze příslušných zálohových plateb. Žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení, že se co do užívání služeb žalovanou za rok 2020 domáhá částky 12 034,44 Kč, podle vyúčtování nedoplatku za rok 2020, a to namísto částky 15 000 Kč, která vyplývala ze záloh dle nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 1 (platby leden až říjen 2020 – 10 měsíců * 1.500,- Kč), když vyúčtování služeb za rok 2020 bylo žalované doručeno dne 28. 4. 2021 a žalovaná obsahem vyúčtování souhlasil. Ke splatnosti částky 12 034,44 Kč došlo nejpozději ke dni 28. 8. 2021 podle § 7 odst. 3 zákona o službách, tj. 4 měsíce od doručení vyúčtování). Žalovaná za spotřebované a nezaplacené služby za rok 2020 (vodné a stočné, elektřinu ve společných prostorech a odvoz odpadu) žalobci dlužila částku 12 034,44 Kč vyplývající z vyúčtování s příslušným úrokem z prodlení od 28. 8. 2021 do zaplacení.

51. Pokud šlo o nájemné a bezdůvodné obohacení žalované, pak nájemné dle nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 1 činilo 14 500 Kč. Žalovaná v listopadu 2019 začala významně prodlévat s placením nájmu, až jej přestala hradit úplně. Žalovaná posílala různé částky, které žalobkyně započetla na nejdříve splatné závazky (nájem a služby). Po započtení všech úhrad žalované zaslaných v roce 2019 na všechny splatné závazky v roce 2019, tedy nájemné i služby, vznikl k 31. 12. 2019 celkový přeplatek 12 900 Kč částečně započtený na úhradu nájemného za leden 2020, splatného ke konci roku 2019. V tomto řízení se žalobkyně domáhala dlužných částek za užívání předmětu nájmu žalovanou v období roku 2020. Od počátku roku 2020 až do měsíce října 2020 vznikala žalované každý měsíc povinnost hradit žalobkyni částku 14 500 Kč. Za měsíc listopad 2020 (29 dní) měla žalovaná uhradit částku 14 016,66 Kč.

52. Za užívání bytu od ledna 2020 zaplatila žalovaná celkem částku 81 600 Kč včetně přeplatku z roku 2019 ve výši 12 900 Kč. Do října 2020 vznikl žalované dluh za užívání bytu bez služeb ve výši 63 400 Kč (145 000 – 81 600). Žalobkyně se v rámci žaloby za užívání bytu žalovanou tedy domáhá celkem částky 77 416,66 Kč, a to částky 63 400 Kč za užívání do října 2020 a shora zmíněné částky 14 016,66 Kč za část měsíce listopadu 2020.

53. Kauce žalované byla použita k náhradě škod na straně pronajímatelů v důsledku porušení povinnosti žalované předat byt po ukončení nájmu, a to na úhradu služeb zámečníka při otevření bytu ve výši 11 033 Kč a obnovení odběru elektrické energie , Anonymizováno, 4 485 Kč. Částku 15 518 Kč žalobkyně započetla na kauci složenou ve výši 24 000 Kč, kdy v uvedeném 15 518 Kč byla kauce využita na náhradu daných škod.

54. Žalobkyně vycházejíc z kauce 24 000 Kč, měla žalované z této vrátit v rozsahu částky 8 482 Kč (24 000 Kč - 15 518 Kč), avšak uvedený zbytek využila na úhradu jiných splatných pohledávek.

55. S účinností od 1. 10. 2019 byla žalovaná povinna hradit částku 14 500 Kč jako nájemné a částku 1 500 Kč jako zálohu na služby. V říjnu až prosinci 2019 žalovaná platila pravidelněji nižší částky na nájemném, v lednu až listopadu 2020 žalovaná uhradila několik málo částek a pak již nic.

56. Jak soud zjistil z potvrzení , právnická osoba, o úhradě ze 14. 2. 2023, žalobkyně rozšířila žalobu o náhradu nájemného za měsíc listopad 2020 dne 28. 2. 2023, tj. 14 dnů poté, co žalovaná uhradila na účet žalobkyně částku 14 500 Kč s poznámkou „, adresa, nájem listopad 2020“, čímž jednoznačně určila účel platby. Tuto skutečnost žalovaná doložila na posledním jednání ve věci potvrzením , právnická osoba, o úhradě ze 14. 2. 2023. Poměrná část za nájem na měsíc listopad 2020 však není 29 dní, ale 26 dní, neboť z dokazování vyplynulo, že žalobkyně si zjednala přístup do bytu 26. 11. 2020 podle zákaznického listu/daňového dokladu , jméno FO, , tj. nikoli 29. 11. 2020, tudíž poměrná část činí 12 567 Kč (vypočtena jako podíl (26/30) x 14 500 Kč, kdy užívání do předání trvalo 26 dní z celkových 30 dní v měsíci listopadu. Za listopad tudíž měla žalovaná na nájemném přeplatek 1 449 Kč.

57. Soud vycházel z názoru odvolacího soudu a zohlednil veškeré platby, které žalovaná po dobu trvání nájmu na nájemném učinila, nikoli pouze platby učiněné od 25. 9. 2019 do 29. 7. 2020. Veškeré platby, jež žalovaná činila, byly platbami na nájem či služby a takto byly ostatně též vždy označeny vyjma platby kauce, přičemž úhrada první části byla potvrzena v samotné nájemní smlouvě, další pak byla označena jako kauce v rámci bezhotovostního převodu. Žalovaná uvedenými platbami plnila své závazky z nájemní smlouvy, přičemž podle § 1933 o. z., se uvedená plnění započtou na nejdříve splatné závazky, neboť se jedná ve všech případech o závazky nezajištěné. K jejich započtení na nejstarší neuhrazené závazky tedy došlo ze zákona ihned po jejich platbě, tudíž nedošlo k žalobkyní namítanému promlčení uvedených částek.

58. Pokud šlo o rok 2017, byla žalovaná povinna hradit nájem za 3 měsíce, a to ve výši 12 000 Kč měsíčně, tj. celkem 36 000 Kč. Nájemné bylo splatné vždy do 25. dne předcházejícího měsíce. Podle výpisu z účtů, které jsou založeny ve spisu, uhradila žalovaná na toto období na nájemné částku 36 000 Kč a platby provedla v září, říjnu a listopadu, tudíž za rok 2017 nevznikl na nájemném žádný přeplatek či nedoplatek.

59. Pokud šlo o rok 2018, byla žalovaná podle nájemní smlouvy povinna hradit nájem za 12 měsíců ve výši 12 000 Kč měsíčně, tj. celkem částku 144 000 Kč. Na nájemném za leden a únor 2018 žalobkyně poskytla žalované slevu 3 000 Kč z důvodu omezení užívání bytu pro rekonstrukci oken, plynu a elektřiny. Celkem měla žalovaná za rok 2018 povinnost uhradit na nájemném částku 141 000 Kč. Z výpisů z účtu založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná v měsících prosinec 2017 až listopad 2018 uhradila na nájemném na účet žalobkyně částku 150 000 Kč, tudíž za rok 2018 žalovaná zaplatila na nájemném o 9 000 Kč více.

60. Pokud šlo o rok 2019, byla žalovaná podle nájemní smlouvy povinna hradit nájem za 12 měsíců, a to ve výši 12 000 Kč měsíčně za měsíce leden až září 2019, a částku 14 500 Kč měsíčně za měsíce říjen až prosinec 2019, tj. celkem částku 151 500 Kč. Z výpisů z účtu založených ve spisu vyplývá, že žalovaná v měsících prosinec 2018 až listopad 2019 uhradila na nájemném na účet žalobkyně částku 149 000 Kč, tj. ex lege byl na nájem za r. 2019 nejprve započten výše uvedený přeplatek za r. 2018 ve výši 9 000 Kč co do zbytku platby žalobkyně učiněné v prosinci 2018 až listopadu 2019, tudíž po provedených platbách měla žalovaná přeplatek 6 500 Kč.

61. Pokud šlo o rok 2020, byla žalovaná povinna hradit na nájemném, resp. náhradě nájemného, částku 14 500 Kč měsíčně za měsíce leden až říjen bez listopadu, jenž požadován posledním rozšířením žaloby a který byl již zaplacen, tj. celkem částku 145 000 Kč. Za období prosinec 2019 až říjen 2020 uhradila žalovaná na nájemném dle výpisu z účtů na účet žalobkyně částku 79 200 Kč. Podle zákona byl na nájem za r. 2020 započten nejprve výše uvedený přeplatek žalované na nájemném ve výši 6 500 Kč a dále platby ve výši 79 200 Kč. Za období leden až říjen 2020 tak žalované vznikl nedoplatek na nájemném, resp. náhradě nájemného za období po skončení nájmu ve výši 59 300 Kč.

62. Jak bylo v řízení prokázáno, obě kauce uhrazené žalovanou činily dohromady částku 24 000 Kč. V uvedeném byl soud vázán rovněž názorem odvolacího soudu, který dal žalobkyni za pravdu, že byla oprávněna oproti kauci započítat své pohledávky z titulu práva na úhradu částky 4 485 Kč za obnovu dodávek elektrické energie, a rovněž pohledávku ve výši 11 033 Kč za zámečnické práce spočívající ve zjednání přístupu do předmětného bytu, což žalobkyně učinila. Z kauce se tak na dlužný nájem ve výši 59 300 Kč započetla zbývající částka, tj. 8 482 Kč.

63. Žalovaná učinila zápočet oproti dlužnému nájemnému svoji pohledávku ve výši 3 295 Kč z titulu práva na vyplacení úroku z 1. kauce, a to ode dne od 1. 7. 2017 do 26. 11. 2020, kdy byl byt zpřístupněn žalobkyni, a svoji pohledávku ve výši 3 242 Kč z titulu práva na uhrazení úroku z 2. kauce, a to ode dne 21. 7. 2017 rovněž do 26. 11. 2020, a to v obou případech požaduje žalobkyně pouze roční úrok ve výši zákonné sazby podle § 2254 odst. 2 o. z., tj. 8,05% ročně z dlužné částky, ač by mohla dle komentářové literatury požadovat obvyklý úrok, který je požadován za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

64. Po zohlednění výše uvedeného zápočtu na kauce a započtení úroků z obou kaucí zbyl dluh na nájmu do října 2020 ve výši 44 281 Kč, oproti kterému žalovaná započetla svůj přeplatek na náhradě nájemného za měsíc listopad 2020 ve výši 1 449 Kč. Na nájemném tak žalobkyně dlužila částku 42 832 Kč, kterou nato uhradila žalobkyni.

65. Pokud šlo o nedoplatky žalované na službách spojených s nájmem, pak uvedený nárok je se zřetelem k názoru odvolacího soudu nedůvodný, když se nelze domáhat nedoplatků na zálohách, s ohledem na skutečnost, že se jedná o období, která již měla být vyúčtována, avšak žalovaná dosud žádná řádná vyúčtování, která by splňovala zákonné náležitosti, neobdržela.

66. Podáním ze dne 28. 2. 2023 žalobkyně navrhla změnu žaloby, která navazovala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 70 Co 363/2022-204, a to ve znění, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 80 969,10 Kč s příslušenstvím, konkrétně na částku 68 934,66 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení žalované za užívání bytu žalovanou v roce 2020 a částku 12 034,44 Kč s úrokem z prodlení z titulu nedoplatku na službách za rok 2020. Změna byla připuštěna zdejším soudem dne 2. 3. 2023 v rámci usnesení č. j. 27 C 138/2020-216.

67. V rámci ústního jednání dne 4. 4. 2023 žalovaná sdělila, že v průběhu února 2023 na účet správkyně domu, tedy na účet uvedený v nájemní smlouvě, uhradila částku 14 500 Kč a v rámci svého podání ze dne 12. 5. 2023 pak žalovaná dále uvedla, že na stejný účet hodlá poukázat částku 42 832 Kč. Žalobkyně potvrdila přijetí částky 14 500 Kč, zaslána na chybný účet dne 14. 2. 2023, předána žalobkyni dne 16. 5. 2023, dále přijetí částky 42 832 Kč zaslána na chybný účet dne 14. 5. 2023, předána žalobkyni dne 16. 5. 2023, přičemž podle § 1908 o. z., dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.“ V případě peněžitých plnění hrazených bezhotovostně je řádnou úhradou úhrada na účet, který si strany dohodnou, pokud taková dohoda není, tak na účet, který věřitel dlužníku za účelem úhrady sdělí. Žalovaná částka je dluhem z bezdůvodného obohacení splatného k výzvě věřitele, nikoliv dluhem ze smlouvy. Neexistuje zde žádná dohoda stran. Žalovaná tedy měla hradit na účet, který jí byl sdělen za účelem úhrady, nikoliv účet dle již neplatné nájemní smlouvy, který nadto již není správkyní domu využíván, a proto platba dne 14. 2. 2023 nebyla (ani nemohla být) žalobkyní vůbec zaznamenána. Teprve v návaznosti na tvrzení žalované dne 4. 4. 2023 byly dané skutečnosti zpětně prověřovány v bance. Ostatně i z důvodu budoucích plateb na chybný účet byl již v předžalobní výzvě ze dne 26. 5. 2020 specifikován účet 115-7948770247/0100 jako účet, kam má žalovaná provést úhradu žalované částky. Jedině a pouze úhrady na tento účet by bylo lze považovat za řádné ve smyslu zákona.

68. Podle § 1932 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.

69. Soud usnesením ze dne 17. 5. 2023 zastavil řízení co do částky 41 724,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 14 400 Kč od 8. 6. 2020 do 6. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 724,11 Kč od 7. 12. 2020 do 15. 5. 2023 s tím, že po právní moci usnesení bude v řízení pokračováno ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 27 210,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 210,55 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení a částky 12 034,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 12 034,44 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení.

70. Pokud jde o započtení uvedených plateb, jak jej žalobkyně činí v podání z 16. 5. 2023, uvedené platby již započteny byly ze zákona. V daném případě se nejedná o jeden dluh podle § 1932 o. z., Pokud jde o nájemné za jednotlivé měsíce, jedná se u každého nájmu o samostatný dluh, za každý měsíc má tento dluh jinou splatnost a samostatně se tyto dluhy též promlčují. Stejně tak, pokud se jedná o náhradu nájemného po skončení smlouvy, vzniká tento nárok samostatně za každý den užívání bytu po končení nájmu a za každý den se tato náhrada též samostatně promlčuje. Jelikož se tedy jedná o více samostatných dluhů, je třeba přihlédnout k § 1933 odst. 1 o. z., je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný“. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že v případě několika dluhů stejného druhu je dlužník oprávněn určit, na jaký dluh má být plnění započteno (teprve neučiní-li tak, uplatní se pravidla uvedená v § 1933 o. z. Žalovaná však jednoznačně určila, na které dluhy mají být obě plnění použita, a tedy úhradou došlo k započtení tak, jak určila žalovaná.

71. Vyčíslení ve vyjádření žalované z 10. 5. 2023 obsahu tabulky nájemného, kterou žalovaná již dříve předložila, pokud jde o uhrazené platby, odpovídá a koresponduje zcela i s předloženými výpisy z účtu žalované. A i odvolací soud jasně vyjádřil svůj názor, že je třeba přihlédnout ke všem platbám žalované od počátku nájemního vztahu. Přeplatky na nájemném automaticky započítávaly ze zákona na další nejdříve splatné nájemné, a promlčení pohledávky jejímu započtení nebrání, nastalo-li až poté, co se setkala s pohledávkou, na niž se zápočet provádí.

72. Pokud šlo o doručování řádných vyúčtování žalobkyní žalované, pak vzal soud za prokázané, že doručování vyúčtování vhazováním do schránek tak, jak jej popisovala žalobkyně, se jevilo soudu jako neprůkazné, když navíc vyúčtování, kterými byl proveden důkaz, nesplňovala zákonné náležitosti řádného vyúčtování a nebyla dostatečně nesrozumitelná, když absentovalo datum a podpis osoby, která vyúčtování vyhotovila, což soud zkoumal z úřední povinnosti, tudíž uvedená vyúčtování nevyvolaly splatnost vyúčtování tak, jak uváděla žalobkyně.

73. Pokud šlo o datum zpřístupnění bytu, z průkazného účetního dokladu firmy , jméno FO, vyplynulo, že byl byt zpřístupněn dne 26. 11. 2020.

74. Ohledně úroku z jistoty vycházel soud z § 2254 odst. 2 o. z., že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

75. Jakákoli odchylka od uvedené úpravy v neprospěch nájemce je pochopitelně neplatná na základě § 2235 o. z., který stanoví: Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.76. „Zákonná sazba úroků je sazba podle § 1802 o. z.. Může být stanovena právním předpisem, jinak jde o obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy“.

77. Z uvedeného je tedy zjevné, že žalovaná mohla požadovat i úrok vyšší než požaduje, ve skutečnosti požaduje úrok v takové výši, jako by se jednalo o zákonný úrok z prodlení. Pokud by žalobkyně pozorně četla např. vyjádření 14. 7. 2022, byla by jí tato skutečnost již známa.

78. Mezi účastnicemi řízení nebylo sporné uzavření nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2017, jejímž předmětem byl nájem bytu o dispozici 3+1 v prvním patře domu č. p. , Anonymizováno, stojícího na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Sporným bylo, zda byl k této nájemní smlouvě uzavřen dodatek č. 1 datovaný 16. 10. 2019, sporným rovněž bylo, do kdy žalovaná předmětný byt užívala. Tyto dvě sporné otázky pak mají zásadní vliv na posouzení uplatněného nároku, když ovlivňují jak částku, kterou byla žalovaná povinna platit, tak i dobu, po kterou tak měla činit. Dodatek č. 1 byl mezi účastnicemi řádně uzavřen, když sama žalovaná potvrdila, že s jeho obsahem byla seznámena, souhlasila s ním včetně výše nájmu a úhrady za služby. Svou vůli být vázána dodatkem č. 1 dala žalovaná v e-mailu, který prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala dne 10. 10. 2019 právní zástupkyni žalobkyně. V tomto e-mailu, jakož i předcházejícím e-mailu ze dne 9. 10. 2019 je jasně uvedeno, že žalovaná souhlasí s finančními podmínkami a je připravena dodatek podepsat. Žalovaná rovněž v tomto řízení potvrdila svou vůli se obsahem dodatku č. 1 řídit. Lze tak jednoznačně uzavřít, že z projevu vůle obou účastnic je zřejmý oboustranný souhlas s obsahem dodatku č. 1, jakož i vůle být jím nadále vázány a jednat dle jeho obsahu. Souhlasným projevem vůle obou účastnic tak došlo k platnému uzavření dodatku č. 1 k nájemní smlouvě. Žalované tedy vznikla povinnost hradit počínaje říjnem 2019 nájemné 14 500 Kč měsíčně a zálohu na služby 1 500 Kč měsíčně, nájem byl sjednán do 30. 4. 2020. Žalovaná neprokázala své tvrzení, že klíče od bytu zaslala žalobkyni poštou. Žalovaná předkládala podací lístek, na němž byla uvedena váha zásilky, které byla dle žalované těžší, než obvykle bývají zásilky obsahující jen písemnosti, což mělo být dokladem o tom, že obsahem zásilky byly klíče. Z takového důkazu však nelze učinit závěr, že klíče skutečně obsahem zásilky byly. Předat vyklizený byt při skočení nájmu zpět pronajímateli je přitom dle § 2292 o. z., nájemce. Žalovaná tedy byla povinna byt předat žalobkyni, nebylo povinností žalobkyně, aby sledovala, zda a kdy žalovaná byt opouští. Pokud žalovaná byt řádně nepředala, nelze žalobkyni přičítat k tíži, že byt převzala až na konci listopadu 2020. Požadavek žalobkyně na náhradu za užívání bytu do konce října 2020 je tudíž důvodný. Na základě dodatku č. 1 k nájemní smlouvě žalobkyně žalobou požadovala úhradu dlužného nájemného a dlužných záloh na služby od října 2019 do skončení nájmu 30. 4. 2020.

79. Problematiku vyúčtování záloh za služby řeší zák. č. 67/2013 Sb., ve znění zák. 104/2015 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. V jeho § 7 je stanoveno, že skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Po uplynutí zúčtovacího období již není možné, aby pronajímatel po nájemci požadoval zaplacení záloh, pronajímatel má poté právo domáhat zaplacení případného nedoplatku na poskytnutých službách viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015. Po uplynutí výše uvedené lhůty k vyúčtování záloh již žalobkyni nelze přiznat sjednané zálohy, vyúčtování však žalobkyně nepředložila, tudíž nelze seznat, jaký byl její nárok, ani nakolik je důvodná procesní obrana žalované.

80. Pokud šlo o nárok žalobkyně vůči žalované vzniklý po skončení nájmu počínaje květnem 2020. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Občanský zákoník tak otázku úplaty za bezesmluvní užívání bytu řeší nově tak, že pronajímateli dává právo na to, aby mu nájemce platil náhradu ve výši nájemného, čímž byla nahrazena předchozí praxe, která vyžadovala zjištění výše nájemného obvyklého v místě a čase. V tomto případě to znamená, že žalovaná byla povinna od 1. 5. 2020 hradit žalobkyni nájemné sjednané v dodatku č 1 k nájemní smlouvě, tj. ve výši 14 500 Kč měsíčně. Žalobkyni za toto období nevzniklo právo na zaplacení záloh na služby, ale vzniklo jí právo na náhradu za služby skutečně poskytnuté. I za toto období tak bylo nezbytné, aby žalobkyně předložila vyúčtování služeb.

81. Jak plyne přímo z nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2017, složila žalovaná v hotovosti při podpisu smlouvy kauci 12 000 Kč (viz čl. V.4. nájemní smlouvy). Žalovaná tvrdila, že po uzavření nájemní smlouvy na žádost žalobkyně uhradila další kauci 12 000 Kč, což dokládala výpisem z účtu ze dne 20. 7. 2017, v němž je platba 12 000 Kč označena jako „, adresa, “, a e-mailem ze dne 19. 7. 2017, ve kterém oznámila úhradu kauce , jméno FO, , která jednala za žalobkyni. Soud prvního stupně na základě těchto důkazů na jednu stranu uvedl, že platba 12 000 Kč byla jasně vymezena jejím účelem, tj. jednalo se o kauci (viz odstavec 11 odůvodnění), žalovaná hradila dvě kauce, tj. platba ze dne 20. 7. 2017 byla navýšením složené kauce na celkových 24 000 Kč. Tento závěr vyplývá jednak z označení platby jako kauce, a rovněž z e-mailové komunikace, když v e-mailu ze dne 17. 7. 2017 žádala , jméno FO, jednající za žalobkyni, aby jí žalovaná zaslala scan nájemní smlouvy a zálohu 12 000 Kč, na to jí žalovaná odpověděla e-mailem ze dne 19. 7. 2017, že kauci odeslala. Na základě těchto důkazů tak bude soud prvního stupně v dalším řízení vycházet z toho, že žalovaná složila kauci celkem 24 000 Kč, a tato kauce měla být při skončení nájmu vyúčtována, přičemž žalobkyně byla oprávněna z kauce odečíst své náklady na otevření bytu a obnovení přívodu elektřiny. Náklady na tyto úkony přitom žalobkyně doložila, námitku žalované, že jejich cena neodpovídá ceně uváděné v ceníku poskytovatelů, nelze hodnotit jako důvodnou, cenu žalobkyně nemohla ovlivnit.

82. Soud prvního stupně hodnotil žalobkyní vznesenou námitku promlčení možných přeplatků z plateb, které žalovaná hradila před započetím nájemního vztahu jako nedůvodnou se zřetelem ke shora uvedenému, když vzal zřetel i na tvrzení žalované před odvolacím soudem žalovaná uváděla, že v bytě žila již předtím, než uzavřela nájemní smlouvu s tehdejší nájemnicí, za kterou rovněž hradila některé její závazky.

83. Soud přihlédl při posuzování nároku žalobkyně na zaplacení nákladů na služby k platné judikatuře Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, podle kterého o vyúčtování služeb spojených s užíváním bytových jednotek podle zák. č. 67/2013 Sb., lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z uvedeného vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje zák. č. 67/2013 Sb.; v § 7 odst. 2 cit. zák. jsou konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování. Vzhledem k tomu, že vyúčtování služeb je účetní doklad, mělo by obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona o účetnictví, jež nejsou kryty uvedeným speciálním ustanovením; zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil. V projednávané věci žalobce vystavil doklady nazvané „Vyúčtování zálohových plateb 2015“, kterými ke každé bytové jednotce žalovaného zvlášť vyčíslil náklady na jednotlivé služby za rok 2015 i celkové náklady na bytovou jednotku, neuvedl v nich však výši žalovaným zaplacených (byť jednorázově) záloh v průběhu roku 2015, ačkoli mu byla v době vypracování vyúčtování známa. Za této situace postrádá žalobcem provedené vyúčtování jednu ze základních náležitostí, kterou je vyčíslení skutečné výše záloh. Proto nejde o vyúčtování řádné, neboť fakticky uvádí pouze výši nákladů za služby pro jednotlivé byty, aniž by byly zohledněny přijaté zálohy a vyčíslen nedoplatek. Výše záloh uhrazených žalovaným byla od celkových nákladů na služby za byty žalovaného odečtena až v dokladu zvaném „Celkové vyúčtování bytových jednotek žalovaného za rok 2015“, který však není podepsaný ani datovaný, takže není zřejmé, kdo a kdy jej vyhotovil. V řízení pak nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by tento doklad byl součástí provedeného vyúčtování a spolu s ním žalovanému doručen. Z obsahu spisu (zejména žaloby) i obsahu samotného dokladu plyne, že sloužil jako podklad při vyčíslení „úhrnného nedoplatku“ pro potřeby žalobce. Proto jej odvolací soud správně za součást vyúčtování nepovažoval a správně dovodil, že vyúčtování služeb provedené žalobcem není řádné a splatné.

84. O věci samé rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku, když nárok žalobkyně hodnotil jako nedůvodný se zřetelem k provedenému dokazování ve věci této, ze kterého vyplynulo, že žalovaná žalobkyni ničeho nedluží.

85. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšné žalované přiznal na náhradě nákladů řízení částku 74 680 Kč, jež spočívala jednak v odměně advokáta za čtyři úkony po 3 380 Kč z merita věci 56 700 Kč původně žalovaných (1x převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě 2x, 1x vyjádření k výsledkům mimosoudního jednání), tj. 13 520 Kč, dále za osm úkonů po 4 900 Kč vycházejíc z merita věci 94 400 Kč, tj. 39 200 Kč (účast na ústním jednání dne 18. 2. 2021, dne 16. 3. 2021, dne 17. 5. 2022, dne 19. 7. 2022, dne 21. 7. 2022, vyjádření ve věci samé, odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu 8. 12. 2022), dále jeden úkon spočívající ve vyjádření žalované ve věci po skončení odvolacího řízení za 4 340 Kč z merita 80 969 Kč, dále tři úkony po 2 700 Kč z merita 39 245 Kč, tj. 8 100 Kč za 1x vyjádření žalované ve věci, za 2x účast u jednání soudu I. stupně dne 9. 2. 2023 a dne 24. 8. 2023), a to podle § 6an vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, celkem 76 140 Kč na odměně a jednak 17 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 5 100 Kč podle § 13 cit. vyhl. V neposlední řadě částka 4 720 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání žalované podle položky 22 přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.