27 C 150/2017

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně , zastoupena JUDr. jméno příjmení , advokátem, obec a číslo , Na Stáži číslo , proti žalovaným: 1. ulice správa komunikací hlavního města Prahy, a.s., IČO , se sídlem adresa žalované , zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem, obec a číslo , ulice a číslo , 2. územní celek , IČO , se sídlem adresa , zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem, obec a číslo , ulice a číslo , o zaplacení částky 603 636,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. února 2021, č. j. 27 C 150/2017-237,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., II. a III., ve které návrh směřoval proti [právnická osoba] správa komunikací [územní celek] a.s., mění tak, že se žaloba proti prvému žalovanému zamítá.

II. V části výroku I., II., III. a IV., ve které návrh směřoval proti [anonymizována dvě slova] [obec], se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Odvolací soud nařizuje, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1.

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 201 415,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a dále částku 83 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit náhradu majetkové újmy ve výši 7 690 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 311 131 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit částku 241 806,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně proti oběma žalovaným domáhala zaplacení náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout v ranních hodinách dne [datum]. V této souvislosti tvrdila, že uvedeného dne uklouzla při cestě do práce na zasněženém a zledovatělém chodníku v ulici [ulice] [číslo] v [obec a číslo] - [část obce]. V důsledku úrazu utrpěla vážné poranění pravé dolní končetiny, které si vyžádalo hospitalizaci, opakované operativní řešení a také následnou léčbu v rámci dlouhodobé pracovní neschopnosti. Následky úrazu přetrvávají dodnes.

3. Řízení ve věci bylo zahájeno dne [datum]. Žalobkyně se původně domáhala proti prvému žalovanému zaplacení souhrnné částky 201 415,10 Kč s příslušenstvím. Z toho požadovala na bolestném zaplacení částky 140 275,10 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání prvé pracovní neschopnosti ve výši 42 550 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání druhé pracovní neschopnosti ve výši 14 390 Kč a dále požadovala zaplacení částky 3 800 Kč, kterou vynaložila na pobyt v lázních a výslovně žádala i zaplacení částky 400 Kč za zpracování lékařského posudku. Dne [datum] soud I. stupně připustil přistoupení Hlavního města Prahy (nyní druhý žalovaný) do řízení na straně žalované. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Při ústním jednání dne [datum] připustil soud I. stupně změnu žaloby, která spočívala v jejím rozšíření o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 150 000 Kč a o hmotnou újmu ve výši 7 690 Kč. Toto rozhodnutí však nebylo soudem vyhotoveno písemně, bylo pouze vyhlášeno do protokolu. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně další změnu žaloby, spočívající v jejím rozšíření. Výši požadované náhrady za ztížení společenského uplatnění ale nespecifikovala. Soud I. stupně přesto usnesením ze dne [datum] tuto změnu žaloby připustil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Součástí posledně uvedené změny žaloby byla rovněž částka za majetkovou újmu ve výši 7 690 Kč, kterou žalobkyně po žalovaných požadovala s odůvodněním, že tuto částku vynaložila na běhací pás, který byl nezbytný k její rehabilitaci. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně další změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření. Nadále požadovala zaplacení původně žalované souhrnné částky 201 415,10 Kč s příslušenstvím a žádala i náhradu bolestného za (zřejmě třetí) operaci ve výši 70 200 Kč, nárok na náhradu za znalecké posudky ve výši 13 200 Kč (celkem 83 400). Současně setrvala na požadavku o zaplacení majetkové újmy ve výši 7 690 Kč (běhací pás) a náhrady za další ztížení společenského uplatnění ve výši 311 131 Kč. Soud I. stupně takto navrženou změnu žaloby znovu připustil usnesením ze dne 4. ledna 2021 pod č. j. 27 C 150/2017-229, které nabylo právní moci dne [datum].

4. Na podkladě takto opakovaně připouštěné změny žaloby vyhlásil soud I. stupně dne [datum] napadený rozsudek. Ve věci samé přitom rozhodoval již opakovaně poté, kdy bylo jeho předchozí zamítavé rozhodnutí zrušeno usnesením [název soudu] ze dne 11. 3. 2020, č. j. 91 Co 434/2019-157. Důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí byla opakovaná procesní vada, kterou soud I. stupně předchozí řízení zatížil (částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí) a především předčasné skutkové závěry, které soud I. stupně ve svých předchozích rozhodnutích přijal. Za předčasný považoval odvolací soud zejména ten závěr soudu I. stupně, podle něhož mohla žalobkyně při cestě do práce zvolit jinou a bezpečnější cestu na zastávku autobusu. Za nedostatečná označil odvolací soud též zjištění soudu I. stupně ohledně otázky, zda žalobkyně mohla či nemohla s ohledem na roční období a předpověď počasí předpokládat změnu ve schůdnosti pozemní komunikace dne [datum]. Za nesprávný, respektive předčasný, považoval odvolací soud i právní závěr, ke kterému soud I. stupně ve svém předchozím rozhodnutí dospěl.

5. Odvolací soud v předchozím rozhodnutí vycházel z toho, že soud I. stupně správně (mlčky) dovodil pasivní legitimaci obou žalovaných subjektů. K tomu odkázal na novelu zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účinnou od 31. 12. 2015, kterou byl rozšířen okruh subjektů odpovídající za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací (§ 27 odst. 6 citovaného zákona). Dovodil, že žalobkyně coby poškozená si v zásadě mohla vybrat, zda bude žalovat správce komunikace či jejího vlastníka, přičemž vlastníka ([územní celek]) staví zákon do pozice ručitele. Odvolací soud ovšem upozornil, že za situace, kdy žalobní návrh směřuje proti oběma odpovědným subjektům, musí být v případě uložení povinnosti vyjádřen poměr mezi žalovanými tak, že plněním jednoho z nich zaniká (v rozsahu tohoto plnění) povinnost druhého žalovaného.

6. S tímto podstatným odůvodněním odvolací soud svým předchozím rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu I. stupně přitom uložil, aby oběma žalovaným poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval je k doplnění důkazů ohledně tvrzení, že si žalobkyně mohla (z více variant) zvolit předmětného dne jinou bezpečnější cestu, než učinila, či jinak svému úrazu předcházet. Soud I. stupně se měl rovněž zabývat otázkou, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám vlastník (správce komunikace). Při rozhodování měl respektovat nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], publikovaný pod sp. zn. I. ÚS 2315/15. Pokud by soud I. stupně shledal, že nárok žalobkyně je alespoň zčásti opodstatněný, měl provést též dokazování k výši nároku, zejména ohledně stávajícího nároku na bolestné, když tyto okolnosti v řízení nebyly zkoumány.

7. Soud I. stupně doplnil dokazování místním šetřením, znovu vyslechl žalobkyni a opakovaně připustil (výše popsaným nepřehledným způsobem) návrhy žalobkyně na změnu žaloby. Učiněná skutková zjištění pak soud I. stupně posoudil podle § 26 a § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s § 2951 a násl. o. z. Poté shledal, že návrh žalobkyně je v celém rozsahu po právu. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne [datum] v 7:00 došlo k jejímu úrazu na komunikaci ve vlastnictví hlavního města Prahy, jejíž správou byl pověřen prvý žalovaný ([ulice] správa komunikací [územní celek], a.s.). Žalobkyně dle soudu I. stupně rovněž prokázala, že její úraz byl způsoben nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti dané komunikace a oba žalovaní jsou za tento úraz odpovědní, když současně bylo zjištěno, že sama žalobkyně vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo lze spravedlivě požadovat, aby tomuto úrazu zabránila. Podle soudu I. stupně tedy žalobkyně přizpůsobila obutí a svou chůzi daným podmínkám, přičemž zvolila nejbezpečnější, nejkratší trasu, kterou dobře znala. I přes vynaložení veškeré možné opatrnosti však žalobkyně uklouzla na neodklizeném chodníku, přestože se po něm pohybovala s maximální obezřetností a podmínkám vhodně přizpůsobila obuv. Chodníku se dle závěru soudu I. stupně nemohla při své cestě do zaměstnání vyhnout, neboť ostatní vedlejší cesty v bezprostředním okolí bydliště se nacházely v obdobném stavu. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že za majetkovou i nemajetkovou újmu odpovídají oba žalovaní, když znovu mlčky dovodil jejich solidární odpovědnost.

8. Ke struktuře a výši přiznané částky soud I. stupně uvedl, že částka 201 415,10 Kč představuje jednak nárok na odčinění újmy za vytrpěnou bolest číslo kódu [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], jak vyplynulo ze zprávy o poškození zdraví ze dne [datum], a to oceněné 530 body dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví při hodnotě 1 bod rovná se 264,67 Kč. Bolestné tak činí 140 275,10 Kč. Dále přiznal soud I. stupně náhradu za ztrátu výdělku žalobkyně po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkové výši 42 550 Kč. Přiznána byla i náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkové výši 14 390 Kč. Další položky, z nichž se skládala shora uvedená částka, soud I. stupně označil jako náklady pojené s péčí o zdraví žalobkyně v [anonymizováno] [obec] za dobu od [datum] do [datum], (3 800 Kč) a přiznal rovněž částku 400 Kč, která představovala náklad za vystavení zprávy o poškození zdraví ze dne [datum]. Pokud šlo o žalobkyní dále požadovanou částku 83 400 Kč, tato představovala dle závěru soudu I. stupně další nárok žalobkyně za vytrpěnou bolest za třetí operaci, spočívající v odstranění posledních kovů z poraněné končetiny žalobkyně, když znalec ohodnotil bolest za uvedený operační výkon celkem 260 body po 270 Kč, tj. 70 200 Kč. Shora uvedená částka zahrnuje dle soudu I. stupně i 13 200 Kč spočívajících v nákladech vynaložených žalobkyní na vypracování znaleckých posudků. Dále soud I. stupně vysvětlil, že žalobkyni náleží částka 7 690 Kč včetně DPH za pořízení běžeckého pásu pro účely rehabilitace po úrazu. Žalobkyni nakonec přiznal též částku 311 131 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění s tím podstatným odůvodněním, že nárok byl prokázán jednak znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a také výpovědí žalobkyně jako účastnice řízení. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyni vznikla„ nemajetková újma na zdraví v příčinné souvislosti s úrazem, když došlo k zásahu do tělesné i psychické integrity žalobkyně.“ Žalobkyně po úrazu trpí úzkostí a strachem z chůze v zimním období venku, kdy představa ledu a sněhu u ní vyvolává paniku a pocity úzkosti. Současně soud I. stupně shledal, že žalobkyně je uvedenými psychickými stavy omezena v běžném životě, konkrétně při nakupování, cestách do zaměstnání, trpí obavami z nejistoty pohybu, navíc se nemůže plnohodnotně věnovat vnukům, přestala rekreačně sportovat, když se obává pádu a poranění sebe i jiných osob ve svém okolí.

9. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná a žalobnímu návrhu vyhověl v celém rozsahu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně uložil soud I. stupně oběma žalovaným společně a nerozdílně, když tuto náhradu vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na výsledných 241 806,40 Kč.

10. Usnesením ze dne 9. 2. 2021, pod č. j. 27 C 150/2017-246 pak soud I. stupně rozhodl o nákladech státu, když žalovaným povinnost společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zaplatit náklady řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 30 185 Kč.

11. Proti rozsudku ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], podali včasné odvolání oba žalovaní. Odvolání prvého žalovaného směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. V rámci opravného prostředku namítl zejména nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně a též nesprávné právní posouzení věci.

12. Prvý žalovaný především zpochybnil, že by zákon o pozemních komunikacích dovolil soudu ukládat povinnost k úhradě vzniklé škody společně a nerozdílně vlastníkovi i správci pozemní komunikace. Dále zdůraznil, že ve věci nelze přehlédnout zjištění, podle něhož žalobkyně neupadla na chodníku, ale při cestě do zaměstnání se vydala mimo tento chodník. Není snad potřeba dokládat, že ani vlastník místních komunikací ani správce místní komunikace nemá povinnost upravovat trávník pro chůzi, a to ani v zimním období. Podle odvolatele je tak otázkou, zda žalobkyně neporušila zákaz schůze po trávníku. Prvý žalovaný zpochybnil rovněž závěry soudu I. stupně, podle něhož žalobkyně splnila svou prevenční povinnost předcházet škodám, když se vydala riskantnější cestou namísto toho, aby šla cestou od předního vchodu, která vede po rovině. Prvý žalovaný se proto neztotožnil proto se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně zvolila ke své chůzi nejlepší možnou cestu. V této souvislosti prvý žalovaný tvrdil, že žalobkyně se naopak mohla zvolit cestu jinou, bezpečnější, a to vedoucí po rovině. Ostatně, pokud šla žalobkyně po trávníku, měla předvídat, že namrzlý trávník ve svahu prostě musí klouzat. Prvý žalovaný dále výslovně zpochybnil nutnost žalobkyně kupovat běžecký pás pro účely rehabilitace a setrval rovněž na námitce promlčení, kterou v řízení uplatnil v souvislosti s nárokem žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

13. Prvý žalovaný namítl též nedostatek své pasivní legitimace s tím, že tuto skutečnost zjistil až dodatečně, při zkoumání podmínek řízení, když vyhotovoval odvolání. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že úraz se žalobkyni stal dne [datum], tedy v době, kdy správcem místní komunikace byla příspěvková organizace [ulice] správa komunikací [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované]. Tento stav trval do [datum], kdy se správcem komunikací na území hlavního města stala akciová společnost - [ulice] správa komunikací [územní celek], a. s., [IČO] (prvý žalovaný).

14. V této souvislosti prvý žalovaný zdůraznil, že mezi oběma subjekty nedošlo k univerzálnímu nástupnictví a akciová společnost postupně přibírala jen některé závazky příspěvkové organizace, přičemž se tak dělo výhradně formou individuálních cesí. Usnesením Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum] pak bylo rozhodnuto o zrušení příspěvkové organizace [ulice] správa komunikací hlavního města Prahy ke dni [datum] s tím, že veškerý majetek, práva a závazky, které příspěvková organizace k tomuto datu měla, přešly na [územní celek] jako na jejího zřizovatele. Jelikož se akciová společnost nestala právním nástupcem příspěvkové organizace, závazek za žalovanou zůstal (stejně jako mnoho dalších závazků) závazkem příspěvkové organizace a přešel na druhého žalovaného. S tímto podstatným odůvodněním prvý žalovaný dovodil, že ve věci není pasivně legitimován. Odvolacímu soudu proto navrhl, aby napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu ve vztahu k prvému žalovanému zamítne. Současně požadoval úhradu nákladů řízení.

15. Odvolání druhého žalovaného směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku. Také druhý žalovaný namítl, že soud I. stupně ve věci činil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Zpochybnil též správnost procesního postupu soudu I. stupně, který opakovaně připouštěl změnu žaloby. Připomněl, že proti tomuto postupu brojil, avšak odvolání druhého žalovaného proti usnesení o připuštění změny bylo rozhodnutím odvolacího soudu odmítnuto. Podle názoru druhého žalovaného však soud I. stupně svým procesním postupem zatížil předmět řízení procesními vadami, které měly nepochybně vliv i na rozhodnutí ve věci samé.

16. Druhý žalovaný zopakoval i námitku promlčení, kterou vznesl proti nároku žalobkyně na úhradu částky za ztížení společenského uplatnění. Námitku odůvodnil tím, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně po úraze ze dne [datum] došlo dříve než dne [datum]. Ze zprávy o vyšetření z [datum] totiž plyne, že zlomenina bérce i hlezna byla uvedeného dne zhojena a žalobkyni byla doporučena chůze bez omezení. Stav žalobkyně se tak ustálil dříve než dne [datum] a nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění, vznesený při jednání soudu dne [datum], tak musí být promlčen, jelikož došlo k marnému uplynutí tříleté promlčecí lhůty ode dne ustálení zdravotního stavu žalobkyně.

17. Druhý žalovaný zpochybnil také příčinnou souvislost mezi pořízením běhacího pásu a úrazem žalobkyně. Ze žádného důkazu předloženého žalobkyní totiž nevyplynulo, že by ji příslušný lékař výslovně doporučil koupi pásu na běhání, jakožto nezbytné zdravotní pomůcky.

18. Ze všech těchto důvodů druhý žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a druhému žalovanému přizná náklady řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaných ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

20. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud důkaz následujícími listinami – lékařskou zprávou chirurgické a traumatologické ambulance [anonymizováno] nemocnice ze dne [datum], záznamem o operaci ze dne [datum] a znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum]. Důkazní řízení před odvolacím soudem bylo podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dále doplněno listinami souvisejícími s pasivní legitimací prvého žalovaného – zřizovací listinou subjektu nazvaného [ulice] správa komunikací [územní celek], příspěvková organizace, ze dne [datum], usnesením Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum], harmonogramem postupu ukončení činnosti příspěvkové organizace [ulice] správa komunikací [územní celek] ze dne [datum], výpisem z registru ekonomických subjektů ARES ohledně příspěvkové organizace [ulice] správa komunikací [územní celek] a výpisem z obchodního rejstříku ohledně [právnická osoba] správa komunikací [územní celek], a.s. Poté odvolací soud shledal, že odvolání prvého žalovaného proti rozsudku je důvodné. Ve zbylé části návrhu pak odvolací soud uzavřel, že stále nejsou splněny podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

21. Jako otázkou předběžnou se odvolací soud zabýval námitkou nedostatku věcné legitimace, kterou v řízení vznesl prvý žalovaný. Byť byla tato námitka uplatněna až v odvolacím řízení, nejednalo se o nepřípustnou novotu / § 205a písm. b) o. s. ř. Z obsahu spisu se podává, že žalobní návrh od počátku směřoval proti obchodní firmě: [ulice] správa komunikací [územní celek], [anonymizováno]., [IČO]. K úrazu žalobkyně došlo dne [datum]. Správou komunikace, na které k úrazu došlo, byl však k tomuto dni pověřen subjekt odlišný od prvého žalovaného. Jednalo se o Technickou správu komunikací [územní celek], příspěvkovou organizaci, [IČO], (dále jen příspěvková organizace), která byla zřízena dne [datum] a podle § 27 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. byla také odpovědná za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací. Uvedená příspěvková organizace byla zrušena usnesením Rady [územní celek] ze dne [datum] s tím, že veškerý její majetek, práva a závazky, které k tomuto dni měla, přešla na [územní celek] jakožto zřizovatele. Tyto skutečnosti má odvolací soud za prokázané ze zřizovací listiny Technické správy komunikací [územní celek], příspěvková organizace, ze dne [datum], usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum], harmonogramu postupu ukončení činnosti příspěvkové organizace ze dne [datum], výpisu z registru ekonomických subjektů ARES a výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti: [ulice] správa komunikací [územní celek], a.s. Za situace, kdy v řízení před soudem nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by předmětný závazek správce komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb. přešel na jiný subjekt, odvolací soud shledal, že prvý žalovaný ve věci skutečně není pasivně legitimován, neboť se jedná o subjekt odlišný od příspěvkové organizace, která v rozhodné době vykonávala správu předmětné komunikace.

22. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., II. a III., ve které žalobní návrh směřoval proti prvému žalovanému, změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

23. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pasivní legitimace druhého žalovaného v dané věci je nepochybně založena, neboť novelou zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účinnou od 31. 12. 2015, byl zákonodárcem rozšířen okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací (§ 27 odst. 6 citovaného zákona). Je na poškozeném, zda žaluje správce komunikace či jejího vlastníka, přičemž vlastníka (zde [územní celek]) staví zákon do pozice jakéhosi ručitele, jenž ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

24. V části, v níž návrh směřoval proti druhému žalovanému, proto přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek po věcné stránce, a poté shledal, že konečné rozhodnutí soudu I. stupně bylo opětovně zatíženo významnou procesní vadou, v důsledku které trpí částečnou nepřezkoumatelností. Soudu I. stupně je třeba v této souvislosti vytknout, že si neujasnil předmět řízení poté, kdy procesně nekorektním způsobem opakovaně připouštěl změny žaloby, které žalobkyně průběžně činila. Rezignoval přitom na zásadu, podle níž soud nepřipustí změnu návrhu, pokud výsledky dokazování nemohou být podkladem pro řízení o návrhu změněném (§ 95 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Některá z rozhodnutí, kterými byla změna žaloby připuštěna, dokonce soud I. stupně ani písemně nevyhotovil. V dalším řízení si pak soud I. stupně neopatřil relevantní podklady, na základě kterých by o takto připuštěných změnách návrhu mohl rozhodnout tak, aby byl vyčerpán celý předmět řízení. Vyhovující rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se (nově připuštěné) náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady za bolestné za třetí operaci z května 2018, proto nemělo oporu v provedeném dokazování. Tím byly ve věci založeny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) a e) o. s. ř.

25. Jak vysvětleno výše, soud I. stupně si neujasnil předmět řízení, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, na podkladě čeho žalobkyni přiznal některé z požadovaných částek. Součástí jistiny dlužné částky zůstal i nárok žalobkyně za úhradu vyhotovení znaleckých posudků a požadavek na úhradu částky za vystavení lékařské zprávy (tedy položky náležející obvykle do náhrady nákladů řízení účastníka). Byť bylo zřejmé, že soudem byla v konečném rozhodnutí přiznána celá původně žalovaná částka 201 415,10 Kč, v důsledku opakovaně připouštěné změny žaloby zůstalo nevyjasněno, jakou část z výsledné částky činí přisouzená náhrada za ztrátu společenského uplatnění a zda (a v jaké výši) přiznal soud I. stupně žalobkyni bolestné za„ třetí operaci ze dne [datum]“ (správně [datum] – poznámka odvolacího soudu). U posledně uvedeného nároku požadovala žalobkyně přiznat náhradu za celkem 260 bodů (70 200 Kč), soud I. stupně však dle odůvodnění z tohoto titulu přiznal 83 400, když do této částky zřejmě nesprávně započetl i výše zmíněnou náhradu nákladů za zpracování znaleckých posudků. Především však soud I. stupně v odůvodnění nijak nevysvětlil, v čem spatřuje souvislost mezi úrazem žalobkyně ze dne [datum] a operací, k níž došlo o více než 3 roky později. Skutečnost, že při operaci byly lékařem odstraňovány„ poslední kovy z dříve poraněné končetiny,“ k závěru o příčinné souvislosti bez dalšího nepostačuje.

26. Za nepřezkoumatelný považuje odvolací soud i skutkový a právní závěr soudu I. stupně, na základě kterého bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění v souhrnné výši 311 131 Kč (rozšíření žaloby o tuto položku připustil prvostupňový soud až usnesením ze dne [datum]). Soud I. stupně v této souvislosti nevedl prakticky žádné dokazování a do odůvodnění rozhodnutí převzal tvrzení žalobkyně, podle něhož jmenovaná trpí v zimním období úzkostmi a strachem z chůze venku a představa ledu a sněhu u ní vyvolává paniku a pocity úzkosti. Soud I. stupně však blíže nevysvětlil způsob, jak částku náhrady za ztížení společenského uplatnění vypočetl, jak hodnotil omezení žalobkyně v životě po úraze oproti doloženému způsobu života před úrazem. Pouhý odkaz na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], nepostačuje, když znalec se hodnocením ztížení společenského uplatnění zabýval jen okrajově na str. 8 posudku, přičemž svůj výpočet doporučené částky náhrady rovněž blíže nerozvedl. Skutková zjištění soudu I. stupně ohledně ztížení společenského uplatnění žalobkyně po úraze proto není možno považovat za úplná a soudem přijaté závěry nemají oporu v provedeném dokazování /§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř/.

27. Z výše uvedeného plyne, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo v té části, ve které žaloba směřovala proti druhému žalovanému, nadále nepřezkoumatelné. Skutková zjištění byla stále neúplná, tedy nesprávná. V důsledku nesprávného skutkového závěru se stalo nesprávným, resp. předčasným i právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud není skutkovou instancí a za situace, kdy předpokládané doplnění dokazování v této věci přesahuje meze jeho funkční působnosti, odvolacímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí ve zbylé části znovu zrušit podle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. a na základě § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

28. Jelikož v řízení před prvostupňovým soudem (po opakovaném zrušení jeho předchozího rozhodnutí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 91 Co 434/2019-157) došlo opětovně k vážným procesním vadám, nařídil odvolací soud na základě ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř., aby tuto věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu).

29. Odvolací soud předesílá, že se ztotožňuje s dílčím závěrem soudu I. stupně, podle něhož byl úraz žalobkyně ze dne [datum] způsoben nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti komunikace ve vlastnictví druhého žalovaného, přičemž žalobkyně již v řízení před soudy obou stupňů unesla důkazní břemeno ohledně žalobního tvrzení, že před úrazem vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby tomuto úrazu zabránila. Rovněž odvolací soud má za to, že žalobkyně přizpůsobila v rozhodný okamžik svou obuv a chůzi daným podmínkám, přičemž k cestě zvolila bezpečnější, byť poněkud delší trasu na zastávku městské hromadné dopravy. Celkově se žalobkyně dle mínění odvolacího soudu chovala tak, aby svému úrazu předešla. V řízení nebylo zjištěno, že by šla záměrně mimo komunikaci (například po trávě). Základ žalobního nároku je tedy po právu a při odškodnění žalobkyně je třeba vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, která plyne z Čl. 7 odst. 1 Listiny (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2315/2015). Ani tato skutečnost však neznamená, že nalézací soud musí bez dalšího vyhovět všem návrhům žalobkyně na rozšíření žaloby. Při rozhodování o změně žaloby je třeba respektovat procesní zásadu upravenou v § 95 odst. 2 věta prvá o. s. ř., podle níž soud nepřipustí takovou změnu návrhu, kdy výsledky dokazování nemohou být podkladem pro řízení o návrhu změněném.

30. V dalším řízení se proto soud I. stupně zaměří již jen na výši nyní požadované náhrady. Se žalobkyní si nejprve ujasní předmět řízení - upraví jednotlivé dosud uplatněné nároky a od nároku na majetkovou či nemajetkovou újmu přitom oddělí ty položky, které jsou nepochybně spojeny s požadavkem žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni v té souvislosti poskytne též poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba tvrdit a prokázat též nezbytnost pořízení běhacího pásu a dalších položek, které přímo nesouvisí s doloženým bolestným či žalobkyní nyní požadovanou náhradou za ztížení společenského uplatnění.

31. Dále se bude soud I. stupně zabývat nově uplatněným bolestným (za třetí operaci) a také (nově) požadovanou náhradu za ztížení společenského uplatnění. Za stávající důkazní situace lze usuzovat, že právo žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění se nepromlčelo, neboť z dosud provedených důkazů se podává, že se zdravotní stav žalobkyně ustálil až v souvislosti s prodělanou reoperací v květnu 2018, při níž mělo dojít (podle operačního protokolu) k vyjmutí kovových součástek z dolní končetiny. [příjmení] však na místě důkazní řízení i v tomto směru doplnit, a to nejlépe na základě soudem stanoveného (doplňku) znaleckého posudku, který by konečným způsobem vyjasnil, kdy se zdravotní stav žalobkyně ustálil a zda třetí operace z května roku 2018 skutečně souvisela s původním úrazem.

32. V odůvodnění nového rozhodnutí se bude soud I. stupně důsledně řídit § 157 odst. 2 o. s. ř. a stručně a jasně zde uvede, co je konečným předmětem řízení, které žalobkyní tvrzené nároky má za prokázané a které nikoliv a o které konkrétní důkazy opřel o svá skutková zjištění. Pečlivě rovněž vyloží, jak věc posoudil po stránce právní, přičemž bude respektovat kritéria vymezená Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne [datum], publikovaném pod sp. zn. I. ÚS 2315/15.

33. Právním názorem vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu je soud I. stupně vázán podle § 226 odst. 1 o. s. ř.

34. Výrok ad III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvým žalovaným, je odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Okolnost hodnou zvláštního zřetele pro toto rozhodnutí spatřuje odvolací soud v předmětu řízení a zejména pak v jednání prvého žalovaného, který z důvodu komplikované vnitřní úpravy poměrů ve společnostech zřizovaných Hlavním městem Prahou namítl nedostatek své pasivní legitimace až v průběhu opakovaného odvolacího řízení před Městským soudem v Praze. Podle názoru odvolacího soudu nebylo ani v silách žalobkyně, byť byla zastoupena advokátem, aby tuto otázku sama kvalifikovaně posoudila ještě před zahájením řízení.

35. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu I. stupně (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).