27 C 150/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Lukáškovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO, se sídlem PSČ obec a číslo – obec ulice a číslo, zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa vedlejšímu účastníkovi: Hlavní město Praha, IČO, PSČ obec a číslo, Mariánské nám. 2/2 o zaplacení 201 415,10 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 201 415,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 201 415,10 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 815 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 201 415,10 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody s odůvodněním, že dne datum v 7:00 hod. ráno uklouzla při cestě do práce na zasněženém a zledovatělém chodníku v ulici ulice číslo v obec a číslo – část obce, nacházejícím se na pozemku parc. číslo ostatní komunikace, zapsaném na list vlastnictví v kat. úz. část obce, územní celek, pro Katastrální úřad pro anonymizováno část Prahy. Předmětný chodník je ve vlastnictví územní celek a ve správě anonymizována čtyři slova právnická osoba K uklouznutí žalobkyně v daném místě došlo i přes vynaložení veškeré možné opatrnosti a za využití vhodné zimní obuvi, přičemž chodníku se nemohla při své cestě do zaměstnání vyhnout, neboť i ostatní cesty v bezprostředním okolí jejího bydliště se nacházely v obdobném stavu. Celé situaci přihlížela svědkyně jméno příjmení, která žalobkyni přivolala záchrannou službu. V důsledku úrazu utrpěla velmi vážné poranění pravé dolní končetiny, jež si vyžádalo hospitalizaci a následnou dlouhodobou pracovní neschopnost včetně přetrvávajících následků. Žalovaná se již dne datum obrátila na žalovanou s žádostí o náhradu škody, přičemž újmu řádně doložila a doplnila všechny požadované podklady, a to v součinnosti se smluvní pojišťovnou žalované právnická osoba, jíž žalovaná předala věc k vyřízení pojistné události. Ze strany pojišťovny bylo žalobkyni sděleno, že škodnou událost nebude nadále řešit z důvodu spočívajícím ve smluvním vztahu se žalovanou, přičemž byla odkázána přímo na žalovanou. V návaznosti na způsobený úraz uplatnila žalobkyně právo na náhradu újmy odpovídající vytrpěným bolestem ve výši 140 275,10 Kč, dále náhradu škody odpovídající ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od datum do datum ve výši 42 550 Kč, dále náhradu škody odpovídající ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od datum do datum ve výši 14 390 Kč, dále náhradu škody odpovídající nákladům spojeným s péčí o zdraví, vynaložených za období od datum do datum ve výši 3 800 Kč a náklady za vystavení zprávy o poškození zdraví ze dne datum ve výši 400 Kč. Žalobkyně tedy uplatnila v důsledku úrazu právo na náhradu jak imateriální újmy, tak náhradu škody.

2. Dne datum byl zdejším soudem vydán platební rozkaz na zaplacení částky ve výši 201 415,10 Kč s příslušenstvím, doručený ještě téhož dne žalované. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě odpor, jež následně také odůvodnila.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření dále uvedla, že je pravdou, že žalovaná byla zřízena územní celek, jakožto správce komunikací dle zákona číslo sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) když dále uvedla, že je pravdou, že je oprávněna řešit případně uplatněné nároky na náhradu škody podle zákona o pozemních komunikacích. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně dostatečně nespecifikovala svůj úraz a ponechala jej pouze v obecné rovině. Žalovaná vyjádřila názor, že bodové ohodnocení imateriální újmy je poněkud vysoké, stejně tak se nevyjádřila k nároku na ztrátu na výdělku, neboť jí není zřejmé, jakého výdělku dosahovala žalobkyně před úrazem. Žalovaná navrhla, aby soud žalobkyni vyzval k upřesnění žalobních nároků. Nad rámec žalovaná uvedla, že s ohledem na § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích byl předmětný chodník zařazen nařízením anonymizováno obec číslo Sb., ve znění pozdějších nařízení (dále jen„ anonymizována dvě slova obec“) mezi úseky jejichž sjízdnost a schůdnost se nezajišťuje, odstraňováním náledí a sněhu. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně ani netvrdí, že byly splněny podmínky objektivní odpovědnosti žalované, tj. že by se jednalo o nepředvídatelnou změnu ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

4. Žalobkyně ve své replice ze dne datum soudu sdělila, že na své žalobě trvá a vyjádření žalované považuje za nedůvodné a účelové.

5. Podáním ze dne datum navrhla žalobkyně přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalované, a to územní celek, když předmětná komunikace, na níž došlo k úrazu žalobkyně je ve vlastnictví vedlejšího účastníka, přičemž žalovaná je pověřena správou této komunikace. Žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že její úraz byl způsoben nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti komunikace a že žalovaná je za úraz odpovědná, když žalobkyně dle svých tvrzení prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, jež lze po ní spravedlivě požadovat, aby úrazu zabránila, tj. přizpůsobila svůj oděv a obutí a svou chůzi daným podmínkám a zvolila nejbezpečnější, nejkratší trasu, kterou dobře znala. Prokázala přitom listinným důkazy své zranění dle kódů mezinárodní klasifikace nemocí. Určitě specifikovala a prokázala své nároky co do ztráty na výdělku za dobu trvání pracovních neschopností, co do vynaložených nákladů na péči o zdraví a nakonec i co do bolestného, k němuž předložila lékařskou zprávu s bodovým ohodnocením. Naopak obrana žalované je účelová a vychází z překonaných výkladů právních předpisů, zejména zákona o pozemních komunikacích. Je nutno postupovat v souladu s aktuálním nálezem Ústavního soudu č. I. ÚS 2315/15, přičemž je podle žalobkyně zcela irelevantní námitka žalované, že na dotčeném úseku komunikace nebyl a neměl být prováděn zimní úklid, neboť tím nedochází k zániku ani omezení odpovědnosti správce komunikace.

6. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, a to jednak ze záznamu o nepracovním úrazu ze dne datum, ze dne datum, lékařské zprávy žalobkyně ze dne datum, z lékařské zprávy ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, z propouštěcí zprávy ze dne datum, z propouštěcí zpráva ze dne datum ze zprávy neurofysiologické laboratoře anonymizováno obec ze dne 22. 2. 2017ze zprávy o poškození zdraví – formuláře právnická osoba ze dne datum, z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne datum C číslo, z oznámení o úrazu na veřejné komunikaci ze dne datum adresovaného žalované, z dopisu žalobkyně žalované s doplněním informací ze dne datum ve spojení s výpovědí žalobkyně jako účastnice řízení, že dne datum navštívila anonymizováno nemocnici v obec a následně dne datum podstoupila operační zákrok na pravém kotníku. Diagnóza pacientky, tj. žalobkyně, odpovídá jejímu popisu tvrzeného úrazu. Z výplatní pásky žalobkyně za měsíce 3 až 6, 8,9/ 2016 ve spojení s potvrzením o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne datum, z formuláře anonymizováno pojišťovny ze dne datum soud zjistil, že vyplacené dávky nemocenského pojištění činily 49 487 Kč Náklady na lázeňskou péči činily částku 3 800 Kč spočívající v nákladech lázeňské péče v anonymizováno obec v období od datum do datum, jak vyplynulo z účtenky ze dne datum ve spojení s návrhem na lázeňskou péči ze dne datum. Jak soud zjistil z výplatní pásky žalobkyně 3 až 6, 8, 9/ 2016, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti od datum do datum a následně rovněž od datum do datum a následně od 26.

8. Jak soud zjistil z dokumentu právnická osoba ohledně náhrady ztráty na výdělku po dobu PN ze dne datum, do datum. Žalobkyni byly vyplaceny náhrady mzdy ve výši 4 515 Kč a dávky nemocenského pojištění 42 497 Kč, přitom průměrný hrubý výdělek za pracovní den za předcházející čtvrtletí činil 1 194,16 Kč. Průměrný výdělek za dobu 1. NP činil 89 562 Kč. Ztráta na výdělku za 1. NP činila rozdíl mezi průměrným výdělkem a vyplacenými náhradami a dávkami, tj. 42 550 Kč (89 562 Kč minus 4 515 Kč), Za druhou pracovní neschopnost byly žalobkyni vyplaceny náhrada mzdy ve výši 4 694 Kč a dávky nemocenského pojištění 6 990 Kč. Průměrný hrubý výdělek za pracovní den za předcházející čtvrtletí činil 1 241,60 Kč. Průměrný výdělek za dobu 2. PN činil 26 074 Kč. Ztráta na výdělku za 2. PN činila rozdíl mezi průměrným výdělkem a vyplacenými náhradami a dávkami, tj. 14 390 Kč (26 074 Kč minus 6 990 Kč minus 4 694 Kč). Celková ztráta žalobkyně na výdělku za dobu pracovní neschopnosti činí 56 940 Kč. Jak soud zjistil z příjmového pokladního dokladu anonymizováno číslo ze dne datum, byla žalobkyni vyplacena v souvislosti s jejím úrazem pojistná částka 400 Kč. Jak soud zjistil z fotodokumentace, žalobkyně dodržela zákonné ustanovení o předcházení škodám, když byla správně obuta obuví se silnou podrážkou s protiskluzovým vzorem, tzv. traktorem, která je vhodná i pro chůzi v horském terénu. Jak soud zjistil z výpovědi svědkyně jméno příjmení, chodí již minimálně pět let každé ráno v sedm hodin do práce pěšky, protože má zaměstnání kousek od domu, kde bydlí. Žalobkyni potkává, protože bydlí ve stejném domě. V době úrazu žalobkyně byla cesta špatná, neposypaná, chodníky byly ledové, tudíž se svědkyně rozhodla jít po trávě. Svědkyně přecházela silnici a potkala žalobkyni, která se blížila k silnici a při té příležitosti uklouzla z mírného svahu, spadla a nemohla vstát. Uklouzla na ledu. Svědkyně šla k žalobkyni, která si stěžovala na bolest nohy, tudíž jí zavolala záchranku a chodila k hlavní silnici označit místo záchrance, kde se nachází žalobkyně. Žalobkyně seděla na obrubníku. Pokud šlo o trasu, kterou využila žalobkyně ke své cestě k autobusu, tak podle svědkyně zvolila nejlepší možnou variantu cesty, když nemohla využít jinou vhodnou cestu. Na záchrannou službu čekali dlouho, žalobkyně byla v šoku, trpěla bolestí a zimou. Když přijeli záchranáři, lékař s nimi nebyl, avšak žalobkyni sundávali obuv kvůli zlomenině nohy. Žalobkyně při sundávání boty trpěla velkou bolestí, křičela. Obuv měla zimní, koženou, pevnou s protiskluzovou podrážkou. V místě pádu musela žalobkyně sejít z mírného kopečku, kde se pod sněhovým popraškem nacházela souvislá ledová plotna, kterou žalobkyně nemohla předvídat. Jak soud zjistil z žalobkyní předložené fotoortomapy, žalobkyně vybrala trasu, která se jí jevila nejbezpečněji, přičemž ostatní chodníky rovněž nebyly uklizeny. příjmení hlubokého a neuklizeného sněhu nemohla očekávat skrytý led. Jak soud zjistil ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne datum, bylo v noci z 1. na datum zataženo téměř beze srážek. Poslední srážky dne 1. 3. byly ve formě slabého nebo velmi slabého sněžení a končily kolem číslo h příjmení. Následující srážky byly pozorovány přibližně po číslo h příjmení ve formě občasného slabého sněžení, které v dopoledních hodinách končilo nebo místy přecházelo ve slabý déšť. Teplota vzduchu se v noci pohybovala mezi - 2 °C a + 2 °C. Vál převážně mírný vítr jihozápadních směrů s nárazy do 11 m.s-1. Na místech neovlivněných lidskou činností ležela sněhová pokrývka o výšce 2 až 10 cm. Na některých místech se mohly vyskytovat zmrazky. V době mezi číslo a číslo h příjmení se začalo tvořit náledí, které se udrželo do dopoledních hodin následujícího dne. Jak soud zjistil z nařízení hl. m. obec ve spojení s dopisem žalované žalobkyni ze dne datum ve spojení s přípisem ze dne datum ve spojení s dopisem žalované žalobkyni ze dne datum ve spojení s informací o pozemku parcelní číslo v kat. úz. část obce, list vlastnictví ze dne datum, předmětný chodník, na němž měla žalobkyně utrpět úraz, nepatří mezi úseky udržované, když ulice správa pozemních komunikací není z tohoto titulu povinna v zimních měsících odstraňovat v daném úseku sníh a náledí. Jak soud zjistil z přípisu žalovaného ze dne datum ve spojení s reakcí na předžalobní výzvu ze dne datum, tento předal věc k řešení právnická osoba prostřednictvím pojišťovacího makléře právnická osoba S pojišťovnou žalobkyně komunikovala prostřednictvím žádosti o dodání dokumentů ze dne datum, e-mailů ze dne datum spolu s dopisem z uvedeného data o doplnění informace, z e-mailů ze dne datum, datum, datum, datum. Jak soud zjistil z přípisu pojišťovny žalovaného ze dne datum ve spojení s dopisem ze dne datum ve spojení se-mailem ze dne datum, 24. 22. 2016, datum, datum, ze dne datum, pojišťovna žalovaného potvrdila žalobkyni převzetí dokladů ke škodné události – úrazu. Pojišťovna sdělila žalobkyni, že jí neposkytne plnění z důvodu smluvního vztahu se žalovaným. Jak soud zjistil z výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem České pošty, s. p. ze dne datum, že žalobkyně uplatnila svůj nárok jak u žalované, tak u právnická osoba, a to výzvou ze dne datum. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem ze dne datum s tím, že postoupila žádost pojišťovně právnická osoba, u které má žalovaná uzavřeno pojištění odpovědnosti. Jak vyplynulo z dopisu právnická osoba, ze dne datum, pojistná událost - úraz byla vedena pod číslo. Jak vyplynulo z výplatních lístků 3, 4, 5, 6, 8, 9/ 2016, ve spojení s přehledem nápočtů pro pracovně právní vztahy za období od 1. 10 do datum a za období od 1.

1. Do datum, právnická osoba vyplatila žalobkyni částky v souvislosti s pojistnou událostí částky 7 695 Kč, 10 172 Kč, 15 324 Kč, 11 834 Kč. Jak soud zjistil z čestných prohlášení výboru SVJ ze dne datum a obyvatel domu ulice a číslo, PSČ obec a číslo část obce, konkrétně jméno příjmení ze dne datum, část obce anonymizováno ze dne datum, jméno příjmení ze dne datum, jméno příjmení ze dne datum, jméno příjmení ze dne datum, že chodníky okolo obytného bloku ulice číslo až 89 v obec a číslo – část obce, včetně chodníků před hlavními vchody nacházejícími se ve správě žalované a ve vlastnictví vedlejšího účastníka nikdy nebyly a nejsou během zimních měsíců udržovány, o čemž svědčí právě čestná prohlášení obyvatel domu, kteří shodně písemně potvrdili, že komunikace určené pro chodce v okolí domu jsou trvale neodklizené od sněhu a často zledovatělé, přičemž cesta je i při maximální obezřetnosti a vhodné obuvi velmi nebezpečná.

7. Soud zamítl jako zcela nadbytečný z důvodu ekonomie sporu provedení výslechu svědků jméno příjmení, část obce anonymizováno, jméno příjmení, jméno příjmení, Ing. jméno příjmení, neboť dosavadní rozsah provedeného dokazování umožňuje soudu rozhodnout ve věci.

8. Po právní stránce soud spor posuzoval podle § 2909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), když současně platí, že tato právní úprava je povahy lex generalis. Ve vtahu speciality je právní úprava zakotvená v zákoně o pozemních komunikacích. Podle § 2910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2951 odst. 1 o. z. platí, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích platí, že závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích platí, že vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Podle § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích platí, že úseky silnic, místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, je vlastník nebo správce, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, povinen označit podle zvláštního právního předpisu2) nebo prováděcího právního předpisu. Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací a chodníků stanoví příslušná obec svým nařízením. Podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích platí, že„ Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. příjmení pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Pro uplatnění práva na náhradu škody, resp. újmy, je předpokladem splnění dvou podmínek, a sice vznik škody, resp. újmy a dále porušení právní povinnosti stanovené zákonem, či zakotvené smluvním ujednáním. V daném případě žalobkyně namítá, že žalovaná porušila svou zákonnou povinnost udržovat předmětný chodník v takovém stavu, aby jej bylo možno bezpečně využívat chodci, když v zimním období se na chodníku tvoří sníh a též náledí. Takováto zákonná povinnost je zakotvena v zákoně o pozemních komunikacích, když ve smyslu § 27 odst. 3 téhož zákona má vlastník povinnost k náhradě škody způsobené v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, pokud tato závada byla nepředvídatelná a současně takovýto vlastník nemohl takovouto závadu odstranit, nebo alespoň zmírnit. Uvedené přiměřeně dopadá, podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, také na správce. V daném případě však, ačkoli vznikla škoda, resp. újma, není zde splněna podmínka porušení zákonné povinnosti žalované, a to zejména s ohledem na nařízení Hl. m. obec, jež předmětný chodník vylučuje z úseků, jejich údržbu musí žalovaná zajistit.

9. Soud neopomněl vzít na zřetel nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2315/15, podle kterého zvažoval v případě žalobkyně, tj. chodkyně, jež se domáhá újmy na zdraví, která jí vznikla kvůli stavu chodníku, nakolik se chovala tak, aby svému úrazu předešla, zda z více možností zvolila nejbezpečnější cestu, zda přizpůsobila tempo chůze okolnostem, zda si zvolila vhodnou obuv apod. Dále soud zvažoval, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši soud uvažoval, nakolik ke vzniku újmy přispěla sama žalobkyně a naopak nakolik k tomu přispěla žalovaná. Ačkoliv povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zák. č. 97/2009 Sb., je provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.

10. V konkrétním případě žalobkyně netvrdila, že by vznikla škoda v souvislosti se závadou ve schůdnosti podle § 26 odst. 7 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění. příjmení ve schůdnosti se přitom pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, 25 Cdo 2731/2008, jehož publikovaná právní věta zní, že předpokladem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, popř. sjízdnosti podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pouze takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti s tím, že právě tato závada byla příčinou, popř. alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody. příjmení ve schůdnosti je přitom třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikací způsobenou vnějšími vlivy; samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje.

11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu ji zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, když vycházel ze veřejně známé skutečnosti, že žalovaná byla zřízena vedlejším účastníkem územní celek, jakožto správce komunikací dle zákona číslo sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), tudíž je oprávněna řešit uplatněné nároky na náhradu škody podle zákona o pozemních komunikacích. Soud však se zřetelem k rozhodovací praxi vyšších soudů s ohledem na § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích, kdy v řízení bylo prokázáno, že předmětný chodník byl v rozhodné době zařazen nařízením anonymizováno obec číslo Sb., ve znění pozdějších nařízení (dále jen„ nařízení anonymizováno obec“) mezi úseky jejichž sjízdnost a schůdnost se nezajišťuje, odstraňováním náledí a sněhu, nucen žalobkyni nevyhovět a žalobu zamítnout, když tato mohla využít k chůzi jinou cestu, jež se v předmětném zimním období udržovala. Soud vycházel rovněž z platné judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, podle kterého předpokladem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, popř. sjízdnosti podle ustanovení § 27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pouze takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti s tím, že právě tato závada byla příčinou, popř. jednou z hlavních příčin vzniklé škody. příjmení je přitom třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikací způsobenou vnějšími vlivy; samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když za účelně vynaložené náklady řízení žalované neshledal odměnu za právní zastoupení žalované advokátem a hotové výdaje advokáta žalované, a to i s odkazem na shora citovaný nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2315/15, podle kterého pokud se v řízení nechá advokátem zastoupit subjekt, u nějž podle judikatury Ústavního soudu zpravidla nelze považovat náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené, může mu soud přiznat náhradu těchto nákladů jen ve výjimečných případech, tj. v případě specifických okolností případu, přitom náklady, které statutární město nebo správce komunikace vynaloží na zastoupení advokátem ve sporu o náhradu újmy vzniklé úrazem na pozemní komunikaci, nejsou účelně vynaloženými, pokud není prokázán opak. Statutárnímu městu ani správci komunikace proto zpravidla nelze přiznat náhradu nákladů vynaložených. V tomto ohledu soud odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky, jež akcentuje„ Náklady, které statutární město nebo správce komunikace vynaloží na zastoupení advokátem ve sporu o náhradu újmy vzniklé úrazem na pozemní komunikaci, nejsou účelně vynaloženými, pokud není prokázán opak. Statutárnímu městu ani správci komunikace proto zpravidla nelze přiznat náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem v takovém sporu, což platí i pro řízení před Nejvyšším soudem“. Soud v daném případě neshledal důvody, proč se odchýlit od shora uvedeného nálezu Ústavního soudu a uzavřel, že zastoupení advokátem na straně žalovaného nebylo účelné, neboť žalovaný je subjektem dostatečně právně vybaveným k hájení svých záležitostí. Úspěšnému žalovanému tak byla na náhradě nákladů řízení přiznána toliko paušální náhrada hotových výdajů jako u účastníka řízení nezastoupeného advokátem v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v celkové částce ve výši 1815 Kč. Přiznané náklady řízení sestávají z částky 300 Kč za podaný odpor, z částky 300 Kč za odůvodnění podaného odporu a dále z částky ve výši 900 Kč za účast u tří jednání soudu, celkem tedy za 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč a 21% DPH ve výši 315 Kč.

13. Lhůta k plnění byla ve výrocích I a II stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti podáním návrhu na nařízení exekuce ve smyslu zákona č. 120/2001 Sb.