27 C 156/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové Ph.D. a JUDr. Renaty Hertlové ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 520 000 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.6.2022, č.j. 27 C 156/2021 – 55

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadené části výroku o věci samé v rozsahu 174 000 Kč pro každého žalobce ohledně 70 000 Kč pro každého žalobce potvrzuje a ohledně 104 000 Kč pro každého žalobce se mění tak, že se žaloba zamítá. V rozsahu 86 000 Kč pro každého žalobce zůstal vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně odvoláním nedotčen.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 89 297, 55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit každému žalobci 260 000 Kč a na náhradu nákladů řízení oběma 220 341 Kč. Žalobci se jako právní nástupci [jméno] [celé jméno žalobce] a původní restituentky [příjmení] [příjmení] domáhali na žalované zaplacení částky uvedených částek z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce pozemkového restitučního řízení, vedeného u Státního pozemkového úřadu – Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] a [anonymizována tři slova] pod sp.zn. PU [číslo] (posuzované řízení) za období od [datum] do [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že do [datum], kdy zemřela [příjmení] [příjmení], bylo rozhodnuto o 68% jejího restitučního nároku, posuzované řízení bylo složité z hlediska prokazování restitučního důvodu a existence překážky vydání pozemků a k jeho délce přispěla zdlouhavá dědická řízení a pasivní přístup žalobců, kteří neprojevovali o jeho průběh zájem.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci u žalované uplatnili předmětný nárok výzvou odeslanou dne [datum] a že žalovaná jejich výzvě nevyhověla. Z obsahu spisu Státního pozemkového úřadu – Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova] pod sp.zn. PU [číslo] zjistil průběh posuzovaného řízení, popsaný zejména v odstavcích 4., 6., 12 a 13. odůvodnění napadeného rozsudku. Řízení o vydání ideálních [číslo] pozemků o celkové výměře 33 574 m2 bylo zahájeno u Státního Pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována tři slova] žádostí o navrácení zemědělských nemovitostí [příjmení] [příjmení], babičky žalobců, podle zák.č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] byla vyzvána k objasnění okolností ohledně vyvlastnění pozemků, na výzvu reagovala dne [datum]. Nebylo zjištěno, že by žadatelé nereagovali na výzvy úřadu. V řízení byla opatřena velká řada listinných důkazů, byly ztotožňovány pozemky, vypracovány geometrické plány i znalecké posudky k ceně pozemků i jejich zastavěnosti, k nimž se vyjadřovali účastníci řízení. Do smrti žadatelky dne [datum] byla vypořádána pouze část nároků, předmětem řízení zůstalo 10 865 m2 pozemků. V průběhu dědického řízení vedeného [název soudu] pod sp.zn. 21 D 782/2001, které vykazovalo značné průtahy, zemřeli dva z dědiců zemřelé – dne [datum] [obec] [celé jméno žalobce] a dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce]. Odpovídající dědická řízení byla vedena [název soudu] pod sp.zn. 21 D 108/2002 a 21 D 1187/2007. Žalobci vykonávali práva účastníků řízení aktivně od [datum], kdy byl v dědickém řízení zjištěn okruh dědiců. Správní řízení skončilo vydáním rozhodnutí sp.zn. SPU [číslo] a SPU [číslo] dne [datum], kterým byl žalobcům každému vrácen ideální [číslo] podíl na 2 869 m2 pozemků a vydané rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, o níž je vedeno dosud trvající řízení před [název soudu] pod sp.zn. 38 C 161/2020.

3. Soud I. stupně s odkazem na §§ 13 odst. l a 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), § 3 odst. 3, § 16 odst. 1 a § 49 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení činí 28 let a dosud trvá, jeho odškodňovaná část trvala od roku 2007 do [datum] celkem 13 let. Konstatoval, že v řízení nebyly dodržovány lhůty podle správního řádu, o čemž nebyli účastníci vyrozumíváni, a byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené době, což založilo domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobců z nepřiměřené délky řízení. Rozhodnutí pozemkového úřadu vykazuje množství chybu a bylo napadeno správní žalobou, tudíž dosud nebylo rozhodnuto s konečnou platností. Soud I. stupně dovodil, že žalobcům náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši stanovil na podkladě konstantní judikatury za použití základní roční částky 20 000 Kč na 260 000 Kč pro každého z účastníků řízení. Z pohledu kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona poukázal na délku řízení a uvedl, že případ nebyl nijak složitý, že žalobci a jejich právní předchůdci s úřadem bezproblémově spolupracovali a že význam předmětu řízení pro ně byl značný, neboť šlo o vlastnické právo k nemovitostem, jež mají zpravidla velkou hodnotu. Poukázal též na to, že se jednalo o řízení restituční, jež nelze ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo [číslo], 30 Cdo 1612/2009) stavět na roveň běžnému majetkoprávnímu sporu. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a procesně úspěšným žalobcům přiznal podle na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 32. rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, k němuž doplnila, že napadá vyhovující výrok v rozsahu 174 000 Kč pro každého žalobce. Namítla, že žalobci vstoupili do nároku jako dědici po [jméno] [celé jméno žalobce] až v roce 2013, kdy bylo pravomocně skončeno dědické řízení po [příjmení] [příjmení], byli tak účastníky posuzovaného řízení pouze 7 let. Základní částka peněžního zadostiučinění by podle úsudku žalované měla činit 140 000 Kč a měla by být modifikována pro mimořádnou složitost a pro pasivní přístup účastníků řízení a jejich sdílenou újmu, vždy nejméně o 20%. Soud I. stupně dále nepřihlédl k tomu, že již v roce 2001 bylo rozhodnuto o 68% uplatněného nároku. Žalovaná uzavřela, že opodstatněný nárok každého ze žalobců činí maximálně 86 000 Kč a navrhla, aby ve zbytku nároku odvolací soud žalobu zamítl.

5. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázali na to, že dědici vstupují do práva a povinností zůstavitele jeho smrtí, proto nemůže být pochyb, že byli účastníky posuzovaného řízení již od roku 2007. Tato okolnost však není podstatná, neboť ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3193/2020) je při odškodnění nepřiměřené délky řízení třeba přihlížet i k té části řízení, v níž jako účastník řízení vystupoval právní předchůdce osoby, která do řízení vstoupila jako dědic. Modifikace základní částky pro částečné rozhodnutí o restitučního nároku není na místě, neboť o celé 1/3 nároku rozhodnuto nebylo a předmětem restitučního řízení byly pozemky značné hodnoty. Žalobci dále uvedli, že není zřejmá složitost posuzovaného řízení, nečinnost v řízení lze přičítat především pozemkovému úřadu a ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3694/2011 není důvod ani k moderaci výše zadostiučinění z důvodu sdílené újmy.

6. Podle obsahu odvolání uplatnila odvolatelka odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., a odvolání shledal zčásti opodstatněným. Ve věci je namístě nejprve postavit najisto, zda předmět posuzovaného správního řízení zakládá účastníkům (ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 570/20 a rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2402/2020) právo na projednání věci v přiměřené době ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod, což soud I. stupně opomněl. V daném případě však tomu tak nepochybně je, neboť předmětem řízení byla otázka restituce vlastnického práva žalobců a jejich právních předchůdců k zemědělským pozemkům, dotýkalo se tedy jednoho ze základních lidských práv a jeho účastníkům svědčilo právo na projednání věci v přiměřené době (srov. např. rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [anonymizována dvě slova] [země], [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014). V intencích konstantní judikatury lze na právní posouzení žalobci v tomto řízení uplatněného nároku aplikovat také závěry, plynoucí ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu §§ 13 odst. l a §31a náhradového zákona.

7. Řízení trvá extrémně dlouho (od [datum]) a dosud není skončeno, neboť na rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (SPU) ze dne [datum] navázal jeho aktuálně probíhající správní přezkum (jakkoliv soud I. stupně poznámkou že„ rozhodnutí obsahuje značné chyby“ překročil meze své pravomoci, jelikož taková úvaha o správnosti správního rozhodnutí mu v rámci občanskoprávního sporu nepřísluší). V jeho průběhu detekoval soud I. stupně nedodržování lhůt podle správního řádu a jeho délka (do současnosti bezmála 30 let) je zjevně nepřiměřená složitosti a významu předmětu řízení pro žalobce ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1328/2009, sp.zn. 30 Cdo 2098/2012, sp.zn. 28 Cdo 3727/2011). Soudem I. stupně správně dovozenou presumpci vzniku nemajetkové újmy žalobcům jako právním nástupcům původní vlastnice, jíž rozumí stav nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a ní udržován, žalovaná nevyvrátila. Není též pochyb o tom, že již s ohledem na délku řízení a význam jeho předmětu pro žalobce nepostačí k satisfakci této nemajetkové újmy konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době a že žalobcům přísluší nárok na finanční zadostiučinění podle § 31a odst. 2 náhradového zákona.

8. Žalobci nárokovali zadostiučinění za nemajetkovou újmu za dobu od úmrtí svého přímého právního předchůdce [jméno] [celé jméno žalobce] ([datum]) do skončení řízení rozhodnutím SPU ze dne [datum] a jeho základní peněžní částka při úvaze o 20 000 Kč za rok činí jimi požadovaných 260 000 Kč. V daném případě nedochází ke krácení zadostiučinění za první dva roky řízení, neboť to již v době vstupu žalobců do něj nějakou dobu běželo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2952/2014). Není rozhodné, kdy bylo vydáno dědické rozhodnutí, jelikož žalobcům, jak na to správně poukázali, svědčí nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu i za dobu, kdy se nepřiměřeně dlouhého řízení účastnili jejich právní předchůdci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zhn. 30 Cdo 4815/2009, 30 Cdo 4251/2010). Zvýšená částka 20 000 Kč za rok trvání řízení odpovídá extrémní délce řízení i významu předmětu řízení pro žalobce, vycházejícího z restitučního nároku. Na druhé straně se nejednalo přímý restituční nárok žalobců, kteří jsou nástupci původní spoluvlastnice žádaných pozemku až ve druhé řadě (po svém předemřelém otci) a proto odvolací soud neshledává důvod ke zvyšování jejich zadostiučinění podle § 31 odst. 3 písm. e) náhradového zákona (srov. rozhodnutí 30 Cdo 3179/2009). Z pohledu korekce výše zadostiučinění je lichá úvaha žalované o blíže neupřesněné pasivitě žalobců, neboť postup v řízení je především věcí příslušného orgánu veřejné moci a samotná pasivita účastníka řízení je z pohledu jeho přispění k délce řízení ve smyslu § 31 odst. 3 písm. d) náhradového zákona nerozhodná. [ulice] zadostiučinění nemá vliv ani okolnost, že o části nároku původní restituentky bylo již před vstupem žalobců do řízení rozhodnuto, protože i zbývající část nároku zahrnovala pozemky rozsáhlé výměry a tedy nezanedbatelnou hodnotu. Významná není ani okolnost, že délka posuzovaného řízení byla ovlivněna průběhem dědických řízení, doba, po kterou nebylo možno z důvodu probíhajícího řízení jednat, se do celkové doby řízení započítává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 348/2010).

9. Odvolací soud nicméně přisvědčil žalované v námitce složitosti řízení, kterou indikuje již samotný jeho předmět – restituce zemědělských pozemků. V průběhu posuzovaného řízení musela být řešena řada skutkově i právně složitých otázek, zejména existence restitučního důvodu a překážky vydání velkého množství pozemků, které bylo nutno ztotožnit za pomoci geometrických plánů a zjištěna jejich cena prostřednictvím znaleckých posudků. Řízení tedy nepochybně vykazovalo skutkovou i právní složitost, procesní složitost pak byla dána zejména průběhem opakovaných dědických řízení. Pro složitost řízení je proto na místě výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení za použití kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) snížit o 30% Odvolací soud dále dospěl k závěru, že je namístě v intencích obecných judikatorních závěrů (8 právní věta stanoviska Nejvyššího soudu ČR, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2922/2012) výši zadostiučinění dále snížit z důvodu sdílené újmy, neboť žalobci vstoupili do řízení jako další právní nástupci původní spoluvlastnice a měli na tedy výsledku řízení společný, nikoliv individuální zájem, avšak ne více než o 10%. K jiné korekci výše zadostiučinění odvolací soud důvod neshledal a uzavřel, že jeho základní částka, snížená o 40%, činí 156 000 Kč pro každého z obou účastníků řízení, tedy 312 000 Kč souhrnně, což představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou žalobcům nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Rozsudek soudu I. stupně proto v napadené části vyhovujícího výroku o věci samé (174 000 Kč pro každého žalobce) ohledně částky 70 000 Kč pro každého žalobce podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil a ve zbytku co do částky 104 000 Kč jej podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. V odvoláním nenapadené části (86 000 Kč pro každého žalobce) zůstal vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně odvoláním žalované podle § 206 odst. 2 o.s.ř. nedotčeno.

10. Žalobci mají podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci (případně dosáhne konstatování porušení práva) lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2707/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] nebo rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3223/2013). Náhrada nákladů žalobců sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za celkem 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednáních soudu I. stupně dne [datum], [datum], [datum], a na jednání soudu odvolacího dne [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a vyjádření k odvolání). Konstantní judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3378/2013) dovodila, že na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a), jelikož se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Východiskem pro stanovení výše odměny advokáta v těchto sporech je proto bez ohledu na výši peněžitého nároku částka 50 000 Kč a odměna advokáta činí 3 100 Kč na úkon právní služby. V případě dvou žalobců se jedná odměnu sníženou podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu při zastupování dvou osob na částku 2 480 Kč pro každého žalobce za uvedených deset úkonů právní služby s deseti paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K náhradě nákladů žalobců dále přísluší náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 13 546,75 Kč za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu ([obec] – [obec]) a zpět ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], celkem 500 km při náhradě za 1 km ve výši 4,40 Kč a ceně 1 l motorové nafty 27,20 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., účinné do 31.12.2021, náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč a ceně 1 l motorové nafty 47,10 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od 1.1.2022, a kombinované spotřebě 5,1 l na 100 km podle technického průkazu vozidla Peugeot AC kombi, [registrační značka], náhrada za promeškaný čas na cestě ve výši 3 000 Kč podle § 14 odst. 2 a 3 advokátního tarifu za 30 započatých půlhodin po 100 Kč (za cestu tam a zpět) a náhrada za daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 15 150, 80 Kč.