27 C 166/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 491 326,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 490 050 Kč a částku 1 276,73 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,5% denně z částky 163 350 Kč od datum do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení 0,5% denně z částky 163 350 Kč od datum do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení 0,5% denně z částky 163 350 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 276,73 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 83 782 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení.

III. Řízení o vzájemném návrhu žalované došlé soudu dne datum, kterým se domáhá rozhodnutí soudu, kterým by jednak rozhodl o změně závazku žalované z nájemní smlouvy platit nájemné za období měsíců července až září rok za užívání předmětu nájmu dle nájemní smlouvy ve výši 67 500 Kč plus DPH měsíčně, celkem je žalovaná povinna za období měsíců července až září rok zaplatit nájemné ve výši 245 025 Kč včetně DPH, jednak o nároku žalované, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec až září rok vůbec, případně že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení pouze do výše zákonného úroku z prodlení a aby ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně na úrok z prodlení zamítl jako příčící se dobrým mravům, resp. z důvodu, že uplatňování úroku z prodlení je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy, jednak o nároku žalované na zaplacení částky 753 580 Kč spočívající v pohledávce za žalobkyní na zaplacení hodnoty žalobkyní nevydaných movitých věcí, se vylučuje k samostatnému řízení. 1 Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky 491 326,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o nájmu nebytových prostor s odůvodněním, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o nájmu nemovitostí a věcí movitých (dále jen,,nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl pronájem hotelu obec anonymizováno (domu adresa) v obci obec a souvisejících pozemků a vybavení hotelu za nájemné 152 000 Kč bez DPH, které bylo dílčími dodatky upraveno, naposledy dodatkem číslo ze dne datum na částku 135 000 Kč bez DPH měsíčně. V čl. 4 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že nájemné bude žalovanou hrazeno do 5. dne příslušného měsíce na účet žalobkyně bez ohledu na dodání daňového dokladu (faktury) k takové platbě, který měl být žalované zaslán nejpozději do 25. dne předchozího měsíce. Žalobkyně smluvní závazky dle nájemní smlouvy řádně splnila a žalované pronajaté prostory přenechala k užívání až do dne skončení nájmu uplynutím doby ke dni datum. Oproti tomu žalovaná na své povinnosti dle nájemní smlouvy plnila pouze částečně, kdy žalovaná neuhradila sjednaný nájem za období měsíce červenec až září rok. Žalobkyně eviduje pohledávky z titulu neuhrazeného nájemného žalovanou ve výši 490 050 Kč včetně DPH, které bylo vyúčtováno fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum a fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum. Žalovaná na své závazky z uzavřené nájemní smlouvy žalobkyní vyúčtovanými fakturami číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, a číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, ničeho nezaplatila ani v dodatečné lhůtě k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne datum doručené žalované dne datum. Pro případ prodlení s úhradou nájemného se žalovaná zavázala v souladu s ustanovením čl. 4 bodu 4.3. nájemní smlouvy uhradit žalobkyni rovněž smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně se žalobou domáhá jednak zaplacení dlužných částek ve výši 490 050 Kč a příslušenství spočívajícího ve smluvním úroku z prodlení ode dne prodlení žalované do jejího zaplacení. Dle nájemní smlouvy bylo dále v čl. dle čl. 4 ujednáno, že žalovaná byla povinna mimo nájemné hradit také služby spojené s užíváním pronajatých nemovitostí, mezi něž patří i dodávky vody. Dle dohody stran byla spotřeba vody v pronajatých nemovitostech dodavatelem vyúčtována žalobkyni, která tento náklad následně přefakturovala žalované. Takto byla mimo jiné žalované přeúčtována spotřeba vody v období datum až datum v částce 20 175 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum, kdy tuto žalovaná, byť s prodlením ale uhradila. Žalované byla přeúčtována spotřeba vody v období od datum do dne skončení nájmu dne datum ve výši 1 276,73 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum, kdy na tuto žalovaná již ničeho neuhradila. Žalobkyně eviduje za žalovanou rovněž pohledávky z titulu neuhrazené faktury za spotřebu vody v období od datum do datum ve výši 1 276,73 Kč včetně DPH. Žalovaná na svůj závazek z uzavřené nájemní smlouvy žalobkyní vyúčtovaný fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum na částku 1 276,73 Kč včetně DPH ničeho neplnila, přičemž svoji povinnost nesplnila ani přes upozornění v předžalobní výzvě ze dne datum doručené žalované dne datum. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 1 276,73 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ode následujícího po splatnosti uvedené částky, tj. datum. Žalovaná na své závazky z uzavřené nájemní smlouvy žalobkyní vyúčtovanými fakturami číslo 2020 ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum, a číslo 2020 ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum ničeho neplnila, a to ani ve shora uvedené dodatečné lhůtě k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne datum, kterou si žalovaná převzala dne datum. 2 Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že považuje za nesporné, že byla dne datum uzavřena mezi účastnicemi řízení Smlouva o nájmu nemovitostí a věcí movitých, jejímž předmětem byl pronájem domu adresa v obci obec včetně souvisejících pozemků a vybavení domu, hotelu příjmení za nájemné 152 000 Kč bez DPH, přičemž podle čl. 4 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že nájemné bude žalovanou hrazeno do 5. dne příslušného měsíce na účet žalobkyně bez ohledu na dodání daňového dokladu (faktury) k takové platbě, který měl být žalované zaslán nejpozději do 25. dne předchozího měsíce. Pro případ prodlení s úhradou nájemného bylo v čl. 4 nájemní smlouvy sjednáno, že žalobkyně je oprávněna vyúčtovat žalované úrok z prodlení ve výši 0,5% dlužné částky za každý den prodlení. Dne datum byl mezi účastnicemi řízení uzavřen Dodatek číslo nájemní smlouvy, kterým se strany dohodly na prodloužení nájemní smlouvy na dobu od datum do datum za nájemné ve výši 1 620 000 Kč bez DPH za jeden kalendářní rok odpovídající měsíčnímu nájemnému 135 000 Kč bez DPH. Nájem dle nájemní smlouvy skončil uplynutím doby ke dni datum. Žalovaná neuhradila sjednané nájemné za období měsíců červenec až září rok v celkové výši 490 050 Kč včetně DPH. Nájemné bylo vyúčtováno fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum a fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum. Podle nájemní smlouvy bylo dále v čl. 4 ujednáno, že žalovaná je povinna mimo nájemné hradit také služby spojené s užíváním pronajatých nemovitostí, mezi něž patří i dodávky vody. Dle dohody stran byla spotřeba vody v předmětu nájmu dodavatelem vyúčtována žalobkyni, která tento náklad následně přefakturovala žalované. Takto byla mimo jiné žalované přeúčtována spotřeba vody v období od datum do dne skončení nájmu dne datum v částce 1 276,73 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum, kdy na tuto žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná namítla, že od první poloviny měsíce března roku rok došlo k mimořádnému poklesu, resp. absolutnímu pozastavení poptávky po hotelových službách v České republice (dále jen„ ČR“) v důsledku mimořádné okolnosti, kterou byl a nadále zůstává celosvětový výskyt a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené koronavirem označovaným jako SARS-CoV-2 a v důsledku přijetí krizových a mimořádných opatření mimoevropskými i evropskými státy, včetně ČR z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu a šíření onemocnění COVID-19 zahrnujících zákazy či omezení volného pohybu a shromažďování osob, překračování státních hranic, provozování podnikatelské činnosti, mj. i prodeje a poskytování ubytovacích služeb, když ani jedna strana nájemní smlouvy nemohla mimořádnou situaci ani mimořádná opatření při uzavírání nájemního vztahu předvídat, ovlivnit včetně vývoje a doby trvání mimořádné situace a mimořádných opatření, jež započaly v březnu rok a trvají s přestávkami již více než rok. Po uvedenou dobu jsou jedinými příjmy žalované prostředky z programů státní podpory určené k částečnému krytí ztrát a nákladů. Žalovaná v roce rok provozovala 15 hotelových zařízení, u nichž byla nucena v důsledku mimořádné situace a mimořádných opatření přistoupit k omezení, resp. úplnému zastavení provozu. Hotely provozované žalovanou byly zcela uzavřeny od datum. Část hotelů se žalované podařilo dočasně otevřít na období od poloviny června do poloviny října, ovšem průměrná obsazenost hotelů dosahovala průměrně 25% ve srovnání se stejným obdobím v uplynulých letech, kdy žalovaná dosahovala ve svých hotelích průměrné obsazenosti přes 90%, a rovněž ceny pokojů byly v tomto období ve srovnání se stejným obdobím v uplynulých letech přibližně na poloviční výši, když v roce rok se průměrná cena pokoje za noc pohybovala okolo 750 Kč, na rozdíl od průměrných cen, za které prodávala žalovaná ubytování ve svých hotelích v uplynulých letech a které dosahovaly 1 440 Kč za pokoj a noc. Od poloviny října byl ovšem opětovně zaveden zákaz poskytování ubytovacích služeb, který trvá až doposud. U řady hotelů došlo obdobně jako u hotelu v předmětu nájmu k ukončení nájemního vztahu s přihlédnutím k tomu, že žalovaná nebyla a není v důsledku zákazu poskytování ubytovacích služeb schopna hradit pronajímatelům ubytovacích zařízení nájemné ve sjednané výši za situace, kdy žádná ze stran nájemního vztahu nevěděla, jak dlouho zákaz poskytování ubytovacích služeb potrvá a jaký bude vývoj na trhu cestovního ruchu po ukončení zákazu poskytování ubytovacích služeb, resp. jaký vývoj bude mít samotná pandemie COVID-19. Žalovaná byla schopna plnit pronajímatelům ubytovacích zařízení nájemné pouze v rozsahu čerpané státní podpory poskytované provozovatelům ubytovacích zařízení, kdy žalovaná navíc jako provozovatel mnoha ubytovacích zařízení narazila bohužel i na maximální limit tzv. dočasného rámce státní podpory, jejichž celková výše nedosahovala ani poloviny výše nájemného v provozovaných hotelích, přičemž vedle nájemného musela žalovaná pokrývat veškeré provozní náklady v najatých hotelích, jejichž výše i v případě uzavřených hotelů dosahuje desítek tisíc korun měsíčně u každého hotelu. Většina pronajímatelů ubytovacích zařízení provozovaných žalovanou přistoupila solidárně na dohodu o razantním snížení nájemného, neboť pronajímatelé samozřejmě pochopili, že při objektivní nemožnosti poskytovatelů ubytovacích služeb generovat jakékoliv příjmy z uzavřených ubytovacích zařízení není v silách provozovatelů těchto ubytovacích zařízení poskytovat pronajímatelům plnění z jiných zdrojů než z čerpané státní podpory, z níž však provozovatelé ubytovacích zařízení musejí pokrývat též provozní náklady na základní správu a údržbu pronajatých nemovitostí. Za nespornou lze rovněž považovat skutečnost, že k žádosti žalované poskytla žalobkyně slevu z nájemného za měsíce duben až červen rok ve výši 50%, o čemž žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum Dohodu o mimořádné úpravě nájemního vztahu. Za měsíce duben až červen rok bylo tedy žalobkyní vyúčtováno a žalovanou zaplaceno nájemné ve výši 67 500 Kč plus DPH, ačkoliv hotel v předmětu nájmu byl v důsledku mimořádné situace a mimořádných opatření téměř po celou tuto dobu uzavřen a příjmy žalované z provozu hotelu umístěného v předmětu nájmu byly nulové, resp. za období od otevření hotelu datum v porovnání s náklady na provoz zanedbatelné. Od měsíce června rok sice mohlo dojít a také došlo k otevření hotelu v předmětu nájmu, ovšem, jak se dalo usuzovat z rezervačního systému a jak se také potvrdilo ve skutečnosti, zájem o ubytování v hotelu byl v důsledku přetrvávající mimořádné situace velmi nízký a obsazenost hotelu v měsících červenci až září rok oproti stejnému období v předchozích letech byla poloviční. Vzhledem k této skutečnosti žalovaná žádala žalobkyni o poskytnutí slevy z nájemného alespoň ve výši 50%, a to s odůvodněním, že příjmy za období měsíců dubna až června rok byly nulové a příjmy z období měsíců července až září rok ve spojení s čerpáním programů státní podpory postačují maximálně na pokrytí nákladů spojených s běžným provozem hotelu. Žalobkyně žádosti žalované nevyhověla a slevu z nájemného za období měsíců července až září rok neposkytla žádnou. Žalovaná považuje mimořádnou situaci a mimořádná opatření, jejichž důsledkem je mimo jiné nemožnost již více než rok provozovat podnikatelskou činnost spočívající v poskytování ubytovacích služeb, ve vztahu k nájemnímu vztahu založenému nájemní smlouvou, jejímž předmětem je budova hotelu a účelem nájmu je poskytování ubytovacích služeb, za změnu okolností tak podstatnou, že zakládá zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním žalované jako nájemce z nájemního vztahu. Žalovaná považuje v této souvislosti za rozporné s dobrými mravy, aby důsledek mimořádné situace a mimořádných opatření spočívající v objektivní„ neschopnosti“ nemovitostí - ubytovacích zařízení generovat příjmy nesla v případě nájmu takové nemovitosti pouze strana nájemce a nikoliv strana pronajímatele, tzn. aby nájemce za nájem nemovitosti – ubytovacího zařízení byl nucen pronajímateli platit nájemné v plné výši, ačkoliv nájemci je objektivně znemožněno, aby předmět nájmu v souladu s účelem nájmu užíval a tedy generoval příjmy, z nichž může nájemné hradit. Ve výše uvedeném smyslu požádala žalovaná žalobkyni o zohlednění situace související s mimořádnou situací a mimořádnými opatřeními. Žalobkyně požadavku žalované vyhověla ovšem pouze pro období měsíců dubna až června rok, kdy poskytla žalované slevu z nájemného ve výši 50%. Pro následující období měsíců července až září 2020 však již žalobkyně žalované slevu z nájemného neposkytla žádnou, ačkoliv mimořádná situace nadále trvala. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl o změně závazku žalované z nájemní smlouvy platit nájemné za období měsíců července až září rok tak, že za období měsíců července až září rok je žalovaná povinna hradit nájemné za užívání předmětu nájmu dle nájemní smlouvy ve výši 67 500 Kč plus DPH měsíčně, tzn. celkem je žalovaná povinna za období měsíců července až září rok zaplatit nájemné ve výši 245 025 Kč včetně DPH. Žalovaná považovala za rozporný s dobrými mravy požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5% dlužné částky za každý den prodlení, když v době uzavírání nájemní smlouvy v roce rok neexistovaly okolnosti racionálně odůvodňující sjednání úroku z prodlení ve výši více než 20x vyšší než byl stanoven zákonný úrok z prodlení. Obsah nájemní smlouvy, smluvní strany, předmět nájmu, nájemné i další podmínky nájemního vztahu nebyly v době uzavírání nájemní smlouvy nijak mimořádné, jednalo se o zcela obvyklý nájemní vztah, jehož žádná okolnost nezavdávala smysluplný důvod pro stanovení naprosto mimořádného úroku z prodlení. Osoba žalované rozhodně nebyla rizikovým subjektem, jehož by bylo třeba mimořádně vysokou sankcí motivovat k plnění smluvních povinností, ani zde nehrozil vznik zásadních škod na straně žalobkyně jako pronajímatele v případě neplacení nájemného, neboť žalobkyně byla oprávněna ukončit nájemní smlouvu již po 30 dnech prodlení nájemce, a to výpovědí se 14denní výpovědní dobou. Žalovaná tak má za to, že již v době uzavření nájemní smlouvy, kdy se podpůrná zákonná sazba úroku z prodlení pohybovala pod 9% ročně, se ujednání o výši úroku z prodlení 0,5% denně (tzn. 182% ročně) z dlužné částky příčilo dobrým mravům. I v případě, že by samotná sjednaná výše úroku z prodlení 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení neměla být v daném případě shledána jako nemravná, považuje žalovaná za rozporné s dobrými mravy uplatňování úroku z prodlení v této výši za situace, kdy prodlení žalované s placením nájemného má zcela nepochybně souvislost se situací, kterou žalovaná a objektivně ani žádný jiný řádný hospodář nemohl předpokládat a ani nijak ovlivnit. Lze tedy důvodně pochybovat o odpovědnosti žalované za prodlení s placením nájemného v situaci, kdy žalované, jejíž jediné příjmy plynou z poskytování ubytovacích služeb v provozovaných ubytovacích zařízeních bylo v důsledku Mimořádné situace a Mimořádných opatření objektivně znemožněno provozovat tuto svoji podnikatelskou činnost a generovat tak příjmy, z nichž by žalovaná byla schopna plnit své smluvní závazky vzniklé dávno před vznikem Mimořádné situace. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl o tom, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec až září rok vůbec, případně že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení pouze do výše zákonného úroku z prodlení a aby ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně na úrok z prodlení zamítl jako příčící se dobrým mravům, resp. z důvodu, že uplatňování úroku z prodlení je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně jako pronajímatel nevydala při skončení nájemního vztahu dle nájemní smlouvy žalované jako nájemci movité věci, které se nacházely ke dni skončení nájemního vztahu v předmětu nájmu, ovšem netvořily předmět nájmu a nebyly ve vlastnictví žalobkyně, vznikla žalované ke dni skončení nájemního vztahu dle nájemní smlouvy pohledávka vůči žalobkyni na zaplacení hodnoty žalobkyní nevydaných movitých věcí ve výši 753 580 Kč. Žalovaná proto v rámci své procesní obrany uplatnila svou pohledávku vůči žalobkyni na zaplacení hodnoty žalobkyní nevydaných movitých věcí v rozsahu, který odpovídá nároku žalobkyně na zaplacení nájemného za období měsíců července až září rok v rozsahu, v jakém bude shledán soudem jako oprávněný a důvodný, nároku žalobkyně na náhradu za spotřebu vody v předmětu nájmu v období od datum do dne skončení nájmu dne datum v částce 1 276,73 Kč a případnému nároku žalobkyně na zaplacení příslušenství uvedených částek v rozsahu, v jakém bude shledán soudem jako oprávněný a důvodný, a to od data následujícího od jejich splatnosti do okamžiku účinnosti započtení, za který žalovaná považuje datum ukončení nájemní smlouvy. 3 Soud vzal za nesporná shodná skutková tvrzení stran sporu, že dne datum byla mezi žalobkyní na straně pronajímatele a žalovanou na straně nájemce uzavřena Smlouva o nájmu nemovitostí a věcí movitých, jejímž předmětem byl pronájem domu adresa v obci obec včetně souvisejících pozemků a vybavení domu, tj. hotelu příjmení za měsíční nájemné ve výši 152 000 Kč bez DPH. V čl. 4 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že nájemné bude žalovanou hrazeno do 5. dne příslušného měsíce na účet žalobkyně bez ohledu na dodání daňového dokladu (faktury) k takové platbě, který měl být žalované zaslán nejpozději do 25. dne předchozího měsíce. Pro případ prodlení s úhradou nájemného bylo v čl. 4 nájemní smlouvy sjednáno, že žalobkyně je oprávněna vyúčtovat žalované úrok z prodlení ve výši 0,5% dlužné částky za každý den prodlení. Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen Dodatek číslo nájemní smlouvy, kterým se strany dohodly na prodloužení nájemní smlouvy na dobu určitou od datum do datum za nájemné ve výši 1 620 000 Kč bez DPH za jeden kalendářní rok, odpovídající měsíčnímu nájemnému ve výši 135 000 Kč bez DPH. Nájem dle nájemní smlouvy skončil uplynutím doby ke dni datum. Jak soud zjistil z faktury číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH, faktury číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH a z faktury číslo rok ze dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH, žalobkyně nájemné vyúčtovala fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH, splatnou dne datum fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum a fakturou číslo rok vystavenou dne datum na částku 163 350 Kč včetně DPH splatnou dne datum. Mezi stranami není sporné, že žalovaná neuhradila sjednané nájemné za období měsíců červenec až září rok v celkové výši 490 050 Kč včetně DPH. Jak soud zjistil z nájemní smlouvy citované shora, v jejím čl. 4 bylo ujednáno, že žalovaná je povinna mimo nájemné hradit také služby spojené s užíváním pronajatých nemovitostí, mezi něž patří i dodávky vody. Dle dohody stran byla spotřeba vody v předmětu nájmu dodavatelem vyúčtována žalobkyni, která tento náklad následně přefakturovala žalované. Jak soud zjistil z faktury číslo rok ze dne datum, spotřeba vody byla mimo jiné žalované přeúčtována za období od datum do dne skončení nájmu dne datum ve výši 1 276,73 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum. Jak vyplynulo ze shodných tvrzení účastníků, žalovaná na uvedenou fakturu ničeho neuhradila. příjmení mezi stranami sporu byla i skutečnost, že k žádosti žalované poskytla žalobkyně slevu z nájemného za měsíce duben až červen rok ve výši 50%, o čemž žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum Dohodu o mimořádné úpravě nájemního vztahu. Za měsíce duben až červen rok bylo žalobkyní vyúčtováno a žalovanou zaplaceno nájemné ve výši 67 500 Kč plus DPH. Shora uvedené skutečnosti vyplynuly rovněž ze Smlouvy o nájmu nemovitostí a věcí movitých ze dne datum ve spojení s dodatkem číslo ze dne datum. Žalovaná na své povinnosti dle nájemní smlouvy plnila pouze částečně, kdy žalovaná neuhradila sjednaný nájem za období měsíce červenec až září rok. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne datum, žalovaná na své závazky z uzavřené nájemní smlouvy žalobkyní shora uvedenými vyúčtovanými fakturami ničeho neplnila ani v dodatečné lhůtě k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne datum doručené žalované dne datum. Pro případ prodlení s úhradou nájemného se žalovaná zavázala v souladu s ustanovením čl. 4 bodu 4.3. nájemní smlouvy uhradit žalobkyni rovněž smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení. Jak vyplynulo ze shora citované nájemní smlouvy, bylo v jejím čl. 4 ujednáno, že žalovaná byla povinna mimo nájemné hradit také služby spojené s užíváním pronajatých nemovitostí, mezi něž patří i dodávky vody. Dle dohody stran byla spotřeba vody v pronajatých nemovitostech dodavatelem vyúčtována žalobkyni, která tento náklad následně přefakturovala žalované. Jak soud zjistil z faktury číslo rok ze dne datum, žalované byla přeúčtována spotřeba vody v období datum až datum v částce 20 175 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum, kterou žalovaná byť s prodlením uhradila. Jak soud zjistil z faktury číslo rok ze dne datum, žalované byla přeúčtována spotřeba vody v období od datum do dne skončení nájmu dne datum ve výši 1 276,73 Kč včetně DPH fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum, kdy na tuto žalovaná již ničeho neuhradila. Jak soud zjistil z faktury číslo rok ze dne datum, žalobkyně v současnosti eviduje za žalovanou také pohledávky z titulu neuhrazeného faktury za spotřebu vody v období od datum do datum ve výši 1 276,73 Kč včetně DPH, kdy uvedeným návrhem se domáhá i zaplacení uvedené částky. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne datum, žalovaná na svůj závazek z uzavřené nájemní smlouvy žalobkyní vyúčtovaný fakturou číslo rok ze dne datum splatnou dne datum na částku 1 276,73 Kč včetně DPH ničeho neplnila, přičemž svoji povinnost nesplnila ani přes upozornění v předžalobní výzvě ze dne datum doručené žalované dne datum. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 1 276,73 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ode následujícího po splatnosti dané částky, tj. datum. Jak soud zjistil z faktury číslo rok s vyúčtováním nájemného za měsíc duben rok, faktury číslo rok s vyúčtováním nájemného za měsíc květen rok, faktury číslo rok s vyúčtováním nájemného za měsíc červen rok, z Dohody o mimořádné úpravě nájemního vztahu ze dne datum, opravného daňového dokladu žalobkyně č. rok k faktuře číslo rok, z dokladu o úhradě nájemného za měsíc duben rok, z opravného daňového dokladu žalobkyně č. rok k faktuře číslo rok, dokladu o úhradě nájemného za měsíc květen rok, z opravného daňového dokladu žalobkyně č. rok k faktuře číslo rok, z dokladu o úhradě nájemného za měsíc červen rok, z faktury číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok, z faktury žalobkyně číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok, z faktury žalobkyně číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok, z faktury číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok, z faktury žalobkyně číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z faktury číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok a faktury číslo rok, z faktury žalobkyně číslo rok s vyúčtováním vodného za období číslo rok, z dokladu o úhradě vodného dle faktury číslo rok, že žalovaná i přes omezení, resp. úplnému zastavení provozu hotelu v předmětu nájmu hradila žalobkyni, dokud to žalované umožňovaly finanční rezervy, přeúčtovávané náklady za vodné za období měsíců březen až září rok. Jak soud zjistil z předávacího protokolu, seznamu movitých věcí s vyčíslením aktuální hodnoty, z výzvy právního zástupce žalované ze dne datum, ke dni ukončení nájmu se v předmětu nájmu nacházely movité věci, které nebyly součástí předmětu nájmu. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že všechny uvedené movité věci jsou v jejím vlastnictví a že je jejich hodnota celkem 753 580 Kč, když některé doklady o jejich existenci byly nečitelné, nebyla uvedena cena za nákup nebo byla nečitelná, rovněž aktuální cena předmětných movitých věcí nebyla doložena důkazy svědčícími o jejich aktuální hodnotě v žalovanou uvedené výši, např. znaleckým oceněním. Jak soud zjistil z předávacího protokolu ze dne datum, movité věci byly uvedeny v seznamu položek, které se nacházejí v předmětu nájmu při předání žalobkyni s tím, že jejich vypořádání bude řešeno separátně. Mezi stranami je nesporné, že k dohodě o vypořádání movitých věcí mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo. Movité věci nebyly žalobkyní do dnešního dne žalované vráceny ani po výzvě právního zástupce žalované ze dne datum, což rovněž není mezi stranami sporné. Jak soud zjistil z odhadu žalované, hodnota nevrácených movitých věcí ke dni skončení nájmu činila částku 753 580 Kč. 4 Soud z důvodu ekonomie sporu zamítl jako nadbytečné provedení důkazů výslechem svědka jméno příjmení, manažera hotelu právnická osoba v obec včetně návrhu na doložení dat z Českého statistického ústavu k návštěvnosti v ČR v okrese obec v roce rok a rok, když ze žalovanou předloženého důkazu nevyplynulo pro věc nic podstatného, protože předložil soudu data z Českého statistického ústavu k návštěvnosti v ČR v jiném okrese, než je obec, to ještě za celý rok rok a rok, ze kterých nebyl patrný vývoj návštěvnosti v měsících červenec, srpen, září rok, jež byly stěžejními, a jejich porovnání se stejným obdobím roku rok a rok, tj. předcházejícího a následujícího po rozhodném obdobní, aby z uvedených dat bylo lze zjistit vývoj návštěvnosti za normálního stavu a omezeného stavu. Navíc v červenci, srpnu a září rok neplatila žádná omezení pro turistický ruch v ČR, tudíž soud z důvodu hospodárnosti řízení zamítl návrhy uvedených důkazů s tím, že je bude možné provést v řízení vyloučeném k samostatnému projednání a rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované, pokud je řádně navrhne a předloží soudu. 5 Soud hodnotil věc jednak podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), podle kterého se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 2302 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) lze každé ustanovení soukromého práva vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Dle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. nesmí výklad a použití právního předpisu být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 o. z. musí právní jednání svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 1765 odst. 1 o. z. dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Podle § 1766 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši. Podle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. Podle § 2234 o. z. pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 98 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. 6 Na základě výše uvedených důkazů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vycházel ze skutečností, jež vzal za nesporné a dále pokud šlo o žalovanou namítanou špatnou finanční situaci, vzal na zřetel, že předmětem žaloby je nezaplacené nájemné za období červenec až září rok, kdy provoz hotelů nebyl nijak omezen, obzvláště ne v horských oblastech jako je konkrétně obec, kde se nachází hotel, coby předmět skončeného nájmu. V konkrétním případě se jednalo o dlouhodobý pronájem trvající přibližně 15 let, když od října rok žalovaná věděla, že nájem skončí k datum, tudíž měla dostatečný prostor si prostředky k úhradě nájemného zajistit, přičemž pokud tak svévolně neučinila, pak toto jde zcela k tíži. Nájem skončil uplynutím doby nájmu, přičemž žalobkyně vyšla žalované vstříc poskytnutím slevy z nájmu v době uzavření hotelů, tj. za duben, květen, červen rok, nikoliv za dobu, kdy žalovaná mohla hotel provozovat a také jej provozovala. V období duben až červen rok žalobkyně poskytla žalované slevu 50% za nájmu, na jejímž základě žalovaná obdržela od státu v rámci programové podpory zbývajících 50% zpět, tudíž v předmětném období v konečném důsledku na nájmu nezaplatila ničeho, resp. co vydala, to se jí vrátilo díky slevě z nájmu od žalobkyně, která jí umožnila čerpat příspěvky od státu. Pokud šlo o movité věci, jež neměly být vydány žalované a měly se v předmětu pronájmu nacházet, a které ocenila částkou cca 753 580 Kč, soud má za to s odkazem na ustanovení § 2234 o. z., že žalobkyně jako pronajímatel měla dokonce právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní. Dne datum byl při předání hotelu žalobkyni společně vytvořen seznam věcí, u kterých nebylo možné jednoznačně určit ani se shodnout, která osoba je jejich vlastníkem. Vypořádání takových sporných položek bylo proto dohodou stran odloženo s tím, že žalobkyně a žalovaná si vzájemně předají nabývací tituly k jednotlivým položkám, které potvrdí jejich vlastnické právo. Ze strany žalované nic předloženo nebylo. Žalovaná tedy při předání objektu hotelu, a ani nikdy později, nedoložila k předmětným movitým věcem jediný relevantní doklad, který prokazoval její vlastnické právo, přičemž některé položky z takového seznamu pořizovala žalobkyně, nebo jiné položky ani nebyly movitými věcmi (přístřešek, terasa apod.), popřípadě byly popsány zcela obecně (postele, světla, křesla, stolky, apod.). Tvrzení žalované, že zápis ze dne datum obsahuje seznam jejího majetku, který jí má žalobkyně zadržovat, žalovaná ničím nedoložila, resp. jí předložené dokumenty obsahovaly, pokud byly čitelné, pouze obecné charakteristiky věcí, tudíž je nešlo individualizovat a říci, že se jedná právě o takové předmětné věci. Jak soud zjistil z Dodatku číslo k nájemní smlouvě ze dne datum, z emailové korespondence účastníků k vydání věcí vedené mezi účastníky řízení, resp. jejich zástupci ode dne datum do datum včetně obrazového zobrazení interiéru hotelu, z vyjádření právního zástupce žalobkyně k výzvě na vydání věcí ze dne datum, žalovaná zadržuje movité věci žalobkyně, když v rámci odvozu vybavení hotelu vzala i věci žalobkyně, a to 28 ks stolů kulatých vyrobených na zakázku od anonymizována dvě slova, a dále 19 ks vstupních světel anonymizována dvě slova anonymizováno, přičemž tyto ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně a doložení nabývacího titulu spočívajícího jednak v zálohové faktuře číslo ze dne datum na částku 23 900 Kč a faktuře číslo ze dne datum na částku 24 086 Kč obě vystavené dodavatelem, právnická osoba v.o.s. ve spojení s daňovým dokladem číslo ze dne datum vystaveným právnická osoba anonymizováno na konečnou částku 110 699 Kč, do níž byla započítána shora uvedená záloha vyplývající ze zálohové faktury, žalovaná žalobkyni doposud nevydala. Žalovaná tedy obviňuje žalobkyni z nevydání věcí, u kterých nedoložila vlastnické právo a ještě navíc za situace, kdy sama zadržuje věci žalobkyně. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení nájmu v období červenec až září rok, ve kterém žalobkyně nadále plnila svůj závazek přenechání hotelu k užívání žalované, a ve kterém také žalovaná hotel provozovala. V řízení bylo prokázáno, že hotel v hlavních letních měsících červenci a srpnu rok byl v plném provozu, se standardní až nadstandardní obsazeností, protože horské hotely nejsou závislé na zahraničních turistech a služebních pobytech jako hotely ve městech, přičemž právě v roce rok o prázdninách vyrazilo na hory i do obec velké množství Čechů včetně těch, kteří by jinak trávili dovolenou u moře. Dle soudu ani v tomto období nevznikl jakýkoliv nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků, jak uváděla žalovaná, což má vliv i na posouzení námitky rozporu s dobrými mravy, kdy vznik jakýchkoliv mimořádných situací nelze jakkoliv přičítat žalobkyni, coby pronajímatelce, která řádně a včas splnění smluvních povinností dostála. Vznik překážky v provozu ubytovacích služeb je třeba zahrnovat pod podnikatelské riziko každého podnikatele, který by měl být na toto připraven. V daném případě nebyla dána žádná objektivní neschopnost hotelu generovat příjmy, když provoz ubytovacích služeb v předmětném období omezen nebyl, neboť k tomu došlo až déle po skončení nájmu. Hotel se navíc nachází v obec, což je jedno nejvyhledávanějších horských center a obsazenost hotelů je vždy jedna z nejvyšších v ČR. Soud považoval návrh žalované na změnu závazku z nájemní smlouvy za měsíce červenec až září rok v částce 245 025 Kč s DPH za zcela nedůvodný, navíc za situace, když se žalobkyně na omezení provozu hotelu nijak nepodílela, v době uzavření hotelu (duben až červen rok) vyšla žalované vstříc poskytnutím slevy o 50% (viz. výše), za což se jí žalovaná odměnila jednak tím, že na nájem za další měsíce neuhradila nic a žalobkyni nařkla ze zadržování movitých věcí, u kterých není schopna doložit své vlastnické právo. Navíc žalobkyně před předáním hotelu učinila další vstřícný krok, kdy žalované učinila nabídku s požadavkem na zaplacení 50% dlužného nájmu za měsíc září rok, za předpokladu neprodlené úhrady dlužných nájmů ze strany žalované, která zůstala bez vyjádření žalované, která na dlužný nájem ničeho neuhradila. Chování žalované odporuje zásadám poctivého obchodního styku, tudíž má soud za to, že je na místě požadavek žalované na změnu nájmu odmítnout. Pokud šlo o rozporný s dobrými mravy požadavek na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení. Soud vzal na zřetel, že uvedený požadavek vycházel ze smluvního ujednání v čl. 4 nájemní smlouvy, dle kterého je žalobkyně oprávněna tento smluvní úrok požadovat pro případ nezaplacení nájemného v termínu splatnosti. Žalobkyně částku nájemného vyúčtovala jednotlivými fakturami, ve kterých byl stanoven den splatnosti, přičemž žalovaná vůči těmto fakturám nikdy ničeho nenamítala. Obdobně pak žalovaná doposud ničeho nenamítala vůči ujednání o smluvním úroku z prodlení, který byl ujednán dohodou smluvních stran, svobodně projevenou a podpisem nájemní smlouvy stvrzenou vůlí žalované. Námitka žalované, zda v roce rok neexistovaly důvody pro sjednání takového smluvního úroku z prodlení, je irelevantní, neboť takový nárok žalobkyně byl sjednán dohodou stran v čl. 16 nájemní smlouvy, kde žalovaná výslovně prohlásila, že smlouva odpovídá její svobodné vůli a nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Sjednaný úrok nelze považovat za rozporný s dobrými mravy, když žalovaná v době uzavření nájemní smlouvy byla podnikatelem, jak soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne datum. Pro žalobkyni se jednalo o nového smluvního partnera, jehož fungování nebylo nijak prověřeno předchozím smluvním vztahem, tudíž smluvní úrok v daném případě zcela nepochybně představoval nezbytnou motivaci k řádnému plnění základní smluvní povinnost nájemce, tj. úhrady nájemného. Jiná sankce za neplnění smluvních povinností pak mezi účastníky sjednána nebyla. Pokud šlo o námitku odporující dobrým mravům uplatnění smluvního úroku z prodlení za situace, kterou nemohla ovlivnit a ani předpokládat, pak má soud za to, že žalované v plnění smluvních povinností v období červenec až září rok nic nebránilo. Žalovaná v předmětném období mohla ubytovací služby provozovat a také provozovala, a přesto zcela svévolně odmítla na závazky vůči žalobkyni plnit. Prodlení s plněním smluvních povinností jde tudíž zcela za žalovanou. 7 Soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 112 odst. 2 o.s.ř. řízení o vzájemném návrhu žalované došlé soudu dne datum, kterým se domáhá rozhodnutí soudu, kterým by jednak soud rozhodl o změně závazku žalované z nájemní smlouvy platit nájemné za období měsíců července až září 2020 tak, že za období měsíců července až září 2020 je žalovaná povinna hradit nájemné za užívání předmětu nájmu dle nájemní smlouvy ve výši 67 500 Kč plus DPH měsíčně, tzn. celkem je žalovaná povinna za období měsíců července až září 2020 zaplatit nájemné ve výši 245 025 Kč včetně DPH, jednak o nároku žalované, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec až září 2020 vůbec, případně že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení pouze do výše zákonného úroku z prodlení a aby ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně na úrok z prodlení zamítl jako příčící se dobrým mravům, resp. z důvodu, že uplatňování úroku z prodlení je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy, jednak o nároku žalované na zaplacení částky 753 580 Kč spočívající v pohledávce za žalobkyní na zaplacení hodnoty žalobkyní nevydaných movitých věcí, se vylučuje k samostatnému řízení, a to z důvodu vhodnosti, když ve vzájemném návrhu na zahájení řízení podaném žalovanou jsou věci, které se ke spojení neohodí, resp. skutečnosti tvrzené žalovanou v jejím vzájemném návrhu označeném jako obrana nebyly tvrzeny v dostatečném rozsahu, nebyly doloženy řádně důkazy, resp. žalovaná dokládala důkazy, ze kterých nevyplývaly nároky, jichž se vzájemným návrhem domáhala, tudíž soud z důvodu ekonomie sporu a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ani nezaplatila ze vzájemného návrhu soudní poplatek, vyloučil ze zřejmých důvodů věc k samostatnému projednání a rozhodnutí. Na žalované bude, aby v novém řízení zaplatila soudní poplatek z návrhu a doplnila řádně skutková tvrzení a důkazy tak, aby bylo lze věc řádně projednat a rozhodnout, když doposud provedené dokazování by vedlo k zamítnutí vzájemného návrhu žalované. Pokud šlo o vzájemnou pohledávku uplatněnou žalovanou ve výši 753 580 Kč, žalovaná má povinnost svůj návrh doplnit tak, aby z něj bylo patrno, že uvedená pohledávka existuje, že jí movité věci patří a jak dospěla k vyčíslení pohledávky na uvedenou výši. 8 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná ve věci zcela neúspěšná je povinna zaplatit žalobkyni ve věci zcela úspěšné částku 83 782 Kč, jež představovala jednak náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 652 Kč podle položky 1 bod 1 písm. b přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, jednak odměnu advokáta za pět úkonů právní služby po 10 300 Kč, tj. 51 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu, předžalobní výzva, vyjádření ve věci) podle § 6an vyhl. č. 177/1996 Sb., jednak pět režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč podle shora cit. vyhl., v neposlední řadě 21% DPH z odměny 53 000 Kč, tj. 11 130 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.