27 C 21/2008

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Körblerem v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 200.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 10,75% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9,25% ročně od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10,5% ročně z částky 200.000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 61.916,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit ČR- Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení částku 3.616 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím, jenž dle tvrzení žalobkyně odpovídá částce, kterou u žalované složila jako zálohu na kupní cenu areálu pily v [obec], kterou jí poté, co se žalobkyni nepodařilo od peněžních ústavů získat úvěr na doplacení zbývající ceny nemovitosti a z předmětné koupě tak sešlo, neoprávněně odmítla vrátit s tvrzením, že oproti této povinnosti započetla v plné výši svůj nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně má za to, že v daném případě žalované žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniknout nemohl. Žalobkyně sama na základě inzerátu zveřejněného na internetových stránkách kontaktovala žalovanou za účelem uzavření kupní smlouvy týkající se objektu pily, jejíž prodej žalovaná zprostředkovávala pro společnost [právnická osoba] jakožto jejího tehdejšího vlastník. Veškerou činnost v souvislosti s žalobkyní plánovanou koupí pily tak žalovaná konala z titulu zprostředkovatelské smlouvy uzavřené se [právnická osoba] rybářství, která jí za to také uhradila sjednanou zprostředkovatelskou provizi. [jméno] žalobkyně neměla v úmyslu zprostředkovatelskou smlouvu s žalovanou uzavírat a částku 200.000 Kč složila na základě předchozí ústní telefonické domluvy u žalované jako zálohu na kupní cenu. Teprve až poté, když žalobkyně předpokládala, že jí žalovaná předá písemné potvrzení o zaplacení předmětné zálohy, jí zaměstnankyně žalované namísto toho předala potvrzení o úhradě provizní odměny a zároveň s ní podepsala ujednání o právu žalované na provizní odměnu za poskytnuté zprostředkovatelské služby, případně na smluvní pokutu, pokud k realizaci koupě nedojde vinou žalobkyně, které však dle ubezpečení zaměstnankyně žalované měla žalobkyně považovat za obvyklý způsob řešení takovýchto obchodů s tím, že složená částka bude nadále považována za zálohu na kupní cenu. S ohledem na shora uvedené považuje žalobkyně žalobkyní vůči ní uplatněný nárok na smluvní pokutu, za neodůvodněný. Výše uvedené dle žalobkyně odůvodňuje následovně. Žalobkyně vůbec neprojevila svobodnou a vážnou vůli s žalovanou zprostředkovatelskou smlouvu uzavřít. K podpisu ujednání o nároku na zprostředkovatelskou provizi, případně na smluvní pokutu, došlo jen proto, že zaměstnankyně žalované jí uvedla v omyl tím, že se jedná pouze o formální a obvyklý způsob řešení takovýchto případů, přičemž fakticky složená částka nadále představuje zálohu na kupní cenu. K platnému sjednání zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou tak nedošlo, a tedy nedošlo ani k platnému ujednání o eventuálním právu žalované požadovat po žalobkyni zaplacení smluvní pokuty. Zprostředkovatelská smlouva je navíc vztahem synallagmatickým, a tedy provizní odměna náleží zprostředkovateli za jím poskytnuté služby. V daném případě však žalované žádné služby žalobkyni neposkytla. Podle žalobkyně by taktéž bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby žalovaná za zprostředkování prodeje jedné a téže nemovitosti inkasovala celou provizní odměnu jak od prodávajícího, tak od kupujícího. Za nemravné by v tomto případě bylo dle žalobkyně nutné považovat nejen samotné jednání žalované, ale i výše takové provize, která by ve vztahu k hodnotě nemovitosti byla neúměrně vysoká. I kdyby ujednání o smluvní pokutě bylo přeci jenom platné, pak vznik jejího nároku byl závislý na dvou kumulativních podmínkách. Protože však žalobkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o smlouvě budoucí kupní podepsala, což v případě, že by se tak nestalo byla jedna z kumulativních podmínek vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty, nemohl žalované nárok na smluvní pokutu vzniknout. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím zcela neuznává. Žalovaná nesporuje, že mezi ní a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena písemná dohoda o rezervaci předmětných nemovitostí specifikovaných výše. Upozorňuje však na ustanovení bodu šestého uvedené dohody, v němž se žalobkyně zavázala uhradit žalované provizi ve výši 200.000 Kč jako odměnu za zprostředkování koupě nemovitostí. Provize byla splatná při podpisu dohody, tj. dne [datum], a žalobkyně oproti vydání příjmového dokladu s uvedením účelu platby„ odměna za zprostředkování koupě“ bez výhrad tuto částku u žalované složila. Dle názoru žalované tak tvrzení protistrany, že odměna zprostředkovatele měla být započtena na zaplacení kupní ceny, je tvrzením nelogickým. Navíc podpisem předmětné dohody dle jejího názoru žalobkyně potvrdila, že souhlasí s výší provize, která měla žalované náležet za dohodnuté služby, a že částka 200.000 Kč bude žalované náležet i v případě, a to jako smluvní pokuta, že žalobkyně zprostředkovanou příležitost nevyužije. Žalovaná v daném případě zprostředkovala pro žalobkyni příležitost koupě předmětných nemovitostí, když jejím přičiněním byla dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě, která předpokládala uzavření vlastní kupní smlouvy do [datum]. Pokud se žalobkyni nepodařilo zajistit si poskytnutí úvěru na doplatek kupní ceny, porušila tím dle názoru žalované podstatným způsobem svoji smluvní povinnost a zároveň tím nevyužila zprostředkovanou příležitost koupě nemovitostí a zmařila uzavření budoucí kupní smlouvy. Za této situace nebylo možno považovat zaplacení částky 200.000 Kč za platbu provize ze zprostředkování koupě, jelikož k uzavření smlouvy zaviněním žalobkyně nedošlo, avšak žalované ve smyslu bodu šestého předmětné dohody vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v téže výši. Z tohoto důvodu žalovaná vyfakturovala žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč a současně dobropisem účetně stornovala žalobkyní uhrazenou částku 200.000 Kč z titulu zprostředkovatelské provize. Žalovaná popírá tvrzení žalobkyně, že pro ni koupi předmětných nemovitostí nezprostředkovala a že s ní uzavřela pouze dohodu o rezervaci. Žalovaná naopak zprostředkovatelkou službu žalobkyni poskytla, konkrétně se jednalo o zajištění rezervace předmětných nemovitostí a zajištění podpisu smlouvy o smlouvě budoucí, a to v daném případě dokonce opakovaně. Žalovaná je toho názoru, že ujednání o smluvní pokutě bylo v bodu šestém dohody o rezervaci nemovitostí – zprostředkování koupě sjednáno dostatečně srozumitelně a jasně. I pokud se týká samotné výše smluvní pokuty, má žalovaná za to, že smluvní pokuta byla sjednána v přiměřené výši, která odpovídala významu zajišťované povinnosti a zároveň odpovídala eventuální výši škody, která mohla žalované vzniknout porušením povinnosti ze strany žalobkyně. Žalovaná nespatřuje v zajištění a úplné kompenzaci svého nároku na zaplacení dohodnuté provize za zprostředkování koupě nemovitostí uvedenou smluvní pokutou za jednání v rozporu s dobrými mravy, jakož ani jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalovaná se dále domnívá, že v daném případě je třeba zvlášť posuzovat zprostředkovatelkou smlouvu uzavřenou žalovanou se společností [právnická osoba] a samostatně dohodu, kterou mezi sebou uzavřeli sami účastníci. Obsahy těchto smluv nejsou totožné a je třeba je hodnotit samostatně, a nikoliv jako jeden smluvní vztah, jak to činí protistrana. Pokud se týká námitky, že žalobkyně byla žalovanou uvedena v omyl, tak s tímto tvrzením se žalovaná neztotožňuje. Ze znění dohody ze dne [datum] nepochybně vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána provize, jakož i to, za jaké služby provize žalované náleží. Podpisem této dohody pak žalobkyně dala jasně najevo, že s touto provizí je ztotožněna a že je ztotožněna i s tím, že na kupní cenu za nemovitosti bude zúčtován pouze rezervační poplatek ve výši 40.000 Kč. To, že v souvislosti s povinností platit žalované provizní odměnu žalobkyně nebyla v omylu svědčí i další okolnosti, především žalobkyní vydané příjmové pokladní doklady, na nichž je uveden účel částek skládaných žalobkyní u žalované. V neposlední řadě žalovaná poukázala na to, že je podnikatelem usilujícím o dosažení obchodního zisku, a tedy tomu odpovídá i výše samotné provizní odměny. Pokud dnes žalobkyně poukazuje na nepřiměřenost výše provize, pak žalovaná konstatuje, že tuto námitku měla vznést již při podpisu smlouvy, přičemž nyní již nelze po žalované požadovat vrácení provize zpět s tvrzením, že se jednalo o omyl. Výše provize totiž byla žalobkyni známa již při podpisu samotné dohody. S ohledem na výše uvedené má žalovaná za to, že na její straně nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a že částku 200.000 Kč si ponechala, resp. započetla na nárok z titulu smluvní pokuty po právu. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalovaná na základě zprostředkovatelské smlouvy obstarávala pro vlastníka objektu pily v [obec] v okrese [obec] a s ním souvisejících pozemků, tj. [právnická osoba] rybářství a.s, možnost uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k těmto nemovitostem, a to včetně potřebné inzerce (smlouva o zprostředkování prodeje uzavřená mezi žalovanou a společností [právnická osoba] ze dne [datum], a to včetně její přílohy). Veškeré záležitosti v souvislosti s prodejem předmětné pily zajišťovala pro společnost [právnická osoba] právě žalovaná, na níž ostatně v souvislosti s projeveným zájmem o koupi pily byla společností [právnická osoba] odkázána i sama žalobkyně (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Vedle výše zmíněné inzertní činnosti připravovala žalovaná na základě shora zmíněné zprostředkovatelské smlouvy pro společnost [právnická osoba] též znění smluv souvisejících s prodejem předmětných nemovitostí (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Za všechny tyto činnosti společnost [právnická osoba] posléze vyplatila žalované smluvenou provizi ve výši 126.140 Kč (výpověď svědka [jméno] [příjmení], výpis z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], smlouva o zprostředkování prodeje uzavřená mezi žalovanou a společností [právnická osoba] ze dne [datum], a to včetně její přílohy). S ohledem na již výše zmíněný zájem žalobkyně o koupi předmětné pily, se dne [datum] žalobkyně dostavila k žalované, kde jí bylo sděleno, že prozatím postačí, pokud složí alespoň zálohu na kupní cenu nemovitosti v částce 240.000 Kč (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Složení této částky u žalované bylo předpokladem jednání žalované s žalobkyní, a tedy žalobkyně tuto částku řádně u žalované najednou složila a oproti tomu obdržela potvrzení s tím, že jí jednorázově složená částka zde byla rozepsána na dva různé účty (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Následně zaměstnankyně žalované předložila žalobkyni písemnou smlouvu, v níž v rozporu s původní informací od žalované, byli uvedeny jiné důvody složení částky 240.000 Kč u žalované, tedy podle písemného znění této smlouvy se o zálohu jednat nemělo (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Žalobkyně s takovýmto zněním smlouvy nesouhlasila, avšak poté, co jí zaměstnankyně žalované ubezpečila, že se jedná o obvyklý postup v těchto věcech a že jí složená částka je i nadále zálohou na koupi předmětných nemovitostí, žalobkyně tuto smlouvu podepsala (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Dle dne [datum] účastníky podepsané dohody o rezervaci nemovitostí - zprostředkování koupě měla celková kupní cena předmětných nemovitostí činit 2, 200.000 Kč, přičemž zde bylo dále uvedeno, že za účelem rezervace nemovitostí pro žalobkyni musí žalobkyně složit na pokladně žalované v hotovosti částku 40.000 Kč, která je zároveň zálohou na kupní cenu. Zároveň v tomto dokumentu bylo uvedeno, že při jeho podpisu je žalobkyně povinna zaplatit žalované smluvenou provizi ve výši 200.000 Kč jako odměnu za zprostředkování koupě shora uvedených nemovitostí. Dle dalších ujednání uvedených v této dohodě, měla výše uvedená částka 200.000 Kč žalované náležet jako smluvní pokuta i v případě, že žalobkyně jí zprostředkovanou příležitost koupě nevyužije. Pro případ, že žalobkyně do [datum] neuhradí doplatek kupní ceny ve výši 2, 160.000 Kč a zároveň neuzavře k předmětné nemovitosti kupní smlouvu či smlouvu o budoucí kupní smlouvě, pak částka 40.000 Kč připadne žalované rovněž jako smluvní pokuta. Dle účastníky podepsané dohody úhradou jedné z výše zmíněných smluvních pokut není dotčena povinnost žalobkyně eventuálně hradit žalované druhou z nich (dohoda o rezervaci – zprostředkování koupě ze dne [datum]). Oproti složení částky 240.000 Kč žalovaná vystavila žalobkyni dne [datum] dva příjmové pokladní doklady. První z nich na částku 200.000 Kč, která dle zde uvedeného účelu platby měla být hrazena jako odměna za zprostředkování koupě (příjmový pokladní doklad ze dne [datum] o zaplacení odměny za zprostředkování ve výši 200.000 Kč). Druhý z nich na částku 40.000 Kč, která dle zde uvedeného účelu platby měla být hrazena jako záloha kupní ceny (příjmový pokladní doklad ze dne [datum] o zaplacení zálohy kupní ceny ve výši 40.000 Kč). Dne [datum] žalobkyně podepsala se společností [právnická osoba] smlouvu o budoucí kupní smlouvě týkající se předmětné pily (smlouva o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum]). Vlastní kupní smlouva však již uzavřena nebyla, neboť žalobkyni nebyl bankou poskytnut úvěr na doplacení zbývající části kupní ceny předmětných nemovitostí (shodná tvrzení účastníků). Dne [datum] žalovaná vyfakturovala žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč a jednak ve výši 40.000 Kč (faktura č. FO [číslo] ze dne [datum]) a oproti tomu žalobkyni dobropisovala od žalobkyně vybranou provizi za zprostředkování koupě ve výši 200.000 Kč (daňový dobropis DO [číslo] ze dne [datum]). Dopisem rovněž ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobkyni že svojí pohledávku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200.000 Kč započítává oproti její pohledávce na vrácení odměny za zprostředkování koupě (oznámení o započtení vzájemných pohledávek adresované žalobkyni ze dne [datum]). Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedená shodná tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl soud žádných pochybností. Ostatně ani sami účastníci jejich pravost či věcnou správnost nezpochybňovali. Svá skutková zjištění soud dále opřel i o výpovědi slyšených svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], ekonomického ředitele [právnická osoba] rybářství, který se jménem této společnosti účastnil jednání s žalovanou v souvislosti s prodejem jejího areálu pily v [obec], a [jméno] [příjmení], přítele žalobkyně, který se spolu s ní účastnil dne [datum] jednání v prostorách žalované. Výpovědi obou svědků soud považuje za věrohodné a pravdivé. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] se nenachází v žádném vztahu k oběma účastníkům, tedy i jeho vztah k projednávané věci lze chápat jako čistě neutrální. Tento svědek vypovídal spontánně, jím uváděné skutečnosti logicky zapadali do rámce ostatních soudem zjištěných skutečností, a tedy soud bez jakýchkoli pochyb o jeho výslech opřel svá skutková zjištění. Pokud se týká svědka [jméno] [příjmení], tak pro jeho poměr k žalobkyni bylo možné předpokládat, že by ve své výpovědi mohl neobjektivně stranit žalující straně. Tento úvodní předpoklad se však dle názoru soudu v průběhu jeho výslech neprojevil. Svědek evidentně vědom si následků křivé výpovědi vypovídal jen o skutečnostech, kterým byl osobně přítomen a které si dobře pamatoval. Pokud byl dotázán na skutečnosti, o nichž si nebyl zcela jistý anebo jim nebyl přítomen, nesnažil se fabulovat, i když by nebylo obtížné přednést stanovisko prospěšné žalobkyni, a přiznal, že o určité skutečnosti nic neví nebo má jen kusé informace. Kromě shora uvedeného jím uváděné skutečnosti, stejně jako u svědka [příjmení], logicky zapadali do rámce ostatních soudem zjištěných skutečností, a tedy i o výpověď tohoto svědka opřel soud svá skutková zjištění. Další důkazy již soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout, přičemž další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu se plně ztotožňuje s výše uvedenými skutkovými zjištěními, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na výše uvedené. Po právní stránce byl posouzen předmětný spor takto: Podle § 34 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 35 odst. 1 OZ projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom co chtěl účastník projevit. Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 41a odst. 2 OZ má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený. Výše citovaná ustanovení občanského zákoníku jsou ustanovení obecně upravující právní úkony a s ohledem na subsidiární povahu občanského zákoníku jakožto základního soukromoprávního předpisu, dopadají svoji úpravou na veškeré soukromoprávní úkony regulované českým právem. Občanský zákoník ve výše citovaném ustanovení § 37 odst. 1 upravuje některé základní náležitosti týkající se vůle a jejího projevu, které jsou nezbytné pro platnost právních úkonů. Jednou z těchto základních náležitostí je i to, že právní úkon musí být učiněn vážně. Právní úkon není učiněn vážně (opravdově) tehdy, je-li podle okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým projevem vůle způsobit právní účinky, které s takovýmto projevem vůle normy občanského práva spojují. Takto učiněný projev vůle je absolutně neplatný. V úvahu však může přicházet i ta situace, že určitým právním úkonem učiněným pouze naoko (tzv. simulovaný právní úkon) má být zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon). Pro tyto případy platí výše citované ustanovení § 41 a odst.2 OZ a v takovýchto případech zásadně platí to, že platným je tzv. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (např. že vyhovuje zákonu, že jej neobchází, resp. že se nepříčí dobrým mravům; jinak, tj. pokud by byl zastřený právní úkon nedovolený, by byl rovněž úkonem neplatným pro rozpor s ustanovením § 39 OZ). Neplatnosti simulovaného právního úkonu se však nelze s úspěchem dovolat vůči tomu subjektu, který simulovaný právní úkon považoval a vzhledem ke všem okolnostem případu - objektivně uvažováno - mohl považovat za nezastřený. V tomto případě je totiž třeba zajistit právní ochranu dobré víry toho subjektu, který o situaci nevěděl a právní úkon učiněný naoko považoval za platný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná, která se zabývá realitní činností - v daném případě zprostředkováním převodu vlastnického práva k nemovitostem, na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] vykonávala pro tuto společnost činnosti směřující k obstarání možnosti uzavření kupní smlouvy se zájemcem o koupi touto společností vlastněného areálu pily v obci [obec]. Součástí služeb, které na základě zprostředkovatelské smlouvy žalovaná pro společnost [právnická osoba] vykonávala, byla i inzertní činnost za účelem větší informovanosti potencionálních zájemců o koupi předmětných nemovitostí. Mezi další služby pak spadala i příprava samotných smluv o převodu vlastnického práva. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně vstoupila v jednání se žalobkyní až poté, kdy se na základě žalovanou prováděné inzertní činností dozvěděla o nabídce prodeje předmětné pily. Dokonce i společnost [právnická osoba] sama žalobkyni po projeveném zájmu o koupi předmětné pily odkázala na žalovanou s tím, že žalovaná jí v souvislosti s prodejem této pily zastupuje. Za této situace logicky vzato žalobkyně vstupovala do vztahu s žalovanou společností již jako zájemkyně o koupi konkrétní nemovitosti, přičemž již v tuto chvíli projevovala zájem o koupi konkrétní nemovitosti od konkrétního vlastníka, a to za určitých konkrétních podmínek – minimálně ve vztahu k inzerované kupní ceně. Za této situace se soudu jeví logickým tvrzení žalobkyně, že dne [datum] se do prostor žalované dostavila pouze za účelem rezervace předmětných nemovitostí a složení zálohy kupní ceny. Ostatně toto skutkové tvrzení se dle názoru soudu žalobkyni podařilo v řízení prokázat výslechem svědka [jméno] [příjmení], který tomuto jednání byl osobně přítomen. Nepřímo tuto skutečnost soud dovodil i z tvrzení žalované strany, která na dotaz soudu, jakou konkrétní zprostředkovatelkou činnost pro žalobkyni žalovaná vykonala uvedla, že žalobkyni zajistila možnost rezervace předmětných nemovitostí, jakož i zajištění podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Nutno však podotknout, že tyto služby žalovaná v daném případě ve vztahu k předmětným nemovitostem již vykonávala na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba], přičemž posléze také za tyto činnosti jí společnost [právnická osoba] vyplatila smluvenou provizi. Takže žalovaná v podstatě pro žalobkyni neudělala nic víc, než to, co tak jako tak musela vykonat na základě již uzavřené zprostředkovatelské smlouvy pro svého smluvního partnera - [právnická osoba]. Jestliže tedy žalobkyně dne [datum] projevila vůli se s žalovanou domluvit pouze na rezervaci předmětných nemovitostí a zaplatit zálohu na kupní cenu, pak za situace, kdy i zaměstnankyně žalované uvedla, že i k tomuto směřuje vůle žalované strany, byť formálně je třeba toto upravit podpisem dohody o rezervaci, která v rozporu s dohodou účastníků obsahovala ustanovení o provizní odměně a smluvních pokutách, je třeba dle názoru soudu tuto skutečnost po právní stránce hodnotit jako situaci, kdy simulovaný právní úkon, to je v daném případě dohoda o rezervaci – zprostředkování koupě ze dne [datum], je úkonem neplatným, přičemž skutečným úmyslem stran, tedy platným úkonem, byla pouze dohoda o rezervaci předmětné nemovitosti a složení zálohy na kupní cenu v dohodnuté výši 240.000 Kč. Takovýto úkon totiž v daném případě odpovídal účastníky projevené vůli a pro platnost takovéhoto úkonu byly také splněny veškeré jeho náležitosti. Jestliže tedy mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření zprostředkovatelské smlouvy, pak platně nemohlo být sjednáno ani zajištění řádného splnění smluvních povinností z takové smlouvy vyplývajících, to je v daném případě sjednání smluvní pokuty pro případ, že žalobkyně nevyužije žalovanou zprostředkovanou příležitost uzavřít kupní smlouvu na předmětné nemovitosti. Výše uvedené pak má za následek, že v důsledku toho, že vlastní kupní smlouva k předmětným nemovitostem - pile v [obec] - nakonec uzavřena nebyla, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni zálohu složenou na kupní cenu. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 200.000 Kč je z důvodů shora uvedených ujednáním neplatným, nebyla žalovaná oprávněna oproti této povinnosti uplatnit svůj nárok na úhradu smluvní pokuty, protože takovýto nárok žalované nevznikl. Na žalobkyní složenou částku 200.000 Kč je pak tedy třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, které byla povinna žalobkyni vydat. Protože v těchto případech hmotněprávní předpis nestanoví tomu, kdo se bezdůvodně obohatil, do kdy svoji povinnost musí splnit, uplatní se v tomto případě ustanovení § 563 OZ, podle kterého je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Protože takovýto hmotněprávní úkon může být učiněn součástí žalobního podání a žaloba v této věci byla žalované doručena do vlastních rukou dne [datum], pak takovýmto dnem, kdy žalovaná měla žalobkyni předmětnou částku 200.000 Kč vrátit, byl den [datum]. Pokud tak žalovaná dobrovolně neučinila, ocitla se ode dne následujícího v prodlení. Z tohoto důvodu soud uložil žalované za povinnost zaplatit částku 200.000 Kč spolu s příslušenstvím právě od [datum] (výrok I.). Co do příslušenství předcházejícího tomuto datu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.rozsudku). O výši žalovaných úroků z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 517 odst. 2 OZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., jenž ve znění účinném ke dni prodlení stanovil, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Vzhledem k tomu, že žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídala její zákonné výši, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši jí žalované, avšak až od okamžiku, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení s plněním, to je od [datum]. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalující strany sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.000 Kč, paušální odměny advokáta ve výši 41.300 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), 5x paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), cestovného za dvě jízdy osobním automobilem BMW 390, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 2.984,50 Kč (spotřeba paliva 7,8; 4,5; 5,7; vzdálenost 266 km, sazba základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 3,90 Kč za 1 km jízdy a průměrná cena pohonných hmot dle prováděcí vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 451/2008 Sb. – nafta motorová – 28,50 Kč/litr) a 19% DPH ve výši 8.132 Kč, tj. celkem 61.916,50 Kč (výrok III.). O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státem soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná v tomto řízení zcela neuspěla, uložil jí zaplatit státu celou náhradu nákladů řízení, které stát v souvislosti s tímto sporem musel vynaložit. Náklady státu jsou v tomto případě tvořeny svědečným přiznaným a vyplaceným slyšenému svědkovi [příjmení] [jméno] [příjmení], a to z titulu náhrady hotových výdajů svědka ve výši 1.646 Kč a z titulu náhrady jeho ušlého výdělku ve výši 1.970 Kč, tj. celkem 3.616 Kč (výrok IV.). Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..