27 C 210/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 25 849,39 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 649,30 Kč s úrokem z prodlení z částky 649,30 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 789,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 438,90 Kč od 8. 8. 2023 do 25. 3. 2024 a s úrokem 15% ročně z částky 789,60 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení a částku 24 410,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 26 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2023 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 25 849,39 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobce a žalovaná byli do 22. 3. 2023 spoluvlastníky bytové jednotky č. , Anonymizováno, , vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a s ní spojeného spoluvlastnického podílu o velikosti 298/27830 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětná nemovitost“). Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 22. 3. 2023, bylo spoluvlastnictví předmětné nemovitosti zrušeno a tato byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované. Od 23. 4. 2021 předmětnou nemovitost užívala v celém rozsahu výlučně žalovaná pro své potřeby. V roce 2022 hradil žalobce příspěvky do fondu oprav a zálohové platby související s předmětnou nemovitostí výlučně sám ve výši 25 576,50 Kč. Na podíl žalované připadla částka 12 788,25 Kč. Dále žalobce hradil platby do fondu oprav do SVJ za měsíce duben a květen 2023 ve výši 7 000 Kč. Celkově tedy žalobce uhradil za žalovanou částku 19 788,25 Kč. Žalovaná tento žalobcův nárok písemně zcela uznala. I přes výslovné uznání tohoto závazku však uvedenou pohledávku uhradila jen z části a do dnešního dne zbývá uhradit celkem 1 438,90 Kč. Shora citovaným rozsudkem zdejšího soudu bylo žalované uloženo zaplatit k rukám žalobce částku 2 048 237 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 2 048 236,50 Kč dne 12. 7. 2023 a částku 0,50 Kč dne 18. 7. 2023, avšak protože byla v prodlení s plněním peněžité povinnosti uložené rozsudkem, náleží žalobci mimo jiné zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 3. 2023 do 12. 7. 2023. Žalobce však uplatňuje toliko zákonný úrok z prodlení od 14. 6. 2023 do 12. 7. 2023 z částky 2 048 237 Kč v kapitalizované výši 24 410,49 Kč.

2. Platebním rozkazem ze dne , datum, č. j , Anonymizováno, soud žalované uložil, aby předmětnou částku uhradila a zároveň žalovanou vyzval, v případě, že podá odpor, aby se vyjádřila k věci samé.

3. Žalovaná podala proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor s odůvodněním ze dne 13. 9. 2023, že neuznává žádné z požadovaných pohledávek žalobce a navrhuje žalobu zcela zamítnout s odůvodněním, že ohledně pohledávky spočívající v úrocích z prodlení, že mezi účastníky probíhal u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce , Anonymizováno, zapsané na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obce , adresa, u Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, a předmětná nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví , tituly před jménem, , Anonymizováno, s tím, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, byla uznána povinnou zaplatit , tituly před jménem, , Anonymizováno, na finančním vyrovnání 2 048 237 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Proti uvedenému rozsudku žalovaná podal odvolání žalobce. Dne 13. 6. 2023 obdržela žalovaná usnesení MS v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo odvolací řízení zastaveno s odůvodněním, že žalobce svým podáním ze dne 26. 5. 2023 vzal své odvolání proti rozsudku zcela zpět. Na základě toho žalovaná požádala soud I. stupně o vyznačení doložky právní moci na rozsudku soudu I. stupně s tím, že dne 29. 6. 2023 obdržela prostřednictvím svého právního zástupce rozsudek soudu I. stupně s vyznačenou doložkou právní moci na den 13. 6. 2023 a vykonatelnosti na den 14. 7. 2023. Na základě této skutečnosti žalovaná dne 11. 7. 2023 zaslala na účet žalobce částku 2 048 236,50 Kč a dne 18. 7. 2023 částku 0,50 Kč, kterou v původní platbě omylem nezaslala, čímž považovala svoji povinnost vůči žalobci za splněnou ve smyslu rozsudku soudu I. stupně. Teprve dne 26. 7. 2023 byl žalované k rukám právního zástupce doručen soudem I. stupně výše uvedený rozsudek, ve kterém byla opravena právní moc na den 22. 3. 2023 a vykonatelnost na den 22. 4. 2023. Bez ohledu na to, že žalovaná se při platbě žalobci řídila původně vyznačenou doložkou právní moci, je zřejmé, že požadavek žalobce na úhradu dlužných úroků je od samého počátku nedůvodný, je v rozporu se zákonem a nepožívá právní ochrany, a to ve smyslu § 2 odst. 1, odst. 3, § 6 a zejména § 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), ze kterých vyplývá, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Jak bylo výše konstatováno proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání pouze žalobce, který po více než dvou měsících vzal své odvolání zpět, přičemž následně z uvedeného dovozuje, že se žalovaná dostala do prodlení s platbou na jeho vypořádací podíl. I když je možné, že původní vyznačení doložky právní moci bylo provedeno soudem I. stupně nesprávně a rozsudek s ohledem za zpětvzetí odvolání žalobce nabyl skutečně právní moci již 22. 3. 2023, není možné poskytnout takto vytvořené pohledávce žalobce právní ochranu. Skutečnost, že právní moc původního rozsudku při zpětvzetí odvolání je vyznačována zpětně ke dni skončení odvolací lhůty, je i v komentářích k zákonu zdůvodňována tím, aby dlužník v případě podání odvolání neprotahoval dobu, která mu je stanovena k zaplacení. V tomto případě se však jedná o zcela jednoznačné úmyslné jednání žalobce, který proti rozsudku odvolání podal a svým zpětvzetím odvolání způsobil, že se žalovaná dostala do prodlení vůči stanovení lhůty k zaplacení, aniž by tomuto prodlení mohla jakýmkoliv způsobem zabránit. Současně svým jednáním se žalobce rovněž snaží popřít výrok soudu v citovaném rozsudku, kterým byla žalované stanovena povinnost uhradit finanční vypořádání do 30 dnů od právní moci rozsudku a kterou jí byla poskytnuta přiměřená lhůta k realizaci úhrady takto vysokých finančních prostředků. Pokud by měl být akceptován postup žalobce, který se opírá výlučně o formální výklad právní předpisu, došlo by k tomu, že by jakýkoliv žalovaný v obdobné situaci musel hradit úrok z prodlení a často i za daleko delší dobu, když jak je zřejmé odvolání může být vzato zpět kdykoliv před tím, než je o něm odvolacím soudem rozhodnuto. Takovýto výklad práva je zjevně nejen v rozporu s možným výkladem právního předpisu, ale i se zdravým rozumem. Jak bylo již výše uvedeno, postup žalobce nemůže mít oporu v právních předpisech, je zjevným zneužitím práva a tvrzená pohledávka žalobcem ve výši 24 410,49 Kč je tedy nedůvodná. Zástupce žalované opakovaně na tuto skutečnost upozornil právního zástupce žalobce, který si musí být této skutečnosti vědom, avšak tento upozornění odmítl, a jak vyplývá z podaného návrhu na vydání platebního rozkazu, zjevně nezákonný nárok uplatnil. Žalobce se snaží poškodit žalovanou i tím, že přes výše uvedené skutečnosti podal návrh na exekuční vymáhání své pohledávky vyplývající z výše uvedeného rozsudku, aniž uvedl, jakým způsobem došlo ke zpětnému vyznačení právní moci rozsudku. Ve věci bylo zahájeno po úhradě pohledávky žalobce exekuční řízení, a to u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , kde je vedeno pod č. j. , spisová značka, . Přesto, že vymáhaná částka v rámci exekučních příkazů vydaných příslušnou exekutorkou činí v jistině 1 Kč, došlo u žalované k obstavení jejích veškerých bankovních účtů a i větší části platu žalované u zaměstnavatele. Žalovaná podala návrh na zastavení exekuce s výše uvedenou právní argumentací, o kterém však nebylo doposud rozhodnuto. I v tomto případě je zřejmé, že se ze strany žalobce jedná o šikanózní postup. Pokud se týká druhé vymáhané pohledávky ve výši 1 438,90 Kč ani tuto pohledávku nemůže žalovaná uznat jako důvodnou. Právní zástupce žalobce se obrátil na žalovanou svým dopisem ze dne 31. 7. 2023, ve kterém uplatnil některé pohledávky žalobce za žalovanou, a to mimo jiné 1/2 nákladů uhrazených žalobcem do SVJ do fondu oprav a na služby za bytovou jednotku , Anonymizováno, za rok 2022 v částce 12 788,25 Kč a dále obdobné platby za měsíce duben 2023 a květen 2023 ve výši 7 000 Kč, tedy celkem 19 788,25 Kč. E-mailem právního zástupce žalované ze dne 3. 8. 2023 bylo sděleno, že žalovaná tuto pohledávku uznává a že jí hradí tím, že započítává vůči pohledávce žalobce svoji pohledávku z titulu plateb žalobci za nájem a spotřebu elektrické energie po právní moci rozsudku ve výši 16 164,60 Kč s tím, že rozdíl ve výši 3 623,65 Kč žalobci uhradí, což také učinila. Nicméně v následné e-mailové korespondenci ze dne 25. 8. 2023 právní zástupce žalobce uvedl, že i při akceptaci výše uvedeného zápočtu nadále eviduje nedoplatek ve výši 1 438,90 Kč. Z uvedeného důvodu požádal právní zástupce žalované e-mailem ze dne 31. 8. 2023 o specifikaci důvodů, ze kterých je ze strany žalobce tato pohledávka uplatňována. Na to až e-mailem ze dne 8. 9. 2023 sdělil právní zástupce žalobce, že dle názoru žalobce se jedná o jiný výpočet, aniž by blíže sdělil, proč se tyto výpočty liší. Přitom je zjevné, že již dne 18. 8. 2023 podal návrh na vydání platebního rozkazu mimo jiné i pro tento tvrzený nedoplatek, aniž by vysvětlil soudu, proč má za to, že tato pohledávka existuje. Žalovaná je přesvědčena, že žalobci výše uvedenou částku nedluží, avšak pokud by se prokázalo, že se jedná o chybný počet úhrady požadované částky, je přesvědčena o tom, že žalobce se pouze snaží jí poškodit bez ohledu na její vstřícný postoj k uvedené otázce. Z tohoto důvodu by v žádném případně nemohla akceptovat, že by i v případě úspěchu žalobce v této uplatňované pohledávce měla hradit poměrnou část náhrady nákladů řízení.

4. K podání žalované se vyjádřil replikou žalobce ve svém podání ze dne 5. 10. 2023, ve kterém uvedl, že trvá na žalobě, když se žalobce těchto nedomáhá zpětně za dobu od podání odvolání do zastavení řízení, nýbrž s odkazem na zákonnou úpravu § 222 odst. 1 o.s.ř., která stanoví, že v případně zpětvzetí odvolání nastává právní moc (a v návaznosti na ní i vykonatelnost) napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, tedy zpětně. Žalobce, navzdory jednoznačnosti právní úpravy, této k vymáhání zpětně vzniklého nároku na úroky z prodlení nevyužívá. Žalované byla v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přikázána do vlastnictví společná bytová jednotka a zároveň jí bylo uloženo zaplatit žalobci částku 2 048 237 Kč. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, když se v řízení od počátku domáhal přikázání společné bytové jednotky naopak do svého výlučného vlastnictví. Jednalo se ostatně již o druhé žalobcovo odvolání v dané věci, když prvnímu bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a původní rozsudek byl v celém rozsahu zrušen. Žalobcovo odvolání tedy zcela zjevně nebylo účelovým krokem činěným od počátku s cílem toliko dosáhnout „zpětné“ právní moci rozsudku, o čemž svědčí i jeho podrobné odůvodnění. Jestliže se tedy žalobce následně rozhodl vzít odvolání zpět a spor tím ukončit, jednalo se o plně oprávněnou realizaci jeho práv, vyplývajících mu z procesních předpisů. Rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo žalované doručeno dne 13. 6. 2023. Nejpozději k uvedenému datu muselo být žalované zřejmé, že původní rozsudek nabyl právní moci zpětně, jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Přesto však žalovaná po dobu bezmála dalšího měsíce na pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ničeho neplnila. Pokud se tedy žalovaná přes vědomost o zastavení odvolacího řízení rozhodla plnit až dne 12. 7. 2023, respektive dne 18. 7. 2023, nelze to žalobci jakkoli klást k tíži. Stejně tak nelze považovat za jakkoli nemorální, že žalobci za takových okolností vyplývá ze zákonných předpisů právo na úrok z prodlení. Jak ostatně sama žalovaná svým vyjádřením připouští, právní moc i vykonatelnost rozhodnutí nastává ze zákona, nehledě na skutečnost, zda a kdy soud vyznačí doložku právní moci či zda tuto vyznačí správně. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že žalovaná byla po celou dobu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví právně zastoupena. I kdyby tomu tak však nebylo, žalobci by nebylo možné odepřít právo na úroky z prodlení jen z důvodu pochybení na straně soudu spočívajícího v prvotním nesprávném vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Žalobci se včasného plnění nedostalo z důvodů, které ani částečně nezavinil. Uplatněný nárok na úrok z prodlení mu tedy náleží zcela po právu. Přitom žalobce znovu zdůrazňuje, že tohoto se domáhá pouze za dobu, kdy žalovaná prokazatelně věděla o zastavení odvolacího řízení, nikoliv za celou dobu od počátku vykonatelnosti rozsudku, která nastala již dne 22. 4. 2023. Obrana žalované včetně úvah o tom, jak by mohl být úrok z prodlení v případě pozdějšího zpětvzetí odvolání požadován i za daleko delší dobu, tak v tomto nesměřuje proti uplatněnému nároku a je proto nedůvodná. Žalobce nepožaduje úrok za dobu mezi podáním odvolání a zastavením odvolacího řízení a odkázal na body 26 až 29 odůvodnění usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut žalovanou zmiňovaný návrh na zastavení exekuce, který byl podán v situaci, kdy žalovaná navzdory vykonatelnému rozsudku po dobu několika týdnů neplnila na svou povinnost zaplatit částku ve výši 2 048 237 Kč. Ani po dílčí úhradě žalované pak exekuce nebyla vedena pro vymožení částky 1 Kč či 0,50 Kč, nýbrž i pro vymožení nákladů exekuce vzniklých jak na straně žalobce, tak i na straně soudního exekutora v souvislosti s důvodně zahájenou exekucí. Exekuce tak není a nikdy nebyla vedena pro částku 1 Kč, když výše vymáhané peněžité povinnosti i po úhradě jistiny činí 27 346 Kč. Ani argumentace žalované zkrácením doby k plnění pak v daném případě neobstojí. Žalovaná již v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví doložila, a bylo to ostatně podmínkou pro přikázání bytové jednotky do jejího výlučného vlastnictví, že disponuje částkou potřebnou pro vyplacení vypořádacího podílu. Jestliže tedy nyní žalovaná poukazuje na potřebu přiměřené lhůty k realizaci úhrady takto vysokých finančních prostředků, jedná se o argumentaci ryze účelovou. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nákladů uhrazených v souvislosti s bytovou jednotkou společenství vlastníků jednotek, respektive jejich poměrné části, tento byl žalovanou co do důvodu i výše uznán, jak ostatně vyplývá i z jejího vyjádření v tomto řízení. Žalobce svůj nárok prokázal, svědčí mu zákonná domněnka podle ustanovení § 2053 o. z. Žalovaná tvrdí, že žalovaná část pohledávky zanikla důsledkem jednostranného zápočtu jejích vlastních pohledávek. Je tedy na žalované, aby tvrdila a prokázala, že ke dni zápočtu disponovala deklarovanými pohledávkami za žalobcem v deklarované výši.

5. Soud vzal za prokázané z korespondence vedené mezi účastníky řízení dopisem ze dne 31. 7. 2023 a e-mailem ze dne 3. 8. 2023, e-mailem ze dne 25. 8. 2023, že žalobce uplatnil dopisem ze dne 31. 7. 2023 pohledávku ve výši 19.788,25 Kč, na což reagovala žalovaná e-mailem svého právního zástupce ze dne 3. 8. 2023 s tím, že tuto pohledávku v předmětné výši uznává s tím, že současně má pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 164,60 Kč, kterou započítala vůči pohledávce žalobce a následně uhradila na účet právního zástupce žalobce rozdíl mezi výše uvedenými pohledávkami ve výši 3 623,65 Kč, na což reagoval žalobce e-mailem ze dne 25. 8. 2023, ve kterém sdělil, že i po provedeném zápočtu žalobce má za žalovanou nadále pohledávku ve výši 1 438,90 Kč. Na následující výzvy na vyjasnění v rozdílu žalobce nereagoval, když bližší zdůvodnění nevyplynulo ani z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

6. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci jednak z nesporných tvrzení obou stran sporu, že byly do 22. 3. 2023 spoluvlastníky bytové jednotky č. , Anonymizováno, , vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a s ní spojeného spoluvlastnického podílu o velikosti 298/27830 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, .

7. Jak soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne 22. 3. 2023, že spoluvlastnictví předmětné nemovitosti bylo zrušeno a tato byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované, které byla uložena povinnost zaplatit žalobci na finančním vyrovnání 2 048 237 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání.

8. Jak soud zjistil usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s doložkou právní moci, bylo odvolací řízení zastaveno s odůvodněním, že žalobce svým podáním ze dne 26. 5. 2023 vzal své odvolání proti rozsudku zcela zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 6. 2023.

9. Jak soud zjistil z emailové korespondence mezi právním zástupcem žalobce a žalované, žalobce požadoval uhradit nedoplatek ve výši 1 438,90 Kč a trval na úhradě úroků z prodlení z důvodu pozdního plnění na základě citovaného rozsudku.

10. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023, žalobce se snažil o mimosoudní vyřešení věci, když zaslal žalované předžalobní výzvu.

11. Z potvrzení o provedení transakce částky 2 048 236,50 Kč soud zjistil, žalovaná odeslala předmětnou částku dne 11. 7. 2023 a datum zaúčtování byl den 12. 7. 2023. Z detailu platby soud poté zjistil, že žalovaná doplatila žalobci zbylých 0,50 Kč.

12. Jak soud zjistil z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , soud zamítl návrh žalované jako povinné ze dne 21. 7. 2023 doplněný dne 26. 7. 2023 na zastavení exekuce vedené pověřenou soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, na podkladě pověření soudního exekutora vydaného zdejším soudem dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Usnesení nenabylo právní moci, žalovaná se proti němu odvolala.

13. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., když usoudil, že žalované, která byla v řízení zastoupena právním zástupcem, došlo dne 13. 6. 2023 usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , mělo být zřejmé, resp. jí uvedené měl sdělit právní zástupce, že rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyl právní moci zpětně, jako kdyby k odvolání nedošlo. Žalobce nepožaduje úroky z prodlení zpětně od 22. 3. 2023, nýbrž jen ode dne 13. 6. 2023, kdy žalované došlo předmětné usnesení, tj. kdy se dozvěděla o zastavení odvolacího řízení a tudíž i o nabytí právní moci rozsudku zdejšího soudu zpětně.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 1970 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění. Dále soud postupoval podle § 222 odst. 1 o.s.ř., že v případně zpětvzetí odvolání nastává právní moc a v návaznosti na ní i vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, tedy zpětně.

15. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 o. z., započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1983 o.z., k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží. Podle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 cit. ust., pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Podle § 1989 odst. 1 o. z., promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle odst. 2 cit. ust., odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně.

16. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 o. z., se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Soud žalobu zamítl výrokem I. tohoto rozsudku co do částky 649,30 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 25. 3. 2024 do zaplacení, když žalovaná uvedenou částku zaplatila žalobci po podání žaloby dne 25. 3. 2024, avšak žalobce nevzal žalobu zpět, tudíž soud rozhodl o částečném zamítnutí uvedeném shora.

18. Co do zbytku žalobě vyhověl výrokem II. tohoto rozsudku, když přiznal ve věci úspěšnému žalobci nárok na zaplacení částky 789,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 438,90 Kč od 8. 8. 2023 do 25. 3. 2024 a s úrokem 15% ročně z částky 789,60 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, jak vyplynulo z uznání nároku žalobce žalovanou a z částky 24 410,49 Kč, která představovala zákonný úrok z prodlení od 14. 6. 2023 do 12. 7. 2023 v kapitalizované výši z částky 2 048 237 Kč.

19. Soud při rozhodování vycházel ze skutečnosti, že se žalobce nedomáhal úroků z prodlení z dlužné částky za dobu od podání odvolání do zastavení řízení, nýbrž s odkazem na zákonnou úpravu § 222 odst. 1 o.s.ř., která stanoví, že v případně zpětvzetí odvolání nastává právní moc, a v návaznosti na ni i vykonatelnost, napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, tedy zpětně. Žalobce nevyužil k vymáhání zpětně vzniklý nárok na úroky z prodlení. Žalované byla v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přikázána do vlastnictví společná bytová jednotka a zároveň jí bylo uloženo zaplatit žalobci částku 2 048 237 Kč. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, když se v řízení od počátku domáhal přikázání společné bytové jednotky naopak do svého výlučného vlastnictví. Jednalo se o druhé žalobcovo odvolání v dané věci, když prvnímu bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a původní rozsudek byl v celém rozsahu zrušen. Žalobcovo odvolání tedy zcela zjevně nebylo účelovým krokem činěným od počátku s cílem toliko dosáhnout „zpětné“ právní moci rozsudku, o čemž svědčí i jeho podrobné odůvodnění. Jestliže se tedy žalobce následně rozhodl vzít odvolání zpět a spor tím ukončit, jednalo se o plně oprávněnou realizaci jeho práv, vyplývajících mu z procesních předpisů. Rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo žalované doručeno dne 13. 6. 2023. Nejpozději k uvedenému datu muselo být žalované zřejmé, že původní rozsudek nabyl právní moci zpětně, jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Přesto však žalovaná po dobu bezmála dalšího měsíce na pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ničeho neplnila. Pokud se tedy žalovaná přes vědomost o zastavení odvolacího řízení rozhodla plnit až dne 12. 7. 2023, respektive dne 18. 7. 2023, nelze to žalobci jakkoli klást k tíži. Stejně tak nelze považovat za jakkoli nemorální, že žalobci za takových okolností vyplývá ze zákonných předpisů právo na úrok z prodlení. Jak ostatně sama žalovaná svým vyjádřením připouští, právní moc i vykonatelnost rozhodnutí nastává ze zákona, nehledě na skutečnost, zda a kdy soud vyznačí doložku právní moci či zda tuto vyznačí správně. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že žalovaná byla po celou dobu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví právně zastoupena. I kdyby tomu tak však nebylo, žalobci by nebylo možné odepřít právo na úroky z prodlení jen z důvodu pochybení na straně soudu spočívajícího v prvotním nesprávném vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Žalobci se včasného plnění nedostalo z důvodů, které ani částečně nezavinil. Uplatněný nárok na úrok z prodlení mu tedy náleží zcela po právu. Přitom žalobce znovu zdůrazňuje, že tohoto se domáhá pouze za dobu, kdy žalovaná prokazatelně věděla o zastavení odvolacího řízení, nikoliv za celou dobu od počátku vykonatelnosti rozsudku, která nastala již dne 22. 4. 2023. Obrana žalované včetně úvah o tom, jak by mohl být úrok z prodlení v případě pozdějšího zpětvzetí odvolání požadován i za daleko delší dobu, tak v tomto nesměřuje proti uplatněnému nároku a je proto nedůvodná. Žalobce nepožadoval úrok za dobu mezi podáním odvolání a zastavením odvolacího řízení a odkázal na body 26 až 29 odůvodnění usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut žalovanou zmiňovaný návrh na zastavení exekuce, který byl podán v situaci, kdy žalovaná navzdory vykonatelnému rozsudku po dobu několika týdnů neplnila na svou povinnost zaplatit částku ve výši 2 048 237 Kč. Ani po dílčí úhradě žalované pak exekuce nebyla vedena pro vymožení částky 1 Kč či 0,50 Kč, nýbrž i pro vymožení nákladů exekuce vzniklých jak na straně žalobce, tak i na straně soudního exekutora v souvislosti s důvodně zahájenou exekucí. Exekuce tak není a nikdy nebyla vedena pro částku 1 Kč, když výše vymáhané peněžité povinnosti i po úhradě jistiny činí 27 346 Kč. Ani argumentace žalované zkrácením doby k plnění pak v daném případě neobstojí. Žalovaná již v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví doložila, a bylo to ostatně podmínkou pro přikázání bytové jednotky do jejího výlučného vlastnictví, že disponuje částkou potřebnou pro vyplacení vypořádacího podílu. Jestliže tedy nyní žalovaná poukazuje na potřebu přiměřené lhůty k realizaci úhrady takto vysokých finančních prostředků, jedná se o argumentaci ryze účelovou. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nákladů uhrazených v souvislosti s bytovou jednotkou společenství vlastníků jednotek, respektive jejich poměrné části, tento byl žalovanou co do důvodu i výše uznán, jak ostatně vyplývá i z jejího vyjádření v tomto řízení. Žalobce svůj nárok prokázal, svědčí mu zákonná domněnka podle ustanovení § 2053 o. z. Žalovaná tvrdí, že žalovaná část pohledávky zanikla důsledkem jednostranného zápočtu jejích vlastních pohledávek. Je tedy na žalované, aby tvrdila a prokázala, že ke dni zápočtu disponovala deklarovanými pohledávkami za žalobcem v deklarované výši.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 766 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 849,39 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, 3x účast u jednání soudu, replika žalobce k vyjádření žalované), tj. 14 980 Kč, dále za sedm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 100 Kč. Dále v neposlední řadě jde o náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a. t. ve výši 2 986 Kč za cestu z , adresa, a zpět dne 8. 2. 2024 a 2. 4. 2024 k ústnímu jednání při průměrné kombinované spotřebě podle technického průkazu 4,3 l/100 km, dále při najetých km 281,6 a průměrné spotřebě 12,1088 l, při průměrné ceně motorové nafty 38,70 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km 5,60 Kč, když cena spotřebovaných pohonných hmot činila částku 468,61 Kč a základní náhrada činila 1 576,96 Kč. Náhrada za ztracený čas za 2x čtyři půlhodiny po 100 Kč, představovala částku 800 Kč. V neposlední řadě daň z přidané hodnoty ve výši 21% činila 4 466 Kč.

21. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.