27 C 250/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem č. p. Anonymizováno proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí ČR, IČO 00006947 sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 o zaplacení částky 30 851 294 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 30 817 294 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech státu částku 115 265 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 5 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39 257 909,54 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zák. č. 82/1998 Sb.“ nebo „OdpŠk“) s odůvodněním, že Finanční úřad pro , Anonymizováno, kraj vydal dne 21. 12. 2016 pod č. j. , spisová značka, a dne 20. 12. 2016 pod č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, zajišťovací příkazy, kterými byla žalobkyni uložena povinnost neprodleně uhradit částku 2 317 063 Kč. Žalobkyně proti uvedeným zajišťovacím příkazům podala odvolání. Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) následně vydalo dne 14. 2. 2017 pod č. j. , spisová značka, , rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítlo a odvoláním napadená rozhodnutí potvrdilo. Žalobkyně následně podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, jenž svým rozsudkem vydaným dne 1. 11. 2017 pod č. j. , spisová značka, , shledal nezákonnost rozhodnutí OFŘ vydaného dne 14. 2. 2017, č. j. , spisová značka, , a jemu předcházejících zajišťovacích příkazů vydaných Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj. Krajský soud v Brně žalobou napadené rozhodnutí odvolacího orgánu i rozhodnutí prvostupňového správce daně zrušil a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. OFŘ proti rozsudku Krajského soudu v Brně vydanému dne 1. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR, jenž svým rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , zamítl kasační stížnost OFŘ, čímž nezákonnost zajišťovacích příkazů potvrdil. V důsledku shora označených nezákonných rozhodnutí byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 39 257 909,54 Kč, kterou v souladu se zák. č. 82/1998 Sb. žádá po státu prostřednictvím Ministerstva financí České republiky (dále jen „MF“) nahradit. Škoda se skládá ze snížení majetku o částku 4 120 413 Kč spočívající v úrocích z úvěrů, které byla nucena žalobkyně čerpat, a nákladů na právní zastoupení, z ušlého zisku v důsledku nezákonně odebraného kapitálu za roky 2017, 2018 a 2019 ve výši 469 677,54 Kč, ušlého zisku ze ztráty zakázek z veřejného sektoru za roky 2017, 2018 a 2019 ve výši 30 551 819 Kč, z ušlého zisku v podobě zmařené akvizice ve výši 4 116 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že pro vznik odpovědnosti státu obecně platí, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno k prokázání škody nese poškozený. Je na něm, aby prokázal existenci a výši vzniklé škody, nemajetkové újmy, včetně určení příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Ve věci bylo sice vydáno nezákonné rozhodnutí podle zákona o náhradě škody, avšak nebyl prokázán vznik škody a neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním správce daně a vznikem škody, proto nelze žalobkyni nárok na náhradu škody přiznat.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul ze zajišťovacích příkazů vydaných Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj ze dne 21. 12. 2016, č. j. , spisová značka, a ze dne 20. 12. 2016, č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , že Finanční úřad pro , Anonymizováno, kraj vydal dne 21. 12. 2016, č. j. , spisová značka, a dne 20. 12. 2016, č. j. , spisová značka, zajišťovací příkazy, kterými byla žalobkyni uložena povinnost neprodleně uhradit částku 2 317 063 Kč. Žalobkyně proti shora označeným zajišťovacím příkazům podala odvolání.

4. Jak soud zjistil z rozhodnutí OFŘ ze dne 14. 2. 2017, č. j. , spisová značka, , vydalo OFŘ dne 14. 2. 2017, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítlo a odvoláním napadená rozhodnutí potvrdilo.

5. Jak soud zjistil z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , uvedený soud shledal nezákonnost rozhodnutí OFŘ ze dne 14. 2. 2017, č. j. , spisová značka, , i jemu předcházejících zajišťovacích příkazů vydaných Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj. Krajský soud v Brně žalobou napadené rozhodnutí odvolacího orgánu i rozhodnutí prvostupňového správce daně zrušil a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. OFŘ proti rozsudku Krajského soudu v Brně vydanému dne 1. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR.

6. Jak soud zjistil z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“) ze dne 7. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , zamítl kasační stížnost OFŘ, čímž nezákonnost prvostupňových rozhodnutí potvrdil.

7. Jak soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2017 s korporací , právnická osoba, , žalobkyni se v přímém důsledku shora uvedených zajišťovacích příkazů snížil majetek o 4 120 413 Kč, která představuje škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 7 OdpŠk. Pokud šlo o úroky z úvěrů, žalobkyně byla nucena okamžitě opatřit finanční prostředky na úhradu závazků vůči finanční správě vzniklých na základě nezákonných rozhodnutí. Banky odmítaly žalobkyni poskytnout úvěr, pakliže nebyla schopna potvrdit bezdlužnost vůči orgánům finanční správy, proto se žalobkyně obrátila na poskytovatele rizikového kapitálu a úvěr získala od korporace , právnická osoba, podle smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 1. 2017 ve výši 1 500 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o rizikový kapitál a žalobkyně získávala finanční prostředky ve značné časové tísni, byl sjednán úrok ve výši 40% ročně.

8. Jak soud zjistil ze Smluv o poskytnutí úvěru ze dne 21. 2. 2017, žalobkyně byla nucena neprodleně vyjednat u úvěrující banky , Anonymizováno, a.s. dva úvěry, jednak ve výši 1 300 000 Kč a 500 000 Kč. Žalobkyně na úrocích za úvěr ve výši 1 300 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 7,5% ročně zaplatila , Anonymizováno, a.s. v roce 2017 částku 81 250 Kč, v roce 2018 částku 62 563 Kč a v roce 2019 částku 14 625 Kč. Žalobkyně dále , Anonymizováno, a.s. na základě smlouvy o úvěru ve výši 500 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 15% ročně zaplatila v roce 2017 na úrocích 62 500 Kč, v roce 2018 částku 75 000 Kč a v roce 2019 částku 75 000 Kč. Žalobkyně korporaci , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru ve výši 1 500 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 40% ročně v roce 2017 zaplatila na úrocích částku 600 000 Kč, v roce 2018 částku 300 000 Kč, v roce 2019 částku 300 000 Kč a v důsledku předčasného splacení úvěru je zavázána zaplatit na úrocích 2 250 000 Kč do 31. 3. 2021. Žalobkyni na úrocích, které byla nucena zaplatit v přímém důsledku vydání nezákonných rozhodnutí specifikovaných vpředu, vznikla škoda 3 820 938 Kč. Škodu žalobkyně dokládá příslušnými smlouvami o poskytnutí úvěru a doklady o zaplacení úroků.

9. Jak soud zjistil z faktur č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a dokladů o jejich zaplacení, žalobkyně za zastoupení v řízení o opravných prostředcích proti vydaným zajišťovacím příkazům zaplatila na právním zastoupení korporaci , právnická osoba, částku 299 475 Kč bez DPH, což doložila fakturami č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a doklady o jejich zaplacení.

10. Jak soud zjistil z výpočtu žalobkyně k rentabilitě vlastního kapitálu, žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že v roce 2013 při výši vlastního kapitálu 895 000 Kč vytvořila zisk po zdanění 279 000 Kč (ROE 0,311732), v roce 2014 při vlastním kapitálu 1 281 000 Kč vytvořila čistý zisk po zdanění 386 000 Kč (ROE 0,301327) a v roce 2015 při vlastním kapitálu 1 490 000 Kč vytvořila čistý zisk po zdanění ve výši 209 000 Kč (ROE 0,140268). Průměrná rentabilita za zmiňované tři kalendářní roky činila 0,251109. Rok 2016 žalobkyně nevzala na zřetel, neboť v roce 2016 dosáhla ztráty v přímém důsledku zahájení zadržování nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty, které nutně ze stavební činnosti vznikaly, místně příslušným správcem daně. Nezákonnost jednání vyvrcholila vydáním vpředu označených zajišťovacích příkazů na sklonku roku 2016. Proto není možné při výpočtu rentability vlastního kapitálu rok 2016 zohlednit. Nedošlo-li by ke snížení majetku žalobkyně v přímém důsledku nezákonných rozhodnutí tak, jak je popsáno sub. II., měla by žalobkyně k dispozici v roce 2017 celkem 876 850 Kč, v roce 2018 částku 603 938 Kč a v roce 2019 částku 389 625 Kč. V roce 2017 by žalobkyně z chybějícího provozního kapitálu spočívajícího v úrocích a náklady za právní zastoupení při ROE 0,251109, tj. průměru za roky 2013, 2014 a 2015, získala 220 184,93 Kč, v roce 2018 částku 151 654,27 Kč a v roce 2019 částku 97 838,34 Kč zisku po zdanění. Žalobkyni tak vznikla podle jejího tvrzení škoda v podobě ušlého zisku za roky 2017, 2018 a 2019 celkem ve výši 469 677,54 Kč.

11. Jak soud zjistil z tabulky poměru veřejných zakázek za roky 2013, 2014 a 2015, žalobkyně ztratila možnost zúčastnit se veřejných zakázek v přímém důsledku nezákonných rozhodnutí, neboť se stala daňovým dlužníkem, ačkoliv veřejné zakázky činily významný podíl na jejím podnikání. Podle tabulky poměru veřejných zakázek, je za roky 2013, 2014 a 2015 průměrný podíl veřejných zakázek k zakázkám pro privátní sektor 1:3,38, tj. na 1 Kč z tržeb získaných zakázkami pro privátní sektor žalobkyně v letech 2013 až 2015 realizovala 3,38 Kč tržeb na zakázkách pro veřejný sektor podle zákona o veřejných zakázkách. V roce 2017 by v uvedeném poměru měla žalobkyně dosáhnout tržeb ve výši 34 658 219 Kč, v roce 2018 ve výši 97 110 020 Kč a v roce 2019 ve výši, tel. číslo, Kč, kdy po úpravě o skutečně dosažené veřejné zakázky, jak se podává z níže uvedené tabulky, je rozdíl mezi předpokladem a skutečností pro rok 2017 ve výši 22 684 992 Kč, pro rok 2018 ve výši 83 513 609 Kč a pro rok 2019 ve výši, tel. číslo, Kč. V roce 2015 činil poměr mezi dosahovaným provozním ziskem ve výši 1 428 000 Kč a celkovou výší tržeb za prodej vlastních výrobků ve výši 11 026 000 Kč přibližně 0,13 Kč, tj. na každou 1 Kč realizovaných tržeb připadalo přibližně 0,13 Kč provozního zisku. Vzniklá škoda v podobě ušlého zisku ze ztráty, tel. číslo, Kč na tržbách na zakázkách pro veřejný sektor za roky 2017, 2018 a 2019 činí 30 551 819 Kč ušlého zisku, který žalobkyně uplatňuje proti státu jako škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutími označenými vpředu podle § 7 OdpŠk.

12. Jak soud zjistil z výpisů z účtů od , Anonymizováno, a.s. za období let 2017 až 2020 a z přehledu o výši úroků za úvěry od , Anonymizováno, a.s., žalobkyně na základě smluv o poskytnutí úvěru zaplatila v roce 2017 na úrocích částku 81 250 Kč, v roce 2018 částku 62 563 Kč, v roce 2019 částku 14 625 Kč v souvislosti s úvěrem ve výši 1 300 000 Kč. V souvislosti s úvěrem ve výši 500 000 Kč šlo o úroky za rok 2017 ve výši 62 500 Kč, v roce 2018 ve výši 75 000 Kč a v roce 2019 ve výši 75 000 Kč. Na základě aktualizace pak soud zjistil, že v roce 2017 uhradila žalobkyně na úrocích 126 036,17 Kč, v roce 2018 částku 105 625,56 Kč, v roce 2019 částku 108 940,54 Kč, v roce 2020 na úrocích uhradila částku 67 510,34 Kč. Celková výše úroků z úvěrů zaplacených na základě úvěrových smluv ze dne 21. 2. 2017 s , Anonymizováno, a.s. byla 408 112,61 Kč. Celková částka škody uplatněná žalobkyní činila 39 295 084,15 Kč a spočívala v úrocích z úvěrů ve výši 3 858 112,61 Kč, nákladů právního zastoupení ve výši 299 475 Kč, z ušlého zisku v důsledku nezákonně získaného kapitálu ve výši 469 677,54 Kč, ztráty zakázek z veřejného sektoru ve výši 30 551 819 Kč, ze zmařené akvizice ve výši 4 116 000 Kč.

13. Jak soud zjistil z výpovědi svědka JUDr. Ing. , jméno FO, , byl právním zástupce žalobkyně a zastupoval ji v režimu zákona o advokacii. Společnost , právnická osoba, . vznikla v roce 2006. , právnická osoba, měla v předmětu činnosti, právní služby nabízela rovněž, jednalo se o renomovanou společnost v oblasti daňových sporů. Svědek je advokátem od roku 2010. Sladil se společností daňové spory. Společnost sesbírala více odborností pro různé oblasti. Zajišťovala daňové a účetní poradenství a advokátní služby tak, aby bylo jedno zúčtovací místo u společnosti , právnická osoba, . Ve společnosti skončil v roce 2015, když přestal figurovat jako společník. Nadále však poskytoval advokátní služby v daňových sporech. Pomáhal s daňovým sporem žalobce v roce 2016. Společnost zastupoval v daňových řízeních i před správními soudy. Osobně byl přítomen několika úkonů, které trvaly několik hodin jeho právních služeb v oblasti řízení o zajištění daně, zastupoval v daňovém řízení, jestli žalobkyně dluží daně či nikoliv. Její zastupování ukončil v roce 2019, když se nedohodl na další spolupráci se žalobkyní. Byla sjednána hodinová sazba odměny 2 500 Kč. Po nahlédnutí do svědkova počítače v jednací síni se jmenovaný vyjádřil k jednotlivým fakturám. K faktuře č. , hodnota, uvedl, že tato byla vystavena za právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení ve věci žalobkyně v hmotněprávní otázce v daňovém sporu, zda dluží nebo ne daň, zda správce daně postupoval či nikoliv správně. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o odvolání proti zajišťovacím příkazům. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o vyúčtování za reakci na výzvu správce daně, zda dlužila žalobkyně na dani k doměřování daně. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o zálohovou fakturu k faktuře č. , hodnota, . K faktuře č. , hodnota, , že šlo o fakturaci žádosti o ochranu před nečinností a žalobu proti zajišťovacím příkazům. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o repliku soudu a žádost o přednostní projednání a zajišťovací příkazy. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o přebírání výsledků kontroly od FÚ k hmotněprávní daňové povinnosti. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o vyjádření ke kasační stížnosti k NSS, která se týkala zajišťovacích příkazů. K faktuře č. , hodnota, , že šlo o doplnění odvolání proti dani v rámci hmotněprávní daňové povinnosti. Ukončil působení u , Anonymizováno, ., zůstala spolupráce na procesní bázi. Měl smlouvu s , Anonymizováno, . a , právnická osoba, . měly smlouvu s žalobkyní. Má k dispozici fakturaci, dostával zaplaceno za rok.

14. Jak soud zjistil z Potvrzení Finančního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, že žalobkyně jako daňový subjekt ke dni 20. 5. 2016, ke dni 21. 2. 2017, ke dni 1. 6. 2017 a ke dni 1. 11. 2017, ke dni 17. 12. 2018, ke dni 4. 11. 2021, ke dni 18. 3. 2022, neměl daňové nedoplatky, tudíž nebyl veden jako dlužník. V Potvrzení ze dne 9. 11. 2021 bylo uvedeno, že žalobkyně neměla daňové nedoplatky ke dni 4. 11. 2021. Avšak že je evidován nevykonatelný nedoplatek 4 056 874 Kč s tím, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , byly přiznány odkladné účinky žaloby proti rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství ze dne 16. 11. 2019, č. j. , spisová značka, .

15. Jak soud zjistil z výpovědi svědkyně JUDr. , jméno FO, , byl jí dán pokyn k vydání zajišťovacích příkazů žalobkyni. Svědkyně byla v rozhodné době zaměstnankyní Finančního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, žalobkyně patřila do územní působnosti pracoviště , adresa, . Svědkyně dostala příkaz vystavit zajišťovací příkazy na veškerý majetek žalobkyně. Postupovala v souladu s platným metodickým pokynem Ministerstva financí. Nadřízený orgán svědkyně ve , adresa, trval na tom, aby byly vydány zajišťovací příkazy. Zjišťovaly, jaký majetek žalobkyně jako daňový subjekt vlastní. Daňová povinnost nebyla vyměřena, avšak bylo podezření, že daňová povinnost nebude žalobkyní splněna. Podle daňového řádu se vydával v případě, že hrozilo nebezpečí, že daňová povinnost nebude splněna. Finanční úřad ve , adresa, jí dal pokyn vydat zajišťovací příkazy, a to od nadřízeného uvedeného finančního úřadu. Majetek žalobkyně nebyl dostatečný k pokrytí daňové povinnosti žalobkyně. Měla jsem pochybnosti vydat zajišťovací příkazy v případě žalobkyně, musela však vyhovět nadřízenému. Byla v soukolí nejmenší kolečko. Následně přistoupili k zajišťovací exekuci, nebyl tam majetek ani jednatel. Dostavil se následně ke svědkyni, předložil smlouvy o leasingu a byly Vánoce, poté se domlouvali, že jednatel žalobkyně dá do zástavy svůj dům, jako třetí osoba. Jednatel žalobkyně si sehnal peníze, nějak uhradil svoji povinnost. Dal jako zástavu svůj dům. Daňová povinnost nebyla stále stanovena. Soudní řízení probíhalo ohledně vydání zajišťovacích příkazů. Krajský soud zrušil zajišťovací příkazy. Důvody vydání zadržovacích příkazů jsou uvedeny v zákoně. Co říkali nadřízení ke konkrétním důvodům, si nepamatovala. Kontrolu provádělo pracoviště v , adresa, . Množství vydaných zajišťovacích příkazů bylo kritériem hodnocení pracoviště finančních úřadů. Podle metodického pokynu byli povinni provést zástavu veškerého majetku včetně zůstatků na účtech podnikatele. Šlo o období konce roku. Abychom jednateli nezastavili i účty, dal jednatel do zástavy svůj vlastní majetek. Daň nebyla v dané době doměřena. Budoucí doměrek byl 1,5 mil. Kč. Dům byl dostatečnou zástavou. Zajišťovací příkazy byly zrušeny až na základě rozhodnutí soudu. Metodický pokyn byla kuchařka. Měla schovanou korespondenci s JUDr. , jméno FO, ze , adresa, . Byla jsem vedoucí oddělení exekučního finančního úřadu. Každý měsíc dostávali hodnocení práce, jehož součástí bylo i kolik bylo vydáno zajišťovacích příkazů tím kterým finančním úřadem. Vymáhat bylo v popisu její práce. Nedostávala odměny za vydané zajišťovací příkazy. Měly kvóty. Bylo vše na základě telefonického nebo ústního jednání s nadřízenými orgány. Sledovali zatížení nemovitosti jednatele žalobkyně. Jednatel žalobkyně zaplatit do jednoho měsíce zajišťovací příkazy, tudíž nemovitost považovali za dostatečnou zástavu. Byla na nemocenské a , právnická osoba, použilo skrytou kameru. Zveřejnění celé kazy jí nepříjemně zasáhla.

16. Jak soud zjistil z výpovědi svědkyně JUDr. , jméno FO, , správce daně postupoval podle § 167 daňového řádu, které stanoví, kdy vydat zadržovací příkazy. Územní pracoviště ve , adresa, zjistilo významný doměrek daně u žalobkyně, proto dalo podnět do speciální schránky a musely se shodnout oddělení nepřímých daní a rizik s tím, že bylo na místě vydat zajišťovací příkazy. Žalobkyně se odvolala proti vydání zajišťovacích příkazů a OFŘ potvrdilo rozhodnutí správce daně z I. stupně. Soud na základě žaloby žalobkyně zrušil rozhodnutí OFŘ a prvostupňového orgánu s tím, že se správce daně nevyrovnal s tím, že daňový subjekt měl na skladě nedokončenou výrobu, kterou mohl realizovat a pokrýt tak daňový doměrek. Pokud šlo o svědkyni JUDr. , jméno FO, , pak tato dostala příkaz k vydání zadržovacích příkazů shora, nýbrž od vedoucího oddělení, který prováděl kontrolu, ředitelky kontrolního oddělení daňového subjektu, paní , Anonymizováno, v rozhodné době. Rozhodnutí nebylo po jeho zrušení platné, tudíž byl na základě zrušeného rozhodnutí podle § 254 daňového řádu zaplacen žalobkyni úrok z nezákonné činnosti správce daně. Co bylo žalobkyni při daňové kontrole zabaveno, včetně hotovosti, jí bylo vráceno. Ačkoliv byla přijata zástava finančním úřadem, nedošlo ke zrušení zajišťovacích příkazů. Zástava spočívala v majetku jednatele žalobkyně, což byla nemovitost, jeho dům, avšak tento byl již zástavou pro peněžní ústav, proto se zřetelem k vydání 17 zajišťovacích příkazů, nedošlo k jejich zrušení, protože se zástava jevila soudu jako neadekvátní. Pokud by byla dostatečná zástava a finanční hotovost, došlo by k žádosti daňového subjektu k ukončení zajišťovacích příkazů. V konkrétním případě byla zástava nedostatečná, proto ke zrušení zajišťovacích příkazů nedošlo. Mediální obraz žalobkyně se zhoršil poté, co sám daňový subjekt medializoval nastalou situaci na , Anonymizováno, , do uvedené doby byl podle svědkyně neznámý. Neměl přístup k veřejným zakázkám. Všichni zainteresovaní situaci vyhodnotili tak, že žalobkyně jako daňový subjekt má být postižena zajišťovacím příkazem jako běžným institutem v takových případech. V roce 2016 až 2017 jí ani její kolegy neoslovila žalobkyně jako daňový subjekt ani její jednatel , jméno FO, . Zajišťovací příkazy byly zrušeny na konci ledna 2017 a byla žalobkyně vedena jako bezdlužná, když na konci ledna 2017 došlo k zaplacení částky ze zajišťovacích příkazů, tj. měsíc po vydání zajišťovacích příkazů. Od února 2017 mohla žalobkyně čerpat úvěr a účastnit se veřejných zakázek.

17. Jak soud zjistil z výpovědi účastníka řízení, jednatele žalobkyně, , jméno FO, , celá anabáze se zajišťovacími příkazy začala 6 měsíců před vydáním zajišťovacích příkazů, když v průběhu uvedené doby správce daně opakovaně zadržoval žalobkyni přeplatky na DPH, čímž došlo k odčerpání finanční hotovosti ze společnosti žalobkyně, což se projevilo ve druhé polovině září na zakázkách jako následek daňové kontroly z důvodu pochybností správce daně ohledně přijetí daňového plnění od dodavatele, ačkoliv žalobkyně se správcem daně řádně komunikovala, jednala vždy okamžitě se správcem daně. Počátkem prosince 2016 byla ze strany finančního úřadu nahlášena kontrolo v místě podnikání žalobkyně, , Anonymizováno, . Proběhlo místní šetření finančního úřadu, přičemž ke všem zakázkám mu byly předloženy doklady a předestřen finanční vývoj společnosti, na uzavřené stavební zakázky referovala žalobkyně o jejich rozpracovanosti, prokazovala existenci nakoupeného materiálu, což bylo patrné pouhým okem, když staveniště se stavebním materiálem se nacházelo 300 m od finančního úřadu. Nárok na zaplacení materiálu měla žalobkyně až poté, co byl podle smlouvy zapracován do stavby. Vše bylo možné ověřit pouhým vyhlédnutím z okna finančního úřadu. Jednatel žalobkyně předložil finančnímu úřadu veškeré dokumenty. Nabyl stavební materiál od dodavatele, kterého od počátku uváděl. Žalovaná jej nutila, aby uvedl, že nabyl materiál na stavbu od jiného dodavatele a ať se poradí s JUDr. , jméno FO, . Někdy 20. až 21. 12. mu začaly přicházet do datové schránky žalobkyně zajišťovací příkazy s tím, že finanční úřad měl podezření, že žalobkyně nabyla stavební materiál od jiného dodavatele, což vedlo k neuznání nároku na odpočet DPH. Pro jednatele žalobkyně bylo konání finančního úřadu nepochopitelné. V době, kdy do jeho firmy přišli pracovníci správce daně, byl na jednání mimo firmu, informovali jej zaměstnanci, že ve firmě jsou pracovníci správce daně s tím, že jdou zajistit movitý a jiný majetek v rámci daňové exekuce. Spojil se telefonicky s JUDr. , jméno FO, , která mu oznámila, že byly vydány zajišťovací příkazy, které byly splatné okamžikem jejich vydání, přičemž byla okamžitě požadována úhrada částky přesahující 2 mil. Kč. Při cestě ze svého jednání se zastavil osobně u JUDr. , jméno FO, na pracovišti ve , adresa, , kde našel dva pracovníky správce daně a ptal se, co má dělat. Dostal odpověď, že musí vše zaplatit a dodat k zabaveným vozidlům velké technické průkazy a soupis majetku. Ještě téhož dne tak učinil a zaplatil ze soukromého účtu částku v řádu nízkých statisíců na úhradu části zajišťovacích příkazů. Požádal JUDr. , jméno FO, , zda je možné složit zástavu pro nedostatek finančních prostředků. JUDr. , jméno FO, souhlasila se zástavou majetku jednatele žalobkyně, nadále však bylo nutné složit i hotovost ve výši rozdílu hodnoty nemovitosti a výše neuhrazených zajišťovacích příkazů. Bylo mu JUDr. , jméno FO, řečeno, nechť finanční prostředky sežene do měsíce, jinak mu provozovnu zavřou. Peníze sehnal a zajišťovací příkazy byly zrušeny na konci ledna 2017. Vydání zajišťovacích příkazů a s tím spojené konání správce daně způsobilo velké pozdvižení v malé obci, kde jednatel žije, která má kolem 1600 obyvatel, kteří se vzájemně znají. Situace žalobkyně vešla v širokou známost, blízké okolí na něj hledělo jako na daňového dlužníka. Vyvstaly obavy investorů na místní úrovni. Byly ohroženy zakázky žalobkyně, na které její investoři čerpaly dotace od státu nebo od EU. Investoři se báli komplikací v komunikaci s finančními úřady a správci daně, že jim dotace bude krácena či dokonce odebrána a dostali by se tak do svízelné situace. Někteří investoři jako malé obce, které mají dotace v jednotkách milionů od státu nebo od EU, které dosahovaly výše ročního rozpočtu obce, by se dostaly do velice nezáviděníhodné situace. Celá anabáze skončila až rozhodnutím Krajského soudu v Brně v roce 2019. Charakter zakázek žalobkyně se zásadně proměnil poté, co byly vydány zajišťovací příkazy i po jejich zrušení. Poměr zakázek pro soukromý sektor (původně 40%) a pro veřejný sektor (původně 60%) se změnil tak, že od uvedené doby byly jeho zakázky výhradně soukromé od soukromých investorů, nikoliv od příjemců dotací od státu či EU. Došlo k zásadní změně obchodní společnosti, protože veřejné zakázky mají pravidla striktně daná. Lépe se o veřejných zakázkách plánuje, když jde o jisté peníze. Zajišťuje to pro žalobkyni předvídatelnou cash flow, což u soukromých zakázek absentuje. Ziskovost v souvislosti s veřejnou zakázkou byla jiná než se soukromou zakázkou, což se odrazilo právě v ziskovosti žalobkyně, která se po vydání zajišťovacích příkazů nemohla přihlásit do veřejných zakázek, ztratil reference, které nabíral lety a musel začít od počátku. Jeho podnikání se postupně zvedá, zbavil se problémů s finančním úřadem. Vede spor s ministerstvem financí, avšak již u něj neprobíhají kontroly. Aktuálně po šesti letech se věnuje tomu, čemu se mohl věnovat nepřerušeně nebýt zajišťovacích příkazů. Koncem října a počátkem listopadu 2017 byly zrušeny zajišťovací příkazy, když tak rozhodl krajský soud. Volal poté JUDr. , jméno FO, , že finanční správa má respektovat rozhodnutí krajského soudu. Avšak bylo mu oznámeno, že bude podána kasační stížnost, tudíž že mu peníze nebudou vráceny do rozhodnutí o kasační stížnosti. Celou věc medializoval, následně došlo 6. nebo 7. 11. 2017 k tomu, že mu volala JUDr. , jméno FO, , že svůj postup přehodnotili a budou mu zadržené přeplatky a úroky z neoprávněného jednání správce daně finančním úřadem vráceny. Výhradně na základě medializace se finanční orgány rozhodly respektovat rozhodnutí soudu nezávisle na rozhodnutí o kasační stížnosti. Vrcholila současně daňová kontrola. 14. 11. 2017 byl s JUDr. , jméno FO, na finančním úřadě seznámit se s jejími výsledky. Při té příležitosti jednatel žalobkyně viděl na stole pracovnice finančního úřadu vytištěný e-mail od JUDr. , jméno FO, , který byl adresován ředitelce kontrolního oddělení a v kopii JUDr. , jméno FO, , ve kterém byl pokyn k doměření daně u žalobkyně, a to k té, ke které byly vydány zajišťovací příkazy, což bylo dříve, než bylo rozhodnuto o výsledku daňové kontroly. Počátkem roku 2018 mu správce daně doměřil daň. Znovu mu byla stanovena povinnost uhradit do státního rozpočtu částku 2 mil. Kč. Proti uvedenému podal odvolání k OFŘ, u kterého řízení probíhalo. V létě 2019 OFŘ provedlo důkaz kontrolním hlášením společnosti , Anonymizováno, , které žalobkyně navrhovala provést již v roce 2016, ze kterého jasně vyplynulo, že žalobkyně přijala deklarované plnění od deklarovaného dodavatele. OFŘ od tvrzení, že žalobkyně nenabyla deklarované plnění od deklarovaného dodavatele, ustoupila a tvrdila, že je žalobkyně účastnicí daňového podvodu na DPH, čímž se snažila dodatečně ospravedlnit vydání zajišťovacích příkazů. Daňová kontrola začala v září 2016 a do září 2019 se prekludovala lhůta k doměření daně. Finančnímu úřadu se nepodařilo doručit rozhodnutí o odvolání, ačkoliv orgány finanční správy zastávaly názor, že doručily správně a včas a postupovaly a nadále vymáhaly údajný daňový nedoplatek a vedly je jako daňového dlužníka. Proběhlo řízení u Krajského soudu v Brně, který v roce 2020 či 2021 konstatoval, že došlo k prekluzi práva stanovit daň, čímž se celá věc uzavřela. Při provádění daňové kontroly si na ni nestěžoval, spolupracoval. Kontrola do doby vydání zajišťovacích příkazů jej nijak nezatížila, avšak po jejich vydání. Zajišťovací příkaz je krajním nástrojem, když mohl být použit nástroj doměření daně. Soukromý sektor fungoval dál, ačkoliv nastal i odliv soukromých investorů. Měl v rozhodné době pět až šest zaměstnanců v roce 2017a hrubý obrat 21 mil. Kč. Zakázky zajišťují subdodavatelsky. V roce 2018 měl obrat 40 mil. Kč. Předložil výpočet ušlého zisku v tabulkách ve spisu. Vycházel z let předcházejících vydání zajišťovacích příkazů. Všechny smlouvy jsou v registru smluv. Daňový přeplatek byl vrácen žalobkyni 20. 11. 2017, avšak nadále nebyla bezdlužnost žalobkyně bez poskvrny, je stále veden navíc soudní spor. Podali v rámci finančních kontrol bezpočtu stížností ve vyšších jednotkách, avšak bez odezvy, byly vydány zajišťovací příkazy, ačkoliv si stěžoval na vydání. Vydány být neměly, tudíž stát má narovnat vztahy se žalobkyní. Finanční úřad na ní adekvátně nereagoval.

18. Jak soud zjistil ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . ze dne 16. 1. 2024, č. , Anonymizováno, ve věci stanovení výše ušlého zisku obchodní korporace , právnická osoba, za roky 2017, 2018 a 2019 vycházejícího z účetnictví z důvodu nároku na náhradu škody v souvislosti s vydáním nezákonných zajišťovacích příkazů. Znalecká kancelář vycházela z dat zachycených obchodní korporací , právnická osoba, v účetním software Pohoda. Ze získaných dat byly znalcem za roky 2015 až 2020 sestaveny účetní výkazy Výsledovka = Výkaz zisku a ztráty, které se shodovaly se zveřejněnými výkazy ve Sbírce listin Obchodního rejstříku. Výkazy Rozvaha byly zveřejněny pouze ve zjednodušeném rozsahu, a tak se kontrola omezila jen na shodu vykázaného čísla na řádku „výsledek hospodaření za běžné období“, které se hodovaly. Účetní zápisy obsahovaly dvě datová textová pole, ze kterých bylo možné odhadnout, čeho se účetní případ věcně týká a jsou označeny jako „TEXT“. V dalším poli je označena „Firma“, jehož obsahem by měl být název korporace odběratele, dodavatele. Ne vždy bylo pole „Firma“ vyplněno, resp. vyplněno jednotně. Bohužel při zaúčtování např. faktury přijaté bylo vyplněno pole „Firma“ , právnická osoba, ., ale při vytvoření druhé části obchodního případu např. při platbě bylo pole „Firma“ vyplněno , Anonymizováno, . Další výběry a kumulace podle pole „Firma“ tak nebyly spojeny, čímž mohly být výstupy podle pole „Firma“ nepřesné. Podle provedených listinných důkazů ve spisu měly zajišťovací příkazy přímý dopad na , Anonymizováno, od 21. 12. 2016 do 19. 12. 2017. Celkový objem zajišťovacích příkazů, které byly vymáhány exekučně, činil dne 21. 12. 2016 2 317 063 Kč. , Anonymizováno, požadovanou částku částečně uhradil 1. 2. 2017 z 1 500 000 Kč půjčky od korporace , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “). Zbývající částky si uhradil finanční úřad zápočtem s pohledávkami , Anonymizováno, z titulu nadměrných odpočtů, což znalecká kancelář zachytila v tabulce č. , hodnota, znaleckého posudku. Po zrušení zajišťovacích příkazů Krajským soudem v Brně dne 1. 11. 2017, rozsudkem č. j. , spisová značka, , vrátil finanční úřad dne 20. 11. 2017 na bankovní účet společnosti , Anonymizováno, celé zajištění ve výši 2 317 063 Kč a dne 19. 12. 2017 uhradil finanční úřad i částku 536 826 Kč, která představovala úroky ze zaplaceného nezákonného pojištění. Finanční úřad bez ohledu na výše uvedené pokračoval v letech 2016 až 2018 v daňové kontrole DPH, která byla zahájena dne 22. 9. 2016 a skončila neuznáním odpočtů DPH a doručením dodatečných platebních výměrů dne 22. 1. 2018 do datové schránky společnosti , Anonymizováno, . Nově stanovená doměřená daň z přidané hodnoty činila 2 317 064 Kč a penále 431 065 Kč. Zástupce společnosti , Anonymizováno, podal proti dodatečným platebním výměrům odvolání, které bylo doručeno marným uplynutím desetidenní lhůty dne 23. 9. 2019, a jak následně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , stalo se tak o jeden den po lhůtě určené podle § 148 odst. 3 daňového řádu na den 22. 9. 2019. Rozhodnutím o odvolání se, se však dodatečné platební výměry staly pravomocnými a finanční úřad přestal korporaci , Anonymizováno, vracet nadměrné odpočty, jak je uvedeno v tabulce č. , hodnota, znaleckého posudku, proto podal zástupce dne 13. 9. 2019 návrh na přiznání odkladného účinku dodatečných platebních výměrů, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2019, č. j. , spisová značka, přiznal. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, podalo Odvolací finanční ředitelství kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou následně stáhlo a usnesením č. j. , spisová značka, NSS řízení zastavil. , právnická osoba, považovala v žalobě vyčíslené možné obraty v letech 2017 až 2018 za nepřezkoumatelné. Znalcem provedené propočty možného obratu a možného ušlého zisku před zdaněním EBT byly v intervalu 24 328 až 22 498 tis. Kč. Možný ušlý zisk před zdaněním EBT v letech 2016 až 2018 bez započtení přijatých úroků, resp. se započtením úroků na náhradu škody podle § 254 odst. 6 činil 1 010 tis. Kč, resp. 473 tis. Kč. Možný ušlý zisk před zdaněním EBT v roce 2017 odvozený od možného obratu 2017 a průměru ziskovosti (zisk před zdaněním/obrat) , právnická osoba, za rok 2014 a 2015 bez započtení přijatých úroků byl v intervalu 571 a 630 tis. Kč. Se započtením úroků na náhradu škody podle § 254 odst. 6, je v intervalu 34 až 473 tis. Kč. , právnická osoba, se s ohledem na výše popsané metody při vyčíslení výše uvedených hodnot přikláněla k hodnotám pro odhad/propočet ušlého zisku korporace , právnická osoba, , na spodní hranici uvedených intervalů. Soud vzal při svém rozhodování v potaz skutečnost, že trendy růstu výnosů/obratu vyčíslené v žalobě, jsou v porovnání s tempy růstu podle statistických dat u bytové výstavby nerealisticky vysoké. Navíc soud vzal v potaz i skutečnost, že korporace , právnická osoba, přes výzvu nepředala znalci jakékoliv podklady, které by prokazovaly, do jakých konkrétních zakázek veřejného sektoru jí nebylo v roce 2017, resp. v letech 2018 a 2019, z titulu činnosti FÚ, umožněno se přihlásit/účastnit. V příloze č. 19 jsou uvedeny kopie potvrzení FÚ o bezdlužnosti korporace , právnická osoba, , které jsou většinou nutné pro účast ve veřejné soutěži. Také poskytnutí úvěrů od , Anonymizováno, v inkriminovaném roce 2017 svědčí o tom, že kredibilita korporace , právnická osoba, prošla testem banky.

19. Soud ve věci této postupoval jednak podle § 5 písm. a) OdpŠk, podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, podle § 7 odst. 1 OdpŠk, podle kterého právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 cit. ust. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených citovaným zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát odpovídá za škodu na principu objektivním. Odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek, a to na existenci nezákonného rozhodnutí, dále vzniku škody, a na existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou.

21. Podle ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

22. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím má účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla škoda.

23. Nezákonné rozhodnutí je definováno v ustanovení § 8 OdpŠk, podle kterého nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

24. Předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím vydaným ve správním řízení podle správního řádu je přitom skutečnost, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, a nikoliv otázka charakteru pochybení správního orgánu, který takové rozhodnutí vydal, ani otázka případného zavinění. Nezákonností se přitom rozumí rozpor rozhodnutí s objektivním právem.

25. Odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2397/2006.

26. Další splněnou podmínkou v případě řádného uplatnění nároku na náhradu škody je existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou.

27. Soud v neposlední řadě vycházel z platné judikatury Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, podle kterého ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události viz. stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 87/70. Lze jej spojovat i s tím, že z dispozice žalobkyně byla protiprávně odňata věc, s níž nemohla po určitou dobu nakládat, a nemohla ji tak využít k dosažení předpokládaného zisku, který by jí neušel, pokud by nedošlo ke škodné události. Uvedený závěr lze vztáhnout i na peněžitou částku, kterou žalobkyně po určitou dobu postrádala z důvodu, že ji musela vynaložit na zaplacení finanční pokuty, uložené jí nezákonným rozhodnutím orgánu státu.“28. Soud na základě provedeného dokazování a hodnocení jeho výsledků dospěl k závěru, že podmínky zák. 82/1998 Sb., jež zakládají odpovědnost státu za škodu, která byla žalobkyni způsobena nezákonnými rozhodnutími, byly naplněny, a to jak existence nezákonných rozhodnutí, vznik škody, příčinná souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími a vzniklou škodou. Žalobkyní uplatněný nárok vychází ze zajišťovacích příkazů ze dne 20. 12. 2016, které byly zrušeny shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně, tudíž zde existují nezákonná rozhodnutí. Soud vzal dále zřetel na skutečnost, že skutečná výše dodatečně vyměřené daně byla ve stejné výši jako částka původně zajištěná zajišťovacími příkazy, když zajištěná částka činila 2 317 063 Kč a pravomocně vyměřená částka byla ve stejné výši. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že pokud by žalobkyně tvrdila daň v zákonné výši a tuto daň uhradila v zákonem stanovené lhůtě, k vydání zajišťovacích příkazů a rovněž k vydání rozhodnutí dodatečně stanovujícím příslušnou daň by nikdy nemuselo dojít. Z povahy správy daní a vyměřovacího řízení vyplývá, že každý daňový subjekt má povinnost ve lhůtě po podání daňového tvrzení daň nejen správně tvrdit, avšak ji rovněž ve stejné lhůtě uhradit, pokud tak neučiní a následně po určitém časovém úseku je zpětně zjištěno, že daňový subjekt tvrdil daň za jednotlivá zdaňovací období nesprávně, pak správce daně tuto doměří a kumulativně vznikne na základě dodatečného doměření nedoplatek, a to zaviněním daňového subjektu samotného, neboť tento nesplnil povinnost daň v zákonné lhůtě tvrdit ve správné výši a tuto též uhradit ve lhůtě pro podání řádného daňového tvrzení podle § 135 odst. 3 daňového řádu. Žalovaná nezpochybnila existenci nezákonných rozhodnutí v podobě zrušených zajišťovacích příkazů. Navíc dne 14. 12. 2017 správce daně přiznal žalobkyni úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 daňového řádu ve výši 536 827 Kč. Podle § 254 odst. 6 daňového řádu úrok přiznaný podle uvedeného ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně. Od 1. 1. 2021 nabyla účinnosti novela zák. č. 283/2020 Sb., daňového řádu, kde v § 251d daňového řádu lze přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Uvedené ustanovení stanovilo odčinění negativních důsledků jednání správce daně prostřednictvím paušalizovaného nástroje v podobě úroku, zatímco ve všech ostatních, příslušným úrokem nepokrytých, ponechal vědomě a úmyslně odčinění náhrady škody. Úrok z neoprávněného jednání správce daně představuje podle § 251d daňového řádu účinného od 1. 1. 2021 specifickou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení řízení svým předmětem spadajících do aplikačního rámce uvedeného zákona. Uvedená peněžitá sankce plní i funkci reparační.

29. Jak už soud zjistil ze znaleckého posudku shora citovaného, žalobkyní uváděné finanční objemy údajného ušlého zisku je třeba hodnotit jako čistě hypotetické, které nevycházejí z reálně zjištěných podkladů.

30. Pokud šlo o náklady, jež žalobkyni vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, postupoval soud podle § 31 OdpŠk. Dále soud při posuzování oprávněnosti nároku na náklady správního řízení vycházel z platné judikatury v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 101/2013, podle kterého náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, spočívající v odměně za služby poskytnuté daňovým poradcem, představují náklady řízení, které lze nahradit právě za podmínek stanovených v § 31 OdpŠk. Podle ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk, náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše uvedené odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, a to podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „a. t.“ nebo „advokátní tarif“). Daňoví poradci jsou podle § 1 odst. 1 zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, oprávněni poskytovat právní pomoc a finančně ekonomické rady ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 101/2013, náklady, které žalobkyně vynaložila na služby daňového poradce v daňovém řízení, lze považovat za obdobné odměně zástupce (advokáta) a pro určení jejich výše se obdobně použije právní předpis stanovící odměny a náhrady advokátům podle shora cit. vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. V daném případě žalobkyně požadovala nahradit náklady za právní služby v řízení o opravných prostředcích proti vydaným zajišťovacím příkazům, které měly být vyplaceny společnosti , právnická osoba, ., avšak z dokumentace vyplynulo, že odvolání proti zajišťovacím příkazům podal JUDr. Ing. , jméno FO, , přičemž žalobkyně uvedenou skutečnost ve své žádosti neuvedla a ani neprokázala. Společnost , právnická osoba, . žalobkyni zastupovala v daňovém řízení, resp. v rámci vedené daňové kontroly, nikoliv v řízení o opravných prostředcích. Podle § 107 odst. 1 daňového řádu náklady řízení nese příslušný správce daně s výjimkou nákladů na vymáhání nedoplatků a nákladů, které vznikly osobě zúčastněné na správě daní, nebo ke kterým byla osoba zúčastněná na správě daní povinna. Žalobkyně byla povinna nést náklady daňového řízení sama, tudíž náklady, jež vznikly žalobkyni v daňovém řízení nelze odškodnit podle zákona o odpovědnosti za škodu, výjimku činí pouze účelně vynaložené náklady na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 OdpŠk, pokud by žalobkyně účelnost takových nákladů prokázala. V konkrétním případě tak žalobkyně neučinila. Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, č. j. 30 Cdo 2610/2015, podle kterého jelikož odměna, jež má být nahrazena prostřednictvím nákladů řízení, se váže k zastupování účastníka řízení, je pro její náhradu nezbytné, aby z úkonu, který byl vůči příslušnému orgánu učiněn, bylo zastoupení účastníka zjevné. Činí-li totiž účastník úkon sám svým vlastním jménem, pak nelze uvažovat o jakékoliv formě zastoupení, byť by již byla uzavřena smlouva, z níž by zastoupení účastníka řízení plynulo. Pro zastoupení není významné, kdo podání zpracoval, ale kdo podání učinil.

31. Podle ustanovení § 251d zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen „DŘ“), přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně.

32. Soud vycházel z platné judikatury viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2328/2004, podle které se stát podle zák. č. 82/1998 Sb. v prodlení s poskytnutím náhrady za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu; ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej také stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení.

33. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo nezákonných rozhodnutí správce daně, mohla žalobkyně důvodně očekávat zvětšení svého majetku částkou 34 000 Kč, když pro výši ušlého zisku bylo určení, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo nezákonné rozhodnutí správce daně, tedy o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch žalobkyně přišla. Soud přihlédl k platné judikatuře Krajského soudu v Hradci Králové v rozsudku ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 24 Co 45/2013, v takovém případě by bylo nutno vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek žalobce získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným. Pro stanovení výše očekávaného zisku bylo zapotřebí širší specializace při oceňování podniku a jeho aktiv. Ze znaleckých posudků přitom neplyne, že by znalec zkoumal kupř. i předpoklady tržeb, analýzu podnikatelských vztahů, vliv trhu ovlivňující subjekty právního vztahu apod. Pokud šlo o žalobkyni ve věci samé, tato poskytla znalci podklady, které byly založeny v souboru listin obchodního rejstříku. Z účetních výkazů za období 2014 až 2019 bylo zřejmé, že majetek žalobkyně byl založen převážně na oběžných aktivech, které jsou tvořeny převážně krátkodobými pohledávkami. Žalobkyně měla od roku 2016 do roku 2019 maximálně šest stálých zaměstnanců a zakázky zajišťovala dodavatelským způsobem. K mírnému poklesu tržeb došlo u žalobkyně v roce 2017 a v roce 2018 a následně došlo k dvojnásobnému nárůstu. V roce 2018 žalobkyně prováděla výstavbu nově budovaného bytového resortu , adresa, . Soud má za to, že nedošlo ke změření získání 50% obchodního podílu korporace , právnická osoba, ., neboť spolupráce s uvedenou firmou je dlouhodobá a pokud by byla uvedená jednání o získání obchodního podílu závislá na existenci zajišťovacích příkazů, mohla být tato jednání obnovena po jejich zrušení v roce 2017. Soud při stanovení výše ušlého zisku vyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . ze dne 16. 1. 2024, č. , Anonymizováno, ve věci stanovení výše ušlého zisku obchodní korporace , právnická osoba, za roky 2017, 2018 a 2019 vycházejícího z účetnictví z důvodu nároku na náhradu škody v souvislosti s vydáním nezákonných zajišťovacích příkazů. , právnická osoba, vycházela z dat zachycených obchodní korporací , právnická osoba, v účetním software Pohoda. Ze získaných dat byly znalcem za roky 2015 až 2020 sestaveny účetní výkazy Výsledovka = Výkaz zisku a ztráty, které se shodovaly se zveřejněnými výkazy ve Sbírce listin Obchodního rejstříku. Zajišťovací příkazy měly přímý dopad na , Anonymizováno, od 21. 12. 2016 do 19. 12. 2017. Ušlý zisk stanovila znalecká kancelář se započtením úroků na náhradu škody podle § 254 odst. 6, v intervalu 34 až 473 tis. Kč, když se přikláněla k hodnotám pro odhad/propočet ušlého zisku korporace , právnická osoba, , na spodní hranici uvedených intervalů. Soud vzal při svém rozhodování v potaz skutečnost, že trendy růstu výnosů/obratu vyčíslené v žalobě, jsou v porovnání s tempy růstu podle statistických dat u bytové výstavby nerealisticky vysoké. Navíc soud vzal v potaz i skutečnost, že korporace , právnická osoba, přes výzvu nepředala znalci jakékoliv podklady, které by prokazovaly, do jakých konkrétních zakázek veřejného sektoru jí nebylo v roce 2017, resp. v letech 2018 a 2019, z titulu činnosti FÚ, umožněno se přihlásit/účastnit. V příloze č. 19 jsou uvedeny kopie potvrzení FÚ o bezdlužnosti korporace , právnická osoba, , které jsou většinou nutné pro účast ve veřejné soutěži. Také poskytnutí úvěrů od , Anonymizováno, v inkriminovaném roce 2017 svědčí o tom, že kredibilita korporace , právnická osoba, prošla testem banky.

34. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu co do zbytku, tj. co do částky 30 817 294 Kč, jako nedůvodnou zamítl.

35. Výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl soud o povinnosti ve věci převážně neúspěšné žalobkyně zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech státu částku 115 265 Kč, která představuje jednak svědečné svědka , jméno FO, ve výši 5 167 Kč, dále svědečné svědkyně JUDr. , jméno FO, ve výši 4 447 Kč, v neposlední řadě pak náklady znaleckého posudku ve výši 105 651,15 Kč.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 700 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 5 700 Kč představující 300 Kč za každý z devatenácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření žalované k žalobě ze dne 19. 4. 2021, doplnění vyjádření žalované k žalobě ze dne 3. 5. 2021, doplnění dokladů k žalobě ze dne 20. 4. 2022, duplika žalované ze dne 3. 11. 2022, návrh na provedení důkazu ze dne 6. 1. 2023, žádost o odročení jednání ze dne 1. 2. 2024, vyjádření k výslechu znalce ze dne 18. 3. 2024, nahlížení do spisu ze dne 10. 5. 2023, nahlížení do spisu ze dne 31. 1. 2024, účast na jednání dne 1. 8. 3. 2022, dále dne 18. 10. 2022, dále dne 13. 12. 2022, dále dne 25. 5. 2023, dále dne 4. 4. 2024 a příprava na každé z pěti jednání).