27 C 267/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená VZP ČR, Regionální pobočka obec, pobočka pro Hl. m. Prahu a Středočeský kraj, ulice a číslo, PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 501 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobkyně se domáhala žalobou došlou soudu dne datum na žalované zaplacení částky 6 501 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů léčení s odůvodněním, že dne datum poškozený pojištěnec žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno jako zaměstnanec právnická osoba a.s. prováděl na základě objednávky právnická osoba Plan&Bau příjmení spol. s.r.o. měření vibrací budovy v objektu anonymizováno 6 slov, který spravuje žalovaná. Ing. jméno příjmení anonymizováno v průběhu zjišťování zdroje kmitání budovy vstoupil do místnosti, za jejímiž dveřmi byla dlouhá neosvětlená chodba, v níž byla nezabezpečená šachta, do níž spadl. Pádem utrpěl zranění, která si vyžádala poskytnutí zdravotních služeb. Žalovaná porušila předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, když měla jako správce budovy přijmout opatření, aby zabránila pádu Ing. jméno příjmení anonymizováno do hloubky. V důsledku protiprávního jednání žalované v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce uhradila žalobkyně náklady na léčení ve výši 6 501 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhá zaplacení uvedené částky po žalované podle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., přičemž navrhla, aby žalobě bylo vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. 2 Žalovaná s žalobou nesouhlasila a nárok ani z části neuznala s odůvodněním, že není osobou pasivně věcně legitimovanou. Naopak jí je zaměstnavatel Ing. jméno příjmení anonymizováno nebo vlastník či nájemce předmětné budovy, v níž k úrazu došlo. Žalovaná nedala žádný pokyn ke vstupu do předmětné místnosti, kde ke zranění došlo. Pokud do této místnosti Ing. jméno příjmení svévolně vstoupil, měl by za to nést odpovědnost sám, neboť k takovému vstupu nebyl oprávněn. Navíc všechny dveře, za kterými jsou instalační šachty, jsou označeny nápisem nepovolaným vstup zakázán a nebezpečí pádu do hloubky. Navíc je třeba překonat mechanickou zábranu. Pokud veškeré uvedené překážky Ing. jméno příjmení svévolně překonal, jde o jeho odpovědnost. 3 Soud vzal za prokázaná skutková tvrzení, jež vyplynula ze Záznamu o úrazu včetně přílohy s popisem příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a ve spojení s Dotazníkem s otázkami položenými VZP ČR a zodpovězenými poškozeným příjmení jméno příjmení, anonymizováno, zároveň z výpovědi jmenovaného jako svědka, že byl zaměstnancem právnická osoba a.s. provádějícím dne datum na základě objednávky právnická osoba anonymizována dvě slova příjmení příjmení spol. s r.o. měření vibrací budovy v objektu anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizováno, obec a číslo, který spravuje žalovaná právnická osoba a.s., která delegovala svědka jméno příjmení, který pouštěl svědka příjmení a anonymizováno do místností s VZT, kde byly snímače vibrací. Svědek příjmení je pouštěl podle harmonogramu do jednotlivých místností. Některé jim ukázal sám v rámci jejich doprovodu, některé procházeli dle jeho pokynu svědci sami. Poslední místo bylo místem úrazu, když chtěli měřit vibrace v garážích. V poslední místnosti chtěl vidět šachtu, kde se nasával vzduch z garáží v prstu C. Telefonicky hovořil se svědkem příjmení, který nevěděl, kde je v technické místnosti vypínač. Nakonec svědek příjmení zjistil, že v dané místnosti není světlo instalováno. Během rozhovoru se svědkem příjmení tento spouštěl přístroj a říkal svědkovi příjmení, že má opustit místnost. V té době stál na konci prostoru osvětleného od dveří do prostoru, doprava zabočovala chodba, udělal ještě krok do prostoru, kde však byla neosvětlená šachta, do které spadl a zachytil se o patro níže, kde se rozepřel o zdi šachty, aby nepropadl ještě níže. Zavolal na kolegu anonymizováno a telefonem svědkovi příjmení. příjmení příjmení mu do šachty spustil žebřík, po kterém vylezl nahoru a svědek příjmení jim ukázal polikliniku hned vedle budovy, aby se nechal ošetřit. obec pádu svědka do šachty nebylo nijak označené. Na dveřích u vstupu do technické místnosti, která šla otevřít klíčem od svědka příjmení byla žlutá cedule nebezpečí pádu blíže nespecifikovaná. V důsledku pádu měl svědek příjmení nalomeny čtyři výběžky bederních obratlů, naražený loket, kotník a četné odřeniny. S kolegou příjmení nebyli informováni panem příjmení ani nikým jiným, že jsou v uvedených místnostech špatně osvětlená místa s nezakrytými šachtami. Svědek příjmení se vyskytoval za svědkem příjmení, protože měl vozík s přístroji na měření vibrací, tudíž nešel do příslušné technické místnosti hned se svědkem příjmení. Před pádem do prohlubně nemusel překonávat žádnou překážku, dveře si otevřel technickým klíčem od pana příjmení. Vypínače byly v technických místnostech klasicky u dveří, jinak tomu bylo v poslední místnosti. Místnost pádu byla 1,5 m široká a 5 m dlouhá, odbočovala doprava, díra byla krok za odbočkou, a to 2,5 m, což ukázal na plánku, jenž byl ve spisu k dispozici jako důkaz od právního zástupce žalované strany se zákresem místa šachty a pádu. O vstupu do poslední místnosti hovořil s panem příjmení, měl tehdy telefon u ucha a pan příjmení mu schválil vstup do uvedené místnosti s tím, že v ní spustí vzduchotechniku, tudíž aby ji včas opustili z důvodu tlaku a prachu. Výpověď svědka příjmení příjmení hodnotil soud jako věrohodnou, neboť byla v souladu nejen s výpovědí svědka příjmení, nýbrž i ostatními listinnými důkazy, jimiž soud provedl dokazování. 4 Jak soud zjistil z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno a svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno, oba obdrželi od zaměstnance žalované, svědka jméno příjmení, klíče a kartu na výtah. Od jednotlivých místností vzduchotechniky (dále jen„ VZT“) v jednotlivých patrech obdrželi společný klíč, jejž použili ke vstupu do místnosti, o které se domnívali, že je„ VZT v prstu C“. příjmení při vstupu do této místnosti odemknul zámek dveří, za nimiž byla neosvětlená chodba, která byla při vstupu osvětlena jen světlem z garáží. Jak soud zjistil z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno, po vstupu hledal poškozený za dveřmi vypínač, a když ho nenašel, šel se podívat ještě za roh, zda-li není vypínač tam; ani za rohem však vypínač poškozený nenašel. Při dalším kroku poškozený spadl do nijak nezabezpečené instalační šachty. Poškozený utrpěl pracovní úraz pádem do této šachty, dlouhé cca 2,5 m a hluboké tři patra. Poškozený propadl šachtou o patro níže, kde narazil levou částí zad v oblasti beder na hranu v zúžení šachty a tam se zachytil a zapřel o stěny šachty. Jak soud zjistil z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno a svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno a z výpovědi svědka jméno příjmení, šachta nebyla ohrazena či zakryta ani označena či osvětlena, ani místo v níž se nacházela, nebyla celkově osvětlena. 5 Pokud šlo o výpověď svědka jméno příjmení, tuto soud hodnotil jako účelovou a zcela nevěrohodnou, když v jejím průběhu svědek měnil její obsah, navíc tvrdil zcela v rozporu s ostatními důkazy a výpověďmi svědků příjmení jméno příjmení, anonymizováno. a Ing. příjmení příjmení, anonymizováno., že těmto poskytl krom technického klíče k otevření všech technických místností s VZT a karty k výtahu ještě plánek všech místností v budově, kde se nacházelo zařízení VZT, jehož vibrace měli svědci měřit, a podle kterého se měli svědci příjmení a příjmení řídit. Podle svědka příjmení měli svědci příjmení a příjmení procházet pouze technické místnosti označené na plánech nápisem VZT. Do místností, kde byla cedule nebezpečí pádu, vstupovat neměli. Po budově svědky nedoprovázel, neboť nemohl být na dvou místech zároveň, protože musel spouštět vzduchotechniku, když mu svědci příjmení a příjmení nahlásili, že jsou tam a tam, u té a té vzduchotechnické jednotky. Sám svědek příjmení vypověděl, že byli se svědkem příjmení a příjmení domluveni, že se oba svědci budou posouvat po budově dle telefonických pokynů svědka příjmení, který jim bude spouštět jednotlivé vzduchotechnické jednotky. Podle svědka příjmení však neměl svědek příjmení v místnosti, kde došlo k pádu do šachty, co pohledávat, neboť nešlo o místnost s jednotkou VZT a na dveřích uvedené místnosti nebyl nápis VZT nýbrž výstražná cedulka s nápisem nebezpečí pádu. Plány předložené svědkem příjmení příjmení byly poprvé soudu předloženy a zmíněny až po koncentrační lhůtě v den ústního jednání dne datum (koncentrační lhůta uplynula datum), nezmiňoval se o nich ani právní zástupce žalované ve svém podání ze dne datum, ani statutární ředitel žalované, jméno příjmení, ve svých dopisech ze dne datum a datum adresovaných žalobkyni, jmenovaný pouze uváděl, že dohodnutý systém postupu měření vibrací byl takový, že svědek příjmení bude informovat před vstupem do technických místností VZT svědka příjmení, sdělí mu, kde se nachází a svědek příjmení mu dá pokyn, že do místnosti může vstoupit a zároveň spustí VZT jednotku v dohodnuté technické místnosti, což plně korespondovalo s výpověďmi svědků příjmení příjmení, anonymizováno. a anonymizována tři slova. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze shora citovaných dopisů statutárního ředitele žalované, jméno příjmení ze dne datum a datum, přičemž v uvedených dopisech se nepsalo nic o případném plánku umístění jednotek VZT v budově, které měli mít svědci příjmení a příjmení k dispozici. Z uvedeného vyplynula účelovost výpovědi svědka příjmení, což nepřímo potvrdil jmenovaný sám, když uváděl, že si předmětné plány budovy anonymizováno 6 slov) opatřil k jednání sám od subjektu, jenž jej měl k dispozici, aby si osvěžil paměť a mohl ve věci podat výpověď u soudu. Soud rovněž neuvěřil výpovědi svědka příjmení, že svědek příjmení byl v poslední místnosti, kde došlo k jeho pádu do šachty, sám bez přítomnosti svědka příjmení, který již v budově v danou chvíli nebyl, proto pomáhal svědkovi příjmení ze šachty vylézt svědek příjmení s členem ostrahy objektu a odvedl jej na nedalekou polikliniku. Uvedená výpověď byla v rozporu s výpovědí jak svědka příjmení, tak svědka příjmení, kteří shodně vypověděli, že svědek příjmení volal o pomoc svědku příjmení ze svého mobilního telefonu, přinesl žebřík, jenž svědek příjmení podal svědku příjmení do šachty, aby tento mohl vylézt ven, přičemž odvedl svědka příjmení k ošetření na nedalekou polikliniku, kde jej odkázali na pomoc do anonymizováno část obce, kam svědek příjmení svědka příjmení odvezl služebním vozidlem. 6 Jak vyplynulo z nesporných tvrzení účastníků ve spojení se shora citovaným záznamem o úrazu Ing. jméno příjmení, anonymizováno a výpovědí jmenovaného jako svědka, pojištěnec žalobkyně, Ing. jméno příjmení, anonymizováno, byl v rozhodné době zaměstnanec právnická osoba a.s. 7 Jak soud zjistil ze záznamu o úrazu ve spojení se svědeckou výpovědí Ing. jméno příjmení, anonymizováno, svědeckou výpovědí Ing. příjmení příjmení, anonymizováno a svědka jméno příjmení, práce byly prováděny Ing. jméno příjmení, anonymizováno v budově anonymizováno 9 slov, obec a číslo, přičemž v řízení není sporováno stranami, že žalovaná není vlastníkem ani nájemcem předmětného objektu, nýbrž je smluvním provozovatelem, resp. správcem, tzv. facility manažerem předmětného objektu, tudíž má smluvní i právní povinnosti ve vztahu k zabezpečování a bezpečnosti provozu a provozování předmětného objektu, přičemž„ bezpečností“ se rozumí všechny její aspekty včetně zajišťování podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vztahu k provozu a k provozování předmětného objektu. Žalovaná právnická osoba a.s. jako správce objektu a provozovatel technických zařízení a technologií v objektu byla povinna z titulu své odpovědnosti zaměstnavatele jak za své zaměstnance, tak i za všechny osoby, zdržující se s jejím vědomím na jejich pracovištích, přijmout taková opatření, aby zabránila možnému pádu osob z výšky, resp. do hloubky, a to zabezpečením předmětné instalační šachty, tj. jejím zakrytím např. poklopem, nebo zabezpečením celého nebezpečného místa ohrazením, např. pomocí zábradlí. Pokud nebylo možno ze závažných provozních důvodů takto předmětné technické zařízení, resp. pracoviště, zabezpečit, bylo povinností žalované jako zaměstnavatele, správce objektu a provozovatele technických zařízení a technologií v objektu: zamezit přístupu všech osob do nebezpečného prostoru, resp. místnosti, např. uzamčením přídavným zámkem, aby nebylo možno místnost odemknout kýmkoli, kdo má v držení generální klíč, umožňující mu pohyb v celém technickém zázemí objektu; osobám, které prostorem musí nutně procházet při své práci, určit jinou trasu na jejich pracoviště; nebezpečné místo řádně označit bezpečnostním značením s konkrétním vyznačením, z jakého důvodu je stanoven zákaz vstupu a jaký je konkrétní důvod nebezpečí pádu osob z výšky, resp. do hloubky, např.„ Zákaz vstupu do prostoru, resp. místnosti (název)“ plus„ Nebezpečí pádu do instalační šachty v podlaze“, aby všechny osoby, pohybující se v technickém zázemí objektu, přesně věděly, kam a proč nesmí vstupovat; řádně a včas informovat o hrozícím nebezpečí všechny své zaměstnance a stálé spolupracovníky, pohybující se na svých pracovištích v technickém zázemí objektu, a seznámit je s rizikem pádu z výšky, resp. do hloubky, v konkrétním místě instalační šachty s demontovaným krycím poklopem; a to s upozorněním, aby tito pracovníci následně na tuto skutečnost upozorňovali všechny další osoby, zdržující se s vědomím žalované na jejích pracovištích v technickém zázemí objektu. 8 Jak soud zjistil z webové stránky žalované webová adresa, webová adresa ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalované a z výpisu z živnostenského rejstříku, žalovaná právnická osoba, a.s. je ve věci pasivně věcně legitimována, ačkoliv poškozený nebyl jejím zaměstnancem, nýbrž zaměstnancem právnická osoba a.s. a budova nebyla ve vlastnictví ani nájmu žalované. Žalovaná je odpovědná nikoliv za porušení povinností podle § 101 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „ZPr“), nýbrž v souvislosti s porušením povinností v rámci bezpečnosti práce podle § 349 odst. 1 ZPr. 9 Jak soud zjistil z webové stránky webová adresa, žalovaná nabízí služby s prohlášením na svých webových stránkách, že stejně důležité, jako služby zajišťující provoz budovy, jsou služby zajišťující zdraví, ochranu a bezpečnost lidí a majetku v této budově s tím, že dále v prohlášení uvádí, že používání vhodných technologií a potřebná prevence v oblastech uvedených níže může přispět k potřebné ochraně, organizování a sledování těchto důležitých oblastí služeb. 10 Soud jako nadbytečný z důvodu ekonomie sporu zamítl návrh na provedení důkazu místním šetřením, když soud ohledně okolností vzniku úrazu poškozeného příjmení jméno příjmení, anonymizováno. vyslechl tohoto jako svědka, stejně tak svědka příjmení jméno příjmení, anonymizováno., a v neposlední řadě svědka příjmení, zaměstnance žalované, dále měl k důkazu dostatek listinných důkazů, jednak Záznam o úrazu včetně přílohy s popisem příčin a okolností vzniku pracovního úrazu ve spojení s Dotazníkem s otázkami položenými VZP ČR, a zodpovězenými poškozeným a zároveň i svědkem příjmení jméno příjmení, anonymizováno. Soud považoval za zcela nadbytečné a neúčelné ohledání na místě samém více než dva roky po vzniku předmětného pracovního úrazu, k němuž došlo dna datum, neboť místo úrazu mohlo být i zásadně pozměněno už při vyprošťování poškozeného ze šachty, a od té doby mohlo doznat dalších podstatných změn a mohlo být s ohledem na úraz dodatečně zabezpečeno. 11 Po právní stránce soud věc hodnotil podle ustanovení § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále též„ ZoVZP“), když žalobkyně uplatňuje po žalované tzv. regresní nárok zdravotní pojišťovny, dle kterého má zdravotní pojišťovna právo na náhradu nákladů za léčení újmy na zdraví jejího pojištěnce, která byla způsobena zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby. Podle § 55 odst. 3 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci, přičemž třetí osobou není v případě pracovního úrazu vždy, výlučně a povinně zaměstnavatel zraněného zaměstnance. Žalobkyně tudíž jako zdravotní pojišťovna poškozeného má vůči žalované jako třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci, je pasivně věcně legitimována, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla v době úrazu správkyní předmětné budovy podle § 1400 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), podle kterého každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen“ beneficient“), je správcem cizího majetku. Podle odst. 2 cit. ust. se má za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka. V konkrétním případě tudíž to byla žalovaná, kdo odpovídal za stav budovy jako její správce. V řízení bylo prokázáno, že poškozenému se jeho pracovní úraz stal právě při činnosti související se zajišťováním bezpečného provozu a provozování objektu při měření vibrací, kterou navíc prováděl ve spolupráci se zaměstnancem žalované. Podle § 1417 o. z. správce nehradí škodu na majetku vyvolanou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením při řádném užívání. Podle § 1418 o. z. soud může při určení náhrady škody správci rozsah náhrady snížit jen se zřetelem k okolnostem, za nichž byla práva přijata, anebo pokud správce vykonává správu bezúplatně, případně je-li správce nezletilý nebo je-li jeho svéprávnost omezena. 12 V řízení bylo prokázáno, že žalovaná porušila povinnosti správy, bylo tedy na ní, aby ji nahradila. Žalovaná nepostupovala v souladu se svými právními povinnostmi, čímž porušila ustanovení § 101 odst. 5 ZP, podle kterého povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Dále porušila ustanovení § 103 písm. g) ZP, podle kterého je zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění (dále jen„ ZBOZP“) je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení. Podle § 6 odst. 1 ZBOZP na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky, značení a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. Podle části 3.3, čl. 3.3.1 přílohy nař. vl. č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, povrch podlahy pracoviště včetně komunikací musí být rovný, pevný, upravený proti skluzu a nesmí mít nebezpečné prohlubně, otvory nebo nebezpečný sklon. Podle čl. 3 číslo části 3.3 cit. přílohy nař. vl., všechny otvory nebo nebezpečné prohlubně v podlahách musí být zakryty nebo ohrazeny. Poklopy nebo kryty musí mít nosnost odpovídající nosnosti okolní podlahy a musí být osazeny tak, aby se nemohly samovolně odsunout nebo uvolnit, a musí být zapuštěny do stejné úrovně s okolní podlahou. Podle části 5. článku 5. přílohy cit. nař. vl., šachty, vpusti nebo jiné nebezpečné otvory na povrchu komunikace musí být zakryty poklopy nebo mřížemi, jejichž nosnost odpovídá jejich provoznímu zatížení a instalovány v jedné rovině s komunikací. Poklopy a mříže musí být zajištěny proti samovolnému uvolnění. Podle části 5., čl. 5 přílohy shora cit. nař. vl., pokud se na pracovištích vyskytuje nebezpečný prostor, v němž vzhledem k povaze práce existuje riziko pádu zaměstnanců nebo předmětů, musí být toto místo vybaveno zařízením, které zabraňuje nepovolaným osobám v přístupu do tohoto prostoru. Nebezpečný prostor musí být výrazně označen značkou. Na ochranu zaměstnanců, kteří mají oprávnění ke vstupu do nebezpečných prostorů, musí být přijata příslušná organizační opatření. Podle § 7 a přílohy nař. vl. č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů, v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 2 ZBOZP v případě řádného a včasného informování poškozeného o všech rizicích, v případě zvolení bezpečného postupu práce s osobním doprovodem externích pracovníků, neznalých místních podmínek, a v případě řádného zabezpečení šachty, resp. vstupu do místnosti se šachtou, by nemohlo dojít k poškození zdraví pojištěnce žalobkyně pádem do hloubky. Poškozenému se stal pracovní úraz cestou do jednoho z prostorů, kde měl provádět měření vibrací, přičemž důvodem jeho vstupu do nesprávné místnosti bylo to, že byl pracovníkem žalované navigován v prostorech budovy nedostatečně, pouze na dálku mobilním telefonem, aniž by jím či jiným pracovníkem žalované byl při svém pohybu po budově řádně doprovázen, čímž by byla chyba poškozeného v prostorové orientaci vyloučena. V konkrétním případě má soud za zcela zásadní a nespornou skutečnost, že předmětná místnost, kde se stal poškozenému úraz tím, že do ní poškozený omylem vstoupil, měla být, avšak nebyla předepsaným způsobem řádně zabezpečena proti vstupu uzamčením tak, aby se poškozený do ní omylem nedostal a nemohl tak do šachty propadnout. A i kdyby zamčena nebyla a omylem by do ní vstoupil, pokud by byla nezakrytá šachta řádně zabezpečena proti pádu osob předepsanou, dostatečně vysokou a dostatečně pevnou zábranou (ohrazením, zábradlím), nemohl by do šachty spadnout, i kdyby (včas či vůbec) nenašel vypínač k osvětlení místnosti, protože by se o tuto zábranu zarazil. K pracovnímu úrazu poškozeného tedy došlo nikoli z důvodu jeho svévolného a neoprávněného vstupu do předmětné místnosti s nezakrytou šachtou, nýbrž z důvodu nesprávného způsobu organizace práce, zvoleného zaměstnancem žalované, který, místo aby pracovníky externího dodavatele bez znalosti objektu a místních podmínek jeho provozu řádně doprovázel až do místa výkonu jejich pracovních činností, a během cesty je upozornil na místní nebezpečí, ohrožení a rizika, vyslal je do budovy samotné a navigoval je pouze na dálku, čímž se poškozený omylem dostal na nesprávné místo, kde pak došlo k jeho pracovnímu úrazu. Bezprostřední příčinou vzniku úrazu byl nebezpečný stav místnosti s nezakrytou instalační šachtou, která nebyla předepsaným způsobem zabezpečena proti pádu osob z výšky, resp. do hloubky, jak bylo prokázáno výše. Přičemž poškozený ve svých odpovědích v dotazníku k úrazu vypověděl, že prostor, kam omylem vstoupil, je součástí vzduchotechniky garáží, a že tam vstoupil po telefonickém odsouhlasení zaměstnancem žalované panem příjmení, přičemž vzhledem k charakteru uvedeného prostoru se mohl důvodně domnívat, že i tam se bude měření vibrací provádět. Se zřetelem k poškozeným prováděné práci v předmětném objektu, nebylo důležité, zda předmětná místnost byla či nebyla řádně označena zákazem vstupu s případně předřazenou či následující označenou mobilní mechanickou zábranou vstupu, tj. ohrazením, stojanem apod., protože pracovníci správy a provozu, údržby a servisu technických zařízení a technologií objektů, vstupují do takových neveřejných prostorů označených zákazy vstupu či zákazy vstupu nepovolaným osobám při výkonu svých pracovních činností zcela běžně. Uvedení pracovníci jsou oněmi„ povolanými osobami“, na které se zákazy vstupu do prostorů a zákazy manipulace se zařízeními nevztahují. Uvedení pracovníci pak obvykle i dočasně odstraňují zábrany vstupu do prostorů, takže poškozený nemohl ani pojmout podezření, že se nachází jinde, než v místě provádění své zamýšlené práce. Soud má za prokázané, že vstup poškozeného do místnosti nebyl ani svévolný, ani neoprávněný, jelikož poškozený vstoupil do předmětné místnosti se šachtou, nikoli do šachty díky nevhodné a nedostatečné dálkové navigaci v prostorech objektu, místo řádného trvalého osobního doprovodu ze strany zaměstnance či zaměstnanců žalované, kdy jeden mohl práce dálkově řídit a druhý mohl poškozeného fyzicky doprovázet a dávat mu k jeho práci konkrétní informace a pokyny včetně těch, které byly nutné k zajištění jeho bezpečnosti, zejména ve vztahu k místním podmínkám provozu, nebezpečím, ohrožením, rizikům, které poškozený jako pracovník externího dodavatele nemohl znát. Soud má za to, že pokud by byla předmětná místnost skutečně řádně zabezpečena proti vstupu, musela by být především uzamčena, a pokud by nebyla, musela by být zábrana proti vstupu do místnosti či zábrana proti pohybu po místnosti či zábrana proti pádu do šachty především neodnímatelná, nepohyblivá, dostatečně upevněná a tuhá, aby nebylo možno ji jednoduše odstranit či překonat a aby skutečně bránila jak vstupu do místnosti, tak především pádu osob do hloubky šachty. Přitom tato zábrana neměla být účelová, pouze pro tento konkrétní pohyb osob v objektu za účelem jednorázového měření vibrací, ale trvalá, sloužící jako zábrana proti pádu pro všechny osoby, zdržující se v prostorech objektu za účelem výkonu jejich pracovních činností, prováděných v rámci správy a provozu, údržby a servisu technických zařízení a technologií objektů. Skutečnost, že místnost nebyla řádně osvětlena, nelze přičítat poškozenému, nýbrž žalované, když řešením uvedené situace měla být v souladu s požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti práce oprava osvětlení prostoru, nikoli požadavek na vybavení pracovníků baterkami, obzvlášť za situace, kdy pracovníci správy a provozu, údržby a servisu technických zařízení a technologií objektů, potřebují k řádnému a bezpečnému výkonu svých pracovních činností jak obě ruce volné, tak i celkově dostatečně osvětlené prostory. Podle záznamu o úrazu a v dotazníku, vyplněném poškozeným, kolega poškozeného, svědek příjmení jméno příjmení byl na rozdíl od zaměstnance žalované, svědka příjmení, v okamžiku vzniku úrazu přímo na místě úrazu. Poškozený ve svých odpovědích v dotazníku i jako svědek vypověděl, že mechanická zábrana se v místě, kde došlo k úrazu, nenacházela, a což potvrdil i jeho kolega, svědek příjmení jméno příjmení, zaměstnanec anonymizováno 8 slov, který s poškozeným prováděl měření vibrací, a který byl rovněž přítomen ve chvíli úrazu na místě úrazu 13 Pokud šlo o odpovědnost žalované, vycházel soud dále z ustanovení § 2910 věty druhé zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), podle kterého povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Toto ustanovení stanovuje povinnost k náhradě škody škůdci, který poruší tzv. ochrannou normu (resp. účel ochranné normy). Ze strany žalované došlo k porušení shora citovaných ochranných norem k zajištění BOZP, a to v přímé příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu poškozeného. Pokud by byl poškozený před započetím své práce v objektu spolupracujícím zaměstnancem žalované, správkyně objektu, řádně informován o místních podmínkách a rizicích, v průběhu práce pak spolupracujícím zaměstnancem žalované řádně doprovázen a nejen telefonicky navigován, a pokud by byl předmětný nebezpečný prostor řádně zabezpečen proti pádu osob z výšky, resp. do hloubky, nemohlo by k pracovnímu úrazu poškozeného v místě nezakryté instalační šachty v podlaze vůbec dojít. Aplikace pravidla conditio sine qua non vede k závěru, že pokud by byl otvor v podlaze objektu (odstraněný poklop od instalační šachty) řádně zabezpečen, k žádnému úrazu by nedošlo, tj. nebyla by způsobena škoda na zdraví poškozeného. 14 Soud ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. 15 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů soudního poplatku ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 písm. a) přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dále částka 1 500 Kč za pět úkonů právní služby účastníka nezastoupeného advokátem s plnou mocí po 300 Kč, a to za převzetí a přípravu věci, sepis žaloby, 2x účast u jednání soudu, předžalobní výzvu, to vše podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o nákladech řízení, v platném znění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).