27 C 267/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. příjmení příjmení a soudců JUDr. Jany Tondrové a JUDr. Jiřího Körblera ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. července 2022, č. j. 27 C 267/2021-55,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 900 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne 31. 1. 2017 učiněné žalovanou vůči žalobkyni (výrok I.), výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 10 164 Kč (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 31. 1. 2017 pod č. [spisová značka] [číslo] (dále jen„ nájemní smlouva“) a jejímž předmětem bylo přenechání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], o výměře 58,8 m2, ve vlastnictví žalované (dále jen„ pozemek“), k užívání žalobkyni za účelem provozování její podnikatelské činnosti, konkrétně k provozu tzv. předzahrádky. Žalobkyni byla dne [datum] doručena nedatovaná výpověď nájemní smlouvy dle čl. V odst. 1 nájemní smlouvy, právním titulem k podané výpovědi bylo usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum]. Výpovědní doba činila 3 měsíce a počala běžet od prvého dne následujícího měsíce po doručení výpovědi. Poté měl být předmět nájmu odevzdán pronajímateli zastoupenému technickou správou komunikací hl. m. [obec]. S výpovědí žalobkyně nesouhlasila, vznesla proti ní dne [datum] námitky, žalovaná však výpověď zpět nevzala. Dle názoru žalobkyně byla výpověď neplatná. Důvod neplatnosti spatřovala jednak v tom, že usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum], na které bylo ve výpovědi odkazováno, je neplatné, neboť [jméno] hl. m. [obec] nebyla kompetentní k vydání rozhodnutí o schválení právních jednání zahrnujících výpovědi. Dalším důvodem neplatnosti byla dle žalobkyně skutečnost, že výpověď nebyla v souladu s § 36 odst. 1 zákona o hl. m. [obec] před jejím schválením zveřejněna. Podání výpovědi žalobkyně považovala za diskriminační, když žalovaná v rozporu se závěry učiněnými v usnesení [číslo] nevyzvala žalobkyni k uzavření dodatku či k obnovení jednání o změně nájemní smlouvy. Podáním výpovědi pak dle žalobkyně bylo s ohledem na situaci po pandemii COVID-19 porušeno její legitimní očekávání, když v době podání výpovědi panovala celospolečenská snaha přijímat kroky směřující k obnovení činností v oblasti gastronomie, podání výpovědi bylo krokem přesně opačným. Závěrem žalobkyně uvedla, že v kontextu uvedených skutečností lze jednání žalované považovat za rozporné s dobrými mravy.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Smlouva umožnila výpověď bez udání důvodu. Veškeré námitky žalobkyně považovala za nedůvodné, její postup byl zcela v souladu se zákonem o hl. městě [obec].

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem uzavřena nájemní smlouva č. NAP/83/01 [číslo] za účelem přenechání části nemovité věci pronajímatele, konkrétně pozemku par. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] za účelem provozování podnikatelské činnosti žalobkyně. Dne [datum] byla žalobkyni doručena výpověď žalované daná v souladu s článkem V., odst. 1 nájemní smlouvy, právním titulem k výpovědi bylo usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně podala proti výpovědi námitky, kterým nebylo vyhověno.

5. Po právní stránce skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 2201 a násl. o. z. a dále podle zákona č. 131/2000 Sb., o [anonymizováno] městě [obec]. S odkazem na § 16 a § 68 odst. 3 zákona o hl. m. [obec] konstatoval, že rozhodování o nakládání s vlastním majetkem, včetně podání výpovědi z vlastní nemovitosti, patří do samostatné působnosti [anonymizováno] [obec], a rozhodování v této oblasti je tak primárně svěřeno [jméno] hl. m. [obec]; námitku žalobkyně stran nekompetentnosti Rady [anonymizováno] [obec] ke schválení předmětné výpovědi z nájmu vlastní nemovitosti tedy shledal nedůvodnou, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 22. 9. 2020, č. j. 26 Cdo 1784/2020-215). Soud prvního stupně uvedl, že v případě, kdy si smluvní strany v nájemní smlouvě samy dohodly možnost výpovědi z nájmu bez udání důvodu, není třeba tento důvod zkoumat. Námitka žalobkyně ohledně neplatnosti usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] jímž byla výpověď schválena, nebyla soudem shledána důvodnou. V příloze [číslo] k uvedenému usnesení byla jmenovitě uvedena žalobkyně, která byla od počátku srozuměna s tím, že výpověď může být podána bez uvedení důvodu. Jednání žalované pak nalézací soud neshledal ani rozporným s dobrými mravy. Soud prvního stupně posoudil, že výpověď z nájemní smlouvy byla podána oprávněně v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou a právními předpisy a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

6. Soud prvního stupně zároveň konstatoval, že v obdobné věci již soud rozhodoval, neboť obdobným způsobem byly dány výpovědi nájemních smluv i jiným nájemcům.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že přestože byla mezi stranami ujednána možnost vypovědět nájemní smlouvu bez udání důvodů, ze znění předmětné výpovědi jasně vyplývá, že důvodem pro vypovězení nájemní smlouvy bylo právě přijetí usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum]. Tím, že žalovaná výpověď odůvodnila, ač nemusela, musí být dle žalobkyně uvedený důvod výpovědi podroben přezkumu soudem. S ohledem na uvedené je pak dle žalobkyně zcela zásadní zjištění skutečností souvisejících s přijetím uvedeného usnesení [číslo] nalézací soud pochybil, když v tomto směru neprovedl důkazy navrhované žalobkyní s odůvodněním, že jsou tyto nadbytečné, neboť v projednávaném případě je významné pouze to, že bylo mezi účastníky sjednáno oprávnění vypovědět nájemní smlouvu i bez udání důvodu. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s její argumentací stran neplatnosti usnesení [číslo] z důvodu, že je založeno na nedostatečných podkladech a nedostatečně zjištěných dopadech, které jsou přímým důsledkem jeho naplnění; poukazovala na možnou svévoli orgánů žalované při rozhodování o nájemních smlouvách spadajících do oblasti„ [anonymizována dvě slova]“. Závěrem žalobkyně namítala nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k tvrzenému jednání proti dobrým mravům v souvislosti s dozvuky opatření nařízených v souvislosti s pandemií COVID-19. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že se zcela s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožňuje a odvolacímu soudu navrhla, aby jej jako věcně správný potvrdil. Výpověď byla podána bez uvedení důvodu, kdy žalovaná ve výpovědi jasně odkázala na příslušný článek nájemní smlouvy, který tento způsob výpovědi upravoval. Dále bylo ve výpovědi konstatováno, že výpověď byla schválena [jméno] hl. m. [obec] (usnesením [číslo]). Uvedené konstatování však neznamená, že by výpověď byla podána s důvodem, který má být podroben přezkumu, znamená to pouze to, že výpověď podléhá formálnímu schválení Rady [anonymizováno] [obec], jelikož se jedná o dispozici s vlastním majetkem, o kterém rozhoduje právě tento orgán žalované. Žalobkyní namítané důvody neplatnosti usnesení [číslo] nemohou mít dle žalované na platnost výpovědi žádný vliv. Žalobkyně uzavřela nájemní smlouvu s podnikatelským rizikem, že tato může být kdykoli vypovězena. Postup žalované pak nebyl v rozporu s dobrými mravy, když nájemní smlouvu mohly obě strany vypovědět za stejných podmínek, tedy i bez uvedení důvodu, a to i v „ covidovém“ období. V projednávaném případě v zásadě není možné provádět přezkum oprávněnosti výpovědi, neboť se jedná o výpověď bez udání důvodu. V závěru žalovaná poukázala na to, že v červenci 2022 jí bylo doručeno sdělení Ministerstva vnitra ČR, č. j. MV-85243-7/ODK-2022, které se týkalo výpovědí nájemních smluv na restaurační předzahrádky, kterým bylo řešeno vytýkané usnesení Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum] Ani ministerstvo neshledalo v postupu žalované jakékoliv porušení zákona o hl. městě [obec]. Ke stejnému závěru dospělo Ministerstvo vnitra ve svém sdělení ze dne [datum], kdy jednalo z podnětu subjektu, který se rovněž domáhá soudního přezkumu výpovědi ([právnická osoba] [právnická osoba]).

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci; zejména pokud jde o obsah smlouvy a její výpovědi. Skutková zjištění považuje za dostatečná a neshledal důvody, aby bylo dokazování doplňováno o návrhy vznesené žalobkyní. Odvolací soud pouze, byť bylo nesporné, že žalobkyně výpověď z nájemní smlouvy obdržela, neboť proti ní brojila námitkami i žalobou, provedl důkaz touto výpovědí, a to pro její absenci ve spise v době rozhodování odvolacího soudu.

11. Z této smlouvy má odvolací soud prokázáno, že je za žalovanou podána a elektronicky podepsána Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], a to v souladu s článkem V., odst. 1 nájemní smlouvy č. NAP/83/01 [číslo] ze dne 31. 7. 2017. Výpovědní doba je tříměsíční a počíná běžet od prvého dne následujícího měsíce po doručení této výpovědi. Výpověď byla schválena usnesením Rady [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum]. Po takto doplněném dokazování nemá odvolací soud výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, jeho závěry o skutkovém stavu proto přejímá a rovněž právní hodnocení považuje za správné.

12. V projednávaném případě, kdy je žalovanou stranou hl. m. [obec], je vedle obecné úpravy nájmu prostor sloužících k podnikání dle občanského zákoníku třeba vzít do úvahy i zvláštní úpravu obsaženou v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], která stanoví zvláštní specifika pro případy spravování záležitostí tohoto subjektu. Ohledně rozhodování [anonymizováno] [obec] v případech pronájmu nemovitých věcí je Nejvyšším soudem konstantně judikováno, že rozhodování v oblasti pronájmu nemovitých věcí představuje záležitost, která náleží do samostatné působnosti hl. m. [obec] (§ 16 zákona o hl. m. [obec]) a k podání výpovědi z takové nájemní smlouvy je třeba předchozího schválení [jméno] hl. m. [obec] (§ 68 odst. 3 zákona o hl. m. [obec]), bez předchozího schválení v [jméno] by výpověď byla absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1784/2020 či ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2425/2021). V postupu žalované tak nelze shledat nezákonnost, když k vypovězení nájemní smlouvy měla předem dán souhlas [jméno] hl. města Prahy. Usnesení [číslo] ze dne [datum] nebylo shledáno nezákonným, když jej posuzoval v dozoru [ulice] orgán, a to Ministerstvo vnitra § 106 a násl. zákona č. 131/2000 Sb. Podstatné však je, že k podání výpovědi nebylo třeba uvádět žádný důvod.

13. Soud se tak měl soustředit pouze na formální náležitosti výpovědi, a ty byly splněny. Žalovaná měla k podání výpovědi v souladu se zákonem o hl. m. [obec] předem udělený souhlas Rady [anonymizováno] [obec]. Výpověď byla řádně podepsána ředitelem odboru hospodaření s majetkem [anonymizováno] [obec], [jméno] [příjmení], a to prostřednictvím kvalifikovaného elektronického podpisu ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a současně byla žalobkyni dne 27. 4 2021 řádně doručena. Odvolací soud neshledal žádné důvody, které by přezkoumávanou výpověď činily neplatnou; současně neshledal ve věci důvody pro závěr, že by tak žalovaná učinila v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., nebo že by se jednalo dokonce o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Rozpor výpovědi s dobrými mravy nemůže být založen pouhou skutečností, že žalovaná přistoupila k podání výpovědi v období pandemie COVID-19; žádné další skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat rozpor výpovědi s dobrými mravy, pak v řízení nebyly tvrzeny ani prokázovány.

14. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že výpověď z nájemní smlouvy je platným právním jednáním.

15. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve skutkově zcela obdobném případu dospěl Městský soud v Praze jako odvolací soud ke stejným závěrům v rozsudku ze dne 13. 9. 2022, č. j. 30 Co 265/2022-94, a v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, č. j. 70 Co 374/2022-79, od nichž se odvolací soud nemá důvod v této věci odchylovat.

16. Odvolací soud přezkoumal též výrok o náhradě nákladů řízení, kterým soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšné žalované. Odvolací soud však nesouhlasí s tím, že má žalovaná právo na náhradu nákladů na právní zastoupení. Žalovaná je hlavním městem České republiky a ve světle judikatury Ústavního soudu lze považovat za zřejmé, že má (a pokud nemá, tak má mít) k plnění svých pravomocí, jakož i výkonu jiných (zejména majetkových) práv, specializované orgány, dostatečné prostředky a odborný aparát (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 376/12). Předmětný spor není ojedinělý, kdy se jedná o nakládání s majetkem města, se kterým město hospodaří, nebo je k němu smluvně vázáno. Kvalifikovaná starost o majetek obce (městské části) je naplněním jednoho z veřejných zájmů (§ 35 zákona o hlavním městě [obec]), k jehož zabezpečení si musí obec vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru svěřeného majetku (III. ÚS 2984/2009). Pokud žalovaná, aby byla s to kvalifikovaným způsobem hájit své zájmy, si najala právního zástupce, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobkyně (I. ÚS 2510/13). Náklady na právní zastoupení tudíž odvolací soud v daném případě nepovažuje za potřebné k účelnému bránění práva.

17. Nicméně žalované nelze upřít náhradu nákladů ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, která přísluší účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř.

18. Žalované tak za řízení před soudem prvního stupně náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a, b, c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za tři úkony po 300 Kč - a to písemné vyjádření ze dne [datum], příprava k jednání a účast při jednání dne [datum].

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal právo na jejich náhradu žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Odvolací soud přitom s ohledem na shora uvedené důvody nepřiznal žalované ani v této fázi řízení náhradu za náklady vynaložené za zastoupení advokátem. Náklady žalované proto činí celkem 1500 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 5 úkonů žalované (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum] a přípravy na tato jednání) podle § 1 odst. 3 písm. a, b, c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.