27 C 377/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 81 774,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 774,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 81 774,88 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 32 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 81 774,88 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 13. 12. 2021 s , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , datum, , , adresa, , jakožto postupitelem (dále jen “postupitel”) smlouvu o postoupení pohledávky. Žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jako úvěrovaným dne 28. 4. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě Oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 5. 2015, žalovaná poskytla postupiteli částku 40 000 Kč za poplatek 65 270 Kč, tj. celková částka splatná postupitelem měla být 105 270 Kč ve 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,15% ročně a RPSN činilo 153,58%. Úvěrová smlouva byla řadou smluvních sankcí uvedených zejména v článku 12. smluvních ujednání, konkrétně podle čl. 12. 5. smluvních ujednání žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, jež byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Podle čl. 12. 7. žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, nýbrž také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli na základě exekučního titulu, konkrétně vydaného rozhodčího nálezu, exekuční řízení, jež bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, - město, a to pod sp. zn. , spisová značka, . V průběhu exekučního řízení postupitel zjistil, že je vůči němu vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu, proto podal prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2020, č. j. , spisová značka, , z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, tj. z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Exekuční řízení bylo poté pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , jenž usnesení prvostupňového soudu ve výroku o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu I. stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, jež společně tvořily jeden smluvní konstrukt neúměrně zatěžující postupitele jakožto spotřebitele excesivně vysokými úrokovými sazbami, krácením práv postupitele a řetězením sankcí vůči postupiteli, které byly navíc sjednány mimo hlavní text smluv, a to v adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem, přičemž své závěry o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy opřel odvolací soud také o nesplnění zákonné povinnosti žalované prověřit úvěruschopnost postupitele před uzavřením úvěrové smlouvy. Uvedená zjištění vedla krajský soud k závěru, že úvěrová smlouva a na ni navazující rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Usnesení krajského soudu nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne 22. 9. 2020. Před zastavením exekučního řízení vymohl soudní exekutor na postupiteli částku 256 686 Kč, jež byla krom původní jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na shora zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího (rozhodčího) řízení. Z vymožené sumy částku 139 171,70 Kč soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení (dále jen “vyplacené plnění”). Jistina bezdůvodného obohacení, jehož vydání je žalobou uplatňováno, je tak tvořena rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku 40 000 Kč. Na vrácení této částky měla žalovaná vůči postupiteli nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka ve výši 40 000 Kč postupiteli vyplacena až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalované z vyplaceného plnění náleží a je oprávněna si ponechat částku 40 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 17 396,82 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,05% ročně ode dne 1. 5. 2015 do 22. 9. 2020, tj. celkově částku 57 396,82 Kč. Žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi žalované vyplaceným plněním ve výši 139 171,70 Kč a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu náleží, tj. částkou 57 396,82 Kč, nárok uplatňovaný žalobou představuje částku 81 774,88 Kč. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) požadovala žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 81 774,88 Kč ode dne 30. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy, a to do zaplacení. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť je žalobkyně právně zastoupena advokátem, který je plátcem DPH, a zároveň byla žalované zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě neuznala nárok žalobkyně a navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , jež byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, tj. , jméno FO, . Pokud byla exekuce zastavena, přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný, tudíž podle žalované dluh stále existuje, exekuční soud o dluhu rozhodovat nemohl. Zejména pak stále existuje rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, ze dne 24. 11. 2015, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Rozhodčí nález je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici právního předchůdce žalobkyně a podle § 28 odst. 2 ZRŘ představuje překážku věci rozhodnuté. Žalovaná odkázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , v němž byla řešena obdobná situace, tj. požadavek na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení po zastavení exekučního řízení. Městský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že nejde o bezdůvodné obohacení, když nemůže být úspěšná žaloba, jejíž žalobní důvod byl založen na zaplacení žalované částky z titulu jejího přijetí žalovanou stranou bez právního důvodu, neboť v daném případě bylo plněno na hmotněprávní závazek. Žalovaná vznesla rovněž námitku promlčení. Dále odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde tento uvedl, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Proto tedy i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí promlčecí doba, a žalovaná má za to, že nárok žalobkyně je promlčen, když žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce, věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení již v době uzavření smlouvy.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jak jej zjistil jednak ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2021, z Oznámení o postoupením pohledávky ze dne 13. 12. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 14. 12. 2021 a z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jako postupník uzavřela dne 13. 12. 2021 s , jméno FO, , r. č. , č. účtu, , bytem 17. listopadu 1169, , adresa, , jako postupitelem. Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2021.

4. Jak soud zjistil z usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2020, č. j. , spisová značka, , a z usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne 28. 4. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byla i smluvní ujednání, zároveň uzavřela s postupitelem rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, resp. Oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 5. 2015, žalovaná poskytla postupiteli částku 40 000 Kč za poplatek 65 270 Kč, tj. celková částka splatná postupitelem měla být 105 270 Kč ve 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,15 % ročně a RPSN činilo 153,58%. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. smluvních ujednání, konkrétně v čl. 12. 5. smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Podle čl. 12. 7. žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli na základě exekučního titulu, konkrétně vydaného rozhodčího nálezu, exekuční řízení, jež bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, – město pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Jak soud zjistil z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2020, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , v průběhu exekučního řízení postupitel zjistil, že je vůči němu vedeno neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, proto podal prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 6. 2020, č. j. , spisová značka, , z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, tj. z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Exekuční řízení bylo poté pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , jenž usnesení soudu I. stupně ve výroku o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy. Usnesení krajského soudu nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne 22. 9. 2020. Předtím zastavením exekučního řízení vymohl soudní exekutor na postupiteli částku 256 686 Kč, jež byla krom původní jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na shora zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení.

6. Jak soud zjistil ze sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , č. j. , spisová značka, ze dne 5. 11. 2020, o vymoženém a vyplaceném plnění, z přehledu plateb z exekučního spisu , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, sp. zn. , spisová značka, , z přehledu úhrad z exekučního spisu , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, sp. zn. , spisová značka, , že (kolonka „úhrady“), že na postupiteli, , jméno FO, jako povinném bylo v exekučním řízení vymoženo plnění ve výši 256 686 Kč, ze kterého exekutor před zastavením exekučního řízení vyplatil žalované jako oprávněné částku 139 171,70 Kč, což vyplynulo i z nesporných tvrzení účastníků, dále ze zprávy soudního exekutora o vymoženém a vyplaceném plnění ze dne 5. 11. 2020. Z uvedených listin je patrný kompletní přehled vymoženého plnění a úhrad, tj. v jaké výši byly jednotlivé platby v exekučním řízení vypláceny žalované a k jakému datu byly tyto platby v její prospěch vypláceny.

7. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy postupitele ze dne 18. 10. 2021 včetně doručenky, z Odpovědí žalované na předžalobní výzvu ze dne 20. 10. 2021, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2021 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 14. 12. 2021, že postupitel prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne 18. 10. 2021. Žalovaná na předžalobní výzvu zareagovala sdělením, že nárok postupitele odmítá v celém rozsahu a žádné bezdůvodné obohacení na základě předžalobní výzvy postupiteli nevydala. Prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované postoupen na žalobkyni. Žalobkyně rovněž vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2021. Ani na základě tohoto oznámení však žalovaná žalobkyni ničeho na bezdůvodném obohacení nevydala.

8. Pokud šlo o neplatnost smlouvy o úvěru a lichvářské úroky a sankční ustanovení ve smlouvě o úvěru jako takových, vyšel soud z důkazu označeného Kreditní karty - podmínky, jenž se týkal porovnání dat týkajících se bezúročných období, podmínek vydání, splácení, poskytování úvěrů, zápůjčních úrokových sazeb, úroků z prodlení, procesu poskytování kreditní karty, všeobecných informací pro kreditní karty, doplňkovými službami ke kartám u různých finančních ústavů nacházejících se na českém trhu, a to , právnická osoba, , Raiffeisen Bank, , právnická osoba, . Z uvedených listin má soud za prokázané, že žalovaná je oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat právě částku 57 396,82 Kč, když zbývající část vyplaceného plnění byla tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty, tj. na nepřiměřené nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek.

9. Soud ohledně neplatnosti smlouva o úvěru, pokud šlo o žalovanou požadované úroky a sankční ustanovení, vycházel rovněž ze své soudní praxe v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně z důkazu modelovým Výpočtem úroků, splátek a úspor ze dne 11. 5. 2022 z webové stránky www.pixy.cz/apps/uroky/, bylo zjištěno, že v případě úroků při výši úvěru 20 000 Kč činí při počtu splátek 24, výše splátky 1 894 Kč a úrok 95,58% ročně, celkové navýšení o 25 456 Kč, tj. 127,28%. V případě úroků při výši úvěru 14 319 Kč činí při počtu splátek 18 a výši splátky 1 894 Kč vypočítaný úrok 135,65% činí celkové navýšení o 19 773 Kč, tj. 138,09%. Z uvedeného vyplývá reálné navýšení poskytnutých částek v rámci úvěru, které se diametrálně lišilo od navýšení učiněného žalovanou v případě úvěru uzavřeného s právním předchůdcem žalobkyně.

10. Totéž vyplynulo pro soud z článku ČNB, týkal se lichvářských úroků ze dne 30. 9. 2020, obsahoval tabulky s roční procentní sazbou nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tzn. nové obchody (%), které se opět lišily od navýšení učiněného žalovanou v případě úvěru uzavřeného s právním předchůdcem žalobkyně.

11. Pokud šlo o ekonomickou závislost exekutora na oprávněné, tj. žalované a skutečnost, že rozhodce pro oprávněnou rozhodoval větší množství rozhodčích žalob, vyšel soud jednak ze své rozhodovací praxe ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, ve spojení s tabulkou s počty rozhodnutých věcí jednotlivými rozhodci v jednotlivých letech pro žalovanou u , právnická osoba, , a to na základě poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb., v platném znění, pokud šlo o počet případů rozhodnutých jednotlivými rozhodci jmenovanými shora v letech 2005 až 2019, vycházel konkrétně z tabulky rozhodnutých rozhodčích řízení v případě společnosti , právnická osoba, . za uvedené období, kdy počty dosahovaly stovek až tisíců za jednotlivé roky.

12. Z rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, , , tituly před jménem, č. , hodnota, , rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci žalobce , právnická osoba, . proti anonymizovanému žalovanému, ve shora uvedeném řízení zdejšího soudu soud zjistil, že jmenovaný rozhodce měl sídlo , adresa, , stejné sídlo měla v dané době v roce 2017 i , právnická osoba, , jak plyne z hlaviček na jejích hlavičkových papírech založených ve spisu.

13. Jak vyplynulo z Notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 26. 6. 2014 sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , že , právnická osoba, má sídlo , adresa, . Navíc měla , právnická osoba, ve společenské smlouvě uveden předmět činnosti mimo jiné „rozhodčí řízení“, tj. stejnou činnost, jako vykonávali rozhodci sídlící na adrese uvedené společnosti, kteří měli vykonávat stejnou činnost jako nezávislí rozhodci.

14. Soud dále vycházel ze své rozhodovací zkušenosti v rámci věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, a z důkazu v něm provedeném fakturou č. , hodnota, ze dne 28. 12. 2015, kterou vystavil dodavatel, a to , právnická osoba, , pro odběratele , Jméno zainteresované společnosti 0/0, na zaplacení částky 282 300 Kč, z uvedeného soud dovodil provázanost jmenované rozhodčí společnosti a žalované, když se předmětná faktura týkala zajištění služeb rozhodců na základě smlouvy ze dne 30. 4. 2010 a za uvedenou činnost byla , právnická osoba, žalované vyfakturována shora uvedená částka.

15. Soud dále vyšel ze své rozhodovací zkušenosti z věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , pokud šlo o Sdělení k žádosti soudu ve věci , spisová značka, ze dne 19. 11. 2020, že smlouvu uzavřenou mezi , právnická osoba, a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, nechtěla , právnická osoba, poskytnout Obvodnímu soudu pro , adresa, s tím, že se jí nepodařilo dohledat a společnost není schopna uvedenou smlouvu předložit. Ze Sdělení žalované jako oprávněné ve věci , spisová značka, ze dne 21. 6. 2021, soud zjistil, že žalovaná sdělila soudu, že takovou dohodu k dispozici nemá a není tudíž možné, aby byla z jeho strany soudu předložena.

16. Jak soud zjistil ze své rozhodovací praxe ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , dále z usnesení PČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 22. 11. 2021, č. j. , Anonymizováno, , že trestní věci se týkala odložení trestní věci podezření ze spáchání trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, na kterých se měl podílet , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , roz. , Anonymizováno, , , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , , právnická osoba, , že , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří měli provést jako rozhodci rozhodčí řízení, aniž by však v jeho rámci inkasovali rozhodčí poplatek, jehož zaplacení bylo podmínkou pro projednání rozhodčí žaloby, když konkrétně v případě společnosti , právnická osoba, . (dříve „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .“) měli shora uvedení v období roku 2009 až 2018 rozhodnout každý desetitisíce sporů a rozhodčí poplatky měly dosahovat desítek milionů korun, ačkoliv si byli vědomi, že ze strany shora jmenovaných společností jim nikdy nebyl takový poplatek uhrazen, a ani nikdy jeho uhrazení nepožadovali, nefakturovali, přesto v následných řízeních stvrzovali a přiznávali těmto společnostem náhradu za takto údajně hrazený rozhodčí poplatek, a tak přiznáním náhrady za ve skutečnosti neuhrazený rozhodčí poplatek těmito společnostmi měly být uvedeny v omyl tisíce dlužníků, z jejichž výčtu lze příkladmo jmenovat , jméno FO, a , jméno FO, , čímž mělo dojít k neoprávněnému obohacení těchto dvou společností, přičemž výše způsobené škody při daném počtu sporů a výši jednotlivých rozhodčích poplatků, které se v průběhu času měnily, měla v souhrnu převyšovat částku 60 milionů korun, a současně odpuštění úhrady rozhodčích poplatků ze strany rozhodců mělo být pro tyto společnosti z hlediska účetnictví darem, který byl dle § 18 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, předmětem daně z příjmu právnických osob a podléhal tak dani z příjmu právnických osob, a tak v souvislosti s jejím neodvedením správci daně mohla být způsobena škoda v celkové výši přibližně 28 milionů korun, bylo však zjištěno, že nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.

17. Jak soud zjistil ze své rozhodovací praxe ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, ve spojení se shora uvedenými důkazy, pokud šlo o samotnou smlouvu o zajištění služeb rozhodců, ačkoliv vrchní komisař nepovažoval její obsah za stěžejní pro rozhodnutí ve věci, učinil již při prvním upozornění ze strany oznamovatele na její neexistenci kroky, vedoucí k jejímu zajištění. Ze sdělení právního zástupce společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že vlastní smlouvu a následný dodatek č. 1 se bohužel nepodařilo v archivu dohledat. Předány byly pouze dodatky č. 2, 3 a 4 Smlouvy o zajištění služeb rozhodců. V uvedeném případě lze dát za pravdu oznamovateli, neboť je skutečně s podivem, že takto důležitá listina nebyla dotčeným subjektem dohledána. Naopak ze strany , právnická osoba, , byla uvedená smlouva v kopii policejnímu orgánu prostřednictvím ISDS doručena včetně přílohy č.

1. Pro upřesnění je však třeba dodat, že v ní byly některé pasáže zakryty. Uvedený postup nebyl nijak odesílajícím dovysvětlen. S ohledem na to, že ostatní provedené úkony ze strany policejního orgánu za nutné tuto skutečnost nijak doplňovat, když informace v ní můžou být využitelnými právě v probíhajících civilních soudních řízeních, a proto se ponechává další postup ohledně zajištění kompletního znění smlouvy na uvážení oznamovatele, pokud toto stále shledává relevantním. S ohledem na vyloučení podezření ze spáchání trestného činu již toto nemůže být předmětem prověřování prováděného orgány činnými v trestním řízení.

18. Jak soud zjistil ze své rozhodovací praxe ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, k provázanosti rozhodců s , právnická osoba, , konkrétně z přehledu vybraných ekonomických subjektů, konkrétně , tituly před jménem, , jméno FO, , IČ , IČO, , tento měl místo podnikání uvedeno v rejstříku ARES na adrese , adresa, , jež bylo zcela odlišné od adresy uváděné u jeho jména v případě vydávání rozhodčích nálezů, kde bylo uvedeno jako sídlo právě sídlo , právnická osoba, , což svědčí o tom, že , jméno FO, nevykonával funkci rozhodce nezávisle, nýbrž tuto funkci vykonával pro , právnická osoba, , která byla zastřeným rozhodcem ve shora uvedených rozhodčích řízeních, která tím vydané rozhodčí nálezy činila absolutně neplatnými.

19. Z výzev k vyjádření ze dne 5. 5. 2015, č. j. , spisová značka, , z výzvy k vyjádření ze dne 29. 9. 2015, č. j. , spisová značka, , z výzvy ze dne 21. 10. 2013, č. j. , spisová značka, , z výzvy ze dne 1. 8. 2016, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že se týkaly různých rozhodčích řízení různých účastníků, přičemž v záhlaví výzev byl vždy uveden konkrétní rozhodce, a to buď , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž pod jejich jmény se udávala vždy adresa , právnická osoba, , , adresa, , webová stránka www.ROZHODCEPCE.CZ, e-mailová adresa , e-mail, . Stejné záhlaví, jen s hlavičkou s nadpisem , právnická osoba, je i na sdělení k žádosti soudu ze dne 19. 11. 2020, kde v rozhodčím řízení týkajícím se konkrétní povinné osoby šlo o sdělení rozhodčí společnosti soudu týkajícího se smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010, jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovanou, tj. společností , Jméno zainteresované společnosti 0/020. Z protokolu o provedení důkazu Okresním soudem v , adresa, ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že svědek , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že nikdy nebyl společníkem společnosti , právnická osoba, ., přičemž v roce 2008 či 2009 byla mezi uvedenou společností a , právnická osoba, , jejíž byl společníkem, uzavřena dohoda o spolupráci, jejímž předmětem bylo, že mohou vystupovat jako rozhodci ve sporech vedených uvedenou společností jako oprávněnou a jejími klienty. Byl sjednán poplatek za rozhodčí řízení. Dohoda nebyla časově omezená. Svědek spory mezi oprávněnou a jejími klienty dále rozhodoval na základě rozhodčích doložek, resp. rozhodčích smluv uzavíraných mezi oprávněnou a jejími klienty. Uvedenou činnost ukončil v roce 2016 či 2017. Příjmy z jeho rozhodcovské činností v letech 2010 až 2018 činily 10% z jeho čistých příjmů. Rozhodčí řízení zajišťovali jednak dva zaměstnanci advokátní kanceláře a 10 až 15 zaměstnanců , právnická osoba, , kteří vykonávali činnost rovněž pro jiné rozhodce. Poplatek za řízení byl stanoven ke konci rozhodovací činnosti ve výši 1 100 Kč. Poplatek byl vždy hrazen žalobcem, tj. v konkrétním případě společností žalované, , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Na počet rozhodčích řízení uvedené rozhodčí společnosti si nevzpomínal, sám jich vydal 50% týkajících se oprávněné , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Pokud šlo o náročnost vydání jednoho rozhodčího nálezu, nebyl schopen uvést podrobnosti, vše se odvíjelo od složitosti případů. Počet vydaných rozhodčích nálezů týkajících se , Jméno zainteresované společnosti 0/0, se pohyboval v řádu tisíců. Obsahem práce společnosti , právnická osoba, bylo zajišťovat administrativu všech rozhodčích řízení, zaměstnanci s právním vzděláním prováděli i předběžné posuzování sporů. Svědek sám fyzicky rozhodčí nálezy nepsal, ty vyhotovovali zaměstnanci za využití vzorů, které přizpůsobovali konkrétnímu případu. Nález následně kontroloval svědek nebo jiný právník.

21. Jak soud zjistil z protokolu o provedení důkazu Okresním soudem v , adresa, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že svědek , tituly před jménem, , jméno FO, je jednatelem a společníkem , právnická osoba, , ve které působí od jejího založení, což byl v roce 2007 či 2008. Nemá žádný vztah k oprávněné, nikdy nepracoval jako zaměstnanec uvedené společnosti. , právnická osoba, , se zabývá administrativní činností v souvislosti s rozhodčími řízeními. Náplní práce je zapsání jednotlivých případů, příprava podkladů v rozhodčím řízení a příprava rozhodčích nálezů na základě pokynů rozhodce. Společnost nikdy nevystupovala v rozhodčím řízení jako účastníka ni jako rozhodce. , právnická osoba, činila administrativní úkony v řízeních pro oprávněnou. V uvedených řízeních vykonávala výše uvedené činnosti, a to včetně přípravy rozhodčích nálezů na základě pokynů rozhodce. Jednalo se o tisíce případů. Činnost , právnická osoba, byla financována výhradně z vybraných poplatků za rozhodčí řízení, které byly placeny konkrétním žalobcem na účet společnosti. Výše poplatků byla individuální. Společnost je vybírala na základě dohody uzavřené s jednotlivými rozhodci. Poplatky se pohybovaly ve výši od 500 Kč za jedno řízení, většina nepřekročila částku 1 100 Kč, ve výjimečných případech byly částky vyšší, např. 5 000 Kč. Uvedené poplatky v sobě zahrnovaly daň z přidané hodnoty. , právnická osoba, měla s oprávněnou uzavřenou smlouvu o výkonu rozhodčích služeb, ve které bylo upraveno, jakým způsobem bude prováděno rozhodčí řízení. Účastníky uvedené smlouvy byli také rozhodci, pro které společnost prováděla administrativní činnosti. Uvedená smlouva upravovala plnění jednotlivých stran pouze ve formě poplatků za rozhodčí řízení. Poplatek byl konkrétním žalobcem hrazen vždy na účet , právnická osoba, , a to z důvodu, aby mohla hradit náklady spojené s rozhodčími řízeními. Uvedené poplatky byly po odečtení nákladů v nepravidelných intervalech přerozdělovány mezi rozhodce. Rozhodci neměli z rozhodčích řízení jiné příjmy, než z výše uvedených rozhodčích poplatků. Nebyl schopen uvést, jaké procento ze zaplacených rozhodčích poplatků bylo vyplaceno rozhodcům. , tituly před jménem, , jméno FO, byl společníkem , právnická osoba, , jeho podíl činil 1/3. Nikdy nebyl jednatelem uvedené společnosti, přičemž obdržel podíl na zisku, jehož celkovou výši nebyl svědek schopen uvést. Dále obdržel od společnosti příjem za vykonávanou rozhodcovskou činnost. Jiné činnosti pro společnost neprováděl a nebyly mu vypláceny jiné platby. , právnická osoba, nikdy nedávala pokyny rozhodcům, jak rozhodovat v rozhodčím řízení či jak odůvodnit rozhodčí nález, nikdy nerozhodovala v rozhodčích řízeních ani nehodnotila jednotlivé důkazy. Zaměstnanci společnosti nebyli právně vzdělaní, tudíž se do těchto otázek nepouštěli. Svědkovou profesí je krizový management. , právnická osoba, měla pět až šest zaměstnanců, sídlila ve stejné administrativní budově ve třech kancelářích. Rozhodci docházeli do , právnická osoba, po pracovní domě administrativních zaměstnanců po 16 hod. i o víkendech. Pokyny rozhodci udělovali písemně. Trojstranná smlouva mezi rozhodčí společností, oprávněnou a rozhodci byla uzavřena v písemné formě. , právnická osoba, vystavovala faktury na zaplacení rozhodčích poplatků. V případě, že byl žalobcem spotřebitel, byl vyzván rozhodčí společností k zaplacení rozhodčího poplatku na základě dohody s rozhodcem a na jeho pokyn. Rozhodci fakturovali rozhodčí společnosti právní služby v jednotlivých rozhodčích řízeních. Pro rozhodčí společnost vykonávali rozhodci činnost rozhodce. , právnická osoba, byla služebníkem rozhodců. Platby byly vypláceny rozhodcům na základě faktur. , právnická osoba, vykonávala zhruba 70 až 80 procent své činnosti pro oprávněnou , právnická osoba, , zbytek byl vykonáván pro společnost , právnická osoba, s tím, že zhruba půl procenta případů se týkalo jiných sporů. Se společností , právnická osoba, a rozhodci měla , právnická osoba, uzavřenu trojstrannou smlouvu s podobným obsahem jako s oprávněnou , právnická osoba22. Jak soud zjistil z Protokolu o jednání ze dne 7. 5. 2021 vedeného Obvodním soudem pro , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , svědek , tituly před jménem, , jméno FO, byl od roku 2015 advokátem, přičemž výkon advokacie byl jeho hlavní zdroj příjmů doposud. V letech 2015 až 2017 vykonával funkci rozhodce. Stále je zapsaný v seznamu rozhodců MS ČR. Svou advokátní činnost odděloval od rozhodcovské. Sídlo advokátní kanceláře měl odlišné od jeho sídla rozhodce. Jako rozhodce spolupracoval s rozhodčí společností , právnická osoba, ., která pro něho vykonávala administrativní činnost a disponovala kancelářskými prostorami, které používal jakožto rozhodce pro realizaci rozhodčí činnosti. Jako rozhodce byl kontaktován jednatelem , právnická osoba, panem , jméno FO, , byly mu předloženy rozhodčí smlouvy, ověřil, zda nemá vztah k žádnému z účastníků, následovalo přijetí funkce rozhodce. Spisovou značku přidělovala vždy , právnická osoba, , která zároveň vedla rejstříky, dohlížela na číselné řady při generování spisových značek, a co do administrativní činnosti rovněž nesla veškeré náklady, počínaje náklady na kancelářské prostory přes vyplácení administrativních zaměstnanců, náklady na papír, pomůcky, atd. Po přijetí funkce rozhodce mu byl přidělen spis, následovala výzva k úhradě poplatku, kterou zasílala , právnická osoba, a vyhotovovali je její pracovníci. Poplatek byl splatný na účet , právnická osoba, ., který byl výhradně v gesci jednatele pana , jméno FO, . Následovaly výzvy k vyjádření účastníkům, které byly generovány podle vzorů, a vypracovávala je administrativa , právnická osoba, , která je rovněž rozesílala. Podle účastníků se postup lišil. V případě, že se jednalo o typovou a jednodušší věc, znění rozhodčího nálezu bylo připraveno administrativou s tím, že následně svědek text zkontroloval a rozhodčí nález podepisoval. Ve složitějších věcech byl postup zpravidla jiný, avšak v jednodušších věcech se obvykle postupovalo uvedeným způsobem. Znění rozhodčího nálezu zkontroloval a podepsal a předal zpět , právnická osoba, Doklady k doručení rozhodčího nálezu kontrolovala administrativa, která připravovala doložku právní moci, kterou následně podepsal svědek. K výkonu rozhodcovské činnosti docházel do , právnická osoba, , výlučně kde vykonával všechny atributy rozhodčí činnosti. Docházel tam nepravidelně. Rozsah rozhodčí činnosti závisel na množství rozhodčích návrhů. Primárně se zabýval advokátní činností, doplňkově rozhodcovstvím. Odměna za tuto činnost činila 100 000 Kč ročně a vykonával ji v letech 2015 až 2017. Odměna činila 10% jeho všech příjmů. Ročně mohl vydat kolem 1 500 rozhodčích nálezů. , právnická osoba, uvedenou administrativní činnost zajišťovala v uvedeném modelu i pro ostatní rozhodce. Nebyl zaměstnancem rozhodčí společnosti, jejími společníky byli , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, . Nevzpomínal si, že by měl uzavřenu písemnou smlouvu o spolupráci s , právnická osoba, Měl povinnost mlčenlivosti a rozhodčí spisy zůstávaly v sídle , právnická osoba23. Jak soud zjistil z Protokolu o provedení důkazu Okresním soudem , adresa, ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , spisová značka, , svědek , tituly před jménem, , jméno FO, začal rozhodcovskou činnost někdy v roce 2009, nevyloučil existenci smlouvy se společnosti , právnická osoba, jako rozhodcem. Výzvu k zaplacení poplatku za rozhodčí řízení činil rozhodce a poplatek byl vždy uhrazen, jinak nemohl být spor rozhodnut. Poplatek byl hrazen na účet , právnická osoba, V letech 2010 až 2019 byl zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, jako advokátní koncipient, měl příjmy pouze z pracovní smlouvy. Od roku 2017 do 2019 žádné spory, v nichž jedním z účastníků byla oprávněná , právnická osoba, , nerozhodoval. Časová náročnost výkonu funkce rozhodce se odvíjela od náročnosti sporu a byla v každém případě jiná. Právní posouzení věci činil sám. Nikdy u , právnická osoba, nepůsobil v žádné funkci, ani nebyl zaměstnancem a neměl žádné příjmy z titulu výkonu funkce ani z pracovně právního vztahu. Jako rozhodce sídlil v prostorách, jejichž nájemcem byla , právnická osoba, a dále využíval služeb zaměstnanců této společnosti k zajišťování administrativy při výkonu funkce rozhodce. Žádné náklady uvedené společnosti nehradil. Nepamatoval si, kolik sporů u rozhodčí společnosti rozhodl. Výzvu k zaplacení poplatku za řízení činil on. Rozhodčí činnost vykonával v sídle rozhodčí společnosti na adrese , adresa, , kam docházel podle počtu sporů nepravidelně. Rozhodčí nálezy bez jeho vědomí nikdo nepsal. Pokud je psal přímo on, tak je diktoval administrativě rozhodčí společnosti. Bez jeho vědomí nikdy žádný rozhodčí nález napsán nebyl. Sepsání rozhodčího nálezu trvalo třicet minut. Rozhodčí nález vydal on a hodnotil důkazy také sám.

24. Jak soud zjistil z formuláře Úřadu práce ze dne 3. 5. 2017 a , adresa, realizace odborné praxe, který se týkal , jméno FO, a plánu realizace její odborné praxe v rámci Operačního programu Zaměstnanost, jako zaměstnavatel byla , právnická osoba, , sídlem , adresa, předměstí, , adresa, . Jmenovaná byla přijata na pozici tajemníka rozhodčího centra, konkrétně na administrativní zpracování podkladů a rozhodnutí v rámci rozhodčích řízení jako mentor, když měla kontrolovat podávané žalobní návrhy, výpočty nákladů řízení ze strany právních zástupců, elementární právní kontrolu námitek v rámci rozhodčího řízení.

25. Jak soud zjistil ze své rozhodovací praxe vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně z usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci oprávněné , právnická osoba, . a anonymizovaného povinného o částku 115 065 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, o návrhu na zastavení exekuce ve věci odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , krajský soud jako odvolací konstatoval, že , právnická osoba, sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak skrytě po dohodě s oprávněnou chovala. To samé zjistil soud v rámci své rozhodovací praxe ve shora uvedené věci z usnesení Městského soudu v, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , ve věci oprávněné , právnická osoba, . a anonymizovaného povinného, která se týkala částky 61 345 Kč s příslušenstvím a zastavení exekuce v uvedené věci, bylo jím potvrzeno usnesení prvostupňového soudu o zastavení exekuce ve věci vedené Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde odvolací soud vyslovil souhlas se závěry krajského soudu, když rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, sice nebyl, tak jako , tituly před jménem, , jméno FO, nikdy společníkem , právnická osoba26. Jak soud dále zjistil ze své rozhodovací praxe ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně z usnesení Městského soudu v , Anonymizováno, jako soudu odvolacího ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci oprávněné , právnická osoba, . a anonymizovaného povinného o částku 43 680 Kč s příslušenstvím, odvolací soud konstatoval, že vlastní rozhodčí řízení fakticky neprobíhalo výlučně před vybranou osobou rozhodce, ale za podstatného přispění třetí osoby, a to , právnická osoba27. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil konkrétně z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci oprávněné , právnická osoba, . a anonymizovaného povinného o zastavení exekuce, soud v uvedeném usnesení dospěl k závěru, že , právnická osoba, ve skutečnosti funguje jako zastřený „rozhodčí soud“ aniž by jí ovšem náležel status řádného rozhodčího soudu na základě zákona. Stejné soud zjistil v téže věci z Potvrzení úhrady rozhodčích poplatků ze dne 17. 9. 2018, společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, se na rozhodce obrátila se žádostí o provedení kontroly úhrad rozhodčích poplatků v rozhodčích řízeních, kde vykonával funkci rozhodce, a kde byla tato společnost v pozici žalobce, přičemž rozhodce sdělil, že provedl kontrolu úhrad rozhodčích poplatků a potvrdil, že ve všech rozhodčích řízeních, kde byla žalobcem uvedená společnost, byl rozhodčí poplatek řádně uhrazen.

28. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že vše shora uvedené dopadá plně i na osobu , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho vztah ke jmenované společnosti a nyní souzenou věc vůbec, když konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost včetně , tituly před jménem, , jméno FO, , byla v rozhodčí doložce uvedena jen naoko. Nešlo minimálně v uvedené části doložky o pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, a o odměně rozhodce podle § 3 odst. 3 a 5 ZRŘ ve spojení s § 7 ZRŘ, což má za následek neplatnost této doložky. Povinnému bylo zamlčeno, že oprávněná je pro uvedenou rozhodčí společnost klíčovým obchodním partnerem. Uvedené bylo povinnému zamlčeno v rozhodčím řízení díky ryze formálnímu a zavádějícímu poučení podle § 8 ZRŘ. O uvedeném uspořádání svědčí nejen placení poplatků uvedené společnosti, ale i způsob následného odměňování rozhodců, způsob projednání a přípravy rozhodnutí a konečně i paušální přiznání všech nároků uplatněných v rozhodčím řízení oprávněnou. Shora uvedený odvolací soud tudíž nezabíhal do věcného přezkumu rozhodčího nálezu z hlediska objektivně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti povinného, a také z hlediska přiznání některých zjevně nemravných nároků, když bylo zcela zřejmé, že celá rozhodčí doložka byla účelovým konstruktem oprávněné a uvedené rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujícího exekučního titulu a dalších obchodní spolupráce. Taková rozhodčí doložka je neplatná nejen podle § 3 odst. 3 a 5 ZRŘ, ale také podle § 588 o. z., neboť nejen že odporuje zákonu, ale také narušuje veřejný pořádek. Odvolací soud uvedený shora uzavřel, že rozhodčí doložka je neplatná, rozhodce neměl pravomoc k vydání exekučního titulu a vydaný rozhodčí nález je nicotným aktem, tudíž není způsobilým exekučním titulem. Proto existoval důvod pro úplné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

29. Soud zamítl návrh na provedení důkazu exekučním spisem , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, sp. zn. , spisová značka, , a Rozhodčí spisu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , spisová značka, , a to z důvodu ekonomie sporu, když v řízení provedené důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé.

30. Po právní stránce soud věc hodnotil jednak podle § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

31. Dále soud postupoval podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Dále soud postupoval podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Soud vzal zřetel i na ustanovení § 28 odst. 2 ZRŘ, podle kterého rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

34. Soud vycházel dále z platné judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle které nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku, týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky. Podle § 32 odst. 1 ZRŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Účinek ve smyslu odst. 2 ZRŘ není možné chápat omezeně, jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu, nýbrž jde všeobecně o účinky podle s.ř. proto, že § 28 odst. 2 ZRŘ výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí.

35. Pokud šlo o neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu úvěruneschopnosti spotřebitele, vzal soud na zřetelem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelského úvěru.

36. V konkrétním případě pak bylo exekuční řízení pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , když potvrdilo usnesení soudu I. stupně ve výroku o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, které společně tvořily jeden smluvní konstrukt neúměrně zatěžující postupitele jakožto spotřebitele excesivně vysokými úrokovými sazbami, krácením práv postupitele a řetězením sankcí vůči postupiteli, které byly navíc sjednány mimo hlavní text smluv, a to v adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem, přičemž své závěry o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy opřel odvolací soud také o nesplnění zákonné povinnosti žalované prověřit úvěruschopnost postupitele před uzavřením úvěrové smlouvy. Všechna tato zjištění pak vedla krajský soud k závěru, že úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení.

37. Soud vyšel rovněž ze své rozhodovací praxe v obdobné věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, z bodu 18 a 19 odůvodnění usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, o zastavení exekuce na povinného , jméno FO, , ze kterého vyplynulo, že bylo třeba vzít v úvahu podobu uzavřené smlouvy o úvěru ve spojení se smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru , právnická osoba, . - , Anonymizováno, , když z pohledu běžného spotřebitele, kterým i v této konkrétní věci , jméno FO, stejně jako , jméno FO, v paralelní věci shora citované bezpochyby v rozhodné době byl, se jednalo o velmi obsáhlý a nikoliv zcela srozumitelný, a drobným písmem psaný text, do jehož obsahu mohl povinný zasáhnout pouze v čistě teoretické rovině.

38. Pokud šlo o výše úrokových sazeb, od uvedeného základního parametru smlouvy odvozená výše smluvní pokuty, podoba smlouvy o úvěru a smluvních ujednání, do kterých žadatel o úvěr neměl možnost zasáhnout, naplnily podle odvolacího soudu ve svém úhrnu stigma kolize s dobrými mravy a jsou v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele a naplňují i kritérium zjevné nespravedlnosti, které již dříve definoval Ústavní soud. Odvolací soud rovněž konstatoval, že je nutno rovněž dojít k závěru, že i přes soudem předpokládané zanedbání povinného bránit se důsledkům rozhodčího nálezu dříve, a nikoliv až v exekučním řízení, je realizace povinnosti ze zde vykonávaného rozhodčího nálezu urážející obyčejné lidské cítění s odkazem na § 2 odst. 3 o. z., když na uvedených závěrech podle odvolacího soudu nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci rozhodoval rozhodce, u něhož ekonomická závislost na oprávněném nebyla prokázána.

39. V konkrétním případě se však ze shora uvedených listinných důkazů podařilo prokázat ekonomickou závislost rozhodce na oprávněné, když bylo prokázáno, že rozhodce pro oprávněnou rozhodoval větší množství rozhodčích žalob viz. usnesení NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když v řízení bylo prokázáno, že oprávněný rozhodce v rozhodčím nálezu přiznal nepřiměřené plnění odvozené od smluvních parametrů uzavřeného hmotněprávního závazku, navíc podle povinného vydal rozhodčí nález nikoliv rozhodce, nýbrž soukromý rozhodčí soud, konkrétně , právnická osoba, Odvolací soud v konkrétním případě v bodě 20 shora citovaného usnesení konstatoval, že rozhodnutí prvostupňového okresního soudu o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce nařízené na podkladě shora specifikovaného nezpůsobilého exekučního titulu tak s ohledem na nepřípustnost této exekuce není věcně správné. Zjistí-li totiž soud po nařízení exekuce dodatečně nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu (a to i bez návrhu) pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu zastavit, a to i bez zřetele ke skutečnosti, že povinný v rozhodčím řízení či v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, neplatnost rozhodčí smlouvy nenamítal, viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná obdržela od postupitele v konkrétním exekučním řízení částku 139 171,70 Kč, a proto je žalobkyní uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení zcela opodstatněný. Žalobkyni tedy po právu skutečně náleží částka ve výši 81 774,88 Kč po odečtení částky 57 396,82 Kč, která náleží žalované. Jistina bezdůvodného obohacení se skládá z rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Jak bylo uvedeno výše, exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy – na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, či spíše, jako by nikdy neexistovaly. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku 40 000 Kč. Na vrácení této částky měla tak žalovaná vůči postupiteli nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacené zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka 40 000 Kč postupiteli vyplacena, až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalované z vyplaceného plnění náleží a je oprávněna si ponechat částku 40 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 17 396,82 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 5. 2015 do 22. 9. 2020. Celkově je žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 57 396,82 Kč. Zbývající část Vyplaceného plnění je však tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty - tedy na nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Jelikož však v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto, že úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcích uvedených v úvěrové smlouvě i nákladů předchozího řízení. Žalovaná pozbyla právní titul vzniklý z úvěrové smlouvy, na jehož základě by byla oprávněna ponechat si tu část vyplaceného plnění připadající na smluvní a sankční nároky z této původní úvěrové smlouvy.

40. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že úvěrová smlouva je v celém souhrnu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 o. z. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy nespočívá pouze v nastavení excesivního úroku, který v daném případě činil 150,84% ročně, ale i v množství nepřiměřených smluvních pokut uvedených v čl. 12 smluvních ujednání, jak bylo uvedeno výše, které jsou pro běžného dlužníka likvidační, když se jejich řetězením navíc zcela vytrácí funkce smluvní pokuty jako prostředku utvrzovacího.

41. Soud na danou věc aplikoval závěry ústavního soudu v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014, neboť je zřejmé, že podmínky v úvěrové smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti vymezena ve výše uvedených nálezech. V konkrétním případě sjednaná úroková sazba převyšovala více než 10x průměrnou úrokovou sazbu při poskytování úvěrů, která se v době uzavření úvěrové smlouvy pohybovala okolo 14% ročně, jak vyplynulo z webové stránky https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=58842&p_uka =2&p_strid=AAABAA&p_od=201408&p_do=201408&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep=%2C. Soud má za to, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele, ani ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSÚ“), neboť v případě předmětné úvěrové smlouvy činil úrok 150,84% ročně, což mimo jiné znamená, že postupitel byl před uzavřením úvěrové smlouvy zjevně nebonitní, a to do konce do té míry, že mu nebylo možné poskytnout úroky v souladu se zákonem, nýbrž žalovaná zjevně poskytla finanční prostředky za úrok, který se zjevně příčím dobrým mravům s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Se zřetelem k nastavení podmínek úvěrové smlouvy je tato absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalované, která před uzavřením úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí viz. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého věřitelé mají půjčovat jen těm, kteří jsou schopni splácet. Ledabylost věřitele jej neomlouvá, naopak je mu k újmě a soudy by dle Ústavního soudu měly motivovat věřitele k řádnému zkoumání úvěruschopnosti bez ohledu na to, zda daná povinnost byla v zákoně stanovena či nikoliv, neboť se jedná o obecnou a logickou povinnost každého věřitele.

42. Pokud šlo o promlčení nároku žalobkyně a o žalovanou vznesenou námitku promlčení, vycházel soud jednak z ustanovení § 619 odst. 1 o. z., podle kterého jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 cit. ust. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Mimo jiné soud vycházel samozřejmě i ze zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mimo jiné od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Soud v neposlední řadě vyšel ohledně nemravnosti námitky promlčení z rozhodnutí jednak Nejvyššího soudu ČR vedeného pod sp. zn. 28 Cdo 3796/2019, tak z rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 3870/2019.

43. Soud má za to, že nárok žalobkyně není promlčen, když vyšel ze skutečnosti, že postupitel, , jméno FO, obdržel pravomocný rozhodčí nález, avšak je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že se jako povinný dozvěděl nezpochybnitelným způsobem o tom, že byla exekuce proti němu vedená nezákonná, až dne 22. 9. 2020, tj. právní mocí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , když žaloba ve věci samé došla soudu dne 21. 12. 2021, tj. v tříleté promlčecí lhůtě.

44. Soud vycházel zejména ze skutečnosti, že povinný byl spotřebitelem a právním laikem, který se řídil rozhodnutími autorit, přičemž poprvé se dozvěděl o skutečnosti, že plnil více, než měl, a že se na úkor něho neoprávněně obohatila žalovaná, právě až z pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze citovaného shora.

45. Soud takto postupoval bez zřetele na lhůty jednotlivých plnění povinného žalované, protože má za to, že takový postup by byl se zřetelem k charakteru sporu a prokázané neplatnosti úvěrové smlouvy a nemravnosti v ní uložených povinností povinnému a následnému nemravnému postupu žalované v rámci rozhodčího řízení, když vše v podstatě měla na povel žalovaná a dopředu věděla, jak se celá věc bude vyvíjet a jak skončí. Navíc za situace, kdy nemravnost takové situace konstatoval ve svém rozhodnutí jak Krajský soud v Praze, tak v řízení bylo opakovaně konstatováno.

46. Za stávajících okolností má soud za to, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v daném případě zcela jasně jednáním v rozporu s dobrými mravy, jak vyplynulo ze shora provedeného dokazování, ať již shora citovanými rozhodnutími jiných soudů nebo z důvodu ekonomické provázanosti žalované a , právnická osoba, a z ekonomické provázanosti s jednotlivými soudními exekutory, jak bylo zjištěno shora.

47. Žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, resp. původně postupitele tím, že si bez právního důvodu ponechala bezdůvodné obohacení, které jí po právu nenáleží. Soud má za prokázané, že žalovaná obdržela od postupitele v exekučním řízení částku 139 171,70 Kč, proto je žalobkyní uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení zcela opodstatněný. Žalobkyni po právu náleží částka 81 774,88 Kč po odečtení částky 57 396,82 Kč od původně vyplacené částky žalované v exekučním řízení, která skutečně náleží žalované. Uvedené bylo doloženo i důkazy v podobě výpočtu učiněného v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soudu napověděl důkazu modelovým Výpočtem úroků, splátek a úspor ze dne 11. 5. 2022 z webové stránky www.pixy.cz/apps/uroky/, ze kterého vyplývá reálné navýšení poskytnutých částek v rámci úvěru.

48. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy, tudíž je na uvedené smluvní dokumenty třeba nahlížet, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, resp. jako by nikdy neexistovaly. Vzhledem k provedenému dokazování je žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení představuje rozdíl mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala, tj. mezi částkou 139 171,70 Kč, a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží, tj. částkou 57 396,82 Kč, tj. částka 81 774,88 Kč. Žalovaná je oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 57 396,82 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je však tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty, tj. na nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek.

49. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaná si ponechala žalovanou částku, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Žalovaná ani na základě výzev subjektů, na jejichž úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila, bezdůvodné obohacení nevydala, a to ani částečně.

50. Soud dospěl dále k závěru, že nezrušený rozhodčí nález není překážkou věci rozsouzené, navíc za situace, kdy rozhodoval nikoliv rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , nýbrž zastřená , právnická osoba, kdy sama žalovaná držela postupitele, tj. původního povinného vědomě v exekuci, sama udržovala protiprávní stav do doby, než se postupitel a zároveň i původní povinný sám dostane z exekuce po zaplacení nemravných finančních prostředků. Rozhodčí poplatky vybírala , právnická osoba, a uvedená společnost jednotlivým rozhodcům platila pouze 50 Kč za každý podpis pod rozhodčí nález jí vydaný.

51. Soud jako nadbytečný se zřetelem k ekonomii sporu a dostatečně zjištěnému skutkovému stavu zamítl důkaz exekučním spisem , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, sp. zn. , Anonymizováno, rozhodčím spisem rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , když shora provedenými důkazy byl v dostatečném rozsahu zjištěn skutkový stav věci.

52. Soud vzal za prokázané v tomto řízení, že exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy, na které je třeba hledět, jako by nikdy neexistovaly. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku 40 000 Kč. Na vrácení této částky měla žalovaná vůči postupiteli nárok. S vrácením uvedené částky vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka 40 000 Kč postupiteli vyplacena, až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalované z vyplaceného plnění náleží a žalovaná je oprávněna si ponechat částku 40 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a částku 17 396,82 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,05% ročně ode dne 1. 5. 2015 do 22. 9. 2020, tj. celkově částku 57 396,82 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty, tj. nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Jelikož však v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto, že úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouva, zanikl nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcích uvedených v úvěrové smlouvě i nákladů předchozího řízení, resp. žalovaná pozbyla právní titul vzniklý z úvěrové smlouvy, na jehož základě by byla oprávněna ponechat si tu část vyplaceného plnění připadající na smluvní a sankční nároky z úvěrové smlouvy.

53. Soud vzal za prokázané, že úvěrová smlouva je v celém souhrnu absolutně neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy podle § 580 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), když rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy spočívá jednak v nastavení excesivního úroku, jenž v konkrétním případě činil 148,15 % ročně, jednak v množství nepřiměřených smluvních pokut uvedených v čl. 12 smluvních ujednání, jak je uvedeno výše, jež jsou pro běžného dlužníka v zásadě likvidační, když se jejich řetězením navíc zcela vytrácí funkce smluvní pokuty jako prostředku utvrzovacího. Na danou věc lze aplikovat závěry Ústavního soudu učiněné v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014, neboť je zřejmé, že podmínky v úvěrové smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti vymezených ve výše uvedených nálezech. Sjednaná úroková sazba převyšovala více než 11x průměrnou úrokovou sazbu při poskytování úvěrů, která se v době uzavření Úvěrové smlouvy pohybovala okolo 13 % p. a., viz: https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=58842&p_uka =2&p_strid=AAABAA&p_od=201504&p_do=201504&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep=%2C.

54. Soud má za to, že žalovaná porušila prevenční povinnost uloženou jí nejen občanským zákoníkem, nýbrž i zákonem o spotřebitelském úvěru, když neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele, a to ani podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť v konkrétním případě úvěrové smlouvy činil úrok 148,15 % ročně, což znamená, že postupitel byl před uzavřením úvěrové smlouvy zjevně nebonitní, a to dokonce do té míry, že mu nebylo možné poskytnout úroky v souladu se zákonem, nýbrž žalovaná zjevně poskytla finanční prostředky za úrok, který se zjevně příčím dobrým mravům s odkazem na znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Soud má se zřetelem k nastavení podmínek úvěrové smlouvy za to, že je sama o sobě absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalované, která před uzavřením úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí.

55. Soud vzal při rozhodování na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého věřitelé mají půjčovat jen těm, kteří jsou schopni splácet. Ledabylost věřitele jej neomlouvá, naopak je mu k újmě a soudy by dle Ústavního soudu měly motivovat věřitele k řádnému zkoumání úvěruschopnosti bez ohledu na to, zda daná povinnost byla v zákoně stanovena či nikoliv, neboť se jedná o obecnou a logickou povinnost každého věřitele.

56. Soud má za to, že žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala, tj. částkou 139 171,7 Kč, a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží, tj. částka 57 396,82 Kč, rozdíl činí částka 81 774,88 Kč.

57. Soud hodnotil věc podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle kterého se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně jako postupníka, resp. původně postupitele tím, že si bez právního důvodu ponechala bezdůvodné obohacení, které jí po právu nenáleží. Úvěrová smlouva byla uzavřena dne 28. 4. 2015, tj. již za účinnosti nového občanského zákoníku podle § 2395an o. z. Žalovaná si byla od právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení vědoma, že na ponechání si bezdůvodného obohacení nemá nárok, tudíž soud má za to, že od uvedeného okamžiku, tj. od 22. 9. 2020 bylo žalované známo, na čí úkor se bezdůvodně obohatila, neboť žalovaná věděla, že vyplacené plnění bylo v rámci exekučního řízení vymoženo na postupiteli a měla k dispozici úplné údaje o postupiteli. Nic tak žalované nebránilo, aby postupitele sama oslovila a bezdůvodné obohacení mu vydala. Žalovaná však v tomto ohledu zůstala zcela pasivní a nic takového neučinila. Soud má se zřetelem k charakteru sporu a k charakteru postupitele jako spotřebitele za to, že pokud začala běžet tříletá promlčecí lhůta k uplatnění shora uvedeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tato začala běžet právě se zřetelem k charakteru postupitele jako spotřebitele, tj. strany slabší v řízení, kdy byla plně chycena do soukolí úvěrující společnosti a jejích rozhodců pracujících plně v podřízenosti , právnická osoba, , až od 22. 9. 2020. Žaloba v této věci došla soudu dne 21. 12. 2021, tudíž byla podána včas v tříleté promlčecí lhůtě. Nárok žalobkyně jako postupníka se nepromlčel, navíc za situace, kdy postupitel byl spotřebitel odkázaný na průběh nemravného soukolí, se jevila námitka promlčení jako zcela v rozporu s dobrými mravy.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 403 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 089 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 774,88 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 380 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 400 Kč ve výši 4 914 Kč.