27 C 51/2016

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Aleny Jedličkové a JUDr. Jany Jirmářové ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o vyklizení nebytového prostoru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.10.2016, č.j. 27 C 51/2016 – 31,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzu je.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.200Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Návrh žalované na přerušení řízení v této věci se zamítá. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat nebytovou jednotku [číslo] o velikosti podlahové plochy 113,10m2, nacházející se v prvním podzemním podlaží domu [adresa], v kat.úz. [část obce], [anonymizována dvě slova] 1, [obec a číslo], kterou žalovaná užívá na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] (výrok I.). Žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně má ve správě majetek hl.m. [obec], a to nebytovou jednotku [číslo] (dále jen nebytový prostor) nacházející se v domě [adresa], v [obec a číslo], [anonymizována tři slova] zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro [anonymizována dvě slova]. Tento nebytový prostor užívala žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a byla následně měněna dodatky [číslo] – 6. Dodatkem [číslo] došlo ke změně doby nájmu, kdy si smluvní strany sjednaly, že nájem skončí ke dni [datum]. V tomto dodatku si smluvní strany rovněž sjednaly, že nájemce je oprávněn přednostně s pronajímatelem jednat o prodloužení doby nájmu bez vyhlášení výběrového řízení. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že nájemce je povinen po skončení nájmu nebytový prostor vyklidit a vyklizený předat pronajímateli. Žalovaná v průběhu července 2016 projevila zájem o další prodloužení nájemní smlouvy ohledně předmětného nebytového prostoru v souvislosti s plánovanou investicí ve výši 1, 500.000Kč. Žalobkyně návrh žalované projednala na zasedání Rady Městské části [obec a číslo] dne [datum], vzala její žádost na vědomí a současně schválila záměr podle § 36 odst. 1 zák.č. 131/2000 Sb. na pronájem nebytových prostor z důvodu změny doby nájmu, za účelem provozování restaurace [právnická osoba] s.r.o., na dobu určitou do [datum] s pětiletou opcí a současně uložila příslušným orgánům tento záměr zveřejnit na úřední desce Úřadu Městské části [obec a číslo]. Záměr byl zveřejněn v době od [datum] do [datum]. Žalovaná v průběhu zveřejnění, dne [datum], doručila do podatelny žalobkyně písemný zájem o prodloužení doby nájmu předmětných nebytových prostor dle zveřejněného záměru. Žalobkyně na tuto písemnost nijak nereagovala. Žalovaná jí proto dopisem ze dne [datum] sdělila, že došlo k prolongaci nájemního vztahu. Žalobkyně následně opakovaně žalovanou vyzvala v průběhu října a listopadu 2015 k vyklizení pronajatých prostor s tím, že usnesením ze dne [datum] [jméno] [příjmení] části [obec a číslo] neschválila žádost žalované o prodloužení nájemní smlouvy, nýbrž vybrala jiného uchazeče, který se na základě zveřejněného záměru přihlásil. Žalovaná se snažila s žalobkyní jednat a zvrátit její rozhodnutí, což se však nezdařilo. Žalobkyně setrvala na svém rozhodnutí o neprodloužení nájemní smlouvy s žalovanou a vyzvala ji dopisem ze dne [datum] k vyklizení předmětných nebytových prostor do [datum]. Takto zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně po právní stránce dle ust. § 3 zák.č. 106/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť došlo k platnému a účinnému ukončení smlouvy o nájmu předmětného nebytového prostoru a žalovaná proto byla povinna tento prostor vyklidit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně za použití ust. § 150 o.s.ř., když shledal, že okolnosti, za nichž nebylo vyhověno návrhu žalované na prodloužení nájemní smlouvy na další období, lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl důkazy navrhované žalovanou, především výpovědí žalovanou navržených svědků, kteří se měli vyjádřit k otázce účinnosti akceptace návrhu na prodloužení smlouvy o nájmu. Žalovaná měla za to, že v případě provedení těchto důkazů, by soud musel dospět k závěru, že minimálně konkludentním jednáním žalobkyně souhlasila s prodloužením nájemního vztahu na dalších pět let. O tom svědčí i soudem provedené listinné důkazy (usnesení Rady Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], dopis žalované ze dne [datum] a ze dne [datum]) a na jejich základě soudem I. stupně učiněná skutková zjištění, zejména o prolongaci nájemního vztahu ze strany žalované. V rozporu s těmito zjištěními jsou pak závěry soudu I. stupně o tom, že došlo k platnému a účinnému ukončení nájemního vztahu, když tyto závěry nemají dle žalované ani oporu v provedeném dokazování. Žalovaná dále poukazovala na to, že soud I. stupně se vůbec nezabýval tím, co bylo skutečným projevem vůle žalobkyně a zda při schvalování prodloužení nájmu bylo postupováno v souladu se zákonem, zejména zák.č. 128/2000Sb., o obcích, a v tomto směru neprovedl vůbec žádné dokazování. Dle žalované postup žalobkyně při rozhodnutí o neprodloužení nájemní smlouvy na další období nebyl v souladu s ust. § 41 zák.č. 128/2000Sb., a proto je toto rozhodnutí absolutně neplatné. Dle žalované došlo k řádné prolongaci smlouvy o nájmu předmětného nebytového prostoru na další pětileté období a žalovaná dosud užívá předmětné nebytové prostory po právu. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a v důsledku toho věc nesprávně posoudil i po právní stránce, žádala žalovaná, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podání ze dne [datum] žalovaná navrhla přerušení odvolacího řízení v této věci do doby pravomocného skončení řízení o žalobě, kterou se vůči Městské části [obec a číslo] domáhá určení neplatnosti usnesení Rady Městské části [obec a číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum]. Dle žalované v případě úspěchu (zrušení obou rozhodnutí) by zůstalo v platnosti usnesení ze dne [datum], jímž byl schválen záměr prodloužit nájemní smlouvu ohledně předmětných nebytových prostor s žalovanou na další období. Tím by byl významně ovlivněn i výsledek řízení o žalobě na vyklizení. Tento návrh pak žalovaná zopakovala i při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedla, že z hlediska tvorby vůle obce (městské části) je vlastní rozhodnutí k tomu kompetentního orgánu, v daném případě Rady Městské části [obec a číslo]. Není proto rozhodující chování a jednání jednotlivých členů rady předcházející vlastnímu usnesení rady, zachycené v zápisu o průběhu zasedání rady. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2015, č.j. 30 Cdo 3328/2014. Pokud jde o žalovanou namítané porušení ust. § 41 zák.č. 128/2000 Sb., o obcích, měla žalobkyně za to, že tato problematika s projednávanou věcí vůbec nesouvisí, neboť předmětem řízení není určení, zda konkrétní právní úkon žalobkyně je platný či neplatný. Zejména pak též s ohledem na to, že usnesení rady není právním úkonem. K požadavku na vyklizení předmětného nebytového prostoru žalobkyně uvedla, že v dodatku [číslo] Smlouvy o nájmu ze dne [datum] byla dohodnuta doba nájmu do [datum] s tím, že nájemce má přednostní právo jednat o prodloužení nájemní smlouvy bez výběrového řízení. Z vlastního textu smlouvy, ani z citovaného dodatku nevyplývá, že by žalovaná jako nájemce měla právo na automatické prodloužení nájemní smlouvy. Z příslibu žalobkyně přednostně jednat s žalovanou o prodloužení doby nájmu nelze bez dalšího dovozovat, že nájemní vztah založený citovanou smlouvou byl prodloužen. Tvrzení žalované o prolongaci smlouvy, které bylo uplatněno dne [datum], je zcela bezpředmětné. Prodloužení nájemního vztahu nelze vyvozovat ani ze zveřejněného záměru, který byl schválen usnesením Rady Městské části [obec a číslo] dne [datum]. Tento záměr slouží pouze k informování veřejnosti o dispozici s obecním majetkem a nemá žádné právní účinky navenek (není návrhem na uzavření smlouvy ani veřejnou soutěží či veřejnou nabídkou). Ani adresný záměr nezavazuje automaticky k uzavření právního úkonu s označeným subjektem, když ke zveřejněnému záměru mají možnost vyjádřit se všichni občané a mohou k němu předložit své nabídky. Je pak záležitostí vlastníka obecního majetku, aby zvážil, zda vůbec, případně s jakým kontrahentem přistoupí k uzavření nájemní smlouvy, respektive k jejímu prodloužení. Dle žalobkyně nedošlo k prodloužení nájemní smlouvy ani na základě ust. § [číslo] (§ 2311) zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť výzva k vyklizení a předání předmětných nebytových prostor z důvodu skončení nájemního vztahu byla žalované zaslána dne [datum]. Žalobkyně proto žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem žalované na přerušení řízení v této věci z důvodu zahájení řízení o určení neplatnosti usnesení Rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum] a [datum], a dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný. Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) může soud řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Výsledek řízení, v němž se žalovaná v postavení žalobkyně domáhá určení neplatnosti výše uvedených usnesení Rady Městské části [část Prahy] mít vliv na řízení o vyklizení nebytových prostorů užívaných žalovanou po skončení smlouvy o nájmu uzavřeném na dobu určitou. Předmětem namítaného řízení není ani skutečnost, která by mohla mít vliv na rozhodnutí v této věci. I kdyby žalovaná byla s žalobou na určení úspěšná, došlo by pouze k obnovení stavu, který existoval ke dni [datum], tj. ke dni zveřejnění záměru prodloužit smlouvu o nájmu předmětných nebytových prostor, což by ovšem, jak bude vyloženo dále, neznamenalo, že automaticky dojde k prodloužení nájemní smlouvy právě s žalovanou. Odvolací soud proto návrh žalované na přerušení řízení ve věci vyklizení předmětných nebytových prostor neshledal důvodným. Následně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 212, § 212a odst. 1,2,5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu této věci. Na jeho základě pak dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] platná smlouva o nájmu nebytových prostor s tím, že doba nájmu byla nejprve sjednána do [datum]. Dodatkem [číslo] došlo ke změně doby nájmu tak, že nájem byl prodloužen do [datum]. V tomto dodatku současně smluvní strany konstatovaly, že žalovaná má přednostní právo jednat s žalobkyní o prodloužení nájemní smlouvy bez výběrového řízení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná toto právo využila, neboť ještě před uplynutím sjednané doby nájmu žalobkyni informovala o svém zájmu o prodloužení doby nájmu na další pětileté období, na což žalobkyně reagovala projednáním tohoto návrhu v srpnu 2015, kdy [jméno] [příjmení] části [část Prahy] ze dne [datum] rozhodla o zveřejnění adresného záměru na prodloužení nájemní smlouvy na nebytové prostory dosud užívané žalovanou, za podmínek v něm uvedených, aniž vyhlásila výběrové řízení. Stejně tak žalobkyně reagovala i na druhý písemný projev zájmu žalované o prodloužení nájemní smlouvy, když usnesením ze dne [datum] neschválila prodloužení nájemní smlouvy se žalovanou, ale rozhodla uzavřít smlouvu s novým nájemcem, který předložil svůj návrh v době, kdy byl záměr nakládat s majetkem obce vyvěšen na úřední desce Městské části [obec a číslo]. Tento postup žalobkyně je plně v souladu s uzavřenou smlouvou i dodatkem [číslo] i se zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec]. Žalobkyně při zveřejnění záměru pronajmout, respektive prodloužit nájem majetku obce, konkrétně nebytových prostor dosud užívaných žalovanou, postupovala v souladu s ust. § 36 odst. 1 zák.č. 131/2000Sb., podle něhož záměry [územní celek] nebo městských částí prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměry [územní celek] nebo městských částí smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví [územní celek] [územní celek] nebo městská část zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před schválením v orgánech [územní celek] nebo v orgánech městských částí vyvěšením na úřední desce [stát. instituce] nebo na úřední desce úřadu městské části, aby se k nim mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může [územní celek] nebo městská část zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud [územní celek] nebo městská část záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Z citovaného zákonného ustanovení plyne, že jeho účelem je pouze informovat veřejnost, nikoli jen občany obce (městské části) o tom, jakým způsobem chce obec v budoucnu naložit s majetkem, který je v jejím vlastnictví či správě, aby se k tomuto záměru mohla veřejnost vyjádřit a vznést připomínky či předložit své návrhy k jinému možnému využití majetku obce uvedeného ve zveřejněném záměru. Záměr není právním úkonem, který by obec zavazoval k právnímu úkonu týkajícímu se následné dispozice s tímto majetkem, záměr nelze považovat ani za vyhlášení veřejné soutěže či veřejný příslib, a to ani v případě, že je v záměru uveden konkrétní subjekt. Zveřejnění záměru je nezbytným předpokladem pro další právní jednání, a to pod sankcí neplatnosti. V souzené věci by nezveřejnění záměru znamenalo, že smlouva o nájmu předmětných nebytových prostor, či o jejím dalším prodloužení, by byla absolutně neplatná. Po skončení lhůty ke zveřejnění záměru je pak obec povinna vyhodnotit došlé připomínky a návrhy. V návaznosti na to, pak činit další kroky, kdy je zcela na vůli obce jako vlastníka, zda zveřejněný záměr uskuteční a zda to bude se subjektem, který byl v záměru konkrétně uveden či subjektem jiným, či zda od záměru vůbec ustoupí. Není tak správný názor žalované, že zveřejněním záměru jí automaticky vzniklo právo na uzavření nájemní smlouvy ohledně předmětných nebytových prostor, respektive na prodloužení již uzavřené nájemní smlouvy na další období. K uzavření smlouvy nemohlo dojít ani konkludentním jednáním žalobkyně tak, jak žalovaná dovozovala v dopisu ze dne [datum], neboť podle zákona o obcích, v souzené věci [ustanovení pr. předpisu], usnesení, kterým bylo rozhodnuto o způsobu realizace zveřejněného záměru, není právním jednáním obce. Za právní jednání obce je třeba považovat až vlastní nájemní smlouvu, podepsanou starostou, k jejíž platnosti je třeba předchozího schválení, v souzené věci [jméno] [příjmení] části [obec a číslo]. V souzené věci však nájemní smlouva uzavřená ohledně předmětného nebytového prostoru s jiným subjektem není pro rozhodnutí významná, a proto soud I. stupně zcela správně v tomto směru neprováděl dokazování pro jeho nadbytečnost. Skončení nájemní smlouvy soud I. stupně správně posuzoval podle zák.č. 116/1990 Sb., zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31.12.2013, ve spojení s ust. § 3028 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), i když odkázal na nesprávný § 3 tohoto zákona, který se týká vzniku nájmu. Na danou věc dopadá ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož nájem sjednaný na dobu určitou skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, tj. ke dni [datum]. K prodloužení doby nájmu nedošlo ani dle ust. § 2230 odst.1 o.z. něhož užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Žalovaná sice předmětný nebytový prostor nadále užívá, avšak žalobkyně ji v zákonem stanovené lhůtě sdělila, že nájem skončil a nebude znovu prodloužen a vyzvala ji k vyklizení pronajatých prostor (výzva z [datum]). Z výše uvedených důvodů soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žaloba je důvodná, a proto uložil žalované předmětné nebytové prostory vyklidit. Odvolací soud proto výrok I. o věci samé rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Nesdílí však názor soudu I. stupně o tom, že je na místě ve sporu plně úspěšné žalobkyni odepřít právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 150 o.s.ř. Dle odvolacího soudu okolnosti věci, o něž soud I. stupně opřel svůj závěr o důvodnosti použití ust. § 150 o.s.ř. pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pouze popisují průběh nezbytného procesu předcházejícího rozhodnutí o prodloužení smlouvy či uzavření nové smlouvy o nájmu předmětných nebytových prostor. Nadto není ani správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně s žalovanou o uzavření, respektive prolongaci nájemní smlouvy nejednala a porušila tak kontraktační zvyklosti stran, zejména když soud nevysvětlil, jaké tyto zvyklosti byly a v čem spočívalo jejich porušení. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 1.200Kč, která představuje čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300Kč dle § 1 odst. 3 písm. a),b),c) vyhl.č.254/2015 Sb. (žaloba, písemné vyjádření ze dne [datum], příprava na jednání a účast u jednání dne [datum]). Žalobkyni tak byla na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně přiznána částka 1.200Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni byla na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznána částka 600Kč, která představuje dvě paušální náhrady hotových výdajů dle ust. § 1 odst. 3 písm. e),c) vyhl.č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání žalované, účast u odvolacího jednání dne [datum]).