27 C 71/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 7 800 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím za nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny s odůvodněním, že je odběratelem elektřiny a zákazník [číslo] odběrné místo [anonymizováno] [číslo] u žalované, která je sloučená s [právnická osoba] ČS ([právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO]) a od [datum] převzala její práva a povinnosti. Žalobce je výhradní plátce za energetické služby v místě odběru na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektrické energie ze dne [datum]. Žalobce obdržel konečné vyúčtování elektřiny dne [datum], [číslo] se špatným odhadem stavu měřidla vůči skutečnosti, proto dne [datum] přes reklamační formulář podal reklamaci, která byla téhož dne přijata. Žalobce opakovaně urgoval záležitost dne [datum] a dne [datum], žalovaná však neodpověděla na žádnou z uvedených výzev. Žalobce obdržel opravenou fakturu ze dne [datum], [číslo] bez zmínění předchozí komunikace. Žalobce poslal další urgenci k reklamaci dne [datum]. Žalobce se domáhal i pokuty vyplývající z nedodržení vyhl. č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, v platném znění (dále jen„ vyhláška o kvalitě dodávek elektřiny“). Dne [datum] žalovaná vydala stanovisko k reklamaci, tj. ve lhůtě 80 dní, ve které zamítla nárok na finanční náhradu s odvoláním na ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) a c) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny a § 2 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství, v platném znění (dále jen„ vyhláška o kvalitě dodávek plynu“). Žalobce dne [datum] poslal detailní vysvětlení stanoviska, ale žalovaná dne [datum] potvrdil své zamítavé stanovisko. Opakované stanovisko poslala žalovaná i v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobce zamítavé stanovisko žalované rozporoval s tím, že pro ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny je účastníkem trhu koncový zákazník nikoliv držitel licence, účelový výklad, že by si držitel licence mohl vlastním projevem podle svého uvážení měnit lhůty je scestný. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, objektivní okolnosti nejsou případy, kde si dodavatele elektřiny nenakoupil dostatek elektřiny, aby v budoucnu pokryl zákazníky, nebo administrativní vytížení z důvodu vyřizování zvýšeného množství zákaznických požadavků, ale události uvedené v písmeně vyhlášky, které nejsou aplikovatelné žalovanou ve věci této. Navíc ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky o kvalitě dodávek plynu nejsou relevantní pro elektrickou komoditu. Dosažená lhůta na vyrozumění byla 80 dní místo 15 dní dle § 20 vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, když se bere v potaz opravná faktura jako způsob vyrozumění, doba byla 66 dní. Dle § 20 odst. 3 vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny se tedy použije nejvyšší náhrada za 40 dní.

2. Platebním rozkazem ze dne 26. 4. 2022 č. j. 27 C 71/2022-11 soud žalované uložil, aby předmětnou částku uhradila a zároveň žalovanou vyzval, že pro případ, že podá odpor, aby se vyjádřila k věci samotné. Žalovaná podala dne [datum] odpor proti uvedenému platebnímu rozkazu.

3. Žalovaná se dne [datum] vyjádřila k žalobě a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu s odůvodněním, že není sporu o tom, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], která zanikla fúzí ke dni [datum] se žalovanou, v důsledku čehož přešla práva a povinnosti [právnická osoba] na žalovanou, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo žalobce, s označením EAN [číslo]. Žalobci bylo dne [datum], v souvislosti s ukončením obchodní činnosti EČS, vystaveno konečné vyúčtování spotřeby [číslo] které bylo dne [datum] odesláno žalobci na kontaktní e-mailovou adresu, jak sám žalobce potvrdil ve svém vyjádření konstatováním, že konečné vyúčtování spotřeby elektřiny obdržel dne [datum]. Mezi žalobcem a žalovanou není sporu o tom, že dne [datum] EČS od žalobce obdržela e-mailem reklamaci koncového stavu měřidla uvedenou v konečném vyúčtování spotřeby elektřiny. Žalovaná k tomu uvedla, že při vystavení vyúčtování dodávky elektřiny v odběrných místech zákazníků včetně žalobce vyšla pouze z dat o měření spotřeby v odběrném místě. Odečty měřicích zařízení a určení spotřeby nejsou přitom v kompetenci žalované, avšak vlastníka měřidel - provozovatele distribuční soustavy, který data k fakturaci zasílá dodavateli, tj. žalované dle § 41 vyhlášky č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, v platném znění. Žalovaná je pak povinna fakturovat na základě doručených dat provozovatele distribuční soustavy. Nemá-li provozovatel distribuční soustavy k dispozici odečet stavů, popř. samoodečet nahlášený provozovateli distribuční sítě zákazníkem, určuje spotřebu podle typových diagramů dodávek odhadem, a to v souladu s platnou energetickou legislativou. I v případě, kdy provozovatel distribuční soustavy určuje spotřebu odhadem, je předpokladem stanovení spotřeby přiměřenost spotřeby v odběrném místě zákazníka. V případě žalobce i dalších tisíců bývalých zákazníků skupiny [anonymizována dvě slova] včetně EČS tomu tak nebylo. Údaje o spotřebě v odběrných místech byly často nadhodnoceny i podhodnoceny, nezřídka i o více než 50%. Žalovaná upozornila na přehled běhu času v případě vyřízení reklamace žalobce, kdy [datum] přijala reklamaci, dne [datum] postoupila reklamaci na provozovatele DS, dne [datum] jí bylo doručeno vyjádření provozovatele a podklady k opravné fakturaci a dne [datum] odeslala žalovaná vyjádření zákazníkovi. Z uvedeného je zřejmé, že z celkových 66 dnů vyřizování reklamace trvalo prodlení dnů 51 (66 mínus 15 dnů dle § 20 odst. 1 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny. Na uvedené době měl přitom provozovatel distribuční soustavy podíl 24 dnů. Na základě přijatých fakturačních dat provozovatele distribuční soustavy (v tomto případě společnosti [právnická osoba]) vystavila žalovaná konečné vyúčtování spotřeby elektřiny. Na základě uznání reklamace konečného zákazníka provozovatelem distribuční soustavy žalovaná následně dne [datum] vystavila opravné vyúčtování spotřeby elektřiny, a to na podkladě opravných fakturačních dat obdržených od provozovatele distribuční soustavy. Téhož dne, tedy dne [datum] obdržela žalovaná výzvu k náhradě z důvodu nedodržení standartu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny, ve které žalobce vyčíslil žalované náhradu ve výši 24 000 Kč. Žalovaná opakovaně výzvu k náhradě škody odmítla z důvodu, jednak že žalovaná není s ohledem na výše popsanou nezbytnou součinnost provozovatele distribuční soustavy odpovědná za vznik rozdílu v měření spotřeby, ani následky s tím spojené, když svoji povinnost porušil provozovatel distribuční soustavy tím, že nesprávně, tj. s extrémně velkou odchylkou, stanovil konečný stav měřidla žalobce, přestože mohl a měl stanovit stav měřidla řádně, podle skutečné spotřeby nebo jiným průkazným způsobem. Žalovaná měla za to, že na základě shora uvedeného není objektivně odpovědná za nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny spojeného se sankcí spočívající v náhradě ve výši uvedené v § 20 odst. 3 vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, když zaviněním jiného subjektu, konkrétně provozovatele distribuční soustavy, byl v bezprecedentním objemu případů stanoven nesprávný stav měřidel bývalých zákazníků EČS, včetně měřidla žalobce. Je podle ní naplněn liberační důvod podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, neboť není spravedlivě možné požadovat od příslušného držitele licence dodržení standardu. Pokud by provozovatel distribuční soustavy zajistil stavy měřidel řádně, vystavila by EČS konečná vyúčtování spotřeby korespondující se skutečným stavem měřidel a k potřebě vystavení opravných vyúčtování by docházelo v minimální míře stejně tak, jak tomu bylo za standardního obchodního provozu EČS. Podle žalované je třeba vzít zřetel na skutečnost, že z důvodu ukončení obchodní činnosti EČS a dalších společností ze skupiny [anonymizována dvě slova] docházelo v rekordně krátkém čase k vyúčtování záloh tisíců zákazníků. Tím, že EČS, resp. společnosti ze skupiny [anonymizována dvě slova], musely v důsledku chybných dat od provozovatelů distribučních soustav řešit nad rámec předpokládané agendy další tisíce reklamací zákazníků ohledně vyúčtování, pak nebylo v personálních a kapacitních silách EČS dodržet ve všech případech lhůtu dle § 20 odst. 1 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, jako tomu bylo u žalobce, proto není ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny spravedlivé, aby i přes enormní úsilí EČS, resp. skupiny [anonymizována dvě slova], které vedlo k vypořádání přeplatků tisíců zákazníků v rekordně krátkém čase, měla EČS některým zákazníkům, včetně žalobce, platit náhradu za delší dobu vyřizování reklamací podle § 20 odst. 3 vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny. Podle citovaného ustanovení je zřejmé, že v ustanovení zakotvený nárok na náhradu za nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace je nástrojem kompenzace sníženého komfortu zákaznické péče dodatelů na energetickém trhu vůči jejich zákazníkům, tj. i žalované, nikoliv nástrojem bezprecedentně nadužívaným v krajních a neopakovatelných situacích, jakou je bezesporu extrémní rozsah agendy spojený s nadměrnou chybovostí odečtů spotřeby elektřiny v odběrných místech elektřiny bývalých zákazníků dodavatelů (tedy i EČS). Žalovaná je zároveň toho názoru, že je naplněn i liberační důvod ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, tj. za nedodržení standardů se nepovažuje, jestliže příslušný držitel licence neprovede úkony a postupy vyžadované standardy ve stanovených lhůtách z důvodu, že„ daný účastník trhu s elektřinou ve lhůtě stanovené pro dodržení standardu učiní projev vůle, ze kterého jednoznačně vyplývá požadavek provést tyto úkony a postupy ve lhůtě delší, než je lhůta stanovená standardem“ když vzhledem k extrémně širokému okruhu dotčených zákazníků na svých webových stránkách zveřejnila skupina [anonymizována dvě slova] omluvné oznámení, ve kterém zákazníky informovala o prodloužení lhůt pro vyřízení reklamací v období na přelomu roku 2021 [číslo]. Takový postup je zcela v souladu se zavedenou obchodní praxí dodavatelů, kteří informují různými komunikačními kanály své zákazníky s omluvou v souvislosti se zpožděním vyřízení zákaznických požadavků. § 22 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, který obsahuje výčet účastníků trhu s elektřinou, kde je vedle zákazníka uvedeného v bodě f) uveden jako„ účastník trhu s elektřinou“ i obchodník s elektřinou v bodě e), kterým je i žalovaná. K tvrzení žalobce o opoře jeho názoru ve stanovisku Energetického regulačního úřadu (dále jen„ ERÚ“) žalovaná uvedla, že jeho existenci nemůže potvrdit na základě pouhého přepisu textu do e-mailové podoby samotným žalobcem, což je forma, ve které žalovaná údajné stanovisko od žalobce obdržela. Z e-mailové zprávy žalobce, ve které údajně cituje právní názor ERÚ, není zřejmé, kdo vyjádření poskytl, co bylo podkladem pro jeho vydání ani, zda je vyjádření úplné. Nevěrohodnost vyjádření podporuje i skutečnost, že žalovaná žádné oficiální stanovisko od ERÚ ve věci žalobce či jiného bývalého zákazníka společnosti neobdržela. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce o nároku za porušení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny a jeho nárok neuznala, i kdyby žalobce nárok na náhradu teoreticky mít měl, nedosahoval by výše 24 000 Kč, nýbrž 16 200 Kč s odkazem na ustanovení § 20 odst. 2 vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, podle kterého se totiž lhůta pro vyřízení reklamace vyúčtování po dobu, po kterou běží vyřizování reklamace distribuce elektřiny zadané dodavatelem, tj. žalovanou, u provozovatele distribuční soustavy, staví. V případě reklamace žalobce se jedná o období od [datum], kdy byla postoupena reklamace ze strany EČS provozovateli distribuční soustavy, do [datum], tj. data obdržení vyjádření k reklamaci od provozovatele distribuční soustavy, tj. celkem 24 dnů.

4. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] že žalobce je jako zákazník odběratel elektřiny přihlášen k odběru elektřiny u dodavatele, tedy u firmy [anonymizována dvě slova] ([právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO]).

5. Jak soud zjistil z reklamačního formuláře ze dne [datum], žalobce dne [datum] reklamoval nesprávně fakturovaný stav měřidla.

6. Jak soud zjistil z automatické odpovědi žalované ze dne [datum], žalovaná přijala dne [datum] reklamaci žalobce.

7. Jak soud zjistil z oznámení o vystavení opravné faktury [variabilní symbol] ze dne [datum], žalovaná vyměřila žalobci opravnou fakturu.

8. Jak soud zjistil z emailové zprávy žalované žalobci ze dne [datum], žalovaná neuznává žalobcem požadovanou náhradu za pozdní vyřízení reklamace vyúčtování dodávek energií, který ERÚ úřad obdržel dne [datum].

9. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] včetně dodejky datové zprávy, žalovaná byla ke splacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, jež jí byla žalobcem odeslána.

10. Jak soud zjistil z přehledu objemu zpracovávaných reklamací v období listopad až prosinec 2021, vzhledem k ukončení obchodní činnosti [anonymizováno] a dalších společností skupiny [anonymizována dvě slova], docházelo v rekordně krátkém čase k vyúčtování záloh tisíců zákazníků, na což navazovalo i tisíce reklamací zákazníků ohledně vyúčtování v důsledku chybných dat od provozovatelů distribučních soustav, které bylo třeba řešit nad rámec předpokládané agendy, tudíž nebylo v personálních a kapacitních silách EČS dodržet ve všech případech lhůtu podle § 20 odst. 1 písm. a) vyhl. cit. shora.

11. Jak soud zjistil z oznámení zákazníkům, žalovaná na svých webových stránkách zveřejnila omluvné oznámení skupiny [anonymizována dvě slova], ve kterém zákazníky informovala o prodloužení lhůt pro vyřízení reklamací v období na přelomu roku 2021 [číslo] v souladu se zavedenou obchodní praxí dodavatelů, kdy dodavatelé informují různými komunikačními kanály své zákazníky s omluvou v souvislosti se zpožděním vyřízení zákaznických požadavků.

12. Jak soud zjistil ze screenshotu obrazovky systému žalované, v případě reklamace žalobce se jednalo o období od [datum], kdy byla postoupena reklamace ze strany EČS provozovateli distribuční soustavy do [datum], kdy obdržela žalovaná vyjádření k reklamaci od provozovatele distribuční soustavy, tj. celkem 24 dnů.

13. Jak soud zjistil ze stanoviska ERÚ ze dne [datum], jedná se o stanovisko legislativního odboru dohledového orgánu ERÚ, podle kterého provozovatel energetické soustavy se nemůže dovolávat neschopnosti včasného vyřízení reklamací svých odběratelů s odkazem na ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 540/2005 Sb., podle které účastníkem trhu je koncový zákazník nikoliv držitel licence. Účelový výklad, že by si držitel licence mohl vlastním projevem podle svého uvážení měnit lhůty je zcestný. Podle § 3 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 540/2005 Sb., objektivními okolnostmi nejsou případy, kde si dodavatel elektřiny nenakoupil dostatek elektřiny, aby v budoucnu pokryl zákazníky, nebo administrativní vytížení z důvodu vyřizování zvýšeného množství zákaznických požadavků, nýbrž události uvedené v písmeně vyhlášky, které nejsou aplikovatelné žalovanou stranou na daný případ. Podle § 2 odst. 1 písm. a), c) vyhl. č. 545/2006 Sb., jsou ustanovení nerelevantní pro elektrickou komoditu. Dosažená lhůta na vyrozumění byla 80 dní místo 15 dní podle § 20 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., když se bere v potaz opravná faktura jako způsob vyrozumění, doba byla 66 dní. Podle § 20 odst. 3 vyhl. č. 540/2005 Sb. se použije nejvyšší náhrada za 40 dní.

14. Soud zjistil rozsah dodávek elektřiny žalobci z jím předložených listin o jím realizovaném odběru elektřiny.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 17 odst. 1 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny, podle kterého standardem lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování distribuce elektřiny je pro zaslání písemného vyřízení reklamace dodavatele sdružené služby nebo zákazníka na vyúčtování distribuce elektřiny nebo na nevrácení zaplacených přeplatků, 15 kalendářních dnů ode dne doručení reklamace. Podle § 17 odst. 2 téže vyhlášky, za nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování distribuce elektřiny poskytuje provozovatel distribuční soustavy zákazníkovi náhradu ve výši 600 Kč za každý den prodlení, nejvýše však 24 000 Kč. Podle § 22 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, jenž obsahuje výčet účastníků trhu s elektřinou, je vedle zákazníka uvedeného v bodě f) uveden jako„ účastník trhu s elektřinou“ i obchodník s elektřinou v bodu e), kterým je i žalovaná. Pokud šlo o odečty měřících zařízení a určení spotřeby, postupoval soud podle § 41 vyhl. č. 408/2015 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, v platném znění, podle kterého se při vystavení vyúčtování dodávky elektřiny v odběrných místech zákazníků včetně žalobce vychází pouze a jen z dat o měření spotřeby v odběrném místě. Odečty měřících zařízení a určení spotřeby nejsou přitom v kompetenci žalované, nýbrž vlastníka měřidel, tj. provozovatele distribuční soustavy, jenž data k fakturaci zasílá dodavateli, tj. žalované, která je pak povinna fakturovat na základě doručených dat provozovatele distribuční soustavy. Nemá-li provozovatel distribuční soustavy k dispozici odečet stavů, popř. samoodečet nahlášený provozovateli distribuční sítě zákazníkem, určuje spotřebu podle typových diagramů dodávek odhadem v souladu s platnou energetickou legislativou. I v případě, kdy provozovatel distribuční soustavy určuje spotřebu odhadem, je předpokladem stanovení spotřeby přiměřenost spotřeby v odběrném místě zákazníka, což se nestalo v případě žalobce a dalších tisíců bývalých zákazníků skupiny [anonymizována dvě slova] včetně žalované [příjmení]. Údaje o spotřebě v odběrných místech byly často nadhodnoceny i podhodnoceny i o více než 50%. Z celkových 66 dnů vyřizování reklamace trvalo prodlení 51 dnů, tj. 66 - 15 dnů podle § 20 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, v platném znění. Podle § 20 odst. 2 vyhl. cit. shora se lhůta pro vyřízení reklamace vyúčtování po dobu, po kterou běží vyřizování reklamace distribuce elektřiny zadané dodavatelem u provozovatele distribuční soustavy, staví. Podle § 20 odst. 3 cit. vyhl. nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny je spojeno se sankcí. Podle § 3 odst. 2 písm. c) vyhl. cit. shora je dán liberační důvod pro případ, že není spravedlivě možné požadovat od příslušného držitele licence dodržení standardu.

16. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), má žalobce právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, které jsou stanoveny prováděcím předpisem, tedy nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce je odběratelem elektřiny a zákazníkem žalované. Reklamace žalobce týkající se vyúčtování žalované ze dne 15. 11. 201 byla uznána. [příjmení] byl nárok žalobce na náhradu za nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny. Žalovaná přijala reklamaci dne [datum], přičemž až dne [datum] postoupila reklamaci provozovateli distribuční soustavy. Následně, když provozovatel distribuční soustavy doručil žalované vyjádření dne [datum], žalovaná jej zaslala žalobci dne [datum]. Počet dní vyřízení reklamace žalovanou činil 42 dní. Podle § 17 odst. 1 písm. a) vyhlášky o kvalitě dodávek elektřiny měla žalobkyně na vyřízení reklamace 15 dnů.

18. Na základě shora uvedeného skutkového a právního stavu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. A to tak, že přiznal žalobci náhradu za nedodržení standardu lhůty ve výši 16 200 Kč, tedy 42 - 15 dnů, tj. 27 dnů á 600 Kč, tj. částku 16 200 Kč. Soud vzal na zřetel skutečnost, že žalobce je spotřebitelem a žalovaná jako dodavatelka je podnikající právnickou osobou, tudíž mezi nimi existuje nevyvážený vztah, navíc když existující situaci svým špatným podnikatelským záměrem zavinila žalovaná, potažmo skupina BOHEMIA ENERGY tím, že nenakoupila pro své zákazníky dostatek elektrické energie, která by pokryla jejich potřeby, tudíž nelze neschopnost žalované dostát svých závazků podle právních předpisů citovaných shora klást k tíži žalobce jako spotřebitele, který danou situaci nezavinil. Soud má se zřetelem ke shora uvedenému za to, že zde není naplněn liberační důvod podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) cit. vyhl.

19. Co do zbytku soud žalobu ze zřejmých důvodů shora uvedených jako nedůvodnou zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení více úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.