27 C 76/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 1 385 800 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 385 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 385 800 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 21. 3. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 385 800 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že rozhodnutím žalované, konkrétně odboru rostlinných komodit dne 16. 1. 2019, sp. zn. , spisová značka, , č. j. , Anonymizováno, byla odňata dotace poskytnutá žalobkyni v rámci dotačních programů 1.R. „Podpora restrukturalizace ovocných sadů“ a 1.l. „Podpora vybudování kapkové závlahy“ rozhodnutím ze dne 2. 12. 2016, reg. č. , Anonymizováno, ve výši 1 066 000 Kč a rozhodnutím ze dne 1. 12. 2016, reg. č. , Anonymizováno, ve výši 319 300 Kč, když žalovaná dospěla k závěru, že výše popsaná podpora poskytnutá žalobci podle „Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2016 na základě § 1, § 2 a § 2d zák. č. 252/1997 Sb., byla v roce 2016 vyplacena v rozporu s právem Evropské unie, když podporu bylo lze poskytnout podle názoru žalované podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a dle Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2016 na základě § 1, § 2 a § 2d zák. č. 252/1997 Sb., resp. dle čl. 1 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 14 nařízení Komise EU č. 702/2014, pouze podnikům splňujícím definici mikropodniků, malých a středních podniků uvedenou v příloze 1 tohoto nařízení, přičemž žalobkyně je podle čl. 3 odst. 3 přílohy č. 1 nařízení propojeným podnikem s většinovým vlastníkem, společností , právnická osoba, . Žalobkyně nebyla v době poskytnutí podpory mikro, malým či středním podnikem, neboť v době poskytnutí podpory překračoval limity uvedené v čl. 2 a 3 přílohy uvedeného nařízení. Proti výše uvedenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně rozklad, který ministr zemědělství , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, rozhodnutím ze dne 11. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, podle § 152 odst. 6, písm. b) SprŘ zamítl a rozhodnutí žalované, odboru rostlinných komodit ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , spisová značka, , č. j. , Anonymizováno, , potvrdil. Žalobkyně rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 11. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, , napadla žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , zamítl, současně však v odůvodnění uvedeného rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství nezaložilo povinnost vyplacené dotace vrátit, když tyto byly žalobkyni, již v plné výši vyplaceny na bankovní účet. V takovém případě lze sice rozhodnout o odnětí dotace, avšak po žalobkyni nelze podle § 15 odst. 3 rozpočtových pravidel žádat vrácení vyplacené dotace. Městský soud je přesvědčen, že dobrá víra žalobkyně v zákonné poskytnutí dotace, jakož i ochrana jejího vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod rozhodnutím o odnětí dotace nebyla dotčena. Rozhodnutí o odnětí dotace nijak nemění právní postavení žalobkyně a jako takové nezasahuje do jejího ústavně zaručeného práva na ochranu majetku. Výzvou ze dne 1. 7. 2022, č. j. , Anonymizováno, , se žalovaná vůči žalobkyni domáhala vrácení dotace poskytnuté na výsadbu ovocných sadů a vybudování kapkové závlahy v rámci dotačního programu „1.l. Podpora vybudování kapkové závlahy“ a dotačního programu:

1. R. Podpora restrukturalizace ovocných sadů“ s odůvodněním odkazujícím na rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru rostlinných komodit ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , spisová značka, , č. j. , Anonymizováno, , kterým byla dotace odňata, potvrzeným rozhodnutím ministra zemědělství , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 11. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, , o rozkladu a následně akceptovaným rozsudkem Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, čj. , spisová značka, . Žalovaná výše popsanou výzvou žádala o vrácení poskytnuté dotace ve výši 1 385 800 Kč do 10ti pracovních dnů od doručení výzvy s tím, že pokud Evropská komise prohlásí poskytnuté podpory za neslučitelné, budou žalobci pozastaveny výplaty národních podpor do doby, než bude tato dotace žalobci vrácena, přičemž se tento předpoklad vztahuje nejen na samotného žalobce jako příjemce, ale také na celou skupinu podniků, se kterými je příjemce dotace propojen. Pod nátlakem žalobkyně v zájmu předejití nepříznivým důsledkům ve výzvě popisovaným, poskytnutou dotaci vrátila. Dne 20. 10. 2022 učinila žalobkyně výzvu k úhradě neoprávněně vymáhané dotace poskytnuté na výsadbu ovocných sadů a vybudování kapkové závlahy v rámci dotačního programu „1.l. Podpora vybudování kapkové závlahy“ a dotačního programu:

1. R. Podpora restrukturalizace ovocných sadů“, ve které žalobkyně zejména poukazovala na právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , podle kterého po žalobci nelze podle § 15 odst. 3 rozpočtových pravidel ve znění platném v době rozhodování žádat vrácení vyplacené dotace. Na tuto výzvu ze dne 20. 10. 2022 reagovala žalovaná odpovědí ze dne 21. 11. 2022 s tím, že není z její strany rozporována skutečnost, že rozhodnutí o odnětí dotace ze dne ze dne 16. 1. 2019 nezaložilo povinnost vyplacenou dotaci vrátit a ze strany žalované nelze s odkazem na § 15 odst. 3 zák. č. 218/2000 Sb., ve znění platném v době rozhodování, autoritativně uložit vrácení dotace. Podle žalované však nedošlo k porušení uvedeného zákonného ustanovení, pokud na základě výzvy provedla žalobkyně úhradu dobrovolně. Žalobkyně svým podáním ze dne 20. 2. 2023 žádala žalovanou o přehodnocení jejího stanoviska s tím, že její názor není akceptovatelný, neboť § 15 odst. 3 zák. č. 218/2000 Sb., ve znění platném v době rozhodování, zakazovalo uložit vrácení dotace již odeslané příjemci z účtu státního rozpočtu, bylo-li rozhodnuto o jejím odnětí z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) cit. zák. Žalovaná postupovala v evidentním rozporu s uvedenou zákonnou úpravou, pokud výzvou ze dne 1. 7. 2022, č. j. , Anonymizováno, , žádala o vrácení poskytnuté dotace ve výši 1 385 800 Kč pod hrozbou pozastavení výplaty národních podpor do doby, než bude předmětná dotace vrácena žalované s tím, že tento předpoklad se vztahuje nejen na samotného příjemce, ale také na celou skupinu podniků, se kterými je příjemce dotace propojen. Vytvoření takto zásadního nátlaku nepochybně odporovalo obecně závazným předpisům, konkrétně § 15 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. c) zák. č. 218/2000 Sb., ve znění platném v době rozhodování. Pokud pod tímto nátlakem dotaci žalobkyně vrátila, nejednalo se v žádném případě o dobrovolnou úhradu, jak žalovaná ve své odpovědi ze dne 21. 11. 2022 mylně uvádí. Žalovaná žalobkyni neoprávněně vymáhanou dotaci ve výši 1 385 800 Kč neuhradila.

2. Žalovaná podala k věci vyjádření dne 18. 4. 2023, ve kterém navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že žaloba je nepřípustná, neboť žalobkyně se domáhá znovu poskytnutí dotace, jež jí byla v minulosti neoprávněně poskytnuta. Skutečnost, že žalobkyně na dotaci nemá právní nárok, potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , kasační stížnost v této věci podána nebyla. Uvedeným rozsudkem je zdejší soud vázán se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 2765/20. Žalovanou nelze zavázat k jednání, které by bylo v rozporu s právem. Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu správního bylo řečeno, že vydáním rozhodnutí o odnětí dotace, které ze zákona není vykonatelné, nedošlo k zásahu do práv žalobkyně. Ve druhé části žaloby je popsána výzva žalované k vrácení dotace ze dne 1. 7. 2022 adresovaná mimo jiné žalobkyni, že neoprávněně získanou dotaci vrátila pod nátlakem, který měl spočívat v uvedení skutečností přímo vyplývajících z komunitárního práva, avšak žalobkyně opomněla toto své tvrzení doložit, ač je k tomu v žalobě povinna. V části třetí je pak popsána snaha žalobkyně o zvrácení svého předchozího kroku, dobrovolného navrácení neoprávněné získané dotace, a to konkrétně výzvami adresovanými žalované ze dne 20. 10. 2022 a ze dne 20. 2. 2023. Podstatná část žaloby tak má pouze deskriptivní charakter, přesto si žalovaná dovoluje konstatovat, že některá shrnutí žalobkyně jsou nepřesná až zavádějící. Předně nelze jakkoliv hovořit o nátlaku, pokud byla žalobkyně upozorněna na důsledky své nečinnosti přímo stanovené závaznými normami komunitárního práva, které by v dané věci nastaly bez ohledu na to, zda na ně žalovaná žalobkyni upozornila nebo nikoliv. Ostatně toto upozornění je již obsaženo v bodě 9. dopisu Evropské komise, kterým bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení. Uvedené důsledky, jež mohou ze zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyplynout, nemusí být žalobkyni bez dalšího zřejmé. Z čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (EU) 2015/1589 vyplývá, že jedním z možných závěrů, jímž může Evropská komise uzavřít vedené formální vyšetřovací řízení, je vydání rozhodnutí o neslučitelnosti dané podpory s vnitřním trhem (přijetí tzv. záporného rozhodnutí). Z čl. 16 téhož nařízení plyne povinnost členského státu zajistit navrácení neslučitelné podpory. Ačkoliv SFEU neobsahuje výslovné ustanovení o navracení protiprávních podpor, Soudní dvůr EU rozhodl, že navrácení podpory je nezbytným důsledkem obecného zákazu státních podpor stanoveného v čl. 107 odst. 1 SFEU a chrání účinnost povinnosti zdržet se jednání zakotvené v čl. 108 odst. 3 SFEU. V bodech 159 a 160 Sdělení Komise o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (2019/C 247/01) je v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci Deggendorf (C-355/95 P) osvětlen zákaz, kdy nelze poskytovat veřejné podpory takovým příjemcům, vůči nimž je vystaven inkasní příkaz v návaznosti na rozhodnutí Komise o protiprávní podpoře a její neslučitelnosti s vnitřním trhem, který dosud nebyl splacen. Jak plyne z bodu 160 a tamní odkazované judikatury, zákaz se vztahuje nejen na samotného příjemce, ale na celou skupinu podniků, se kterými je příjemce propojen ve smyslu jedné hospodářské entity („jednoho podniku“). Pouze pro úplnost lze podotknout, že povinnosti vyplývající z výše uvedených právních norem zavazují všechny orgány veřejné moci členského státu, tedy i soudy. Onu výzvu, včetně poučení o následcích, tak byla žalovaná přímo povinna učinit. Teprve v jediném odstavci části IV. pak žalobkyně stručně konstatuje, že žalovaná svou výzvou obcházela § 15 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech, který v rozhodné době neumožňoval autoritativní vymáhání dotace. Tato úvaha žalobkyně však není správná, uvedené ustanovení neznamená, že nemá neoprávněný příjemce povinnost dotaci vrátit, pokud se jedná o dotaci neslučitelnou s právem Evropské unie, pouze znamená, že rozhodnutí o odnětí dotace není exekučním titulem. Nicméně v rovině soukromého práva je nepochybné, že rozhodnutím o odnětí dotace odpadl právní titul a částka neoprávněně získané dotace se tak stala bezdůvodným obohacením žalobkyně. Pokud žalovaná k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vyzvala a žalobkyně toto bezdůvodné obohacení dobrovolně vydala, jednaly obě strany v souladu s právem, nikoliv proti němu. Žalobkyně dále uvádí, že právní názor, který zde žalobkyně předestírá, zazněl již v dřívější komunikaci žalované s Evropskou komisí. Komise k němu poznamenala, že podle ustálené judikatury Soudního dvora EU jsou „české orgány povinny přijmout veškerá vhodná opatření k řešení možného porušení zákazu provádění, včetně navrácení podpory, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, pokud by bránily plnému provedení práva EU, a zejména zákazu provádění.“3. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný skutkový stav z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru rostlinných komodit ze dne 16. 1. 2019, č. j. , Anonymizováno, , ve kterém dotaci poskytnutou žalované se odnímá. V předmětném rozhodnutí je uvedeno, že dodatečnou administrativní kontrolou provedenou v souvislostí s procesem notifikace dotačních programů 1. R. „Podpora restrukturalizace ovocných sadů“ a 1.I. „Podpora vybudování kapkové závlahy“ u Evropské komise, bylo zjištěno, že podpora poskytnutá žalobkyni byla v roce 2016 vyplacena v rozporu s právem Evropské unie. Konkrétně se zde jednalo o podporu ve výši 1 066 000 Kč poskytnutou v rámci Rozhodnutí o poskytnutí dotace reg. č. 575/201617220Do ze dne 2. 12. 2016 a o podporu ve výši 319 800 Kč poskytnutou v rámci Rozhodnutí o poskytnutí dotace reg. č. , Anonymizováno, ze dne 1. 12. 2016, a to z toho důvodu, že dotace je možné poskytovat jen mikro, malým či středním podnikům, přičemž žalovaná byla podnikem velkým.

4. Jak soud zjistil z rozhodnutí , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ministra zemědělství ze dne 11. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, , rozklad žalobkyně podaný proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství výše, byl zamítnut a rozhodnutí potvrzeno.

5. Jak soud zjistil z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 11. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, a předmětné rozhodnutí ministra zemědělství potvrdil. V čl. 41 předmětného rozhodnutí je uvedeno: „V takovém případě lze sice rozhodnout o odnětí dotace, avšak po žalobkyni nelze dle ustanovení § 15 odst. 3 rozpočtových pravidel žádat vrácení vyplacené dotace.“ V čl. 43 je poté uvedeno: „Městský soud pro úplnost dodává, že žalovaná nepochybila, když napadené rozhodnutí vydala. Žalovaná shledala rozpor rozhodnutí o poskytnutí dotace s právem EU, čímž byla naplněna hypotéza (předpoklad) ustanovení § 15 odst. 1 písm. c) rozpočtových pravidel. V důsledku naplnění hypotézy byla žalovaná oprávněna rozhodnout o odnětí. Slovo „může“ dle ustanovení § 15 odst. 1 rozpočtových pravidel zakládá kompetenci správního orgánu zahájit řízení o odnětí. Nejedná se o zakotvení volného uvážení. Žalovaná byla povinna řízení o odnětí dotace zahájit viz. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 12. 1999, č. j. , spisová značka, . Ustanovení § 15 odst. 3 rozpočtových pravidel navíc předpokládá situaci, kdy správní orgán rozhodne o odnětí dotace kvůli rozporu jejího poskytnutí s právem EU, avšak nebude moci uložit vrácení dotace, která již byla vyplacena na účet příjemce.“6. Jak soud zjistil z výzvy k vrácení poskytnuté dotace ze dne 1. 7. 2022, žalovaná požadovala po žalobkyni vrácení poskytnuté dotace ve výši 1 385 800 Kč z důvodu, že v rámci vedeného správního řízení bylo pravomocně rozhodnuto o odnětí poskytnutých dotací.

7. Jak soud zjistil z Výzvy k úhradě neoprávněně vymáhané dotace ze dne 20. 10. 2022, žalobkyně požadovala po žalované vrátit žalobkyni navrácenou dotaci ve výši 1 385 800 Kč.

8. Jak soud zjistil z Podnětu k přehodnocení stanoviska spolu s doručenkou z datové zprávy ID , Anonymizováno, , opakovaná výzva k úhradě neoprávněně vymáhané dotace, že se žalobkyně opakovaně snažila o úhradu neoprávněně vymáhané dotace, která byla žalované dle doručenky odeslána.

9. Jak soud zjistil ze Stanoviska k výzvě k úhradě vymáhané dotace ze dne 22. 3. 2023, žalovaná v ní uvedla, že ze strany žalobkyně se jednalo o dobrovolné vrácení dotace. Uvedla, že žalovaná pouze upozornila žalobkyni na teoretickou možnost pozastavení výplaty národních podpor, čímž dodala žalobkyni všechny relevantní informace. Nejednalo se však o nátlak, ani nebylo ze strany žalované autoritativně uloženo vrácení dotace.

10. Jak soud zjistil z dopisu Evropské komise, Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, a to v oblasti Státní podpora: Obecný přezkum a vymáhání práva, H.6 Zemědělství a rybolov ze dne 1. 7. 2022 ve věci Státní podpora/Česko/SA.50787 (2019/NN) (ex-2018/N) „Podpora restrukturalizace ovocných sadů“ a SA.50837(2019/NN) (ex-2018/N) „Podpora vybudování kapkové závlahy v ovocných sadech, chmelnicích, vinicích a ve školkách, že útvary Komise analyzovaly ustanovení § 15 odst. 3 zák. č. 218/2000 Sb. a odkázaly na čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, který stanoví předchozí kontrolu před poskytnutím nebo úpravou podpory. Uvedená oznamovací povinnost je jedním ze základních znaků kontroly státních podpor a členské státy jsou povinny jednak oznámit Komisi každé opatření, jehož cílem je poskytnout novou podporu nebo upravit podporu, jednak takové opatření neprovést, dokud Komise o daném opatření nepřijme konečné rozhodnutí. Podpora, která je předmětem vnitrostátních řízení o navrácení, byla poskytnuta v rozporu s oznamovací povinností, a musí být považována za protiprávní. Útvary Komise připomínají, že české orgány ve svých připomínkách k uvedenému rozhodnutí tento závěr nezpochybnily. Navíc podle bodu 51 Oznámení Komise o prosazování pravidel státní podpory vnitrostátními soudu a v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU musí vnitrostátní soudy zohlednit právní situaci vyplývající probíhajících řízení před Komisí, i když je jen prozatímní, tj. ačkoliv probíhá vyšetřovací řízení, vnitrostátní soudy musí vyvodit právní důsledky ze samotného rozhodnutí o zahájení řízení a nařídit vhodná opatření k nápravě možného porušení zákazu provádění. Vnitrostátní soudy mohou rozhodnout o pozastavení provádění zkoumaného opatření a nařídit navrácení již vyplacených částek. Mohou rozhodnout o nařízení jiného předběžného opatření za účelem jak ochrany zájmů dotčených stran, tak zachování užitečného účinku rozhodnutí Komise o zahájení řízení. Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že jak správní orgány, tak vnitrostátní soudy, jež mají v rámci svých příslušných pravomocí aplikovat ustanovení unijního práva, mají povinnost zajistit plný účinek těchto ustanovení, jež mají přímý a závazný účinek na orgány členských států. České orgány jsou povinny přijmout veškerá vhodná opatření k řešení možného porušení zákazu provádění, včetně navrácení podpory, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, pokud by bránily plnému provedení práva EU, a zejména zákazu provádění. Nutno dodržovat zásadu práva Unie, podle níž má právo Unie přednost v případě rozporu mezi určitým aspektem práva Unie a vnitrostátního práva. Podle uvedené zásady jsou vnitrostátní soudy povinny zajistit plný účinek ustanovení práva Unie, a to i tím, že v případě potřeby (z vlastního podnětu) odmítnou použít jakékoli protichůdné ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jednak podle § 15 odst. 1 zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění do 27. 11. 2020, řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci může být zahájeno, došlo-li po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci a) k vázání prostředků státního rozpočtu, b) ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta, byly neúplné nebo nepravdivé, c) ke zjištění, že rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci bylo vydáno v rozporu se zákonem nebo právem Evropské unie, nebo d) ke zjištění, že nemůže být splněn řádně nebo včas účel, na který byla dotace poskytnuta, pokud již nedošlo k porušení rozpočtové kázně, e) k vydání rozhodnutí Evropské komise o navrácení16a) nebo o prozatímním navrácení16b) veřejné podpory, f) ke zjištění, že byl umožněn výkon nelegální práce34); odejmout je možné prostředky poskytnuté v období až 12 měsíců před zjištěním. Podle odst. 2 cit. ust., na řízení podle odstavce 1 se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Podle odst. 3 cit. ust., bylo-li rozhodnuto o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) a c), není možné uložit vrácení dotace nebo její části nebo předčasné vrácení návratné finanční výpomoci nebo její části, která již byla příjemci z účtu státního rozpočtu odeslána.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2997 odst. 1 o. z., dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

14. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 S., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 cit. ust., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Soud o věci samé rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vycházel přitom z ustanovení § 15 odst. 3 cit. zák., že řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci se uplatní tehdy, když nastane nebo vyjde najevo po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci skutečnost, která poskytovatele dotace nebo návratné finanční výpomoci opravňuje dotaci nebo návratnou finanční výpomoc nebo její část odejmout. V tomto řízení se postupuje podle správního řádu. Bylo-li rozhodnuto o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci z důvodu vázání prostředků státního rozpočtu nebo z důvodu vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem, není možné uložit vrácení již poskytnuté dotace nebo její části nebo předčasné vrácení návratné finanční výpomoci nebo její části.

18. Soud má za to, že ačkoliv citované ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech v rozhodné době neumožňovalo autoritativní vymáhání dotace, neznamenalo, že nemá neoprávněný příjemce dotace povinnost dotaci vrátit, pokud se jedná o dotaci neslučitelnou s právem Evropské unie (dále jen „EU“), pouze znamená, že rozhodnutí o odnětí dotace není exekučním titulem, avšak v rovině soukromého práva je zcela nepochybné, že rozhodnutím o odnětí dotace odpadl právní titul a částka neoprávněně získané dotace se stala bezdůvodným obohacením žalobkyně. Pokud žalovaná vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni a žalobkyně toto bezdůvodné obohacení dobrovolně vydala, jednaly obě strany v souladu s právem. Navíc podle ustálené judikatury Soudního dvora EU jsou české orgány povinny přijmout veškerá vhodná opatření k řešení možného porušení zákazu provádění, včetně navrácení podpory, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, pokud by bránily plnému provedení práva EU, a zejména zákazu provádění.

19. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když má za to, že v konkrétním případě je Česká republika vázána právem Evropské unie, jako její člen, je povinna dodržovat a vymáhat práva a povinnosti vyplývající z unijních předpisů na svém území, přičemž jsou české orgány povinny přijmout veškerá vhodná opatření k řešení možného porušení zákazu provádění, včetně navrácení podpory, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, pokud by bránily plnému provedení práva EU, a zejména zákazu provádění, když v má přednost právo EU v případě rozporu mezi určitým aspektem práva EU a vnitrostátního práva, jak je to v daném případě. Podle uvedené zásady jsou vnitrostátní soudy povinny zajistit plný účinek ustanovení práva Unie, a to i tím, že v případě potřeby (z vlastního podnětu) odmítnou použít jakékoliv protichůdné ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

20. Soud se již dále nezabýval nárokem z titulu náhrady škody podle § 13 OdpŠk, neboť se zřetelem k právu EU, jehož jsme členem a jsme povinni dodržovat unijní předpisy, žalovaná postupovala zcela v souladu s právem EU, když vyzvala žalobkyni k vrácení dotace, jež byla žalobkyni neoprávněně poskytnuta. Nešlo v případě postupu žalované o nesprávný úřední postup, jak na něho míří ustanovení § 13 OdpŠk, tudíž žalobkyni nemohla vniknout dobrovolným vrácením dotace v souladu s unijním právem škoda. Neexistuje zde příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem, který v daném případě není prokázán a vznikem škody, jež v daném případě žalobkyni nevznikla.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. výrokem II. tohoto rozsudku tak, že nepřiznal ve věci zcela úspěšné žalované náklady řízení, neboť má za to, že jsou tu důvody zvláštního zřetele hodné spočívající ve skutečnosti, že žalobkyně dobrovolně vrátila dotaci, která jí byla vyplacena žalovanou, ačkoliv žalobkyně nesplňovala podmínky pro poskytnutí dotace. Žalovaná navíc se zřetelem ke specifičnosti předmětu tohoto řízení náhradu nákladů nežádala.

22. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.