27 C 84/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobkyně: pojišťovna , IČO , sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo , zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 294 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 294 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 317 Kč od [datum] do [datum] a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 36 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení]. 1 Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 1 294 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy s odůvodněním, že strany sporu mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu označeným [číslo] Smlouva se kromě obecné úpravy řídila úpravou podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a Všeobecnými pojistnými podmínkami a smluvními podmínkami dalšími. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den [datum]. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka] (může být v průběhu pojistného vztahu s ohledem na registraci vozidla u místně příslušného dopravního inspektorátu měněna). Předmětem smlouvy bylo„ Komplexní pojištění vozidla [příjmení] [jméno]“. Jedno vyhotovení pojistné smlouvy si převzal pojistník, tj. žalovaná, jedno vyhotovení obdržela žalobkyně. První pojistné bylo sjednáno ve výši 27 190 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se mohla měnit, a to zejména s ohledem na zákonné ustanovení § 3b zák. č. 168/1999 Sb., a dále se zřetelem na stav trhu. O případné úpravě výše pojistného byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Pojištění zaniklo ke dni [datum] podle § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., v platném znění. Důvodem je zánik po marném uplynutí 30-ti denní lh.. Žalovaná byla v souladu se zákonem upomínána. Žalovaná dlužné pojistné neuhradila a ani nepožádala o prodloužení lhůty k dobrovolné úhradě. Následně jí bylo zasláno i oznámení o zániku pojištění. Při zániku pojištění má žalobce právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od [datum] do [datum], když podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., v platném znění náleží pojistiteli, tj. žalobkyni, pojistné až do konce kalendářního měsíce, tj. do [datum], žalobkyně požadovala poměrnou část pojistného pouze za skutečnou dobu trvání pojištění, tj. do jeho zániku [datum] včetně. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené požadovala po žalované úhradu dluhu ve výši 1 294 Kč, jenž zůstává do dnešního dne dlužným včetně úroku z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizoval, když žalobkyně úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. Jedná se o postup pro žalovanou výhodnější, než pokud by žalobce uplatnil úrok od dne následujícího po dni splatnosti platby běžného pojistného pro příslušné pojistné období do dne zaplacení dlužné částky. Žalobkyně uplatňuje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky za období od [datum] do [datum], tj. celkem částku 353 Kč. Žalovaná v období od zániku pojištění do doby podání žaloby částečně na svůj dluh hradila, což bylo zohledněno nejenom ve výši žalované jistiny, nýbrž i při výpočtu úroku z prodlení. Součástí žalované částky je vedle dlužného pojistného rovněž nárok žalobkyně na úhradu sjednaných poplatků. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu poplatku ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění podle § 20 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, resp. § 2804 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Současně žalobkyně po žalované požaduje úhradu poplatku ve výši 300 Kč, a to za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění. Poplatky jsou účtovány v souladu se sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění a na sjednanou povinnost k jejich úhradě byla žalovaná upozorněna rovněž dopisem, kterým byla žalobkyní informován o zániku pojištění. Podrobná specifikace složení žalované částky je patrná v přiložené bilanci, kde je zjevné, že součástí žalovaného nároku jsou kromě dlužného pojistného rovněž shora specifikované poplatky za upomínání a vymáhání dlužného pojistného, které si účastníci sjednali. Oprávněnost nároku na sjednané poplatky přitom žalobkyně dovozovala ze smluvního ujednání účastníků, že pokud nebylo pojistné zaplaceno řádně a včas, je žalobkyně oprávněna požadovat vedle dlužného pojistného rovněž úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. Právní zástupce žalobkyně ve snaze předejít soudnímu řízení vyhotovila a dne [datum] doporučenou poštou odeslal na poslední známou adresu žalované předžalobní výzvu podle § 142a o.s.ř., když stanovila s ohledem na zákonem stanovenou minimální dobu pro plnění lhůtu do 15 dnů od doručení výzvy. [příjmení] úhrady dluhu, a to dokonce tehdy bez požadavku zákonného úroku z prodlení, se však žalobkyně ani jeho právní zástupkyně nedočkala. Žalobkyně požadovala i úhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění své povinnosti upomínkou přímo i nadepsanou jakožto předžalobní, obsahující odkaz na cit. ust. § 142a o.s.ř., když žalované určila ještě dodatečnou lhůtu k dobrovolnému plnění. Upomínka byla odeslána na poslední známou adresu žalované dne [datum]. Jelikož žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila v dodatečné lhůtě, nezbylo žalobkyni než podat žalobu a domáhat se u soudu svého práva. 2 Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3 Usnesením ze dne 22. 4. 2022 č. j. 27 C 84/2022-18 soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4 Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5 Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem [datum], jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 6 Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2758an zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), která upravují pojištění a podle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 7 S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku. 8 Pokud šlo o příslušenství vycházel soud z ustanovení § 1970 o. z. a nař. vl. 351/2013 Sb., v platném znění. 9 Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 10 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 294 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., tj. celkem 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. a. t., a ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč.