28 C 117/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce. Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 175 979 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované, tituly před jménem jméno FO tituly za jménem, advokáta.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z. 1964“), které žalované zaplatil z titulu neplatné smlouvy o investičním životním pojištění (dále jen „smlouva“, kterou s žalovanou uzavřel dne datum, datum zániku pojištění uvedl jako datum. Tato smlouva o investičním životním pojištění je neplatná z několika důvodů, především kvůli zneužívajícím ujednání, formulářovému typu smlouvy a neurčitým ujednáním obsaženým ve smlouvě. Zneužívající a nepřiměřená ujednání: Konkrétně žalobce uvedl, že neměl možnost obsah smlouvy ovlivnit, přičemž smlouva obsahovala zneužívající ujednání ohledně snižování kapitálové hodnoty pojištění týkající se: 1) rizikového pojistného; 2) počátečních a správních poplatků; 3) inkasních poplatků. Příslušná smluvní ujednání jsou v rozporu s § 56 o.z. 1964, neboť z nich není patrné, jak je tvořena, resp. snižována kapitálová hodnota pojištění. Technické zásady, na která se tato ustanovení odvolávají, nebyly žalobci nikdy poskytnuty. Požadavek na přiměřenost a transparentnost smluvních ujednání vyplývají i z evropských předpisů, mj. směrnice 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Neurčitost ujednání: Namítaná ustanovení smlouvy neobsahují vyčíslení kapitálové hodnoty pojištění, nelze zjistit, jak bude tato hodnota ponižována. Dle žalobce jsou tato ustanovení v rozporu s § 37 odst. 1 o.z. 1964. Určitost je dle § 2 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě její podstatnou náležitostí. Neoddělitelnost: Příslušná ustanovení jsou neoddělitelná a mají dopad na formování celé kapitálové hodnoty pojištění, i na výši plnění ze smlouvy, proto způsobují absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Žalobce se odvolává na judikaturu zdejšího soudu a Městského soudu v Praze. Podstata aplikace unijního práva je v tomto kontextu v tom, že pakliže lze posoudit smluvní ujednání jako zneužívající ve smyslu evropského práva, i přestože podle vnitrostátního práva se jedná o nárok promlčený, je nutné aplikovat přednostně evropské právo. Bezdůvodné obohacení: Nárok žalobce vyplývá z § 457 o.z. 1964, neboť po ukončení smlouvy obdržel odkupné ve výši částka při celkovém zaplacení pojistného částka. Předžalobní výzva byla doručena dne datum, prodlení žalované počalo běžet datum.

2. Replikou ze dne datum se žalobce obsáhle vyjádřil ve věci. K námitce promlčení uvedl následující. K subjektivní lhůtě uvedl, že o neplatnosti se dozvěděl až datum, kdy se obrátil na svého právního zástupce. K objektivní promlčecí lhůtě uvedl, že je nutné aplikovat evropské předpisy neboť se jedná o dlouhodobou smlouvu u které to možné je. K tomu zdůraznil, že spotřebitele nelze zbavovat práva hájit se před soudem. Principem je zásada efektivity a skutečnost, že spotřebitel není sám sto posoudit zneužívající povahu smluvního ujednání. Tuto tezi podporuje rovněž bohatá judikatura SDEU. Žalobce dále namítal rozpor promlčení s dobrými mravy. Zdůraznil, že smlouva je neplatná z důvodů pouze na straně žalované. Jednalo se o zvýhodnění žalované oproti spotřebiteli. Žalované nesvědčí dobrá víra a připuštění námitky promlčení by znamenalo porušení principu spravedlnosti. Ani započtení uváděné žalovanou není dle žalobce možné. I kdyby tomu tak bylo, nejedná se o pohledávku splatnou s ohledem na skutečnost, že pohledávku žalovaná sama popírá. Nicméně pakliže soud dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy, musí provést vypořádání vzájemných pohledávek dle § 457 o.z. 1964. K judikatuře citovaná žalovanou žalobce uvedl, že je rozporuplná a nepřiléhavá. Namítaná ustanovení smlouvy sice netvoří její hlavní předmět (nedefinují pojistné plnění) jedná se však o mechanismus nakládání s již existující majetkovou hodnotou. Klíčová je absence popisu či obsahu technických zásad. Ty jsou klíčové pro posouzení nakládání s kapitálovou složkou a jejich absence nesplňuje požadavky předpisů EU na smlouvu se spotřebitelem. Žalobce dále zdůraznil, že neurčitost nevylučuje zneužívající povahu příslušných ustanovení smlouvy. Pokud je smluvní ujednání neurčité, je zároveň nesrozumitelné. Nepřiměřenost a neurčitost smlouvy dle názoru žalobce způsobuje absolutní neplatnost, nikoli relativní, přičemž se jedná o neplatnost celé smlouvy. Co se týká vztahu vnitrostátní a unijní úpravy žalobce zdůraznil, že se nedomáhá přímé aplikace směrnice, v souladu s ní je však nutné vykládat § 55 a 56 o.z. 1964. Právo na ochranu spotřebitele je základním právem EU, které je vždy potřeba zohlednit.

3. Žalobce v rámci doplnění ze dne datum rozdělil platby, které uhradil sám (částka částka) a prostřednictvím zaměstnavatele (částka částka). Dále odkázal na přehled plateb. Tato skutečnost však dle jeho názoru nemá vliv na vznik bezdůvodného obohacení. Zopakoval, že o možnosti, že je smlouva neplatná, se dozvěděl až dne datum, na základě informací od svého právního zástupce. Dále uvedl, že se z poskytnutých výpisů nic nedozvěděl, jako právní laik. Neměl povědomí o bezdůvodnosti obohacení.

4. Žalovaná se k věci vyjádřila dne datum, s žalobou nesouhlasila. V první řadě vznesla námitku promlčení. Žalovaná namítla, že i kdyby nárok žalobce vznikl, byl již promlčen. Promlčecí lhůta běžela již od uzavření smlouvy. Od tohoto okamžiku měl žalobce veškeré podklady, ze kterých mohl vycházet a dovolat se údajné neplatnosti. Dle § 107 o.z. 1964 je subjektivní promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní tříletá. Klíčovou otázkou je, kdy se žalobce dozvěděl o bezdůvodném obohacení, a kdo jej získal. Pokud je neplatnost dovozována z textu smlouvy, dle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 nebo 23 Cdo 727/2021) musely být rozhodné skutkové okolnosti známy žalobci již z textu smlouvy. O tom, kolik je mu strháváno, byl žalobce nadto informován v podobě výročních dopisů. Od roku 2016 dostával žalobce podrobné informace o pojistné smlouvě. Jedná se o nejpozdější datum, od kdy mohla začít běžet promlčecí doba (sp. zn. 29 Co 127/2021 MS Praha). Poslední platba byla provedena dne datum, promlčena jsou veškerá plnění uhrazená před datum. V rámci argumentace žalovaná uplatňuje vyplacené odkupné ve výši částka na započtení na žalovanou částku Ke zneužívajícím ujednáním žalovaná upozorňuje na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, s tím, že nelze směšovat neurčitost ujednání dle § 37 a 56 o.z. 1964. Požadavek určitosti dle § 37 je jiný než na základě směrnice implementovaný § 56 o.z. 1964. K samotné zneužívající povaze uvedla, že žalovanému byla známa kompletní smluvní dokumentace, po značnou dobu, ve které pojistná smlouva s vědomím žalobce fungovala. Žalovaná upozorňuje na náklady, které dobu trvání smlouvy bez ohledu na ostatní okolnosti s pojištěním žalobce měla. Žalovaná dále namítla, že nedošlo k újmě na straně spotřebitele, nebyla naplněna generální klauzule směrnice a nejedná se o závažné porušení spotřebitelských předpisů, které by odůvodňovalo nepřihlížení k promlčení. Rovněž se nejedná o hlavní předmět smlouvy, vedlejší ujednání je potom z působnosti směrnice vyjmuto. Žalobcem citovaná evropská judikatura nemůže být na věc aplikována. Jedná se o výjimečné případy závažných defektů smlouvy, vztahující se převážně k úvěrovému typu smluv a celospolečenských problémů z toho vyplývajících. Je třeba rozlišovat mezi úvěrem a investičním životním pojištěním. K namítané neurčitosti smlouvy ve smyslu § 37 o.z. 1964 žalovaná uvedla, že přesný způsob vyčíslení plateb spojených s investiční složkou pojištění není povinnou náležitostí pojistné smlouvy. Případně je tato část oddělitelná od zbytku smlouvy.

5. Žalovaná poskytla dne datum dupliku. Uvedla, že značná část plateb pojistného byla hrazena zaměstnavatelem, nikoli žalobcem. Žalobci proto schází aktivní legitimace. K argumentaci žalobce týkající se judikatury SDEU uvedla, že aktuální český přístup soudů je založen na závěru, že k prolamování promlčení zásadou efektivity může dojít jen v závažných případech porušení unijního práva. Dále zdůraznila, že výroční zprávy byly doručeny žalobci. Dne datum se žalobce nadto obrátil na žalovanou se žádostí o zaslání pojistky, byl mu zaslán rovněž poslední výroční dopis z datum, což žalobce potvrdil. Následně k datum ukončil žalobce pojistnou smlouvu. Jedná se o nejpozdější datum, od kdy mohla začít běžet promlčecí doba (Městský soud v Praze sp. zn. 29 Co 127/2021, sp. zn. 39 Co 78/2025 – 95) Co se týká argumentace žalobce judikaturou Ústavního soudu, žalovaná konstatuje, že se jedná o nesprávnou interpretaci. Rozhodný je pro počátek promlčecí lhůty moment, kdy žalovaný mohl tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. K objektivní promlčecí uvádí, že se nejedná o natolik závažný případ, který by vyžadoval prolamování vnitrostátního práva pomocí zásady efektivity. I SDEU uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu (ÚS IV. ÚS 2429/23). K nemravnosti námitky promlčení žalovaná uvedla, že je nedůvodnou, jednoduše řečeno pro nedostatečnou intenzitu zájmu žalobce. Žalovaná rovněž uplatnění nároku žalobce nijak nebránila.

6. Žalovaná dne datum doplnila svou argumentaci. Doplnila, že dokumenty obsahující podstatné informace o pojištění byly žalobci nejprve zasílány poštou, posléze prostřednictvím zvoleného e-mailu. U tohoto e-mailu probíhala standardní komunikace mezi stranami. V lednu 2022 se žalobce na žalovanou obrátil se žádostí o mimořádný výroční dopis. Dne datum byl zaslán další modelový příklad. Přijetí posledního výpisu dne datum prostřednictvím online linky žalobce nadto potvrdil.

7. Soud k důkazu provedl dále uvedené důkazní prostředky, ze kterých zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o životním pojištění číslo hodnota-Anonymizováno ze dne datum o životním pojištění Profi Život a jejího písemného potvrzení (pojistky) soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli s účinností od datum tuto smlouvu. Na základě smlouvy bylo sjednáno životní pojištění na žalobce jakožto pojistníka a 1. pojištěného. Součástí pojistného produktu bylo množství pojistných krytí pro různé životní situace. Pojištění bylo sjednáno na dobu 13 let, tj. od datum do datum. Součástí pojistné smlouvy bylo ujednání o investičním umístění placeného pojistného v rámci sjednaného pojištění. Příspěvek zaměstnavatele na celkové pojistné byl ve výši částka, pojistné hrazené žalobcem činilo částka měsíčně. Součástí smlouvy jsou rovněž přílohy (viz prohlášení pojistníka v rámci smlouvy), tj. zdravotní dotazník, všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, zvláštní pojistné podmínky (např. pro obnosové pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti a další) a tabulky pro asistenční služby. Součástí smlouvy jsou rovněž doplňkové pojistné podmínky verze Anonymizováno z jejichž bodu 1, odst. 1.6 soud zjistil, že pojistitel (žalovaná) byla oprávněna od počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Toto rizikové pojistné dle odst. 1.7. stanoví pojistitel podle „pojistně-technických zásad“ pojistitele, s demonstrativním výčtem skutečností, ke kterým pojistitel přihlíží. Dle bodu 3, odst. 3.1. je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené rovněž podle „pojistně-technických zásad“ pojistitele. Dle odst. 3.2. je pojistitel rovněž oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.

8. Z potvrzení o zániku pojištění číslo hodnota ze dne datum je patrné, že pojištění bylo k tomuto dni ukončeno a částka odkupného k datu zániku pojištění činila částka. Z tabulky k pojistné smlouvě Anonymizováno ohledně předpisu a zaplacených částek pojistného soud zjistil, že na pojištění od datum do datum byla uhrazena částka částka. Z tabulek je patrné, že se na placení pojistného podílel zaměstnavatel. Do datum byla hrazena částka částka a částka měsíčně, od datum do datum byla hrazena částka částka a částka měsíčně a od datum byla hrazena pouze částka částka měsíčně. Poslední platba částka byla provedena dne datum. Z výpisu z běžného účtu žalobce soud zjistil, že dne datum bylo žalobci vyplaceno žalovanou odkupné. Z výzvy adresované žalované ze dne datum soud vzal za prokázané, že žalobce žalovanou předžalobně vyzval k zaplacení nyní žalované částky. Z odpovědi na tuto předžalobní výzvu ze dne datum je patrné, že žalovaná reagovala a nároky žalobce odmítla.

9. Z dodatku k pojistné smlouvě č. hodnota je patrná drobná změna některých podmínek pojištění (alokace, obmyšlení). Z návrhu na změnu pojistné smlouvy č. hodnota je patrné, že žalovaná navrhla změnu pojistné smlouvy od datum, spočívající v prodloužení pojistné doby (datum), snížení pojistných částek a snížení pojistného na částka měsíčně. Žalobce tuto změnu podepsal dne datum. Součástí návrhu na změnu byl průvodní dopis ze dne datum, ze kterého plyne že návrh na změnu pojištění byl vypracován na základě požadavku žalobce. Součástí příloh průvodního dopisu byl rovněž modelový příklad dalšího vývoje pojištění na základě uvedené změny. Z tohoto příkladu (k návrhu č. hodnota) je patrná celková výše dosud zaplaceného pojistného, vysvětlení použitých pojmů, aktuální stav kapitálové hodnoty a odkupného, včetně rozpisu splátek jednotlivých nákladů na pojištění.

10. Z výpovědi pojistné smlouvy číslo hodnota ze dne datum soud vzal za prokázané, že žalobce vypověděl tuto pojistnou smlouvu a požádal o zaslání odkupného. Z informace o zániku pojištění ze dne datum je patrné, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce o ukončení smlouvy a oznámila výplatu odkupného. Z e-mailu žalobce ze dne datum s advokátní kanceláří soud vzal za své, že tato žalobci sdělila informace o tom, že pojistná smlouva č. hodnota je absolutně neplatná a vzniklo bezdůvodné obohacení. Analýza byla žalobci vypracována na základě jeho žádosti a pokynu.

11. Z výročních dopisů ze dne datum, datum, datum, datum a datum soud zjistil, že žalovaná informovala těmito dopisy žalobce o stavu pojistné smlouvy, zaplaceného běžného pojistného a kapitálové hodnotě investiční složky pojištění. Z dopisu informace k pojistné smlouvě ze dne datum včetně přílohy – ročního přehledu pojištění, soud zjistil následující. V rámci dopisu žalovaná popsala, co je obsahem přílohy, dosavadní vývoj pojištění a dále modelový budoucí vývoj do konce pojištění. Ze samotné přílohy jsou patrné sjednaná pojistná plnění včetně částky potenciálně vyplaceného pojistného, dále investiční složka a její alokační poměr stejně jako její tehdejší aktuální hodnota (částka). Na straně 2 je uvedeno, kolik bylo od počátku pojištění uhrazeno na rizikovém pojistném (částka), na nákladech (částka), a na pojistném za ostatní pojištění. Na straně 2 je dále uveden v tabulce modelový vývoj včetně konkrétního rozpisu nákladů a plateb rizikového pojistného od 7. do 13. roku pojištění. Příloha v závěru obsahuje vysvětlení způsobu alokace placeného pojistného a jeho uplatnění na investiční složku.

12. Z dopisu žalované, Informace k pojistné smlouvě ze dne datum včetně přílohy – ročního přehledu pojištění, soud zjistil následující. V rámci dopisu žalovaná popsala, co je obsahem přílohy, vývoj pojištění za poslední rok. Ze samotné přílohy jsou patrné sjednaná pojistná plnění včetně částky potenciálně vyplaceného pojistného, dále investiční složka a její alokační poměr stejně jako její tehdejší aktuální hodnota (částka). Na straně 2 je uvedeno, kolik bylo za tento rok uhrazeno na rizikovém pojistném (částka), na nákladech (částka), a na pojistném za ostatní pojištění. Na straně 2 a 3 je uveden v tabulce modelový vývoj včetně konkrétního rozpisu nákladů a plateb rizikového pojistného od 8. do 13. roku. Příloha v závěru obsahuje vysvětlení způsobu alokace placeného pojistného a jeho uplatnění na investiční složku. Informačně obdobné jsou informace o pojistné smlouvě č. hodnota z datum, datum a datum. Z posledního uvedeného dokumentu je patrné, že kapitálová hodnota pojištění činila částka, na rizikovém pojistném bylo v roce 2021 uhrazeno (částka), na nákladech (částka).

13. Ze zprávy z interního systému žalované je patrné, že žalovaná zpracovala žádost žalobce k zaslání mimořádného výročního dopisu jeho pojistného produktu. Žalovaná k tomuto důkazu potvrdila, že se jedná o zprávu z jejího interního systému. Z kopie komunikace z virtuálním rozhraním žalované (chatbot) z datum je patrné, že se žalobce identifikoval svými údaji a požádal o zaslání pojistky. Tímto způsobem žalobce obdržel pojistku a poslední výroční dopis.

14. K důkazu soud následně provedl e-mail z datum a z datum k žádosti žalobce o modelový příklad pojištění a výroční dopisy k pojistné smlouvě. Z informačního rozhraní žalované je patrné, že žalovanému byly odesílány informace k pojistné smlouvě č. hodnota (výroční dopisy). Z modelových příkladů pojištění k datum, datum, datum a datum, soud zjistil následující. Jedná se o komplexní zhodnocení modelového budoucího vývoje jeho pojištění. Na několika stranách žalovaná v textu i v tabulkách jednak rekapituluje historii pojistného produktu, dále uvádí modelový budoucí vývoj. Je zde obsaženo uhrazené pojistné (podle data k nimž je model vypracován). Dokumenty obsahují vysvětlující listinu s informacemi k použitým pojmům, mimo jiné k nákladům obecně, počátečním nákladům, správním nákladů a rizikovému pojistnému. Dokument obsahuje také tabulku s informacemi k datům vypracování modelu ohledně placeného umístění pojistného v rámci vnitřních fondů žalované a splátky počátečních nákladů a správních nákladů (poslední strany dokumentů). Součástí dokumentů je rovněž modelový vývoj podle uplynulých let pojištění, který zahrnuje přehled umísťování placeného pojistného do vnitřních fondů, TÚM a VÚM žalované a splátek počátečních a správních nákladů (předposlední a poslední strany).

15. Po takto provedeném dokazování soud považoval skutkový stav pro účely rozhodnutí za dostatečně zjištěný a přistoupil k posouzení žaloby.

16. Podle § 107 odst. 1 o.z. 1964 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

17. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Soud se nejprve zabýval aplikací příslušné právní úpravy. Dospěl přitom k závěru, že je namístě aplikovat na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 o.z. právní úpravu účinnou v době vzniku v nyní věci řešené pojistné smlouvy. V tomto ohledu soud podotýká, že dle § 3036 o.z. je na počítání lhůt nutné aplikovat § 107 o.z. 1964. Soud podotýká, že aplikace této právní úpravy nebyla v řízení sporná.

21. Soud se v dané věci přednostně zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení, neboť opačný postup je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Pakliže je totiž námitka shledána důvodnou, je další posuzování věci nadbytečné, neboť takové právo soud již přiznat, bez ohledu na jeho potenciální důvodnost, nemůže. Promlčení je projevem jedné z tradičních a základních zásad občanského práva vigilantibus iura (zjednodušeně), které klade na účastníky právních poměrů povinnost aby si zavčasu a sami střežili svá práva.

22. Soud po zvážení konkrétních okolností dané věci dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je z větší části důvodná. Je tomu tak proto, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 o.z. 1964 lze stanovit nejpozději k datum poté, co žalobce podal výpověď pojistné smlouvy. K části plnění uhrazeného po tomto datu (datum) počala běžet promlčecí doba až okamžikem její úhrady. To znamená, že k datu podání žaloby (datum) byly nároky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 107 odst. 1 o.z. 1964 promlčené.

23. Tento svůj závěr soud založil na konkrétních zjištěných okolnostech případu. Soud dospěl k závěru, že smlouva o uzavření pojištění skutečně neobsahovala dostatečné informace ve vztahu k investiční složce sjednaného životního pojištění, především ohledně nákladů a alokace jednotlivých plateb pojistného. Neplatnost smlouvy a z toho vyplývající bezdůvodné obohacení žalované by proto potenciálně minimálně zčásti mohlo být založeno. Uvedené podstatné informace nebyly ze strany žalované obsahem ani následných výročních dopisů (viz k důkazu provedené výroční dopisy do roku 2017). Tato situace se však zásadně proměnila od roku 2017, kdy se změnila forma a obsah výročních dopisů na ucelený a přehledný soubor podstatných údajů, které popisovaly alokaci plnění i výši jednotlivých nákladů. Je pravdou, že tato výroční zpráva informačně směřovala především do budoucího modelového výhledu pojistného produktu, nicméně dle mínění soudu již tehdy žalobce mohl získat podstatné informace k učinění závěru, že je takříkajíc „se smlouvou něco špatně“.

24. Soud poukazuje na ustálené judikatorní závěry, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemusí být prokázána vědomost poškozeného o škodě a škůdci, nýbrž též samotná možnost poškozeného se tyto skutečnosti dozvědět (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 513/2015). Pro určení počátku subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tyto závěry jsou přitom dle názoru soudu plně přenositelné i na posuzování této věci (především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 528/2006).

25. Případný nedostatek informací ohledně předchozího průběhu pojištění byl odstraněn dalším výročním dopisem, a to za rok 2018, který popisuje průběh za rok 2018, od výročního dopisu za rok 2017. Žalobce mohl učinit jednoznačné srovnání s posledním pojistným obdobím, rovněž měl v rámci tohoto dopisu aktualizovanou zprávu o výhledu pojištění do budoucna, a dle mínění soudu měl veškeré informace k tomu, aby učinil minimálně laický a subjektivní úsudek o tom, že smlouva v pořádku potenciálně není, a mohl by uplatnit nároky z titulu bezdůvodného obohacení. Ostatně i žalobcem dokládaný e-mail o konzultaci s právním zástupcem z datum svědčí o skutečnosti, že žalobce měl povědomí že se smlouvou není něco v pořádku. V e-mailu samém je uvedeno, že se jedná o analýzu na žádost žalobce, je tedy patrné, že žalobce sám již předtím měl ono subjektivní povědomí o potenciální vadnosti smlouvy.

26. Shora uvedené závěry soudu podtrhuje skutečnost, že v roce 2022 došlo jednak k vyžádání dalších informací žalobcem (opakované žádosti žalobce o dokumentaci jeho pojistného produktu) a následně datum k výpovědi smlouvy. Soud dospěl k závěru, že jak shora uvedené informační dopisy, tak vyžádaný modelační vývoj ve svém souhrnu prokazují, že v žalobci tyto informace vyvolaly dostatečné skutkové pochybnosti zakládající důvod pro počátek běhu promlčecí doby dle § 107 odst. 1 o.z. 1964. Tyto závěry podtrhuje skutečnost že žalobce následně sám učinil rozhodnutí o ukončení pojistného produktu. S ohledem na výše uvedené počala promlčecí doba ohledně větší části nárokovaného bezdůvodného obohacení běžet nejpozději od datum a uplynula datum. Ohledně částky částka, která byla žalobcem uhrazena až datum běžela promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 o.z. 1964 až od tohoto data úhrady, tedy skončila o měsíc později, dne datum. S ohledem na datum podání žaloby (datum) jsou tyto rozdíly dle mínění soudu bezpředmětné.

27. K námitkám žalobce, že nelze směšovat skutkové povědomí žalobce o „nevýhodnosti“ pojištění s právním povědomím o neplatnosti, které se dle tvrzení žalobce dozvěděl až po poradě se svým právním zástupcem, soud konstatuje, že tyto argumenty neodpovídají shora citovaným judikatorním závěrům. Argumentace v tom smyslu, že počátek subjektivního běhu promlčecí doby je vázán na konkrétní právní vyhodnocení věci, nelze přijmout rovněž z toho důvodu, že shora zmíněná zásada vigilantibus iura by ztratila význam. Ad absurdum by v jakémkoli právním poměru, při absenci porady s právním odborníkem, nemohla subjektivní promlčecí doba začít běžet téměř nikdy, neboť přesnou právní kvalifikaci je nutné často zjišťovat až před soudem. Nelze mít za to, že by průměrný člověk mohl přesnou právní kvalifikaci případu sám o sobě spolehlivě zjistit. Tato argumentace je hlavním východiskem závěrů shora citované judikatury. Námitkám žalobce v tomto duchu proto nelze vyhovět.

28. I pokud by se soud přiklonil k názoru, že subjektivní promlčecí doba nezačala běžet, byl by žalobní nárok dle názoru soudu z větší části promlčen v tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 o.z. 1964. Jednalo by se o plnění poskytnutá do tří let před podáním žaloby, tedy všechny platby pojistného do datum (poslední platba datum). Soud si je vědom argumentace žalobce příslušnou směrnicí č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zákazu zneužívajících ujednání a uplatnění této směrnice především ve vztazích mezi spotřebitelem a podnikatelem, ve kterých je porušena zásada rovnocennosti a efektivity ve smyslu unijního práva (např. rozsudky SDEU ve věcech C-698/18 a C-699/18). V praxi tyto závěry (a další judikáty hojně citované žalobcem) způsobují, že v určitých případech použití směrnice ve spojení s unijním právem brání použití vnitrostátní úpravy institutu promlčení. O takový případ se však dle názoru soudu nejedná.

29. V daném případě se jedná o spor s relativně nízkou mírou celospolečenské závažnosti, neboť se nejedná ani potenciálně o smlouvu, kde by zásadním způsobem byl porušena rovnost stran, respektive kde by byla mezi mluvními stranami podstatná nevyváženost mezi právy a povinnostmi. V smlouvách tohoto typu nelze spatřit neblahý celospolečenský dopad vedoucí k tomu, že se řada spotřebitelů kvůli nevyváženým pojistným smlouvám dostane do neřešitelné finanční a sociální situace (jak jej zmiňuje rozsudek SDEU sp. zn. C 485/19). Soud je proto názoru, že nárok žalobce by byl z větší části promlčen i v objektivní promlčecí lhůtě dle § 107 odst. 2 věta první o.z. 1964.

30. I kdyby soud přisvědčil „pouze“ promlčení v objektivní promlčecí lhůtě, nepromlčeným by se stal pouze nárok do výše částka (deset plateb od datum do datum po částka). Oproti tomuto nároku by však bylo nutné zohlednit vyplacenou (nespornou) částku odkupného ve výši částka, která nárok žalobce jednoznačně převyšuje. Beztak by se dle názoru soudu nejednalo o nárok důvodný.

31. Co se týká návrhu žalobce, aby námitku promlčení nepřipustil pro rozpor s dobrými mravy, soud konstatuje, že takový rozpor v dané věci neshledal. Pro odepření promlčení by musely svědčit významné okolnosti na straně žalované, spočívající např. „ve zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (nález ÚS ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3358/20). Takové okolnosti však na straně žalované dle mínění soudu neexistují, neboť z obsahu smlouvy lze usuzovat bezpochyby na informační nedostatky k některým skutečnostem (viz výše), nicméně nelze usuzovat, že by tyto nedostatky dosahovaly intenzity zneužití práva.

32. V neposlední řadě soud podotýká, že nepřipuštění promlčení je výjimečným institutem, ať již na základě práva EU či pro rozpor s dobrými mravy, neboť promlčení je zavedeným a tradičním právním institutem, který zásadním způsobem určuje rovnováhu v právních vztazích a přispívá k jejich jistotě. Narušení tohoto principu lze proto připustit pouze ve výjimečných případech, které to svými skutkovými okolnostmi odůvodňují. Jak plyne ze shora uvedeného dokazování a výše vyjádřených závěrů soudu, o takovou situaci se zde nejedná.

33. Námitky žalobce, že výroční dopisy ani modelový vývoj, nebyl žalobci doručen se míjejí s provedeným dokazováním. Z pohledu hodnocení důkazů soud považuje prokázání doručení těchto výpisů spolu s informačními přehledy, za dostatečné. Žalovaná prezentovala odpovídající podklady k tomu, že byly výpisy zasílány do dispozice žalobce (mj. prostřednictvím náhledů do svých interních systémů a interní komunikace). I kdyby tyto důkazy nebyly dostatečné, soud má za jednoznačně prokázané doručení dokumentů připojených k návrhu na změnu pojistné smlouvy č. hodnota od datum (průvodní dopis ze dne datum, modelový příklad dalšího vývoje). Soud míní, že doručení těchto dokumentů je patrné z toho, že žalobce tuto změnu požadoval a stvrdil jí vlastnoručním podpisem. V neposlední řadě soud konstatuje, že žalobce nebyl pasivním účastníkem pojistného vztahu, neboť z provedeného dokazování vyplývá značná aktivita žalobce ve vztahu k informacím o pojištění a pojistným dokumentům (z interního systému o žádosti žalobce o mimořádný výpis, kopie komunikace z virtuálním rozhraním žalované (chatbot) z datum, e-maily z datum a z datum, atd.)

34. Nad rámec výše uvedeného soud ještě dodává, že i kdyby soud nepřipustil námitku promlčení žalované jako celek, beztak by nebylo možné žalobě v celé její části vyhovět. Žalobce totiž po žalované požadoval v rámci bezdůvodného obohacení veškeré pojistné plnění, které žalované zaplatil. Tuto argumentaci však nelze přijmout, neboť z provedeného dokazování je patrné, že si strany sjednaly (byť potenciálně neplatný) smluvní závazek, kterým se po nikoli nepatrnou dobu řídily. Žalované nelze upřít to, že s vedením pojistného vztahu nutně musela mít náklady, které by měl žalobce alespoň zčásti ve své žalobě zohlednit. Vyžadovat po žalované veškeré platby od roku 2011 jako bezdůvodné obohacení se dle názoru soudu míjí se základními principy spravedlnosti a práva.

35. Soud ještě dodává, že si je vědom značné plurality názorů právní teorie i praxe, ohledně sporů týkajících se problematiky tzv. investičního životního pojištění. Obě strany přitom prezentovaly stanoviska oponentních doktrín, která byla rovnocenně přesvědčivá. Soud se těmito názory zabýval, byť jejich výčet v odůvodnění tohoto rozsudku nezmiňuje. Soud při svém rozhodování vyšel především z konkrétních okolností případu, které dle jeho mínění nejvíce odpovídají požadavkům spravedlnosti a základním občanskoprávním zásadám (mj. zásadě rovnosti, právní jistoty a hospodárnosti). Soud míní, že mechanické uplatňování jedné či druhé doktríny ve vztahu k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění by představovalo přepjatý formalismus ve svém výsledku nepřípustné odepření spravedlnosti.

36. V neposlední řadě soud zdůrazňuje, že se nemůže ztotožnit s argumentací žalobce ohledně irelevance skutečnosti týkající se úhrad (nemalé) části pojistného zaměstnavatelem žalobce. Jedná se o okolnost podstatnou a mající vliv na (potenciální) výši bezdůvodného obohacení. Takové plnění totiž nemůže být z pohledu soukromého práva bezdůvodným obohacením žalované a újmou žalobce tak, jak to žalobce shrnuje. Jedná se totiž o benefit poskytovaný zaměstnavatelem za účelem zvýhodnění svých pracovních pozic v rámci konkurence na pracovním trhu. Poskytování benefitu je zcela závislé na tom, zda má zaměstnanec zřízeno zdravotní pojištění, nejedná se o součást odměňování, ani o obecnou nárokovou složku odměny žalobce. Zjednodušeně řečeno, nejedná se o peníze, které by šly žalobci do „kapsy“, nebo zprostředkovaně z jeho pracovní odměny na pojistné. Buďto by je zaměstnavatel poskytl na životní pojištění, anebo by je neposkytl vůbec. Soud dále připomíná, že hrazení pojistného na životní pojištění má dopady nejen na smluvní vztah mezi pojistitelem a pojistníkem, ale též dopady do daňových práv a povinností. Úhrada pojistného na životní pojištění ze strany zaměstnavatele je totiž daňově uznatelným nákladem (§ 15 odst. 6 zákona o dani z příjmu). Nelze uzavřít, že se jedná o výlučný vztah mezi žalobcem a žalovanou, neboť pokud by zaměstnavatel o uhrazené pojistné zvýšil své daňově uznatelné náklady, byl by nepochybně nucen vzniklý rozdíl dodanit. Nelze připustit, aby z (potenciálně) neplatně uzavíraných smluv profitoval pojistník a jeho zaměstnavatel na úkor státního rozpočtu, takový výklad by byl v rozporu s veřejným pořádkem. Plnění uhrazené zaměstnavatelem (částka dle tvrzení žalobce) by proto dle mínění soudu jako bezdůvodné obohacení náleželo zaměstnavateli a nikoli žalobci.

37. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.), a to aniž by se podrobněji zabýval další argumentací žalobce, vznesenou v žalobě, neboť s ohledem na závěr o promlčení nároku by takový postup byl v řízení zjevně nehospodárný.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované., jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, mj. i vyčísleným podáním ze dne datum. Advokátu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z 6 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, duplika z datum, účast u jednání dne datum, vyjádření z datum, účast u jednání dne datum), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po částka (dle § 13 odst. 4 a. t. účinného od datum) a 21 % DPH (§ 14a a.t.). S ohledem na právní zastoupení žalované advokátem je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k jeho rukám (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). (výrok II.)

39. O stanovení lhůty k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě (výrok II.), může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.